ODŮVODNĚNÍ Stížnosti

1. Od 16. června 2005 pracuje stěžovatel jako účetní v Evropské agentuře pro železnice (dále jen „ERA“). Měl čtyřletou smlouvu jako dočasný zaměstnanec v platové třídě A5. Jeho místo bylo přímo přiděleno výkonnému řediteli agentury ERA (dále jen „výkonný ředitel“).

2. Po zkušební době stěžovatele výkonný ředitel vypracoval a podepsal závěrečnou hodnotící zprávu, která byla kladná. Od té doby nebyly vypracovány žádné pravidelné hodnotící zprávy.

3. V září 2006 provedl útvar interního auditu (IAS) Evropské komise audit agentury ERA. Audit byl navržen tak, aby dále zlepšil výkonnost agentury ERA. Zpráva o auditu obsahovala 37 doporučení, která se týkala široké škály otázek. Omezený počet doporučení se týkal přímo účetního, tj. stěžovatele. Podle názoru stěžovatele měla zpráva Útvaru interního auditu závažný dopad na agenturu ERA.

4. V září 2006 byl stěžovatel rovněž ústně informován výkonným ředitelem, že ho musí "okamžitě propustit".

5. V prosinci 2006 vedl výkonný ředitel pohovory se dvěma kandidáty na pracovní místo zastávané stěžovatelem. Tito kandidáti nakonec odmítli přijmout pracovní nabídku. Stěžovatel byl zároveň vyzván k rezignaci, což odmítl. Vzhledem k tomu, že odmítl odstoupit, ho výkonný ředitel podle názoru stěžovatelů zastrašil jeho následnými kroky.

6. Dne 11. ledna 2007 se výkonný ředitel rozhodl přesunout místo účetního z ředitelství do oddělení pro správu.

7. V souvislosti s touto reorganizací byla dne 19. ledna 2007 uspořádána schůzka mezi stěžovatelem a správní radou agentury ERA. Oficiálním pořadem jednání bylo projednání práce asistenta stěžovatele. Podle stěžovatele se jednalo také o "skrytou agendu". Během setkání mu bylo řečeno, že jediným řešením je, aby na papíře vyjádřil svou ochotu přestěhovat se do jiné jednotky. Stěžovatel dále zdůraznil, že jeden člen představenstva "ztratil sebeovládání" a veřejně ho obvinil z nekompetentnosti.

8. Dopisem ze dne 13. dubna 2007 informoval výkonný ředitel stěžovatele, že se na základě zprávy IAS rozhodl přijmout ve finančním sektoru následující opatření: i) přijmout nového účetního "po odchodu osoby vykonávající tuto funkci" a ii) převést stěžovatele od 1. října 2007 na místo "rozpočtového úředníka" v oddělení "Hodnocení ekonomiky".

9. Dne 23. dubna 2007 podal stěžovatel k ERA stížnost podle čl. 90 odst. 2, v níž odkázal na schůzku ze dne 19. ledna 2007. Tvrdil, že se stal obětí morálního obtěžování a že byl "obětním beránkem" za administrativní nedokonalosti v ERA. Ke dni podání stížnosti veřejnému ochránci práv dne 28. září 2007 stěžovatel stále neobdržel odpověď na svou stížnost podle čl. 90 odst. 2 od agentury ERA.

10. Dne 11. května 2007 bylo zveřejněno místo účetního stěžovatele, i když neodstoupil.

11. Dne 13. července 2007 podal stěžovatel k ERA další stížnost podle čl. 90 odst. 2 týkající se zveřejnění jeho pracovního místa. Ani on nedostal odpověď.

PŘEDMĚT DOTAZU

12. Stěžovatel ve své stížnosti uvedl následující tvrzení:

1. Došlo ke zneužití pravomoci ze strany agentury ERA do té míry, že stěžovatel byl nesprávně shledán odpovědným za nesrovnalosti ve fungování agentury ERA zjištěné ve zprávě o auditu útvaru IAS.
2. ERA se snažila donutit stěžovatele k odstoupení, což podle ní představovalo morální obtěžování.
3. Agentura ERA se nesprávně rozhodla zveřejnit pracovní místo zastávané stěžovatelem a následně přijmout dalšího účetního.

Stěžovatel rovněž předložil tato tvrzení:

1. Měla by mu být nabídnuta nová smlouva nebo by mu mělo být umožněno dokončit čtyřletou smlouvu na pozici účetního (do roku 2009).
2. Měl by být povýšen v souladu se standardními postupy.

13. Stěžovatel ve svých dalších připomínkách poukázal na některé otázky související s jeho hodnotícím postupem.

14. Vzhledem k tomu, že tyto otázky nebyly v původní stížnosti stěžovatele vzneseny, nespadají do oblasti působnosti tohoto šetření. Stěžovatel by mohl zvážit obnovení těchto tvrzení poté, co vyčerpal interní opravné prostředky stanovené v článku 90 služebního řádu. Tento požadavek je v souladu s čl. 2 odst. 8 statutu veřejného ochránce práv (1).

Šetření

15. Veřejný ochránce práv nejprve zahájil šetření týkající se tvrzení stěžovatele i) a ii) popsaných v bodě 12 výše; dne 29. února 2008 rozšířil šetření na další tvrzení (iii) a tvrzení (i) a (ii) poté, co jej stěžovatel informoval, že vyčerpal příslušné odvolací řízení podle článku 90 služebního řádu.

V souvislosti s tvrzením stěžovatele (i) požádala veřejná ochránkyně práv agenturu ERA, aby podrobně vysvětlila důvody, proč považuje stěžovatele za odpovědného za nesrovnalosti, které byly zjištěny ve fungování agentury ERA.

16. Agentura ERA zaslala své stanovisko dne 26. února 2008.

17. Dne 5. března 2008 jej veřejný ochránce práv předal stěžovateli s výzvou k vyjádření, kterou zaslal dne 5. května 2008.

Ombudsmanova analýza a závěry

A. K údajnému zneužití pravomoci ze strany EVP
Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

18. Stěžovatel tvrdil, že agentura ERA zneužila své pravomoci v rozsahu, v němž byla nesprávně shledána odpovědnou za nesrovnalosti ve fungování agentury ERA zjištěné ve zprávě o auditu útvaru IAS.

19. Stručně řečeno, agentura ERA ve svém stanovisku popřela, že stěžovatel byl shledán odpovědným za nesrovnalosti ve fungování agentury ERA, i když uvedla, že zpráva o auditu ze dne 15. února 2007 dokládá „závažné nedostatky“ ve způsobu vedení a organizace účtů stěžovatelem, který byl v té době účetním agentury ERA. Auditoři například zjistili, že chybí základní účetní údaje, a doporučili v tomto ohledu okamžitá opatření. I když výkonnost účetního mohla být zpochybněna, agentura ERA při svých dalších činnostech nezneužila své pravomoci. Stěžovatel dostal příležitost pokračovat ve své funkci po omezenou dobu, aby mohl uzavřít účetní závěrku odpovídající běžnému roku, a obdržel k tomu příslušnou podporu.

20. Agentura ERA v této souvislosti rovněž poukázala na určité obtíže, s nimiž se stěžovatel setkal při plnění svých povinností obecně. Jednalo se mimo jiné o problémy s komunikací s pověřenými schvalujícími osobami agentury ERA a dodržování základních vnitřních pravidel a postupů. Odmítl zejména uvést zástupce účetního, který by během své nepřítomnosti mimo jiné zajišťoval kontinuitu a poskytoval záložní podporu v účetním oddělení, ačkoli o to byl opakovaně požádán a oddělení lidských zdrojů mu bylo k dispozici, aby mu pomohlo. Stěžovatel nakonec nesouhlasil s tím, aby se koučování účastnil, a tvrdil, že na to nemá čas.

21. Stěžovatel ve svém vyjádření popřel, že by měl problémy se schvalujícími osobami agentury ERA. Měl však dojem, že "jeho názor" nebyl brán v úvahu kvůli jeho "juniorské" třídě A5. Stěžovatel nakonec informoval veřejného ochránce práv o některých změnách své profesní situace, k nimž došlo po podání jeho stížnosti. Od září 2007 byl členem finančního týmu složeného z více než deseti osob, na který dohlížel a trénoval koordinátor platové třídy A7. Vedoucí administrativního oddělení dohlížel na odvětví financí, lidských zdrojů a IT. Podle názoru stěžovatele tato nová organizace zlepšila pracovní atmosféru a vedla k harmonickým pracovním vztahům.

Posouzení veřejného ochránce práv

22. Za prvé, veřejná ochránkyně práv chápe, že kromě účetních nedostatků auditoři zjistili i další nesrovnalosti ve fungování agentury ERA, a konstatuje, že agentura ERA důrazně popřela, že by stěžovatele považovala za odpovědného za takové nesrovnalosti.

23. Zadruhé se domnívá, že v návaznosti na zjištění auditorů, podle nichž došlo k nedostatkům zejména v účetním odvětví agentury ERA, lze důvodně očekávat, že agentura ERA přijme opatření k nápravě fungování tohoto odvětví. Rozhodnutím o přijetí takových opatření tedy ERA nezneužila své pravomoci.

24. Vyvstává však otázka, jak byla výše uvedená opatření přijata.

25. Veřejný ochránce práv poukazuje na to, že opatření agentury ERA k nápravě fungování účetního odvětví by měla být přijímána způsobem, který nezpochybňuje bezúhonnost a pocity dotčených úředníků, a zejména by se mělo zabránit tomu, aby tito úředníci měli dojem, že by vůči nim mohlo dojít ke zneužití pravomoci.

Veřejný ochránce práv proto odkazuje na zásadu dobrých životních podmínek úředníků. Podle judikatury soudů Společenství (2) se zásadou dobrých životních podmínek, která spadá do pravomoci správy, podle ustálené judikatury rozumí zejména to, že pokud správa dospěje k závěru o situaci úředníka, přihlédne příslušný orgán ke všem skutečnostem, které mohou být rozhodující pro jeho rozhodnutí, a tím přihlédne nejen k zájmu služby, ale také k zájmu dotyčného úředníka (3).

26. Veřejná ochránkyně práv proto konstatuje, že podle agentury ERA pomáhala stěžovateli při uzavírání účetnictví po auditu tím, že mu navrhovala koučování a vyzývala ho, aby jmenoval zástupce účetního. Stěžovatel ve svých připomínkách neodporoval výše uvedeným prohlášením agentury ERA.

27. Nezdá se tedy, že by výše uvedená opatření vůči stěžovateli překračovala rámec toho, co lze za daných okolností objektivně považovat za přiměřené.

28. Kromě toho z vyjádření stěžovatele vyplývá, že od září 2007 byla v ERA zřízena nová hierarchická organizace a že byl přeřazen na jiné pracovní místo, s nímž vyjádřil spokojenost.

29. Konečně, ačkoli veřejný ochránce práv bere na vědomí konkrétní prohlášení stěžovatele, že „jeho názor nebyl zohledněn z důvodu jeho „nižší“ platové třídy A5, domnívá se za prvé, že z výše uvedeného prohlášení vyplývá, že stěžovatel mohl skutečně předložit své názory ve vztahu ke svým nadřízeným, a za druhé, že i když se mohlo stát, že tyto názory nebyly zohledněny, nemusí to nutně představovat důkaz o zneužití pravomoci.

30. S ohledem na výše uvedené body 26 až 30 se veřejná ochránkyně práv domnívá, že stěžovateli se nepodařilo prokázat, že agentura ERA zneužila své pravomoci, a neshledává v tomto ohledu nesprávný úřední postup.

B. Údajné morální obtěžování ze strany
agentury ERA Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

31. Stěžovatel tvrdil, že ERA se jej snažila přinutit k odstoupení, což podle něj představovalo morální obtěžování.

Uvedl proto, že v září 2006, tedy krátce po provedení auditu v agentuře ERA, jej výkonný ředitel agentury ERA ústně informoval, že jej musí „okamžitě propustit“. V prosinci 2006 vedl tentýž ředitel pohovory se dvěma uchazeči o pracovní místo zastávané stěžovatelem, ale tito uchazeči nakonec nabídku pracovního místa odmítli. Stěžovatel byl zároveň vyzván k rezignaci, což odmítl. Stěžovatelé se domnívají, že vzhledem k tomu, že odmítl odstoupit, výkonný ředitel jej zastrašil následnými kroky, jako je jeho převedení na jiné pracovní místo v ERA, které přijal, pokud jde o jeho profesní situaci.

32. Na podporu svého tvrzení stěžovatel rovněž odkázal na dva incidenty, které podle jeho názoru představovaly morální obtěžování, a to i) že při jedné příležitosti částečně zaslechl diskusi mezi některými zaměstnanci agentury ERA, kteří se stýkali na chodbě, učinili to, co považoval za pohrdavé komentáře k němu, a ii) že při jiné příležitosti nadřízený stěžovatele zvýšil svůj hlas během diskuse s ním.

33. Agentura ERA na toto tvrzení ve svém stanovisku poskytla podrobnou odpověď. Agentura ERA nejprve nabídla ujištění, že stěžovatel nebyl za žádných okolností vyzván k odstoupení. Naopak, přístup přijatý agenturou ERA spočíval v nalezení rozumného a účinného způsobu řešení situace, který zohlednil odbornou kvalifikaci stěžovatele, jakož i jeho profesní rozvoj v rámci agentury ERA.

34. Agentura ERA rovněž uvedla, že stěžovatel "nikdy nepředložil podložené tvrzení"neformálně nebo formálně týkající se morálního obtěžování vůči konkrétnímu zaměstnanci agentury ERA (4) a nikdy přesně neuvedl, které konkrétní události nebo aspekty chování byly považovány za morální obtěžování.

Pokud jde o incident i), agentura ERA vysvětlila, že dotčená diskuse se stěžovatele vůbec netýkala a že stěžovatel podal stížnost na obtěžování pouze na základě zaslechnutí ojedinělé fráze vyjádřené v rámci výše uvedeného rozhovoru.

Pokud jde o incident ii), agentura ERA uznala, že v „jednom ojedinělém případě“ zvýšil přímý nadřízený stěžovatele svůj hlas během diskuse s ním. Omluvil se však za své chování a ujistil ho, že takový incident se již nebude opakovat, což se skutečně stalo.

35. Agentura ERA uvedla, že podle služebního řádu se morálním obtěžováním rozumí jakékoli nevhodné chování, k němuž dochází po určitou dobu, je opakované nebo systematické a zahrnuje fyzické chování, mluvený nebo psaný jazyk, úmyslná gesta nebo jiné jednání, které může narušit osobnost, důstojnost nebo fyzickou či psychickou integritu jakékoli osoby. Agentura ERA uvedla, že jí nikdy nebyly předloženy žádné důkazy o výše uvedeném.

36. Stěžovatel ve svém vyjádření uvedl, že má k dispozici příslušné dokumenty osvědčující morální obtěžování vůči němu, a to i) dokument z ledna 2007 týkající se vzdělávacího programu, kterého se musel odmítnout zúčastnit, protože uvedený dokument odkazoval na soukromý život stěžovatele; ii) zprávu svého lékaře a předání jeho spisu psychologovi, který zjistil příznaky morálního obtěžování ve zdravotním stavu stěžovatele a jeho svědectví; iii) zprávu člena výboru zaměstnanců obsahující odkaz na žádost o odstoupení, která byla stěžovateli předložena na schůzi (5). Uvedl rovněž, že tyto dokumenty může v případě potřeby poskytnout útvarům veřejného ochránce práv.

Posouzení veřejného ochránce práv

37. Veřejná ochránkyně práv děkuje stěžovateli za jeho ochotu poskytnout další dokumenty. Veřejný ochránce práv se však domnívá, že informace, které strany dosud poskytly, jsou dostatečné k tomu, aby mohl rozhodnout o tvrzeních a nárocích stěžovatele. Veřejný ochránce práv proto nepovažuje v tomto případě za užitečné žádat stěžovatele o další důkazy. Kromě toho poukazuje na to, že jeho šetření stížností týkajících se morálního obtěžování na pracovišti se omezuje na posouzení, zda byly interní stížnosti týkající se této otázky řádně vyřízeny a zda byl zaveden systém pomoci a poradenství pro oběti.

38. Z výše uvedeného vyplývá, že současné šetření veřejné ochránkyně práv se bude týkat pouze postupu uplatňovaného agenturou ERA a přístupů, které agentura nakonec přijala k řešení tvrzení stěžovatele o morálním obtěžování.

39. Veřejný ochránce práv připomíná čl. 12 písm. a) služebního řádu:

„1. Úředníci se zdrží jakékoli formy psychického nebo sexuálního obtěžování.

2. Úředník, který se stal obětí psychického nebo sexuálního obtěžování, nesmí utrpět žádnou újmu ze strany orgánu. Úředník, který poskytl důkazy o psychickém nebo sexuálním obtěžování, nesmí utrpět žádnou újmu ze strany orgánu, pokud jednal čestně.

3. „Psychologickým obtěžováním“ se rozumí jakékoli nevhodné chování, k němuž dochází po určitou dobu, které se opakuje nebo je systematické a zahrnuje fyzické chování, mluvený nebo psaný jazyk, úmyslná gesta nebo jiné jednání, které může narušit osobnost, důstojnost nebo fyzickou či psychickou integritu jakékoli osoby. (…)".

40. Pokud jde o oba dotčené incidenty a na základě vysvětlení poskytnutého agenturou ERA v jejím stanovisku, zdá se, že agentura provedla šetření s cílem zjistit skutečnosti, které stály u zrodu těchto incidentů. Kromě toho se podle agentury ERA přímý nadřízený stěžovateli omluvil za jeho nevhodné chování. Ve svých připomínkách stěžovatel vysvětlení agentury ERA nezpochybnil.

41. Pokud však jde o otázku odstoupení stěžovatele, veřejný ochránce práv konstatuje, že jej agentura ERA ujistila, že stěžovatel za žádných okolností nebyl požádán o odstoupení, zatímco stěžovatel tvrdil, že jeho hierarchie jej v září a prosinci 2006 ústně požádala o odstoupení. Tvrdil rovněž, že měl k dispozici zprávu výboru zaměstnanců, která uváděla, že během schůzky byl stěžovatel vyzván, aby odstoupil.

42. Veřejný ochránce práv proto není přesvědčen, že stěžovatel skutečně nebyl požádán o odstoupení, byť jen neformálně.

43. Nicméně, jak bylo uvedeno v bodě 37 výše, veřejný ochránce práv nepovažuje za svůj úkol zaujmout stanovisko k tomu, zda takové případné žádosti o rezignaci mohly představovat případ obtěžování, ale přezkoumat postup uplatňovaný agenturou ERA při řešení obav stěžovatele v tomto ohledu.

44. Veřejný ochránce práv proto konstatuje, že agentura ERA ve své odpovědi ze dne 26. listopadu 2007 na stížnost stěžovatele podle čl. 90 odst. 2 uvedla, že během rozhovoru se stěžovatelem, který se konal dne 26. ledna 2007, výkonný ředitel stěžovatele informoval, že generální ředitelství Komise pro dopravu vyhovělo výtkám týkajícím se jeho odborných schopností, a navrhl mu, aby byl převeden na oddělení agentury pro evaluační ekonomii. Výkonný ředitel se zavázal, že v případě, že stěžovatel návrh na převod přijme, bude mít možnost objektivně prokázat své odborné schopnosti v podobné oblasti. Stěžovatel návrh na převod přijal a ústně se zavázal požádat o jeho převod z vlastního podnětu, aby nedošlo k poškození jeho profesní pověsti.

45. Veřejná ochránkyně práv navíc chápe, že stěžovatel byl převeden na jiné pracovní místo v oddělení „Hodnocení ekonomiky“, konkrétně na „rozpočtového úředníka“, a zdá se, že je s touto změnou spokojen. Kromě toho se podle agentury ERA výkonný ředitel rozhodl svěřit stěžovateli přímou řídící odpovědnost vedoucího administrativy, který navrhl poskytnout stěžovateli odbornou pomoc a souhlasil s tím, že mu nabídne možnost vyřešit problémy, s nimiž se setkal při výkonu svých funkcí. Stěžovatel ve svém vyjádření výše uvedené nezpochybnil.

46. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že agentura ERA vyvinula přiměřené úsilí, aby se vypořádala s obavami stěžovatele, že byl na pracovišti morálně obtěžován. Kromě toho se snažila stěžovateli pomoci vyřešit jeho obtíže při výkonu jeho povinností účetního a pomáhala mu v jeho dalších povinnostech rozpočtového úředníka. S ohledem na výše uvedené se proto veřejná ochránkyně práv domnívá, že agentura ERA přijala v reakci na situaci stěžovatele po auditu řádná opatření.

47. Na základě výše uvedených skutečností veřejný ochránce práv neshledává případ nesprávného úředního postupu.

C. Údajně nesprávné rozhodnutí agentury ERA zveřejnit pracovní místo zastávané stěžovatelem a následně přijmout dalšího účetního Argumenty
předložené veřejnému ochránci práv

48. Stěžovatel tvrdil, že se agentura ERA nesprávně rozhodla zveřejnit pracovní místo zastávané stěžovatelem a následně přijmout dalšího účetního.

49. Ve svém stanovisku ERA uvedla, že zveřejnění pracovního místa nevyžaduje nábor, neboť ERA si vyhradila právo zveřejňovat pracovní místa za účelem vytvoření rezervních seznamů, které jsou k dispozici pro nábor dalších zaměstnanců nebo nahrazení zaměstnanců, kteří opustili ERA.

Posouzení veřejného ochránce práv

50. Veřejná ochránkyně práv chápe výše uvedené vysvětlení agentury ERA jako odkaz na její obecnou politiku náboru zaměstnanců a vyjadřuje politování nad tím, že nevznesla konkrétnější připomínky k současnému tvrzení stěžovatele.

51. Bez ohledu na výše uvedené skutečnosti a na základě dostupných důkazů se zdá, že k údajnému zveřejnění došlo dne 11. května 2007, tj. přibližně pět měsíců poté, co stěžovatel vedl rozhovor s výkonným ředitelem, který je rovněž uveden v bodě 44 výše. Vzhledem k tomu, že se zdá, že během tohoto rozhovoru stěžovatel souhlasil s převedením na jiné pracovní místo, zveřejnění pracovního místa se nejeví jako nepřiměřené nebo nespravedlivé.

52. Zdá se tedy, že ze strany agentury ERA nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud jde o tvrzení stěžovatele.

D. Tvrzení stěžovatele
Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

53. Stěžovatel tvrdil, že by mu měla být i) nabídnuta nová smlouva nebo by mu mělo být umožněno dokončit čtyřletou smlouvu účetního (do roku 2009) a ii) povýšen v souladu se standardními postupy.

54. ERA uvedla, že rozhodnutí o přeřazení stěžovatele v zájmu služby mu umožnilo zachovat jeho platovou třídu, dokončit čtyřletou pracovní smlouvu s ERA a případně prodloužit její dobu trvání. Agentura ERA uvedla, že po četných schůzkách a diskusích se stěžovatelem, které se uskutečnily za přítomnosti zástupců zaměstnanců, souhlasila s převedením na pozici „rozpočtového úředníka“ s definovaným popisem pracovní náplně, posláním a povinnostmi. Stěžovatel podepsal dodatek ke své pracovní smlouvě s účinností od 1. prosince 2007.

55. Agentura ERA uvedla, že pokud jde o nárok stěžovatele na povýšení v souladu se standardními postupy, použije standardní postupy pro povýšení na základě spravedlivého a rovného hodnocení zahrnujícího všechny zaměstnance, včetně stěžovatele.

Posouzení veřejného ochránce práv

56. Pokud jde o první tvrzení stěžovatele, zdá se, že čtyřletá smlouva stěžovatele nebyla přerušena agenturou ERA, ale že naopak podepsal dodatek ke své pracovní smlouvě, který nabyl účinnosti dne 1. prosince 2007, i když na jiné pracovní místo, než je účetní. Vzhledem k tomu, že stěžovatel ve svých připomínkách vyjádřil spokojenost se svým novým pracovním místem (jak je rovněž uvedeno v bodě 21 výše), veřejný ochránce práv se domnívá, že zřejmě neexistují důvody pro další šetření tohoto tvrzení.

57. Pokud jde o druhé tvrzení stěžovatele, vzhledem k závazku agentury ERA uplatňovat standardní postupy pro povýšení na základě spravedlivého a nestranného posouzení zahrnujícího všechny zaměstnance, včetně stěžovatele, se veřejný ochránce práv domnívá, že se nezdá, že by existovaly důvody pro další šetření tohoto tvrzení.

E. Závěry

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti, pokud jde o tři tvrzení stěžovatele, se zdá, že ze strany agentury ERA nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Pokud jde o dvě tvrzení stěžovatele, zdá se, že neexistují žádné důvody pro další šetření.

Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá. Stěžovatel a výkonný ředitel agentury ERA budou o tomto rozhodnutí informováni.

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

Ve Štrasburku dne 23. září 2008.

---

(1) Podle čl. 2 odst. 8 statutu veřejného ochránce práv „nemůže být veřejnému ochránci práv podána žádná stížnost týkající se pracovních vztahů mezi orgány a institucemi Společenství a jejich úředníky a ostatními zaměstnanci, pokud dotyčná osoba nevyčerpala všechny možnosti pro podání vnitřních administrativních žádostí a stížností, zejména postupy uvedené v čl. 90 odst. 1 a 2 služebního řádu (...)“.

(2) Viz věc F-21/06 Da Silva v. Komise, rozsudek ze dne 28. června 2007 (dosud nezveřejněno).

(3) Viz rovněž rozsudek Soudního dvora ve věci Klinke v. Soudní dvůr, C-298/93 P, Recueil 1994, s. I-3009, bod 38; rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Burban v. Parlament, T-133/89, Recueil 1990, s. II-245, bod 27; a rozsudek Soudu prvního stupně ve spojených věcech Rodríguez Pérez v. Komise, T-114/98 a T-115/98, Recueil FP, s. I-A-97 a II-529, bod 32.

(4) Veřejná ochránkyně práv chápe, že stěžovatel podal u agentury ERA stížnost na obtěžování, aniž by uvedl autora údajného morálního obtěžování.

(5) Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že stěžovatel ve svých připomínkách neupřesnil, kdy se tato schůzka konala.