Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Žadatel, konsorcium producentů olivového oleje z Itálie, podporuje prodej olivového oleje v zemích mimo EU, konkrétně v Indii, Rusku a Číně. Část finančních prostředků na tuto činnost obdržela z Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF), který spravuje Generální ředitelství Evropské komise pro zemědělství a rozvoj venkova (GŘ AGRI). Podle příslušných pravidel [1] musí mít propagační kampaň k získání finančních prostředků sdělení založené na specifických vlastnostech a vlastnostech produktu. Povoleny jsou pouze odkazy na evropský - a nikoli na vnitrostátní - původ výrobků. Příspěvek Unie na propagační akce stěžovatele pokryl 50 % výdajů, zatímco Itálie pokryla 20 % a stěžovatel 30 %.

2. V průběhu svého propagačního programu stěžovatel zjistil, že Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR), spravovaný Generálním ředitelstvím Komise pro regionální a městskou politiku (GŘ REGIO), spolufinancuje podobný propagační program pro evropské zemědělské produkty ve stejných třetích zemích jako stěžovatel, avšak za různých podmínek. Akce financované z EFRR mohly propagovat zemi původu produktu.

3. V březnu 2012 se stěžovatel obrátil na Komisi, aby si stěžoval na skutečnost, že ačkoli byl v rámci EZZF smluvně povinen propagovat svůj (italský) olivový olej jako „evropský“ v Rusku, Číně a Indii, jeho španělští konkurenti mohli v rámci EFRR propagovat svůj olivový olej jako „španělský“ v týchž zemích.

4. V reakci na to Komise vysvětlila, že GŘ AGRI uplatňuje platná nařízení. V souladu s nařízením č. 3/2008 nejsou opatření spolufinancovaná GŘ AGRI v rámci EZZF zaměřena na značku a nepodporují spotřebu žádného produktu z důvodu jeho specifického zeměpisného původu. Komise však uvedla, že existují i jiné způsoby, jak získat financování, například v rámci EFRR. Podle Komise článek 7 nařízení č. 1080/2006 [2] o Evropském fondu pro regionální rozvoj nevylučuje financování propagačních akcí na podporu olivového oleje ve třetích zemích. Komise proto dospěla k závěru, že opatření financovaná Španělskem prostřednictvím EFRR jsou v souladu s platnými pravidly.

5. Stěžovatel zaslal svou stížnost italskému ministerstvu zemědělství, které Komisi napsalo, že považuje za „znepokojivé“, když si uvědomí, že spolufinancovalo propagační kampaň, která „poškozuje“ zájmy jeho vlastních producentů olivového oleje. Požádala proto Komisi, aby i) s okamžitým účinkem pozastavila probíhající propagační program v Číně a Rusku a ii) nahradila žadateli náklady, které mu vznikly. Komise ministerstvu odpověděla, že skutečnost, že existují programy financované GŘ REGIO na propagaci týchž zemědělských produktů na týchž trzích, neodůvodňuje žádost stěžovatele, aby mu bylo umožněno ukončit jeho propagační kampaň na olivový olej. Komise vycházela ze skutečnosti, že platné smlouvy musí být dodrženy. Stěžovatel nebyl s postojem Komise spokojen a nakonec se v březnu 2014 obrátil na veřejnou ochránkyni práv.

Šetření

6. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se tvrzení, že Komise tím, že současně spolufinancováním dvou podobných programů na podporu olivového oleje na stejných mezinárodních trzích, avšak za různých podmínek, jednala v rozporu se zásadami řádné správy [3].

7. Na podporu svého tvrzení předložil žadatel následující podpůrné argumenty: i) Komise tím, že umožnila španělským producentům olivového oleje propagovat svůj olej jako "španělský" a zároveň požadovala, aby italští producenti označovali svůj olej jako "evropský", poskytla španělským producentům neodůvodněnou konkurenční výhodu na úkor italských producentů; ii) Komise se nesnažila toto narušení napravit, ale pouze zdůraznila smluvní závazky stěžovatele; a iii) Komise nekoordinovala práci svých útvarů, což vedlo k přijetí dvou různých a nekonzistentních politik.

8. V průběhu šetření obdržel veřejný ochránce práv stanovisko Komise ke stížnosti a následně připomínky stěžovatelů v reakci na stanovisko Komise. Její vyšetřovací tým rovněž provedl kontrolu spisu Komise v této věci. Stěžovatel zaslal připomínky k inspekční zprávě.

Údajné porušení zásad řádné správy ze strany Komise

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

9. Komise tvrzení stěžovatele zamítla a uvedla, že rozsah a hlavní cíle obou programů EU se liší. Vzhledem k různým právním rámcům platným pro programy GŘ AGRI a GŘ REGIO se navíc liší i podmínky způsobilosti pro financování v rámci těchto programů.

10. Cílem propagační politiky prováděné GŘ AGRI (EZZF)[4] je financování činností na vnitřním trhu nebo ve třetích zemích, propagace evropských zemědělských produktů a způsobu jejich produkce, jakož i potravinářských produktů na bázi evropských zemědělských produktů. Cílem je propagovat image výrobků EU v očích spotřebitelů v Evropské unii a ve třetích zemích. Uvedení regionu nebo členského státu původu na propagovaných produktech není povoleno, aby byla dodržena zásada volného pohybu zboží v rámci vnitřního trhu a aby se zabránilo jakékoli diskriminaci. Použitelná pravidla však umožňují používání zvláštních štítků pro výrobky, které pocházejí ze zvláštních oblastí [5].

11. Komise dále vysvětlila, že regionální politika prováděná GŘ REGIO má na druhé straně za cíl snížit rozdíly v úrovni rozvoje mezi různými evropskými regiony. Tento cíl regionální politiky je sledován prostřednictvím různých fondů, jako je EFRR. Komise dodala, že nemůže zasahovat do výběru projektů, neboť se jedná o výlučnou pravomoc vnitrostátních řídících orgánů. Španělsko se snažilo podporovat opatření španělských producentů olivového oleje v rámci španělských operačních programů EFRR a nařízení o EFRR tuto možnost nevylučovalo. Itálie mohla - stejně jako Španělsko - požádat o financování z EFRR.

12. Komise rovněž tvrdila, že stěžovatel podepsal právně závaznou smlouvu s příslušným vnitrostátním orgánem a že smlouva musí být dodržena.

13. V neposlední řadě Komise informovala veřejnou ochránkyni práv, že dne 21. listopadu 2013 předložila legislativní návrh týkající se politiky propagace evropských zemědělských produktů s cílem otevřít nové trhy, zvýšit povědomí spotřebitelů o kvalitě produktů a podpořit větší otevřenost při začleňování označení původu a ochranných známek.

14. Ve svém vyjádření žadatel uvedl, že se Komise vůbec nezabývala podstatou jeho podnětu, a sice otázkou, zda by existence dvou různých propagačních programů, které propagují stejný zemědělský produkt za různých podmínek, poskytla neodůvodněnou konkurenční výhodu španělským výrobcům na úkor italských výrobců. Stěžovatel uvedl, že si je vědom toho, že GŘ REGIO požádalo GŘ pro hospodářskou soutěž o stanovisko k této záležitosti, ale výsledek nebyl stěžovateli znám. Stěžovatel uvedl, že si je rovněž vědom toho, že GŘ AGRI zaslalo GŘ REGIO dopis, v němž navrhuje lepší spolupráci mezi oběma útvary v budoucnu. Stěžovatel se dotázal, proč stanovisko Komise neodkazuje na tuto korespondenci.

15. Stěžovatel uznal, že je smlouvou s italským vnitrostátním orgánem právně vázán. Dodala však, že Komise měla povinnost informovat ji o existenci jiného podobného programu před tím, než stěžovatel podepsal smlouvu. Pokud by stěžovatel věděl o druhém programu, nikdy by dotčenou smlouvu nepodepsal.

16. Stěžovatel nakonec uvítal legislativní návrh Komise, který však nekompenzuje způsobenou škodu. Podle názoru stěžovatele existence dvou podobných propagačních programů znamenala, že italští producenti olivového oleje spolufinancovali program EU na podporu španělských producentů olivového oleje. Stěžovatel proto dospěl k závěru, že by bylo vhodnější, kdyby Komise financovala opatření stěžovatele ze 100 %.

Nahlížení do dokumentů

17. Dne 11. listopadu 2014 se vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv zabýval spisem Komise týkajícím se záležitosti, na niž byla podána stížnost. Vyšetřovací tým identifikoval tři dopisy, které si v této věci vyměnily GŘ REGIO a GŘ AGRI, ale s GŘ pro hospodářskou soutěž si nevyměnil žádné dokumenty.

18. Zaměstnanci Komise přítomní při kontrole uvedli, že mezi GŘ AGRI a GŘ REGIO nedošlo k žádné schůzce za účelem projednání této záležitosti. Poukázaly rovněž na to, že byla přijata nová nařízení [6], která zdůrazňují význam koordinace mezi různými fondy EU a zajišťují viditelnost obchodních značek a původu produktů.

19. Ve svých připomínkách ke zprávě o inspekci stěžovatel tvrdil, že se Komise stále nezabývala otázkou dvou programů, které narušují hospodářskou soutěž.

Posouzení veřejného ochránce práv

20. Veřejná ochránkyně práv uznává, že cíle obou dotčených fondů EU – Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) – se liší. Odlišné jsou tedy i podmínky financování. Opodstatněnost příslušných právních předpisů platných v době, kdy stěžovatel uzavřel smlouvu o financování, nemůže představovat nesprávný úřední postup, neboť stanovují vůli normotvůrce EU.

21. Každý členský stát si zvolí, ke kterému režimu či režimům financovaným EU se chce připojit. Itálie tedy mohla požádat o financování z EFRR stejným způsobem jako Španělsko. Případná konkurenční výhoda španělských výrobců vyplývá ze skutečnosti, že italské orgány nepomohly jejich výrobcům požádat o program EFRR, o který mohli zcela svobodně požádat (například tím, že je alespoň informovaly o existenci tohoto programu EFRR). Italské orgány se však rozhodly pro program EZZF. V konečném důsledku musí být odpovědností členských států zvolit režimy financování, které považují za nejvhodnější pro své specifické potřeby. Stěžovatel uzavřel smlouvu s italskými orgány, které si byly plně vědomy podmínek, které musely dodržovat, jako například to, že odkaz na původ produktů by měl být druhořadý ve srovnání s hlavním poselstvím kampaně. Komise není odpovědná za výběr režimů financování vnitrostátními orgány, o jejichž podrobnostech rozhodl a spravoval příslušný členský stát.

22. Ačkoli veřejná ochránkyně práv chápe překvapení stěžovatele a následnou nespokojenost se zjištěním, že existuje jiný, pravděpodobně výhodnější program financování, nesdílí názor stěžovatele, že Komise byla povinna vyvinout zvláštní úsilí, aby informovala buď ji, nebo italské orgány o existenci programu EFRR. Každý signatář smlouvy je naopak povinen před uzavřením smluvního vztahu shromáždit všechny nezbytné informace, které měl volně k dispozici. Kromě toho je na úrovni členských států běžné, že vnitrostátní orgány budou mít zájem na zajištění toho, aby všechny příslušné informace o režimech EU byly zpřístupněny zúčastněným stranám.

23. Zatímco však Komise správně vycházela ze dvou různých legislativních základů pro vysvětlení různých cílů EZZF a EFRR, pouhá skutečnost, že se dva programy řídí různými legislativními ustanoveními, automaticky neznamená, že Komise nemohla lépe koordinovat své činnosti, ani to neznamená, že jejich konkrétní provádění nemohlo vést k poněkud bizarním, matoucím, nežádoucím a nehospodárným účinkům. Zatímco finanční prostředky EU mohly být použity dvěma zcela legálními způsoby, tyto dva způsoby měly cíle a účinky, které nebyly v souladu. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že při schvalování žádostí o financování by byla možná a žádoucí lepší koordinace a interní komunikace.

24. I když špatná koordinace a špatná interní komunikace mohou představovat nesprávný úřední postup, veřejný ochránce práv konstatuje, že normotvůrce EU nyní přijal nová nařízení [7] s ustanoveními o lepší koordinaci, což znamená, že k takovým případům, jako je projednávaná věc, by v budoucnu nemělo docházet. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že systémový aspekt stížnosti byl vyřešen. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že zjištění nesprávného úředního postupu vůči Komisi by nyní neposloužilo žádnému užitečnému účelu. Svá šetření tak uzavírá konstatováním, že další šetření v projednávané věci nejsou odůvodněná.

Závěr

Na základě šetření této stížnosti ji veřejná ochránkyně práv uzavírá těmito závěry:

Systémový aspekt problému, který je předmětem stížnosti, byl vyřešen. Žádná další šetření nejsou oprávněná.

Komise a stěžovatel budou o tomto rozhodnutí informováni.

Štrasburk, 11. dubna 2016

Emily O'Reillyová

Evropský veřejný ochránce práv

[1] To znamená, že nařízení Rady (ES) č. 3/2008 ze dne 17. prosince 2007 o informačních a propagačních opatřeních na podporu zemědělských produktů na materiálním trhu a ve třetích zemích, Úř. věst. 2008, L 3, s. 1; a nařízení Komise (ES) č. 501/2008 ze dne 5. června 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 3/2008 o informačních a propagačních opatřeních na podporu zemědělských produktů na trhu s materiály a ve třetích zemích, Úř. věst. 2008, L 147, s. 3.

[2] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 ze dne 5. července 2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a o zrušení nařízení (ES) č. 1783/1999 (Úř. věst. 2006, L 210, s. 1).

[3] Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že by Komise měla stěžovateli nahradit náklady vzniklé v souvislosti s jeho propagačními akcemi, veřejná ochránkyně práv se domnívala, že neexistují dostatečné důvody pro jeho zahrnutí do jejího šetření. Pro veřejného ochránce práv bylo totiž obtížné pochopit, jak by existence dalšího programu Komise, který by mohl být potenciálně neslučitelný s programem, jehož se stěžovatel účastnil a který byl vymezen unijním normotvůrcem, mohla Komisi zavazovat k tomu, aby stěžovateli uhradila náklady vzniklé v souvislosti s jeho propagačními činnostmi. Kromě toho se zdá, že stěžovatel podepsal příslušné smlouvy z vlastního podnětu a nesl pouze část vzniklých nákladů.

[4] To je podle nařízení č. 3/2008 a nařízení č. 501/2008.

[5] Například chráněné označení původu, chráněná zeměpisná označení a zaručená tradiční specialita (jinak známá jako CHOP, CHZO a ZTS).

[6] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006. Úř. věst. 2013, L 347, s. 320–469; a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1144/2014 ze dne 22. října 2014 o informačních a propagačních opatřeních na podporu zemědělských produktů na vnitřním trhu a ve třetích zemích a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 3/2008. Úř. věst. 2014, L 317, s. 56–70.

[7] Viz bod 13 a poznámka pod čarou č. 6 výše.