Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Stěžovatel, irský občan, který vede kampaně proti výstavbě větrných elektráren ve své lokalitě v Irsku, si v květnu 2014 stěžoval veřejné ochránkyni práv na to, jak Komise vedla veřejnou konzultaci během procesu sestavování seznamu projektů energetické infrastruktury, které by měly být Komisí financovány přednostně.

Šetření

2. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření stížnosti a identifikovala následující tvrzení a tvrzení:

Tvrzení:

1) Komise nedodržela své vlastní sdělení o veřejných konzultacích [1], pokud jde o projekty energetické infrastruktury.

2) Komise tím, že omezila jazyk svých internetových stránek v rámci veřejné konzultace pouze na angličtinu, odebrala mnoha občanům v zemích, kde mohou být projekty energetické infrastruktury vybudovány, volební právo.

Nároky:

1) Komise by měla zajistit, aby komunity dotčené danými projekty měly k dispozici veškeré relevantní informace o životním prostředí;

2) Komise by měla zvážit zveřejnění svých internetových stránek o veřejných konzultacích ve všech úředních jazycích Evropské unie nebo alespoň v úředních jazycích těch členských států, které by byly dotčeny režimy zvažovanými v rámci veřejných konzultací.

3. V průběhu šetření obdržel veřejný ochránce práv stanovisko Evropské komise ke stížnosti a následně připomínky stěžovatele v reakci na stanovisko Komise. Při provádění šetření veřejný ochránce práv zohlednil argumenty a stanoviska předložená stranami.

Údajné nedostatky týkající se způsobu provádění veřejných konzultací

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

4. Stěžovatel tvrdil, že Komise nezajistila, aby se veřejnost mohla vyjádřit k návrhu Komise upřednostnit financování různých projektů větrných elektráren v Irsku. Konkrétně tvrdil, že Komise nevyužila všech možných prostředků ke zveřejnění informací o projektech větrných elektráren a nepřijala opatření nezbytná k zajištění toho, aby se zúčastněné strany v Irsku mohly zúčastnit veřejné konzultace Komise. Pokud jde o tyto argumenty, poznamenal, že mu Komise neposkytla žádné příklady toho, jak byli obyvatelé Midlands v Irsku (kde žije) informováni o veřejné konzultaci Komise o projektech větrných elektráren.

5. Stěžovatel uvedl, že nekontaktování osob dotčených různými projekty větrných mlýnů, konkrétně osob žijících v oblastech, kde měly být větrné mlýny postaveny, bylo v rozporu s Aarhuskou úmluvou [2].

6. Komise ve svém stanovisku uvedla, že před zařazením projektu na seznam projektů, které mají být Komisí upřednostněny pro financování, vede rozsáhlé veřejné konzultace [3]. Nezávisle na otázce financování projektů ze strany Komise Komise Komise konstatovala, že vnitrostátní orgány jsou povinny provádět konzultace týkající se konkrétních projektů na místní, regionální a celostátní úrovni před tím, než jsou jednotlivé projekty schváleny k realizaci.

7. Komise uvedla, že zahájila veřejnou konzultaci o seznamu projektů, které by Komise mohla financovat, na internetových stránkách „Váš hlas v Evropě“, což je jediné přístupové místo pro všechny veřejné konzultace zahájené Komisí.

8. Komise konstatovala, že další konzultační akce byly veřejnosti sděleny prostřednictvím různých internetových stránek GŘ pro energetiku, včetně internetových stránek „Veřejné konzultace“, internetových stránek „Události“ a „Zprávy; Co je nového na stránkách Energetické politiky.

9. Komise dále uvedla, že internetové stránky irského ministerstva komunikací, energetiky a přírodních zdrojů obsahovaly informace o konzultačním procesu a odkaz na příslušné internetové stránky GŘ pro energetiku.

10. Komise rovněž uvedla, že používá "tradiční alternativy k internetu", jako jsou tiskové zprávy a zprávy s často kladenými otázkami.

11. Komise rovněž informovala veřejnou ochránkyni práv, že její konzultační proces zahrnoval sedm akcí pro zúčastněné strany [4].

12. Komise poté zdůraznila, že přístup ke konzultačnímu procesu nepodléhá žádným omezením na základě umístění nebo zvláštních charakteristik zúčastněných stran. Konstatovala, že účast na informačním dni je bezplatná.

13. Komise dodala, že konzultace byla zahájena v co nejranější fázi, konkrétně 17 měsíců před svým rozhodnutím, které projekty mají být z hlediska financování upřednostněny. Konzultace poté trvala 15 týdnů (od 20. června do 4. října 2012).

14. Komise nakonec konstatovala, že kontaktní údaje útvarů Komise odpovědných za vypracování seznamu projektů energetické infrastruktury, které mají být z hlediska financování Komisí upřednostněny, a jména předkladatelů projektů odpovědných za tyto projekty, ,, byly zveřejněny na internetových stránkách Komise v červnu 2012. Členové veřejnosti, kteří se zajímali o kterýkoli daný projekt, proto měli možnost vyžádat si od předkladatelů projektů nebo od Komise dodatečné informace. Komise v tomto ohledu konstatovala, že obdržela a vyřídila řadu žádostí o informace týkajících se projektů uvedených na seznamu projektů energetické infrastruktury.

15. Stěžovatel se ve svém vyjádření dotázal, „kolik obyčejných lidí se může obtěžovat, aby si přečetli internetovou stránku Komise „Váš hlas v Evropě“, pokud ji vůbec najdou?“Stěžovatel v tomto ohledu nesouhlasil s názorem Komise, že oznámení na internetové stránce jsou „veřejnými oznámeními“. Stěžovatel se dále dotázal, zda byla tisková zpráva Komise zveřejněna v irských novinách.

Posouzení veřejného ochránce práv

16. Veřejný ochránce práv konstatuje, že článek 1 Smlouvy o Evropské unii stanoví, že Smlouva představuje novou etapu v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům.

17. Soulad s článkem 1 Smlouvy o Evropské unii vyžaduje, aby orgány EU včas zpřístupnily veřejnosti odpovídající informace o politikách a rozhodnutích, které hodlají přijmout, a vytváří pro veřejnost vhodné příležitosti k tomu, aby v souvislosti s těmito navrhovanými politikami a rozhodnutími vyjádřila své názory.

18. Dodržování článku 1 Smlouvy o Evropské unii je obzvláště důležité v souvislosti s politikami a rozhodnutími, které mohou mít dopad na životní prostředí. Za prvé, ochrana a zlepšování životního prostředí je ústředním pilířem EU [5]. Za druhé, účinná ochrana a zlepšování životního prostředí vyžaduje zapojení občanů v celé EU, kteří mají často nejlepší předpoklady k tomu, aby identifikovali hrozby pro životní prostředí.

19. Výše uvedené zásady se odrážejí v Aarhuské úmluvě, jíž je EU signatářem a jíž je vázána. Úmluva stanoví řadu práv veřejnosti s ohledem na životní prostředí. Úmluva stanoví právo každého na informace o životním prostředí, které jsou v držení orgánů veřejné moci a které zahrnují informace o stavu životního prostředí, ale také o politikách nebo opatřeních přijatých v souvislosti s tímto stavem. Kromě toho jsou orgány veřejné moci podle úmluvy povinny aktivně šířit informace o životním prostředí, které mají k dispozici. Úmluva rovněž zakládá právo podílet se na rozhodování v oblasti životního prostředí. Orgány veřejné moci by proto měly přijmout opatření, která dotčené veřejnosti a nevládním organizacím působícím v oblasti životního prostředí umožní vyjádřit se například k návrhům projektů ovlivňujících životní prostředí nebo k plánům a programům týkajícím se životního prostředí. Tyto připomínky by měly být při rozhodování náležitě zohledněny.

20. Výše uvedené zásady jsou zohledněny v Aarhuském nařízení [6]. Článek 9 Aarhuského nařízení upřesňuje právo veřejnosti podílet se na rozhodování orgánů a institucí Unie o záměrech s dopadem na životní prostředí. Uvádí, že (zdůraznění doplněno veřejným ochráncem práv):

„1. Orgány a subjekty Společenství poskytnou prostřednictvím vhodných praktických nebo jiných ustanovení veřejnosti včasné a účinné příležitosti k účasti na přípravě, změně nebo přezkumu plánů nebo programů týkajících se životního prostředí, pokud jsou všechny možnosti stále otevřené. Zejména pokud Komise připravuje návrh takového plánu nebo programu, který je předložen jiným orgánům nebo subjektům Společenství k rozhodnutí, zajistí účast veřejnosti v této přípravné fázi.

2. Orgány a subjekty Společenství určí veřejnost, která je nebo by mohla být ovlivněna plánem nebo programem typu uvedeného v odstavci 1 nebo která má na takovém plánu nebo programu zájem, s přihlédnutím k cílům tohoto nařízení.

3. Orgány a subjekty Společenství zajistí, aby veřejnost uvedená v odstavci 2 byla prostřednictvím veřejných oznámení nebo jinými vhodnými prostředky, například elektronickými médii, jsou-li k dispozici, informována o:

a) předlohu návrhu, je-li k dispozici;

b) informace o životním prostředí nebo posouzení vlivů na životní prostředí týkající se připravovaného plánu nebo programu, jsou-li k dispozici; a

c) praktická opatření pro účast, včetně:

i) správní subjekt, od něhož lze příslušné informace získat,

ii) správní subjekt, kterému mohou být předloženy připomínky, stanoviska nebo otázky, a

iii) přiměřené časové rámce poskytující dostatek času k tomu, aby byla veřejnost informována a aby se připravila na rozhodovací proces v oblasti životního prostředí a účinně se na něm podílela.

(...).“

21. Stěžovatel tvrdí, že Komise nepřijala vhodná opatření k informování osob nacházejících se v oblasti Irska, v níž žije (Midlands), což je oblast, v níž byl tehdy na seznamu projektů, které by Komise upřednostnila pro financování, projekt větrného mlýna. Uvádí, že Komise měla pořádat schůzky s osobami žijícími v irských Midlands a měla v nich zveřejňovat oznámení v místních novinách.

22. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že článek 9 Aarhuského nařízení je zaměřen na výsledky. Namísto zavedení rigidního formálního právního režimu, který vyžaduje organizaci zvláštních forem účasti veřejnosti, se článek 9 Aarhuského nařízení zaměřuje na zajištění toho, aby bylo dosaženo účinných výsledků, pokud jde o účast veřejnosti na rozhodování. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv poznamenává, že čl. 9 odst. 1 Aarhuského nařízení odkazuje na potřebu „vhodných“praktických a/nebo jiných ustanovení, aby se zajistilo, že veřejnost bude mít včasnou a účinnou možnost účastnit se přípravy, změny nebo přezkumu plánů nebo programů týkajících se životního prostředí, dokud jsou všechny možnosti ještě otevřené [7]. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv nesouhlasí s názorem, implicitně vyjádřeným tvrzením stěžovatele, že Komise měla využít všech možných prostředků k zajištění přístupu k publikacím/informacím na seznamu projektů energetické infrastruktury. Komise nemusí využívat všech možných prostředků k zajištění přístupu k publikacím/informacím na seznamu projektů energetické infrastruktury. Spíše musí využít všech vhodných prostředků k zajištění přístupu k publikacím/informacím na seznamu projektů energetické infrastruktury. Zda opatření je či není "vhodné", bude záviset na povaze otázky životního prostředí, která je předmětem tohoto rozhodování, a na povaze tohoto rozhodování. Závisí také na tom, zda jsou k provádění takových opatření vhodnější jiné subjekty.

23. Veřejný ochránce práv v této souvislosti bere na vědomí argument Komise, že všechny jednotlivé projekty energetické infrastruktury uvedené na seznamu projektů energetické infrastruktury budou muset projít úplným povolovacím řízením na vnitrostátní úrovni, než budou moci pokračovat, což bude zahrnovat veřejnou konzultaci zaměřenou na konkrétní projekty a zaměřenou na ty zúčastněné strany, které budou pravděpodobně přímo dotčeny každým projektem, včetně osob žijících na místní úrovni [8]. Tato připomínka je důležitá, protože i kdyby byl projekt někdy schválen pro financování na úrovni EU, nemohl by pokračovat bez získání povolení na vnitrostátní úrovni.

24. Prohlášení Komise je podpořeno příslušnými právními předpisy. Veřejný ochránce práv konstatuje, že článek 9 nařízení č. 347/2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě, stanoví, že aniž jsou dotčeny požadavky Aarhuské úmluvy a úmluvy z Espoo a příslušných právních předpisů Unie, řídí se všechny strany zapojené do povolovacího postupu pro projekty zásadami účasti veřejnosti stanovenými v příloze VI uvedeného nařízení. Nařízení dále stanoví, že před předložením konečné a úplné dokumentace žádosti příslušnému orgánu uskuteční předkladatel projektu nebo, vyžadují-li to vnitrostátní právní předpisy, příslušný (celostátní, regionální nebo místní) orgán alespoň jednu veřejnou konzultaci.

25. Samotná příloha VI nařízení č. 347/2013 stanoví, že za účelem zvýšení účasti veřejnosti na povolovacím postupu a zajištění předběžného informování veřejnosti a dialogu s ní se na výše uvedenou veřejnou konzultaci použijí tyto zásady:

Zúčastněné strany, jichž se projekt společného zájmu týká, včetně příslušných celostátních, regionálních a místních orgánů, vlastníků půdy a občanů žijících v blízkosti projektu, široké veřejnosti a jejich sdružení, organizací nebo skupin, jsou podrobně informovány a konzultovány v rané fázi, kdy mohou být potenciální obavy veřejnosti stále brány v úvahu, a to otevřeným a transparentním způsobem. V příslušných případech příslušný orgán aktivně podporuje činnosti realizované předkladatelem projektu.

b) Příslušné orgány zajistí, aby postupy veřejných konzultací pro projekty společného zájmu byly pokud možno seskupeny. Každá veřejná konzultace zahrnuje všechny záležitosti týkající se konkrétní fáze postupu a jedna věc týkající se konkrétní fáze postupu nesmí být řešena v rámci více než jedné veřejné konzultace; jedna veřejná konzultace se však může konat ve více než jedné zeměpisné oblasti. Předmět veřejné konzultace musí být jasně uveden v oznámení o veřejné konzultaci.

c) Připomínky a námitky jsou přípustné pouze od začátku veřejné konzultace do uplynutí lhůty.“

26. Příloha VI doplňuje, že koncepce účasti veřejnosti zahrnuje alespoň informace o:

dotčené zúčastněné strany a oslovené;

b) plánovaná opatření, včetně navrhovaných obecných míst a dat vyhrazených zasedání;

c) harmonogram;

d) lidské zdroje přidělené na příslušné úkoly.“

27. Příloha VI dále doplňuje, že v rámci veřejné konzultace, která má být provedena před předložením dokumentace k žádosti, příslušné strany alespoň:

zveřejní informační leták v rozsahu nejvýše 15 stran, který jasným a stručným způsobem poskytne přehled o účelu a předběžném harmonogramu projektu, národním plánu rozvoje sítě, zvažovaných alternativních trasách, očekávaných dopadech, včetně dopadů přeshraniční povahy, a možných zmírňujících opatřeních a který bude zveřejněn před zahájením konzultace; v informačním letáku jsou dále uvedeny internetové adresy platformy pro transparentnost uvedené v článku 18 a příručky postupů uvedené v bodě 1;

b) informovat všechny dotčené zúčastněné strany o projektu prostřednictvím internetových stránek a jiných vhodných informačních prostředků. Internetové stránky projektu zpřístupní alespoň: uvedený informační leták; netechnické a pravidelně aktualizované shrnutí o nejvýše 50 stranách, které odráží současný stav projektu a v případě aktualizací jasně uvádí změny předchozích verzí; plánování projektu a veřejných konzultací s jasným uvedením dat a míst veřejných konzultací a slyšení a zamýšlených témat relevantních pro tato slyšení; kontaktní údaje za účelem získání úplného souboru dokumentů k žádosti; a kontaktní údaje za účelem sdělení připomínek a námitek během veřejných konzultací.;

c) písemně pozvat příslušné dotčené zúčastněné strany na zvláštní zasedání, během nichž se projednají obavy.“

28. Veřejný ochránce práv zdůrazňuje, že s ohledem na výše uvedené skutečnosti nemůže být žádný z projektů uvedených na seznamu projektů, které by mohly být upřednostněny pro financování, realizován, pokud neprošly odpovídající konzultací na místní úrovni, kde osoby, které jsou projekty nejvíce dotčeny a které mohou být lépe informovány o dopadu projektů na životní prostředí, mohou vyjádřit své názory a obavy. Je tedy zřejmé, že existují záruky, které zajišťují, aby se občané mohli podílet na rozhodování o jednotlivých záměrech a vyjádřit své názory na dopad těchto záměrů na životní prostředí před jejich realizací.

29. Je třeba poznamenat, že pokud projekt neprojde schvalovací fází na vnitrostátní úrovni, jakékoli rozhodnutí na úrovni EU, pokud jde o jeho financování, postrádá jakýkoli účinek, neboť financování může být poskytnuto pouze na projekty, které jsou prováděny.

30. Podle názoru veřejné ochránkyně práv by nebylo vhodné, aby se Komise pokoušela zopakovat konzultaci, která již musí proběhnout na vnitrostátní úrovni. V této souvislosti nelze Komisi vytýkat, že se rozhodla nepořádat schůzky v lokalitách, kde budou projekty realizovány [9].

31. Komise se sice nepokusila zopakovat typ konzultací, které by měly probíhat na vnitrostátní úrovni, podnikla však kroky k provedení rozsáhlých konzultací o svých plánech na financování některých projektů, se zvláštním důrazem na přeshraniční otázky spadající do její zvláštní pravomoci a odborných znalostí.

32. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že otázky, které byly předmětem konzultace Komise, byly mimořádně široké a neomezovaly se pouze na otázky životního prostředí. Rozhodovací proces Komise vyžadoval rovněž posouzení celkového dopadu projektů z hospodářského hlediska a z hlediska životního prostředí. Kritéria pro posuzování projektů zahrnovala integraci trhu a interoperabilitu; zvýšená hospodářská soutěž s důrazem na diverzifikaci, včetně usnadnění přístupu k domácím zdrojům dodávek; bezpečnost dodávek; úroveň emisí měřená na základě posouzení snížení emisí skleníkových plynů a dopadu infrastruktury elektrizační soustavy na životní prostředí; kapacita přenosových a distribučních sítí pro připojení a přenos elektřiny od uživatelů a k uživatelům. Jak bude vysvětleno níže, osoby a zájmové skupiny v celé EU, a nikoli pouze osoby a skupiny nacházející se v oblastech, kde by mohly být konkrétní projekty nakonec dokončeny, měly právo a byly oprávněny předložit své názory na tyto široké otázky.

33. Pokud jde o rozsah informací poskytovaných v souvislosti s konkrétními projekty, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že seznam projektů, které mají být upřednostněny pro financování, zahrnuje více než 200 projektů v celé EU. Popis každého projektu v konzultačních dokumentech byl velmi omezený. Ve většině případů je projekt popsán v jednom řádku. Popis stanoví typ projektu (například projekt E155 je popsán jako „3GW větrné energie na pevnině v Irsku, která má být přímo připojena pomocí kabelů c250km HVDC k energetické soustavě Spojeného království ve Walesu“), datum jeho dokončení, je-li k dispozici, a společnost, která projekt provádí (dále jen „propagátor“). Komise však ve svém stanovisku veřejnému ochránci práv uvedla, že je ochotna poskytnout všem subjektům, které požádaly o dodatečné informace týkající se konkrétních projektů, dodatečné informace o těchto projektech. Uvedla, že tyto žádosti obdržela a odpověděla na ně kladně.

34. Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že Komise zvolila způsob informování veřejnosti o environmentálních otázkách, které jsou v sázce, v zásadě na internetu. Komise umístila informace na různé své internetové stránky a zajistila, aby informace byly umístěny na internetové stránky vnitrostátních orgánů pro ochranu životního prostředí. Vzhledem k potřebě kontaktovat osoby v celé EU pomocí internetových komunikačních prostředků by bylo v zásadě vhodné (za předpokladu, jak bude projednáno v souvislosti s druhým tvrzením níže, jsou přijata vhodná opatření k zajištění dostupnosti základních informací v jazycích přístupných všem občanům a skupinám).

35. Pokud jde o rozsah a intenzitu používání internetových metod komunikace, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že internetovou "metodou" používanou Komisí byly internetové stránky. Webové stránky jsou v podstatě statickým komunikačním prostředkem. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že pro podobné procesy může být v budoucnu užitečné zvážit také výhody používání komunikace na sociálních sítích, která je dynamičtější a interaktivnější. Veřejný ochránce práv učiní v tomto ohledu další poznámku.

36. Komise během tohoto procesu rovněž uspořádala řadu akcí pro zúčastněné strany. Tyto akce se konaly v Bruselu, Madridu a Florencii. Veřejná ochránkyně práv souhlasí s tím, že pořádání těchto setkání je rovněž vhodné, neboť na rozdíl od internetových forem komunikace (a tištěné komunikace) umožňují okamžitou výměnu názorů a diskusi. Jak bylo uvedeno výše, skutečnost, že Komise neorganizovala setkání na místní úrovni, na nichž by byly realizovány konkrétní infrastrukturní projekty, není problematická vzhledem k tomu, že tyto místní konzultace k jednotlivým projektům organizují příslušné orgány na vnitrostátní úrovni. Komise nemusela tyto schůzky opakovat.

37. S ohledem na výše uvedené neshledává veřejný ochránce práv žádný případ nesprávného úředního postupu, pokud jde o první tvrzení.

Údajné odebrání volebního práva občanům omezením jazyků používaných ve veřejných konzultacích

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

38. Stěžovatel tvrdil, že Komise provedla veřejnou konzultaci pouze v angličtině. Stěžovatel uvedl, že projekty mají celoevropský dosah. Proto byla podle názoru stěžovatele většina občanů EU zcela zbavena volebního práva pouze na základě používání angličtiny.

39. Komise ve svém stanovisku uvedla, že si je vědoma významu poskytování informací veřejnosti v jejich národních jazycích. Nesouhlasila však s tvrzením, že omezila jazyk svých internetových stránek na angličtinu. Komise uvedla, že informace o veřejné konzultaci byly zveřejněny na internetových stránkách „Váš hlas v Evropě“ ve všech národních jazycích. Komise však poznamenala, že její překladatelská služba má omezené zdroje, a proto nemůže překládat všechny konzultační dokumenty.

40. Stěžovatel ve svém vyjádření uvedl, že se v němčině dostal na internetovou stránku „Váš hlas v Evropě“. Poté přešel do sekce Konsultationen nach Politikbereichen (konzultace podle oblasti politiky). Poté přešel do sekce Energie (Energetika). Vazby na potenciální projekty energetické infrastruktury vedly k následujícímu sdělení „Die gesuchten Informationen stehen in folgender Sprache/folgenden Sprachen zur Verfügung: angličtina“(požadované informace jsou k dispozici v tomto jazyce/jazycích: angličtina).

Posouzení veřejného ochránce práv

41. Veřejná ochránkyně práv zdůrazňuje, že má-li být veřejná konzultace účinná, zejména pokud se týká otázky celoevropského významu, musí být vedena v jazycích, kterým občané a další zúčastněné strany rozumějí. Veřejná ochránkyně práv již doporučila [10], aby Komise prozkoumala všechny dostupné prostředky k zajištění širší jazykové dostupnosti dokumentů k veřejné konzultaci, jako je zajištění systematičtějšího poskytování odkazů na dostupné překlady příslušných dokumentů a zvýšení povědomí útvarů o dostupných překladatelských nástrojích a prostředcích k usnadnění jejich účinného využívání. Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatuje, že v roce 2012 přijal Evropský parlament usnesení 2012/2676(RSP) o veřejných konzultacích a jejich dostupnosti ve všech jazycích EU [11]. Toto usnesení naléhavě vyzvalo Komisi, aby přezkoumala veškeré restriktivní jazykové politiky týkající se veřejných konzultací.

42 Veřejná ochránkyně práv oceňuje, že Komise čelí obtížnému úkolu, pokud jde o dosažení rovnováhy mezi potřebou zajistit, aby občané EU dostávali ve všech úředních jazycích EU informace nezbytné k účinné účasti na veřejné konzultaci, a potřebou dodržovat zásadu řádného finančního řízení. Občané by však nikdy neměli být zbaveni základních znalostí týkajících se jakékoli veřejné konzultace, jako je samotná existence veřejné konzultace a klíčové informace týkající se této konzultace. Zdrojová a rozpočtová omezení navíc nemohou odůvodnit systematické uvalování zátěže na samotné občany, aby platili za překlad konzultačních dokumentů, pokud se chtějí podílet na demokratickém životě Unie prostřednictvím veřejných konzultací Komise.

43. Pokud jde o konkrétní případ, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise zveřejnila ve všech úředních jazycích informace týkající se její veřejné konzultace o projektech, které mohou být Komisí financovány. Za to je třeba pochválit. Nepřeložila však všechny dokumenty týkající se konzultace (konkrétně nepřeložila seznam projektů, který byl poskytnut pouze v angličtině). Veřejný ochránce práv konstatuje, že seznam obsahuje informace nezbytné k tomu, aby se občané mohli plně účastnit veřejné konzultace, včetně stručného popisu dotčených projektů. Poznamenává rovněž, že nelze předložit žádný argument, pokud jde o to, zda by překlad seznamu představoval nepřiměřené využití omezených finančních zdrojů, jelikož konečný seznam (který se příliš neliší od seznamu zpřístupněného v angličtině pro veřejnou konzultaci) byl v době jeho konečného přijetí přeložen do 22 dalších úředních jazyků. K překladu seznamu do těchto jazyků v dřívější fázi by tedy nebylo zapotřebí většího využívání veřejných zdrojů, což by umožnilo, aby tyto překlady byly použity ve veřejné konzultaci Komise. V této souvislosti učiní veřejná ochránkyně práv kritickou poznámku.

Závěry

Na základě šetření této stížnosti ji veřejná ochránkyně práv uzavírá těmito závěry a další poznámkou:

Pokud jde o první tvrzení, veřejný ochránce práv neshledává žádný nesprávný úřední postup ze strany Komise.

Pokud jde o druhé tvrzení, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise neposkytla občanům nezbytné překlady dokumentu, které by jim umožnily plně se účastnit veřejné konzultace, a že se jednalo o nesprávný úřední postup.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Další poznámky

Komise by měla kromě používání internetových stránek zvážit také používání dynamičtějších internetových forem komunikace s občany ve veřejných konzultacích.

 

Emily O'Reillyová

Štrasburk, 28. dubna 2015

 

[1] Sdělení Komise: Směrem k posílené kultuře konzultací a dialogu - Obecné zásady a minimální normy pro konzultace zúčastněných stran Komisí, KOM(2002) 704 v konečném znění, Brusel, 11. prosince 2002.

[2] Úmluva Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí přijatá dne 25. června 1998.

[3] Je třeba poznamenat, že zařazení projektu na konečný seznam znamená, že může být následně financován Komisí. Zařazení projektu na konečný seznam však neznamená, že bude určitě financován.

[4] Patří mezi ně i) informační den konaný v Bruselu (informace o této schůzi byly zveřejněny na internetových stránkách GŘ pro energetiku „Události“); ii) Evropské fórum pro regulaci plynu (v Madridu dne 18. dubna 2013); a iii) Fórum pro regulaci elektrické energie (ve Florencii dne 16. května 2013).

[5] V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv konstatuje, že článek 37 Listiny základních práv stanoví, že vysoká úroveň ochrany životního prostředí a zlepšování kvality životního prostředí musí být začleněny do politik Unie a zajištěny v souladu se zásadou udržitelného rozvoje. Článek 3 Smlouvy o Evropské unii dále stanoví, že Unie usiluje o udržitelný rozvoj Evropy mimo jiné na základě zlepšování kvality životního prostředí. Konstatuje rovněž, že článek 11 Smlouvy o fungování Evropské unie stanoví, že požadavky na ochranu životního prostředí musí být začleněny do vymezení a provádění politik a činností Unie, zejména s ohledem na podporu udržitelného rozvoje.

[6] Viz nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. L 264, 25.9.2006, s. 13).

[7] Tento výklad je posílen zněním čl. 9 odst. 3 Aarhuského nařízení, z něhož vyplývá, že orgán veřejné moci EU má řadu možností, pokud jde o to, jak zajistit, aby se veřejnost mohla podílet na rozhodování. Orgán veřejné moci EU může, jak stanoví čl. 9 odst. 3 Aarhuského nařízení, použít veřejná oznámení zaměřená na veřejnost dotčenou environmentální otázkou, nebo se může rovněž rozhodnout použít jiné vhodné prostředky, jako jsou elektronická média.

[8] Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že oblast ochrany životního prostředí je sdílenou pravomocí s členskými státy. I když je projekt schválen k financování z EU, členské státy si ponechávají pravomoc rozhodnout, zda konkrétní projekt obdrží stavební povolení a zda bude pokračovat.

[9] Veřejná ochránkyně práv však konstatuje, že pokud Komise obdrží odůvodněné stížnosti, že nařízení č. 347/2013 nebylo na vnitrostátní úrovni dodrženo, měla by tyto stížnosti prošetřit.

[10] Viz návrh doporučení ve věci 640/2011/AN, který je k dispozici na adrese: http://www.ombudsman.europa.eu/cases/draftrecommendation.faces/en/11043/html.bookmark: V tomto případě byly předloženy tyto návrhy doporučení:

„1. Komise by měla v zásadě zveřejňovat své konzultační dokumenty ve všech úředních jazycích Unie nebo na požádání poskytnout občanům překlad. Přitom by Komise měla vzít v úvahu, že Lisabonská smlouva klade zvláštní důraz na právo občanské společnosti podílet se na demokratickém životě Unie.

2. Kromě toho by Komise měla ve svých veřejných konzultacích vypracovat jasné, objektivní a přiměřené pokyny týkající se používání jazyků uvedených ve Smlouvě, přičemž by měla mít na paměti, že jakékoli omezení zásad demokratické účasti občanů na rozhodovacím procesu a rozsáhlých konzultací ze strany Komise, které je zakotveno v čl. 10 odst. 3 a čl. 11 odst. 3 SEU, musí být odůvodněné a přiměřené. Tyto pokyny by měly být veřejné a snadno přístupné. Komise by je mohla zařadit mezi své vynikající obecné zásady a minimální normy pro konzultace se zúčastněnými stranami, nebo alespoň na internetové stránky „Váš hlas v Evropě“.“

[11] http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=TA&reference=P7-TA-2012-0256&language=EN