Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Stěžovatel, Corporate Europe Observatory (CEO)[1], kontaktoval v letech 2011 a 2012 Evropskou centrální banku (ECB) v souvislosti s členstvím prezidenta ECB ve „skupině třiceti“[2]. S ohledem na tyto kontakty stěžovatel zastával názor, že členství prezidenta ECB ve Skupině třiceti narušilo nezávislost ECB. Vyzvala ECB, aby požádala svého prezidenta o vystoupení ze Skupiny třiceti. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl spokojen s odpověďmi, které obdržel od ECB, obrátil se na veřejného ochránce práv. Po přezkoumání argumentů předložených stěžovatelem a odpovědí, které stěžovateli poskytla ECB, zahájil veřejný ochránce práv šetření a požádal ECB, aby veřejnému ochránci práv předložila své stanovisko.

Předmět šetření

2. Stěžovatel tvrdí, že členství prezidenta ECB ve Skupině třiceti je neslučitelné s nezávislostí, pověstí a integritou ECB. Stěžovatel tvrdil, že ECB by měla požádat svého prezidenta, aby odstoupil ze Skupiny třiceti.

Šetření

3. Stěžovatel byl veřejnému ochránci práv předložen dne 27. června 2012. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření dne 24. července 2012. ECB předložila své stanovisko dne 30. srpna 2012. Stěžovatel předložil své připomínky dne 29. září 2012.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv

A. Tvrzení, že členství prezidenta ECB ve Skupině třiceti je neslučitelné s nezávislostí, pověstí a integritou ECB

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

4. Stěžovatel tvrdí, že skupina třiceti je „lobbistickým prostředkem“ zaměřeným na prosazování soukromých finančních zájmů. Tvrdí, že cílem skupiny třiceti je ovlivnit diskusi o regulaci finančního sektoru na celém světě tím, že bude vydávat proveditelná doporučení komunitám, které vytvářejí politiky v soukromém a veřejném sektoru. Dospěla proto k závěru, že členství ve Skupině třiceti je neslučitelné s postavením prezidenta ECB.

5. Podle stěžovatele představuje třicetičlenná skupina důležité rozhraní mezi soukromými bankami a centrálními bankami a že takové uspořádání umožňuje některým z největších soukromých bank na světě uplatňovat vliv na vrcholné představitele nejvýznamnějších centrálních bank na světě, včetně ECB.  Stěžovatel poukazuje na to, že členy skupiny třiceti jsou vedoucí pracovníci a poradci významných soukromých finančních subjektů, jako jsou Morgan Stanley, JP Morgan Chase a BNP Paribas.

6. Dodává, že skupina třiceti podpořila cíle „bankovní lobby“ v různých otázkách.

7. Dále tvrdí, že aktivity a členství Skupiny třiceti jsou neprůhledné. Podle stěžovatele není možné, aby veřejnost znala podrobnosti o zapojení prezidenta ECB do skupiny třiceti, neboť schůze skupiny třiceti jsou důvěrné.

8. Stěžovatel tvrdí, že prezident ECB musí zajistit, aby nebyl pod vlivem finanční lobby a nebyl spojen s žádným fórem nebo procesem, které by mohly ohrozit jeho nezávislost nebo vést ke střetu zájmů. Dodává, že je odpovědností ECB zajistit, aby její prezident byl nezávislý a nebyl zatížen střetem zájmů.

9. Stěžovatel konstatuje, že požadavky na nezávislost a neexistenci střetu zájmů jsou stanoveny v:

• Kodex chování členů Rady guvernérů (dále jen „kodex chování“);

• Doplňkový kodex etických kritérií pro členy výkonné rady; a

• Pravidla pro zaměstnance ECB, která obsahují etický rámec.

10. Dodává, že požadavek, aby ECB zůstala nezávislá, je stanoven v článku 130 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), který zní takto:

„Při výkonu pravomocí a plnění úkolů a povinností svěřených jim Smlouvami a statutem ESCB [3] a ECB nesmí Evropská centrální banka, národní centrální banka ani žádný člen jejich rozhodovacích orgánů vyžadovat ani přijímat pokyny od orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, od žádné vlády členského státu ani od jakéhokoli jiného subjektu. Orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie a vlády členských států se zavazují dodržovat tuto zásadu a nesnažit se ovlivňovat členy rozhodovacích orgánů Evropské centrální banky nebo národních centrálních bank při plnění jejich úkolů.“ (zvýraznění doplněno)

11. Stěžovatel tvrdí, že má-li mít tento článek nějaký význam, musí být uplatněny záruky, včetně záruk týkajících se vztahů se zástupci soukromých bank.

12. Stěžovatel dodává, že článek 3.5 kodexu chování stanoví, že vztahy členů Rady guvernérů se zájmovými skupinami jsou založeny na přístupu, který je slučitelný s jejich nezávislostí jakožto členů Rady guvernérů a se zásadou bezúhonnosti. Stěžovatel dále poznamenává, že ECB jmenovala úředníka pro etiku, aby dodržoval kodex chování. ECB však stěžovatele informovala, že účast prezidenta ECB ve Skupině třiceti nezahrnuje žádné poradenství úředníka pro etiku ani konzultace s Radou guvernérů. ECB dodala, že účast prezidenta ECB ve Skupině třiceti je slučitelná s kodexem chování vzhledem k tomu, že „dialog a výměna názorů se třetími stranami jsou slučitelné s povinnostmi člena Rady guvernérů a se zásadou nezávislosti stanovenou v článku 130 SFEU“. Stěžovatel dospěl k závěru, že ECB neposkytla analýzu Skupiny třiceti ani úlohy prezidenta ECB v této skupině.

13. Stěžovatel dále poukazuje na to, že doplňkový kodex, který se zabývá otázkou pozvánek na zasedání, v článku 3 stanoví, že členové výboru by měli dodržovat zvláštní obezřetnost, pokud jde o „individuální pozvánky“. Doplňkový kodex stanoví, že členové rady by měli v případě pochybností konzultovat etického úředníka. Stěžovatel uvádí, že prezident ECB zjevně žádnou takovou konzultaci neprovedl.

14. Stěžovatel rovněž považuje za relevantní dodat, že prezident ECB kdysi pracoval pro Goldman Sachs (investiční banku).

15. Stěžovatel konečně poukazuje na to, že i když si je ECB vědoma členství svého prezidenta ve skupině třiceti, nezveřejňuje tyto informace v životopise prezidenta na svých internetových stránkách.

Stanovisko ECB

16. Ve svém stanovisku předloženém veřejnému ochránci práv ECB tvrdí, že členství prezidenta ECB ve skupině třiceti je plně slučitelné s nezávislostí, pověstí a integritou ECB a co je nejdůležitější, nepředstavuje žádný střet zájmů. ECB svůj postoj shrnula následovně.  Za prvé, skupina třiceti není "lobby" nebo "zájmová skupina". Podle ECB je Skupina třiceti spíše fórem pro výměnu názorů na globální hospodářské a finanční otázky.  Zadruhé ECB tvrdila, že je nezbytné, aby prezident ECB pořádal pravidelná setkání a vyměňoval si názory s vysokými představiteli veřejného a soukromého sektoru. Tyto kontakty jsou nezbytné pro řádné plnění mandátu ECB, neboť poskytují vysoce cenný zdroj bezprostředních informací o vývoji globálního hospodářského a finančního prostředí, v němž ECB působí. Umožňují tak ECB získat informovaný pohled na toto prostředí. Tyto kontakty rovněž poskytují ECB komunikační kanál pro její měnověpolitická opatření. Zatřetí tvrdila, že členství prezidenta ECB ve Skupině třiceti je zcela v souladu s přísnými etickými standardy vztahujícími se na členy rozhodovacích orgánů ECB. Vzhledem k výše uvedeným třem důvodům dospěla ECB k závěru, že tvrzení stěžovatele jsou neopodstatněná.

17. ECB poté podrobně vysvětluje svůj postoj. Popisuje, co považuje za povahu Skupiny třiceti. Poskytuje podrobné vysvětlení úlohy a funkce Skupiny třiceti, jejího účelu a členství.

18. Zaprvé, pokud jde o účel, strukturu a řízení, ECB uvádí, že skupina třiceti je soukromý, neziskový, veřejně známý mezinárodní orgán založený v roce 1978, jehož cílem je prohloubit porozumění mezinárodním hospodářským a finančním otázkám, prozkoumat mezinárodní dopady rozhodnutí přijatých ve veřejném a soukromém sektoru a prozkoumat možnosti, které mají odborníci na trh a tvůrci politik k dispozici. Skládá se ze zástupců soukromého a veřejného sektoru na vysoké úrovni, včetně několika současných nebo bývalých guvernérů centrálních bank, jakož i akademických pracovníků. Skupině v současné době předsedá Jean-Claude Trichet (bývalý prezident ECB). Úplný seznam členů Skupiny třiceti je zveřejněn na webových stránkách Skupiny třiceti.

19. Skupina třiceti je výbor právnické osoby s názvem "The Consultative Group on International Economic and Monetary Affairs, Incorporated", která je registrována ve Spojených státech jako nezisková organizace osvobozená od daně. Každodenní rozhodnutí týkající se činnosti Skupiny třiceti přijímá výkonný ředitel podle potřeby po konzultaci s úředníky Skupiny třiceti. Rozhodnutí týkající se vedení, členství a politiky přijímá správní rada. V současné době se správci skládají z předsedy správců a důstojníků Skupiny třiceti. Všechny důležité záležitosti týkající se členství a politik skupiny třiceti jsou přezkoumávány na plenárních zasedáních skupiny, která se konají dvakrát ročně. Skupina je podporována z různých zdrojů: bankám, nebankovním korporacím, centrálním bankám, jednotlivcům a v případě konkrétních projektů nadacím. Současný seznam přispěvatelů je uveden v příloze výroční zprávy Skupiny třiceti [4].

20. ECB dále poznamenává, že Skupina třiceti vydává veřejně dostupné zprávy a pořádá pravidelná setkání a semináře, které oslovují širší publikum. Jeho klíčovými událostmi jsou dvě výroční plenární zasedání a mezinárodní bankovní semináře. Většina členů se účastní plenárních zasedání. Diskusí na plenárních zasedáních se rovněž účastní malý počet významných hostů. Určitá témata jsou pravidelně středem pozornosti Skupiny třiceti. Obvykle se diskutuje o mezinárodním ekonomickém výhledu na příštích 12 až 24 měsíců. Ústředním bodem se stal také vývoj finančních trhů, zejména v dobách nejistoty. V letech 2010 a 2011 se plenární rozpravy zaměřily na oživení ekonomik po finanční krizi. Plenární zasedání se zabývala příčinami a důsledky krize, ponaučeními, která je třeba si vzít, zbývajícími výzvami a dopadem finančních a regulačních reforem na bankovní sektor. Plenární zasedání se rovněž zabývala vývojem v rozvíjejících se tržních ekonomikách, otázkami, jimž čelí mezinárodní měnový systém, geopolitickými riziky a dalšími relevantními a aktuálními tématy. Mezinárodní bankovní semináře se konají současně s výročními zasedáními MMF a Světové banky. Těchto seminářů se účastní členové i nečlenové, mimo jiné včetně mnoha guvernérů centrálních bank, ministrů financí a předsedů finančního sektoru. Každý seminář obsahuje prezentace vysoce postavených zástupců soukromého a veřejného sektoru po celém světě. Příslušné informace o činnosti skupiny třiceti, včetně projednávaných témat, jakož i řečníků na seminářích a účastníků plenárních zasedání, lze nalézt ve výroční zprávě skupiny třiceti [5].

21. Z výše uvedeného vyplývá, že Skupina třiceti není lobbistickou ani zájmovou skupinou, jejímž cílem by bylo ovlivnit jakýkoli rozhodovací proces tak, aby hájil soukromé zájmy. Je spíše fórem pro osvícenou a přímou reflexi a diskusi o otázkách důležitých pro hospodářský a finanční svět s cílem prohloubit porozumění mezinárodním ekonomickým a finančním otázkám.

22. ECB dále zdůrazňuje, že prezident ECB není ani správcem, ani úředníkem Skupiny třiceti (jak je popsáno výše, bod 19).

23. ECB rovněž uvádí, že jako člen skupiny třiceti může prezident ECB na základě pozvání a bez nároku na odměnu rozhodnout o účasti na akcích pořádaných skupinou. Tyto akce umožňují výměnu názorů na globální hospodářské a finanční otázky. Informace o těchto akcích, jako jsou účastníci a prezentace na plenárních zasedáních, seminářích a studijních skupinách, jsou zveřejněny na internetových stránkách skupiny třiceti. Tyto dialogy poskytují, jak uvádí ECB, užitečnou příležitost nejen k lepšímu pochopení názorů a vnímání mezinárodních tvůrců politik, účastníků trhu a akademických pracovníků, ale také k vysvětlení opatření ECB širší veřejnosti. Aby bylo zajištěno řádné plnění mandátu ECB, musí být tvůrci politik ECB informováni o vývoji v globálním hospodářském a finančním prostředí a musí mu rozumět. Není tedy v rozporu s jeho institucionální úlohou, aby se prezident ECB setkával se zástupci tohoto „okolního prostředí“, ať už z veřejného nebo soukromého sektoru, za účelem dialogů a výměn názorů. Ve stejném duchu ECB (spolu)pořádá každoročně několik konferencí, na nichž se setkávají lidé z veřejného a soukromého sektoru, jakož i z akademické obce. Z toho vyplývá, že členství prezidenta ECB ve Skupině třiceti není neslučitelné s nezávislostí ECB, ale naopak přímo spadá do náležitostí jeho funkce. ECB rovněž uvádí, že její prezident je při účasti na těchto výměnách názorů nebo rozpravách vázán zásadou nezávislosti a povinností zachovávat služební tajemství.

24. ECB tvrdí, že členství jejího prezidenta ve Skupině třiceti nevede ke střetu zájmů. Nevytváří zdání takového střetu zájmů ani neporušuje ustanovení etického rámce ECB. Členové rozhodovacích orgánů ECB jsou vázáni komplexním etickým rámcem, který specifikuje standardy bezúhonnosti a chování. Tyto standardy zohledňují zvláštní odpovědnost členů rozhodovacích orgánů ECB za zachování integrity a pověsti ECB a ESCB jako celku. Obsahují zejména pravidla pro účast na konferencích, recepcích a kulturních akcích a pro střet zájmů a pravidla pro jejich zveřejňování, která jsou v souladu se standardy stanovenými v doporučení Rady Evropy o kodexech chování pro úředníky veřejné správy a v doporučení OECD o pokynech pro řešení střetu zájmů ve veřejné službě. Za prvé, jak již bylo vysvětleno, pro řádný výkon mandátu ECB je nezbytné, aby prezident ECB vedl pravidelné výměny názorů se zástupci globálního hospodářského a finančního prostředí, v němž ECB působí. Zadruhé, jak bylo uvedeno výše, Skupina třiceti není zájmovou skupinou ve smyslu článku 3.7 kodexu chování členů Rady guvernérů, ale nestranným diskusním fórem. Zatřetí, členství prezidenta ECB ve Skupině třiceti mu neposkytuje "žádnou potenciální výhodu pro sebe, svou rodinu, své další příbuzné nebo okruh přátel a známých". Takové členství tedy ze své podstaty nemůže vést k žádnému soukromému nebo osobnímu zájmu, a tím méně ke střetu zájmů nebo vzniku střetu zájmů.

25. S ohledem na výše uvedené ECB prohlašuje, že věří, že předchozí informace o Skupině třiceti představují dostatečné důkazy o tom, že členství prezidenta ECB ve Skupině třiceti nepředstavuje zjevný ani skutečný střet zájmů a neohrožuje nezávislost prezidenta ECB.

Připomínky stěžovatele

26. Stěžovatel v souvislosti se stanoviskem ECB uvedl následující připomínky.

27. Pokud jde o složení třicetičlenné skupiny, stěžovatel podotýká, že zatímco ECB tvrdí, že třicetičlenná skupina „není lobby ani zájmovou skupinou, ale fórem pro výměnu názorů na globální hospodářské a finanční otázky“, uznává, že třicetičlenná skupina je složena z vysoce postavených zástupců soukromého a veřejného sektoru a akademických pracovníků. Z 32 současných řádných členů pracuje 12 pro soukromé finanční instituce. Další členové, jak uvádí, prošli "otáčivými dveřmi", pracovali pro soukromý sektor a poté pro veřejný sektor, nebo naopak.

28. Stěžovatel rovněž zdůrazňuje, že zásadní rozhodnutí týkající se vedení, členství a politiky Skupiny třiceti přijímá správní rada a „úředníci“ Skupiny třiceti. V rámci této vybrané skupiny pracuje pět z osmi členů pro soukromý finanční sektor.

29. Pokud jde o financování Skupiny třiceti, stěžovatel konstatuje, že ačkoli stanovisko ECB tuto otázku zmiňuje, neřeší důvod, proč by to mohlo představovat problém. Ačkoli částky poskytnuté Skupině třiceti nejsou zveřejněny, 45 ze 79 finančních přispěvatelů do Skupiny třiceti jsou finanční firmy nebo bankovní lobbistické skupiny. Stěžovatel se domnívá, že skutečnost, že skupina třiceti závisí na financování z těchto zdrojů, prokazuje, že skupina třiceti je iniciativou podporovanou soukromým finančním sektorem.

30. Pokud jde o činnost třicetičlenné skupiny, stěžovatel konstatuje, že třicetičlenná skupina vypracovává rozsáhlé studie prostřednictvím pracovních skupin, jimž předsedá řídící výbor. Stěžovatel tvrdí, že tyto studie poskytují politické poradenství.

31. V uplynulých čtyřech letech zveřejnila třicetičlenná skupina čtyři hlavní studie o klíčových otázkách týkajících se mezinárodní finanční regulace, a to:

„Struktura finančního dohledu“ (2008): Paul Volcker (skupina třiceti), Roger Ferguson (TIAA-CREF), Jacob Frenkel (AIG), Richard Debs (Morgan Stanley), Geoffrey Bell (Geoffrey Bell & co.), Arminio Fraga-Neto (Gavea Investimentos), E. Gerald Corrigan (Goldman Sachs), Gerd Häusler (Lazard International), Andrew Crockett (JPMorgan Chase), John Heimann (Institut finanční stability), Jacques de Larosière (BNP Paribas), Stuart Mackintosh (skupina třiceti).

„Reforma Mezinárodního měnového fondu“ (2009). Předseda: Jacob Frenkel (AIG). Řádní členové: Stanley Fischer (Izraelská banka), Arminio Fraga Neto (Gavesa Investimentos), Peter B. Kenen (profesor), Guillermo Ortíz (Banco de México), Stuart Mackintosh (Skupina třiceti).

„Finanční reforma: rámec pro finanční stabilitu“ (2009), kterou předložili Paul Volcker (30. skupina), Arminio Fraga Neto (Gavesa Investimentos), Tommaso Padoa-Schippoa (Promontory Financial Group), Stephen Thieke (RiskMetrics)

„Posílení finanční stability a odolnosti“ (2010). Předseda: Roger Ferguson (TIAA-CREF), členové: celé členství ve Skupině třiceti

Stěžovatel zdůrazňuje skutečnost, že někteří členové schválili většinu těchto studií jako „zástupci“ soukromého sektoru.

32. Stěžovatel si pak klade otázku ohledně úlohy centrálních bankéřů ve Skupině třiceti. Mohou být, ptá se stěžovatel, skutečně spojeny s tím, co je "politické poradenství" podepsané některými z největších finančních korporací na světě?

33. Ve výše uvedené souvislosti uvádí stěžovatel, že většina centrálních bankéřů uvedla své jméno na klíčových studiích vypracovaných skupinou třiceti „v rámci svých individuálních pravomocí“. Například když Skupina třiceti vydala v roce 2009 zprávu o MMF, tehdejší prezident ECB Jean-Claude Trichet podepsal studii jako jednotlivec. Podle názoru stěžovatele nelze skutečnost, že je prezidentem ECB, kombinovat se schválením „politických dokumentů“, které píší především zástupci velkých finančních institucí, a to ani v případě, že studie obsahuje formální prohlášení o vyloučení odpovědnosti. V praxi si velké části tisku nevšímají výhrad centrálních bankéřů. Když byla zpráva o MMF zveřejněna, tisk ji jasně přijal jako publikaci "Skupina třiceti" a jako takový dokument podporovaný všemi členy Skupiny třiceti.

34. Stěžovatel tvrdí, že v klíčových politických diskusích o finanční regulaci v posledních dvou desetiletích, včetně diskusí o zúčtování a vypořádání cenných papírů, o mimoburzovních derivátech a o používání hodnocení rizik v mezinárodní bankovní regulaci, měla skupina třicet tři politiku podpory samoregulace a sebekontroly.

35. Stěžovatel například uvádí, že třicetičlenná skupina zveřejnila významnou zprávu sepsanou zástupci společností JPMorgan, BNP Paribas, Morgan Stanley a sdružení obchodníků s deriváty ISDA, v níž odmítla veřejný dohled nebo regulaci a podpořila systém samoregulace v oblasti derivátů. Stěžovatel uvádí, že zpráva Skupiny třiceti, která poskytla argumenty, proč by vlády neměly toto odvětví regulovat, byla propagována jako konečná zpráva o derivátech. Stěžovatel dodává, že zatímco v interní diskusi ve Skupině třiceti (Paul Volcker (Federální rezerva) a Brian Quinn (Banka Anglie) vyjádřili určitou skepsi ohledně nedostatečného zohlednění systémového rizika), byl v rámci skupiny nalezen kompromis. Mnoho členů Skupiny třiceti pak vyvinulo společné úsilí, aby se návrhy staly skutečností. Společnost JPMorgan volně zpřístupnila svůj vlastní model hodnocení rizik v překvapivém kroku, který naznačuje silné odhodlání soukromého sektoru k internímu řízení rizik a lobbisté ze soukromého sektoru, jako je Americká asociace bankéřů, přijali návrhy skupiny třiceti. Zpráva Skupiny třiceti nabyla většího významu, když ji několik regulačních agentur USA začalo používat jako autoritativní zdroj. Stěžovatel uvádí, že po několika letech získal přístup Skupiny třiceti k samoregulaci a sebekontrole její kritiky.

36. Stěžovatel uvádí, že vliv Skupiny třicet na bankovní regulaci je v mnoha ohledech podobný jejímu vlivu na regulaci derivátů. Podle stěžovatele stanovila třicetičlenná skupina podmínky diskuse o tom, jak se vypořádat se systémovým rizikem v rámci mezinárodní bankovní regulace. Podle stěžovatele třicetičlenná skupina navrhla, aby k posouzení rizika byla použita samoregulace a vlastní dohled. Podle stěžovatele pomohla práce Skupiny třiceti soukromému sektoru nalézt společnou řeč v diskusi o tzv. dohodách Basilej II. Na rozdíl od procesu týkajícího se mimoburzovních derivátů nebyla bitva o interní hodnocení rizik otevřenou politickou bitvou, ale probíhala v rámci mezinárodních jednání s malou veřejnou debatou. Avšak v rozsahu, v jakém proběhla veřejná diskuse, se na ní podílela skupina třiceti poslanců.

37. Podle stěžovatele tyto dva příklady prokazují, že skupina třiceti je mnohem více než jen think-tank. Stěžovatel tvrdí, že politicky upřednostňuje samoregulaci a sebekontrolu a pracuje na jejich zavedení jako normy v globálním finančním řízení. Stěžovatel se ve skutečnosti domnívá, že stanovisko ECB předkládá obrázek, který je založen na částečných/neúplných informacích o samotné povaze Skupiny třiceti. Podle stěžovatele má ECB tendenci vykreslovat skupinu jako neutrální orgán, v němž si moudří muži vyměňují abstraktní teorie. Podle stěžovatele to není pravda. Podle stěžovatele je skupina třiceti spíše klubem s ambicí formovat diskusi o finanční regulaci globálně s cílem ovlivnit výsledky.

38. Stručně řečeno, podle názoru stěžovatele vykazuje třicetičlenná skupina všechny vlastnosti „lobbistické skupiny“: je financován soukromými finančními institucemi, dominují mu zástupci převážně stejných korporací (jejími veřejnými činiteli jsou většinou lidé zastupující finanční instituce), jeho cílem je formulovat politiku a ovlivňovat finanční regulaci a historicky je známo, že zaujímal pozice blízké pozicím finančních institucí. Uvádí, že by mohla být rovněž považována za „zájmovou skupinu“ nebo „elitní klub“. Podle stěžovatele se rozhodně nejedná o „neutrální think tank“.

39. Stěžovatel tvrdí, že pokud by ECB poskytla popis činnosti prezidenta ve Skupině třiceti, mohlo by to tuto záležitost osvětlit způsobem, který vyhledávání veřejně dostupných informací nemůže provést (za předpokladu, že ECB má nebo může získat přístup k těmto podrobným informacím). Stěžovatel však uvádí, že informace, které ECB ve svém stanovisku veřejnému ochránci práv poskytuje, mají omezenou hodnotu. Stěžovatel zdůrazňuje, že schůze skupiny třiceti jsou veřejnosti uzavřeny. V důsledku toho lze ve veřejné doméně nalézt jen málo informací o vnitřním fungování skupiny. Stanovisko ECB však neuvádí žádné další podrobnosti, pokud jde o to, co se děje na seminářích a zasedáních skupiny třiceti.

40. Stěžovatel konstatuje, že ECB uvádí, že její prezident je při účasti na schůzích a seminářích skupiny třiceti vázán zásadou nezávislosti a povinností zachovávat služební tajemství. Toto tvrzení nelze potvrdit, protože informace o vnitřních postupech Skupiny třiceti nejsou k dispozici.

41. Stěžovatel uznává, že je třeba, aby prezident ECB zůstal informován a byl v kontaktu s ostatními centrálními bankéři a projednával otázky důležité pro banky a finanční instituce. Volba prostředí a okolností pro takovou výměnu názorů je však velmi důležitá. Skutečnost, že ECB rovněž pořádá konference a semináře, nic nemění na významu členství ve Skupině třiceti.

42. Stěžovatel konstatuje, že ECB ve svém dřívějším dopise uvedla, že „účast pana Draghiho ve Skupině třiceti je vykonávána na základě jeho osobního pozvání.“ Poznamenává, že ve stanovisku ECB o tom není žádná zmínka, což naznačuje, že členství ve Skupině třiceti je „nezbytné pro řádný výkon mandátu ECB“.

43. Pokud jde o etická pravidla, stěžovatel konstatuje, že veřejný ochránce práv požádal ECB, aby zohlednila dvě samostatné mezinárodní etické pokyny. S ohledem na tuto skutečnost stěžovatel konstatuje, že stanovisko ECB je pozoruhodně stručné, a uvádí pouze tři připomínky: První poznámka zní: „Pro řádný výkon mandátu ECB je nezbytné, aby si prezident ECB pravidelně vyměňoval názory se zástupci globálního hospodářského a finančního prostředí, v němž ECB působí.“ V této souvislosti ECB odkazuje na článek 3.4 kodexu chování členů Rady guvernérů, který zní: „Můžou však přijmout pozvání na konference, recepce nebo kulturní akce a související zábavu, včetně vhodné pohostinnosti, pokud je jejich účast na akci slučitelná s plněním jejich povinností členů Rady guvernérů. V tomto ohledu mohou akceptovat, že pořadatelé uhradí cestovní výdaje a výdaje na ubytování odpovídající době trvání jejich závazku, s výjimkou případů, kdy jsou pořadatelé institucemi pod jejich dohledem. Zejména členové Rady guvernérů by měli dodržovat zvláštní obezřetnost, pokud jde o jednotlivá pozvání. Tato pravidla by se měla vztahovat rovněž na jejich manžele/manželky nebo partnery/partnerky, pokud jsou pozvánky rozšířeny i na ně a pokud je jejich účast v souladu s mezinárodně uznávanými zvyklostmi.“ ECB rovněž odkazuje na článek 3 Doplňkového kodexu etických kritérií pro členy Výkonné rady ECB. Tento článek o „Přijímání pozvánek“ zní: „Členové Výkonné rady, majíce na paměti svou povinnost dodržovat zásadu nezávislosti a vyvarovat se střetu zájmů, mohou přijímat pozvání na konference, recepce nebo kulturní akce a související zábavu, včetně vhodné pohostinnosti, pokud je jejich účast na akci slučitelná s plněním jejich povinností nebo je v zájmu ECB. V tomto ohledu mohou akceptovat, že pořadatelé uhradí náklady na cestu a ubytování odpovídající době trvání jejich závazku. Členové Výkonné rady mohou zejména přijímat pozvání na akce s širokou účastí, přičemž by měli dodržovat zvláštní obezřetnost, pokud jde o jednotlivá pozvání. Veškeré poplatky, které mohou členové Výkonné rady přijmout za přednášky a projevy konané v rámci jejich oficiální funkce, použije ECB pro dobročinné účely.“ Stěžovatel uvádí, že ačkoli oba články zdůrazňují, že členové Výkonné rady ECB mohou přijímat pozvání, neznamená to, že účast ve Skupině třiceti je slučitelná s povinnostmi prezidenta nebo se zájmem ECB, ani to neznamená, že byla přijata náležitá opatrnost, pokud jde o zásadu nezávislosti a potřebu vyhnout se střetu zájmů. V tomto ohledu stěžovatel tvrdí, že ECB nikdy důkladně neposoudila Skupinu třiceti.

44. Stěžovatel uvádí, že střet zájmů může být velmi dobře založen na „předpokládané loajalitě“ vůči organizaci.

45. Stěžovatel rovněž konstatuje, že navzdory této stížnosti veřejnému ochránci práv a poměrně rozšířenému zpravodajství v tisku není členství prezidenta ECB ve Skupině třiceti stále uvedeno v jeho životopise na internetových stránkách ECB.

46. Na závěr stěžovatel uvádí, že je naprosto nezbytné, aby vedení ECB obecně, a zejména prezident, nemohlo být ani podezříváno z nepatřičného vlivu finančních lobbistů. Stěžovatel je toho názoru, že členství prezidenta ECB ve Skupině třiceti je důvodem k obavám. Domnívá se, že ECB nebrala vážně základní zásady Smluv EU ani etická pravidla. Nezávislost ECB lze zpochybnit například tehdy, jsou-li politické otázky řešeny v rámci skupiny třiceti. Pověst ECB může být poškozena, pokud například mluvčí Skupiny třiceti přímo či nepřímo naznačí, že prezident ECB podporuje návrhy upřednostňované soukromým sektorem. Stěžovatel dodává, že střet zájmů (zdánlivý nebo potenciální) – pojem, který je součástí obecné zásady zajištění nezávislosti – může být rovněž hrozbou, pokud například předseda zaujme postoj, který je vykládán jako loajalita vůči organizaci, jako je skupina třiceti, nebo pokud by předseda prosazoval politiku, která by byla obzvláště příznivá pro společnosti zastoupené v organizaci. Stěžovatel se nedomnívá, že stanovisko ECB jakýmkoli způsobem řeší obavy uvedené v jeho stížnosti. Stěžovatel se rovněž domnívá, že stanovisko ECB potvrzuje jeho obavy, že ECB v žádném okamžiku nebrala tuto záležitost vážně, a to ani před podáním stížnosti stěžovatelem, ani po něm. Zdůrazňuje, že neexistuje žádná stopa, že by se touto záležitostí zabýval úředník pro etiku. Stěžovatel proto zdůrazňuje, že kromě požadavku, aby prezident opustil skupinu třiceti, je třeba výrazně zlepšit vnitřní postupy ECB.

Posouzení veřejného ochránce práv

47. Článek 130 SFEU [6] a statut ECB [7] vyžadují, aby členové rozhodovacích orgánů ECB jednali nezávisle. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že tato povinnost slouží dvěma účelům. Zaprvé pomáhá zajistit, aby se členové snažili plnit úkoly a dosahovat cílů ECB správně a plně, a tím přispívat k účinnosti ECB. Zadruhé, povinnost členů rozhodovacích orgánů ECB jednat nezávisle rovněž pomáhá zajistit legitimitu ECB v očích občanů EU.

48. Kromě povinnosti jednat nezávisle musí členové rozhodovacích orgánů ECB rovněž zabránit střetu zájmů. Veřejná ochránkyně práv zdůrazňuje, že legitimita ECB a EU v očích občanů závisí nejen na předcházení skutečným střetům zájmů, ale také zjevným střetům zájmů [8].

49. Veřejná ochránkyně práv chápe stěžovatele jako argument, že skupina třiceti je „zájmová skupina“ zastupující soukromé finanční zájmy a „lobbista“, který tyto soukromé finanční zájmy podporuje. Stěžovatel rovněž navrhuje, že pokud skupina třiceti není lobby sama o sobě, poskytuje soukromým zájmům platformu pro lobbování u nejvyšších činitelů s rozhodovací pravomocí v nejvýznamnějších centrálních bankách na světě, včetně ECB.  Stěžovatel tak dochází k závěru, že členství ve Skupině třiceti je neslučitelné s úlohou prezidenta ECB a s jeho povinností zůstat nezávislý.

50. Po pečlivé analýze všech argumentů předložených stěžovatelem veřejná ochránkyně práv chápe, že stěžovatel zakládá svůj názor, že skupina třiceti je zájmovou skupinou a lobbistickou organizací, na těchto třech hlavních důvodech: i) složení skupiny třiceti, zejména skutečnost, že někteří členové skupiny třiceti v současné době pracují nebo pracovali pro soukromé banky a investiční společnosti; ii) financování třicetičlenné skupiny, o němž stěžovatel uvádí, že pochází především od soukromých bankovních a investičních společností, a iii) cíle třicetičlenné skupiny, o nichž stěžovatel uvádí, že upřednostňují soukromé zájmy a odrážejí se v projednávaných otázkách a ve zprávách vypracovaných třicetičlennou skupinou v oblasti finanční a hospodářské politiky.

51. ECB tvrdí, že Skupina třiceti je fórem pro výměnu názorů na globální hospodářské a finanční otázky s cílem prohloubit porozumění mezinárodním hospodářským a finančním otázkám. Tvrdí, že skupina třiceti není "lobby" nebo "zájmová skupina", která by měla za cíl ovlivnit jakýkoli rozhodovací proces tak, aby bránila soukromé zájmy.

52. „Zájmovou skupinou“ se podle názoru veřejného ochránce práv rozumí skupina fyzických nebo právnických osob, které sdílejí společný zájem, pokud jde o věcnou otázku, a usilují o prosazování tohoto společného zájmu různými prostředky. „Lobby“ lze chápat jako zájmovou skupinu, která se snaží prosazovat svůj společný zájem prostřednictvím přímého ovlivňování třetích stran, včetně veřejných činitelů.

53. Veřejný ochránce práv dále přezkoumá argumenty stěžovatele týkající se složení, financování a cílů skupiny třiceti. Veřejný ochránce práv přitom zohlední nejen podání stěžovatele a ECB, ale také zveřejněné informace o skupině třiceti, které jsou k dispozici na jejích internetových stránkách.

Složení Skupiny třiceti

54. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že třicetičlennou skupinu tvoří přední akademičtí pracovníci specializující se na oblast ekonomiky a financí; vysoce postavení politici se zkušenostmi v oblasti ekonomiky a financí; úřadující a bývalí vysoce postavení členové centrálních bank a mezinárodních finančních organizací; a vysoké údaje od soukromých bank a investičních společností. Současné členství ve Skupině třiceti je následující [9]:

Volcker (bývalý předseda Federálního rezervního systému USA)

Jacob A. Frenkel (předseda, JPMorgan Chase International)

Jean-Claude Trichet (bývalý prezident ECB; čestný guvernér Banque de France)

Geoffrey L. Bell (výkonný tajemník Skupiny třiceti; předseda, Geoffrey Bell a společníci; bývalý poradce venezuelské centrální banky)

Leszek Balcerowicz (profesor, Ekonomická škola ve Varšavě; bývalý prezident Polské centrální banky)

Mark J. Carney (guvernér a předseda, Bank of Canada; předseda Rady pro finanční stabilitu; (Představenstvo, BIS)

Jaime Caruana (generální ředitel, Banka pro mezinárodní platby; bývalý guvernér Banco de España)

Domingo Cavallo (předseda a generální ředitel, DFC Associates, LLC; bývalý ministr hospodářství, Argentina)

E. Gerald Corrigan (vedoucí ředitel, Goldman Sachs Group, Inc.; Bývalý prezident Federální rezervní banky (Federal Reserve Bank of New York)

Guillermo de la Dehesa Romero (ředitel, Grupo Santander; bývalý zástupce ředitele Banco de España)

Mario Draghi, prezident ECB

William C. Dudley (prezident Federální rezervní banky v New Yorku; bývalý partner a generální ředitel Goldman Sachs)

Martin Feldstein (profesor ekonomie, Harvardská univerzita)

Roger W. Ferguson mladší (prezident a generální ředitel, TIAA-CREF; bývalý předseda, Swiss Re America Holding Corporation)

Stanley Fischer (guvernér, Izraelská banka; bývalý první výkonný ředitel Mezinárodního měnového fondu)

Arminio Fraga Neto (zakládající partner, Gavea Investimentos; bývalý guvernér Banco Central do Brasil)

Gerd Häusler (generální ředitel, Bayerische Landesbank; bývalý výkonný ředitel a člen poradního výboru společnosti Lazard and Company)

Philipp Hildebrand (vedoucí hostující vědecký pracovník, Blavatnik School of Government, Oxford University; bývalý předseda správní rady Švýcarské národní banky)

Mervyn King (guvernér, Bank of England)

Paul Krugman (profesor ekonomie, Princetonská univerzita)

Guillermo Ortiz (předseda a předseda Grupo Financiero Banorte; bývalý guvernér Banco de Mexico; předseda bankovní rady Banky pro mezinárodní platby)

Raghuram G. Rajan (profesor ekonomie, Chicago Booth School of Business; ekonomický poradce indického premiéra)

Kenneth Rogoff (profesor veřejné politiky a ekonomiky, Harvard; bývalý hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu)

Tharman Shanmugaratnam (náměstek předsedy vlády a ministr financí a lidských zdrojů, Singapur; předseda Měnového úřadu Singapuru)

Masaaki Shirakawa (guvernér, Bank of Japan; bývalý profesor na univerzitě v Kjótu)

Lawrence Summers (profesor na Harvardově univerzitě; bývalý ředitel Národní hospodářské rady; bývalý prezident Harvardovy univerzity; bývalý ministr financí USA)

Lord Adair Turner (předseda Úřadu pro finanční služby; člen Sněmovny lordů, Spojené království)

David Walker (vedoucí poradce, Morgan Stanley International, Inc.; bývalý předseda Rady pro cenné papíry a investice)

Axel A. Weber (předseda, UBS)

Yutaka Yamaguchi (bývalý náměstek guvernéra, Bank of Japan)

Ernesto Zedillo (ředitel Yaleova centra pro studium globalizace, Yaleova univerzita; bývalý prezident Mexika)

Čou Siao-čchuan (guvernér Čínské lidové banky; bývalý prezident Čínské stavební banky; bývalý náměstek ministra obchodu)

Abdlatif Al-Hamad (hlavní člen) (předseda Arabského fondu pro hospodářský rozvoj; bývalý ministr financí a plánování, Kuvajt).

55. Z přezkumu vyplývá, že více než polovina z 38 členů jsou současní nebo bývalí vysoce postavení úředníci veřejných institucí, konkrétně centrálních bank, orgánů finančního dohledu a mezinárodních veřejných finančních subjektů, zatímco méně než jedna třetina v současné době pracuje pro soukromé společnosti.

56. Vzhledem k velké rozmanitosti členství ve skupině třiceti se veřejná ochránkyně práv domnívá, že ze samotného jejího složení nelze vyvodit závěr, že skupina třiceti je lobby nebo zájmová skupina sdílející „společný zájem“, který by mohl ohrozit nezávislost ECB.

Financování skupiny třiceti

57. Stěžovatel tvrdí, že způsob, jakým je skupina třiceti financována, prokazuje, že skupina je iniciativou podporovanou soukromým finančním sektorem. Stěžovatel zdůrazňuje skutečnost, že 45 ze 79 finančních přispěvatelů do Skupiny jsou finanční firmy nebo bankovní lobbistické skupiny.

58. Veřejná ochránkyně práv přezkoumala výroční zprávu třicetičlenné skupiny (k dispozici na jejích internetových stránkách) a bere na vědomí následující: Skupina je podporována bankami, nebankovními korporacemi, centrálními bankami, jednotlivci a u konkrétních projektů nadacemi. Její celkové příjmy činily v rozpočtovém roce 2010 646 965 USD a v rozpočtovém roce 2011 618 509 USD. Z těchto příjmů pocházelo 619 547 USD z příspěvků v roce 2010 a 597 501 USD z příspěvků v roce 2011. Rovněž získává skromné částky z prodeje tištěných kopií studijních materiálů, které vyhotovuje (elektronické kopie jsou zdarma k dispozici na internetových stránkách skupiny třiceti [10]).

59. Ve fiskálních letech 2010 a 2011 přispěli do Skupiny třiceti tito přispěvatelé:

Absa Group s.r.o.	Gavea Investimentos
AIG, Inc.	Goldman Sachs a spol.
Arabský fond pro hospodářský a sociální rozvoj	Gulf International Bank
Asociación Española de Banca	Toyoo Gyohten
Rakouská národní banka	Hongkongský měnový úřad
Banca d’Italia	HSBC Holdings Plc.
Banco Central de Chile	Asociace indických bank
Banco de Galacia	Itau Unibanco
Banco de Portugal	Japonská ratingová agentura
Banco Mercantil	JPMorgan Chase Mezinárodní letiště
Banco Sabadell	Kaufmanova nadace
Banco Santander	LCH Clearnet Group Limited
Banka Hapoalim	Mizuho Financial Group Inc
banky Leumi le-Israel BM	Měnový úřad Singapuru
Bank of East Asia, s.r.o.	Moore Capital Management
Bank of Nova Scotia	Morgan Stanley & Co., Mezinárodní
Tokijská banka Mitsubishi UFJ	Maďarská národní banka
BANKOVNICTVÍ	Olayan Group
Banque Centrale du Luxembourg	Nadace otevřené společnosti
Banque de France	Čínská lidová banka
Barclays	Reserve Bank of Australia
Banka BMCE	Indická rezervní banka
BM & amp; F Bovespa	Peter Roth
BNP Paribas	Royal Bank of Scotland
Brevan Howard	Thomas Russo
Brown Brothers Harriman & Co.	Sella Holding Banca
Caxton Associates	Singapurská vládní investiční společnost
Central Bank and Financial Services Authority of Ireland	Správa Sorosova fondu
Centrální banka Barbadosu	Standard & Poor’s
Maltská centrální banka	Sullivan a Cromwellová
Jordánská centrální banka	Sveriges Riksbank
CIB Bank s.r.o.	Švýcarská národní banka
Citicorp	švýcarská Re
Commonwealth Bank of Australia	TEMASEK
Credit Suisse	Nadace Challenger Foundation
Danmarks National Bank	Tudor investiční
Debs Foundation	UBS
Deutsche Bank AG	UniCredito čeština
Dubajský úřad pro finanční služby	Whitehead Foundation
Roger Ferguson

60. Skupina třiceti rovněž v letech 2010 a 2011 pobírala věcné dávky (například ubytování, zařízení pro setkání …) od:

Arabský fond pro hospodářský a sociální rozvoj

banky Al Maghrib

Davis Polk &Wardwell, LLP

Federální rezervní banka v New Yorku

Meziamerická rozvojová banka

JPMorgan Chase

Morgan Stanley

Sdružení marockých bankéřů

Předsednictví Švýcarské konfederace

Švýcarské sdružení bankéřů

Švýcarská národní banka

Předtištěné sítě

TIAA-CREF

61. Veřejná ochránkyně práv nejprve bere na vědomí velkou rozmanitost přispěvatelů do skupiny třiceti. Přispěvateli finančních prostředků a věcnými přispěvateli jsou soukromé banky a pojišťovny, investiční společnosti, neziskové nadace, jednotlivci a veřejné subjekty, jako jsou národní centrální banky a mezinárodní veřejné finanční subjekty.

62. Je tomu tak, že z 88 přispěvatelů (kombinujících ty, kteří přispívají z fondů, a ty, kteří přispívají v naturáliích) je o něco více než polovina soukromých bank nebo bankovních sdružení, pojišťoven nebo investičních společností. Je však důležité, že téměř třetinu tvoří veřejné subjekty [11], včetně mnoha národních centrálních bank členských států EU. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že není přesvědčivé tvrdit, že by tolik různých subjektů veřejného sektoru, včetně některých národních centrálních bank EU, považovalo za odůvodněné přispívat do skupiny třiceti, pokud by se ve skutečnosti jednalo o „iniciativu prosazovanou stranami ze soukromého finančního sektoru s cílem prosazovat jejich zájmy“.

63. S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv nedomnívá, že způsob financování skupiny třiceti podporuje tvrzení stěžovatele, že skupina třiceti je iniciativou prosazovanou stranami ze soukromého finančního sektoru s cílem prosazovat jejich zájmy.

Cíle Skupiny třiceti

64. Stěžovatel tvrdí, že cíle skupiny třiceti se odrážejí v otázkách, o nichž diskutuje, a ve zprávách, které vydává v oblasti finanční a hospodářské politiky. Rovněž popisuje zprávy skupiny jako „stranické“. Podle názoru stěžovatele zvýhodňují cíle skupiny soukromé zájmy.

65. Podle stanoviska ECB veřejné ochránkyni práv zahrnují plenární zasedání Skupiny třiceti diskuzi o mezinárodním hospodářském výhledu v následujících 12 až 24 měsících, přičemž ústředním bodem se stal také vývoj finančních trhů. V letech 2010 a 2011 se plenární rozpravy zaměřily na oživení ekonomik po finanční krizi, příčiny a důsledky krize, ponaučení, která je třeba si vzít, zbývající výzvy a dopad finančních a regulačních reforem na bankovní sektor. Plenární zasedání se rovněž zabývala vývojem v rozvíjejících se tržních ekonomikách, otázkami, jimž čelí mezinárodní měnový systém, a geopolitickými riziky.

66. Veřejná ochránkyně práv pečlivě přezkoumala veřejně dostupné informace na internetových stránkách skupiny třiceti [12]. Tyto informace potvrzují, že tyto otázky byly skutečně předmětem výše uvedených plenárních zasedání. Veřejná ochránkyně práv je toho názoru, že tyto otázky jsou zjevně relevantní pro práci ECB a že je rozumné, aby ECB považovala za vhodné zapojit se do diskuse o těchto otázkách.

67. Z přezkumu řečníků na plenárních zasedáních, která se konala v letech 2010 a 2011, dále vyplývá, že názory vyjádřené k výše uvedeným otázkám byly velmi různorodé. Ze 17 řečníků na třicátém plenárním zasedání pořádaném bankou Al Maghrib a Arabským fondem pro hospodářský a sociální rozvoj ve dnech 27.–29. května 2010 pracovalo 11 pro veřejné subjekty [13], čtyři pro soukromé finanční subjekty [14] a dva byli akademičtí pracovníci [15]. Z 19 řečníků na třicátém plenárním zasedání pořádaném Federální rezervní bankou v New Yorku ve dnech 2.–4. prosince 2010 pracovalo 11 pro veřejné orgány [16], šest pro soukromé finanční orgány [17] a dva byli akademičtí pracovníci [18]: Z 19 řečníků na zasedání skupiny třiceti plenárních zasedání pořádaném Švýcarskou národní bankou ve dnech 26.–28. května 2011 pracovalo 12 pro veřejné orgány [19], čtyři pro soukromé finanční orgány [20] a tři byli akademičtí pracovníci [21].

68. ECB uvedla, že třicetičlenná skupina rovněž pořádá "mezinárodní bankovní semináře". Veřejná ochránkyně práv pečlivě přezkoumala programy mezinárodních bankovních seminářů na roky 2009 a 2010, které jsou veřejně dostupné ve výroční zprávě Skupiny třiceti.

69. Mezinárodní bankovní seminář pořádaný tureckou centrální bankou dne 5. října 2009 měl tento pořad jednání a řečníky:

Téma 1: Zelené výhonky: Jak energický a jak udržitelný?

Řečníci

Globální perspektiva, John Lipsky, první zástupce generálního ředitele, Mezinárodní měnový fond

Evropa, Jean-Claude Trichet, (tehdy) prezident Evropské centrální banky

Japonsko, Masaaki Shirakawa guvernér, Bank of Japan

Turecko, Durmu Yilmaz, guvernér turecké centrální banky

Téma 2: Koordinace mezinárodní finanční a regulační politiky

Perspektiva, Mervyn King, guvernér, Bank of England

Perspektiva, Sheila C. Bair, předsedkyně, Federal Deposit Insurance Corporation

Mario Draghi, (tehdy) guvernér Banca D’Italia, (tehdy) předseda Rady pro finanční stabilitu

Perspektiva, Jaime Caruana, generální ředitel, Banka pro mezinárodní platby

Téma 3: Obavy rozvíjejících se trhů

Perspektiva, Duvvuri Subbarao, guvernér, Reserve Bank of India

Henrique de Campos Meirelles, guvernér brazilské centrální banky.

70. Mezinárodní bankovní seminář pořádaný Meziamerickou rozvojovou bankou dne 10. října 2010 měl tento program a řečníky:

Téma 1. Globální ekonomické vyhlídky: Pořád jsou bouřky před námi?

Řečníci

Ben Bernanke, předseda Federálního rezervního systému

Jean-Claude Trichet, (tehdy) prezident Evropské centrální banky

Mervyn King, guvernér Bank of England

Téma 2: Alternativní motory ekonomického růstu

Řečníci

Čou Siao-čchuan, guvernér Čínské lidové banky

Montek Ahluwalia, zástupce komisaře pro plánování, Indie

Luis Alberto Moreno, prezident Meziamerické rozvojové banky

Robert Zoellick, prezident Světové banky

Téma 3: Finanční reforma: Jsme tam ještě?

Řečníci

Paul A. Volcker, předseda poradního výboru pro hospodářské oživení

Mario Draghi, (tehdy) guvernér Banca D’Italia, (tehdy) předseda Rady pro finanční stabilitu

Philipp Hildebrand, předseda Švýcarské národní banky.

71. Veřejná ochránkyně práv je toho názoru, že otázky projednávané na obou výše uvedených mezinárodních bankovních seminářích mají zjevně význam pro práci ECB a že ECB by mohla rozumně považovat za vhodné, aby se její prezident zapojil do diskuse o těchto otázkách. Z přezkumu řečníků na těchto mezinárodních bankovních seminářích dále vyplývá, že názory na výše uvedené otázky byly velmi různorodé. Pokud jde o seminář v roce 2009, veřejný ochránce práv bere na vědomí skutečnost, že z devíti řečníků pracovalo osm pro veřejné orgány a pouze jeden pro soukromý finanční orgán. Pokud jde o seminář v roce 2010, veřejný ochránce práv konstatuje, že všech deset řečníků pracovalo pro veřejné orgány.

72. Veřejná ochránkyně práv je toho názoru, že pořady jednání a rozmanitost řečníků na plenárních zasedáních a seminářích skupiny třiceti vede k závěru, že skupina jako taková by měla být charakterizována spíše jako diskusní fórum než jako zájmová skupina nebo lobby usilující o prosazování soukromých zájmů.

73. S ohledem na zjištění uvedená v bodech 56, 63 a 72 výše se veřejný ochránce práv nedomnívá, že by argumenty stěžovatele týkající se povahy skupiny 30 mohly obstát.

74. Stěžovatel rovněž předkládá argumenty týkající se toho, co považuje za riziko, že prezident, a tudíž i ECB, budou identifikováni se zprávami zveřejněnými Skupinou třiceti, což by ohrozilo nezávislost ECB.

75. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že zprávy vypracovávají jednotliví členové skupiny třiceti a zveřejňují se vlastním jménem nebo je vypracovávají pracovní skupiny. Každá zpráva vypracovaná jednotlivcem obsahuje následující prohlášení: Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně představovat názory Skupiny třiceti. Každá zpráva vypracovaná pracovní skupinou obsahuje toto prohlášení: "Názory vyjádřené v tomto dokumentu jsou názory pracovní skupiny pro [název předmětu zprávy] a nemusí nutně představovat názory všech jednotlivých členů skupiny třiceti." Není tedy vyžadováno, aby se ostatní členové skupiny třiceti připojili k názorům konkrétního jednotlivce nebo pracovní skupiny. Zprávy vypracované jinými osobami nebo pracovními skupinami, jichž se prezident ECB nezúčastnil, jako takové nijak neomezují nezávislost prezidenta ECB.

76. I když se zdá, že současný prezident ECB se od svého jmenování členem ECB nepodílel na vypracování žádné zprávy Skupiny třiceti, jeho předchůdce tak učinil. Jak uvádí stěžovatel (viz bod 34 výše), zprávu o reformě Mezinárodního měnového fondu zveřejněnou v říjnu 2009 vypracovala pracovní skupina, jejímž členem byl pan Trichet, tehdejší prezident ECB [22]. Kromě toho stanovisko ECB výslovně uvádí (viz bod 23 výše), že prezident ECB se může v budoucnu účastnit studijních skupin.

77. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že je praxí třicetičlenné skupiny uvádět ve zprávách, že členové se účastní „v rámci svých individuálních pravomocí“, a že vyjádřené názory nemusí nutně odrážet názory institucí, k nimž jsou členové přidruženi. Podle názoru veřejného ochránce práv nemohla ECB rozumně očekávat, že občané a další zúčastněné strany budou takové prohlášení považovat za věrohodné, pokud se předmět zprávy týká oblastí působnosti ECB [23]. Podle názoru veřejného ochránce práv budou mít veškerá prohlášení členů rozhodovacích orgánů ECB týkající se oblastí působnosti ECB a veškerá opatření členů rozhodovacích orgánů ECB týkající se oblastí působnosti ECB v očích občanů EU a dalších zúčastněných stran dopad na to, jak je ECB vnímána, i když autor prohlášení nebo opatření uvede, že jedná jako soukromá osoba.

78. Veřejný ochránce práv nemá důvod pochybovat o tom, že ECB při zvažování možné účasti členů svých rozhodovacích orgánů ve studijních skupinách a případného schválení zpráv zveřejněných Skupinou třiceti nebo jakýmkoli jiným subjektem náležitě zohlední potřebu zajistit nejen ochranu svých institucionálních zájmů, ale také zásadní zájem EU jako celku na tom, aby ECB byla v očích občanů vnímána jako jednající legitimně.

79. Stěžovatel dále vyjadřuje obavy, že pouhá účast prezidenta ECB ve skupině třiceti rozprav a seminářů by jej vystavila nepatřičnému vlivu ze strany individuálních zájmů soukromého sektoru. Zdá se, že stěžovatel v souhrnu naznačuje, že i když skupina třiceti není lobby sama o sobě, poskytuje soukromým zájmům platformu pro lobbování u nejvyšších činitelů s rozhodovací pravomocí v nejvýznamnějších centrálních bankách na světě, včetně ECB.

80. ECB tvrdí, že je obecně nezbytné, aby prezident ECB pořádal pravidelná setkání a vyměňoval si názory s vysokými představiteli veřejného a soukromého sektoru, neboť tato setkání a výměny jsou velmi cenným zdrojem bezprostředních informací o vývoji globálního hospodářského a finančního prostředí, v němž ECB působí, a umožňují jí rozvíjet informovaný pohled na toto prostředí. Tato zasedání rovněž poskytují ECB komunikační kanál pro její měnověpolitická opatření.

81. Veřejný ochránce práv je toho názoru, že je legitimní, aby se členové rozhodovacích orgánů ECB zapojili do náležité veřejné a soukromé diskuse o otázkách, které mají význam pro práci ECB. Zapojení do diskuse umožňuje ECB vysvětlit a odůvodnit své kroky zúčastněným stranám, včetně občanů. Tato diskuse rovněž pomáhá ECB shromažďovat a chápat informace a perspektivy týkající se hospodářských a finančních otázek, které jsou důležité pro její činnost, a umožňuje jí tak lépe plnit její úlohu a dosahovat jejích cílů. Je tedy v zásadě správné, a dokonce nezbytné, aby se členové rozhodovacích orgánů ECB účastnili vhodných diskusních fór.

82. Veřejný ochránce práv konstatuje, že článek 11 Smlouvy o Evropské unii stanoví, že

„1. Orgány dávají vhodnými prostředky občanům a reprezentativním sdružením možnost projevovat a veřejně si vyměňovat své názory na všechny oblasti činnosti Unie.

2. Orgány udržují otevřený, transparentní a pravidelný dialog s reprezentativními sdruženími a občanskou společností.“ (zvýraznění doplněno)

Podle názoru veřejné ochránkyně práv povinnost udržovat „otevřený“ dialog s občanskou společností rovněž znamená, že dialog by měl být vyvážený a měl by různým partnerům poskytnout vhodnou příležitost k diskusi o otázkách, které mají význam pro práci ECB. Tato připomínka neznamená, že by členové rozhodovacích orgánů ECB měli usilovat pouze o spolupráci se skupinami občanské společnosti, které interně zahrnují celou rozmanitost názorů na otázky relevantní pro práci ECB. Je skutečně nepravděpodobné, že by takové všezahrnující skupiny existovaly. Znamená to spíše, že je třeba usilovat o diskusi o práci ECB na různých fórech, kromě diskuse o práci ECB v kontextu subjektů, jako je skupina třiceti. Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že ECB tuto zásadu uznává a že ji uplatňuje tím, že pořádá několik seminářů o otázkách souvisejících s její činností.

83. Veřejný ochránce práv souhlasí se stěžovatelem, že je pravděpodobné, že někteří členové skupiny třiceti se při účasti na jejích rozpravách a seminářích snaží prosazovat zájmy organizací, pro které pracují [24]. Veřejná ochránkyně práv však poznamenává, že implicitním rysem každé rozpravy, jíž se prezident ECB účastní, je to, že se ho partneři budou snažit přesvědčit o platnosti jejich názorů. A naopak. Prezident ECB, který se účastní činnosti Skupiny třiceti a prosazuje zájmy ECB a EU tím, že (s náležitým ohledem na potřebu služebního tajemství [25]) předává názory ECB k otázkám týkajícím se její úlohy, snaží se přesvědčit ostatní činitele s rozhodovací pravomocí a zúčastněné strany, pokud jde o opodstatněnost názorů ECB, a získává užitečné informace pro ECB, by totiž nebyl ničím nevhodným. Nic nenasvědčuje tomu, že by taková debata ohrozila nezávislost a integritu ECB nebo jejího prezidenta. Veřejný ochránce práv přitom náležitě zohledňuje různorodost složení skupiny třiceti poslanců a předmět nedávných plenárních zasedání a seminářů (viz body 65 až 73 výše).

84. Stěžovatel dále tvrdí, že tyto diskuse nejsou transparentní v tom smyslu, že jsou vedeny za „zavřenými dveřmi“ a že jejich obsah není veřejný. Tvrdí také, že ECB nezveřejnila členství svého prezidenta ve Skupině třiceti.

85. Veřejná ochránkyně práv zdůrazňuje, že transparentnost hraje zásadní úlohu při podpoře důvěry občanů v řádné fungování EU a jejích orgánů. Transparentnost hraje důležitou úlohu zejména při podpoře důvěry občanů v to, že činitelé s rozhodovací pravomocí jednají nezávisle a bez střetu zájmů, který by mohl zkreslit jejich úsudek.

86. Veřejný ochránce práv je toho názoru, že pokud se zasedání účastní prezident ECB, měly by být účel zasedání, totožnost ostatních účastníků a projednávaná témata obvykle považovány za veřejné informace, neexistuje-li legitimní důvod pro zachování důvěrnosti, jako je potřeba chránit veřejný zájem, pokud jde o finanční, měnovou nebo hospodářskou politiku EU nebo členského státu [26]. Veřejný ochránce práv v tomto ohledu konstatuje, že internetové stránky skupiny třiceti zřejmě obsahují alespoň základní informace výše uvedeného druhu.

87. Veřejný ochránce práv rovněž konstatuje, že článek 41 Listiny základních práv Evropské unie zahrnuje právo písemně se obrátit na kterýkoli z orgánů a obdržet odpověď. Občané tak mají možnost vyžádat si od ECB dodatečné informace, pokud jde o konkrétní zasedání Skupiny třiceti, jichž se prezident ECB účastní.

88. Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatuje, že členství předsedy ve skupině třiceti poslanců nebylo nikdy tajné, neboť bylo zveřejněno na internetových stránkách skupiny. Veřejná ochránkyně práv se však domnívá, že by bylo rovněž v souladu se zásadou transparentnosti, kdyby ECB na svých internetových stránkách zveřejnila skutečnost, že její prezident je členem skupiny třiceti. Kromě toho se zdá, že prima facie neexistuje žádný dobrý důvod, proč by to nemohlo být provedeno zahrnutím informací do životopisu prezidenta (aktuální verze jeho životopisu informuje občany nejen o vzdělání a předchozí kariéře prezidenta (včetně jeho práce v Goldman Sachs), ale také o skutečnosti, že je členem správní rady Princetonského institutu pro pokročilé studium [27]). Veřejný ochránce práv učiní v tomto smyslu další poznámku.

89. Stěžovatel dále upozorňuje na skutečnost, že v doplňkovém kodexu etických kritérií pro členy Výkonné rady ECB se uvádí, že členové rady by měli v případě pochybností týkajících se pozvání k účasti na akcích třetích stran konzultovat etického úředníka. Stěžovatel kritizuje skutečnost, že prezident ECB zjevně neprovedl žádnou takovou konzultaci, pokud jde o jeho členství ve Skupině třiceti. Veřejná ochránkyně práv zdůrazňuje, že je důležité plně dodržovat etická pravidla ECB). Zdůrazňuje, že pokud má člen rozhodovacích orgánů ECB pochybnosti o tom, zda by účast na konkrétní akci nebo organizaci mohla zpochybnit jeho nezávislost a bezúhonnost a nezávislost a bezúhonnost ECB, měl by se poradit s úředníkem pro etiku. V projednávané věci se však veřejný ochránce práv s ohledem na výše uvedené skutečnosti domnívá, že prezident ECB neměl důvod se domnívat, že by jeho členství ve skupině třiceti mohlo ohrozit jeho nezávislost a bezúhonnost nebo nezávislost a bezúhonnost ECB.

90. Před uzavřením stanoviska veřejná ochránkyně práv zdůrazňuje, že finanční krize výrazně zvýšila viditelnost ECB pro veřejnost a očekávání veřejnosti, pokud jde o její úlohu. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že ECB bude v budoucnu pravděpodobně pověřena dalšími povinnostmi, zejména pokud jde o dohled nad bankami. Tento vývoj znamená, že nejen ECB, ale i EU jako celek má zásadní zájem na tom, aby ECB dále zvyšovala kvalitu své komunikace s veřejností. Veřejný ochránce práv v tomto ohledu rovněž učiní další poznámku.

91. ECB ve svém stanovisku k této stížnosti veřejnému ochránci práv poskytla podrobné vysvětlení, pokud jde o povahu skupiny třiceti a proč považuje za vhodné, aby jejím členem byl i její prezident. Naproti tomu, když stěžovatel poprvé kontaktoval ECB, jeho odpověď byla vágní a obranná. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že stěžovatel byl zcela oprávněn nepřijmout původní odpověď ECB a že skutečně vykonával veřejnou službu tím, že se obrátil na veřejnou ochránkyni práv, a poskytl tak ECB druhou příležitost k objasnění této záležitosti.

92. Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že členství prezidenta ECB ve skupině třiceti je neslučitelné s nezávislostí, pověstí a integritou ECB, veřejný ochránce práv se z výše uvedených důvodů domnívá, že toto tvrzení není odůvodněné. Neexistuje proto žádný základ pro to, aby veřejný ochránce práv zaujal stanovisko k tvrzení stěžovatele. Veřejný ochránce práv proto šetření uzavírá zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

B. Závěr

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následujícím závěrem:

Tvrzení, že členství prezidenta ECB ve Skupině třiceti je neslučitelné s nezávislostí, pověstí a integritou ECB, není odůvodněné. Veřejný ochránce práv proto v tomto ohledu neshledává žádný nesprávný úřední postup ze strany ECB.

Stěžovatel a ECB budou o tomto rozhodnutí informováni.

Další poznámky

1. Veřejná ochránkyně práv navrhuje, aby ECB na svých internetových stránkách uváděla informace o tom, že její prezident je členem Skupiny třiceti. Toho lze dosáhnout doplněním informací do životopisu předsedy.

2. Vzhledem ke svým větším povinnostem a zviditelnění veřejnosti veřejná ochránkyně práv vybízí ECB, aby podnikla kroky k dalšímu zvýšení kvality své komunikace s veřejností.

 

P. Nikiforos Diamandouros

Ve Štrasburku dne 1. února 2013.

---

[1] Webové stránky generálního ředitele popisují generálního ředitele jako "výzkumnou a kampaňovou skupinu, která se snaží odhalit a zpochybnit privilegovaný přístup a vliv, který mají korporace a jejich lobbistické skupiny při tvorbě politik EU".

[2] Webová stránka "Skupiny třiceti" je www.group30.org

[3] Evropský systém centrálních bank.

[4] www.group30.org/images/PDF/ReportPDFs/G30AnnualReport20102011.pdf

[5] www.group30.org/images/PDF/ReportPDFs/G30AnnualReport20102011.pdf

[6] Článek 130 SFEU zní takto:

„Při výkonu pravomocí a plnění úkolů a povinností svěřených jim Smlouvami a statutem ESCB a ECB nesmí Evropská centrální banka, národní centrální banka ani žádný člen jejich rozhodovacích orgánů vyžadovat ani přijímat pokyny od orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, od žádné vlády členského státu ani od jakéhokoli jiného subjektu...“

[7] Článek 7 statutu ECB je nadepsán "Nezávislost". Uvádí, že:

„V souladu s článkem 130 Smlouvy o fungování Evropské unie nesmějí ECB, národní centrální banka ani žádný člen jejich rozhodovacích orgánů při výkonu pravomocí a plnění úkolů a povinností svěřených jim Smlouvami a tímto statutem vyžadovat ani přijímat pokyny od orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, od žádné vlády členského státu ani od jakéhokoli jiného subjektu ….“

[8] O zjevný střet zájmů lze říci, že existuje, pokud se zdá, že soukromé zájmy veřejného činitele by mohly nepatřičně ovlivnit výkon jeho povinností, i když tomu tak ve skutečnosti není.

[9] Ověřeno na internetových stránkách skupiny 30 dne 3. prosince 2012. Zdá se, že existuje 37 „současných členů“ a jeden „starší člen“ „skupiny 30“.

[10] V roce 2011 se třicetičlenná skupina rozhodla, že všechny elektronické kopie jejích publikací budou distribuovány zdarma. Skupina třiceti uvádí, že "mise" Skupiny třiceti by tomuto přístupu napomohla. Tvrdí, že čtenářství materiálu Skupiny třiceti se v důsledku této změny politiky zvýší.

[11] 28 z 88 přispěvatelů jsou veřejné subjekty.

[12] Viz www.group30.org/images/PDF/ReportPDFs/G30AnnualReport20102011.pdf

[13] Lorenzo Bini Smaghi, Evropská centrální banka; Philipp Hildebrand, Švýcarská národní banka; Guillermo Ortiz, Banka pro mezinárodní platby; Zhu Min, Mezinárodní měnový fond; Abdlatif Al-Hamad, Arabský fond pro hospodářský a sociální rozvoj; Stanley Fischer, Izraelská banka; Ibrahim S. Dabdoub, Kuvajtská národní banka; Montek Ahluwalia, indická vláda; Jaime Caruana, Banka pro mezinárodní platby; William Dudley, Federální rezervní banka New Yorku.

[14] Sir David Walker, Morgan Stanley International; Jacques de Larosière, BNP Paribas; Arminio Fraga Neto, Gavea Investimentos; a William R. Rhodes, Citigroup.

[15] Paul Krugman, Princetonská univerzita a Toyoo Gyohten, Institut pro mezinárodní měnové záležitosti.

Summers, Národní hospodářská rada Bílého domu; Janet Yellenová, Rada guvernérů Federálních rezerv; Masaaki Shirakawa, Bank of Japan (Japonská banka); Christian Noyer, Francouzská centrální banka;

Čou Siao-čchuan, Čínská lidová banka; Jose de Gregorio, Chilská centrální banka; Mark Carney, Kanadská centrální banka; Philipp Hildebrand, Švýcarská národní banka; Paul Tucker, Bank of England; William C. Dudley, Federální rezervní banka New Yorku; Lord Adair Turner, Úřad pro finanční služby.

[17] Tommaso Padoa-Schioppa, Promontory Europe E. Gerald Corrigan, Goldman Sachs Group, Inc.

Arminio Fraga Neto, Gavea Investimentos Jacques de Larosière, BNP Paribas, Roger W. Ferguson, Jr., TIAA-CREF a Jacob Frenkel, skupina třiceti.

[18] Kenneth Rogoff, Harvardská univerzita a Ernesto Zedillo, Yaleovo centrum pro studium globalizace.

[19] Micheline Calmy-Rey, Švýcarská konfederace; Mervyn King, Bank of England; Christian Noyer, Banque de France; Tharman Shanmugaratnam, ministerstvo financí, Singapur; Čou Siao-čchuan, Čínská lidová banka; Jean-Claude Trichet, (tehdy) prezident Evropské centrální banky; Klaus Regling, Evropský nástroj finanční stability; Abdlatif Al-Hamad, Arabský fond pro hospodářský a sociální rozvoj; Stanley Fischer, Izraelská banka; William C. Dudley, Federální rezervní banka New Yorku; Jaime Caruana, Banka pro mezinárodní platby; Gerd Häusler, Federální rezervní banka New Yorku.

[20] Guillermo Ortiz, Grupo Financiero Banorte; Jacques de Larosière, BNP Paribas; William R. Rhodes, William R. Rhodes Global Advisors a Arminio Fraga, Gavea Investimentos

Martin Feldstein, Harvardská univerzita; Eugene Rogan, Oxfordská univerzita a Toyoo Gyohten, Institut pro mezinárodní měnové záležitosti.

[22] Viz http://www.group30.org/images/PDF/GRP30_IMF09_RPT_FNL-NEW.pdf Pan Trichet byl pozorovatelem v pracovní skupině pro zprávu.

[23] Veřejný ochránce práv v tomto ohledu konstatuje, že povinnosti ECB nezahrnují například reformu Mezinárodního měnového fondu.

[24] Zatímco stěžovatel klade zvláštní důraz na úlohu stran ze soukromého sektoru ve skupině třiceti, veřejný ochránce práv konstatuje, že článek 130 SFEU vyžaduje, aby členové rozhodovacích orgánů ECB zajistili svou nezávislost na jakékoli třetí straně, včetně jiných veřejných subjektů. Stejně tak je důležité, aby se prezident ECB nenacházel v situaci, kdy by byl nepatřičně ovlivňován zástupci jiných veřejných finančních institucí.

[25] Viz článek 37 statutu ECB, nadepsaný "Profesní tajemství", který stanoví, že "členové řídících orgánů a zaměstnanci ECB a národních centrálních bank jsou povinni i po skončení svých funkcí nevyzrazovat informace, na které se vztahuje služební tajemství."

[26] Viz obdobně čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001, který stanoví, že orgány odepřou přístup k dokumentu, pokud by jeho zpřístupnění vedlo k porušení ochrany veřejného zájmu, pokud jde o finanční, měnovou nebo hospodářskou politiku Společenství nebo členského státu.

[27] Viz http://www.ecb.europa.eu/ecb/orga/decisions/html/cvdraghi.en.html (kontrolováno dne 11. prosince 2012).