Štrasburk 14. prosince 2007

Vážená paní S.,

Dne 11. dubna 2007 jste předložil evropskému veřejnému ochránci práv stížnost na Evropskou komisi.

Dne 16. května 2007 jsem předal stížnost předsedovi Komise.

Dne 23. července 2007 zaslala Komise stanovisko k Vaší stížnosti a následující den mě informovala, že stanovisko, které zaslala, představuje nesprávnou verzi a že opravená verze bude zaslána v prvních dnech září 2007.

Dne 8. srpna 2007 jste zavolal mým útvarům a dne 5. září 2007 jste mi zaslal dopis, v němž jste mě informoval, že jste dne 23. května 2007 zahájil řízení před Soudem pro veřejnou službu Evropské unie.

Dne 15. října 2007 informovala Komise mé útvary dopisem, že se dozvěděla, že jste zahájil výše uvedené řízení, a proto se rozhodla nezaslat své opravené stanovisko.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Podle stěžovatele byly relevantní skutečnosti shrnuty takto:

Stěžovatel je úředníkem Evropské komise. Od 7. července 2005 pracuje v generálním ředitelství Komise pro informační společnost a média (GŘ INFSO).

Stížnost se týkala její zkušební doby v GŘ pro podniky (dále jen „GŘ ENTR“) (od 1. října 2003 do 28. února 2005). Stěžovatel pracoval v GŘ ENTR jako právní poradce na dočasném pracovním místě. Její první, průběžná zpráva byla pozitivní.

Poté, v důsledku reorganizace jejího oddělení, které bylo přesunuto z Lucemburku do Bruselu, se její nadřízený změnil. Stěžovatelka zjistila, že nové pracovní podmínky jí neumožňují řádně plnit její povinnosti z důvodu i) protichůdných příkazů, které jí byly vydány; ii) změny jejího pracovního profilu bez jejího souhlasu (v rámci nového profilu nemohla rozvíjet své profesní schopnosti); iii) neinformování o obchodních záležitostech; a iv) obecné obtíže při komunikaci se svým novým nadřízeným (novými nadřízenými) a kolegy. Požádala proto o převedení do jiného oddělení téhož GŘ. Její nadřízení s tímto požadavkem nesouhlasili.

V srpnu 2004 obdržela stěžovatelka druhou průběžnou zprávu, která byla negativní. Následně se zhoršily její pracovní podmínky. Vedoucí oddělení informoval všechny zaměstnance o druhé průběžné zprávě stěžovatele během schůzky. Dále nesouhlasil s návrhem stěžovatelky na termín její letní dovolené a s její žádostí o školení nebo o vyslání na služební cesty do zahraničí. Kromě toho rozesílal e-maily jejím kolegům, které obsahovaly negativní komentáře k jejímu výkonu. Úkoly stěžovatelky byly přerozděleny mezi ostatní zaměstnance a její přístup ke společnému disku "S" byl omezen. Konečně vedoucí oddělení zahájila postup hodnocení svého výkonu na základě čl. 34 odst. 2 služebního řádu, který může vést k propuštění před uplynutím zkušební doby.

Stěžovatelka měla za to, že výše uvedené jednání vedoucí jejího oddělení představuje psychické obtěžování. V tomto ohledu ke své stížnosti připojila názor právníka a názor psychologa.

Stěžovatel se obrátil na výbor zaměstnanců, odbory a ředitele pro lidské zdroje GŘ ENTR.

Zahájila rovněž neformální postup zavedený Komisí pro oběti obtěžování. Oslovila dva důvěrné poradce a mediátora Komise, kteří jí všichni radili a pomáhali jí při jednáních s nadřízenými stěžovatele.

Dne 26. října 2004 podala stěžovatelka formální žádost o pomoc podle článku 24 služebního řádu, která se předpokládá pro každou osobu, která se cítí být obětí obtěžování. Stěžovatelka uvedla, že byla „obtěžována“, a požádala o pozastavení hodnocení své výkonnosti na základě čl. 34 odst. 2 služebního řádu a opět o převedení na jiné GŘ.

Dne 20. července 2005 odpovědělo GŘ pro správu a personál (dále jen „GŘ ADMIN“) na žádost stěžovatele o pomoc podle článku 24 služebního řádu. Uvedl, že na základě dostupných důkazů oddělení GŘ ADMIN pověřené stížnostmi na obtěžování nekonstatovalo, že relevantní okolnosti představují případ obtěžování, a proto nebylo zahájeno zvláštní správní šetření.

Mezitím byla dne 15. ledna 2005 dokončena hodnotící zpráva stěžovatelky (dále jen „zpráva“) vypracovaná podle čl. 34 odst. 2 služebního řádu a bylo doporučeno její propuštění. Výbor pro zprávu však s tímto doporučením nesouhlasil a navrhl GŘ ADMIN, aby stěžovatelka dokončila zkušební dobu v jiném GŘ během dalšího šestiměsíčního období. GŘ ADMIN proto stěžovatelku převedlo na GŘ INFSO, které zahájilo toto šestiměsíční období v březnu 2005.

Stěžovatelka nebyla ve svém novém pracovním místě spokojena a ucházela se o pracovní místa Komise v zahraničí (v New Yorku). Její žádost nebyla úspěšná. Požádala o intervenci mediátora Komise v tomto ohledu. Zjistila, že zamítavé rozhodnutí o jejím vyslání do zahraničí bylo způsobeno zprávou a skutečností, že podala stížnosti na své nadřízené.

Dne 17. srpna 2005 proto stěžovatelka podala žádost podle čl. 90 odst. 1 služebního řádu o náhradu škody, která jí má být vyplacena jako oběti obtěžování.

Proti závěrům zprávy podala rovněž odvolání podle čl. 90 odst. 2 (aby byla propuštěna bez ukončení zkušební doby) a požádala o jeho zrušení. Dne 19. prosince 2005 GŘ ADMIN konstatovalo, že vzhledem k tomu, že stěžovatelka byla mezitím jmenována úředníkem, neexistují důvody pro podání odvolání proti výše uvedeným závěrům zprávy.

Dne 20. ledna 2006 se stěžovatelka obrátila na předsedu Komise a stěžovala si na chování svých nadřízených v GŘ ENTR. Přijal ji i komisař Kallas. Pan Kallas rovněž zaslal stěžovatelce dopis v reakci na její dopis předsedovi Komise, v němž pan Kallas její stížnost zamítl.

Dne 13. března 2006 podala stěžovatelka další opravný prostředek podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu proti rozhodnutí ze dne 19. prosince 2005 týkajícímu se její žádosti o náhradu škody. Požádala také o přístup k některým dokumentům ze svého osobního spisu.

Dne 17. května 2006 bylo její odvolání zamítnuto a byl zveřejněn pouze jeden dokument.

Poté se obrátila na evropského inspektora ochrany údajů (EIOÚ), který jí pomohl s žádostí o přístup k dokumentům. Když se dozvěděla o nových dokumentech, měla za to, že některé další dokumenty z jejího spisu byly odstraněny nebo změněny bez jejího vědomí.

Následně podal stěžovatel dne 8. listopadu 2006 odvolání podle čl. 90 odst. 2 a žádost podle čl. 90 odst. 1 o náhradu škody. Tvrdila, že v jejím případě existuje "paralelní" osobní spis a že zpráva byla vypracována, aniž by měla možnost se bránit.

GŘ ADMIN odpovědělo dne 13. února 2007 a zamítlo její odvolání a žádost. Zjistila, že prvky jejího spisu, které stěžovatelka považovala za nové, neposkytují dostatečné důvody pro opětovné posouzení její zprávy a že neexistuje žádný „paralelní“ osobní spis. Uvedl také, že odvolání stěžovatele je „opakující se“.

Kromě toho se stěžovatel dne 19. prosince 2006 obrátil na OLAF. V únoru 2007 OLAF konstatoval, že nemá pravomoc zabývat se jejím případem.

Dne 11. dubna 2007 byla stížnost podána evropskému veřejnému ochránci práv.

Tvrdila, že se Komise řádně nezabývala jejími obviněními z obtěžování.

Tvrdila, že Komise by jí měla i) poskytnout informace o všech šetřeních provedených v rámci GŘ ENTR v souvislosti s jejím případem a ii) zavést účinná preventivní opatření proti obtěžování, jakož i účinné prostředky nápravy v případech obtěžování.

Šetření

Rozsah šetření veřejného ochránce práv

Ve svém dopise o zahájení šetření veřejný ochránce práv informoval stěžovatele, že jeho šetření stížností na obtěžování na pracovišti se omezují na určení toho, zda dotčený orgán řádně uplatňoval příslušné vnitřní postupy.

Stanovisko Komise k dopisům Komise ze dne 23. a 24. července 2007

Dne 23. července 2007 zaslala Komise stanovisko ke stížnosti a následující den informovala útvary veřejného ochránce práv, že stanovisko, které zaslala, odráží nesprávnou verzi a že opravená verze bude zaslána v prvních dnech září 2007.

Připomínky stěžovatele (telefonní hovor stěžovatele ze dne 8. srpna 2007 a dopis stěžovatele ze dne 5. září 2007)

Dne 8. srpna 2007 stěžovatelka informovala útvary veřejného ochránce práv, že dne 23. května 2007 zahájila soudní řízení před Soudem pro veřejnou službu (věc F-49/07 R v. Komise) na základě skutečností uvedených v její stížnosti veřejnému ochránci práv.

Ve svém následném dopise ze dne 5. září 2007 stěžovatelka nejprve uvedla, že její stížnost k Soudu se týká zrušení aktů, které podle ní mají na ni škodlivé účinky. Mezi tyto akty patří rozhodnutí GŘ ADMIN ze dne 20. července 2005, kterým byla zamítnuta její žádost o pomoc podle článku 24 služebního řádu ze dne 26. října 2004 a které je uvedeno v jejím osobním spisu. Ve své stížnosti požádala Soud, aby „stanovil odpovědnost Společenství za všechna protiprávní rozhodnutí, jednání a chování Komise“a aby jí poskytl náhradu škody ve výši 2 500 000 EUR, kterou utrpěla v důsledku morálního obtěžování.

Zadruhé se stěžovatelka v podstatě domnívala, že veřejný ochránce práv by měl i) pokračovat v šetření její stížnosti souběžně s řízením před Soudem pro veřejnou službu nebo ii) zahájit šetření z vlastního podnětu týkající se problematiky obtěžování v rámci Komise na základě skutečností, které uvedla. Požádala rovněž veřejného ochránce práv, aby s Komisí domluvil, že předtím, než Soud rozhodne o jejím případu, bude převedena do jiného orgánu.

Požádala veřejnou ochránkyni práv, aby společně s Komisí hledala smírné řešení s cílem „odstranit případ nesprávného úředního postupu“nebo povzbudit Komisi k účasti na dohodovacím řízení před tribunálem.

Nakonec uvedla, že mezitím byla dne 1. května 2007 převedena na jiné oddělení („mezinárodní vztahy“) v rámci téhož GŘ, a měla za to, že toto převedení bylo zneužívající a že odůvodnění rozhodnutí o tomto převedení bylo nedostatečné.

Dopis Komise ze dne 15. října 2007

Komise uvedla, že slíbila zaslat opravu svého stanoviska ke stížnosti ze dne 23. července 2007, ale když bylo její opravené stanovisko dokončeno v září 2007, dozvěděla se, že stěžovatel mezitím podal odvolání k Soudu prvního stupně (1) na základě skutečností, které byly předmětem šetření veřejného ochránce práv. Komise se proto rozhodla nezaslat veřejnému ochránci práv opravené stanovisko.

ROZHODNUTÍ

1 Úvodní poznámky

1.1 Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že stěžovatelka ho ve svém dopise ze dne 5. září 2007 informovala, že dne 1. května 2007 byla převedena do jiného oddělení ("mezinárodní vztahy") v rámci téhož generálního ředitelství ("GŘ"), a dospěla k závěru, že takové převedení je zneužívající a že odůvodnění rozhodnutí o tomto převedení je nedostatečné.

Pokud by stanovisko stěžovatele mohlo představovat nové tvrzení, je-li řádně odůvodněno, nezdá se, že stěžovatel dodržel čl. 2 odst. 8 statutu veřejného ochránce práv (2), pokud jde o tuto konkrétní otázku, a v tomto ohledu vyčerpal postup stanovený v článku 90 služebního řádu. Veřejný ochránce práv se proto touto otázkou v rámci tohoto šetření nezabývá. Stěžovatel však může v tomto ohledu podat novou stížnost poté, co vyčerpal postup podle článku 90.

1.2 Veřejný ochránce práv kromě toho chápe dopis stěžovatele ze dne 5. září 2007 tak, že naznačuje, že by veřejný ochránce práv mohl provést šetření z vlastního podnětu v obecné otázce, jak Komise řeší případy obtěžování. Veřejný ochránce práv nemá k dispozici prvky, které by mohly naznačovat systémový nesprávný úřední postup v tomto ohledu, a zahájení šetření z vlastního podnětu se proto v současné době nejeví jako užitečné. Pokud by se veřejný ochránce práv v budoucnu domníval, že v souvislosti s těmito otázkami může dojít k systémovému nesprávnému úřednímu postupu, zvážil by, zda by bylo vhodné zahájit takové šetření.

2 Původní tvrzení a tvrzení stěžovatele

2.1 Stěžovatelka ve své stížnosti veřejnému ochránci práv ze dne 11. dubna 2007 tvrdila, že se Komise řádně nezabývala jejími obviněními z obtěžování.

Stěžovatelka tvrdila, že Komise by ji měla i) informovat o všech šetřeních provedených v rámci GŘ pro podniky v souvislosti s jejím případem a ii) zavést účinná preventivní opatření proti obtěžování, jakož i účinné prostředky nápravy v případech obtěžování.

2.2 Následně stěžovatelka v telefonickém rozhovoru ze dne 8. srpna 2007 a v samostatném dopise ze dne 5. září 2007 informovala veřejného ochránce práv, že dne 23. května 2007 zahájila soudní řízení před Soudem pro veřejnou službu Evropské unie.

2.3 Komise potvrdila výše uvedené informace ve svém dopise veřejnému ochránci práv ze dne 15. října 2007 a uvedla, že odvolání stěžovatele k tribunálu je založeno na stejných skutečnostech jako ty, které jsou předmětem šetření veřejného ochránce práv.

2.4 Veřejný ochránce práv připomíná, že článek 195 Smlouvy o založení Evropského společenství zmocňuje evropského veřejného ochránce práv přijímat stížnosti "(...) týkající se případů nesprávného úředního postupu orgánů nebo institucí Společenství (...), s výjimkou případů, kdy tvrzené skutečnosti jsou nebo byly předmětem soudního řízení." Kromě toho čl. 2 odst. 7 statutu evropského veřejného ochránce práv stanoví, že "(...) pokud veřejný ochránce práv prohlásí stížnost za nepřípustnou z důvodu probíhajícího nebo ukončeného soudního řízení týkajícího se skutečností, které byly předloženy, nebo ukončí její projednávání, musí být výsledek šetření, která do té doby provedl, podán bez dalších kroků."

2.5 Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že jej stěžovatel informoval, že zahájil řízení před Soudem pro veřejnou službu Evropské unie ve věci skutečností, na nichž založil svá tvrzení a nároky ve své původní stížnosti veřejnému ochránci práv. Komise rovněž potvrdila, že taková žaloba proti ní byla podána k Soudu pro veřejnou službu. S ohledem na výše citovaný článek 195 Smlouvy o ES a čl. 2 odst. 7 statutu veřejného ochránce práv proto veřejný ochránce práv ukončí posuzování stížnosti a bez dalších kroků předloží výsledek dosud provedených šetření.

2.6 Vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv ukončí své šetření bez dalších kroků, nemůže vyhovět žádosti stěžovatele, aby hledal smírné řešení s cílem odstranit případ nesprávného úředního postupu nebo povzbudit Komisi, aby se účastnila smírčího řízení pod záštitou tribunálu. Veřejný ochránce práv rovněž nemá pravomoc zasahovat před Komisí, pokud jde o žádost stěžovatelky o převod na jiný orgán Společenství před tím, než Soud rozhodne o jejím případu. Je-li žádost stěžovatele žádostí o předběžná opatření, veřejný ochránce práv připomíná, že tato opatření, jsou-li shledána oprávněnými, může nařídit sám tribunál.

3 Závěr

Veřejný ochránce práv ukončí projednávání stížnosti a podá zprávu o výsledcích svých dosud provedených šetření, aniž by podnikl další kroky.

Předseda Komise bude o tomto rozhodnutí informován.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Veřejný ochránce práv rozumí Soudu pro veřejnou službu Evropské unie.

(2) Článek 2 odst. 8 statutu veřejného ochránce práv stanoví: „Veřejnému ochránci práv nelze podat stížnost, která se týká pracovního vztahu mezi orgány a institucemi Společenství a jejich úředníky a ostatními zaměstnanci, pokud dotyčná osoba nevyčerpala všechny možnosti pro podání vnitřních administrativních žádostí a stížností, zejména postupy uvedené v čl. 90 odst. 1 a 2 služebního řádu, a pokud neuplynuly lhůty pro odpovědi takto dožádaného orgánu.“