ODŮVODNĚNÍ Stížnosti

1. Dne 19. června 2008 se stěžovatelé zúčastnili několika testů konaných v Bruselu a organizovaných nizozemskou personální agenturou (dále jen „agentura“), která byla pověřena výběrem vhodných dočasných pracovníků pro Evropskou komisi, aby mohli být považováni za dočasné zaměstnance tohoto orgánu.

2. Krátce poté je agentura informovala, že v testech uspěli a že aby mohli být uvažováni o případných dočasných pozicích v rámci Komise, musí pravidelně předkládat své životopisy. Podle pokynů stěžovatelé od června 2008 pravidelně zasílali agentuře aktualizované verze svých životopisů.

3. Dne 5. ledna 2009 agentura informovala stěžovatele, že ačkoli oba úspěšně absolvovali některé testy, ve skutečnosti své logické testy neuspěli. Proto je nebylo možné považovat za prozatímní stanovisko v rámci Komise. Agentura dodala, že aby mohli tento test provést znovu, budou muset počkat jeden rok.

4. Stěžovatelé zpochybnili nové stanovisko agentury. Agentura jim odpověděla, že výsledky práce na počítači jsou neomylné a že jedinou možností, kterou mají k dispozici, je provést test znovu v budoucnu.

5. Dne 7. ledna 2009 podali stěžovatelé stížnost veřejnému ochránci práv, která směřovala jak proti agentuře, tak proti Evropské komisi. Byla zaregistrována pod číslem jednacím 60/2009/JD. Pokud jde o Komisi, stěžovatelé se domnívali, že tento orgán nese konečnou odpovědnost za situaci, protože agentura jednala jako její zástupce. Orgán by proto měl vysvětlit neprofesionální chování agentury a nabídnout jim vhodnou náhradu utrpěné ztráty. Stěžovatelé rovněž zaslali kopii své stížnosti veřejnému ochránci práv jak Komisi, tak agentuře.

6. Téhož dne agentura odpověděla veřejnému ochránci práv i stěžovatelům a uvedla, že bez ohledu na vznesená tvrzení bylo z počítačových hodnocení zřejmé, že oba stěžovatelé neuspěli v logickém testu.

7. V dalším e-mailu ze dne 7. ledna 2009 adresovaném veřejnému ochránci práv stěžovatelé vyjádřili nesouhlas s argumenty agentury a požadovali finanční náhradu utrpěných ztrát.

8. Po přezkoumání situace veřejný ochránce práv zjistil, že obvinění vznesená stěžovateli proti agentuře nesplňují požadavky stanovené v jeho statutu. Obvinění vznesené proti agentuře se netýkalo jednání orgánu nebo instituce Unie, jak vyžaduje čl. 2 odst. 1 statutu. Kromě toho se veřejný ochránce práv v souvislosti s obviněním vzneseným proti Komisi domníval, že tomuto aspektu stížnosti nepředcházely vhodné administrativní postupy, jak vyžaduje čl. 2 odst. 4 jeho statutu.

9. Dne 2. února 2009 proto veřejný ochránce práv prohlásil věc za nepřípustnou. Ve svém dopise stěžovatelům, kteří případ uzavřeli, jim veřejný ochránce práv sdělil, že pokud jde o jejich obvinění vůči Komisi, mohou zvážit možnost obrátit se písemně na příslušné útvary Komise (GŘ ADMIN). Pokud by odpověď Komise považovaly za neuspokojivou, mohly by veřejnému ochránci práv předložit novou stížnost.

10. Na návrh veřejného ochránce práv se stěžovatelé obrátili na Komisi. Ve své odpovědi ze dne 13. března 2009 Komise vysvětlila, že kontaktovala agenturu, která s ohledem na zjevné nedorozumění vyplývající z jejího sdělení výsledků testů stěžovatelům souhlasila s tím, že je vyzve, aby se testu znovu zúčastnili. Komise ve své odpovědi zdůraznila, že agenturu informovala o svých obavách týkajících se spravedlivého a vhodného zacházení, které by mělo být zaručeno všem potenciálním zájemcům. Komise doufala, že opatření přijatá agenturou budou uspokojivá, a popřála jim úspěch do budoucna.

11. Stěžovatelé považovali odpověď Komise ze dne 13. března 2009 za neuspokojivou. Dne 22. března 2009 předložily veřejnému ochránci práv novou stížnost. Stížnost byla zaevidována pod číslem jednacím 760/2009/JMA a je předmětem tohoto šetření.

Stížnost

12. Ve stížnosti veřejná ochránkyně práv uvedla následující tvrzení a tvrzení:

Stěžovatelé tvrdí, že Komise řádně nedohlížela na soukromou náborovou agenturu, která jménem Komise organizuje testy. Na podporu tohoto tvrzení tvrdili, že jim agentura poskytla zavádějící informace o výsledcích testů, které provedli dne 19. června 2008 pro prozatímní práci s Komisí. V důsledku toho utrpěli škody.

Stěžovatelé tvrdí, že by jim Komise měla poskytnout náhradu výdajů a ztrát, které utrpěli v důsledku opatření přijatých zástupcem Komise.

Šetření

13. Dne 27. dubna 2009 zahájil veřejný ochránce práv šetření a zaslal stížnost Komisi s žádostí o stanovisko. Dne 29. července 2009 zaslala Komise své stanovisko, které bylo poté předáno stěžovatelům s výzvou k předložení připomínek. Dne 27. září 2009 zaslali stěžovatelé své připomínky ke stanovisku Komise.

Ombudsmanova analýza a závěry

A. Údajné selhání Komise při řádném dohledu nad personální agenturou a související tvrzení

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

14. Stěžovatelé se domnívali, že Komise na jejich argumenty řádně neodpověděla. Domnívaly se, že nabídka agentury na opětovné složení zkoušky nebyla uspokojivá, neboť podle jejich názoru si po absolvování všech zkoušek zasloužily pracovat pro Komisi. Uvedly, že agentuře, která pracuje pro Komisi a zkoumá kandidáty "jménem"orgánu, se nepodařilo prokázat, že výsledky jejich logických testů byly nedostatečné.

15. Komise ve svém stanovisku vysvětlila, že aby měla možnost najímat dočasné pracovníky na krátkou dobu, vyhlásila v tomto ohledu nabídkové řízení. Na základě uvedeného výběrového řízení uzavřela smlouvu o poskytování služeb s dotčenou agenturou a dvěma dalšími společnostmi.

16. Na základě výše uvedené smlouvy poskytují agentury práce Komisi vhodné kandidáty na dočasná pracovní místa v rámci orgánu. Tito uchazeči nejsou zaměstnáni Komisí, ale dotčenou agenturou práce, která s nimi uzavírá smlouvu na základě místního práva. Komise zdůraznila, že jak uznaly soudy Společenství, mezi dočasnými zaměstnanci a Komisí neexistuje žádná smluvní nebo zákonná vazba.

17. S ohledem na výše uvedené skutečnosti se Komise domnívala, že se žadatelé nemohou dovolávat nesprávného úředního postupu z její strany. Dojde-li mezi stěžovateli a jejich případným budoucím zaměstnavatelem, konkrétně agenturou, k nedorozumění, měly by se jím tyto dvě strany zabývat. Komise zdůraznila, že podle článku II. 1.5 a II. 1.6 smlouvy Komise s agenturou je agentura povinna informovat zaměstnance vyslané k práci v Komisi, že nejsou členy Evropské veřejné služby a že Komise není jejich zaměstnavatelem.

18. Dne 6. února 2009 byla Komise informována o problémech a nedorozuměních mezi stěžovateli a agenturou. Vzhledem ke svým obavám ohledně spravedlivého a rovného zacházení se všemi potenciálními kandidáty se Komise obrátila na agenturu a požádala ji, aby přezkoumala situaci stěžovatelů. Na základě své iniciativy agentura souhlasila s tím, že stěžovatelům umožní provést testy znovu. Dopisem ze dne 13. března 2009 informovala Komise stěžovatele o výsledcích svých opatření vůči agentuře.

19. Komise na závěr zdůraznila, že veřejný ochránce práv by měl prohlásit stížnost za nepřípustnou podle čl. 2 odst. 1 svého statutu.

20. Stěžovatelé ve svých připomínkách zopakovali svá tvrzení. Zdůraznili, že původní informace agentury potvrdily, že testy prošly. Podle jejich názoru nesla za situaci odpovědnost Komise, neboť agentura jednala jako zástupce Komise. Uvedly, že není možné vstoupit do Komise jako dočasný pracovník, aniž by byl přijat specializovanou náborovou agenturou. Tyto agentury musí vždy dodržovat postupy stanovené Komisí. Pracovní podmínky navíc neurčuje náborová agentura, ale Komise. Komise by proto měla reagovat, pokud se agentura dopustí protiprávního jednání.

Posouzení veřejného ochránce práv

21. Veřejný ochránce práv nejprve konstatuje, že práva a povinnosti různých stran zapojených do práce prozatímního typu, konkrétně Komise, stěžovatelů a zapojené agentury, vyplývají ze dvou samostatných právních vztahů. Jedna je mezi Komisí a agenturou, vymezenou na základě rámcové smlouvy, a druhá je mezi agenturou a stěžovateli. S ohledem na tvrzení stěžovatelů se v tomto případě jedná o to, zda stěžovatelé mohou vzhledem ke svému právnímu postavení požívat vůči Komisi jakýchkoli práv.

22. Povaha tohoto typu vztahu byla přezkoumána tehdejším Soudem prvního stupně, který v příslušném rozhodnutí [1] uznal, že vztah zahrnující dočasné zaměstnance pracující pro orgány EU se zdá být trojí. Týká se tří stran, a sice dočasného zaměstnance, podniku pro dočasnou práci a uživatele. Jejich vztahy jsou obvykle založeny na uzavření dvou smluv: jeden mezi agenturou práce a uživatelem a druhý mezi dočasným pracovníkem a podnikem pro dočasnou práci.

23. Po posouzení příslušných pravidel Společenství týkajících se dočasných pracovních poměrů [2] a použitelných právních předpisů členského státu, v němž k těmto poměrům došlo, konkrétně belgických právních předpisů [3], měl tehdejší Soud prvního stupně za to, že vazba mezi dočasným zaměstnancem a uživatelem představuje pouze faktický vztah. Je tomu tak proto, že pouze podnik pro dočasnou práci má právo vykonávat pravomoc svěřenou zaměstnavatelům nad zaměstnanci [4].

24. Soudní dvůr proto dospěl k závěru, že dočasný zaměstnanec, který plní své úkoly pro unijní orgán, nemá s tímto orgánem žádný přímý právní vztah, z něhož by bylo možné vyvodit právní nárok. Je tomu tak proto, že dočasný zaměstnanec má smluvní vztah pouze s podnikem pro dočasnou práci [5].

25. S ohledem na výše uvedený rozsudek veřejný ochránce práv pečlivě přezkoumal smlouvu mezi agenturou a Komisí. Jak je uvedeno v článku II.1.5, a v rozporu s tím, co se stěžovatelé domnívají, se strany dohodly, že agentura nemůže zastupovat Komisi ani se chovat způsobem, který by takový dojem vyvolal.

26. S ohledem na výše uvedené skutečnosti se pravomoci Komise v oblasti dohledu nad agenturou týkají kontroly agentury nad dodržováním smluvních ustanovení. Smlouva skutečně předpokládala řadu podmínek, za nichž mohla Komise smlouvu ukončit. Patří mezi ně například závažné selhání agentury v profesních záležitostech, které bylo stanoveno v čl. II.15 odst. 1 písm. c).

27. Strany se dohodly, že agentura by měla zajistit, aby dočasní pracovníci vyslaní do Komise na základě její individuální žádosti v tomto ohledu ("persons prenant part à l'execution du Contract") měli kvalifikaci a odbornou praxi požadovanou pro příslušné pracovní místo (článek II.1.6).

28. Veřejný ochránce práv chápe, že tento požadavek by se měl vztahovat i na první výběr kandidátů agentury pro sestavení „rezervního seznamu“, z něhož by mohli být vybráni dočasní pracovníci.

29. I když smlouva neobsahuje nic o tom, jak by měl být tento výběr proveden, povaha a účel smlouvy naznačují, že by Komise měla požadovat, aby při výběru dotyčná agentura dodržovala základní zásady řádné správy, jako jsou zásady spravedlnosti a transparentnosti.

30. Veřejná ochránkyně práv proto uznává a vítá kontakty, které Komise s agenturou navázala s cílem zajistit spravedlivé zacházení s uchazeči, a konstatuje, že tyto kontakty ji vedly k žádosti o přezkum situace stěžovatelů.

31. Zůstává však nevyřešena otázka, zda uchazeči jako třetí strany smlouvy mají či nemají pravomoc přímo požádat Komisi, aby zajistila, že jejich výběr agenturou bude proveden spravedlivým a transparentním způsobem. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě mezi Komisí a agenturou nemají dočasní zaměstnanci najatí agenturou vůči Komisi žádná práva [6], musí být odpověď na tuto otázku záporná. Veřejný ochránce práv nicméně připomíná, že podle přílohy I smlouvy týkající se podmínek výzvy k podávání nabídek musí smlouva dodržovat platné belgické právní předpisy. Výklad smlouvy v případě sporu mezi stranami by tedy příslušel belgickým soudům.

32. S ohledem na výše uvedené úvahy se veřejná ochránkyně práv domnívá, že tvrzení stěžovatelů týkající se konkrétně nedohledání agentury ze strany Komise a příslušného tvrzení nelze přijmout.

33. Veřejný ochránce práv si je však vědom skutečnosti, že stěžovatelé mají stejně jako všichni občané právo požadovat a obdržet v odpovědi na dotazy, které předkládají Komisi, co nejúplnější a nejpřesnější informace. V tomto případě se zdá být rozumné, aby stěžovatelé očekávali, že po kontaktech s výše uvedenou agenturou je Komise informovala o důvodech, proč jim bylo původně sděleno, že byli zařazeni na rezervní seznam, ale později jim bylo sděleno, že testy ve skutečnosti neuspěli. Tento rozpor vyvolal u stěžovatelů skutečné obavy, což je vedlo k pochybnostem o spravedlnosti a transparentnosti celého výběrového řízení.

34. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že Komise měla při svých kontaktech s agenturou trvat na získání vhodných vysvětlení, aby je mohla předat stěžovatelům. Vzhledem k tomu, že ve své odpovědi stěžovatelům ze dne 13. března 2009 tato vysvětlení neposkytla, zašle veřejný ochránce práv Komisi další připomínku.

C. Závěr

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následujícím závěrem:

Komise se nedopustila nesprávného úředního postupu.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Další poznámka

Komise by mohla zvážit opětovné kontaktování agentury, aby získala vhodná vysvětlení, která jí umožní jasněji informovat stěžovatele o důvodech, proč je agentura původně informovala o tom, že byli úspěšní, a následně, o šest měsíců později, je informovala o tom, že v testech neuspěli.

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

Ve Štrasburku dne 13. ledna 2010.

[1] Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Michael Nevin v. Komise Evropských společenství, T-127/00, Recueil FP, s. I-A-149 a II-781, body 52–57.

[2] směrnice Rady 91/383/EHS ze dne 25. června 1991, kterou se doplňují opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnanců v pracovním poměru na dobu určitou nebo v dočasném pracovním poměru; Úř. věst. 1991, L 206, s. 19–21.

[3] Belgický zákon ze dne 24. července 1987.

[4] Viz výše, rozsudek ve věci Nevin, T-127/00, bod 57.

[5] Viz výše, rozsudek ve věci Nevin, T-127/00, bod 58.

[6] Viz článek II.1.6: „[...] ce dernier s'engage a n' invoquer a l'egard de la Commission aucun droit resultant de la relation contractuelle contre la Commission et le Contractant“