Štrasburk 8. října 2007

Vážený pane X,

Dne 19. února 2007 jste evropskému veřejnému ochránci práv podal stížnost na Evropskou komisi, která údajně neodpověděla na Vaše dopisy ze dne 8. prosince 2006, 23. ledna a 3. února 2007. Tvrdil jste, že toto neposkytnutí odpovědi představuje diskriminaci.

Dne 21. února 2007 jste mi zaslal další dokumenty týkající se Vaší stížnosti.

Dne 21. března 2007 jsem předal stížnost předsedovi Komise.

Dne 13. června 2007 jste mi zaslal další dokumenty týkající se Vaší stížnosti.

Komise zaslala anglické znění svého stanoviska dne 2. července 2007 a španělské znění dne 9. července 2007.

Dne 11. července 2007 jsem Vám jej předal s výzvou k předložení připomínek. Dne 15. července 2007 jste mi zaslal své připomínky.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Podle stěžovatele byly relevantními skutečnostmi v souhrnu tyto skutečnosti:

Doporučeným dopisem ze dne 8. prosince 2006 se stěžovatel obrátil na komisaře pro hospodářské a měnové záležitosti Joaquina Almuniu. V tomto dopise stěžovatel tvrdil, že španělská banka porušila španělská a evropská pravidla hospodářské soutěže.

Dne 23. ledna 2007 zaslal stěžovatel dopis vedoucímu oddělení ředitelství B generálního ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele. Stěžovatel vznesl stejná tvrzení jako ve svém dopise komisaři Almuniovi.

Dne 3. února 2007 zaslal stěžovatel komisaři Almuniovi další dopis, v němž zopakoval svá tvrzení. V tomto dopise dále uvedl, že neobdržel žádné potvrzení o přijetí svého dopisu ze dne 8. prosince 2006.

Stěžovatel ve své stížnosti evropskému veřejnému ochránci práv tvrdil, že od Evropské komise neobdržel žádnou odpověď na své tři dopisy ze dne 8. prosince 2006, 23. ledna a 3. února 2007. Dále tvrdil, že tento nedostatek odpovědi představuje diskriminaci, protože podle jeho názoru "nikdo není nad zákonem".

Telefonický rozhovor mezi útvary veřejného ochránce práv a stěžovatelem

Dne 21. února 2007 zavolaly útvary veřejného ochránce práv stěžovateli a požádaly ho, aby mu zaslal kopie dopisů, které zaslal Komisi.

Téhož dne stěžovatel zaslal veřejnému ochránci práv požadované dokumenty.

Další kontakty mezi útvary veřejného ochránce práv a stěžovatelem

E-mailem ze dne 7. března 2007 kontaktovaly útvary veřejného ochránce práv stěžovatele, aby zjistily, zda Komise odpověděla na dopisy stěžovatele po jeho telefonickém rozhovoru ze dne 21. února 2007 s útvary veřejného ochránce práv.

E-mailem ze dne 9. března 2007 stěžovatel uvedl, že neobdržel žádné odpovědi.

Šetření

Stanovisko Komise

Ve své replice Komise shrnula následující tvrzení:

Komise uvedla, že jí stěžovatel zaslal několik dopisů, zejména generálnímu ředitelství pro informační společnost („GŘ INFSO“); Generální ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele („GŘ SANCO“); a kabinety komisařů Almunii a McCreevyho.

GŘ INFSO, GŘ SANCO a kabinety komisařů Almunii a McCreevyho odpověděly na řadu dopisů, které stěžovatel zaslal Komisi.

K údajnému neposkytnutí odpovědi na dopis stěžovatele ze dne 23. ledna 2007

Komise uvedla, že dne 4. ledna 2007 zaslalo GŘ SANCO věcnou odpověď na e-mail stěžovatele ze dne 29. listopadu 2006. Komise rovněž uvedla, že stěžovatel obdržel dne 11. prosince 2006 od GŘ INFSO předběžnou odpověď, v níž jej informovala, že Komise nemůže jeho žádost projednat, neboť nemůže zasahovat do sporů mezi občany a finančními institucemi. GŘ INFSO ve své odpovědi stěžovateli rovněž poskytlo kontaktní údaje útvaru pro vyřizování stížností španělské centrální banky.

Dopisem ze dne 23. ledna 2007 zaslal stěžovatel další informace. Vzhledem k tomu, že dopis neobsahoval žádnou konkrétní žádost, mělo GŘ SANCO za to, že byl zaslán pouze pro informační účely, a neodpovědělo.

Dne 17. dubna 2007 však Komise odpověděla na otázku vznesenou stěžovatelem, když odpověděla na jeho další dopis ze dne 3. dubna 2007.

K údajnému neposkytnutí odpovědi na dopisy stěžovatele ze dne 8. prosince 2006 a 3. února 2007

Dne 8. prosince 2006 a 3. února 2007 se stěžovatel písemně obrátil na komisaře Almuniu. Dopisem ze dne 28. února 2007 informoval kabinet komisaře Almunii stěžovatele, že jeho případ byl oznámen kabinetu pana McCreevyho. Kvůli administrativnímu dohledu však byly dokumenty zaslány kabinetu komisaře McCreevyho až 15. května 2007.

Dopisem ze dne 11. června 2007 člen kabinetu komisaře McCreevyho, komisaře odpovědného za generální ředitelství pro vnitřní trh a služby (dále jen „GŘ MARKT“), informoval stěžovatele, že analýza jeho spisu provedená GŘ MARKT vedla ke stejným závěrům, k nimž dospělo GŘ SANCO.

Komise dospěla k závěru, že na dopisy stěžovatele odpověděla, a proto odmítla jeho argument, že se stal obětí diskriminace. Komise se upřímně omluvila za zpoždění ve svých odpovědích.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel ve svém vyjádření trval na svém tvrzení, že se stal obětí diskriminace a že jeho dopisy byly příslušnému kabinetu komisaře McCreevyho zaslány až dne 15. května 2007.

ROZHODNUTÍ

1 Údajné neposkytnutí odpovědi Komisí na dopisy stěžovatele, které představovaly údajný případ diskriminace

1.1 Doporučeným dopisem ze dne 8. prosince 2006 se stěžovatel obrátil na evropského komisaře pro hospodářské a měnové záležitosti Joaquina Almuniu. V tomto dopise stěžovatel tvrdil, že španělská banka porušila španělská a evropská pravidla hospodářské soutěže. Dne 23. ledna 2007 zaslal stěžovatel vedoucímu oddělení ředitelství B Generálního ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele (dále jen „GŘ SANCO“) dopis, v němž uvedl stejná tvrzení jako v dopise komisaři Almuniovi. Dne 3. února 2007 zaslal stěžovatel komisaři Almuniovi další dopis, v němž zopakoval svá tvrzení. V tomto dopise dále uvedl, že neobdržel žádné potvrzení o přijetí svého dopisu ze dne 8. prosince 2006. Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdil, že od Komise neobdržel žádnou odpověď na své dopisy ze dne 8. prosince 2006, 23. ledna a 3. února 2007, a dodal, že takové neposkytnutí odpovědi představuje diskriminaci.

1.2 Komise ve svém stanovisku uvedla, že pokud jde o údajné neposkytnutí odpovědi na dopis stěžovatele ze dne 23. ledna 2007, GŘ SANCO zaslalo dne 4. ledna 2007 věcnou odpověď na jeho e-mail ze dne 29. listopadu 2006. Komise rovněž uvedla, že dne 11. prosince 2006 zaslalo Generální ředitelství pro informační společnost (dále jen „GŘ INFSO“) stěžovateli předběžnou odpověď. V tomto sdělení GŘ INFSO stěžovatele informovalo, že jeho žádost nemůže být projednána Komisí, neboť Komise nemůže zasahovat do sporů mezi občany a finančními institucemi. GŘ INFSO stěžovateli rovněž poskytlo kontaktní údaje útvaru pro vyřizování stížností španělské centrální banky. Dopisem ze dne 23. ledna 2007 zaslal stěžovatel GŘ SANCO další informace. Vzhledem k tomu, že dopis neobsahoval žádnou konkrétní žádost, mělo GŘ SANCO za to, že byl zaslán pouze pro informační účely, a neodpovědělo. Dne 17. dubna 2007 však Komise odpověděla na otázku vznesenou stěžovatelem v jeho dopise ze dne 23. ledna 2007, když odpověděla na jeho další dopis ze dne 3. dubna 2007. Pokud jde o údajné neposkytnutí odpovědi na dopisy stěžovatele ze dne 8. prosince 2006 a 3. února 2007, kabinet komisaře Almunie informoval stěžovatele dopisem ze dne 28. února 2007, že na jeho případ byl upozorněn kabinet pana McCreevyho. Kvůli administrativnímu dohledu však byly dokumenty zaslány kabinetu komisaře McCreevyho až 15. května 2007. Dopisem ze dne 11. června 2007 informoval jeden člen kabinetu komisaře McCreevyho, který byl odpovědný za generální ředitelství pro vnitřní trh a služby (dále jen „GŘ MARKT“), stěžovatele, že analýza GŘ MARKT vedla ke stejným závěrům, k nimž dospělo GŘ SANCO. Komise dospěla k závěru, že na dopisy stěžovatele odpověděla, a proto odmítla jeho tvrzení, že se stal obětí diskriminace. Komise se upřímně omluvila za zpoždění ve svých odpovědích.

1.3 Je řádnou správní praxí, že administrativa odpovídá na dopisy nebo e-maily, které obdrží, v přiměřené lhůtě a přiměřeným způsobem. Veřejný ochránce práv rovněž považuje za užitečné připomenout, že podle článku 17 Evropského kodexu řádné správní praxe (1) „[ú]ředník zajistí, aby rozhodnutí o každé žádosti nebo stížnosti podané orgánu bylo přijato v přiměřené lhůtě, neprodleně a v každém případě nejpozději do dvou měsíců ode dne obdržení. (...)“.

1.4 Stěžovatel ve své stížnosti tvrdil, že Komise neodpověděla na jeho tři dopisy ze dne 8. prosince 2006, 23. ledna a 3. února 2007. Vzhledem k tomu, že odpovědi na tyto dopisy byly zřejmě zaslány v průběhu tohoto šetření, má veřejná ochránkyně práv za to, že je zde třeba přezkoumat, zda Komise zaslala své odpovědi v přiměřené lhůtě.

V této souvislosti veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel ve svém dopise Komisi ze dne 8. prosince 2006 uvedl, že španělská banka porušila španělská a evropská pravidla hospodářské soutěže. Dne 23. ledna 2007 zaslal stěžovatel Komisi další dopis. Komise měla za to, že tento dopis neobsahuje žádnou konkrétní žádost, a podala jej pouze jako informaci. Dne 3. února 2007 zaslal stěžovatel komisaři Almuniovi další dopis, v němž uvedl, že neobdržel žádné potvrzení o přijetí svého dopisu ze dne 8. prosince 2006. Veřejný ochránce práv konstatuje, že z dokumentů připojených ke stanovisku Komise vyplývá, že Komise dne 28. února 2007 potvrdila přijetí dopisu stěžovatele ze dne 8. prosince 2006 a informovala ho, že na jeho připomínky byl upozorněn člen kabinetu komisaře odpovědného za tuto záležitost, konkrétně komisař McCreevy. Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že Komise odpověděla na dopisy stěžovatele dne 11. června 2007, tj. více než šest měsíců po prvním dopise stěžovatele. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že lhůta pro zaslání této odpovědi zjevně překročila lhůtu, kterou lze považovat za přiměřenou pro odpověď na tyto žádosti.

Veřejná ochránkyně práv však konstatuje, že Komise se ve svém stanovisku omluvila za zpoždění, k němuž došlo při odpovědi na dopisy stěžovatele, a vysvětlila, že to bylo způsobeno administrativním přehlédnutím při zasílání uvedených dopisů kabinetu odpovědného komisaře. Za těchto okolností veřejná ochránkyně práv uznává, že došlo k politováníhodnému selhání při účinném vyřizování korespondence od občana, domnívá se však, že zřejmě neexistují důvody pro další šetření tohoto tvrzení.

1.5 Stěžovatel ve své stížnosti tvrdil, že nereagování Komise na jeho dopisy představuje diskriminaci. V tomto ohledu se veřejná ochránkyně práv domnívá, že důvod, který uvedla k odůvodnění svého zpoždění, a sice administrativní dohled nad zasíláním dopisů stěžovatele kabinetu odpovědného komisaře, který odráží politováníhodné selhání při účinném řešení korespondence, nevede k závěru, že stěžovatel byl diskriminován. Veřejná ochránkyně práv je dále toho názoru, že stěžovatel nepředložil žádné důkazy, které by naznačovaly, že byl diskriminován. Za těchto okolností se veřejný ochránce práv domnívá, že argument stěžovatele, že nereagování Komise na jeho dopisy představovalo diskriminaci, nelze přijmout.

2 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že neexistují žádné důvody pro další šetření této stížnosti. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Evropské komise.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Evropský kodex řádné správní praxe je k dispozici na internetových stránkách veřejného ochránce práv (http://www.ombudsman.europa.eu/code/en/default.htm).