ODŮVODNĚNÍ Stížnosti

1.         V roce 2001 stěžovatel, italská společnost a Komise podepsali smlouvu o poskytování služeb financovanou Evropským rozvojovým fondem (ERF). Smlouva byla nazvána "Řízení projektu zásobování vodou v Monrovii a ve venkovských oblastech". Jeho cílem bylo zajistit dostatečné dodávky vody navrátilcům a vysídleným osobám v Libérii po dobu 24 měsíců (říjen 2001 až říjen 2003).

2.         Za účelem plnění úkolů vyplývajících ze smlouvy o poskytování služeb byla stěžovatelce svěřena mimo jiné správa zálohového účtu, který založila u místní banky. Projekt byl zahájen v prosinci 2001 a finanční prostředky byly současně poskytnuty na zálohový účet.

3.         V květnu 2003 Komise v důsledku zhoršení situace v oblasti vnitřní bezpečnosti formálně doporučila svým prováděcím partnerům zapojeným do programu, aby zvážili pozastavení činností. Stěžovatel se však rozhodl pokračovat v práci na projektu.

4.         Dne 6. června 2003 ukončila výše uvedená místní banka svou činnost z důvodu vypuknutí občanské války v Monrovii. To znemožnilo převod finančních prostředků do bank v Libérii. Komise proto schválila zřízení alternativního zálohového účtu v Itálii.

5.         Později v roce 2003 provedla Komise audit a přezkum projektu. Výsledkem byly různé spory se stěžovatelem týkající se jak technických, tak finančních otázek.

6.         Dne 7. dubna 2004 předložil stěžovatel své závěrečné zprávy o projektu.

7.         Navzdory několika následným výměnám korespondence s Komisí měl stěžovatel s Komisí stále řadu stížností. Dne 4. listopadu 2005 se proto obrátila na evropského veřejného ochránce práv.

PŘEDMĚT DOTAZU

8.        Veřejný ochránce práv zahájil své současné šetření týkající se následujících tvrzení a tvrzení stěžovatele.

Tvrzení

(1) V období 15 měsíců, od 24. července 2003 do 19. října 2004, Komise neodpověděla na opakované žádosti stěžovatele o doplnění zálohového účtu.

(2) Vzhledem k tomu, že Komise nikdy během plnění smlouvy neobvinila stěžovatele z nedostatečné technické nebo finanční výkonnosti a že výše, odůvodnění a smluvní platnost zálohového poplatku nebyly nikdy zpochybněny, bylo vážně porušeno legitimní očekávání stěžovatele, neboť si nemohl představit, že by Komise zálohový poplatek zpětně napadla, a to celý rok po dokončení projektu.

(3) Komisi trvalo celý rok po ukončení projektu, než stěžovatele informovala o jakémkoli problému, a to bez ohledu na skutečnost, že na tento problém byla upozorněna smluvními účetními mnohem dříve.

(4) Komise ignorovala žádosti stěžovatele o a) analýzu nákladů a přínosů po ukončení projektu a technické hodnocení a b) vrácení účetní závěrky stěžovateli, kterou se Komise rozhodla nezaplatit.

(5) Vzhledem k nepřiměřeným zpožděním Komise při doplňování zálohového účtu stěžovatel předběžně financoval 30 % projektu.

(6) Stěžovatel byl při uzavření projektu vystaven neobvyklému a nespravedlivému zacházení, neboť uzavření projektu a závěrečné technické a finanční zprávy musely být provedeny na náklady stěžovatele po ukončení projektu, ačkoli smlouva to nestanovila.

Pohledávka ve výši 161 086,99 eura, uplatněná ve třech bodech

a) Platba neuhrazených faktur, které byly v roční účetní závěrce stěžovatele daňové správě deklarovány a plně zdaněny:

       - Předfinancované zálohové výdaje (2 faktury): 75 931,95 USD

       Poplatky za technickou pomoc a zadržení (1 faktura): 38 880,53 EUR

b) Úroky z prodlení a kompenzační úroky plus znehodnocení zpožděných faktur a zálohové platby (částky platné do konce prosince 2005):

       na technickou pomoc: 4 847,49 EUR

       Ztráty z devalvace z předběžného financování zálohového účtu: 8 495,18 USD

       - Úroky z prodlení/vyrovnávací úroky ze zálohového předběžného financování: 20 988,75 USD

c) Nepředvídatelné mimosmluvní povinnosti po ukončení projektu:

       Náklady a výdaje uhrazené po ukončení projektu: 27 774,21 EUR

Šetření

9.         Dne 31. ledna 2006 požádal veřejný ochránce práv Komisi o předložení stanoviska, což učinil dne 28. července 2006. Stanovisko bylo předáno stěžovateli k vyjádření, které zaslal dne 26. září 2006. Dne 10. července 2007 předložil veřejný ochránce práv návrh smírného řešení. Komise na tento návrh odpověděla dne 8. ledna 2008. Odpověď byla předána stěžovateli, který předložil své připomínky dne 25. ledna 2008. Veřejný ochránce práv předal připomínky stěžovatele Komisi, která zaslala dodatečnou odpověď dne 26. června 2006. Dne 31. července 2008 stěžovatel a dne 8. září 2008 Komise informovali veřejného ochránce práv o konečné dohodě, které dosáhli při urovnání případu.

Ombudsmanova analýza a závěry

Úvodní poznámky

10.      Toto šetření skončilo úspěšným urovnáním mezi stranami na základě návrhu na smírné řešení, který vydal veřejný ochránce práv. Tento návrh se týkal části a) žalobního důvodu uvedeného v bodě 8 výše.

11.      S ohledem na úspěšný výsledek tohoto šetření a značné úsilí obou stran o dosažení smírného řešení se hlavní část tohoto rozhodnutí zaměřuje na otázky, které byly předmětem návrhu veřejného ochránce práv na smírné řešení. Pokud jde o další otázky, jejichž úplné posouzení již bylo stranám sděleno v návrhu smírného řešení předloženém veřejným ochráncem práv, postačí uvést následující.

12.      Pokud jde o první výše uvedené tvrzení, veřejný ochránce práv ve svém návrhu smírného řešení dospěl k závěru, že Komise zřejmě neodpověděla na dvě žádosti o doplnění zálohového účtu zřízeného pro projekt a že toto nesplnění zřejmě není v souladu s příslušnými smluvními pravidly. Ve své odpovědi na návrh smírného řešení Komise v souhrnu zdůraznila, co považuje za výjimečné okolnosti, a že ke zpoždění došlo zejména z důvodu potřeby dodatečných kontrol za účelem ochrany finančních zájmů Společenství. Stěžovatel v reakci na tyto dodatečné připomínky Komise nepředložil žádné konkrétní připomínky. V současné době je vhodné poznamenat, že Komise výslovně nevyvrátila výše uvedené zjištění veřejného ochránce práv, že smluvní pravidla nebyla striktně dodržována. Vzhledem k druhořadosti této části případu a ke skutečnosti, že bylo dosaženo urovnání, však veřejný ochránce práv nepovažuje za nutné se touto záležitostí dále zabývat.

13.      Pokud jde o zbývající tvrzení, veřejný ochránce práv neshledal nesprávný úřední postup v souvislosti s druhým, třetím, pátým a šestým tvrzením. Pokud jde o čtvrté tvrzení, veřejný ochránce práv dospěl k závěru, že neexistují dostatečné důvody pro další šetření. Pokud jde konkrétně o páté tvrzení, žadatel předložil na podporu svých argumentů po návrhu smírného řešení další materiály. Zohlednění těchto skutečností pro druhé posouzení této části případu by však vyžadovalo další šetření, což by v tomto okamžiku nebylo vhodné. Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že z vlastního podnětu Komise a bez ohledu na jeho zjištění, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, zahrnovalo narovnání rozhodnutí o vyplacení náhrady v zájmu smírného řešení problému (viz bod 28 níže).

14.      Pokud jde o toto tvrzení, veřejný ochránce práv nezjistil žádná odůvodněná tvrzení, která by odpovídala jeho částem b) a c). Proto nemohly být přijaty.

A. Žádost o platbu

Skutkový stav a posouzení

15.       Jak je uvedeno výše, žadatel mimo jiné tvrdil, že:

a) Platba neuhrazených faktur, které byly deklarovány a plně zdaněny v roční účetní závěrce stěžovatele pro daňové orgány.  Jednalo se o následující:

- Předfinancované zálohové výdaje (2 faktury): 75 931,95 USD

Poplatky za technickou pomoc a zadržení (1 faktura): 38 880,53 EUR

16.       Pokud jde o toto tvrzení, Komise ve svém stanovisku uvedla, že se neúspěšně pokusila vyrovnat nedokončenou platbu se stěžovatelem. Z ověření celkových výdajů vyplynulo celkem 1 927 868,92 USD. Obdržená doplnění činila 1 856 703,09 USD. Zůstatek ve prospěch stěžovatele činil 71 165,83 USD splatných na zálohovém účtu. Byla rovněž vystavena nevyřízená faktura ve výši 38 880,53 eura. Komise uvedla, že je ochotna připustit, že smlouva podepsaná se stěžovatelem stanoví poplatek za správu zálohového účtu, který doplňuje odměnu poskytnutou prostřednictvím smlouvy o poskytování služeb. V této souvislosti dále uvedla, že ustanovení přílohy II A smlouvy o poskytování služeb za tímto účelem stanoví zvláštní poplatek ve výši 216 000 eur (uvedený v příloze II C). Uvedla však také, že se jedná o zjevnou chybu, které se dopustily její útvary, protože tatáž služba by nikdy neměla být odměňována dvakrát, a proto auditoři dospěli k závěru, že žádosti by měly být zamítnuty. Kromě toho poukázala na to, že před tím, než mohla být tato částka uhrazena, musí být vyřešena otázka odůvodnění výdajů na vybavení a nábytek zakoupené z projektových fondů a používané v bydlišti stěžovatele. Ve skutečnosti se neúspěšně pokusila účetní závěrku uzavřít tím, že naléhala na stěžovatele, aby vyřešil otázku neoprávněných výdajů.

17.       Veřejná ochránkyně práv se otázkou poplatku za správu zálohového účtu zabývala následovně.

18.       Dotčená smlouva je nadepsána "Řízení projektu zásobování vodou v Monrovii a venkovských oblastech". Podle formuláře smlouvy činí smluvní cena 270 180 EUR. Existují-li rozdíly mezi ustanoveními jednotlivých dokumentů, je třeba je vykládat v souladu s pořadím přednosti uvedeným v článku 3 zvláštních smluvních podmínek. Podle tohoto článku:

„Přednostní pořadí zadávací dokumentace je následující:

formulář smlouvy,

- Zvláštní podmínky smlouvy,

- Příloha I T/A Mandát.

- Příloha IIA Postupy rozpočtového řízení.

- Příloha IIB Technické předpisy.

- Příloha IIC Odhad nákladů na zálohový účet.

- Příloha III Členění smluvních cen.

- Příloha IV Daňové a celní ujednání.

- Všeobecné podmínky pro zakázky na služby financované Evropským rozvojovým fondem (příloha IV rozhodnutí Rady ministrů AKT/EHS č. 3/90 ze dne 29. března 1990)"

19.       Podle článku 2 se na smlouvu použije belgické právo. Podle přílohy I smlouvy by její doba trvání byla „[u]p až 360 dnů v Libérii a až 120 dnů v Itálii během období 24 měsíců.“Odstavec 1 přílohy IIA smlouvy stanoví mimo jiné následující:

„Smlouva se týká řízení a dohledu prostřednictvím zálohového účtu nad programem pro zlepšení přístupu k čistým vodám v Monrovii a venkovských oblastech (...) Zdroje ERF budou dány k dispozici prostřednictvím zaručeného zálohového účtu (...) Odhad nákladů v EUR je uveden v příloze IIC (...)“

20.       Bod 2.4.2 přílohy IIA stanoví, že „[f]nebo správa zálohového účtu (zálohových účtů) a náklady na vyhrazené finanční zdroje, obdrží dodavatel poplatek stanovený v příloze IIC. Tento poplatek nepodléhá zadržování a může být na konci každého vykazovaného období poměrně čerpán z účtu.“

21.       Příloha IIC obsahuje oddíl „E“ nazvaný „ŘÍZENÍ PROGRAMU“, který stanoví částku 216 000 EUR (24 měsíců x 9 000 EUR). Příloha IIC neobsahuje žádné ustanovení, které by výslovně odkazovalo na poplatek za „správu zálohového účtu“. Poplatek za správu zálohového účtu uvedený v bodě 2.4.2 přílohy IIA tedy patrně odkazuje na částku uvedenou v oddíle E přílohy IIC za správu programu, s přihlédnutím k tomu, že příloha IIC neobsahuje samostatné ustanovení týkající se poplatku za správu zálohového účtu a že smlouva byla uzavřena za účelem správy programu zásobování vodou prostřednictvím zálohového účtu.

22.       Příloha III, nadepsaná "Rozpis smluvních cen", obsahuje zejména tyto údaje:

                   „Poplatky (propadnutí) za člověkodny služby

a) Služby pana Craiga Smithe:

v Libérii: EURO

Poplatky za osobu/den po dobu 300 dnů ve výši 425 EUR/den 127 500 EUR

Denní diety na osobu a den po dobu 300 dnů ve výši 138 EUR/den 41 400 EUR

v Itálii:

Poplatky za osobu/den po dobu 120 dnů ve výši 350 EUR/den 42 000 EUR

b) Služby v Libérii pro schválené krátkodobé odborníky

Poplatky za osobu/den po dobu 300 dnů ve výši 300 EUR/den 18 000 EUR

Denní diety na osobu a den po dobu 300 dnů ve výši 138 EUR/den 8 280 EUR

Cestovní výdaje ...

Celkem 270.180 ".

23.       S ohledem na výše uvedené považoval veřejný ochránce práv postoj, který Komise v tomto případě zaujala, za přiměřený, konkrétně za to, že útvary příslušných zaměstnanců stěžovatele uvedené v příloze III nelze odlišit od „řízení programu“ uvedeného v oddíle E přílohy IIC. Zdálo se tedy, že smlouva stanoví dvojí poplatek za tytéž služby, které měl stěžovatel poskytnout v souvislosti s řízením programu zásobování vodou. V důsledku toho se ukázalo, že mezi příslušnými ustanoveními smlouvy existuje vnitřní logický nesoulad a že prohlášení o vůli učiněné Komisí při uzavření smlouvy, které se týká odměny dodavatele za řízení programu, není bezchybné. Jak uvedla Komise ve svém stanovisku, tento problém byl způsoben zjevnou chybou jejích útvarů.

24.       V souvislosti se svou odpovědí na první tvrzení stěžovatele Komise uznala, že ve prospěch stěžovatele existuje zůstatek ve výši 71 165,83 USD splatný na zálohovém účtu a nevyřízená faktura ve výši 38 880,53 EUR na poplatky za technickou pomoc. Zdá se, že s cílem dosáhnout smírného urovnání svého sporu se stěžovatelem Komise uvedla, že je ochotna akceptovat, že smlouva podepsaná se stěžovatelem stanoví kromě odměny poskytované prostřednictvím smlouvy o poskytování služeb i poplatek za správu zálohového účtu. Poukázala však na to, že před vypořádáním příslušné částky by měla být vyřešena otázka odůvodnění výdajů na vybavení a nábytek zakoupené z projektových fondů a používané v bydlišti stěžovatele. V tomto ohledu Komise uvedla, že tuto otázku vznesla dopisem ze dne 26. června 2003. Komise však ve svém stanovisku neuvedla, že by kopie tohoto dopisu byla zahrnuta do objemné dokumentace připojené k podnětu. Tento dopis rovněž nebyl uveden v seznamu příloh připojeném ke stanovisku Komise. Takový problém navíc nebyl zahrnut do zjištění auditního přezkumu v polovině období, která byla sdělena stěžovateli a připojena ke stížnosti. Kromě toho Komise v žádném případě neodkázala na příslušnou finanční částku.

25.       Ve svých připomínkách ke stanovisku Komise stěžovatel:

a) konstatovala, že Komise ignorovala poslední zálohové faktury ve výši 4 766,12 USD, které byly prokazatelně doručeny spolu se závěrečnou zprávou;

b) poukázala na to, že s výjimkou výše uvedené částky souhlasila s Komisí, pokud jde o zůstatek v její prospěch a nevyřízenou fakturu;

c) uvítala prohlášení Komise, že je ochotna akceptovat, že smlouva stanoví poplatek za správu zálohového účtu, a

d) zdůraznila, že Komise ve svém stanovisku poprvé uvedla výhradu týkající se zařízení, a tvrdila, že tato výhrada jasně odkazuje na jinou smlouvu, která byla již dávno uzavřena ve prospěch stěžovatele, jakož i na protokol o dohodě, který byl podepsán s Komisí.

26.       Veřejná ochránkyně práv poznamenala, že:

a) Komise se ve svém stanovisku nevyjádřila k části tvrzení stěžovatele týkající se platby posledních zálohových faktur ve výši 4 766 USD. 12;

b) stěžovatel a Komise se dohodli, že existuje zůstatek ve prospěch stěžovatele ve výši 71 165,83 USD splatný na zálohovém účtu a nevyřízená faktura ve výši 38 880,53 EUR;

c) Komise byla ochotna akceptovat, že smlouva stanoví poplatek za správu zálohového účtu (oddělený od odměny stěžovatele za správu programu), ale podmínila vyrovnání pohledávky vyřešením otázky týkající se odůvodnění výdajů na vybavení a nábytek zakoupené z projektových fondů a používané v bydlišti stěžovatele;

d) Komise ve svém stanovisku neprokázala, že tuto otázku před tímto šetřením vznesla u stěžovatele, a neposkytla v této věci další informace;

e) Komise rovněž nevysvětlila, proč jí tato záležitost brání, aby alespoň částečně uspokojila tvrzení stěžovatele, a

f) stěžovatel poukázal na to, že Komise tuto záležitost vznesla ve svém stanovisku poprvé, a poznamenal, že odkazuje na plnění jiné smlouvy, která již byla vypořádána.

27.       Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že Komise dostatečně nevysvětlila, proč stěžovateli přinejmenším částečně nezaplatila peněžní částku odpovídající jejímu prvnímu nároku. Toto selhání mohlo být případem nesprávného úředního postupu. Veřejná ochránkyně práv proto předložila tento návrh smírného řešení:

S ohledem na své poznámky v bodě [zde 26] výše veřejný ochránce práv navrhuje, aby Komise přehodnotila své rozhodnutí (včetně odůvodnění) odmítnout, byť jen částečně, uspokojit první finanční pohledávku stěžovatele. V souvislosti s tímto přezkoumáním by Komise rovněž mohla vzít v úvahu připomínky veřejného ochránce práv uvedené výše v bodech [zde 18–23] a příslušné belgické právní předpisy, které se na smlouvu vztahují. Komise se vyzývá, aby stěžovatele pozvala na schůzku s cílem usnadnit vyjasnění právní situace a hledání řešení přijatelného pro obě strany.

Podání předložená veřejnému ochránci práv po jeho smírném návrhu řešení

28.       Komise informovala veřejného ochránce práv, že v návaznosti na jeho návrh a v zájmu přijetí opatření k vyřešení této záležitosti spis znovu posoudila a návrh veřejného ochránce práv přijala. Komise poskytla následující informace (shrnutí) o tom, jak hodlá na návrh reagovat. Za prvé by vyhověla platbám uvedeným v části a) žaloby. Zadruhé Komise sama určila další relevantní platbu, která měla být provedena.  Jednalo se o úroky z prodlení a kompenzační úroky ze zálohového předběžného financování ve výši 2 066,87 USD. V této souvislosti Komise vysvětlila, že navzdory svému původnímu postoji, že tuto kompenzaci neposkytne, a navzdory závěru veřejné ochránkyně práv, že tvrzení týkající se tohoto bodu nebylo odůvodněné, se Komise přesto rozhodla navrhnout výše uvedenou platbu jako kompenzaci nákladů stěžovatele na předběžné financování. Komise poukázala na to, že tuto platbu navrhla výhradně za účelem dosažení smírného narovnání. Dále uvedl, že uvedenou platbu nelze vykládat jako uznání nebo připuštění tvrzení a obvinění vznesených stěžovatelem v jeho připomínkách k veřejnému ochránci práv.

29.       Komise dále uvedla, že stěžovatel ve svých podáních veřejnému ochránci práv vznesl řadu velmi kritických připomínek týkajících se Komise a jejích útvarů. Komise na ně nechtěla reagovat, s výjimkou jedné připomínky, v níž stěžovatel naznačil, že útvary Komise dopis zfalšovaly. Komise podmínila přijetí návrhu veřejného ochránce práv na smírné řešení stažením tohoto obvinění stěžovatelem.

30.       Ve svých připomínkách k odpovědi Komise na návrh veřejného ochránce práv stěžovatel uvítal ochotu Komise nalézt smírné řešení. Rovněž formulovala další specifické nároky, včetně nároků na úroky a náhradu za kolísání směnných kurzů. Současně se výslovně vzdala jednoho ze svých tvrzení uvedených v tomto šetření a výslovně stáhla svá obvinění uvedená v bodě 28 výše.

31.       S ohledem na nová tvrzení stěžovatele zaslal veřejný ochránce práv své připomínky Komisi. Navrhl, aby Komise mohla stěžovatele kontaktovat s cílem dosáhnout konečného narovnání.

32.       Ve své odpovědi ze dne 26. června 2008 Komise uvedla, že je ochotna částečně uspokojit dodatečné nároky stěžovatele (v celkové výši 36 600 USD a 747,89 EUR) s cílem nalézt „smírné řešení uspokojivé pro obě strany“. Nemohl však souhlasit s některými žádostmi o dodatečné úroky a vysvětlit, že se týkaly daňových okolností v dotčeném členském státě a části případu, u níž veřejný ochránce práv dospěl k závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

33.       Komise uvedla, že stěžovateli zaslala protokol obsahující její návrh na narovnání.

34.       Dne 3. července 2008 stěžovatel informoval veřejného ochránce práv, že má v úmyslu protokol podepsat. Narovnání mezi stěžovatelem a Komisí bylo nakonec potvrzeno oběma stranami dne 31. července a 8. září 2008. Z vyrovnání vyplývalo, že zůstatek na účtu projektu byl uzavřen s platbami stěžovateli ve výši 48 486,79 EUR a 101 938,40 USD.

Posouzení veřejného ochránce práv po jeho návrhu smírného řešení

35.       S ohledem na podání stran v návaznosti na návrh veřejného ochránce práv na smírné řešení dospěl veřejný ochránce práv k závěru, že jeho návrh dosáhl úspěšného výsledku.

36.       Veřejná ochránkyně práv by dále ráda zdůraznila, že reakce Komise v tomto případě byla příkladná. Již v okamžiku, kdy Komise předložila své stanovisko, využila příležitosti k důkladnému prozkoumání příslušných událostí a přezkumu opatření svých útvarů. Identifikovala nedostatky, otevřeně je připustila a vyjádřila ochotu přijmout nápravná opatření. Když Komise následně reagovala na návrh veřejné ochránkyně práv na smírné řešení, zaujala rovněž velmi důkladný a konstruktivní přístup. Zejména je třeba pochválit Komisi za její ochotu plně a konstruktivně využívat čl. 3 odst. 5 statutu veřejného ochránce práv, jehož účelem je mimo jiné podporovat smírná řešení v otevřeném a nelegalistickém dialogu.

C. Závěry

Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že bylo dosaženo smírného řešení.

Stěžovatel a Evropská komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

Ve Štrasburku dne 1. prosince 2008.