SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Stížnost 2166/2008/WP:

1. Toto šetření z vlastního podnětu vychází ze stížnosti, kterou podal profesor B., vědec turecké státní příslušnosti (stížnost 2166/2008/WP). Dne 28. května 2008 zveřejnil Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) na svých internetových stránkách výzvy k vyjádření zájmu o místa dočasných zaměstnanců v nově vytvořené Výkonné agentuře Evropské rady pro výzkum (ERCEA) a ve Výkonné agentuře pro výzkum (REA). Profesor B. se rozhodl zúčastnit se výběrového řízení na dočasné zaměstnance, které přijme agentura ERCEA. Datum uzávěrky pro podání přihlášek bylo 18. června 2008.

2. Výběrové řízení bylo původně omezeno na státní příslušníky členských států EU. Následně však byla rozšířena na státní příslušníky „partnerských zemí sedmého rámcového programu“, tj. partnerských států v rámci sedmého rámcového programu EU pro výzkum a vývoj [1]. Turecko patří do této skupiny zemí.

3. Profesor B. při přípravě své přihlášky poznamenal, že uchazeči musí nejen plynně ovládat angličtinu, ale také druhý úřední jazyk Evropské unie (EU). Profesor B. měl za to, že tento požadavek je nepřímo diskriminační, neboť se zdá, že zvýhodňuje státní příslušníky členských států EU. K žádosti přidal odpovídající poznámku.

4. Nějakou dobu poté, co podal přihlášku, byl profesor B. informován o tom, že není způsobilý pro účast ve výběrovém řízení. Požadavek státní příslušnosti byl mezitím změněn a žádost mohli podat pouze státní příslušníci členských států EU. Profesor B. se obrátil na evropského veřejného ochránce práv a tvrdil, že toto rozhodnutí je nesprávné a diskriminační.

Šetření z vlastního podnětu OI/2/2008/(WP)VIK:

5. Po přezkoumání výše uvedené stížnosti veřejná ochránkyně práv zjistila, že profesor B. není občanem EU ani nemá bydliště v členském státě EU. Podle článku 228 Smlouvy o fungování Evropské unie tedy profesor B. nebyl oprávněn podat stížnost veřejnému ochránci práv. Veřejný ochránce práv proto nemohl zahájit šetření jeho stížnosti jako takové. Měl však za to, že stížnost vznáší závažnou otázku, která se zřejmě týká i výběrového řízení na dočasné zaměstnance agentury REA. Veřejná ochránkyně práv se proto rozhodla zahájit toto šetření z vlastního podnětu týkající se otázek vznesených ve stížnosti.

PŘEDMĚT VLASTNÍHO INICIATIVNÍHO DOTAZU

6. Veřejná ochránkyně práv zjistila tyto problémy:

1. Rozhodnutí odejmout státním příslušníkům partnerských zemí sedmého rámcového programu možnost ucházet se o místa dočasných zaměstnanců v ERCEA a REA bylo potenciálně nesprávné a diskriminační.
2. Zdálo se, že kandidátům, kterých se toto rozhodnutí týkalo, nebylo poskytnuto žádné vysvětlení a že jim nebyla nabídnuta omluva.
3. Požadavek, aby uchazeči mohli hovořit druhým úředním jazykem EU, byl potenciálně diskriminační, protože zvýhodňoval státní příslušníky členských států EU.

Šetření

7. Dne 12. září 2008 zahájil veřejný ochránce práv šetření z vlastního podnětu. Požádal úřad EPSO o stanovisko k výše uvedeným otázkám.

8. Dopisem ze dne 24. září 2008 úřad EPSO informoval veřejného ochránce práv, že příslušná výběrová řízení spadají do pravomoci Evropské komise a že úřad EPSO poskytl pouze logistickou podporu. Úřad EPSO uvedl, že proto dopis veřejné ochránkyně práv předal Komisi.

9. Dne 29. září 2008 Komise informovala veřejného ochránce práv, že má skutečně pravomoc se touto záležitostí zabývat.

10. Komise vydala stanovisko dne 20. ledna 2009. Stanovisko bylo předáno profesoru B. k vyjádření. Od něj nebyly obdrženy žádné připomínky.

11. Dne 20. října 2009 zahájil veřejný ochránce práv další šetření. Požádal Komisi, aby objasnila některé aspekty případu. Dne 11. března 2010 zaslala Komise svou odpověď. Tato odpověď byla předána profesoru B., který nepředložil žádné vyjádření.

Ombudsmanova analýza a závěry

A. K první otázce

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

12. Profesor B. tvrdil, že rozhodnutí Komise vyloučit kandidáty z partnerských zemí sedmého rámcového programu, a zejména z Turecka, bylo nesprávné a diskriminační. Tvrdil, že tento přístup brání pokroku vědy v Evropě. Profesor B. poukázal na to, že Turecko každoročně přispívá na program 7. RP částkou 1,5 milionu EUR, a že je proto nepochopitelné, proč by turečtí vědci mohli být z výběrového řízení vyloučeni. Podle jeho názoru měli turečtí vědci "přirozené právo"ucházet se o pracovní místa související s hodnocením projektů předložených v rámci sedmého rámcového programu.

13. Komise ve svém stanovisku vysvětlila, že agentury ERCEA a REA byly zřízeny rozhodnutím ze dne 14. prosince 2007 [2]. Během první části roku 2008 byly zavedeny nezbytné postupy pro zahájení náboru zaměstnanců pro tyto agentury v souladu s plány pracovních míst schválenými rozpočtovým orgánem. Když byly na internetových stránkách úřadu EPSO zveřejněny výzvy k vyjádření zájmu o místa dočasných zaměstnanců agentury ERCEA a agentury REA, výběrová řízení byla omezena pouze na státní příslušníky členských států EU.

14. Dne 5. června 2008 byly na návrh mise Norska tyto výzvy k vyjádření zájmu rozšířeny tak, aby se vztahovaly i na žadatele z partnerských zemí sedmého rámcového programu (Island, Lichtenštejnsko, Norsko, Izrael, Švýcarsko, Albánie, Chorvatsko, Makedonie, Černá Hora, Srbsko a Turecko). Lhůta pro podání přihlášek byla prodloužena do 25. června 2008.

15. Po dalších interních diskusích o provozních důsledcích rozšíření výzvy k vyjádření zájmu, na kterou profesor B. odpověděl, však byla uvedená výzva dne 24. června 2008 zrušena. Žadatelům byl zaslán e-mail s informací o zrušení. Výzva týkající se agentury REA byla rovněž zrušena.

16. Dne 15. července 2008 byly výzvy znovu zveřejněny pouze pro státní příslušníky členských států EU, přičemž lhůta pro podání přihlášek byla stanovena na 14. srpna 2008. Ještě dne 15. července 2008 byli předchozí žadatelé a osoby, které napsaly do obecných poštovních schránek, informováni e-mailem o nové publikaci.

17. Komise uvedla, že výzvy týkající se pracovních míst dočasných zaměstnanců, ať už v Komisi nebo jejích výkonných agenturách, podléhají pracovnímu řádu ostatních zaměstnanců Evropských společenství. Podle čl. 12 odst. 2 pracovního řádu ostatních zaměstnanců jsou tyto výzvy otevřeny pouze státním příslušníkům členských států EU. Komise uvedla, že odchylně mohou být výzvy otevřeny státním příslušníkům jiných států podle uvážení orgánu oprávněného ke jmenování.

18. Komise poukázala na to, že obecně existují pádné důvody pro otevření výzev státům, které přispívají do rozpočtu řízených programů. Toto odůvodnění by však nemělo zastínit skutečnost, že partnerské země sedmého rámcového programu nemají stejné postavení jako členské státy EU. Přínosy pro tyto země se zaměřují spíše na výsledky získané z programu 7. RP, než aby souvisely s jeho řízením. Na podporu tohoto prohlášení Komise například uvedla, že účast partnerských zemí sedmého rámcového programu v programových výborech sedmého rámcového programu nemá hlasovací právo.

19. Komise dále dodala, že bez ohledu na argumenty ve prospěch rozšíření dotčených výzev s sebou přenesení některých jejích pravomocí na výkonné agentury za účelem provádění programu 7. RP nese řadu provozních důsledků. Vyplývalo to z právních a správních podmínek, které ztěžovaly zapojení státních příslušníků třetích zemí. Zejména bylo považováno za pravděpodobné, že uchazeči ze zemí mimo EU budou muset podstoupit zvláštní bezpečnostní kontroly, což by v zájmu řádného dodržování právních předpisů EU o ochraně údajů nutně znamenalo zpoždění ve výběrovém řízení. I když se příslušné útvary snažily ze všech sil, ukázalo se, že není možné řešit všechny relevantní otázky včas a udržet si šanci úspěšně a v přiměřené lhůtě dokončit přijímací řízení. Komise v této souvislosti zdůraznila naléhavou potřebu zprovoznit agentury. Dodala, že z tohoto důvodu se rozhodla zrušit výzvy a zveřejnit nové výzvy, které byly omezeny na státní příslušníky členských států EU.

20. Po pečlivé analýze výše uvedených argumentů se veřejná ochránkyně práv domnívala, že je třeba provést další šetření. Proto položil Komisi následující otázku:

„Komise tvrdila, že vyloučení kandidátů ze zemí mimo EU je nezbytné k zajištění toho, aby příslušné agentury mohly začít fungovat co nejdříve. Veřejný ochránce práv však konstatuje, že lhůta pro podání žádostí v rámci původních výzev byla 25. června 2008, zatímco žádosti v rámci nových výzev měly být podány do 14. srpna 2008, tj. téměř o dva měsíce později. Vzhledem k tomu, že přístup přijatý Komisí tak sám o sobě zpozdil přijímací řízení, mohla by Komise upřesnit, proč se přesto domnívala, že vyloučení uchazečů ze zemí mimo EU je nezbytné k zajištění včasného náboru, pokud jde o dotčená pracovní místa? Mohla by Komise rovněž uvést, kolik uchazečů ze zemí mimo EU se přihlásilo v reakci na původní výzvy?“

21. Ve své odpovědi Komise uvedla, že nové zveřejnění skutečně zpozdilo přijímací řízení o téměř dva měsíce. V této souvislosti zopakovala, že její ředitelství pro bezpečnost má za to, že je nezbytné prověřit všechny uchazeče ze třetích zemí, kteří byli zapsáni na rezervní seznam, dříve než budou moci být nabídnuta jakákoli pracovní místa. Skutečnost, že by tito uchazeči byli podrobeni dodatečné bezpečnostní prověrce, by musela být zmíněna ve výzvách, které však již byly v té době zveřejněny. Následné zpracování osobních údajů by navíc muselo být konzultováno s evropským inspektorem ochrany údajů (EIOÚ). Podle názoru Komise by tato konzultace trvala několik měsíců a ohrozila by načasování náboru zaměstnanců. Komise uvedla, že zpoždění způsobené zrušením a opětovným zveřejněním výzev "bylo považováno za kratší".

22. Komise dodala, že v rozhodné době probíhala podrobná interní jednání mezi různými útvary Komise. Byla vyjádřena zvláštní obava, že otevření výzev státním příslušníkům třetích zemí by mohlo vytvořit precedens v oblasti politiky EU, kde pokračují diskuse o přidružení dalších zemí k programům EU.

23. S ohledem na výše uvedené a s cílem řešit potřebu rychlého náboru zaměstnanců se Komise rozhodla zrušit a znovu zveřejnit dotyčné výzvy.

24. V odpovědi na otázku veřejné ochránkyně práv týkající se počtu dotčených osob Komise upřesnila, že v okamžiku zrušení původních výzev bylo podáno 5328 žádostí, z nichž 46 pocházelo od státních příslušníků třetích zemí. Těchto 46 přihlášek podalo celkem 27 uchazečů. Opatření spočívající v ukončení výzev pro státní příslušníky třetích zemí se však týkalo pouze 21 uchazečů, neboť zbývající přihlášky byly v každém případě nezpůsobilé.

Posouzení veřejného ochránce práv

25. Profesor B. tvrdil, že rozhodnutí Komise odejmout státním příslušníkům partnerských zemí sedmého rámcového programu možnost ucházet se o dotčená místa dočasných zaměstnanců bylo i) nesprávné a ii) diskriminační. Veřejný ochránce práv proto provede analýzu těchto dvou aspektů níže.

Pokud jde o bod i):

26. Ustanovení čl. 12 odst. 2 písm. a) pracovního řádu ostatních zaměstnanců stanoví, že „dočasný zaměstnanec může být přijat pouze za podmínky, že je státním příslušníkem některého z členských států Společenství, není-li povolena výjimka“.

27. V projednávané věci Komise původně omezila výzvy k vyjádření zájmu o místa dočasných zaměstnanců v ERCEA a REA na státní příslušníky členských států EU. Podle názoru veřejného ochránce práv čl. 12 odst. 2 písm. a) pracovního řádu ostatních zaměstnanců opravňuje Komisi jednat tímto způsobem.

28. Profesor B. tvrdil, že Turecko přispívá do rozpočtu sedmého rámcového programu značnou částkou peněz. Podle jeho názoru tedy turečtí státní příslušníci měli přirozené právo ucházet se o pracovní místa související s hodnocením projektů v rámci tohoto programu. Jak však správně zdůraznila Komise, čl. 12 odst. 2 písm. a) PŘOZ stanoví, že takové výzvy jsou v zásadě otevřeny pouze státním příslušníkům členských států EU . Komise proto nebyla povinna rozšířit tyto výzvy na státní příslušníky partnerských zemí sedmého rámcového programu.

29. Ustanovení čl. 12 odst. 2 písm. a) pracovního řádu ostatních zaměstnanců však umožňuje výjimky z výše uvedeného obecného pravidla způsobilosti. Příspěvky poskytované partnerskými zeměmi sedmého rámcového programu jsou jednoznačně faktorem, který lze v této souvislosti zohlednit. Komise uznala, že existují pádné důvody pro otevření výzev státům, které přispívají do rozpočtu řízených programů. Rozhodnutí Komise otevřít výzvy, které byly původně omezeny na státní příslušníky EU, státním příslušníkům partnerských zemí sedmého rámcového programu, včetně Turecka, bylo proto pochopitelné.

30. Je však třeba poznamenat, že veřejný ochránce práv nemusí přezkoumávat původní rozhodnutí omezit dotčené výzvy na státní příslušníky EU ani jejich následné rozšíření na státní příslušníky partnerských zemí sedmého rámcového programu. Musí přezkoumat, zda rozhodnutí Komise odejmout státním příslušníkům partnerských zemí sedmého rámcového programu možnost podat žádost, konkrétně její rozhodnutí zrušit své předchozí rozhodnutí zahájit příslušné výzvy státním příslušníkům partnerských zemí sedmého rámcového programu, bylo odůvodněné a v souladu se zásadami řádné správy.

31. Na podporu svého přístupu se Komise dovolávala administrativních a časových omezení souvisejících s výběrovým řízením. Komise tvrdila, že musí zajistit, aby agentury ERCEA a REA začaly fungovat co nejdříve. Státní příslušníci třetích zemí by museli být podrobeni bezpečnostní prověrce, což by vyžadovalo konzultace s evropským inspektorem ochrany údajů ohledně zpracování osobních údajů. Komise se proto obávala, že pokračování v pozměněných výzvách – a tedy umožnění účasti uchazečů z partnerských zemí sedmého rámcového programu – by zpozdilo a ohrozilo včasné dokončení výběrových řízení. Komise tvrdila, že právě z tohoto důvodu se rozhodla zrušit výzvy a zveřejnit nové výzvy, které byly omezeny na státní příslušníky EU.

32. Tento argument nepovažuje veřejný ochránce práv za přesvědčivý.

33. Jak již bylo uvedeno výše, rozhodnutí Komise zrušit pozměněné výzvy a zveřejnit nové vedlo samo o sobě ke zpoždění téměř dvou měsíců. Komise v podstatě tvrdí, že zpoždění, které by bylo způsobeno přijetím kandidátů z partnerských zemí sedmého rámcového programu, by bylo ještě delší. Veřejný ochránce práv zjevně není schopen toto prohlášení ověřit. V této souvislosti by však měly být vzneseny tři připomínky. Za prvé, Komise ve své odpovědi na konkrétní otázku týkající se otázky, kterou jí položil veřejný ochránce práv, uvedla, že zpoždění způsobené zrušením a opětovným zveřejněním výzev "bylo považováno za kratší". Zdá se, že to naznačuje, že Komise neprovedla žádné konkrétní kontroly, pokud jde o to, jak dlouho bude zpoždění trvat. Zadruhé z informací poskytnutých Komisí vyplývá, že počet kandidátů, kteří byli státními příslušníky partnerských zemí sedmého rámcového programu, byl minimální ve srovnání s kandidáty, kteří byli státními příslušníky Unie. Je rovněž spravedlivé předpokládat, že ne všech 21 kandidátů z partnerských zemí sedmého rámcového programu, jejichž přihlášky byly přípustné, by bylo nakonec zachováno. Nelze tedy vyloučit, že bezpečnostní prověrky a konzultace s EIOÚ o zpracování osobních údajů mohly být dokončeny poměrně rychle. Zatřetí profesor B. zdůraznil, aniž mu Komise odporovala, že již pracoval jako vědecký odborník pro Komisi. Veřejný ochránce práv si proto klade otázku, proč by stěžovatel musel podstoupit bezpečnostní prověrku.

34. Komise rovněž uvedla, že přijímání žadatelů ze zemí sedmého rámcového programu by mohlo vytvořit precedens v oblasti politiky EU, kde pokračují diskuse o přidružení dalších zemí k programům EU. Veřejná ochránkyně práv má určité pochybnosti, zda se jedná o platný argument, vzhledem k tomu, že Komise sama uznává, že obecně existovaly pádné důvody pro otevření výzev státům, které přispívají do rozpočtu řízených programů.

35. Veřejný ochránce práv se však domnívá, že nemusí ověřovat, zda důvody předložené Komisí mohou skutečně odůvodnit vyloučení kandidátů z partnerských zemí sedmého rámcového programu. Ve skutečnosti se veřejný ochránce práv domnívá, že všechny tyto důvody měly být zváženy předtím, než se Komise dne 5. června 2008 rozhodla zahájit příslušné výzvy k předkládání návrhů na vnitrostátní úrovni z partnerských zemí sedmého rámcového programu. Je zřejmé, že není správnou správní praxí nejprve přijmout rozhodnutí a teprve poté přezkoumat potenciálně negativní důsledky, které by to mohlo vést. Pokud by Komise po řádném přezkoumání všech relevantních úvah dospěla k závěru, že rozšíření příslušných výzev na státní příslušníky partnerských zemí sedmého rámcového programu by mělo negativní důsledky, na které se ve svém stanovisku odvolává, s největší pravděpodobností by těmto osobám výzvy nezahájila. Mohla se tak snadno vyhnout problémům, které s sebou její rozhodnutí ze dne 5. června 2008 neslo. Podle názoru veřejného ochránce práv se občané nesmí stát oběťmi příliš unáhlených rozhodnutí přijatých správními orgány.

36. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem by rozhodnutí Komise odejmout státním příslušníkům partnerských zemí sedmého rámcového programu možnost podat žádost, které bylo vytvořeno jejím rozhodnutím ze dne 5. června 2008, mohlo být odůvodněno pouze tehdy, pokud by existovaly naléhavé důvody, které by vyžadovaly tento krok. Pokud by Komise nade vší pochybnost prokázala, že by nebylo možné umožnit kandidátům z partnerských zemí sedmého rámcového programu účastnit se výzev a rychle zprovoznit agentury, veřejný ochránce práv by mohl dospět k závěru, že dané rozhodnutí je odůvodněné. Jak je však vysvětleno výše, Komise nepředložila jasné a přesvědčivé důkazy nebo argumenty, které by prokázaly, že tomu tak skutečně bylo.

37. Za těchto okolností a při absenci přesvědčivého odůvodnění dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že rozhodnutí Komise odejmout státním příslušníkům partnerských zemí sedmého rámcového programu možnost podat žádost, tj. její rozhodnutí zrušit své předchozí rozhodnutí otevřít příslušné výzvy státním příslušníkům partnerských zemí sedmého rámcového programu, představovalo případ nesprávného úředního postupu. Kritická poznámka bude uvedena níže.

Pokud jde o bod ii):

38. Pokud jde o údajnou diskriminační povahu rozhodnutí Komise odejmout státním příslušníkům partnerských zemí sedmého rámcového programu možnost ucházet se o místa dočasných zaměstnanců v ERCEA a REA, veřejná ochránkyně práv připomíná, že v souladu s ustálenou judikaturou k diskriminaci dochází, pokud je se stejnými nebo srovnatelnými situacemi zacházeno nerovným způsobem a pokud toto nerovné zacházení není objektivně odůvodněno.

39. Ustanovení čl. 12 odst. 2 pracovního řádu ostatních zaměstnanců však jasně umožňuje, aby se státními příslušníky třetích zemí bylo zacházeno jinak než se státními příslušníky EU, pokud jde o přístup k pracovním místům dočasných zaměstnanců. Za těchto okolností nelze v projednávané věci prokázat žádnou diskriminaci.

B. K druhé otázce

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

40. Profesor B. tvrdil, že žadatelům dotčeným rozhodnutím Komise nebylo poskytnuto žádné vysvětlení a nebyla jim nabídnuta omluva.

41. Komise poukázala na to, že dne 24. června 2008, kdy byly zrušeny původní výzvy pro agentury ERCEA a REA, bylo na internetových stránkách úřadu EPSO zveřejněno oznámení. V tomto oznámení se Komise omluvila za způsobené nepříjemnosti. Uchazeči, kteří se ucházeli o pracovní místo v agentuře REA, obdrželi rovněž e-mail s opakovanou omluvou, zatímco agentura ERCEA dala přednost tomu, aby před odesláním e-mailů počkala na rozhodnutí o praktických aspektech opětovného otevření výzvy.

42. Komise dále uvedla, že při zveřejnění nové zprávy dne 15. července 2008 obdržel každý kandidát (včetně kandidátů z partnerských zemí sedmého rámcového programu), který podal přihlášku v rámci pozměněných výzev, e-mail. V e-mailech zaslaných uchazečům, kteří byli zaregistrováni jako státní příslušníci zemí mimo EU, bylo uvedeno, že by měli zkontrolovat podmínky výzvy. Komise rovněž vysvětlila, že ke každému zveřejněnému profilu bylo přidáno další vysvětlení.

43. Komise se ve svém stanovisku omluvila za nepříjemnosti způsobené uchazečům, jichž se týkalo rozhodnutí odejmout státním příslušníkům partnerských zemí sedmého rámcového programu možnost ucházet se o místa dočasných zaměstnanců v ERCEA a REA. Dále vyjádřila politování nad tím, že kandidátům, jichž se toto rozhodnutí týká, nebyla nabídnuta dřívější omluva.

44. V rámci svých dalších šetření veřejný ochránce práv rovněž požádal Komisi, aby odpověděla na následující otázku:

Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že Komise nemusela uvádět žádné důvody pro své původní rozhodnutí omezit dotčené výzvy na státní příslušníky EU. Projednávaná věc se však týká situace, kdy byli státní příslušníci třetích zemí následně přijati, kdy se uplatnil alespoň jeden takový státní příslušník třetí země a kdy se Komise poté rozhodla znovu změnit svůj postoj a omezit dotčená pracovní místa na státní příslušníky EU. Mohla by Komise v této souvislosti vysvětlit, proč neinformovala uchazeče o důvodech svého rozhodnutí a proč kromě obecné omluvy za způsobené obtíže nebyla uchazečům ze zemí mimo EU, kteří se přihlásili, ale kteří již nebyli způsobilí v důsledku rozhodnutí přijatého Komisí, nabídnuta žádná konkrétní omluva?

45. Komise ve své replice zdůraznila, že by každému, kdo by o to požádal, ochotně poskytla další informace o důvodech svého rozhodnutí. V tomto případě však nikdo nepožádal Komisi ani úřad EPSO o takové informace před tím, než byl osloven veřejný ochránce práv.

46. Pokud jde o otázku veřejné ochránkyně práv, proč Komise neposkytla konkrétní omluvu uchazečům ze zemí mimo EU, orgán vyjádřil politování nad tím, že žádná taková konkrétní omluva nebyla nabídnuta uchazečům, jejichž přihlášky byly rozhodnutím o opětovném zveřejnění výzvy pravděpodobně prohlášeny za nezpůsobilé. Komise konstatovala, že v té době bylo nutné záležitost urychleně vyřešit. Ve snaze o rychlé opětovné zveřejnění výzvy se bohužel neřešila otázka zaslání konkrétní omluvy s důvody zrušení výzvy.

47. Komise se profesoru B. omluvila za to, že v té době nevysvětlila důvody svého rozhodnutí. Poukázala na to, že se bude snažit podobným situacím v budoucnu zabránit.

Posouzení veřejného ochránce práv

48. V průběhu šetření Komise poskytla kopie informací zaslaných žalobkyním, když zrušila původní výzvy a následně znovu zahájila nové výzvy. Když byly zveřejněny nové výzvy pro ERCEA a REA, Komise kandidáty jasně informovala, že „aby [žadatel] byl způsobilý pro tuto výzvu, musí být státním příslušníkem členského státu Evropské unie“. Komise však nevysvětlila, proč byly předchozí výzvy zrušeny a proč byly změněny požadavky na způsobilost týkající se státní příslušnosti žadatelů.

49. Zásady řádné správy vyžadují, aby správa občanům přesně zdůvodnila veškerá rozhodnutí, která přijme a která se jich mohou dotknout [3]. Jak bylo uvedeno výše, Komise v projednávané věci neodůvodnila své rozhodnutí změnit požadavky na způsobilost. Orgán pouze informoval dotčené osoby o příslušné změně. Veřejný ochránce práv zejména nechápe, proč Komise nezahrnula žádné takové vysvětlení do e-mailů zaslaných žadatelům ze zemí mimo EU, neboť se jednalo o osoby, které byly změnou přímo dotčeny. Bylo by také zdvořilé, kdyby Komise v této souvislosti nabídla jasnou omluvu.

50. V průběhu šetření veřejné ochránkyně práv však Komise uznala, že nezaslala žadatelům ze zemí mimo EU konkrétní omluvu s důvody zrušení výzev. Za toto opomenutí se omluvila a nabídla profesoru B. v této souvislosti zvláštní omluvu. Orgán mimoto vysvětlil důvody svého přístupu a zavázal se, že se podobným situacím v budoucnu vyhne. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a s ohledem na skutečnost, že od příslušných událostí již uplynuly dva roky, je veřejná ochránkyně práv toho názoru, že v souvislosti s tímto aspektem případu nejsou zapotřebí žádná další šetření.

C. K třetí otázce

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

51. Profesor B. zpochybnil požadavek, aby uchazeči mohli hovořit druhým úředním jazykem EU, a tvrdil, že tento požadavek je diskriminační, neboť zvýhodňuje státní příslušníky členských států EU.

52. Komise poukázala na to, že požadavek hovořit dvěma úředními jazyky EU je požadavkem stanoveným ve služebním řádu a pracovním řádu ostatních zaměstnanců a že není možné se od tohoto požadavku odchýlit.

Posouzení veřejného ochránce práv

53. Ustanovení čl. 12 odst. 2 písm. e) pracovního řádu ostatních zaměstnanců stanoví, že dočasný zaměstnanec může být přijat pouze za podmínky, že „prokáže důkladnou znalost jednoho z jazyků Společenství a uspokojivou znalost jiného jazyka Společenství v rozsahu nezbytném pro plnění svých povinností“.

54. Jak zdůraznila Komise, požadavek na důkladnou nebo uspokojivou znalost alespoň dvou úředních jazyků EU je zákonným požadavkem, který nepodléhá výjimkám. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že pokud jde o tento aspekt případu, nelze zjistit žádný nesprávný úřední postup.

D. Závěry

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následující kritickou poznámkou:

Správná správní praxe vyžaduje, aby orgán před přijetím rozhodnutí řádně přezkoumal negativní důsledky, k nimž by mohl vést. V projednávané věci Komise poté, co nejprve omezila výběrová řízení na dočasné zaměstnance v ERCEA a REA na státní příslušníky Unie, přijala žadatele z partnerských zemí sedmého rámcového programu, aniž řádně přezkoumala důsledky. Její následné rozhodnutí znovu vyloučit kandidáty z partnerských zemí sedmého rámcového programu z uvedených výzev proto představuje nesprávný úřední postup vzhledem k neexistenci jasných a přesvědčivých důkazů nebo argumentů, které by prokazovaly, že toto rozhodnutí muselo být přijato z naléhavých důvodů.

Profesor B. a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

Ve Štrasburku dne 10. srpna 2010.

---

[1] Více informací o sedmém rámcovém programu EU pro výzkum a technologický rozvoj je k dispozici na adrese: http://cordis.europa.eu/fp7

[2] Rozhodnutí Komise 2008/46/ES ze dne 14. prosince 2007, kterým se zřizuje „Výkonná agentura Evropské rady pro výzkum“ pro řízení zvláštního programu „Myšlenky“ v oblasti hraničního výzkumu podle nařízení Rady (ES) č. 58/2003 (Úř. věst. 2008, L 11, s. 9).

[3] Článek 18 (Povinnost uvést odůvodnění rozhodnutí), Evropský kodex řádné správní praxe, k dispozici na adrese: www.ombudsman.europa.eu