- CS Čeština
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.
Rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv o stížnosti 3254/2006/ID na Evropskou komisi
Rozhodnutí
Případ 3254/2006/ID - Otevřeno dne Středa | 20 prosince 2006 - Rozhodnutí ze dne Pondělí | 21 dubna 2008
Stěžovatel předložil Komisi stížnost podle článku 226 týkající se údajného porušení směrnice 85/337/EHS o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí [1], pokud jde o záměr dálnice (dále jen „záměr“). Stěžovatel zejména tvrdil, že i) před zveřejněním oznámení o zahájení zadávacího řízení na výstavbu záměru nebylo provedeno posouzení vlivů na životní prostředí (dále jen „EIA“) a ii) že posouzení vlivů na životní prostředí bylo provedeno pouze u okresní silnice, která se týkala záměru zcela odlišného od dotčeného záměru.
Ve své odpovědi na stížnost Komise přijala výše uvedený argument. Dospěla však k závěru, že řecké orgány podnikly kroky nezbytné k ukončení protiprávního jednání vzhledem k tomu, že projekt byl podroben novému postupu posuzování vlivů na životní prostředí. Řízení o nesplnění povinnosti by tedy nemělo žádný předmět a jeho zahájení by nebylo užitečné. Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv zpochybnil výše uvedené posouzení Komise.
Ve svém rozhodnutí o stížnosti vzal veřejný ochránce práv na vědomí následující. Otázka, zda členský stát nesplnil své povinnosti, musí být posouzena vzhledem ke stavu, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku [2]. V případě, že by protiprávní jednání v té době již neexistovalo, byla by žaloba proti členskému státu nepřípustná [3]. Stěžovatel na podporu svého tvrzení tvrdil, že došlo k trvajícímu protiprávnímu jednání, protože vnitrostátní orgány neodvolaly nebo nezrušily vnitrostátní akty, na jejichž základě k protiprávnímu jednání došlo, konkrétně zadávací řízení a následné zadání veřejné zakázky na stavební práce za účelem provedení projektu. V tomto ohledu se zdá, že žádná judikatura nepotvrzuje, že vnitrostátní orgány byly povinny jednat způsobem uvedeným stěžovatelem, aby ukončily porušení čl. 2 odst. 1 směrnice 85/337 konstatované Komisí. Kromě toho lze mít za to, že v takové situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, je protiprávní jednání ukončeno, pokud i) příslušné vnitrostátní orgány před provedením prací plánovaných pro záměr vyžadují, aby byly tyto práce předmětem posouzení vlivů na životní prostředí v souladu s příslušnými ustanoveními práva Společenství, a ii) tyto orgány přijmou (nové) rozhodnutí o vydání nebo zamítnutí povolení v návaznosti na postup posuzování vlivů na životní prostředí a po zohlednění jeho výsledků. To je, jak se zdá, to, co se stalo v tomto případě. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nezjistila veřejná ochránkyně práv žádný nesprávný úřední postup ze strany Komise.
[1] Směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, Úř. věst.
[2] Viz například rozsudek Soudního dvora ve věci Komise v. Rakousko, C-209/02, Sb. rozh. 2004, s. I-1211, bod 16.
[3] Viz například věc C-362/90, Komise v. Itálie, Sb. rozh. 1992, s. I-2353, bod 13.
Štrasburk 21. dubna 2008
Vážený pane V.,
Dne 5. října 2006 jste podal evropskému veřejnému ochránci práv stížnost na Evropskou komisi. Vaše stížnost, která byla doplněna Vaším dopisem ze dne 9. prosince 2006, se týkala odpovědi Komise na stížnost podle článku 226 proti Řecku, kterou jste Komisi podal. Dne 20. prosince 2006 jsem zahájil vyšetřování tohoto případu. Dne 27. března 2006 mi Komise zaslala své stanovisko k Vaší stížnosti. Předala jsem Vám jej s výzvou k předložení připomínek. Ve své následné korespondenci jste setrval na své stížnosti.
Nyní Vám píši, abych Vás informoval o výsledcích dotazů, které byly učiněny.
Stížnost
Dne 8. srpna 2006 stěžovatel spolu s mnoha dalšími občany předložil Komisi stížnost podle článku 226 na Řecko. Stížnost se týkala údajného porušení směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (1), ve znění směrnice Rady 97/11/ES ze dne 3. března 1997 (2), pokud jde o záměr dálnice (dále jen "záměr"). Stěžovatel tvrdil, že i) posouzení vlivů na životní prostředí (dále jen „EIA“) nebylo provedeno před zveřejněním (v září 2005) oznámení o nabídkovém řízení týkajícím se výstavby projektu (EIA bylo provedeno pouze u okresní silnice, která se týkala projektu jasně odlišného od dotčeného projektu); ii) na základě příslušných stížností byla vypracována studie EIA týkající se projektu, která byla předložena prefektuře Chalkidiki (Řecko) v únoru 2006; iii) místní obyvatelstvo, obec N. Moudania (Řecko) a prefekturní rada Chalkidiki vyjádřily svůj nesouhlas s projektem. Stěžovatel předložil několik dokumentů spolu se svou stížností, jakož i fotografii označení uvádějícího, že práce související s projektem budou stát 25 000 000 EUR a že je provede konstruktér X. Dopisem ze dne 15. září 2006 Komise stěžovateli odpověděla a zdůraznila, že pouhá skutečnost, že místní obyvatelstvo a prefektura Chalkidiki vyjádřily k projektu záporné stanovisko, neznamená porušení směrnice 85/337. Komise proto uvedla, že není možné „zaevidovat stížnost“.
Dopisem ze dne 5. října 2006 stěžovatel informoval Komisi, že nevzal v úvahu jeho argument i) výše, a na tomto základě požádal o registraci své stížnosti na porušení právních předpisů. Tento dopis byl rovněž zaslán (a výslovně adresován) evropské veřejné ochránkyni práv, která jej zaevidovala jako stížnost na Komisi. Dne 1. prosince 2006 obdržel veřejný ochránce práv kopii odpovědi Komise (ze dne 23. listopadu 2006) na dopis stěžovatele ze dne 5. října 2006. Komise nejprve vyjádřila politování nad skutečností, že argument stěžovatele i) nebyl v jejím dopise ze dne 15. září 2006 náležitě projednán. Komise dále uvedla, že:
a) zadávací řízení na projekt se skutečně týkalo výstavby dálnice s překážkami na obou stranách, a nikoli pouze zlepšení stávající okresní silnice, což představovalo porušení čl. 2 odst. 1 směrnice 85/337;
b) následně oznamovatel záměru provedl nové posouzení vlivů na životní prostředí, které bylo předloženo příslušnému ministerstvu dne 29. prosince 2005;
c) nové posouzení vlivů na životní prostředí bylo předloženo ke konzultaci/hodnocení;
d) tento postup byl dokončen přijetím společného ministerského rozhodnutí 1000838 ze dne 16. října 2006, kterým byly schváleny environmentální podmínky projektu;
e) s ohledem na výše uvedené skutečnosti došlo k porušení práva Společenství, které již vyvolalo a "vyčerpalo" jeho účinky;
f) řecké orgány podnikly kroky nezbytné k ukončení porušování právních předpisů vzhledem k tomu, že projekt byl podroben novému postupu posuzování vlivů na životní prostředí;
g) řízení o nesplnění povinnosti by tedy nemělo žádný předmět a jeho zahájení by nebylo užitečné;
h) účelem řízení o nesplnění povinnosti bylo dosáhnout změny chování členského státu, který nedodržuje předpisy, a nikoli obecně zjistit, zda k porušení předpisů došlo v minulosti.
Dne 9. prosince 2006 zaslal stěžovatel veřejnému ochránci práv fax, v němž zdůraznil, že odpověď Komise ze dne 23. listopadu 2006 byla nesprávným úředním postupem. Tvrdil, že Komise se jeho stížností podle článku 226 řádně nezabývala. Konkrétně zpochybnil závěr Komise, že vnitrostátní orgány přijaly vhodná opatření k ukončení porušování směrnice 85/337. Tvrdil, že Komise by měla mít za to, že došlo k trvajícímu protiprávnímu jednání, protože vnitrostátní orgány nezrušily nebo nezrušily vnitrostátní akty, které byly zdrojem výše uvedeného porušení, konkrétně zadávací řízení a následné zadání veřejné zakázky na stavební práce na výstavbu projektu. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření výše uvedeného tvrzení a podpůrného argumentu stěžovatele.
Šetření
Komise ve svém stanovisku nejprve odkázala na svou výše uvedenou korespondenci se stěžovatelem. Komise potvrdila své stanovisko, že došlo k porušení čl. 2 odst. 1 směrnice 85/337/EHS, které vyvolalo a vyčerpalo účinky („infraction consomée“), neboť sporný záměr byl předmětem následného posouzení vlivů na životní prostředí. Komise dodala, že tvrzení stěžovatele proti tomuto posouzení vlivů na životní prostředí byla zaregistrována jako stížnost podle článku 226 a že stěžovatele o svém rozhodnutí včas informuje. Stěžovatel ve svém vyjádření v podstatě trval na svém tvrzení.
ROZHODNUTÍ
1 Tvrzení, že se Komise řádně nezabývala stížností stěžovatele podle článku 226 tím, že měla za to, že porušení směrnice 85/337 vyvolalo a vyčerpalo její účinky1.1 Dne 8. srpna 2006 podal stěžovatel spolu s mnoha dalšími občany Evropské komisi stížnost podle článku 226 na Řecko. Stížnost se týkala údajného porušení směrnice Rady 85/337 ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (3), ve znění směrnice Rady 97/11/ES ze dne 3. března 1997 (4), pokud jde o záměr dálnice (dále jen "záměr"). Stěžovatel zejména tvrdil, že před zveřejněním (v září 2005) oznámení o zahájení zadávacího řízení týkajícího se výstavby projektu nebylo provedeno posouzení vlivů na životní prostředí (dále jen „EIA“). Dále tvrdil, že posouzení vlivů na životní prostředí bylo provedeno pouze u okresní silnice, která se týkala záměru zcela odlišného od dotčeného záměru. Komise odmítla stížnost prošetřit. V odpovědi na výše uvedený argument Komise uvedla, že:
a) zadávací řízení na projekt se skutečně týkalo výstavby dálnice s překážkami na obou stranách, a nikoli pouze zlepšení stávající okresní silnice, což představovalo porušení čl. 2 odst. 1 směrnice 85/337 (5);
b) oznamovatel záměru následně provedl nové posouzení vlivů na životní prostředí, které bylo dne 29. prosince 2005 předloženo příslušnému ministerstvu;
c) nové posouzení vlivů na životní prostředí bylo předloženo ke konzultaci/hodnocení;
d) tento postup byl dokončen přijetím společného ministerského rozhodnutí 1000838 ze dne 16. října 2006, kterým byly schváleny environmentální podmínky projektu;
e) s ohledem na výše uvedené dospěla Komise k závěru, že došlo k porušení práva Společenství, které již vyvolalo a "vyčerpalo" jeho účinky;
f) řecké orgány podnikly kroky nezbytné k ukončení porušování právních předpisů vzhledem k tomu, že projekt byl podroben novému postupu posuzování vlivů na životní prostředí;
g) řízení o nesplnění povinnosti by tedy nemělo žádný předmět a jeho zahájení by nebylo užitečné;
h) účelem řízení o nesplnění povinnosti bylo dosáhnout změny chování členského státu, který nedodržuje předpisy, a nikoli obecně zjistit, zda k porušení předpisů došlo v minulosti.
Ve svém stanovisku ke stížnosti Komise potvrdila své předchozí stanovisko týkající se "infraction consomée"a poznamenala, že sporný projekt byl předmětem následného posouzení vlivů na životní prostředí. Dodala, že tvrzení stěžovatele proti tomuto posouzení vlivů na životní prostředí byla nyní zaregistrována jako stížnost podle článku 226 a Komise bude stěžovatele včas informovat o svém rozhodnutí v této věci.
1.2 Evropský veřejný ochránce práv zaprvé připomíná, že otázka, zda členský stát nesplnil povinnosti, musí být posouzena s ohledem na stav, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku (6). V případě, že by protiprávní jednání v té době již neexistovalo, byla by žaloba proti členskému státu nepřípustná (7). Pokud jde o tuto stížnost a na podporu svého tvrzení stěžovatel tvrdil, že došlo k trvajícímu protiprávnímu jednání, protože vnitrostátní orgány nezrušily nebo nezrušily vnitrostátní akty, z nichž toto porušení vyplývalo. Stěžovatel konkrétně tvrdil, že příslušný řecký orgán neodvolal zadávací řízení a následné zadání veřejné zakázky na stavební práce za účelem provedení projektu. V tomto ohledu se zdá, že žádná judikatura nepotvrzuje, že vnitrostátní orgány byly povinny jednat způsobem uvedeným stěžovatelem, aby ukončily protiprávní jednání (čl. 2 odst. 1 směrnice 85/337) konstatované Komisí v takové situaci, jako je situace dotčená v původním řízení. Kromě toho lze mít za to, že v takové situaci je protiprávní jednání ukončeno, pokud i) příslušné vnitrostátní orgány před provedením prací plánovaných pro záměr vyžadují, aby záměr podléhal posouzení vlivů na životní prostředí v souladu s příslušnými ustanoveními práva Společenství, a ii) tyto orgány přijmou (nové) rozhodnutí o vydání nebo zamítnutí povolení v návaznosti na postup posuzování vlivů na životní prostředí a s ohledem na jeho výsledky. To je, jak se zdá, to, co se stalo v tomto případě. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebylo tvrzení stěžovatele podloženo. Veřejná ochránkyně práv proto neshledává žádný odpovídající případ nesprávného úředního postupu ze strany Komise.
1.3 Veřejný ochránce práv rovněž poznamenává, že stěžovatel předložil řadu argumentů týkajících se v podstatě (nového) posouzení vlivů na životní prostředí. Tyto argumenty nemají vliv na toto šetření, ale jsou spíše relevantní pro zamítnutí stížnosti stěžovatele podle článku 226 ze strany Komise proti tomuto posouzení vlivů na životní prostředí a následnému povolení záměru. Toto zamítnutí je předmětem další stížnosti podané stěžovatelem veřejnému ochránci práv (stížnost 629/2008/ID) a bude v této souvislosti přezkoumáno.
2 ZávěrNa základě svých šetření této stížnosti neshledává veřejný ochránce práv žádný nesprávný úřední postup ze strany Komise. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.
Upřímně,
P. Nikiforos DIAMANDOUROS
(1) Úř. věst. 1985, L 175, s. 40.
(2) Úř. věst. 1997, L 73, s. 5.
(3) Úř. věst. 1985, L 175, s. 40.
(4) Úř. věst. 1997, L 73, s. 5.
(5) Článek 2 odst. 1 směrnice 85/337, ve znění směrnice 97/11, stanoví: „Členské státy přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění toho, aby před vydáním povolení podléhaly záměry, které mohou mít významný vliv na životní prostředí mimo jiné v důsledku své povahy, rozsahu nebo umístění, požadavku povolení a posouzení z hlediska jejich vlivů. Tyto projekty jsou definovány v článku 4."Komise se proto v podstatě domnívala, že dotčené oznámení o nabídkovém řízení, které zřejmě vedlo k rozhodnutí o zadání příslušné veřejné zakázky na stavební práce, zahrnovalo "souhlas (...) udělený"v souvislosti s realizací projektu.
(6) Viz například rozsudek Soudního dvora ve věci Komise v. Rakousko, C-209/02, Sb. rozh. 2004, s. I-1211, bod 16.
(7) Viz například věc C-362/90, Komise v. Itálie, Sb. rozh. 1992, s. I-2353, bod 13.