ODŮVODNĚNÍ Stížností

1. Podle článku 25 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací [1] by Komise měla pravidelně přezkoumávat fungování telekomunikačního trhu a podávat o tom zprávy Evropskému parlamentu a Radě.

2. Dne 11. dubna 2008 zaslal francouzský mobilní operátor Komisi dopis týkající se 13. zprávy o ^pokroku na jednotném evropském trhu elektronických komunikací za rok 2007. Požádala Komisi, aby opravila informace uvedené ve výše uvedené zprávě a uvedla, že zjištění Komise neodrážejí její mobilní tarify.

3. Dne 25. března 2009 zveřejnila Komise svou 14. zprávu o pokroku na jednotném evropském trhu elektronických komunikací za rok 2008 (dále jen „14. ^zpráva“). Ke zveřejnění 14. ^zprávy Komise připojila tyto dokumenty: i) pracovní dokument útvarů Komise sestávající ze dvou příloh [2]; ii) tiskovou zprávu o 14. ^zprávě týkající se všech členských států EU, iii) informativní přehled pro každý členský stát EU.

4. Dne 2. dubna 2009 se tentýž francouzský mobilní operátor znovu obrátil na Komisi ohledně 14. ^zprávy. Znovu vyjádřila své obavy ohledně metody, kterou Komise použila k provedení srovnávacího posouzení cen mobilních telefonů v celé EU.

5. Dne 20. května 2009 zaslal nizozemský mobilní operátor Komisi dopis týkající se 14. ^zprávy. Vyjádřila podobné obavy, pokud jde o informace poskytnuté Komisí v souvislosti se srovnávacím posouzením cen mobilních telefonů v celé EU.

6. Komise na výše uvedené dopisy odpověděla dne 7. května 2009 a 22. června 2009.

7. Dne 25. srpna 2009 se advokátní kancelář jednající jménem francouzského mobilního operátora obrátila na veřejného ochránce práv s ohledem na 14. ^zprávu (č. j. 2131/2009/RT).

8. Dne 17. září 2009 podala stejná advokátní kancelář, tentokrát však jménem nizozemského mobilního operátora, veřejnému ochránci práv novou stížnost týkající se 14. ^zprávy (č. j. 2373/2009/RT).

PŘEDMĚT DOTAZU

9. Stěžovatelé tvrdili, že Komise poskytla nepřesné informace ve 14. ^zprávě a také v přiložených informativních přehledech týkajících se členských států (dále jen „první tvrzení“).

10. Žadatelé dále tvrdili, že výše uvedené informace jsou zavádějící. (dále jen "druhé tvrzení").

11. Na podporu svého prvního a druhého tvrzení stěžovatelé poukázali na to, že se Komise a) nesprávně rozhodla použít metodu OECD a b) použila uvedenou metodu nevhodným způsobem.

12. Kromě toho stěžovatelé tvrdili, že Komise i) řádně nevyřídila jejich dopisy ze dne 11. dubna 2008 a 2. dubna 2009 a ii) na jejich dopis ze dne 20. května 2009 vyčerpávajícím způsobem neodpověděla (dále jen „třetí tvrzení“).

13. Tvrdili, že Komise by měla i) účinně upravit metodu, kterou použila pro srovnávací posouzení cen mobilních telefonů; a ii) odstranily nebo objasnily nepřesné nebo zavádějící informace, které poskytly ve 14. ^zprávě a v informačních přehledech týkajících se členských států EU. V tomto ohledu by Komise měla i) zohlednit sazby stanovené všemi mobilními operátory na trhu v každém členském státě; ii) zohlední paritní faktor kupní síly ("PPP"); a iii) odrážejí rozmanitost mobilních nabídek na evropských trzích. V každém případě, dokud Komise nezohlední sazby stěžovatelů, měla by ve zprávě a jejích přílohách a ve svých tiskových zprávách upřesnit, že srovnávací posouzení cen mobilních služeb je založeno na sazbách stanovených dvěma hlavními mobilními operátory.

Šetření

14. Vzhledem k tomu, že tvrzení a nároky předložené stěžovateli v obou případech se zdály být úzce propojeny, veřejná ochránkyně práv se rozhodla provést společné šetření obou stížností.

15. Dne 9. října 2010 vyzvala veřejná ochránkyně práv Komisi, aby k oběma stížnostem předložila stanovisko. Dne 7. prosince 2009 zaslala Komise stejné stanovisko k oběma stížnostem, které bylo zasláno stěžovatelům [3] s výzvou k vyjádření.

16. Dne 1. února 2010 zaslali stěžovatelé společné připomínky k oběma stížnostem.

Ombudsmanova analýza a závěry

A. Údajně nepřesné informace

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

17. Na podporu svého tvrzení stěžovatelé původně poukázali na to, že Komise se nesprávně a) rozhodla použít metodu OECD a b) použila uvedenou metodu nevhodným způsobem.

18. Stěžovatelé a Komise předložili na podporu svých stanovisek komplexní argumenty. Lze je shrnout následovně.

19. Za prvé stěžovatelé tvrdili, že Komise neměla zvolit metodu OECD [4], protože OECD analyzuje celý telekomunikační trh v každé zemi na základě sazeb pouze dvou hlavních mobilních operátorů v každé zemi. Tvrdily, že místo toho by měli být zohledněni všichni mobilní operátoři na dotčeném trhu (tj. třetí operátoři a MVNO [5]). Analýza Komise navíc při srovnávacím posouzení cen mobilních telefonů nezohledňuje faktor parity kupní síly (dále jen "PPP"). Podle názoru stěžovatelů by Komise měla buď přijmout metodu, která zohlední ceny stanovené všemi mobilními operátory na trhu, nebo by měla omezit použití své analýzy a závěrů na dva hlavní konkurenty na trhu a neměla by analyzovat celkový trh pouze na základě údajů týkajících se dvou konkurentů.

20. Stěžovatelé dále tvrdili, že metoda OECD není založena na průměrných údajích vyplývajících ze srovnání všech nabídek dvou hlavních provozovatelů, ale pouze na průměrných nákladech jejich nejlevnějších tarifních plánů. Při použití této metody není možné ověřit, zda jsou tarifní plány použité pro srovnání skutečně používány a zda jsou pro dané odvětví reprezentativní. I za předpokladu, že by Komise tvrdila, že racionálně uvažující spotřebitelé volí nejlevnější sazby, a tudíž nejlevnější sazby musí být ty, které se používají nejčastěji, jednalo by se o čistou domněnku, která by nezajistila, aby použitá metoda umožňovala veřejnosti provést skutečné srovnání sazeb účtovaných mobilními operátory.

21. Kromě toho stěžovatelé poukázali na to, že metoda OECD nezohledňuje rozmanitost a rozsah používání mobilních telefonů, tarify uplatňované na evropských trzích ani ceny mobilních telefonů. Metoda OECD například nezohledňuje neomezené plány (volání nebo SMS). V tomto ohledu se při použití metody OECD bere v úvahu pouze nejlevnější nabídka v koši střední spotřeby, která sestává z 65 probíhajících hovorů měsíčně + 50 SMS zpráv + 2–3 MMS [6].

22. Komise ve svém stanovisku nejprve odkázala na souvislosti zpráv a na jejich složení. Komise každoročně vydává výroční zprávu o pokroku jednotného evropského trhu elektronických komunikací (dále jen „zpráva o pokroku“). Každá zpráva o pokroku představuje hlavní hospodářský a regulační vývoj, k němuž došlo během vykazovaného období jednoho roku, což umožňuje porovnat údaje z různých členských států za daný rok a ukázat jejich vývoj oproti předchozím letům. Zpráva o pokroku obsahuje sdělení Komise a pracovní dokument útvarů Komise, který se skládá ze dvou příloh. Sdělení Komise představuje celkové trendy a zjištění Komise týkající se členských států za vykazovaný rok. Pracovní dokument útvarů Komise obsahuje dvě přílohy, které poskytují informace o hospodářských a regulačních trendech v celém odvětví elektronických komunikací, jakož i podrobnou analýzu různých odvětvových segmentů. Příloha 2 pracovního dokumentu útvarů Komise obsahuje řadu hospodářských ukazatelů týkajících se odvětví elektronických komunikací. Ukazatele údajů a předkládání zprávy o pokroku se každoročně zlepšují zahrnutím nových ukazatelů, které zohledňují vývoj v tomto odvětví.

23. Komise dále vysvětlila, jak jsou zprávy o pokroku připravovány. Zdůraznila svou úzkou spolupráci v tomto ohledu s příslušnými vnitrostátními ministerstvy a regulačními orgány v členských státech. Při přípravě zpráv o pokroku Komise denně sleduje vývoj v každém členském státě a hodnotí mimo jiné provádění telekomunikačních pravidel EU. Úředníci Komise jsou každoročně vysláni do členských států za účelem zjištění potřebných údajů. Konají se setkání s vnitrostátními regulačními orgány, ministerstvy, operátory, spotřebitelskými organizacemi a dalšími příslušnými vnitrostátními zúčastněnými stranami s cílem projednat současný vývoj v dotčeném členském státě. Následně se u každé zprávy o pokroku před jejím dokončením uskuteční „validační“ schůzka se zástupci vnitrostátních regulačních orgánů. Návrhy grafů obsažených ve druhé příloze pracovního dokumentu útvarů Komise (s výjimkou údajů o sazbách) jsou před dokončením zprávy o pokroku rozeslány vnitrostátním regulačním orgánům k připomínkám. Většina údajů je tedy poskytována a potvrzována vnitrostátními regulačními orgány. Některé údaje, jako jsou informace o cenách mobilních tarifů, tarifů pevných telefonních linek (PSTN) a maloobchodních cen pronajatých okruhů, však pocházejí ze zvláštních studií provedených nezávislými společnostmi na žádost Komise. Ačkoli jsou údaje pro tyto studie shromažďovány přímo od provozovatelů, vnitrostátní regulační orgány je stále kontrolují. Zpracování údajů pro účely studie je založeno na „koších OECD pro používání mobilních telefonů“.

24. Komise podrobně odkázala na 14. ^zprávu. V roce 2008 vydala Komise 14. ^vydání zprávy, která podává přehled o telekomunikačním trhu EU a hlavním vývoji v oblasti regulace, k němuž došlo v roce 2008. Komise ve svém stanovisku vysvětlila obsah příloh 1 a 2 pracovního dokumentu útvarů Komise. Příloha 1 obsahuje oddíl o mobilním trhu, který se týká maloobchodních a velkoobchodních cen mobilních služeb, používání mobilních telefonů v celé EU („míra rozšíření mobilních telefonů“), účastníků trhu, vývoje datových služeb a mezinárodního roamingu a konečně vývoje přenositelnosti mobilních čísel. Příloha 2 obsahuje řadu tržních ukazatelů a metodiku, která je v ní použita.

25. Komise zdůraznila, že cílem předložení údajů o průměrných cenách mobilních telefonů ve 14. ^zprávě není poskytnout koncovým uživatelům komplexní přehled o dostupných skutečných maloobchodních cenách v celé EU, ale poskytnout jim srovnávací údaje o cenových trendech.

26. Od roku 1999 poskytují zprávy o pokroku informace o typických cenách za mobilní služby, které platí uživatelé v různých členských státech. Od roku 2002 jsou tyto informace zpřesňovány tak, aby odrážely intenzitu využívání mobilních služeb (nízké, střední nebo vysoké). Metoda je podrobně popsána v příloze 2 pracovního dokumentu útvarů Komise (s uvedením hospodářských subjektů, které byly vzaty v úvahu při výpočtu typické ceny v každém členském státě)[7]. Tato metoda umožňuje provést uspokojivé srovnání nejen cen v různých členských státech EU, ale také cen v zemích OECD, které nejsou členskými státy EU. Komise vysvětlila, že tato metoda je navržena tak, aby pokrývala alespoň 50 % trhu na základě počtu účastníků. Tohoto procenta je obecně dosaženo výběrem dvou mobilních operátorů. Zejména ve Francii představují dva mobilní operátoři s nejvyššími podíly na trhu dohromady přibližně 77 % trhu, a to na základě počtu účastníků. Podle názoru Komise to lze považovat za silné zastoupení mobilního trhu. Obdobně v Belgii představují dva mobilní operátoři s nejvyššími podíly na trhu rovněž přibližně 77 % trhu; v Německu představují 69 % trhu a ve Španělsku 76,5 %. Podle těchto procentních podílů se Komise domnívá, že čtrnáctá zpráva se týká významného a reprezentativního podílu mobilního trhu v každém členském státě, a lze ji proto považovat za vhodný nástroj pro srovnávání trendů cen mobilních telefonů v celé EU. Jinými slovy, dosažené výsledky jsou reprezentativní pro vývoj cen v různých členských státech. Podle Komise by zahrnutí více než dvou nejvýznamnějších provozovatelů v jednom členském státě do studie výrazně zvýšilo náklady, aniž by se hodnota výsledků jakkoli zvýšila. Vzhledem k rozmanitosti a rostoucí složitosti maloobchodních mobilních tarifů v Evropě je stanovení metody pro srovnávání typických mobilních cen v různých členských státech složitým procesem. Ze všech výše uvedených důvodů se Komise ve 14. ^zprávě domnívala, že nejúčinnějším dostupným prostředkem pro vykazování průměrných cen za mobilní služby je použití metody OECD.

27. Komise dále vysvětlila, že metoda OECD byla ve vztahu ke každému členskému státu uplatňována konzistentně.

28. A konečně, i když se Komise domnívá, že metoda OECD zůstává nejvhodnějším prostředkem pro podávání zpráv o typických cenách za mobilní služby, uznává, že tato metoda má své meze. Proto a v reakci na diskuse s několika mobilními operátory, z nichž dva jsou stěžovateli, vypracovala další ukazatele, které by rovněž poskytovaly informace o maloobchodních mobilních službách v různých členských státech. V důsledku toho 14. zpráva obsahovala dva nové ukazatele, a to ukazatel průměrné ceny za minutu mobilních komunikací a ukazatel průměrných příjmů na mobilního uživatele v každém členském státě. Podle ukazatele průměrné ceny za minutu pro mobilní komunikace činily ceny za mobilní hlasovou komunikaci v roce 2007 v Belgii 19 eurocentů a ve Francii 15 eurocentů, přičemž v obou případech byly nad průměrem EU, který činil 14 eurocentů. Komise rovněž požádala společnost, kterou zaměstnala, aby provedla studii o mobilních trzích v EU, aby ve své analýze případně zohlednila předplacené nabídky, paušální sazby a oddělené nabídky vedle standardních „poplacených balíčků“ OECD s cílem zajistit, aby uvedená studie přesněji odrážela současné spotřební vzorce typických evropských spotřebitelů. V neposlední řadě Komise vysvětlila, že v současné době spolupracuje s OECD na zlepšení těchto košů využití, aby bylo možné podrobněji zohlednit nejnovější vývoj spotřebitelských zvyklostí.

29. Komise uznala rozdíly v cenových úrovních, které by mohly vzniknout, pokud by srovnání mělo být provedeno v nominálních hodnotách (konkrétně v cenách v eurech) nebo v hodnotách upravených o paritu kupní síly. Komise vysvětlila, že použila upravené ceny PPP ve zprávách o pokroku za roky 1999, 2000 a 2001 (pátá, šestá a sedmá zpráva o pokroku), protože OECD použila PPP ve svých ročních výhledech pro komunikaci. Poukázala však na to, že cílem 14. ^zprávy je posoudit účinnost regulace trhu, a to včetně informací o vývoji skutečných cen placených spotřebiteli. Komise se proto domnívala, že použití nominálních hodnot je vhodnější při porovnávání vývoje cen v určitém časovém období na rozdíl od hodnot upravených o PPP, které se obecně používají k posouzení ceny zboží/služeb vůči disponibilnímu příjmu spotřebitelů v daném časovém okamžiku.

30. Stěžovatelé ve svých připomínkách poukázali na to, že výše uvedené změny metody hodnocení neřeší otázku počtu zohledněných hospodářských subjektů. I když Komise připouští, že je důležité přizpůsobit její metodu novým typům nabídek, zcela odmítá potřebu zohlednit nárůst počtu nezávislých subjektů na trhu.

31. Pokud jde o argument Komise, že závěry 14. ^zprávy obsahují nové ukazatele, jako je průměrná cena za minutu mobilní komunikace, které doplňují výsledky získané metodou OECD, stěžovatelé poukázali na to, že pokud se porovnávají ceny volání, výsledky se liší a v některých případech jsou dokonce v rozporu s výsledky získanými metodou OECD. Použití nových ukazatelů ve skutečnosti vede ke zcela odlišnému výsledku, než jakého bylo dosaženo při použití tradiční metody OECD používané Komisí. Stěžovatelé například zdůraznili, že nové ukazatele ukazují, že Francie zaujímá 12. místo ^mezi zeměmi s nejdražšími cenami za hovory, na rozdíl od toho, že je uváděna jako druhá nejdražší země v EU, pokud se použije metoda OECD. Podobné závěry platí pro Španělsko, které je devátou nejdražší zemí, pokud jde o cenu mobilních hlasových komunikací, na rozdíl od toho, že je vykreslováno jako nejdražší země v EU. Stejně tak se Německo řadí mezi 20. ^nejdražší zemi, zatímco pokud se použije metoda OECD, řadí se na 13. místo. Belgie je jedinou zemí, kde pořadí OECD do určité míry koreluje s klasifikací ceny za minutu. Srovnání pořadí získaného metodou OECD a pořadí získaného na základě cen za volání tedy prokazuje, že Komise sotva může potvrdit své závěry OECD srovnáním cen za volání. V průměru existuje sedmipolohový rozdíl mezi pořadím OECD a cenou za minutu.

32. Žadatelé rovněž poukázali na to, že vzhledem k tomu, že Komise použila pouze tři koše pro 27 zemí, nelze cenovou analýzu Komise popsat jako spolehlivou. Tyto tři koše nemohou zohlednit obrovskou různorodost využití, která existuje mezi členskými státy. V tomto ohledu poukázaly na to, že například ve Francii používá metodu koše i francouzský statistický úřad (INSEE). INSEE však určuje 18 košů na operátora, tj. celkem 54 košů, které odpovídají různorodosti profilů mobilní spotřeby. Používání mobilních telefonů se může v jednotlivých členských státech značně lišit a určení pouze tří košů pro 27 členských států se nezdá být statisticky dostatečné k tomu, aby zohlednilo rozmanitost v používání mobilních telefonů [8]. Tyto tři koše navíc sestavila a definovala OECD na základě údajů ze zemí OECD. OECD zahrnuje 30 zemí, z nichž pouze 19 je zároveň členskými státy EU. Podle názoru stěžovatelů nemohly být tři koše OECD reprezentativní pro členské státy EU. Kromě toho například „vysoký“ koš Komise zahrnuje přibližně 250 odchozích minut měsíčně, tj. přibližně čtyři hodiny používání za měsíc. Podle názoru stěžovatelů nejsou vzhledem k tomu, jak se vyvíjejí neomezené plány, čtyři hodiny spotřeby mobilních telefonů za měsíc reprezentativní pro vysoké využití.

33. Pokud jde o použití PPP, stěžovatelé uvedli, že OECD používá faktor PPP k přesnému srovnávacímu posouzení cen mobilních telefonů. Metoda použitá Komisí neposkytuje přesné informace o skutečné ceně, kterou platí například francouzští spotřebitelé za mobilní služby, protože nezohledňuje faktor PPP. Pokud by Komise zohlednila faktor PPP, Francie by byla ^{jedenáctá místo druhé v} celkovém pořadí EU, pokud jde o úroveň cen placených spotřebiteli za používání jejich mobilních telefonů.

34. Žadatelé rovněž poukázali na to, že Komise nevysvětlila, proč se domnívá, že by bylo méně vhodné zahrnout údaje upravené o PPP na rozdíl od skutečných cen. Stěžovatelé to zpochybňovali o to více s ohledem na skutečnost, že Komise pro svou pátou, šestou a sedmou zprávu o pokroku použila v minulosti údaje upravené o PPP. Pokud jde o údajnou potřebu posoudit dopad regulace na sazby, lze podle stěžovatelů získat spolehlivé roční srovnání s údaji upravenými o PPP. Toho lze dosáhnout jednoduchým vynásobením nominálních cen faktorem parity kupní síly. I kdyby deklarovaným cílem Komise bylo posoudit pouze vývoj cen, a nikoli také úroveň cen v každém členském státě (i když v přehledu pro Francii Komise posoudila jak úroveň, tak vývoj cen [9]), použití údajů upravených podle parity kupní síly by neznamenalo, že by nebylo možné porovnávat vývoj cen v určitém časovém období.

35. Stěžovatelé zdůraznili, že vnitrostátní regulační orgány v každém členském státě při přijímání regulace trhu zohledňují hospodářské podmínky převládající v jejich příslušné zemi. Je-li tedy účelem metody OECD posoudit účinnost regulace trhu, měla by být cenová srovnání provedena se zvláštním ohledem na úroveň bohatství příslušných zemí.

36. Stěžovatelé rovněž tvrdili, že vlastní prohlášení Komise ve 14. ^zprávě jsou v rozporu s jejími argumenty. V tomto ohledu například Komise při zkoumání důvodů velkých rozdílů v celních sazbách v EU uvádí, že jedním z důvodů těchto rozdílů mohou být "místní náklady a kupní síla".

Posouzení veřejného ochránce práv

37. Veřejná ochránkyně práv znovu poukazuje na to, že mnohé argumenty stěžovatelů a Komise jsou složité a vysoce technické povahy. Stěžovatelé se celkově domnívali, že Komise ve 14. ^zprávě poskytla nepřesné informace. Zaprvé se domnívaly, že Komise neměla použít metodu OECD k posouzení mobilních sazeb na trhu EU. Zadruhé, jakmile byla tato (nešťastná) volba provedena, měla být uvedená metoda řádně použita, což nebyl případ.

38. Veřejný ochránce práv proto připomíná ustálenou judikaturu, podle níž je v záležitostech zahrnujících posouzení složitých hospodářských a technických situací soudní přezkum omezený. Za těchto okolností se analýza argumentů a protiargumentů předložených oběma stranami omezuje na zjištění, že skutečnosti byly přesně uvedeny a že nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení [10]. Veřejný ochránce práv považuje za vhodné zaujmout ve svém současném šetření stejný přístup, pokud jde o otázku, zda Komise zvolila metodu, z níž vychází 14. ^zpráva, a zda tuto metodu správně použila. Jeho přezkum se tedy omezí na přezkum opodstatněnosti argumentů Komise ve prospěch použití metody OECD a na přezkum postupu přijatého Komisí při vypracování čtrnácté zprávy na základě této metody. Veřejný ochránce práv v tomto ohledu připomíná, že domněnka zjevně nesprávného posouzení nemůže být založena na pouhé skutečnosti, že stěžovatelé měli jiné ekonomické stanovisko než Komise. Umožňují-li skutkové okolnosti rozumně odlišné hospodářské posouzení, nepředstavuje upřednostnění jednoho z nich Komisí, je-li řádně odůvodněno, zjevně nesprávné posouzení.

39. Za prvé, veřejná ochránkyně práv se domnívá, že 14. zpráva Komise poskytla dostatečné a ucelené informace o hlavních rysech metody OECD. Oddíl 1.5 přílohy 2 II pracovního dokumentu útvarů Komise, který stanoví, že analýza vnitrostátních mobilních služeb ve 14. ^zprávě je založena na metodě OECD z roku 2006 („Košíky pro digitální mobilní služby“), podrobně popisuje tuto metodu takto: „Koše OECD prošly revizí, která vyústila v nový soubor košů na začátku roku 2006, na rozdíl od starých košů OECD z roku 2002. …Koše obsahují prvek SMS, zahrnují volání do několika mobilních sítí a nepokrývají mezinárodní hovory. Kromě toho je v košíku zahrnut prvek MMS, zatímco MMS a SMS jsou odděleny pro dobu špičky a mimo špičku a pro on-net a off-net destinace. Hlasová schránka je také zahrnuta v koších, zatímco hovory mimo síť mohou být směrovány do několika sítí. Existují tři různé koše založené na nízké, střední a vysoké úrovni využití [11]. … Dva nejvýznamnější operátoři v každé zemi jsou pokryty, na základě dostupných čísel účastníků. Zvažují se všechny příslušné balíčky od každého hospodářského subjektu, ale konečné výsledky zde uvedené ukazují pouze nejlevnější balíček pro každý koš.“Tyto informace odpovídají informacím poskytnutým OECD na jejích internetových stránkách [12].

40. Pokud jde o volbu metody OECD, veřejná ochránkyně práv chápe, že hlavním cílem Komise při přípravě 14. ^zprávy bylo a) poskytnout veřejnosti informace o trendech skutečných cen, které spotřebitelé platí za služby elektronických komunikací, a umožnit tak b) veřejnosti provést srovnávací posouzení vývoje cen mobilních služeb na trhu EU. Podle názoru Komise lze tohoto cíle lépe dosáhnout použitím metody OECD, a to z těchto důvodů: i) metoda OECD je široce uznávaným nástrojem pro analýzu velmi složitých hospodářských prostředí; ii) dva hlavní mobilní operátoři v každé zemi obvykle pokrývají více než 50 % trhu a tento procentní podíl postačuje k prokázání vývoje cen; iii) metoda OECD se úspěšně používá se změnami od roku 1999 a náklady spojené s vývojem nové metody by nebyly přiměřené; iv) metoda OECD umožňuje srovnávat členské státy EU mezi sebou a také se zeměmi OECD, které nejsou členskými státy EU; v) od roku 2002 byly koše OECD revidovány tak, aby odrážely intenzitu využívání mobilních služeb. Ve sporné 14. ^zprávě Komise poprvé použila ukazatel průměrné ceny za minutu pro mobilní komunikace a ukazatel průměrných příjmů na mobilního uživatele v každém členském státě. Kromě toho Komise požádala společnost, kterou zaměstnala, aby provedla studie mobilních trhů v EU, aby ve své budoucí analýze případně zohlednila předplacené nabídky, paušální sazby a oddělené nabídky, a to vedle standardních „poplacených balíčků“ OECD, s cílem zajistit, aby uvedené studie poskytly přesnější představu o současných spotřebních zvyklostech typických evropských spotřebitelů.

41. Pokud jde o argument Komise uvedený v bodě i) v bodě 40 výše, který se týká mezinárodní pověsti metody OECD, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že tato metoda byla stanovena na základě nezávislých ekonomických studií a po konzultacích se zúčastněnými stranami a vnitrostátními regulačními orgány. Rovněž konstatuje, že stěžovatelé nenavrhli alternativní, mezinárodně uznávanou metodu, ale navrhli úpravu metody OECD. Veřejná ochránkyně práv chápe, že Komise již některé z těchto návrhů zvažuje a že je hodlá provést ve svých budoucích zprávách. Oznámené změny, jejichž cílem je řešit rozmanitost mobilních nabídek v celé EU, jsou toho příkladem. Veřejný ochránce práv proto považuje argument Komise za opodstatněný.

42. Pokud jde o argumenty uvedené v bodech ii) a iii) výše v bodě 40 týkající se lepšího využívání zdrojů, na které Komise odkázala ve svém stanovisku a rovněž ve svém dopise stěžovatelům ze dne 20. května 2009 [13], veřejný ochránce práv s Komisí souhlasí. Stěžovatelé navrhli, aby informace o sazbách stanovených všemi mobilními operátory na telekomunikačním trhu byly zahrnuty do zpráv Komise o pokroku. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že by to nevyhnutelně vedlo k větší poptávce po zdrojích a dodatečných nákladech. Zavedení takové nové metody hodnocení by významně nezvýšilo hodnotu zprávy Komise o pokroku, a proto by nebylo přiměřené.

43. Pokud jde o argument stěžovatelů, že by bylo lepší porovnat trendy v cenách mobilních telefonů použitím faktoru PPP, veřejná ochránkyně práv poukazuje na to, že jak uvedla Komise ve svém stanovisku, hlavním cílem zprávy o pokroku je ukázat trendy v cenách mobilních telefonů v určitých časových obdobích. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že k dosažení tohoto cíle stačí porovnat nominální ceny v eurech.

44. Veřejná ochránkyně práv navíc bere na vědomí vysvětlení Komise, které stěžovatelé nezpochybnili, že metoda OECD umožňuje srovnávat ceny za mobilní služby nejen mezi členskými státy EU, ale také mezi členskými státy EU a zeměmi OECD, které nejsou součástí EU (viz bod iv) v bodě 40 výše).

45. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že Komise předložila dostatečné argumenty, které odůvodňují její rozhodnutí zvolit metodu OECD. Za zmínku stojí také prohlášení Komise, že spolupracuje s OECD na dalším rozvoji této metody a na dalších nových ukazatelích.

46. Pokud jde o použití metody, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že 14. ^zpráva Komise vychází z údajů poskytnutých zejména mobilními operátory a vnitrostátními regulačními orgány [14]. Kromě práce provedené nezávislou společností, kterou Komise zapojila do shromažďování výše uvedených údajů, se úředníci Komise pravidelně setkávají s vnitrostátními regulačními orgány, ministerstvy, provozovateli, spotřebitelskými organizacemi a dalšími příslušnými zúčastněnými stranami. Studie Komise i závěrečná 14. ^zpráva byly navíc před zveřejněním přezkoumány a potvrzeny vnitrostátními regulačními orgány. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že při vypracovávání 14. ^zprávy Komise přijala uspokojivý postup s cílem dosáhnout vysokého stupně přesnosti údajů uvedených v této zprávě.

47. S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv nedomnívá, že se stěžovatelům podařilo prokázat, že volba metody OECD ze strany Komise nebyla vhodná a že Komise při vypracovávání 14. ^zprávy nepřijala a neuplatnila správný postup. Veřejná ochránkyně práv proto v napadených opatřeních Komise neshledává žádnou zjevnou chybu. Dospěl k závěru, že pokud jde o první tvrzení, nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

B. Údajně zavádějící informace

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

48. Podle stěžovatelů poskytla Komise zavádějící informace, zejména v informativních přehledech týkajících se jednotlivých zemí (dále jen „informativní přehledy o jednotlivých zemích“), které doprovázely zveřejnění 14. ^zprávy. V tomto ohledu stěžovatelé odkázali například na informativní přehled o Francii nazvaný „Na cestě k jednotnému evropskému telekomunikačnímu trhu: Zaměřte se na Francii. I přes pokles cen mobilních telefonů v roce 2008 by francouzský spotřebitel, který používá mobilní telefon na střední úrovni, zaplatil druhou nejvyšší měsíční cenu v EU, necelých 30 EUR.

49. Stěžovatelé rovněž uvedli, že dne 22. června 2009 Komise ve výměně korespondence s jedním z nich uvedla, že "konkrétní ceny konkurenčních operátorů budou případně uvedeny v kapitolách o konkrétních zemích [14. zprávy]". Příloha 1 pracovního dokumentu útvarů Komise, která se týká každého členského státu, však neuvádí sazby žádného napadajícího hospodářského subjektu.

50. Graf "[t] průměrná cena za minutu mobilní komunikace"je navíc uveden pouze ve 14. ^zprávě a není zahrnut do informačních přehledů o jednotlivých zemích. Stěžovatelé zdůraznili, že informativní přehledy o jednotlivých zemích se používají častěji než zpráva a vnitrostátní sdělovací prostředky členských států je široce citují, neboť odrážejí názor Komise na toto odvětví. Pokud byl ukazatel ceny za minutu hlasové komunikace pro srovnávací posouzení vývoje cen mobilních služeb relevantní, měla Komise graf zahrnout i do informativních přehledů o jednotlivých zemích.

51. Kromě toho Komise zahrnula do informačních přehledů o jednotlivých zemích dva grafy. První z nich byla nazvána „Typická spotřebitelská cena za průměrné používání mobilních telefonů v letech 2007 a 2008“a druhá „Klíčové údaje pro odvětví telekomunikací“. Stěžovatelé poukázali na to, že první graf, který je umístěn na první straně, nijak neodkazuje na skutečnost, že srovnání cen mobilních telefonů v celé EU zohledňuje pouze nejlevnější ceny stanovené dvěma hlavními mobilními operátory v každém členském státě. Druhý graf, který je umístěn na druhé straně informativního přehledu o zemi, tyto informace poskytuje, ale pouze v poznámce pod čarou [15]. Tato poznámka pod čarou však neposkytuje žádné informace o sazbách z roku 2007 použitých pro srovnávací posouzení a neumožňuje čtenáři dospět k závěru, že sazby stanovené stěžovateli jsou nižší než sazby jejich hlavních konkurentů.

52. Komise ve svém stanovisku poukázala na to, že jak obecná tisková zpráva, tak informativní přehledy o jednotlivých zemích mají čtenářům poskytnout srozumitelnou syntézu celkových zjištění 14. ^zprávy tím, že zdůrazní otázky, v nichž byl v každém členském státě zaznamenán největší pokrok, a oblasti, v nichž je nutné dosáhnout určitého zlepšení. V tomto ohledu byl jedním z hlavních zjištění 14. ^zprávy vysoký a rostoucí trend používání mobilních telefonů v EU. Dalším důvodem byla skutečnost, že ceny mobilních služeb se v posledních pěti letech výrazně snížily.

53. Pokud jde o zahrnutí grafu s názvem „Typické spotřebitelské ceny za průměrné používání mobilních telefonů v letech 2007 a 2008“ do informativních přehledů o jednotlivých zemích namísto grafu s názvem „Průměrná cena za minutu mobilní komunikace“, Komise uvedla, že podle jejího názoru první graf „poskytoval dostatečně spolehlivé srovnání cenové situace mobilních služeb v každém členském státě, jakož i jejího vývoje oproti předchozímu roku“. Srovnání vývoje průměrné ceny za minutu mobilních komunikací v průběhu času by navíc nebylo možné, neboť tento ukazatel byl ve 14. ^zprávě zahrnut pouze poprvé. Komise rovněž poukázala na to, že na druhé straně každého informativního přehledu o jednotlivých zemích uvedla, že graf znázorňující srovnání cen za mobilní služby odráží pouze ceny dvou hlavních mobilních operátorů.

54. Oba stěžovatelé sdíleli názor, který uvedli ve svých připomínkách, že dvě poznámky pod čarou na straně 2 příslušných informativních přehledů o jednotlivých zemích, které odkazují na metodu použitou k porovnání cen, nejsou dostatečně jasné. Tytéž poznámky pod čarou se navíc neobjevují v grafu nazvaném „Typické spotřebitelské ceny za průměrné používání mobilních telefonů v letech 2007 a 2008“ na první straně, který se zaměřuje na srovnání cen a pořadí mezi zeměmi EU. Neexistuje žádný údaj o počtu hospodářských subjektů zohledněných pro účely srovnání sazeb. Odkaz na skutečnost, že jsou uváděny pouze sazby dvou nejvýznamnějších hospodářských subjektů, je uveden pouze na druhé straně grafu nazvaného „Klíčové údaje o odvětví telekomunikací“. To znamená, že nelze rozumně očekávat, že široká veřejnost a novináři pochopí, že měli doplnit vysvětlení týkající se použité metody, které doprovázelo srovnávací tabulku na první straně informativního přehledu o zemi, poznámkou ve dvou poznámkách pod čarou týkající se tabulky uvedené na druhé straně informativního přehledu o zemi.

55. Stěžovatelé zopakovali, že informace poskytnuté Komisí v grafu na první straně příslušných informativních přehledů o jednotlivých zemích byly v celostátním tisku široce citovány jako informace odrážející průměrné ceny mobilních telefonů placené spotřebiteli v různých zemích.

Posouzení veřejného ochránce práv

56. Veřejná ochránkyně práv analyzovala informační přehledy o jednotlivých zemích, které doprovázely zveřejnění 14. ^zprávy Komise. Chápe, že účelem informačních přehledů o jednotlivých zemích bylo poskytnout shrnutí informací obsažených ve 14. ^zprávě, aby byly tyto informace snadno přístupné veřejnosti. Veřejná ochránkyně práv dále poznamenává, že lze důvodně očekávat, že veřejnost použije informativní přehledy o jednotlivých zemích, aniž by si přečetla celou zprávu. Z tohoto důvodu by měly být co nejsrozumitelnější a neměly by uvádět čtenáře v omyl.

57. S ohledem na výše uvedené předběžné úvahy veřejný ochránce práv konstatuje, že na první straně každého informativního přehledu byl uveden graf nazvaný „Typické spotřebitelské ceny za průměrné používání mobilních telefonů v letech 2007 a 2008“ (dále jen „typický cenový graf“). Vysvětlení připojené k tomuto grafu zní takto: „Výše uvedená tabulka se týká nejlevnější nabídky v koši střední spotřeby za použití metodiky OECD od roku 2006. Skládá se z 65 odchozích hovorů měsíčně + 50 SMS zpráv + 2-3 MMS. 21 % hovorů je na pevné linky, 72 % na mobilní telefony, 7 % na hlasovou schránku. Tam, kde je to vhodné, zahrnuje měsíční nájemné a veškeré registrační poplatky (zejména nabídky po zaplacení).“

58. Typický cenový graf nenaznačuje, že při srovnávání sazeb byly vzaty v úvahu pouze sazby stanovené dvěma hlavními provozovateli v každém členském státě. Tyto informace jsou však nezbytné, protože v opačném případě by informativní přehled o zemi mohl uvést veřejnost v omyl tím, že by naznačoval, že nejlevnější cena uvedená v informativním přehledu o zemi je nejlevnější cenou, která existuje na dotčeném trhu, zatímco ve skutečnosti odráží pouze nejnižší cenu dvou hlavních hospodářských subjektů. To by sice mohlo poškodit obraz mobilních operátorů, jejichž tarify jsou nižší než tarify dvou hlavních operátorů, avšak nebyly zohledněny při srovnávání cen za mobilní služby na telekomunikačním trhu Unie.

59. Veřejná ochránkyně práv v této souvislosti konstatuje, že druhá strana informačního přehledu o jednotlivých zemích obsahuje další graf nazvaný „Klíčové údaje o odvětví telekomunikací“, který nabízí podrobné srovnání průměrných klíčových údajů o telekomunikačním trhu na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni. Pod grafem nazvaným „Klíčové údaje o odvětví telekomunikací“ lze nalézt následující vysvětlení: "Údaj … odkazuje na nejlevnější dostupnou nabídku dvou největších operátorů na trhu" (kurzivou zvýraznil veřejný ochránce práv). Veřejný ochránce práv proto nevidí důvod, proč tytéž informace nebyly zahrnuty do typické cenové tabulky, která byla umístěna na první straně informativního přehledu o zemi. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv souhlasí se stěžovateli, že nelze rozumně očekávat, že široká veřejnost a novináři, pro něž byly informace obsažené v informativních přehledech o jednotlivých zemích určeny především, pochopí, že měli doplnit vysvětlení připojené k grafu na první straně informativního přehledu o jednotlivých zemích komentářem připojeným k grafu na druhé straně informativního přehledu o jednotlivých zemích. Tato důležitá poznámka se navíc objevila pouze v poznámce pod čarou.

60. S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv domnívá, že Komise tím, že neinformovala čtenáře na první straně informativního přehledu o jednotlivých zemích obsahujícího graf s názvem „Typické spotřebitelské ceny za průměrné používání mobilních telefonů v letech 2007 a 2008“, že graf je založen pouze na údajích dvou hlavních mobilních operátorů, je uvedla v omyl, a dopustila se tak nesprávného úředního postupu. Veřejný ochránce práv učiní níže kritickou poznámku. Rovněž věří, že pokud jde o její budoucí zprávy, Komise v informačních přehledech o jednotlivých zemích jasně uvede, že srovnání cen placených za mobilní služby je založeno na sazbách stanovených dvěma hlavními mobilními operátory na každém vnitrostátním trhu.

C. Tvrzení o nesprávném zacházení a neúplné odpovědi na korespondenci stěžovatelů

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

61. Stěžovatelé tvrdili, že i) Komise na jejich dopis ze dne 11. dubna 2008 vůbec neodpověděla a že ii) její odpovědi ze dne 7. května 2009 a 22. června 2009 na jejich dopisy ze dne 2. dubna 2009 a 20. května 2009 neodpověděly vyčerpávajícím způsobem.

62. Komise nejprve vysvětlila, že dopisy, na které stěžovatelé odkazovali, nebyly jejich jediným kontaktem nebo korespondencí s Komisí. V tomto ohledu Komise uvedla, že se stěžovateli pravidelně probíhaly diskuse o předmětu jejich stížností. V důsledku toho byli žadatelé plně informováni o metodě, kterou Komise použila pro výpočet trendů cen mobilních telefonů v celé EU, a byly jim sděleny důvody, proč byla tato metoda přijata. Došlo k tomu dopisem, na setkáních s úředníky Komise a prostřednictvím kontaktů se sdruženími, k nimž stěžovatelé patří. Komise předložila kopie své korespondence se stěžovateli týkající se předmětu jejich stížností, jakož i seznam různých schůzek, které se konaly za účelem projednání této záležitosti.

63. Komise se domnívá, že výše uvedené kopie představují dostatečný důkaz o tom, že mezi útvary Komise a stěžovateli docházelo k pravidelné komunikaci a výměně názorů. Komise dále uvedla, že dne 8. května 2008 odpověděla na dopis stěžovatelů ze dne 11. dubna 2008. Pokud jde o dopis stěžovatelů ze dne 2. dubna 2009, Komise uvedla, že vzhledem k tomu, že stěžovatelé vyjádřili podobné obavy jako ve své předchozí korespondenci, zaslala jim Komise dne 7. května 2009 stručnější odpověď. Nakonec Komise poukázala na to, že ve svém dopise ze dne 22. června 2009 odpověděla na argumenty vznesené stěžovateli v jejich dopise ze dne 20. května 2009 a že v odpovědi na obavy vyjádřené stěžovateli poskytla náležité odůvodnění týkající se metody, kterou použila.

64. Stěžovatelé ve svých připomínkách uvedli, že nikdy neobdrželi dopis Komise ze dne 8. května 2008. I kdyby je obdržely, měly za to, že tento dopis by nebyl dostatečnou odpovědí ve smyslu článku 18 Evropského kodexu řádné správní praxe. V tomto ohledu stěžovatelé poukázali na to, že ve svém dopise ze dne 11. dubna 2008 tvrdili, že 13. zpráva o ^pokroku (2007) obsahuje nepřesná a zavádějící prohlášení o francouzských cenách za mobilní služby, neboť analýza Komise zohlednila pouze ceny dvou hlavních mobilních operátorů působících na francouzském trhu, aniž by zohlednila sazby stěžovatelů. Stěžovatelé požadovali, aby Komise jasně upravila svou metodu tak, aby zahrnovala sazby všech mobilních operátorů působících na francouzském trhu, nebo aby případně jasně upřesnila, že obecné prohlášení o cenových trendech obsažené v její zprávě nezahrnuje sazby stěžovatelů. Komise ve své replice pouze uvedla, že její ^třináctá zpráva o pokroku jasně uvádí, že srovnání cen bylo provedeno na základě údajů poskytnutých dvěma mobilními operátory v souladu s metodou, která je obecně považována za uspokojivou a která se používá od roku 2000.

65. Pokud jde o odpověď Komise na dopis stěžovatelů ze dne 2. dubna 2009, Komise uznala, že její odpověď byla ještě "stručnější" vzhledem ke skutečnosti, že Komise již poskytla odpověď dne 8. května 2008. Komise však stěžovatele neinformovala o tom, že čtrnáctá zpráva obsahuje nový soubor srovnání mobilních tarifů „za minutu“, který nebyl do ^třinácté zprávy zahrnut.

66. Konečně, pokud jde o odpověď Komise ze dne 22. června 2009, zaslanou v odpovědi na dopis stěžovatele ze dne 20. května 2009, stěžovatelé poukázali na to, že v souvislosti s prvními dvěma otázkami vznesenými v jejich dopise, a sice vyloučením vyzyvatelů z výročních zpráv o provádění a nezohledněním nejnovějších vzorců spotřeby/používání ze strany spotřebitelů, Komise pouze uvedla, že i) by bylo nepřiměřené z hlediska nákladů zahrnout do její analýzy všechny účastníky trhu a ii) její současná metoda hodnocení je založena na modelu vyvinutém OECD, který se používá od roku 2000 a který až dosud uspokojivě ilustroval hlavní trendy v tomto odvětví. Pokud jde o argument stěžovatelů týkající se toho, že Komise nezohlednila sazby napadajících operátorů, Komise nezpochybnila, že metoda podávání zpráv, která je v současné době používána, nebyla přizpůsobena řešení některých otázek, které ovlivňují hospodářskou soutěž, jako jsou cenové rozdíly mezi voláními on-net a off-net a obtíže s přenositelností. Pouze uvedla, že si je těchto problémů vědoma a že spolupracuje s OECD na zavedení změn zaměřených na řešení těchto konkrétních problémů.

67. Stěžovatelé se rovněž domnívali, že Komise ve svém stanovisku neodkázala na žádné konkrétní obchodní sdružení, k němuž nizozemský mobilní operátor patří a jehož prostřednictvím by byl v otázkách uvedených v podnětu v nepřímém kontaktu s útvary Komise.

Posouzení veřejné ochránkyně práv

68. Pokud jde o argument nizozemského stěžovatele, že Komise nejmenovala organizace, k nimž patří a jejichž prostřednictvím by mohla být informována o stanoviscích Komise, veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel nakonec nepopřel, že dotyčné informace byly poskytnuty organizacím, jichž je členem.

69. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že mezi stěžovateli a Komisí docházelo k intenzivní výměně korespondence. Rovněž bere na vědomí, že Komise odpověděla na všechny dopisy stěžovatelů.

70. Kromě toho Komise ve svém stanovisku k tomuto podnětu podrobně odpověděla na obavy stěžovatelů. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že pokud jde o tvrzení stěžovatelů, nejsou žádná další šetření opodstatněná.

D. Závěry

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následující kritickou poznámkou:

Na první straně informativního přehledu obsahujícího graf s názvem „Typické spotřebitelské ceny za průměrné používání mobilních telefonů v letech 2007 a 2008“Komise čtenáře neinformovala, že graf je založen na údajích poskytnutých pouze dvěma hlavními mobilními operátory. To by mohlo být zavádějící. Skutečnost, že Komise neupozornila čtenáře na tuto skutečnost, představuje případ nesprávného úředního postupu.

Stěžovatelé a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

Ve Štrasburku dne 30. července 2010.

---

[1] Úř. věst. L 108, s. 33.

[2] SEK(2009) 376 ze dne 24. března 2009. Dne 30. července 2009 zveřejnila Komise opravu anglické verze tohoto dokumentu (SEK(2009) 376/2).

[3] "Stěžovatelé" v množném čísle odkazují na stěžovatele ve věci 2131/2009/RT a stěžovatele ve věci 2373/2009/RT, na něž se vztahuje společné šetření.

[4] Analýza vnitrostátních mobilních služeb ve 14. ^zprávě vychází z košů OECD pro digitální mobilní služby. Existují 3 různé koše, založené na nízké, střední a vysoké úrovni využití.

[5] Mobilní operátoři virtuálních sítí.

[6] Služba multimediálních zpráv.

[7] "Dva nejvýznamnější operátoři v každé zemi jsou pokryty, na základě dostupných čísel účastníků. Zvažují se všechny relevantní balíčky od každého provozovatele, ale konečné výsledky zde uvedené ukazují pouze nejlevnější balíček pro každý koš".

[8] Průměrná spotřeba mobilních telefonů se například rovná přibližně 100 minutám měsíčně na uživatele v Polsku a Lucembursku, zatímco průměrná spotřeba mobilních telefonů je v Irsku a Rakousku dvakrát vyšší.

[9] Stěžovatelé odkázali na následující prohlášení obsažené v informativním přehledu o Francii: „ceny se snížily, ale pro spotřebitele zůstaly vysoké“.

[10] Viz rozsudek Soudního dvora ve spojených věcech Sumitomo Metal Industries a Nippon Steel v. Komise, C-403/04 P a C-405/04 P, Sb. rozh. 2007, s. I-729, bod 40; věc C-413/06 P Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala („impala“), Sb. rozh. 2008, s. I-4951, bod 117; a věc C-47/07 P Masdar (UK) v. Komise, Sb. rozh. 2008, s. I-0000, bod 77.

[11] Nízká spotřeba koše s:

30 odchozích hovorů (44 minut) měsíčně + 33 SMS zpráv + 2/3 MMS

22 % hovorů je na pevné linky, 70 % na mobilní telefony, 8 % na hlasovou schránku;

Košík pro střední použití s:

65 odchozích hovorů (114 minut) měsíčně + 50 SMS zpráv + 2/3 MMS

21 % hovorů je na pevné linky, 72 % na mobilní telefony, 7 % na hlasovou schránku;

Košík pro vysoké použití s:

140 odchozích hovorů (246 minut) měsíčně + 55 SMS zpráv + 1 MMS

20 % hovorů je na pevné linky, 73 % na mobilní telefony, 7 % na hlasovou schránku.

[12] Komunikační výhled OECD na rok 2009 je k dispozici na této adrese: http://www.oecd.org/document/44/0,3343,en_2649_34225_43435308_1_1_1_1,00.html#TOC

[13] Ve svém dopise stěžovatelům ze dne 20. května 2009, jehož kopii Komise poskytla spolu se svým stanoviskem, Komise například uvedla, že by bylo nepřiměřené z hlediska nákladů zahrnout do její analýzy všechny účastníky trhu.

[14] Studie je k dispozici na internetových stránkách Komise na této adrese: http://ec.europa.eu/information_society/policy/ecomm/doc/library/ext_studies/price_developments_1998_2008/tariff_trends_report_1998_2008.pdf

[15] V tomto ohledu je třeba poznamenat, že jak vysvětlila Komise ve svém pracovním dokumentu útvarů Komise (SEK(2009) 376, který je přílohou zprávy (s. 149), koš OECD zohledňuje "dva operátory s nejvyšším počtem účastníků v každé zemi, kteří mají celkový podíl na trhu ve výši 50% na základě počtu účastníků".