ODŮVODNĚNÍ Stížnosti

1. Dne 14. prosince 2007 požádal stěžovatel, britský občan, Evropskou komisi o přístup veřejnosti k dokumentům v souladu s nařízením (ES) č. 1049/2001 [1] (dále jen "nařízení"). Stěžovatel požádal o přístup k některým zprávám týkajícím se reformy společných pravidel na vnitřním trhu s energií, které pro Komisi připravila poradenská firma.

2. Dne 5. února 2008 Komise odepřela přístup na základě čl. 4 odst. 3 nařízení, který se týká ochrany rozhodovacího procesu orgánu.

3. Dne 12. února 2008 předložil stěžovatel potvrzující žádost.

4. Dne 5. března 2008 Komise dopisem informovala stěžovatele, že je třeba prodloužit lhůtu pro odpověď o dalších 15 pracovních dnů. Dne 31. března 2008 Komise v dalším dopise prodloužila lhůtu pro vyřízení žádosti o dalších 15 pracovních dnů.

5. Dne 17. května 2008 se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv, aby si stěžoval na to, že Komise nevyřídila jeho žádost o přístup k dokumentům včas.

6. Dne 27. května 2008 Komise poskytla stěžovateli částečný přístup k požadovaným dokumentům.

PŘEDMĚT DOTAZU

7. Dne 17. července 2008 zahájil veřejný ochránce práv šetření těchto tvrzení a tvrzení:

1. Komise nedodržela příslušná ustanovení nařízení týkající se včasnosti vyřizování žádostí o přístup k dokumentům.
2. Komise neposkytla platné a přiměřené důvody pro neposkytnutí plného přístupu k požadovaným dokumentům.

Stěžovatel tvrdil, že by mu Komise měla poskytnout plný přístup k požadovaným dokumentům.

Šetření

8. Dne 17. července 2008 požádal veřejný ochránce práv Komisi, aby do 31. října 2008 předložila stanovisko k výše uvedeným tvrzením a žádosti.

9. Dopisy ze dne 29. října 2008 a 30. ledna 2009 požádala Komise o prodloužení lhůty pro předložení svého stanoviska. Komise nakonec zaslala své stanovisko dne 25. února 2009. Stanovisko Komise bylo předáno stěžovateli s výzvou k předložení připomínek. Stěžovatel nepředložil připomínky.

Ombudsmanova analýza a závěry

A. Tvrzení, že Komise nedodržela příslušná ustanovení nařízení týkající se včasnosti vyřizování žádostí o přístup k dokumentům

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

10. Stěžovatel tvrdil, že Komise nedodržela příslušná ustanovení nařízení (ES) č. 1049/2001 [2] (dále jen "nařízení"), pokud jde o včasnost vyřizování žádostí o přístup k dokumentům. Tvrdil, že Komisi trvalo vyřízení jeho žádosti téměř pět měsíců, zatímco nařízení umožňuje nejvýše čtyřikrát 15 pracovních dnů [3], včetně prodloužení, která musí být řádně vysvětlena.

11. Komise ve svém stanovisku nejprve vysvětlila okolnosti případu. Připomněla, že stěžovatel požádal dopisem ze dne 14. prosince 2007 o přístup ke studii ECORTS a Moffatt Associates o reformě společných pravidel na vnitřním trhu s energií, jak je uvedeno v posouzení dopadů návrhu třetího balíčku týkajícího se vnitřního trhu. Generální ředitelství Komise pro energetiku a dopravu odepřelo přístup k požadovaným dokumentům dopisem ze dne 5. února 2008. Dne 12. února 2008 podal stěžovatel potvrzující žádost. Dopisem ze dne 5. března 2008 Komise na základě čl. 8 odst. 2 [4] nařízení prodloužila lhůtu pro vyřízení žádosti o 15 pracovních dnů. Dopisem ze dne 31. března 2008 Komise odkázala na čl. 6 odst. 3 [5] nařízení a s odkazem na objem požadovaného dokumentu navrhla jako spravedlivé řešení prodloužení lhůty o dalších 15 pracovních dnů do 21. dubna 2008. Dne 27. května 2008 Komise informovala stěžovatele, že na požadované dokumenty se vztahuje výjimka stanovená v čl. 4 odst. 3 [6] prvním pododstavci, a že proto lze poskytnout pouze částečný přístup.

12. Pokud jde o tvrzení stěžovatele v tomto případě týkající se včasnosti Komise při vyřizování jeho žádosti, orgán uvedl, že dopisem ze dne 31. března 2008 stěžovatele informoval, že bohužel není schopen poskytnout konečnou odpověď ve lhůtě stanovené v čl. 8 odst. 2 nařízení. Komise tvrdila, že to bylo způsobeno skutečností, že se žádost stěžovatele týkala velmi objemných dokumentů, které musely být pečlivě posouzeny, aby se zjistilo, zda je použitelná některá z výjimek stanovených v článku 4 nařízení. Proto v souladu s čl. 6 odst. 3 navrhla jako spravedlivé řešení prodloužit lhůtu pro vyřízení žádosti o dalších 15 pracovních dnů. Dne 27. května 2008 poskytla Komise konečnou odpověď na potvrzující žádost stěžovatele. Uznala, že kvůli rozsáhlým interním diskusím nebyla schopna lhůtu dodržet, a stěžovateli se omluvila.

Posouzení veřejného ochránce práv

13. Stěžovatel tvrdil, že Komise nedodržela příslušná ustanovení nařízení, pokud jde o včasnost vyřizování žádostí o přístup k dokumentům. Dne 14. prosince 2007 podal svou žádost, kterou Komise obdržela dne 17. prosince 2007. První odpověď Komise na žádost spočívala v zaslání dopisu zaslaného stěžovateli dne 5. února 2008, kterým byla žádost zamítnuta na základě čl. 4 odst. 3 nařízení.

14. Pokud jde o vyřizování původních žádostí, článek 7 nařízení stanoví, že:

"…Do 15 pracovních dnů od registrace žádosti orgán buď umožní přístup k požadovanému dokumentu a zpřístupní jej v této lhůtě v souladu s článkem 10, nebo v písemné odpovědi uvede důvody úplného nebo částečného zamítnutí … Pokud orgán neodpoví ve stanovené lhůtě, opravňuje to žadatele k podání potvrzující žádosti."

15. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že neexistuje žádný záznam o tom, že by Komise potvrdila přijetí původní žádosti stěžovatele. První odpověď Komise stěžovateli byla ze dne 5. února 2008. Je však třeba uvést, že článek 7 nařízení jasně stanoví, že neposkytnutí odpovědi orgánem ve stanovené lhůtě opravňuje žadatele k podání potvrzující žádosti.

16. Dne 12. února 2008 předložil stěžovatel potvrzující žádost.

17. Dne 5. března 2008 Komise stěžovateli napsala:

„Odvolávám se na Vaši žádost ze dne 12. února 2008, zaevidovanou dne 13. února 2008, v níž podle nařízení (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise podáváte potvrzující žádost o přístup ke studii ECORTS a Moffatt Associates o reformě společných pravidel na vnitřním trhu s energií, jak je uvedeno v posouzení dopadů návrhu třetího balíčku týkajícího se vnitřního trhu. Vaše žádost je v současné době zpracovávána. Jelikož jsme však dosud neshromáždili všechny prvky, které potřebujeme k provedení řádné analýzy Vaší žádosti, abychom mohli přijmout konečné rozhodnutí, nebudeme schopni na Vaši potvrzující žádost odpovědět ve stanovené lhůtě. Proto musíme tuto lhůtu prodloužit o dalších 15 pracovních dnů v souladu s čl. 8 odst. 2 nařízení č. 1049/2001. Nová lhůta vyprší dne 31. března 2008. Omlouvám se za případné nepříjemnosti, které toto zpoždění může způsobit.

18. Pokud jde o potvrzující žádosti, článek 8 nařízení stanoví, že:

„1. Potvrzující žádost se vyřídí neprodleně. Do 15 pracovních dnů od registrace takové žádosti orgán buď umožní přístup k požadovanému dokumentu, a poskytne přístup….

2. Ve výjimečných případech, například v případě žádosti týkající se velmi rozsáhlého dokumentu nebo velkého počtu dokumentů, může být lhůta stanovená v odstavci 1 prodloužena o 15 pracovních dnů za předpokladu, že je o tom žadatel předem vyrozuměn a že jsou uvedeny podrobné důvody.“

19. Účelem krátkých lhůt stanovených v nařízení je zajistit, aby bylo plně dodržováno právo na přístup. Případné nedodržení lhůt tedy představuje porušení pravidel. Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal potvrzující žádost dne 12. února 2008, měla Komise buď poskytnout přístup k požadovanému dokumentu, nebo nejpozději do 5. března 2008 písemně uvést důvody svého úplného nebo částečného zamítnutí.

20. Dne 5. března 2008 Komise pouze informovala stěžovatele, že se rozhodla prodloužit lhůtu pro odpověď na potvrzující žádost v souladu s čl. 8 odst. 2 nařízení. Nová lhůta pro poskytnutí nebo odepření přístupu k požadovanému dokumentu by proto měla být stanovena na 27. března 2008. Ve svém rozhodnutí ze dne 5. března 2008 však Komise chybně uvedla, že nová lhůta uplyne dne 31. března 2008.

21. Kromě toho Komise dne 31. března 2008 napsala stěžovateli toto:

„Odvolávám se na Váš dopis ze dne 12. února 2008, zaevidovaný dne 13. února 2008, v němž v souladu s nařízením (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise předkládáte potvrzující žádost o přístup ke studii ECORTS a Moffatt Associates o reformě společných pravidel na vnitřním trhu s energií, jak je uvedeno v posouzení dopadů návrhu třetího balíčku týkajícího se vnitřního trhu. Dále odkazuji na svůj dopis ze dne 5. března 2008, v němž jsem oznámil, že v souladu s čl. 8 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 jsme potřebovali prodloužit lhůtu pro vyřízení Vaší žádosti, neboť jsme dosud neshromáždili všechny prvky nezbytné k provedení řádné analýzy Vaší žádosti. V tuto chvíli Vám bohužel nemůžeme poskytnout konečnou odpověď v prodloužené lhůtě, která vyprší dnes. Důvodem je skutečnost, že se Vaše žádost týká velmi objemného dokumentu, který musíme pečlivě posoudit, abychom zjistili, zda se uplatní jakákoli výjimka z článku 4 nařízení č. 1049/2001, a proto lze poskytnout pouze částečný přístup. V důsledku toho v souladu s čl. 6 odst. 3 tohoto nařízení, který stanoví, že „[v] případě žádosti týkající se velmi rozsáhlého dokumentu nebo velkého počtu dokumentů se může dotčený orgán s žadatelem neformálně poradit s cílem nalézt spravedlivé řešení“, bych chtěl navrhnout jako spravedlivé řešení prodloužení lhůty pro vyřízení Vaší žádosti o dalších 15 pracovních dnů do 21. dubna 2008. Doufám, že tento návrh přijmete, a byl bych Vám zavázán, kdybyste to laskavě potvrdil e-mailem na adresu: sg-acc-doc@cec.eu.int. Děkuji Vám za pochopení.“

22. Podobně jako články 7 a 8 nařízení stanoví článek 2 rozhodnutí Komise K(2001) 3714 [7], že „Komise odpoví na původní a potvrzující žádosti o přístup do patnácti pracovních dnů ode dne registrace žádosti. V případě složitých nebo objemných žádostí může být lhůta prodloužena o patnáct pracovních dnů.“

23. Veřejný ochránce práv poukazuje na to, že ani nařízení, ani rozhodnutí Komise K(2001) 3714 nestanoví další prodloužení již prodloužené lhůty pro rozhodnutí o (původní nebo potvrzující) žádosti o přístup k dokumentům. Vzhledem k tomu, že Komise dvakrát prodloužila lhůtu pro odpověď na potvrzující žádost stěžovatele, veřejná ochránkyně práv se domnívá, že Komise nedodržela výše uvedené nařízení ani rozhodnutí Komise.

24. Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že Komise ve svém dopise ze dne 31. března 2008 tvrdila, že je třeba dále prodloužit lhůtu pro vyřízení potvrzující žádosti stěžovatele „v souladu s čl. 6 odst. 3 tohoto nařízení“.

25. Podle ustálené judikatury soudů Unie [8] odráží právo orgánu hledat spravedlivé řešení společně s žadatelem, stanovené v čl. 6 odst. 3 nařízení, možnost zohlednit, byť zvláště omezeným způsobem, potřebu sladit zájmy žadatele se zájmy řádné správy.

26. Pokud jde o možnost orgánu dovolávat se čl. 6 odst. 3 nařízení za účelem dalšího odkladu své odpovědi navržením „spravedlivého řešení“ žadateli, je třeba připomenout, že nařízení výslovně stanoví, že lhůta 15 pracovních dnů pro vyřízení původních a potvrzujících žádostí může být za výjimečných okolností prodloužena. Z toho vyplývá, že okolnosti by musely být obzvláště výjimečné, aby se Komise mohla dovolávat čl. 6 odst. 3 k odůvodnění dalšího prodlení, ke kterému došlo.

27. Kromě toho čl. 6 odst. 3 stanoví, že „dotčený orgán se může s žadatelem neformálně poradit s cílem nalézt spravedlivé řešení“. Článek 6 odst. 3 proto nelze vykládat tak, že dává orgánu možnost jednostranně uložit to, co považuje za „spravedlivé řešení“.

28. Konečně čl. 6 odst. 3 se vztahuje na původní žádosti, a nikoli na potvrzující žádosti. Možnost hledání spravedlivého řešení je stanovena v případech „velmi dlouhého dokumentu“ nebo „velmi velkého počtu dokumentů“. Pokud orgán přijme žádost o dokument jako formální žádost o dokumenty podle nařízení, měl by obvykle vědět, stejně jako v tomto případě, zda je předmětem žádosti „dlouhý“ dokument nebo „velký počet“ dokumentů. V tomto okamžiku by měla v případě potřeby využít možnosti nalézt spravedlivé řešení. Výše uvedená logika podle názoru veřejného ochránce práv nevylučuje, že lze hledat „spravedlivá řešení“, pokud se orgán následně ocitne tváří v tvář novým a nepředvídatelným okolnostem týkajícím se délky nebo počtu požadovaných dokumentů nebo například nenahraditelnosti velkého počtu starých dokumentů.

29. V tomto případě však musí být odvolání Komise na čl. 6 odst. 3 ve všech výše uvedených ohledech považováno za protiprávní. Neuvedla žádné zvláštní výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly dodatečné zpoždění, a v podstatě dodatečné zpoždění uložila jednostranně, protože bylo zcela jasné, že i kdyby stěžovatel odmítl souhlasit s navrhovaným spravedlivým řešením, došlo by přesto ke zpoždění.

30. Veřejná ochránkyně práv s politováním konstatuje, že k podobným chybám došlo v souvislosti s tím, že se Komise spoléhala na čl. 8 odst. 2 nařízení. Ustanovení čl. 8 odst. 2 nařízení vyžaduje, aby Komise žadateli poskytla "podrobné důvody"pro prodloužení lhůty. To, co představuje dostatečně "podrobné"odůvodnění ve smyslu výše uvedeného ustanovení, se může případ od případu lišit v závislosti na relevantních okolnostech. Nicméně prostý odkaz, formulovaný obecně, na skutečnost, že Komise "neshromáždila všechny nezbytné údaje, aby provedla řádnou analýzu žádosti [žalobkyně]", nemůže splnit výše uvedený požadavek. Takové prohlášení neobsahuje dostatečné informace, které by umožnily přezkoumat, zda je prodloužení v konkrétním případě odůvodněné. Bylo by vhodné vysvětlit, proč Komise nemohla získat informace nezbytné k analýze žádosti. V tomto případě proto prohlášení Komise neuvádí "podrobné důvody"ve smyslu čl. 8 odst. 2 nařízení.

31. Veřejný ochránce práv rovněž konstatuje, že Komise poskytla částečný přístup k požadovaným dokumentům až 27. května 2008. Stalo se tak více než pět měsíců po 14. prosinci 2007, datu původní žádosti.

32. S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv domnívá, že Komise nedodržela ustanovení nařízení týkající se včasnosti vyřizování žádostí o přístup k dokumentům v těchto třech ohledech: i) dále prodloužila již prodlouženou lhůtu pro vyřízení potvrzující žádosti stěžovatele na základě čl. 6 odst. 3 nařízení, aniž by však předložila jakékoli platné nebo přiměřené vysvětlení; ii) měla v úmyslu uplatnit možnost prodloužení lhůty v souladu s čl. 8 odst. 2 nařízení, avšak neučinila tak bez jakéhokoli platného a přiměřeného vysvětlení; a iii) hrubě zpozdil svou odpověď stěžovateli tím, že o jeho žádosti rozhodl pět měsíců. Opatření Komise představovala případy nesprávného úředního postupu a veřejný ochránce práv učiní příslušnou kritickou poznámku níže.

B. Tvrzení, že Komise neposkytla platné a přiměřené důvody pro neposkytnutí plného přístupu k požadovaným dokumentům, a související tvrzení

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

33. Stěžovatel tvrdil, že Komise neposkytla platné a přiměřené důvody pro neposkytnutí plného přístupu k požadovaným dokumentům. Tvrdil, že téměř všichni občané Unie jsou odběrateli nebo uživateli energie, a jsou proto ovlivněni reformou trhu s energií. Existoval proto převažující veřejný zájem na přístupu veřejnosti k analýze, z níž návrhy Komise vycházejí. Tvrdil, že by mu Komise měla poskytnout plný přístup k požadovaným dokumentům.

34. Komise ve svém stanovisku vysvětlila, že vzhledem k tomu, že v době podání žádosti probíhala jednání, obávala se, že zpřístupnění požadovaných dokumentů by vážně ohrozilo její rozhodovací proces týkající se postojů, které mohla v průběhu těchto jednání zaujmout. Dále uvedla, že třetí energetický balíček byl předmětem živých diskusí a obtížných jednání mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí. Zpřístupnění informací by proto omezilo manévrovací prostor Komise, ohrozilo její flexibilitu a schopnost účinně přispívat k závěrečným fázím jednání. Skutečnost, že reformou trhu s energií jsou dotčeni téměř všichni občané Unie jakožto kupující nebo uživatelé energie, nelze vykládat tak, že představuje převažující veřejný zájem odůvodňující zpřístupnění požadovaných dokumentů. Vzhledem k tomu, že všechny politiky EU ovlivňují životy jejích občanů, pouhá vazba na určitou politiku nestačí k odůvodnění zveřejnění. S ohledem na protichůdné zájmy v tomto případě se Komise domnívala, že veřejnému zájmu nejlépe poslouží úspěšná interinstitucionální jednání a rychlé přijetí třetího energetického balíčku. Zpřístupnění požadovaných dokumentů by tento cíl ohrozilo. Vzhledem k pokroku v interinstitucionálních jednáních, diskusích v Evropském parlamentu během června a července 2008 a k politickým dohodám uzavřeným v Radě dne 10. října 2008 se však Komise nyní domnívá, že se na požadované dokumenty již nevztahuje výjimka, z níž dříve vycházela. Rozhodla se proto poskytnout úplný přístup k požadovaným dokumentům a přiložila jejich kopie ke svému stanovisku.

Posouzení veřejného ochránce práv

35. Článek 4 odst. 3 nařízení stanoví:

„Přístup k dokumentu, který orgán vypracoval pro vnitřní použití nebo obdržel a který se týká záležitosti, o níž orgán dosud nerozhodl, se odepře, pokud by zpřístupnění dokumentu vážně ohrozilo rozhodovací proces orgánu, neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění.“

36. Podle ustálené judikatury soudů Unie musí být výjimky stanovené v nařízení koncipovány a uplatňovány restriktivně, aby nebyla porušena obecná zásada zakotvená v nařízení, která veřejnosti poskytuje co nejširší přístup k dokumentům [9].

37. Výše uvedený článek navíc jednoznačně stanoví povinnost, a nikoli pouze možnost zpřístupnit požadované dokumenty, pokud Komise neprokáže, že by to „vážně ohrozilo“ její rozhodovací proces.

38. V projednávané věci je tedy první klíčovou otázkou, zda se Komise skutečně účastnila rozhodovacího procesu, v němž měla skutečnou a skutečnou možnost přijmout konkrétní rozhodnutí. V tomto ohledu bere veřejný ochránce práv na vědomí prohlášení Komise uvedené v její odpovědi ze dne 27. května 2008, že i když již "své návrhy přijala, přesto se aktivně účastní interinstitucionálních jednání"a že "může své návrhy měnit až do konce těchto jednání".

39. Veřejná ochránkyně práv souhlasí s názorem Komise, že pokud se účastní takových interinstitucionálních jednání, jsou do nich zapojeny její vnitřní postupy. To znamená, že Komise má skutečnou a skutečnou možnost dospět ke konkrétnímu rozhodnutí. Článek 4 odst. 3 se tedy v zásadě může použít na projednávanou situaci.

40. Pokud jde o přiměřenost argumentu Komise, že zveřejnění by „vážně ohrozilo“ rozhodovací proces, veřejná ochránkyně práv bere na vědomí vysvětlení Komise, že se v době, kdy stěžovatel podal potvrzující žádost, stále aktivně účastnila interinstitucionálních jednání, a že proto existovala možnost, že by mohla rozhodnout o změně svého návrhu až do ukončení těchto jednání. Kromě toho „třetí energetický balíček [byl] ve druhém čtení legislativního postupu a [byl] předmětem živých rozprav a obtížných jednání mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí“.

41. S ohledem na tato vysvětlení se veřejná ochránkyně práv domnívá, že důvody Komise pro nezpřístupnění dokumentů jsou přiměřené a že dokumenty splňují minimální požadavky na poskytnutí odpovídajících vysvětlení pro nezpřístupnění. Veřejný ochránce práv se domnívá, že je to v tomto případě obzvláště důležité vzhledem ke skutečnosti, že požadované dokumenty byly použity při probíhajících jednáních mezi Komisí a vnějšími subjekty.

42. Pokud jde o požadavek, že tuto výjimku lze uplatnit pouze v případě, že neexistuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění dotčeného dokumentu, veřejný ochránce práv v předchozích rozhodnutích [10] rozhodl, že ze struktury a znění dotčeného ustanovení vyplývá, že obvykle je to osoba žádající o přístup, kdo musí prokázat existenci převažujícího veřejného zájmu na zpřístupnění. V tomto případě žadatel tvrdil, že téměř všichni občané Unie jsou odběrateli nebo uživateli energie, a jsou proto ovlivněni reformou trhu s energií. Veřejná ochránkyně práv souhlasí s poznámkou Komise, že toto prohlášení nelze vykládat jako převažující veřejný zájem, který by odůvodňoval zveřejnění. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nepředložil žádné další konkrétní argumenty, má veřejný ochránce práv za to, že stěžovatel neprokázal, že by existoval převažující veřejný zájem na zpřístupnění dokumentů.

43. Veřejná ochránkyně práv konečně bere na vědomí a oceňuje skutečnost, že se Komise podle jejího názoru rozhodla poskytnout plný přístup k požadovaným dokumentům a že byly poskytnuty kopie.

44. Vzhledem ke svým výše uvedeným zjištěním neshledává veřejný ochránce práv žádný případ nesprávného úředního postupu, který by odpovídal tvrzení stěžovatele.

C. Závěry

Na základě svého šetření této stížnosti veřejný ochránce práv případ uzavírá následující kritickou poznámkou:

S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv domnívá, že Komise nedodržela ustanovení nařízení týkající se včasnosti vyřizování žádostí o přístup k dokumentům v těchto třech ohledech: i) dále prodloužila již prodlouženou lhůtu pro vyřízení potvrzující žádosti stěžovatele na základě čl. 6 odst. 3 nařízení, aniž by však předložila jakékoli platné nebo přiměřené vysvětlení; ii) měla v úmyslu uplatnit možnost prodloužení lhůty v souladu s čl. 8 odst. 2 nařízení, avšak neučinila tak bez jakéhokoli platného a přiměřeného vysvětlení; a iii) hrubě zpozdil svou odpověď stěžovateli tím, že o jeho žádosti rozhodl pět měsíců. Tato opatření Komise představovala případy nesprávného úředního postupu.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

Ve Štrasburku dne 28. května 2010.

---

[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).

[2] Viz tamtéž.

[3] Např. 15 + 15 pracovních dnů u původní žádosti a 15 + 15 pracovních dnů u potvrzující žádosti.

[4] Článek 8 odst. 2 nařízení stanoví: „Ve výjimečných případech, například v případě žádosti týkající se velmi rozsáhlého dokumentu nebo velkého počtu dokumentů, může být lhůta stanovená v odstavci 1 prodloužena o 15 pracovních dnů za předpokladu, že je o tom žadatel předem vyrozuměn a že jsou uvedeny podrobné důvody.“

[5] Článek 6 odst. 3 nařízení stanoví: „V případě žádosti týkající se velmi rozsáhlého dokumentu nebo velkého počtu dokumentů se může dotyčný orgán s žadatelem neformálně poradit s cílem nalézt spravedlivé řešení.“

[6] Článek 4 odst. 3 první pododstavec nařízení stanoví: „Přístup k dokumentu, který orgán vypracoval pro vnitřní použití nebo obdržel a který se týká záležitosti, o níž orgán dosud nerozhodl, se odepře, pokud by zpřístupnění dokumentu vážně ohrozilo rozhodovací proces orgánu, neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění.“

[7] 2001/937/ES, ESUO, Euratom: Rozhodnutí Komise ze dne 5. prosince 2001, kterým se mění její jednací řád (oznámeno pod číslem K(2001) 3714), Úř. věst. L 345, s. 94, o použití nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise.

[8] Věc T-2/03 Verein für Konsumenteninformation v. Komise, Sb. rozh. 2005, s. II-01121, bod 101.

[9] Viz věc C-189/98 P Nizozemsko a van der Wal v. Komise, Sb. rozh. 2000, s. I-1, bod 27, a věc T-211/00 Kuijer v. Rada, Sb. rozh. 2002, s. II-485, bod 55 a citovaná judikatura. A věc T-36/04, API v. Komise, rozsudek ze dne 12. září 2007 [dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí], bod 54 (citace), uvedená v rozhodnutí o stížnosti 3402/2004/PB, bod 1.7.

[10] Viz rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv 2821/2004/OV a 2403/2003/MF, která jsou k dispozici na internetových stránkách veřejného ochránce práv (http://www.ombudsman.europa.eu).