# Rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv o ukončení šetření stížnosti 3486/2006/(GK)(ID)RT na Evropskou komisi
- Autor: Evropský veřejný ochránce práv
- Datum: 2009-08-11T00:00+02:00[Europe/Paris]
- [URL](https://www.ombudsman.europa.eu/cs/decision/cs/4222)
---
> Stěžovatel, řecký občan, požádal Evropskou komisi, aby mu poskytla určité údaje o zaměstnání týkající se jednoho z jeho úředníků. Komise potvrdila, že úředník byl zaměstnancem jednoho z jejích generálních ředitelství na plný úvazek. Nemohla mu však poskytnout datum nástupu do zaměstnání v Komisi, protože odmítla udělit souhlas se zpřístupněním těchto informací.
> 
> Stěžovatel se proto obrátil na veřejného ochránce práv. Tvrdil, že mu Komise neposkytla požadovanou dokumentaci/informace.
> 
> Komise ve svém stanovisku tvrdila, že když odmítla zpřístupnit požadované informace, jednala v souladu s právními předpisy týkajícími se ochrany osobních údajů.
> 
> Na základě důkazů, které mu byly předloženy, dospěl veřejný ochránce práv k předběžnému závěru, že Komise nepředložila platné a dostatečné důvody pro své napadené odmítnutí. Předložil proto Komisi návrh smírného řešení.
> 
> Ve své odpovědi na výše uvedený návrh Komise souhlasila se zveřejněním dotčených informací. Dotyčný úředník však mezitím podal stížnost k EIOÚ proti navrhovanému opatření Komise. Evropský inspektor ochrany údajů potvrdil, že dotčené údaje mohou být zpřístupněny. V důsledku toho podal úředník proti rozhodnutí EIOÚ žalobu k Soudu prvního stupně. V této souvislosti se Komise rozhodla pozastavit své rozhodnutí zpřístupnit požadované informace, dokud Soudní dvůr nerozhodne.
> 
> S ohledem na výše uvedené a v souladu s článkem 195 Smlouvy o ES mohl veřejný ochránce práv pouze ukončit posuzování stížnosti a předložit výsledek svého dosavadního šetření, aniž by podnikl další kroky. Ve svém rozhodnutí dále poznamenal, že Komise by měla stěžovatele informovat o výsledku odvolání svého úředníka, které v současné době projednává Soud prvního stupně.
> 
ODŮVODNĚNÍ Stížnosti
--------------------

1. Faxem ze dne 22. května 2006 stěžovatelka požádala Evropskou komisi, konkrétně Generální ředitelství pro životní prostředí (GŘ ENV), aby jí poskytla „příslušnou*dokumentaci, která prokazuje zaměstnanecký status \[paní* X\]*v Organizaci EK, konkrétně pokud je zaměstnankyní na plný úvazek v Generálním ředitelství pro životní prostředí EK a datum zahájení jejího zaměstnání".*

2. Ve své odpovědi ze dne 30. června 2006 Komise potvrdila, že paní X je zaměstnankyní GŘ ENV na plný úvazek. Pokud jde o datum zahájení jejího zaměstnání, Komise prohlásila, že podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů[\[1\]](#_ftn1){#_ftnref1} (dále jen "nařízení č. 45/2001") nemůže tyto informace poskytnout bez výslovného souhlasu paní X.

3. Faxem ze dne 28. července 2006 stěžovatel uvedl, že si nadále přeje být informován o tom, zda byla paní X zaměstnána Komisí ke čtyřem konkrétním datům (od prosince 2005 do května 2006), a uvedl, že paní X může být ochotna umožnit Komisi, aby mu poskytla příslušné informace.

4. Ve své odpovědi ze dne 21. září 2006 Komise uvedla, že paní X odmítla povolit Komisi zpřístupnění výše uvedených informací. Komise zopakovala, že toto povolení je s ohledem na nařízení č. 45/2001 nezbytné.

5. Dne 8. listopadu 2006 se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv.

PŘEDMĚT DOTAZU
--------------

6. Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdil, že mu Komise neprávem odmítla poskytnout dokumentaci/informace, o které požádal ve svých faxových zprávách ze dne 22. května a 28. července 2006.

Šetření
-------

7. Dne 19. ledna 2007 zahájil veřejný ochránce práv šetření výše uvedeného tvrzení. Ve svém úvodním dopise upozornil Komisi na podkladový dokument č. 1 evropského inspektora ochrany údajů (EIOÚ) o "přístupu*veřejnosti k dokumentům a ochraně údajů"* [\[2\].](#_ftn2){#_ftnref2} Konstatoval, že tento dokument by mohl být užitečným vodítkem v dané záležitosti.

8. Současně a v souladu s příslušnými ustanoveními memoranda o porozumění podepsaného EIOÚ a veřejným ochráncem práv dne 30. listopadu 2006[\[3\]](#_ftn3){#_ftnref3} informoval o tomto případu EIOÚ. Dne 8. března 2007 EIOÚ veřejnému ochránci práv navrhl, aby se použil čl. 20 odst. 1 písm. c) nařízení 45/2001[\[4\].](#_ftn4){#_ftnref4}

9. Dne 30. dubna 2007 zaslala Komise své stanovisko, které bylo vypracováno v angličtině. Dne 21. května 2007 Komise předložila překlad svého stanoviska do řečtiny, který byl poté předán stěžovateli s výzvou k vyjádření. Stěžovatel předložil své připomínky dne 31. července 2007.

10. Po pečlivém zvážení stanoviska a připomínek nebyla veřejná ochránkyně práv spokojena s tím, že Komise na tvrzení stěžovatele odpovídajícím způsobem reagovala. Učinil proto předběžné zjištění nesprávného úředního postupu a v souladu s čl. 3 odst. 5 svého statutu navrhl Komisi smírné řešení.

11. Dne 1. července a 30. září 2008 požádala Komise o prodloužení lhůty pro odpověď na návrh smírného řešení předložený veřejným ochráncem práv. Dne 8. prosince 2008 obdržel veřejný ochránce práv odpověď Komise.

12. Dne 3. února 2009 zaslal EIOÚ veřejnému ochránci práv kopii svého rozhodnutí o stížnosti, kterou paní X podala proti Evropské komisi a která se týkala jejího záměru zpřístupnit údaje o zaměstnání třetím stranám.

13. Dne 20. dubna 2009 předložila Komise další připomínky ke své odpovědi na návrh smírného řešení předložený veřejným ochráncem práv. Odpověď Komise a její dodatečné připomínky byly předány stěžovateli k vyjádření, které předložil dne 12. května 2009.

14. Dne 8. června 2009 Komise telefonicky poskytla útvarům veřejného ochránce práv dodatečné informace (uvedené níže v bodě 39).

Ombudsmanova analýza a závěry
-----------------------------

### A. Tvrzení o neposkytnutí požadovaných informací

*Argumenty předložené veřejnému ochránci práv*

15. Stěžovatel tvrdil, že mu Komise neprávem odmítla poskytnout dokumentaci/informace, o které požádal faxovými zprávami ze dne 22. května a 28. července 2006.

16. Stěžovatel uvedl, že podal u Státní rady Řecka žalobu na neplatnost rozhodnutí o zadání zakázky skupině inženýrů, včetně paní X. Uvedl, že výše uvedené informace potřebuje pro účely tohoto soudního řízení.

17. Komise ve svém stanovisku tvrdila, že jednala v souladu s nařízením 45/2001. Při rozhodování o tom, zda by požadované informace měly být zpřístupněny, zvážila, zda je ohroženo soukromí subjektu údajů, tj. paní X, zda by subjekt údajů mohl být zpřístupněním podstatně dotčen a zda je zpřístupnění v souladu s právními předpisy o ochraně údajů.

18. Pokud jde o žádost o potvrzení, že paní X byla v době první žádosti stěžovatele zaměstnankyní, Komise se domnívala, že tyto informace jsou veřejně dostupné a že je lze zpřístupnit, aniž by bylo narušeno soukromí a integrita jednotlivce.

19. Pokud jde o žádost o potvrzení data nástupu paní X do zaměstnání v Komisi, a konkrétně jejího postavení v zaměstnání k určitým datům, Komise konstatovala, že poskytnutí těchto informací by mohlo podstatně ovlivnit soukromí paní X. Vzhledem k tomu měla za to, že se použije čl. 8 písm. b) nařízení 45/2001[\[5\].](#_ftn5){#_ftnref5}

20. Dále se domnívala, že potřeba předat údaje žadateli nebyla prokázána. Pokud by řecké soudy vyžadovaly tyto údaje v rámci probíhajícího řízení, byla by Komise v souladu se svou povinností loajální spolupráce podle článku 10 Smlouvy o ES ochotna příznivě posoudit každou žádost o přístup předloženou vnitrostátním soudem.

*Předběžné posouzení veřejné ochránkyně práv vedoucí k návrhu smírného řešení*

21. Ve svém faxu ze dne 22. května 2006 stěžovatel výslovně požádal o "dokumentaci"uvádějící mimo jiné datum nástupu paní X do zaměstnání v Evropské komisi. Komise nezpochybnila, že má takovou dokumentaci k dispozici. Namísto toho se na podporu svého napadeného odmítnutí dovolávala zájmů paní X na soukromí, ochrany jejích osobních údajů podle nařízení 45/2001[\[6\]](#_ftn6){#_ftnref6} a jejího odmítnutí souhlasit s tím, aby Komise zveřejnila informace požadované stěžovatelem.

22. Za těchto okolností se veřejný ochránce práv domníval, že se použije nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k Evropskému parlamentu, Radě a Komisi[\[7\]](#_ftn7){#_ftnref7} (dále jen "nařízení č. 1049/2001").

23. Podle čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1049/2001 „orgány*odepřou přístup k dokumentu, pokud by jeho zpřístupnění vedlo k porušení ochrany: \[...\] b) soukromí a osobnosti jednotlivce, zejména v souladu s právními předpisy Společenství o ochraně osobních údajů."*

24. Komise ve svém stanovisku odkázala na rozsudek Soudu prvního stupně ve věci T-194/04[\[8\]](#_ftn8){#_ftnref8}. Soudní dvůr mimo jiné rozhodl, že:

a) přístup k dokumentům obsahujícím osobní údaje spadá do působnosti nařízení č. 1049/2001[\[9\];](#_ftn9){#_ftnref9}

b) výjimka stanovená v čl. 4 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení se týká pouze zpřístupnění osobních údajů, které by narušilo ochranu soukromí a osobnosti jednotlivce[\[10\];](#_ftn10){#_ftnref10}

c) skutečnost, že pojem "soukromý život" je v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva široký a že právo na ochranu osobních údajů může představovat jeden z aspektů práva na respektování soukromého života, neznamená, že všechny osobní údaje nutně spadají pod pojem "soukromý život"[\[11\];](#_ftn11){#_ftnref11}

d) *a fortiori* ne každé zpřístupnění osobních údajů může narušit soukromý život dotčené osoby[\[12\]](#_ftn12){#_ftnref12} a

e) pouhá skutečnost, že dokument obsahuje osobní údaje, nutně neznamená, že je dotčeno soukromí nebo integrita dotčených osob[\[13\].](#_ftn13){#_ftnref13}

25. Přijetí osoby orgánem Společenství znamená vstup této osoby do mezinárodní veřejné služby. Tato skutečnost může být důležitá pro profesní život přijaté osoby a v tomto smyslu i pro její soukromý život[\[14\].](#_ftn14){#_ftnref14}

26. Fungování mezinárodní veřejné služby, jako je Evropská komise, je však záležitostí veřejného zájmu. Začátek účasti přijaté osoby na fungování takové služby tedy spadá, přinejmenším při neexistenci zvláštních okolností vyžadujících utajení, do veřejné sféry a do působnosti zásady transparentnosti[\[15\].](#_ftn15){#_ftnref15}

27. To znamená, že úředník Komise obvykle nebude mít odůvodněné nebo rozumné očekávání soukromí, které by bylo ohroženo ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001, pokud by Komise zveřejnila i) datum zahájení jeho zaměstnání nebo ii) zda byl v určitých okamžicích úředníkem/zástupcem Společenství. Tak tomu bylo zejména v situaci, jako je situace v projednávané věci, kdy funkce stěžovatele jako úředníka Komise již byla součástí veřejné sféry.

28. Bez ohledu na výše uvedené zásady řádné správy zakotvené v bodě 4 kodexu řádné správní praxe Komise a v článku 22 a čl. 12 odst. 1 evropského kodexu řádné správní praxe[\[16\]](#_ftn16){#_ftnref16} vyžadují, aby Komise odpovídajícím způsobem odpověděla na žádosti občanů o informace. Stejné články rovněž vyžadují, aby Komise poskytla občanům informace, o které požádali, pokud neuplatní platné a přiměřené důvody, proč tak neučinila.

29. V daném případě Komise vycházela z ustanovení článku 8 nařízení 45/2001[\[17\],](#_ftn17){#_ftnref17} který se týká předávání osobních údajů jiným příjemcům než orgánům nebo institucím Společenství, na které se vztahuje směrnice 95/46[\[18\]](#_ftn18){#_ftnref18}.

30. Komise však nevysvětlila, proč měla za to, že se na stěžovatele vztahuje směrnice 95/46, která se vztahuje pouze na „zcela*nebo částečně automatizované zpracování osobních údajů a na neautomatizované zpracování osobních údajů, které jsou součástí evidence nebo do ní mají být zařazeny"*(čl. 3 odst. 1 směrnice 95/46).

31. Článek 9 nařízení č. 45/2001 se týká předávání osobních údajů jiným příjemcům, než jsou orgány nebo instituce Společenství, na které se nevztahuje směrnice 95/46. Zdá se, že je použitelný na současnou situaci, zejména proto, že umožňuje takové předávání, pokud „je*nezbytné nebo právně nutné z důležitých důvodů veřejného zájmu nebo pro určení, výkon nebo obhajobu právních nároků"*(čl. 9 odst. 6 písm. d) nařízení 45/2001). Zdá se, že tomu tak je i v případě, že subjekt údajů s předáním nesouhlasí.

32. Tvrzení Komise, že taková nezbytnost by byla prokázána pouze tehdy, pokud by ji příslušný vnitrostátní soud o takové informace požádal, se jevilo jako neodůvodněně omezující. Kromě toho by přístup Komise nemusel být slučitelný s platnými vnitrostátními pravidly týkajícími se dokládání právních nároků, důkazního břemene a pravomocí soudů vyšetřovat otázky pomocí takových prostředků, jaké uvedla Komise.

33. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla veřejná ochránkyně práv k předběžnému závěru, že Komise neposkytla platné a přiměřené důvody pro své napadené odmítnutí, což tedy představovalo nesprávný úřední postup. Ustanovení čl. 3 odst. 5 statutu evropského veřejného ochránce práv ukládá veřejnému ochránci práv, aby pokud možno hledal s dotčeným orgánem řešení s cílem odstranit nesprávný úřední postup a uspokojit stěžovatele. Veřejná ochránkyně práv proto předložila Komisi tento návrh smírného řešení:

„\[...\]*Komise by mohla přehodnotit své napadené odmítnutí a poskytnout stěžovateli dokumentaci/informace, o které neúspěšně požádal, pokud neuplatní platné a dostatečné důvody pro to, aby tak neučinil."*

*Argumenty předložené veřejnému ochránci práv po jeho smírném návrhu řešení*

34. Ve své první odpovědi ze dne 8. prosince 2008 na návrh smírného řešení veřejného ochránce práv Komise uvedla, že nová judikatura a "výkladové*hledisko"*vedly k tomu, že změnila svůj postoj k veřejné povaze některých osobních údajů úředníků Komise. Komise rovněž zdůraznila, že v souvislosti s projednávanou věcí konzultovala EIOÚ. Následně dne 11. září 2008 EIOÚ potvrdil, že požadované údaje mohou být zpřístupněny třetím stranám.

35. Komise tak informovala dotyčného úředníka o svém záměru zpřístupnit dotčené informace. V důsledku toho podal tento úředník dne 10. října 2008 EIOÚ stížnost proti výše uvedenému záměru Komise.

36. S ohledem na výše uvedené skutečnosti se Komise rozhodla pozastavit účinky svého rozhodnutí zpřístupnit výše uvedené informace stěžovateli, dokud EIOÚ nerozhodne o stížnosti dotčeného úředníka.

37. Dne 3. února 2009 EIOÚ potvrdil, že dotčené údaje mohou být zpřístupněny.

38. Ve své doplňující odpovědi na návrh smírného řešení veřejného ochránce práv ze dne 20. dubna 2009 však Komise svůj postoj změnila. Vzhledem k tomu, že dotyčný úředník informoval Komisi, že má v úmyslu podat u Soudu prvního stupně žalobu proti rozhodnutí EIOÚ ze dne 3. února 2009, rozhodla se Komise nezpřístupnit informace stěžovateli, dokud Soudní dvůr nerozhodne o návrhu na předběžné opatření.

39. Dne 8. června 2009 informovala Komise útvary veřejného ochránce práv o tom, že dotyčný úředník podal žalobu k Soudu prvního stupně. Předmětem její žaloby je návrh na zrušení rozhodnutí EIOÚ ze dne 3. února 2009, kterým EIOÚ dospěl k závěru, že podle nařízení č. 1049/2001 může Komise zpřístupnit požadované osobní údaje týkající se jejího zaměstnání v Komisi třetí osobě.

40. Ve svých připomínkách k první odpovědi Komise stěžovatel poukázal na to, že zpoždění Komise při poskytování požadovaných informací bylo úmyslné a jeho cílem byla ochrana jejího úředníka. Stěžovatel byl toho názoru, že byl diskriminován a bylo s ním zacházeno jako s "občanem*druhé kategorie".*

41. Podle jeho názoru se požadované informace, a sice datum, kdy dotčený úředník začal pracovat pro Komisi, netýkaly osobních údajů. Požadované informace byly naopak nezbytné pro ochranu transparentnosti a spravedlnosti.

*Posouzení veřejného ochránce práv po jeho návrhu smírného řešení*

42. Veřejný ochránce práv vyjadřuje hluboké politování nad současnou situací a chápe zklamání stěžovatele vyjádřené v jeho připomínkách, že „již*uplynuly tři roky a jeho stížnost nebyla vyřešena."*

43. Veřejný ochránce práv uvádí, že dotčená úřednice podala k Soudu žalobu týkající se předmětu této stížnosti, a sice zveřejnění data jejího zaměstnání u Komise.

44. Na základě výše uvedených skutečností veřejný ochránce práv připomíná, že článek 195 Smlouvy o založení Evropského společenství jej zmocňuje přijímat stížnosti „...*týkající se případů nesprávného úředního postupu orgánů nebo institucí Společenství ... s výjimkou případů,*kdy tvrzené skutečnosti jsou nebo byly předmětem soudního řízení." Ustanovení čl. 2 odst.* 7 statutu evropského veřejného ochránce práv rovněž stanoví, že „... pokud veřejný ochránce práv v důsledku probíhajícího nebo ukončeného soudního řízení týkajícího se skutečností, které byly předloženy, prohlásí stížnost za nepřípustnou nebo ukončí její projednávání, výsledek šetření, která dosud provedl, se podává bez dalších kroků."*Za těchto okolností nemůže veřejný ochránce práv učinit nic jiného než ukončit posuzování stížnosti a provést šetření bez dalších kroků.

### C. Závěr

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následujícím závěrem:

Veřejný ochránce práv ukončí posuzování této stížnosti a ukončí dosud provedené šetření, aniž by podnikl další kroky.

DALŠÍ POZNÁMKA
--------------

{#FR17/2009}

Veřejný ochránce práv věří, že Komise bude stěžovatele informovat o výsledku odvolání podaného jeho úředníkem, které v současné době projednává Soud prvního stupně.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

Ve Štrasburku dne 11. srpna 2009.

*** ** * ** ***

[\[1\]](#_ftnref1){#_ftn1} Úř. věst. 2001, L 8, s. 1.

[\[2\]](#_ftnref2){#_ftn2} *Public Access to Documents and Data Protection (Veřejný přístup k dokumentům a ochrana údajů),* Background Paper Series, červenec 2005, č. 1.

[\[3\]](#_ftnref3){#_ftn3} Úř. věst. 2007, C 27, s. 21.

[\[4\]](#_ftnref4){#_ftn4} V čl. 20 odst. 1 písm. c) se stanoví, že „orgány*a subjekty Společenství mohou omezit použití čl. 4 odst. 1, článku 11, čl. 12 odst. 1, článků 13 až 17 a čl. 37 odst. 1, pokud toto omezení představuje opatření nezbytné k zajištění:*

\[...\]

*c) ochranu subjektu údajů nebo práv a svobod jiných osob;"*

[\[5\]](#_ftnref5){#_ftn5} Aniž*jsou dotčeny články 4, 5, 6 a 10, mohou být osobní údaje předávány pouze příjemcům, na které se vztahují vnitrostátní právní předpisy přijaté k provedení směrnice 95/46/ES,*

\[...\]

*b) zjistí-li příjemce nezbytnost předání údajů a není-li důvod předpokládat, že by mohly být poškozeny oprávněné zájmy subjektu údajů."*

[\[6\]](#_ftnref6){#_ftn6} Viz poznámka pod čarou č. 1.

[\[7\]](#_ftnref7){#_ftn7} Úř. věst. 2001, L 145, s. 43.

[\[8\]](#_ftnref8){#_ftn8} Věc T-194/04, *Bavaria Lager v. Komise,* Sb. rozh. 2007, s. II-04523.

[\[9\]](#_ftnref9){#_ftn9} Viz poznámka pod čarou 8, bod 107.

[\[10\]](#_ftnref10){#_ftn10} Viz poznámka pod čarou 8, bod 128.

[\[11\]](#_ftnref11){#_ftn11} Viz poznámka pod čarou 8, bod 118.

[\[12\]](#_ftnref12){#_ftn12} Viz poznámka pod čarou 8, bod 119.

[\[13\]](#_ftnref13){#_ftn13} Viz poznámka pod čarou 8, bod 123.

[\[14\]](#_ftnref14){#_ftn14} Viz poznámka pod čarou 8, bod 114.

[\[15\]](#_ftnref15){#_ftn15} Viz strana 52 podkladového dokumentu č. 1 evropského inspektora ochrany údajů o *přístupu veřejnosti k dokumentům a ochraně údajů,* řada podkladových dokumentů, červenec 2005, č. 1.

[\[16\]](#_ftnref16){#_ftn16} Článek 22 kodexu mimo jiné stanoví: "1. Úředník \[...\] poskytne veřejnosti informace, o které požádá \[...\]. Úředník dbá na to, aby sdělené informace byly jasné a srozumitelné \[...\] 3. Pokud úředník nemůže požadované informace prozradit z důvodu jejich důvěrnosti, sdělí v souladu s článkem 18 tohoto kodexu dotyčné osobě důvody, proč nemůže informace sdělit."

Článek 12 odst. 1 kodexu stanoví: „Úředník musí být ve vztazích s veřejností slušný, korektní, zdvořilý a přístupný. Při odpovídání na korespondenci \[...\] se úředník snaží být co nejužitečnější a odpovídá co nejúplněji a nejpřesněji na položené otázky."

[\[17\]](#_ftnref17){#_ftn17} Viz poznámka pod čarou 5.

[\[18\]](#_ftnref18){#_ftn18} Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, Úř. věst. 1995, L 281, s. 31.