Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Stěžovatel je německá nevládní organizace, která jedná jménem řady nevládních organizací.

2. Tato stížnost se týká úlohy Evropské komise při spolufinancování provádění studie iniciované německými orgány s cílem prozkoumat různé možnosti rozvoje Dunaje v úseku mezi Straubingem a Vilshofnem. Studie byla prováděna v rámci projektu TEN-T s finančními prostředky Komise ve výši 16,5 milionu EUR.

3. Cílem studie bylo překonat patovou situaci v debatách o dvou možných možnostech rozvoje, která trvá zhruba dvě desetiletí.

4. První z těchto možností, nazývaná varianta A, předpokládá určitou protipovodňovou ochranu a další opatření, ale žádnou konstrukci zámku. Varianta A je upřednostňována environmentálními skupinami, protože se má za to, že zachovává poslední volně tekoucí úsek řeky v její střední části.

5. Druhá z těchto možností, nazývaná varianta C280, stanoví vyrovnaný ponor 2,8 m a předpokládá výstavbu plavební komory, aby bylo možné obejít ohyb řeky. Varianta C280 je upřednostňována provozovateli vnitrozemské vodní dopravy.

6. Rozhodnutí Komise o financování obsahuje ustanovení o střetu zájmů.

7. Podle stěžovatele vede jmenování společnosti RMD Wasserstraßen GmbH (dále jen "RMD"), společnosti s ručením omezeným, německými orgány k řízení přezkumu různých možností rozvoje výše uvedeného úseku Dunaje, ke střetu zájmů, což je v rozporu s rozhodnutím Komise o financování. Střet zájmů, který stěžovatel vnímá, vyplývá z těchto dvou úvah:

(i) Úř. věst. Jako strojírenská společnost bude společnost RMD vedoucím projektu skutečného rozvoje zde dotčeného říčního úseku, přičemž její odměna bude přímo záviset na celkových stavebních nákladech. Přehrada řeky by byla výrazně dražší než přijetí jiných opatření k její regulaci;

(ii) Úř. věst. RMD je dceřinou společností společnosti s ručením omezeným, kterou vlastní velká energetická společnost. Společnost RMD má smluvní právo využívat všechny vhodné stavby na Dunaji k výrobě elektřiny. V případě, že by výše uvedený úsek zahrnoval plavební komoru, bylo by pro společnost RMD snadné získat ekonomickou výhodu z výstavby vodní elektrárny. Ve skutečnosti RMD v minulosti jednoznačně podporovala přehradu řeky.

8. Dne 19. května 2010 se stěžovatel obrátil na Komisi a požádal ji, aby případ přezkoumala a přijala vhodná opatření k vyřešení vnímaného střetu zájmů. Stěžovatel dopisem přiložil mimo jiné dopis předsedy monitorovací skupiny (dále jen „předseda“) ze dne 8. dubna 2010, který byl zřízen za účelem sledování realizace projektu. V tomto dopise předseda uvedl, že od své privatizace v roce 1994 společnost RMD působila pod plným dohledem německé vlády a na její pokyn. Institucionální záruky by podle něj bránily jakékoli politice upřednostňování výstavby přehrady.

9. Ve své odpovědi ze dne 5. srpna 2010 Komise poukázala na to, že monitorovací skupina byla zřízena, aby zajistila řádné provedení studie, a uvedla, že důvěřuje tomu, že jednání skupiny budou v souladu s právem EU. Komise dále uvedla, že stěžovatel upozornil na vnímaný střet zájmů s monitorovací skupinou, která byla podle jejího názoru vhodným fórem pro posouzení této otázky. Ujistil stěžovatele, že bude projekt sledovat, aby zajistil řádné provedení studie.

10. V dalších dopisech žadatel zopakoval své obavy, pokud jde o vnímaný střet zájmů.

11. V odpovědi ze dne 18. července 2011 Komise uvedla, že stěžovatel vyjádřil svou nedůvěru, pokud jde o společnost RMD, a stěžoval si na to, že mu nebyly poskytnuty dostatečné informace. Komise uvedla, že byla informována o velkém počtu schůzek monitorovací skupiny a že se těchto schůzek zúčastnili zástupci odvětví životního prostředí. Komise dodala, že monitorovací skupina nedávno zveřejnila zprávu o činnosti. Nakonec vyzvala stěžovatele, aby podpořil práci předsedy při přípravě konference, která se bude konat počátkem roku 2012.

12. Dne 4. listopadu 2011 se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv.

Předmět šetření

13. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se těchto tvrzení a tvrzení:

Tvrzení

Komise nepřijala vhodná opatření vzhledem ke střetu zájmů, který stěžovatel vnímá.

Nárok

Komise by měla přijmout vhodná opatření a zejména přistoupit k vyplacení svých finančních prostředků pouze tehdy, pokud jsou jednoznačně splněny podmínky stanovené v rozhodnutí o financování.

Šetření

14. Dne 5. prosince 2011 veřejný ochránce práv informoval stěžovatele o rozhodnutí zahájit šetření jeho stížnosti a zároveň jej požádal o určitá vysvětlení týkající se jeho stížnosti.

15. Dne 20. prosince 2011 stěžovatel zaslal vysvětlení.

16. Dne 11. ledna 2012 požádal veřejný ochránce práv Komisi o stanovisko k tomuto tvrzení a žádosti. Stanovisko Komise bylo předáno stěžovateli k vyjádření, které stěžovatel zaslal dne 20. července 2012. Ve dnech 22. července 2012 a 23. ledna 2013 předložila další připomínky nevládní organizace zastoupená stěžovatelem (dále jen „nevládní organizace“).

17. Po analýze stanoviska Komise na základě obdržených připomínek považoval veřejný ochránce práv za vhodné nahlédnout do spisu Komise. Kontrola proběhla dne 13. března 2013. Kopie inspekční zprávy byla zaslána Komisi a další kopie byla předána stěžovateli spolu s výzvou k vyjádření. Stěžovatel zaslal připomínky dne 29. května 2013.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv

Úvodní poznámky

18. Dne 2. prosince 2011 předložil stěžovatel veřejnému ochránci práv znalecký posudek německé advokátní kanceláře. Znalecký posudek ze dne 12. listopadu 2011 nese název "Spolupráce federace s RMD bez nabídkového řízení"[1] a na pozadí německého a unijního práva v oblasti veřejných zakázek v podstatě tvrdí, že zapojení RMD vede k řadě porušení zákona. V dopise s žádostí o vysvětlení stěžovatele (viz bod 14 výše) se veřejná ochránkyně práv stěžovatele mimo jiné dotázala, zda má v úmyslu si rovněž stěžovat na údajné porušení práva EU v oblasti zadávání veřejných zakázek jmenováním společnosti RMD. Ve svých vysvětleních stěžovatel uvedl, že je ohledně tohoto aspektu stále v kontaktu s Komisí a svou stížnost rozšíří v případě, že by se Komise v tomto ohledu nezabývala jejími argumenty. Veřejný ochránce práv proto tento aspekt do svého dopisu s žádostí o stanovisko Komise nezahrnul. Ve svých dalších připomínkách měla nevládní organizace za to, že je nepochopitelné, že se Komise nezabývala otázkou údajného porušení unijních pravidel pro zadávání veřejných zakázek, která byla zdokumentována ve znaleckém posudku předloženém Komisi. Ve svých připomínkách ke zprávě o kontrole spisu Komise se stěžovatel vrátil k otázce zadávání veřejných zakázek a požádal veřejnou ochránkyni práv, aby toto odborné stanovisko zohlednila.

19. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že její současné šetření nezahrnuje otázku souladu s právními předpisy EU o zadávání veřejných zakázek, pokud jde o pověření společnosti RMD provedením studie, a postoj Komise k této záležitosti. Veřejná ochránkyně práv by mohla v zásadě rozšířit své šetření tak, aby zahrnovalo i tuto otázku, za předpokladu, že stěžovatel v tomto ohledu zaujal vůči Komisi vhodné administrativní přístupy (čl. 2 odst. 4 statutu veřejného ochránce práv). Zároveň si uvědomuje, že rozšíření rozsahu jeho šetření by vyžadovalo, aby požádala Komisi, aby se k tomuto konkrétnímu aspektu vyjádřila, a následně poskytla stěžovateli příležitost předložit připomínky. Vzhledem k pokročilé fázi jejího šetření by to však sotva bylo v zájmu hospodárnosti řízení. Veřejná ochránkyně práv se proto ve své analýze nebude zabývat otázkou souladu pověření společnosti RMD provedením studie s právem EU v oblasti zadávání veřejných zakázek. Stěžovatel však má i nadále možnost podat v tomto ohledu novou stížnost poté, co Komisi zaujal vhodné administrativní přístupy, pokud by chtěl v této záležitosti pokračovat. Stejné úvahy platí pro názor stěžovatele vyjádřený v jeho připomínkách ke zprávě o inspekci, že společnost RMD je odpovědná za současné plánování a výstavbu rozvojových a protipovodňových opatření, aniž by bylo uspořádáno předchozí veřejné nabídkové řízení.

20. Vzhledem k jejich vnitřní logické souvislosti je vhodné posoudit tvrzení stěžovatele a jeho tvrzení společně.

A. Tvrzení o nepřijetí vhodných opatření a související nárok

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

21. Stěžovatel tvrdil, že Komise nepřijala vhodná opatření vzhledem ke střetu zájmů, který stěžovatel vnímá.

22. Na podporu svého tvrzení žadatel tvrdil, že společnost RMD je aktivně zapojena a hraje klíčovou úlohu při přípravě základu pro rozhodnutí, které ovlivňuje její vlastní hospodářskou budoucnost. Stěžovatel konkrétně odkázal na argumenty uvedené v bodě 7 výše. Podle stěžovatele není výše uvedený střet zájmů vyloučen institucionálními zárukami uvedenými v dopise předsedy monitorovacího výboru ze dne 8. dubna 2010.

23. Stěžovatel tvrdil, že Komise by měla přijmout vhodná opatření a měla by zejména přistoupit k vyplacení svých finančních prostředků pouze tehdy, pokud jsou jednoznačně splněny podmínky stanovené v rozhodnutí o financování.

24. Stěžovatel ve svém vyjasnění stížnosti odmítl názor předsedy, že právní uspořádání společnosti RMD by vyloučilo střet zájmů. Je pravda, že společnost RMD byla privatizována a byla pod dohledem německé vlády. O tom, zda bude příspěvek monitorovací skupiny přijat či nikoli, však rozhodovala řídící skupina, která dala konkrétní pokyny pro "operativní úroveň" projektu. Vzhledem ke složitosti projektu nebylo možné, aby vyšší vedení řídící skupiny a "operativní úrovně" podrobně ovlivňovalo technické plánování.

25. Komise ve svém stanovisku uvedla, že společnost RMD byla založena v roce 1921 za účelem údržby a správy splavných řek a kanálů v jihovýchodním Německu a byla privatizována v roce 1994. Uzavřela smlouvy se subdodavateli na provedení velké části studie.

26. Komise vysvětlila, že environmentální skupiny se proti studii důrazně postavily. Na podnět evropského koordinátora pro vnitrozemské vodní cesty jmenovaného Komisí se zástupci environmentálních skupin dohodli, že se připojí k monitorovací skupině složené z odborníků, která je podřízena přímo příslušným německým orgánům. Komise dodala, že obdržela řadu dopisů od stěžovatele a další nevládní organizace, obou členů monitorovací skupiny, v nichž si stěžovali, že nebyli řádně informováni o pokroku studie. Zároveň potvrdili svou důvěru v předsedu monitorovací skupiny, který jakýkoli takový nedostatek informací důrazně popřel. Komise rovněž uvedla, že dokončení studie se očekává na konci roku 2012 a že se na podzim roku 2012 uskuteční konference s cílem podnítit otevřenou diskusi o výsledcích studie.

27. V této souvislosti Komise uvedla, že „neexistují žádné důkazy o tom, že lze očekávat střet zájmů“na základě dokumentů, které má k dispozici. Komise uvedla, že příjemci finančních prostředků Komise jsou povinni dodržovat hlavní zásady směrnic o zadávání veřejných zakázek. Rozhodnutí o financování navíc obsahuje zvláštní ustanovení o střetu zájmů, na které stěžovatel ve své stížnosti odkázal. S ohledem na obavy několika environmentálních skupin přijala Komise tato dodatečná opatření:

Prostřednictvím rozhodnutí o financování požádala německé orgány o zřízení monitorovací skupiny. Dopis předsedy Komisi ze dne 7. října 2011 potvrdil transparentnost tohoto procesu.

Na naléhání evropského koordinátora pro vnitrozemské vodní cesty se regionální orgány dohodly, že na podzim roku 2012 uspořádají regionální konferenci.

28. Komise dále vysvětlila, že německé orgány pověřily společnost RMD studií s přihlédnutím k jejím odborným dovednostem a historii, ale německé orgány si ponechaly odpovědnost za jakékoli konečné rozhodnutí. Jakékoli rozhodnutí vyplývající ze studie by tedy přijímaly příslušné orgány, a nikoli společnost RMD. V této souvislosti Komise rovněž odkázala na smlouvu mezi spolkovou vládou, spolkovou zemí Bavorsko a společností RMD, podle níž společnost RMD podléhá řízení a dohledu spolkové vlády, a tudíž je jí ovládána. Komise konečně uvedla, že RMD učinila veřejné prohlášení, podle kterého se vzdala svého práva postavit v dotčené oblasti vodní elektrárnu, a to pouze na výslovnou žádost spolkové vlády a spolkové země Bavorsko.

29. Ve svých připomínkách stěžovatel zastával názor, že opatření, na která se Komise odvolává, nejsou vhodná k řešení zjevného střetu zájmů.

30. Pokud jde o monitorovací skupinu, stěžovatel uvedl, že dostává objemné, ale někdy neúplné informace. Jeho schopnost kontrolovat provádění studie je však omezená vzhledem k tomu, že bylo ponecháno na uvážení řídící skupiny, zda přijme její návrhy. Stěžovatel rovněž uvedl, že má pouze omezený přístup k výsledkům průběžných studií a údajům ze studií. Sledování provádění studie bylo navíc časově náročné a složité. Vzhledem k tomu, že nebyly poskytnuty žádné finanční zdroje na monitorování studie, nebylo možné posoudit věrohodnost a správnost každého průběžného kroku. Z tohoto důvodu musela monitorovací skupina jednoduše uznat mnoho výsledků bez předchozí kontroly. Za těchto okolností je o to nezbytnější vyhnout se jakémukoli zdání podjatosti nebo střetu zájmů. Stěžovatel zopakoval svůj názor, že v tomto případě takový rozpor existuje.

31. Pokud jde o kontrolu společnosti RMD ze strany vnitrostátních a regionálních orgánů, stěžovatel poukázal na to, že tyto orgány čelily podobným omezením, pokud jde o odborné znalosti a pracovní sílu, a proto se musely spoléhat na údaje poskytnuté společností RMD. Stěžovatel opět zdůraznil, že je důležité vyhnout se střetu zájmů.

32. Pokud jde o vzdání se práva ze strany společnosti RMD, stěžovatel uznal, že byla ověřena notářem. Je však pravděpodobné, že německé orgány požádají společnost RMD, aby využila svého práva. Prohlášení navíc nebylo právně závazné a využití koncesního práva společnosti RMD mohlo být omezeno pouze na základě smlouvy. Dokud by neexistovala právně závazná výjimka, zvýhodnění varianty na podporu přehrady řeky by společnosti RMD poskytlo významnou hospodářskou výhodu.

33. Stěžovatel na závěr uvedl, že objektivitu a důvěryhodnost studie lze zaručit pouze vyloučením společnosti RMD z účasti na studii a přehodnocením všech jejích zjištění nezávislými odborníky.

34. Ve svých dalších připomínkách se nevládní organizace s odkazem na řadu příkladů domnívala, že faktické informace obsažené ve stanovisku Komise jsou z několika důvodů nesprávné.

35. Pokud jde o monitorovací skupinu, nevládní organizace uvedla, že nemůže zajistit nezávislost studie a jejích výsledků. V této souvislosti nevládní organizace uvedla, že monitorovací skupina není dostatečně zmocněna k tomu, aby přizvala odborníky podle svého výběru. Počáteční přístup řídící skupiny k úhradě cestovních výdajů pouze odborníkům, nikoli však jakýchkoli jiných výdajů, ačkoli byl později revidován, byl navíc důkazem postoje řídící skupiny k práci monitorovací skupiny. Nevládní organizace rovněž poukázala na to, že existují problémy se zahrnutím jejích názorů do prozatímních dokumentů a s přístupem k údajům a prozatímním zjištěním.

36. Pokud jde o kontrolu společnosti RMD ze strany vnitrostátních a regionálních orgánů, nevládní organizace uvedla, že jak spolková vláda, tak spolková země Bavorsko propagují vodní elektrárnu, o čemž svědčí veřejná prohlášení. Kromě toho byla podle nevládní organizace informační brožura zveřejněná orgány podporujícími výstavbu přehrady neobjektivní a obsahovala zjevně nesprávné informace. To však bylo v rozporu s rozhodnutím německého Spolkového sněmu z roku 2002, který se jednoznačně rozhodl pro rozvoj řeky, aniž by předvídal zdymadla nebo přehrady.

37. Podle nevládní organizace byla výjimka deklarovaná společností RMD bezcenná vzhledem k tomu, že žádost o výstavbu vodní elektrárny byla pouze otázkou formy.

38. Na závěr nevládní organizace uvedla, že plánovaná regionální konference bude rozhodující příležitostí k zajištění objektivity studie.

39. Ve svých doplňujících připomínkách předložila nevládní organizace „politické posouzení postupu a výsledků ze dne 22. ledna 2013“. Kromě toho, že zopakovala názory vyjádřené v předchozím dopise, v podstatě uvedla, že si nyní byla jistá, že studie je prováděna jednostranně. Nevládní organizace rovněž uvedla, že do studie nebyly zapojeny vnitrostátní a regionální orgány zabývající se otázkami životního prostředí.

Výsledky nahlédnutí do spisu Komise

40. V průběhu kontroly byla zástupcům veřejného ochránce práv předložena technická dokumentace týkající se projektu financovaného Komisí, konkrétně dokumenty týkající se přípravy a přijetí rozhodnutí Komise o financování, následných změn tohoto rozhodnutí, jakož i provádění financovaného projektu. Útvary veřejné ochránkyně práv rovněž zkontrolovaly návrh zprávy, který předseda monitorovací skupiny zaslal Komisi v prosinci 2012.

41. Zástupcům veřejného ochránce práv byla dále předložena korespondence zaslaná Komisi stěžovatelem a nevládní organizací, jakož i mimo jiné novinový článek z významného německého deníku, který informoval o rozhodnutí Bavorska nezvolit variantu rozvoje, která stanoví plavební komoru v příslušné části Dunaje.

42. Nakonec zkontrolovali korespondenci mezi Německem a Komisí týkající se provádění projektu a konkrétněji otázky možného střetu zájmů. Kontrola korespondence ukázala, že Komise pozorně sledovala práci monitorovací skupiny.

43. Ve svých připomínkách ke zprávě o kontrole stěžovatel uvedl, že návrh zprávy předsedy monitorovací skupiny z prosince 2012 neobsahoval úplnou analýzu plánů a posouzení řízených společností RMD, neboť tato zpráva byla monitorovací skupině zpřístupněna až v prosinci 2012. Kromě toho stěžovatel poukázal na to, že dne 30. března 2013 předseda předložil závěrečnou zprávu monitorovací skupiny, jejíž kopii stěžovatel předal veřejnému ochránci práv. Stěžovatel uvedl, že závěrečná zpráva se podrobně zabývá postoji environmentálních sdružení v průběhu celého procesu. Žadatel tvrdil, že ze závěrečné zprávy jasně vyplývá, že studie a její výsledky byly ovlivněny zájmy, které podporují konkrétní výsledek. Stěžovatel požádal veřejnou ochránkyni práv, aby toto posouzení zohlednila.

44. Stěžovatel dodal, že rozhodnutí vlády Svobodného státu Bavorsko nezvolit plavební komoru má provizorní povahu a je výsledkem tlaku ze strany veřejnosti, který nelze přesvědčit o věrohodnosti výstavby plavební, hospodářské nebo ekologické povahy. Nelze však říci, že plány na stavbu zámku byly navždy opuštěny.

Posouzení veřejného ochránce práv

45. V této souvislosti se veřejná ochránkyně práv vyzývá, aby rozhodla, zda Komise přijala vhodná opatření vzhledem ke střetu zájmů, který stěžovatel vnímá.

46. Aby nedošlo k nedorozumění, je důležité připomenout, že článek 228 Smlouvy o fungování EU zmocňuje veřejného ochránce práv ke zjišťování možných případů nesprávného úředního postupu při činnosti orgánů, institucí a jiných subjektů Unie. Statut evropského veřejného ochránce práv výslovně stanoví, že proti žádnému jinému orgánu nebo osobě nelze podat stížnost veřejnému ochránci práv. Veřejný ochránce práv proto nemá pravomoc posuzovat stížnosti na jiné orgány nebo instituce, včetně vnitrostátních orgánů. Toto rozhodnutí se tedy týká výlučně jednání Komise. Je však také důležité mít na paměti, že Komise jakožto spolufinancovatel projektu spolu s německými orgány nenese veškerou odpovědnost za zajištění toho, aby při provádění projektu nedocházelo ke střetu zájmů.

47. Veřejná ochránkyně práv připomíná, že ustanovení o střetu zájmů obsažené v rozhodnutí o financování stanovilo následující:

"III.2.6 Střet zájmů

1. Příjemce se zavazuje přijmout veškerá nezbytná opatření, aby zabránil jakémukoli riziku střetu zájmů, který by mohl ovlivnit nestranné a objektivní provádění akce. Ke střetu zájmů by mohlo dojít zejména v důsledku hospodářského zájmu, politické nebo národní spřízněnosti, rodinných nebo emocionálních důvodů nebo jakéhokoli jiného společného zájmu.

2. Jakákoli situace, která během provádění akce představuje nebo by mohla vést ke střetu zájmů, musí být neprodleně písemně oznámena Komisi. Příjemce se zavazuje podniknout veškeré nezbytné kroky k okamžité nápravě této situace.

3. Komise si vyhrazuje právo ověřit, zda jsou přijatá opatření vhodná, a může požadovat, aby příjemce v případě potřeby v určité lhůtě přijal dodatečná opatření.“

48. Cílem článku III.2.6 je tedy zabránit určitým střetům zájmů. Za tímto účelem vyžaduje, aby příjemce i) zabránil jakémukoli riziku střetu zájmů a ii) v případě skutečného nebo potenciálního střetu zájmů informoval Komisi a přijal nezbytná opatření k nápravě situace. Pokud jde o Komisi, článek III.2.6 jí zmocňuje i) kontrolovat vhodnost přijatých opatření a ii) požadovat, aby příjemce přijal dodatečná opatření.

49. Právě v tomto právním kontextu musí veřejný ochránce práv posoudit vhodnost opatření Komise v tomto případě.

50. Nejprve je třeba uvést, že článek III.2.6 nestanoví definici „střetu zájmů“. Z tohoto ustanovení však jasně vyplývá, že kromě skutečných konfliktů se vztahuje i na potenciální konflikty („jakékoli riziko střetu zájmů, které by mohlo ovlivnit nestranné a objektivní provádění akce“; zvýraznění přidáno). V neposlední řadě a v souladu s pokyny OECD pro řešení střetu zájmů ve veřejné službě [2], které byly všeobecně uznány, se veřejná ochránkyně práv domnívá, že článek III.2.6 by měl být vykládán tak, aby dále zahrnoval zjevné střety zájmů.

51. Je nesporné, že RMD má vzhledem ke svým historickým právům a právnímu rámci, kterým se řídí její činnost, zvláštní hospodářské postavení, pokud jde o rozvoj úseku Dunaje, o který se jedná v projednávané věci. V tomto ohledu stěžovatel poukázal na zvláštní úlohu společnosti RMD při provádění nakonec zvolené varianty, jakož i na smluvní právo společnosti RMD využívat všechny vhodné stavby na Dunaji k výrobě elektřiny. V této souvislosti je třeba poznamenat, že článek III.2.6 konkrétně odkazuje na existenci hospodářského zájmu jako na okolnost, která může vést ke střetu zájmů.

52. Je pravda, že Komise poukázala na určité institucionální záruky, jak je podrobně uvedeno v dopise předsedy, jakož i na vzdání se smluvního práva ze strany společnosti RMD. Ačkoli veřejná ochránkyně práv sdílí názor stěžovatele, že stávající výjimka nemůže účinně vyloučit, že by společnost RMD využila svého smluvního práva, což by zase mohlo mít vliv na způsob, jakým studii provádí, domnívá se také, že institucionální záruky jsou takové, že snižují pravděpodobnost skutečného střetu zájmů. V tomto ohledu je stupeň kontroly vykonávané německými orgány nad společností RMD zjevně relevantní. Toto zjištění není zpochybněno skutečností, že alespoň v jednom okamžiku německé orgány zjevně zvýhodnily variantu C280, jelikož je nesporné, že konečné rozhodnutí o tom, kterou možnost rozvoje zvolit, není v každém případě s RMD.

53. Bez ohledu na tyto úvahy nic to nemění na tom, že pověření společnosti RMD odpovědností za studii s ohledem na její zvláštní hospodářskou situaci (viz bod 51 výše) by mohlo vést ke zjevnému nebo potenciálnímu střetu zájmů. V očích širší veřejnosti by totiž mohl vzniknout dojem, že bez ohledu na skutečnost, že společnost RMD v konečném důsledku nerozhoduje o volbě možnosti rozvoje, by se mohla snažit ovlivnit konečného rozhodovacího orgánu způsobem, který by jí umožnil plně využít jeho specifického hospodářského postavení. Tento dojem by mohl vzniknout navzdory odborným dovednostem a historické úloze společnosti RMD, na které Komise ve svém stanovisku odkázala. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že jmenování společnosti RMD by mohlo vést ke střetu zájmů, jak je uvedeno v článku III.2.6.

54. Vzhledem k tomu, že Komise byla řádně informována o jmenování společnosti RMD, je proto ústřední otázkou, zda Komise v souladu se svými povinnostmi podle článku III.2.6 přijala vhodná opatření.

55. Komise ve svém stanovisku poukázala na to, že trvá na zřízení monitorovací skupiny a na uspořádání regionální konference v tomto ohledu. V následujícím textu proto veřejný ochránce práv obě opatření postupně přezkoumá.

56. Pokud jde o monitorovací skupinu, veřejná ochránkyně práv připomíná, že stěžovatel ve svých připomínkách ke zprávě o kontrole přikládal zvláštní význam závěrečné zprávě monitorovací skupiny, kterou považoval za objektivní. Při řešení vhodnosti zřízení monitorovací skupiny s cílem omezit riziko střetu zájmů se proto veřejná ochránkyně práv zaměří na tuto zprávu.

57. Závěrečná zpráva je rozdělena do pěti částí. Část A. obsahuje zprávu předsedy. Části B. až D. obsahují stanoviska zástupců i) sdružení na ochranu životního prostředí; ii) obchodní sdružení; a iii) akční skupiny občanů, zatímco část E. se skládá z dokumentů připojených ke zprávě. Vzhledem k rozdílným názorům vyjádřeným ve stanoviscích výše uvedených zástupců považuje veřejná ochránkyně práv za vhodné zaměřit svou analýzu na zprávu předsedy. Konstatuje mimochodem, že stěžovatel zdůraznil svou důvěru v práci předsedy.

58. Zpráva předsedy pečlivě zaznamenává různé schůze, které se konaly, jakož i projednávaná témata. Předseda obecně uvádí, že četná setkání v průběhu projektu umožnila členům monitorovací skupiny získat rozsáhlé a rozsáhlé informace. Dodává, že písemné a elektronické dokumenty vedly k "dobré úrovni informací". Podle zprávy předsedy mohli členové monitorovací skupiny například významně přispět k vyvážené prezentaci různých dotčených zájmů v informační brožuře o různých variantách vývoje.

59. Zpráva předsedy je zakončena částí nazvanou „Posouzení procesu monitorování“. Předseda rovněž zaznamenal určitou kritiku monitorovacího procesu (například opožděné poskytování informací a složitost procesu) a konstatuje, že zřízení monitorovací skupiny se promítlo do výrazného zlepšení účasti sdružení v tomto ohledu. Předseda zejména zdůrazňuje zapojení sdružení do otevřeného procesu od rané fáze a ii) vysokou míru účasti, která zahrnovala například intenzivní dialogy a v konečném důsledku zpřístupnění údajů, které monitorovací skupině umožnily samostatně sledovat jednotlivé fáze. Pokud jde o posledně uvedený aspekt, předseda připouští, že tento proces byl "částečně těžkopádný". Kromě toho předseda rovněž upozorňuje na určitá omezení v práci monitorovací skupiny. V tomto ohledu odkazuje zejména na i) vysoké investice z hlediska času požadovaného od účastníků; ii) skutečnost, že v některých případech se před poskytnutím požadovaných informací ukázala jako nezbytná složitá jednání; a iii) potřebu optimalizovat možnost zapojení externích odborníků s cílem nahradit omezenou schopnost monitorovací skupiny posuzovat vysoce složité procesy. Předseda rovněž uvedl, iv) že úplné transparentnosti a porozumění vysoce náročným vědeckým procesům je téměř nemožné dosáhnout, a zdůraznil potřebu určité míry důvěry v tento proces. Dodal, že práce monitorovací skupiny byla tímto problémem ovlivněna vzhledem k tomu, že zástupci sdružení na ochranu životního prostředí ze zásadních důvodů nesouhlasili s úlohou RMD v celém projektu.

60. Veřejná ochránkyně práv na základě zprávy předsedy vyrozuměla, že navzdory určitým obtížím uvedeným výše byla monitorovací skupina do projektu zapojena ve vysoké míře. Je pravda, že sám stěžovatel ve svých připomínkách upozornil na konkrétní problémy, které se vyskytly v práci monitorovací skupiny, jakož i na složitost procesu a nemožnost kontrolovat všechny jeho aspekty. Veřejná ochránkyně práv však rovněž bere v úvahu, že předseda kromě zopakování různých názorů týkajících se zapojení RMD, které zastávali různí aktéři, nepodával zprávy o žádných konkrétních problémech vyplývajících z rizika střetu zájmů. Předseda místo toho poukazuje na určité systémové problémy související s činností monitorovací skupiny, které jako takové nevyplývají z účasti společnosti RMD. Ve zprávě předsedy navíc nic nenasvědčuje tomu, že by úloha společnosti RMD ovlivnila věcný výsledek studie, jak navrhoval stěžovatel.

61. Pokud jde o regionální konferenci, na kterou odkazuje Komise, veřejná ochránkyně práv se domnívá, že to přispělo k otevření účasti v tomto procesu širšímu okruhu zúčastněných stran a ke snížení pravděpodobnosti, že projektu bude dominovat jediný zájem.

62. S ohledem na tato zjištění se veřejná ochránkyně práv domnívá, že skutečnost, že Komise trvala na zřízení monitorovací skupiny a na uspořádání regionální konference, představovala vhodná opatření k řešení rizika střetu zájmů. Konečně je třeba poznamenat, že jak potvrzují zjištění kontroly, Komise pozorně sledovala celý proces.

63. Veřejná ochránkyně práv proto shledává, že Komise v tomto případě přijala vhodná opatření a sledovala jejich provádění. Z toho vyplývá, že tvrzení stěžovatele nelze přijmout. V důsledku toho nemůže obstát ani žaloba.

B. Závěry

Na základě šetření této stížnosti ji veřejná ochránkyně práv uzavírá s tímto závěrem:

V činnostech Komise nedošlo k žádnému nesprávnému úřednímu postupu.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

 

Emily O ́Reillyová

Ve Štrasburku dne 19. prosince 2013

---

[1] "Ausschreibungsfreie Kooperation des Bundes mit der RMD" v německém originále.

[2] Úř. věst. Pokyny OECD pro řešení střetu zájmů ve veřejné službě (k dispozici na adrese: http://www.oecd.org/gov/ethics/48994419.pdf) stanoví následující definici „střetu zájmů“:

(i) Úř. věst. Ke skutečnému střetu zájmů dochází, pokud existuje střet mezi veřejnou povinností úředníka a jeho soukromými zájmy, například pokud má veřejný úředník soukromé zájmy, které by mohly nepatřičně ovlivnit výkon jeho úředních povinností a odpovědností.

(ii) Úř. věst. O zjevném střetu zájmů lze říci, že existuje, pokud navzdory skutečnosti, že ke skutečnému střetu zájmů nedochází, existuje dojem, že soukromé zájmy veřejného činitele by mohly nepatřičně ovlivnit výkon jeho povinností.

iii) Potenciální střet zájmů vzniká, pokud má veřejný činitel soukromé zájmy, které jsou takové, že by ke střetu zájmů došlo, pokud by se úředník v budoucnu zapojil do příslušných úředních povinností.