Štrasburk 18. dubna 2008

Vážený pane doktore M.,

Dne 24. září 2007 jste evropskému veřejnému ochránci práv podal stížnost týkající se toho, že Evropská komise údajně nerozhodla o Vaší potvrzující žádosti o přístup k dokumentu ve lhůtách stanovených nařízením č. 1049/2001 (1).

Dne 4. října 2007 jsem předal stížnost předsedovi Komise. V e-mailu ze dne 15. prosince 2007 jste se mě zeptal, zda je pravděpodobné, že stanovisko Komise bude vydáno ještě v roce 2007. Bohužel se ukázalo, že v roce 2007 nebude možné na váš e-mail odpovědět. Dne 10. ledna 2008 jsem Vám předal původní anglické znění stanoviska Komise, které mi Komise zaslala dne 8. ledna 2008. V dopise ze dne 14. ledna 2008 jste poukázal na to, že Komise podle svého stanoviska neposkytne přístup k požadovanému dokumentu. V témže dopise jste vznesl dvě doplňující otázky, na které měla Komise odpovědět. Dne 31. ledna 2008 jsem Vám zaslal německý překlad stanoviska Komise s výzvou k vyjádření. Rovněž jsem Vás informoval, že na základě Vašich připomínek rozhodnu o tom, jak postupovat v případě dvou otázek, které jste mi položil, a poukázal jsem na to, že byste v této věci mohl rovněž zvážit přímé oslovení Komise. Dne 5. února 2008 jste zaslal připomínky ke stanovisku Komise.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Dne 28. května 2007 podal stěžovatel, německý občan, žádost o přístup k dokumentu K(2007)581/1. Tento dokument sestává z i) sdělení Komisi vypracovaného její právní službou a ii) návrhu rozhodnutí, které má být přijato podle čl. 15 odst. 3 nařízení č. 1/2003 (2), jehož prostřednictvím by byla právní služba oprávněna předložit písemné a se souhlasem soudu i ústní vyjádření Gerechtshof te Amsterdam, nizozemskému soudu, ve věci týkající se otázky, zda lze z daně odvodit pokutu uloženou Komisí za protisoutěžní jednání (věc 06/00252).

Dopisem ze dne 15. června 2007 Komise prodloužila lhůtu pro vyřízení žádosti stěžovatele o 15 pracovních dnů a vysvětlila, že to bylo způsobeno poměrně vysokým počtem osob, které musely být konzultovány při přípravě oficiální odpovědi stěžovateli.

Dne 2. července 2007 byl poskytnut částečný přístup k požadovanému dokumentu. Jak zdůraznila Komise, na některé části relevantního dokumentu se vztahovala výjimka obsažená v čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 (3), podle níž se zpřístupnění odepře, pokud by porušovalo ochranu soudního řízení a právního poradenství, neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění. Komise měla za to, že zpřístupnění některých částí dokumentu by mohlo ohrozit nezávislé právní poradenství, a vzhledem k tomu, že příslušná vnitrostátní soudní řízení stále probíhají, zdůraznila, že nic nenasvědčuje tomu, že by existoval převažující veřejný zájem na zpřístupnění. Důvěrné části požadovaného dokumentu byly proto vypuštěny.

V e-mailu ze dne 3. července 2007 stěžovatel vysvětlil svůj profesní zájem na dokumentech vzhledem k tomu, že žádost o přístup podal jako vedoucí finančního úřadu německé obce. Jeho e-mail byl zjevně považován za potvrzující žádost o úplný přístup k příslušnému dokumentu.

Dne 24. července 2007 Komise prodloužila lhůtu pro zpracování potvrzující žádosti stěžovatele o 15 pracovních dnů. Vzhledem k blížícímu se uplynutí prodloužené lhůty dne 14. srpna 2007 Komise dopisem ze dne 10. srpna 2007 informovala stěžovatele, že není schopna dodržet lhůtu, pokud jde o její rozhodnutí. Ve stejném dopise Komise informovala stěžovatele o opravných prostředcích, které má k dispozici, včetně možnosti podat stížnost evropskému veřejnému ochránci práv.

Dne 24. září 2007 podal stěžovatel stížnost veřejnému ochránci práv (stížnost 2420/2007/BEH). Ve své stížnosti tvrdil, že Komise o jeho potvrzující žádosti nerozhodla ve lhůtách stanovených nařízením č. 1049/2001. Tvrdil, že Komise by měla rozhodnout o jeho potvrzující žádosti a poskytnout mu přístup k požadovanému dokumentu.

Šetření

Stanovisko Komise

Komise ve svém stanovisku uznala, že nepřijala konečné rozhodnutí o potvrzující žádosti stěžovatele, a za zpoždění se omluvila. Zároveň poukázala na to, že práva stěžovatele nebyla dotčena vzhledem k tomu, že čl. 8 odst. 3 nařízení č. 1049/2001 považuje neposkytnutí odpovědi orgánem za zápornou odpověď.

Pokud jde o věc samou, Komise poukázala na to, že požadovaný dokument je sdělením Komisi, které připravila právní služba Komise a které se skládá ze dvou částí, a to i) návrhu rozhodnutí o intervenci ve věci probíhající před odvolacím soudem v Amsterodamu a ii) návrhu pokynu právní službě k výkonu tohoto rozhodnutí. Dokument byl proto vypracován pro interní použití a byl součástí interního rozhodovacího procesu Komise před přípravou podání Komise v konkrétních soudních řízeních. Komise rovněž vysvětlila, že odvolací soud v Amsterodamu předložil Evropskému soudnímu dvoru předběžnou otázku týkající se výkladu čl. 15 odst. 3 nařízení č. 1/2003. Tato otázka se týkala pravomoci Komise předložit z vlastního podnětu písemná vyjádření v rámci řízení týkajícího se odpočitatelnosti pokuty uložené za porušení práva Společenství od zdanitelného zisku. Komise zdůraznila, že je rovněž účastníkem tohoto řízení a předloží svá vyjádření Soudnímu dvoru, ačkoli nemá žádnou záruku, že bude moci předložit vyjádření odvolacímu soudu v Amsterodamu. Zpřístupnění úplného obsahu požadovaného dokumentu, a to i v anonymizované podobě, by tedy ohrozilo práva Komise jakožto účastníka tohoto řízení tím, že by zveřejnilo přípravný dokument, jehož obsah by mohl být později součástí jejího podání. Z těchto důvodů zabránila výjimka stanovená v čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 úplnému zpřístupnění. Kromě toho nebyly nepříznivé účinky zpřístupnění převáženy veřejným zájmem na úplném zpřístupnění.

Komise přiložila kopii příslušného rozsudku odvolacího soudu v Amsterodamu, kterým byla uvedená předběžná otázka předložena Soudnímu dvoru.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel poukázal na to, že v této fázi chápe důvody Komise pro nezpřístupnění požadovaného dokumentu. Uvedl rovněž, že byl zklamán délkou času, který Komisi trvalo, než odvedla svou práci. Uvedl však také, že celkově považuje tuto záležitost za vyřešenou, a poděkoval veřejnému ochránci práv za jeho vystoupení.

ROZHODNUTÍ

1 Tvrzení, že Komise o potvrzující žádosti nerozhodla ve stanovené lhůtě, a související tvrzení

1.1 Tato stížnost se týká toho, že Evropská komise údajně nerozhodla o potvrzující žádosti stěžovatele o přístup k dokumentu K(2007)581/1 ve lhůtě stanovené v nařízení č. 1049/2001 (4). Tento dokument sestává z i) sdělení Komisi vypracovaného její právní službou a ii) návrhu rozhodnutí, které má být přijato podle čl. 15 odst. 3 nařízení č. 1/2003 (5), jehož prostřednictvím by právní služba byla oprávněna předložit vyjádření Gerechtshof te Amsterdam, nizozemskému soudu, ve věci týkající se otázky, zda lze z daně odvodit pokutu uloženou Komisí za protisoutěžní jednání (věc 06/00252). Na základě původní žádosti stěžovatele o přístup byl poskytnut pouze částečný přístup k požadovanému dokumentu. Stěžovatel tvrdil, že Komise by měla rozhodnout o jeho potvrzující žádosti a poskytnout (komplexní) přístup k požadovanému dokumentu.

1.2 Komise ve svém stanovisku uznala, že nepřijala konečné rozhodnutí o potvrzující žádosti stěžovatele, a omluvila se za zpoždění. Měl rovněž za to, že s ohledem na čl. 8 odst. 3 nařízení č. 1049/2001, který považuje neposkytnutí včasné odpovědi za zamítavou odpověď, nemá neposkytnutí odpovědi vliv na práva stěžovatele. Pokud jde o věc samou, Komise uvedla, že na požadovaný dokument se vztahuje výjimka obsažená v čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001, jelikož úplné zpřístupnění by ohrozilo ochranu soudního řízení a právního poradenství. Jak uvedla Komise, požadovaný dokument se týkal probíhajících soudních řízení, a to jak před vnitrostátním soudem, tak před Evropským soudním dvorem, takže úplné zpřístupnění, a to i v anonymizované podobě, by ohrozilo práva Komise jako účastníka takového řízení. Konečně veřejný zájem na zpřístupnění nepřevážil nad nepříznivými účinky zpřístupnění na zájmy chráněné čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001.

1.3 Stěžovatel ve svém vyjádření vysvětlil, že chápe důvody Komise pro nezpřístupnění požadovaného dokumentu. Vyjádřil rovněž své zklamání nad tím, jak dlouho trvá Komisi, než odvede svou práci. Uvedl však, že celkově považuje tuto záležitost za vyřešenou, a poděkoval evropskému veřejnému ochránci práv za jeho vystoupení.

1.4 Veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel vyjádřil zklamání nad délkou doby, kterou Komise věnovala své práci, ale záležitost považoval za vyřešenou. V této souvislosti je veřejná ochránkyně práv toho názoru, že není třeba provádět další šetření, pokud jde o tvrzení stěžovatele a související tvrzení.

2 Závěr

Z důvodu uvedeného výše v bodě 1.4 se veřejná ochránkyně práv domnívá, že další šetření stížnosti není nutné. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).

(2) Nařízení Rady 1/2003/ES ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).

(3) Viz poznámka 1.

(4) Viz poznámka 1.

(5) Viz poznámka 2.