Skutečnosti předcházející stížnosti

1. V červenci 2011 uzavřelo konsorcium smlouvu o poskytování služeb s delegací Evropské unie v Bangladéši (dále jen „delegace“) na bezpečnostní projekt. Zhotovitelem byl jmenován člen konsorcia. Dodavatel poté jmenoval stěžovatele vedoucím týmu projektu.

2. V lednu 2012 požádala delegace dodavatele, aby stěžovatele nahradil ve funkci vedoucího týmu, neboť se domnívala, že řádně neplní své povinnosti. Dopisem ze dne 16. ledna 2012 zaslal dodavatel stěžovateli třicetidenní výpověď a požádal ho, aby do 16. února 2012 projekt opustil. Stěžovatel opustil projekt dne 6. února 2012.

3. V říjnu 2012 se stěžovatel písemně obrátil na delegaci, aby napadl jeho nahrazení vedoucím týmu.

4. V březnu 2013 si stěžovatel stěžoval evropské veřejné ochránkyni práv, že delegace na jeho dopis neodpověděla. Veřejná ochránkyně práv zahájila zjednodušený postup s cílem získat odpověď delegace. V návaznosti na zvláštní žádost delegace ze dne 6. června 2013 veřejná ochránkyně práv přesměrovala šetření na Evropskou komisi. Pokud Komise stěžovateli v rámci zjednodušeného postupu neodpověděla, zahájil veřejný ochránce práv v této věci úplné šetření.

Šetření

5. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření stížnosti a identifikovala následující tvrzení a tvrzení:

1) Komise se nesprávně rozhodla nahradit stěžovatele vedoucím týmu.

2) Stěžovatel by měl být finančně odškodněn za ztrátu, kterou utrpěl.

6. V průběhu šetření obdržel veřejný ochránce práv stanovisko Komise a následně připomínky stěžovatele k tomuto stanovisku. Při provádění šetření vzala veřejná ochránkyně práv v úvahu argumenty a stanoviska předložená stranami.

Tvrzení, že se Komise nesprávně rozhodla nahradit stěžovatele jako vedoucího týmu projektu

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

7. Stěžovatel tvrdil, že se Komise nesprávně rozhodla jej nahradit vedoucím týmu, jelikož neměla důvod se domnívat, že neplní své povinnosti. Kromě toho Komise vycházela z čl. 17 odst. 2 obecných podmínek [1], který stanoví, že Komise může nařídit nahrazení zaměstnance, pokud se domnívá, že je neefektivní nebo řádně neplní své povinnosti. Stěžovatel však uvedl, že nespadá do kategorie "zaměstnanců dodavatele". Kromě toho tvrdil, že vzhledem k neexistenci smluvního vztahu mezi ním a Komisí nemůže Komise požádat o jeho nahrazení. V každém případě, i kdyby měl smluvní vztah s Komisí, mohla by nařídit jeho nahrazení pouze v případě, že by smluvní strana porušila smlouvu, a za účelem nápravy tohoto porušení smluvní strana navrhla jeho nahrazení. Dopis delegace ze dne 16. ledna 2012 byl navíc nedostatečný, neboť dostatečně neodůvodnil žádost o jeho nahrazení. Rovněž si nevyžádala připomínky stěžovatele. Kromě toho se zdá, že žádost Komise vycházela z hodnocení prvního návrhu zprávy, který předložil pouze neformálně. Stěžovatel nakonec tvrdil, že zaměstnanec Komise se před zahájením projektu negativně vyjádřil k jeho způsobilosti vůči dodavateli a že právě tato kritika musela vést Komisi k rozhodnutí, že by měl být nahrazen.

8. Komise ve svém stanovisku uvedla, že nemá se stěžovatelem žádný smluvní vztah [2], a že by proto měl své stížnosti adresovat přímo dodavateli.

9. Bez ohledu na neexistenci smluvního vztahu však Komise trvala na tom, aby správně použila příslušné články všeobecných podmínek. Stěžovatel totiž na základě čl. 16 odst. 1 spadá do kategorie zaměstnanců, a Komise se tedy správně uchýlila k čl. 17 odst. 2 obecných podmínek, který jí umožňuje požádat o nahrazení zaměstnance, pokud se domnívá, že tato osoba řádně neplní své povinnosti.

10. Na rozdíl od tvrzení stěžovatele nebylo předchozí zjištění a oznámení o porušení smlouvy ze strany dodavatele podmínkou pro to, aby Komise požádala o nahrazení vedoucího týmu.

11. Pokud jde o požadavek obsažený v čl. 17 odst. 2 obecných podmínek, aby žádost o nahrazení byla dostatečně odůvodněná a vysvětlená, Komise uvedla, že její dopis ze dne 16. ledna 2012 představuje písemnou žádost, která obsahuje odůvodnění a dostatečné odůvodnění její žádosti o nahrazení. V tomto dopise Komise rovněž požádala dodavatele, aby stěžovatele vyzval k předložení připomínek k jeho žádosti. Dodavatel poté informoval své útvary, že stěžovatel si nepřeje předložit připomínky, a projekt opustil dříve, než bylo požadováno.

12. Komise rovněž poukázala na to, že své hodnocení výkonnosti stěžovatele založila na závěrečné počáteční zprávě, a nikoli na návrhu zprávy, jak stěžovatel tvrdil ve své stížnosti veřejnému ochránci práv. Počáteční zpráva však byla vypracována tak špatně, že i poté, co dodavatel provedl podstatná zlepšení, byl její obsah nepřijatelný. Komise tvrdila, že se nejedná o formát počáteční zprávy, ale o její skutečný obsah, který považovala za nepřijatelný.

13. Podle Komise totiž počáteční zpráva obsahovala několik základních nedorozumění nejméně ve třech oblastech týkajících se účelu smlouvy o poskytování služeb. Těmito oblastmi, které jsou důležité pro zajištění úspěšného plnění smlouvy, byly: školení příjemců, úloha projektové pracovní skupiny a prováděcích partnerů pro technickou pomoc, potraviny, zabezpečení živobytí a požadavky na monitorování. Kromě toho Komise zjistila, že stěžovatel nedostatečně komunikoval s příjemcem zakázky a delegací. Tím byla dotčena kvalita projektu a lhůta pro jeho provedení. Tyto důvody tedy odůvodňovaly žádost Komise o nahrazení. Dodavatel navíc plně souhlasil s posouzením Komise týkajícím se plnění stěžovatele a s jeho žádostí o nahrazení.

14. Pokud jde o údajně negativní připomínky týkající se stěžovatele vyjádřené zaměstnancem Komise před zahájením projektu, Komise uvedla, že stěžovatel v tomto ohledu nepředložil žádné důkazy. Pokud je Komisi známo, nebyly vzneseny žádné negativní připomínky týkající se stěžovatele nebo jeho pravomoci.

15. Pokud jde o nárok stěžovatele na finanční kompenzaci za újmu, kterou utrpěl, Komise znovu uvedla, že se stěžovatelem nemá žádný smluvní vztah. Vzhledem k tomu, že se Komise nedopustila protiprávního jednání, její mimosmluvní odpovědnost nemůže přetrvávat. Kromě toho Komise dodavateli řádně zaplatila práci vykonanou stěžovatelem, dokud projekt neopustil. Komise proto tvrzení stěžovatele zamítla.

16. Stěžovatel ve svém vyjádření trval na své stížnosti.

Posouzení veřejného ochránce práv

17. Jak uznal stěžovatel i Komise, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že mezi Komisí a stěžovatelem neexistuje žádný smluvní vztah, neboť smlouva o poskytování služeb byla podepsána mezi Komisí a dodavatelem. Stěžovatel podepsal se zhotovitelem samostatnou smlouvu na plnění povinností vedoucího týmu.

18. Analýza veřejného ochránce práv se omezí na ověření, zda Komise jednala přiměřeně, když požádala dodavatele, aby stěžovatele nahradil.

19. Veřejný ochránce práv konstatuje, že základem žádosti Komise o nahrazení stěžovatele byl čl. 17 odst. 2 - "Náhrada personálu" všeobecných podmínek smlouvy o poskytování služeb [3] ,, který stanoví, že:

„Veřejný zadavatel může v průběhu plnění a na základě písemné a odůvodněné žádosti požádat o náhradu, pokud se domnívá, že zaměstnanec je neefektivní nebo neplní své povinnosti podle smlouvy.“

20. Pojem "zaměstnanec" zahrnuje všechny pracovníky pracující na projektu. V důsledku toho Komise správně vyložila příslušná právní ustanovení, když uvedla, že stěžovatel spadá do kategorie "pracovníci".

21. Stěžovatel rovněž tvrdil, že Komise mohla nařídit jeho nahrazení až poté, co zjistila, že dodavatel porušil smlouvu, a sdělila tento závěr. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv konstatuje, že obecné podmínky neukládají Komisi ani dodavateli žádnou takovou povinnost. Jak bylo uvedeno výše, obecné podmínky pouze stanoví, že veřejný zadavatel (v tomto případě Komise) může požádat o náhradu, pokud se domnívá, že zaměstnanec je „neefektivní nebo neplní své povinnosti podle smlouvy“.

22. V tomto případě Komise dopisem ze dne 16. ledna 2012 požádala dodavatele, aby nahradil stěžovatele jako vedoucího týmu, neboť se domnívala, že stěžovatel neplní své povinnosti odpovídajícím způsobem. Veřejná ochránkyně práv shledává, že Komise jednala v souladu s obecnými podmínkami, které tuto možnost skutečně stanoví.

23. Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že obecné podmínky rovněž vyžadují, aby byla žádost o nahrazení zaměstnance podána písemně a byla odůvodněná.

24. Pokud jde o dostatečné odůvodnění, veřejná ochránkyně práv nejprve konstatuje, že na úvodní schůzce, která se konala dne 29. listopadu 2011, stěžovatel souhlasil s tím, že během počátečního období bude plnit tyto povinnosti: i) plní úkoly uvedené v mandátu; ii) pomáhá příjemci s naléhavou finalizací grantových smluv a s přípravou odhadu programu pro naléhavé zahájení činnosti; a iii) vypracovat počáteční zprávu týkající se výše uvedených činností. Veřejný ochránce práv rovněž konstatuje, že mandát (bod 4.2) tyto činnosti výslovně zmiňuje [4].

25. Za druhé veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise ve svém dopise ze dne 16. ledna 2012 vysvětlila, že i) počáteční zpráva vypracovaná stěžovatelem byla nepřijatelná, neboť nebyla založena na organizační a metodické struktuře (příloha III smlouvy o poskytování služeb), na jejímž základě získal dodavatel nejvyšší bodové hodnocení v technickém hodnocení; ii) počáteční zpráva obsahovala základní nedorozumění, pokud jde o odbornou přípravu příjemců, úlohu projektové pracovní skupiny a prováděcích partnerů pro technickou pomoc, potraviny, zabezpečení živobytí a požadavky na monitorování; iii) stěžovatel nebyl řádně nápomocen odboru pro záležitosti žen a delegaci při finalizaci grantových smluv a při přípravě odhadu programu zahájení činnosti; a iv) stěžovatel nebyl ve své práci dostatečně proaktivní.

26. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že Komise poskytla dostatečné odůvodnění, neboť výše uvedená prohlášení jsou jasná a stručná. Kromě toho přesně odrážejí povinnosti žadatele a důvody, proč se Komise domnívala, že tato cla nebyla řádně provedena. Veřejná ochránkyně práv dále poukazuje na to, že stěžovatel odmítl předložit připomínky k těmto prohlášením s cílem zpochybnit jejich vhodnost nebo věcnou správnost, přestože k tomu byl výslovně vyzván.

27. S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv domnívá, že Komise byla oprávněna požádat o nahrazení stěžovatele vedoucím týmu a že přitom správně uplatnila příslušná právní ustanovení. Komise rovněž trvala na procesních zárukách spočívajících v tom, že po dodavateli bude požadovat, aby stěžovateli umožnil předložit připomínky [5].

28. Pokud jde o otázku, zda Komise řádně vyhodnotila výkonnost stěžovatele, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že dodavatel, s nímž měl stěžovatel skutečně smluvní vztah, plně souhlasil s prohlášeními Komise o výkonnosti stěžovatele.

29. S ohledem na výše uvedené neshledává veřejný ochránce práv žádný nesprávný úřední postup ze strany Komise.

Závěr

Na základě šetření této stížnosti ji veřejná ochránkyně práv uzavírá následujícím závěrem:

Veřejný ochránce práv neshledává žádný případ nesprávného úředního postupu ze strany Komise.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Emily O'Reilly
Štrasburk, 24. února 2015

[1] Obecné podmínky pro smlouvy o poskytování služeb v oblasti vnější činnosti financované EU nebo rozvojovým fondem EU.

[2] Komise podepsala smlouvu o poskytování služeb s dodavatelem a dodavatel podepsal další smlouvu o poskytování služeb se stěžovatelem.

[3] Všeobecné smluvní podmínky jsou uvedeny v příloze I smlouvy.

[4] "Vedoucí týmu bude asistovat správci zálohových účtů (řediteli programu) při sestavování programových odhadů a zpráv. Vedoucí týmu před přijetím ředitelem programu ověří odhady programu, zprávy, nabídky, dokumentaci, smlouvy, jakož i návrhy plateb z účtu programu. „

[5] Příslušná část dopisu Komise ze dne 16. ledna 2012 zní: „Dovoluji si Vás požádat, abyste nám [Vaše] připomínky a připomínky vedoucího týmu a další kroky, které navrhujete, poskytl(a) nejpozději do 20. ledna 2012.“