Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Stěžovatel, který žije ve Španělsku, se aktivně zajímá o provádění evropských právních předpisů v oblasti životního prostředí. Dne 11. června 2009 tedy zaslala e-mail Generálnímu ředitelství Evropské komise pro životní prostředí (GŘ pro životní prostředí), v němž požádala o statistické údaje týkající se počtu stížností týkajících se údajných porušení právních předpisů EU v oblasti životního prostředí ze strany Španělska zaznamenaných za rok. Chtěla také vědět, kolik z těchto stížností bylo přijato a kolik bylo zamítnuto.

2. E-mailem z téhož dne GŘ pro životní prostředí odpovědělo, že tyto informace nejsou k dispozici. Odkázala však stěžovatele na statistiky o protiprávních jednáních týkajících se životního prostředí, které byly zveřejněny na jejích internetových stránkách. Rovněž stěžovateli doporučila, aby se seznámil s výročními zprávami o provádění práva EU členskými státy, které zveřejňuje generální sekretariát Komise. Statistiky GŘ pro životní prostředí poskytly informace o počtu řízení o nesplnění povinnosti vedených GŘ pro životní prostředí za rok, jakož i rozpis počtu otevřených řízení o nesplnění povinnosti podle jednotlivých členských států. Výroční zpráva uváděla celkový počet projednávaných případů, jakož i procentní podíl případů nesplnění povinnosti uzavřených před prvním formálním krokem. Statistická příloha obsahovala informace o „nově zjištěných případech“ podle jednotlivých členských států a v jiné tabulce podle jednotlivých odvětví politiky.

3. Stěžovatel nebyl s touto odpovědí spokojen, a proto si téhož dne e-mailem stěžoval generálnímu řediteli GŘ pro životní prostředí. O dva dny později zopakovala svou žádost úředníkovi GŘ pro životní prostředí na zastoupení Komise v Madridu. Ten odpověděl dne 14. června 2009 a vyjádřil politování nad tím, že nemůže udělat nic jiného, než předat zprávu Bruselu.

4. Poté, co stěžovatelka neobdržela odpověď na svou stížnost, se dne 12. října 2009 znovu obrátila na Komisi a uvedla, že obdržené informace nejsou tím, o co požádala. Proto svou žádost zopakovala.

5. Dne 12. listopadu 2009 stěžovatel dosud neobdržel odpověď. Předložila tedy projednávanou výtku.

6. Útvary veřejné ochránkyně práv kontaktovaly Komisi, aby zjistily, zda lze případ vyřešit neformálně. Komise poté poskytla veřejnému ochránci práv kopii dopisu, který zaslala stěžovateli dne 2. prosince 2009. V tomto dopise vysvětlila, že neexistuje žádný dokument, který by obsahoval informace požadované stěžovatelem. Její žádost proto nespadala do působnosti nařízení č. 1049/2001 [1], protože se týká pouze přístupu ke stávajícím dokumentům a nevyžaduje, aby orgán vypracoval dokument za účelem vyhovění žádosti. V tomto ohledu by požadované informace musely být získány z řady různých databází, což by vyžadovalo vysoké investice, pokud jde o zaměstnance a pracovní dobu. Podle názoru Komise by to bylo nepřiměřené. Odkázala však stěžovatele na řadu veřejně dostupných zdrojů informací a statistik o počtu obdržených a otevřených stížností na porušení právních předpisů. Rovněž uvedla, že brzy zveřejní zprávu o projektu EU Pilot, novém mechanismu určeném k řešení stížností na porušení právních předpisů. Tato zpráva by obsahovala údaje o stížnostech na zúčastněné členské státy vyřizovaných od dubna 2008.

7. Po přezkoumání obsahu tohoto dopisu a po dalších kontaktech svých útvarů dospěl veřejný ochránce práv k závěru, že se v tomto případě nejeví jako možné nalézt neformální řešení.

Předmět šetření

8. Stěžovatelka tvrdila, že Komise neprávem neodpověděla na její otázku týkající se toho, kolik stížností na porušení právních předpisů proti Španělsku v oblasti životního prostředí bylo ročně zaregistrováno, kolik z nich bylo zamítnuto a kolik jich bylo přijato.

9. Tvrdila, že Komise by měla poskytnout výše uvedené statistické informace.

Šetření

10. Dne 17. prosince 2009 zahájil veřejný ochránce práv šetření a požádal Komisi o stanovisko.

11. Komise zaslala své stanovisko dne 26. března 2010 a německý překlad poskytla dne 12. dubna 2010. Dne 16. dubna 2010 byly tyto dokumenty předány stěžovateli k vyjádření. Stěžovatelka předložila své připomínky dne 21. června 2010.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv

A. Tvrzení o neposkytnutí požadovaných statistických informací a související tvrzení

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

12. Stěžovatelka tvrdila, že Komise neodpověděla na její otázku, a sice kde najít statistiky týkající se stížností na porušení právních předpisů podaných proti Španělsku v souvislosti s životním prostředím a kolik z nich bylo zamítnuto a přijato.

13. Komise poukázala na to, že nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům se týká pouze přístupu ke stávajícím dokumentům. Informace, které stěžovatel požadoval, však nebyly obsaženy v žádném existujícím dokumentu. Kromě toho směrnice 2003/4 o přístupu veřejnosti k informacím [2], která se nevztahuje na orgány EU, pouze vyžaduje, aby orgány členských států poskytovaly občanům "dostupné" informace.

14. V důsledku toho Komise poskytla stěžovatelce informace, které měla k dispozici a které co nejúžeji souvisely s její žádostí. Dopisem ze dne 2. prosince 2010 rovněž informovala stěžovatelku, že úsilí potřebné ke shromáždění požadovaných údajů by bylo nepřiměřené očekávanému přínosu. Některé relevantní informace však byly veřejně dostupné. V této souvislosti odkázala stěžovatele na zprávu v rámci projektu EU Pilot, která měla být brzy zveřejněna.

15. Dne 15. února 2010 zaslala Komise stěžovateli další dopis, v němž poukázala na to, že na svých internetových stránkách právě aktualizovala informace týkající se prosazování právních předpisů EU v oblasti životního prostředí. Stránky nyní obsahovaly informace do roku 2009 a uváděly počet stížností zaznamenaných GŘ pro životní prostředí (proti všem členským státům) v letech 2007, 2008 a 2009. Komise rovněž zahrnula informace o počtu otevřených řízení o nesplnění povinnosti a dalších šetření týkajících se Španělska. Dále poskytla statistické údaje o počtu stížností a šetření týkajících se údajných porušení právních předpisů EU v oblasti životního prostředí ze strany Španělska, které bylo v posledních třech letech zaregistrováno v databázi NIF (databáze Komise pro porušení právních předpisů), v systému EU Pilot (platforma pro řešení stížností, u nichž je vyžadován vstup od dotčeného členského státu) a v systému CHAP („Vyřizování stížností – Accueil des Plaignants“, nová databáze pro registraci stížností a šetření).

16. Komise zdůraznila, že pro sestavení těchto údajů musí být informace vybrány a zpracovány ručně z různých databází. Rovněž připomněla, že již ve své původní odpovědi a v dopise ze dne 2. prosince 2009 odkázala stěžovatele na výroční zprávy o uplatňování právních předpisů EU. Ty obsahovaly informace týkající se žádosti stěžovatele, jako jsou porušení právních předpisů podle odvětví nebo členského státu. Závěrem lze říci, že ačkoli Komise vyjádřila politování nad tím, jak dlouho trvalo, než odpověděla na žádost stěžovatele ze dne 12. října 2009, měla za to, že tím, že stěžovateli poskytla informace obsažené ve svém dopise, učinila více, než by obvykle musela učinit podle svého kodexu řádné správní praxe.

17. Stěžovatelka se ve svých připomínkách nevyjádřila k informacím, které jí Komise poskytla, kromě toho, že vyjádřila politování nad tím, že Komise vynaložila tolik úsilí, aby na její žádost odpověděla. Stěžovatelka uvedla, že stejnou žádost předložila Petičnímu výboru Evropského parlamentu, který jí zaslal velmi informativní odpověď. Podle stěžovatele to naznačuje, že rejstřík Komise má prostor pro zlepšení.

Posouzení veřejného ochránce práv

18. Komise ve svém stanovisku odkázala na směrnici 2003/4, která se týká přístupu k informacím o životním prostředí v držení orgánů členských států. Jak však uvedla sama Komise, tato směrnice je určena členským státům, a proto není v tomto případě přímo relevantní. Komise rovněž odkázala na nařízení č. 1049/2001, které se týká přístupu k dokumentům. Avšak vzhledem k tomu, že stěžovatel podal žádost o informace, není toto nařízení relevantní ani pro tento případ.

19. Stěžovatel požádal o statistické údaje týkající se počtu stížností na porušení právních předpisů zaznamenaných za rok v souvislosti se záležitostmi životního prostředí ve Španělsku. Chtěla také vědět, kolik z těchto stížností bylo přijato a kolik bylo zamítnuto.

20. Komise ji nejprve odkázala na veřejně dostupné zdroje informací a poskytla obecné statistiky týkající se počtu případů uzavřených před prvním formálním krokem řízení. V návaznosti na pokus veřejného ochránce práv vyřešit záležitost neformálně Komise vysvětlila, že neexistuje žádný dokument, který by obsahoval informace požadované stěžovatelem. Sestavení těchto informací za účelem úplné odpovědi na žádost stěžovatele by vyžadovalo nepřiměřené úsilí.

21. V dopise ze dne 15. února 2010, který byl zaslán po zahájení tohoto šetření, Komise poskytla další informace o tom, kolik stížností proti Španělsku týkajících se právních předpisů v oblasti životního prostředí bylo zaregistrováno. Stěžovateli rovněž sdělila, kolik stížností bylo zamítnuto.

22. Stěžovatelka se ve svých připomínkách nevyjádřila k informacím, které jí Komise poskytla, kromě toho, že vyjádřila politování nad tím, že Komise vynaložila tolik úsilí, aby na její žádost odpověděla.

23. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že v tomto případě neexistují důvody pro další šetření.

24. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že stěžovatelka ve svých připomínkách uvedla, že rejstřík Komise se zdá být méně účinný než rejstřík Petičního výboru, a že v tomto ohledu proto existuje prostor pro zlepšení. Veřejná ochránkyně práv však chápe, že stěžovatel neměl v úmyslu vznést při této poznámce nové tvrzení. V každém případě veřejná ochránkyně práv konstatuje, že se zdá, že stěžovatel tuto záležitost Komisi dosud nevznesl. V současné době by se proto touto otázkou nemohl zabývat. Stěžovatel však může samozřejmě podat novou stížnost v této věci poté, co se předem vhodným způsobem obrátil na Komisi.

25. Veřejný ochránce práv proto dospěl k závěru, že neexistují důvody pro to, aby pokračoval v šetření této stížnosti.

C. Závěry

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následujícím závěrem:

Neexistují žádné důvody pro další šetření.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

P. Nikiforos Diamandouros

Ve Štrasburku dne 20. prosince 2010.

[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).

[2] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS, Úř. věst. 2003, L 41, s. 26.