- CS Čeština
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.
Rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv o ukončení šetření stížnosti 2145/2009/RT na Evropskou investiční banku
Rozhodnutí
Případ 2145/2009/RT - Otevřeno dne Úterý | 15 září 2009 - Rozhodnutí ze dne Pátek | 12 března 2010
Stěžovatel je nevládní organizace, která podle informací dostupných na svých internetových stránkách sleduje činnost mezinárodních finančních institucí ve střední a východní Evropě.
Dne 27. února 2009 požádala Evropskou investiční banku (EIB) o přístup k rámcové dohodě (dále jen „dohoda“) uzavřené mezi EIB a Republikou Tádžikistán dne 11. února 2009. EIB odmítla poskytnout přístup k dohodě z důvodu, že dosud nebyla ratifikována příslušnými orgány Tádžikistánu. Stěžovatel se následně obrátil na veřejného ochránce práv.
Stěžovatel uvedl, že výše uvedená výjimka není v příslušných pravidlech pro přístup k dokumentům (nařízení 1049/2001/ES a politika EIB v oblasti zveřejňování informací) zmíněna. Tvrdila, že EIB řádně neodůvodnila své rozhodnutí nezveřejnit dohodu, a požadovala, aby EIB dohodu zveřejnila.
EIB ve svém stanovisku vysvětlila, že po dodatečných kontaktech s vnitrostátními orgány Tádžikistánu byla dohoda dne 16. prosince 2009 zveřejněna na internetových stránkách Velvyslanectví Tádžické republiky v Belgickém království. Následující den poskytla EIB stěžovateli internetový odkaz na anglickou verzi dohody.
Stěžovatel ve svých připomínkách potvrdil, že EIB vyhověla své žádosti o přístup k dohodě.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že EIB podnikla kroky k vyřešení této záležitosti. Proto případ uzavřel.
ODŮVODNĚNÍ Stížnosti
1. Stěžovatel je nevládní organizace, která monitoruje činnost mezinárodních finančních institucí ve střední a východní Evropě [1].
2. Dne 27. února 2009 požádala Evropskou investiční banku (EIB) o přístup k rámcové dohodě (dále jen "dohoda")[2] podepsané EIB a Republikou Tádžikistán dne 11. února 2009.
3. Dne 24. března 2009 EIB odmítla poskytnout přístup k dohodě na základě článku 33 politiky banky v oblasti zveřejňování informací [3]. EIB stěžovatele informovala, že dokument je dokumentem třetí strany a že orgány Tádžikistánu neudělily souhlas se zpřístupněním.
4. Dne 25. března 2009 podal stěžovatel stížnost k Úřadu EIB pro stížnosti, v níž napadl rozhodnutí EIB nezveřejnit dohodu.
5. Dne 4. května 2009 odpověděl generální tajemník EIB na stížnost a předložil jí závěrečnou zprávu Úřadu EIB pro stížnosti. Úřad EIB pro stížnosti ve své zprávě uznal, že zamítnutí žádosti stěžovatele nebylo správně odůvodněno, pokud jde o kvalifikaci dohody jako dokumentu třetí strany. EIB však nemohla dohodu zveřejnit vzhledem k tomu, že stále prochází procesem ratifikace příslušnými orgány Tádžikistánu. EIB rovněž uvedla, že její útvary budou spolupracovat s vnitrostátními orgány Tádžikistánu s cílem ověřit, zda lze upustit od jejich námitky proti zpřístupnění požadovaného dokumentu po dokončení ratifikačního procesu. Uvedla, že stěžovateli poskytne následná opatření týkající se stavu její žádosti.
6. Dne 26. srpna 2009 se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv.
PŘEDMĚT DOTAZU
7. Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv předložil následující tvrzení a tvrzení.
Tvrzení:
EIB řádně neodůvodnila své rozhodnutí nezveřejnit rámcovou dohodu uzavřenou s Republikou Tádžikistán, čímž porušila ustanovení nařízení č. 1049/2001/ES a politiku EIB v oblasti zveřejňování informací.
Nárok:
EIB by měla zveřejnit rámcovou dohodu uzavřenou s Republikou Tádžikistán dne 11. února 2009.
Šetření
8. Dne 15. září 2009 zahájil veřejný ochránce práv šetření. Dne 22. prosince 2009 zaslala EIB své stanovisko, které bylo předáno stěžovateli s výzvou k vyjádření.
9. Stěžovatel zaslal své připomínky dne 1. února 2010.
Ombudsmanova analýza a závěry
A. Tvrzení o neposkytnutí přístupu k příslušnému dokumentu a související nárok
Argumenty předložené veřejnému ochránci práv
10. Na podporu svého tvrzení stěžovatel tvrdil, že EIB ve svém rozhodnutí o zamítnutí její žádosti neodkázala na žádné ustanovení nařízení č. 1049/2001/ES nebo jeho PDP, které by odůvodňovalo zachování důvěrnosti dohody až do její ratifikace tádžickými orgány.
11. EIB ve svém stanovisku poukázala na to, že podle odrážky 12 Aarhuského nařízení [4] se ustanovení nařízení 1049/2001/ES vztahují na EIB pouze tehdy, jsou-li požadovány informace o životním prostředí. Napadený dokument však neobsahuje žádné informace o životním prostředí. Banka ElB uvedla, že její útvary ve svém rozhodnutí neodkázaly na žádné ustanovení nařízení, protože v době podání žádosti stěžovatele se na EIB nevztahovalo [5].
12. Pokud jde o údajné porušení PDP, EIB zdůraznila, že dohodu nelze považovat za žádný jiný dokument EIB. Spadá spíše do kategorie smluvních ujednání, neboť její obsah je určován shodnými vůlemi obou stran. Tato smlouva vstupuje v platnost, jakmile jsou příslušné vůle zcela utvořeny. V tomto případě by se dohoda stala právně závaznou, jakmile by ji ratifikovaly vnitrostátní orgány Tádžikistánu.
13. Podle názoru ElB by rámcové dohody měly podléhat pravidlům, která se vztahují na jiné klauzule a na dokumenty třetích stran [6]. V tomto ohledu EIB uvedla, že při vyřizování žádosti stěžovatele o přístup k rámcové dohodě neodkázala na konkrétní ustanovení svého plánu ochrany osobních údajů z důvodu dobře zjištěné mezery v plánu ochrany osobních údajů z roku 2007. To bylo následně řešeno v rámci veřejné konzultace z roku 2009 o politikách ElB v oblasti transparentnosti a zveřejňování. Vzhledem k neexistenci výslovného ustanovení o rámcových dohodách obsaženého v jejím PDP z roku 2007 měla EIB za to, že dokument měl být zpřístupněn až po posouzení stanoviska (spolu)autora, pokud již nebylo zřejmé, že dokument měl nebo neměl být zpřístupněn. Zdůraznila, že „tento postup by se měl použít bez ohledu na status dokumentu, pokud jde o jeho schvalovací proces, ale tento proces – stejně jako další faktory – může ovlivnit rozhodnutí ElB o žádosti o zachování důvěrnosti vyjádřené spolusignatářem dokumentu“.
14. Pokud jde o tento případ, odmítnutí EIB zpřístupnit požadovaný dokument v době podání žádosti stěžovatele odůvodnilo několik faktorů. V tomto ohledu EIB odkázala na probíhající proces ratifikace, neexistenci dohody tádžických orgánů o zveřejnění dohody před ratifikací a složitou geopolitickou situaci, "která by v konečném důsledku mohla způsobit zhoršení mezinárodních vztahů EIB v regionu, pokud by dohoda byla zveřejněna před její ratifikací."EIB byla toho názoru, že ačkoli výslovně neuvedla konkrétní ustanovení svého plánu rozvoje veřejného sektoru, poskytla stěžovateli rozsáhlé odůvodnění, proč dohoda nemohla být zveřejněna.
15. EIB dále uvedla, že tádžický parlament ratifikoval rámcovou dohodu s EIB dne 1. října 2009. Po ratifikaci byla EIB zaslána tádžická verze rámcové dohody.
16. Po dalších kontaktech mezi EIB a vnitrostátními orgány Tádžikistánu se tyto orgány dne 15. prosince 2009 dohodly na zveřejnění rámcové dohody na internetových stránkách velvyslanectví Tádžické republiky v Belgickém království. Dne 16. prosince 2009 poskytla EIB stěžovateli internetový odkaz na anglické znění rámcové dohody.
17. Stěžovatel ve svých připomínkách potvrdil, že EIB vyhověla jeho žádosti o přístup k dohodě, a požádal veřejného ochránce práv, aby případ uzavřel.
Posouzení veřejného ochránce práv
18. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se veřejná ochránkyně práv domnívá, že EIB přijala vhodná opatření k urovnání této záležitosti, a tím stěžovatele uspokojila.
B. Závěry
Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následujícím závěrem:
Evropská investiční banka podnikla kroky k urovnání této záležitosti, a tím stěžovatele uspokojila.
Stěžovatel a EIB budou o tomto rozhodnutí informováni.
P. Nikiforos DIAMANDOUROS
Ve Štrasburku dne 12. března 2010.
[1] Podle informací dostupných na internetových stránkách stěžovatele.
[2] Dohoda bude upravovat budoucí úvěry EIB v Tádžikistánu a byla uzavřena na základě rozhodnutí Rady ze dne 19. prosince 2006 (rozhodnutí Rady 2006/1016/ES, Úř. věst. 2006, L 414, s. 95) o poskytnutí záruky Unie na případné ztráty EIB z úvěrů a úvěrových záruk na projekty mimo Evropskou unii.
[3] Článek 33 PDP EIB zní takto: „Pokud jde o dokumenty třetích osob, konzultuje banka s touto třetí osobou, aby posoudila, zda jsou informace obsažené v dokumentu důvěrné, není-li zřejmé, zda dokument má nebo nemá být zpřístupněn.“(zvýraznění doplněno).
[4] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. 2006, L 264, s. 13).
[5] EIB uvedla, že po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se nařízení č. 1049/2001/ES vztahuje rovněž na EIB bez ohledu na druh požadovaných informací.
[6] EIB odkázala na články 27 a 33 PDP, které stanoví, že EIB konzultuje protistranu, pokud jde o zpřístupnění dokumentů.