Štrasburk 19. června 2008

Vážená paní G.,

Dne 10. července 2006 jste evropskému veřejnému ochránci práv podal stížnost na Evropský parlament kvůli údajnému nezařazení Vašeho jména zpět na seznam externích tlumočníků akreditovaných pro práci v Parlamentu. Rovněž jste uvedl, že Parlament neodpověděl na Vaše e-maily ze dne 18. července 2005 a 21. února 2006.

Dne 12. září 2006 jsem předal Vaši stížnost předsedovi Parlamentu. Parlament zaslal své stanovisko dne 15. listopadu 2006.

Dne 27. listopadu 2006 jsem Vám jej předal s výzvou k vyjádření do 31. prosince 2006.

E-mailem ze dne 18. prosince 2006 jste požádal o prodloužení lhůty pro Vaše připomínky.

E-mailem ze dne 20. prosince 2006 jsem Vás informoval, že jsem se rozhodl Vaší žádosti vyhovět, a vyzval jsem Vás, abyste do 31. ledna 2007 předložili své připomínky ke stanovisku Parlamentu. Své připomínky jste zaslal dne 6. února 2007.

Ve dnech 3. července a 6. srpna 2007 jste mi zaslal další e-maily týkající se Vaší stížnosti.

Dne 5. února 2008 jsem požádal Parlament o další informace týkající se Vaší stížnosti. Parlament mi zaslal svou odpověď dne 10. března 2008.

Dne 17. března 2008 jsem Vám zaslal odpověď Parlamentu s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 13. května 2008.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Souvislosti: stížnost 837/2006/MF

Dne 15. března 2006 podala stěžovatelka evropskému veřejnému ochránci práv první stížnost (837/2006/MF) na Evropský parlament týkající se jejích pracovních vztahů s ním.

Podle stěžovatele byly relevantními skutečnostmi v souhrnu tyto skutečnosti:

Stěžovatel pracoval pro Evropskou komisi v letech 1975 až 1978 jako externí tlumočník na základě smlouvy s pomocným zaměstnancem.

V letech 1978 až 1995 pracoval stěžovatel pro Parlament jako externí tlumočník. Poté stěžovatel po určitou dobu přestal pracovat pro Parlament a pracoval pro mezinárodní organizace ve Spojených státech. Poté opět pracovala v parlamentu.

V roce 1998 se stěžovatelka obrátila na předsedu Parlamentu, jeho generálního tajemníka a generálního ředitele generálního ředitelství pro administrativu, aby byla informována o důvodech, proč byl počet její pracovní doby soustavně snižován. Byla informována, že po přistoupení nových členských států byla zkrácena pracovní doba externích tlumočníků pro některé jazyky.

Dne 6. února 2004 se stěžovatel pokusil kontaktovat tlumočnickou službu Parlamentu pomocí počítačového programu obsahujícího seznam všech externích tlumočníků akreditovaných pro práci v Parlamentu. Stěžovateli byl odepřen přístup k tomuto programu. Byla informována, že její jméno bylo "zrušeno" ze seznamu externích tlumočníků. Podle jejího názoru to bylo nespravedlivé.

Stěžovatelka následně zopakovala svou žádost o zařazení na seznam externích tlumočníků akreditovaných pro práci v Parlamentu. Její žádost byla zamítnuta.

Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdila, že pracovala více než 20 let pro Parlament a Komisi a že jejich příslušné útvary byly s její prací vždy spokojeny. Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv stěžovatelka tvrdila, že se stala obětí diskriminace.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nepředložila žádné dokumenty, které by potvrzovaly předchozí administrativní přístupy k Parlamentu týkající se jejího tvrzení o diskriminaci, veřejný ochránce práv ji dne 20. dubna 2006 informoval, že její stížnost je nepřípustná na základě článku 195 Smlouvy o ES. Stěžovatelka byla informována, že by mohla zvážit obnovení své stížnosti u veřejného ochránce práv za předpokladu, že předloží příslušné dokumenty potvrzující, že se ohledně svého tvrzení obrátila na Parlament.

Předložená stížnost 2485/2006/MF

Dne 10. července 2006 zaslal stěžovatel veřejnému ochránci práv další dopis. S ohledem na přiložené dokumenty byl další dopis stěžovatele dne 17. července 2006 zaevidován jako nová stížnost pod referenčním číslem 2485/2006/MF.

Stěžovatelka ve své stížnosti zopakovala své tvrzení, že se stala obětí diskriminace, protože počet jejích pracovních hodin se od roku 1995 soustavně zkracoval. Přiložila dopis ze dne 21. června 1999 zaslaný generálnímu tajemníkovi Parlamentu, v němž si stěžovala na to, co považuje za "pronásledování"ředitelem tlumočnické služby a vedoucím francouzského odboru. Generální tajemník Parlamentu ve své odpovědi uvedl, že její tvrzení není opodstatněné.

Stěžovatelka dále ke své stížnosti připojila dopis z roku 1998 zaslaný několika poslanci EP předsedovi Parlamentu, v němž poukázali na to, že stěžovatelka, která pro Parlament pracovala více než 20 let, již nebyla Parlamentem najata. Příslušní poslanci EP požádali předsedu Parlamentu, aby tuto nespravedlivou situaci napravil.

Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv stěžovatelka dále zopakovala své tvrzení, že v prosinci 2003 bylo její jméno nespravedlivě vyškrtnuto ze seznamu externích tlumočníků.

Uvedla, že dne 10. května 2005 Parlament navrhl, aby bylo její jméno znovu zařazeno na seznam, a v této souvislosti ji vyzval, aby vyplnila formulář s osobními údaji, jako je její profesní a osobní adresa a její profesní a osobní telefonní čísla, která by byla užitečná k tomu, aby se k ní v případě potřeby dostala.

Stěžovatelka ve své stížnosti veřejnému ochránci práv poukázala na to, že své osobní údaje předložila e-mailem, ale nikdy neobdržela žádnou odpověď. E-mailem ze dne 18. července 2005 stěžovatelka informovala Parlament, že neobdržela formulář, k jehož vyplnění byla vyzvána dne 10. května 2005. E-mailem ze dne 21. února 2006 se stěžovatel znovu obrátil na Parlament. Vyjádřila své zklamání jednak z toho, že jí Parlament nikdy nenabídl žádnou práci, přestože byla informována, že její jméno bude znovu zařazeno na seznam, a jednak z toho, že stále nemá přístup k počítačovému programu obsahujícímu seznam všech externích tlumočníků. Tvrdila, že na tyto dva e-maily nikdy nedostala žádnou odpověď.

Stěžovatelka ve své stížnosti uvedla tato tvrzení:

1. Byla obětí diskriminace, protože počet jejích pracovních hodin se od roku 1995 soustavně zkracoval.
2. Parlament v prosinci 2003 nespravedlivě vyškrtl její jméno ze seznamu externích tlumočníků a její jméno na seznam znovu nezařadil, přestože byla vyzvána, aby vyplnila formulář s osobními údaji.
3. Parlament neodpověděl na její e-maily ze dne 18. července 2005 a 21. února 2006.

Šetření

Přístup veřejného ochránce práv

Dopisem ze dne 12. září 2006 informoval veřejný ochránce práv stěžovatelku, že se rozhodl zahájit šetření ohledně druhého a třetího tvrzení uvedeného v její stížnosti.

Pokud jde o první tvrzení stěžovatele, vzhledem k tomu, že relevantní skutečnosti, na jejichž základě bylo toto tvrzení vzneseno, se týkaly období od roku 1995 do roku 1999, veřejný ochránce práv stěžovatele informoval, že se rozhodl uzavřít tento aspekt případu na základě čl. 2 odst. 4 svého statutu.

Stanovisko Parlamentu

Ve své odpovědi Parlament shrnul následující prohlášení:

Pokud jde o údajné nespravedlivé odstranění jména stěžovatele ze seznamu externích tlumočníků v prosinci 2003, tj. před vytvořením interinstitucionálního seznamu tlumočníků akreditovaných pro práci v jednom nebo několika evropských orgánech, Parlament uvedl, že jméno stěžovatele bylo skutečně odstraněno z databáze „GERI“(1).

Stěžovatel se však stále objevil na seznamu externích tlumočníků pod zašifrovaným názvem, kterému předcházel odkaz „ZZ“(„ZZGALBR“). Parlament uvedl, že tento seznam se použije v případech, kdy náborové oddělení již nemá kontakty s příslušným tlumočníkem, nebo v případě, že tento tlumočník vyjádřil přání, aby již nebyl přijímán, a to ani dočasně, ani trvale.

Dne 8. dubna 2005 informoval vedoucí oddělení Parlamentu pro francouzské tlumočení (dále jen „vedoucí oddělení“) stěžovatele o výše uvedeném seznamu. Dále stěžovatelku informovala, že se v průběhu několika let setkala se závažnými obtížemi při kontaktování.

Pokud jde o údajné nezařazení jména stěžovatele na seznam tlumočníků v databázi GERI, Parlament uvedl, že všichni tlumočníci akreditovaní pro práci v evropských orgánech byli vyzváni, aby vyplnili formulář s uvedením svých kontaktních údajů. Stěžovatel, který byl zřejmě pravidelně přijímán tlumočnickou službou Komise SCIC, rovněž vyplnil tento formulář.

Parlament však poukázal na to, že při sestavování seznamu tlumočníků akreditovaných pro práci v evropských orgánech neudělili příslušní vedoucí oddělení akreditaci všem tlumočníkům. V případě stěžovatelky si vedoucí oddělení francouzského tlumočení již nepřeje se stěžovatelkou spolupracovat, a to z důvodů, které jí byly zmíněny v několika e-mailech, konkrétně její neodůvodněné nepřítomnosti v době, kdy byla ve smluvním vztahu; nemožnost kontaktovat ji po dlouhou dobu; a její pomlouvačné poznámky týkající se jejích nadřízených.

Parlament dále uvedl, že i kdyby stěžovateli byla udělena příslušná akreditace, skutečnost, že jeho jméno bylo zapsáno na tento seznam, neznamená, jak konstatoval Soud prvního stupně, nárok na určitý počet pracovních dnů.

Pokud jde o údajné neposkytnutí odpovědi na e-mail stěžovatele ze dne 18. července 2005, Parlament uvedl, že stěžovateli skutečně odpověděl e-mailem z téhož dne, a připojil kopii této odpovědi.

Pokud jde o údajné neposkytnutí odpovědi na e-mail stěžovatele ze dne 21. února 2006, Parlament přiložil kopii odpovědi, kterou měl stěžovateli zaslat vedoucí oddělení dne 21. února 2006. Parlament uvedl, že ve velmi nepravděpodobném případě, že vedoucí oddělení zapomněla zaslat tento e-mail stěžovatelce dne 21. února 2006, se jí vedoucí oddělení za toto selhání omluvil. V každém případě četné odpovědi, které Parlament zaslal v reakci na e-maily stěžovatele před 21. únorem 2006 a po něm, prokázaly, že v této otázce nedošlo k nedbalosti ze strany Parlamentu.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatelka ve svém vyjádření zopakovala tvrzení uvedené v její první stížnosti 837/2006/MF, podle něhož se údajně stala obětí diskriminace, neboť i když bylo její jméno zapsáno na seznam tlumočníků poskytujících tlumočnické služby zdarma akreditovaných pro práci v Parlamentu, Parlament jí nikdy nenabídl žádné další smlouvy.

Stěžovatel dále tvrdil, že chybí transparentnost, protože tlumočníci nebyli informováni o rozhodnutí vedoucích oddělení udělit jim akreditaci nebo ji odmítnout. Nakonec se zamyslela nad tím, proč v případě, že by ji Parlament již nechtěl přijmout, zpozdil by se s tím, aby ji o tom informoval. Podle jejího názoru se jednalo o nedostatek informací.

Stěžovatelka zpochybnila skutečnost, že po dlouhou dobu nebyla k dispozici, aby reagovala na kontakty z Parlamentu. Zdůraznila, že nikdy nenaznačila, že už nechce pracovat pro Parlament. Vyvrátila rovněž názor Parlamentu, že byla na dovolené bezdůvodně a že učinila pomlouvačné poznámky týkající se jejích nadřízených. Podle jejího názoru Parlament nepředložil důkazy na podporu svých argumentů.

Stěžovatelka uznala, že vedoucí oddělení „potvrdila přijetí“ jejího e-mailu ze dne 18. července 2005. Stěžovatelka dále uvedla, že odpověď Parlamentu na její e-mail ze dne 21. února 2006 „podivně“ neobsahovala žádné datum.

Další dopis stěžovatele ze dne 6. srpna 2007

Dne 6. srpna 2007 zaslala stěžovatelka veřejnému ochránci práv další dopis, v němž zopakovala tvrzení, že se stala obětí diskriminace ze strany Parlamentu. Uvedla, že i když se skutečnosti, které popsala v tomto dopise, týkaly období před obdobím, ke kterému byl veřejný ochránce práv oprávněn přihlédnout, jsou podle jejího názoru zásadní.

Stěžovatelka dále uvedla, že ji Parlament oficiálně přijal na dva dny a že pobírala odpovídající plat. Později však zjistila, že v příslušném programu byla přijata na 4 dny. Když si stěžovatelka vyžádala informace o této situaci, byla informována, že jí bude vyplacena odměna pouze za čtyři dny, pokud obdrží písemné potvrzení o nabídce zaměstnání. Podle názoru stěžovatele to představovalo nerovné zacházení ze strany Parlamentu.

Další šetření Žádost
o informace adresovaná Parlamentu

Po pečlivém zvážení stanoviska Parlamentu a připomínek stěžovatele považoval veřejný ochránce práv za nezbytné požádat Parlament o další informace.

Veřejný ochránce práv proto požádal Parlament, aby mu poskytl informace k následujícímu bodu:

Veřejný ochránce práv poznamenal, že v e-mailu ze dne 18. července 2005 vedoucí oddělení uvedl, že stěžovatel je "akreditován u SCIC". V dalším e-mailu stěžovatelce ze dne 21. února 2006 vedoucí oddělení dále uvedl, že stěžovatelka je „na společném seznamu francouzských tlumočníků“, ale že nebyla kontaktována, protože její „jazyková kombinace byla pokryta jinými tlumočníky, jejichž služby byly skutečně uspokojivé“.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem požádala veřejná ochránkyně práv Parlament, aby se vyjádřil ke zjevným rozporům v prohlášeních vedoucího oddělení.

Odpověď Parlamentu

Parlament ve své replice zaprvé uvedl, že je třeba rozlišovat mezi tlumočníky, kteří jsou akreditováni k výkonu práce pro všechny tři tlumočnické služby, tj. Komisi, Parlament a Soudní dvůr, a tlumočníky, kteří jsou akreditováni k výkonu práce pouze pro jeden nebo dva ze tří orgánů. Stěžovatel byl zařazen do druhé kategorie.

Při vypracování společného seznamu všichni tlumočníci, kteří pravidelně pracovali pro všechny orgány, [b] nebyli předmětem žádné stížnosti a [c] měli nepřerušený záznam o spolupráci s orgány, automaticky obdrželi společnou akreditaci na společném seznamu. Tlumočníci, kteří tyto podmínky nesplnili, si ponechali akreditaci pro instituci (instituce), pro kterou (které) nadále pracovali.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka v roce 2001 nedodržela několik smluv a zůstala po dlouhou dobu nedosažitelná, Parlament se nerozhodl doporučit ji k širší akreditaci na společném seznamu. Zůstala však na seznamu s akreditací JICS (2). Stěžovatel byl odpovídajícím způsobem informován vedoucím oddělení e-mailem ze dne 18. července 2005.

Vedoucí oddělení ve svém e-mailu ze dne 21. února 2006 potvrdila postavení stěžovatele, tedy akreditaci pouze pro JICS. Dále stěžovatelku informovala, že si nepřeje doporučit ji k náboru s ohledem na možnou akreditaci pro Parlament, protože i) nechyběla její jazyková kombinace a ii) tato jazyková kombinace byla velmi dobře pokryta jinými smluvními konferenčními tlumočníky, kteří s Parlamentem pravidelně pracovali k její plné spokojenosti.

Parlament dále uvedl, že neexistence společné akreditace v žádném případě nebrání ostatním orgánům v tom, aby v případě potřeby zaměstnávaly pomocné tlumočníky s tímto statusem. V případě, že by služby poskytované smluvními konferenčními tlumočníky byly uspokojivé, mohl by orgán požádat o prodloužení akreditace tlumočníka.

Parlament se proto domníval, že mezi oběma e-maily, které vedoucí oddělení zaslal stěžovateli, neexistuje žádný rozpor.

Parlament dospěl k závěru, že vzhledem k vysvětlením uvedeným v jeho předchozích odpovědích, pokud jde o služby a chování stěžovatele, nemá vedoucí oddělení žádný důvod doporučit náborovému oddělení ACI, aby stěžovatele zaměstnalo.

Další připomínky stěžovatele

Stěžovatelka ve svém vyjádření uvedla, že Parlament nepotvrdil její názor, že byla předmětem stížností. Dále poukázala na to, že byla vždy dosažitelná na svém mobilním telefonu a že Parlament věděl o její e-mailové adrese pro případ, že by ji chtěl kontaktovat.

Stěžovatelka dále uvedla, že z dalšího stanoviska Parlamentu vyplývá, že vedoucí oddělení nebyla s její prací spokojena. Podle názoru stěžovatelky, pokud by byla o této situaci informována dříve, mohla reagovat a předložit své argumenty. Poukázala na to, že se jedná o nedostatek transparentnosti.

ROZHODNUTÍ

1 Rozsah šetření veřejného ochránce práv

1.1 Stěžovatel pracoval v letech 1975 až 1995 jako externí tlumočník jak pro Evropskou komisi, tak pro Evropský parlament. Po období, kdy nepracovala pro Parlament, se stěžovatelka neúspěšně pokusila znovu pracovat pro Parlament. Podle názoru stěžovatelky Parlament v prosinci 2003 nespravedlivě vyškrtl její jméno ze seznamu externích tlumočníků akreditovaných pro práci v evropských orgánech. Uvedla, že dne 10. května 2005 Parlament navrhl opětovné zařazení jejího jména na seznam. V této souvislosti ji Parlament vyzval, aby vyplnila formulář se svými kontaktními údaji. Ačkoli stěžovatelka předložila své kontaktní údaje e-mailem, uvedla, že odpověď nikdy neobdržela. Stěžovatelka ve své stížnosti evropskému veřejnému ochránci práv tvrdila, že v prosinci 2003 Parlament nespravedlivě vyškrtl její jméno ze seznamu externích tlumočníků a její jméno na seznam znovu nezařadil, a to navzdory výzvě k vyplnění formuláře s jejími osobními údaji.

1.2 Veřejná ochránkyně práv poznamenává, že stěžovatelka ve svém vyjádření zopakovala tvrzení uvedené v její první stížnosti 837/2006/MF, podle kterého se stala obětí diskriminace, protože ačkoli její jméno bylo zařazeno na seznam, Parlament jí nikdy nenabídl žádné další smlouvy. Stěžovatel dále tvrdil, že chybí transparentnost, protože tlumočníci nebyli informováni o rozhodnutí příslušných vedoucích oddělení udělit jim akreditaci, která je opravňuje pracovat pro evropské orgány, nebo ji případně odmítnout. Nakonec se zamyslela nad tím, proč ji Parlament v případě, že by ji již nechtěl přijmout, opozdil, když ji o tom informoval. Podle jejího názoru se jednalo o nedostatek informací. Veřejný ochránce práv rovněž konstatuje, že stěžovatelka ve svém dalším dopise ze dne 6. srpna 2007 zopakovala své tvrzení, že se stala obětí diskriminace ze strany Parlamentu.

1.3 Pokud jde o tvrzení stěžovatelky, že se stala obětí diskriminace, veřejný ochránce práv by rád zdůraznil, že jak již uvedl ve svém dopise stěžovatelce ze dne 12. září 2006, vzhledem k tomu, že relevantní skutečnosti, na jejichž základě bylo toto tvrzení vzneseno, se týkají období od roku 1995 do roku 1999, je tento aspekt případu nepřípustný na základě čl. 2 odst. 4 jeho statutu (3).

1.4 Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že došlo k nedostatečné transparentnosti a nedostatku informací, veřejný ochránce práv by rád poukázal na to, že tyto otázky představují nová tvrzení, která nebyla vznesena v původní stížnosti stěžovatele. Nespadají tedy do působnosti tohoto šetření. Stěžovatel by mohl zvážit obnovení těchto tvrzení poté, co v souladu s čl. 2 odst. 4 svého statutu předloží Parlamentu příslušné předchozí administrativní kroky.

2 Údajné nespravedlivé vyškrtnutí jména stěžovatelky ze seznamu externích tlumočníků ze strany Parlamentu a údajné nezařazení jejího jména na seznam

2.1 Stěžovatelka ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdila, že v prosinci 2003 Parlament nespravedlivě vyškrtl její jméno ze seznamu externích tlumočníků a nezařadil její jméno znovu na seznam, a to navzdory výzvě, aby vyplnila formulář s jejími osobními údaji.

2.2 Ve svém stanovisku Parlament uvedl, že jméno stěžovatele bylo skutečně odstraněno z databáze "GERI". Stěžovatel se však stále objevil na seznamu externích tlumočníků pod zašifrovaným názvem, kterému předcházel odkaz „ZZ“ („ZZGALBR“). Parlament uvedl, že tento seznam se použije v případech, kdy náborové oddělení již nemá žádné kontakty s příslušným tlumočníkem nebo kdy příslušný tlumočník vyjádřil přání, aby v budoucnu nebyl přijat, a to ani na dobu určitou, ani na dobu neurčitou. Dne 8. dubna 2005 informoval vedoucí oddělení Parlamentu stěžovatele o výše uvedeném seznamu. Vedoucí oddělení dále stěžovatelku informoval, že se v posledních několika letech setkala s vážnými obtížemi při kontaktování.

Pokud jde o údajné nezařazení jména stěžovatele na seznam vydávaný z databáze GERI, Parlament uvedl, že po vytvoření interinstitucionálního seznamu tlumočníků akreditovaných pro práci v jednom nebo několika evropských orgánech byli všichni dotčení tlumočníci vyzváni, aby vyplnili formulář s uvedením svých kontaktních údajů. Tento formulář vyplnil i stěžovatel, který byl podle všeho pravidelně přijímán „SCIC“. Je však třeba zdůraznit, že při sestavování seznamu tlumočníků akreditovaných pro práci v evropských orgánech neudělili příslušní vedoucí oddělení příslušnou akreditaci všem tlumočníkům. V případě stěžovatelky s ní vedoucí oddělení již nechtěl spolupracovat, a to z důvodů, které byly stěžovatelce zmíněny v několika e-mailech, konkrétně její neodůvodněná nepřítomnost v době, kdy byla na základě smlouvy; nemožnost kontaktovat ji po dlouhou dobu; a pomlouvačné poznámky, které učinila ohledně svých nadřízených.

2.3 Stěžovatelka ve svých připomínkách zpochybnila názor Parlamentu, že není k dispozici a že ji Parlament po dlouhou dobu nekontaktoval. Vyvrátila rovněž názor Parlamentu, že nebyla přítomna bez jakéhokoli odůvodnění a že učinila pomlouvačné poznámky týkající se jejích nadřízených.

2.4 S ohledem na výše uvedené považoval veřejný ochránce práv za vhodné požádat Parlament o další informace. Požádal proto Parlament, aby se vyjádřil ke zjevným rozporům v prohlášeních vedoucí oddělení uvedených v jejích e-mailech ze dne 18. července 2005 a 21. února 2006.

2.5 Parlament ve své dodatečné odpovědi vysvětlil, že vzhledem k tomu, že stěžovatelka v roce 2001 nedodržela několik smluv a zůstala dlouhodobě nedosažitelná, nerozhodl se doporučit jí širší akreditaci na společném seznamu. Zůstala však na seznamu s akreditací JICS. Stěžovatel byl odpovídajícím způsobem informován vedoucím oddělení e-mailem ze dne 18. července 2005. Ve svém e-mailu ze dne 21. února 2006 informovala vedoucí oddělení stěžovatelku, že si nepřeje doporučit ji k náboru s ohledem na možnou akreditaci pro Parlament, protože i) její jazyková kombinace nebyla nedostatečná a ii) tato jazyková kombinace byla velmi dobře pokryta jinými ACI, kteří s Parlamentem pravidelně pracovali k jeho plné spokojenosti. Parlament se proto domníval, že mezi oběma e-maily, které vedoucí oddělení zaslal stěžovateli, neexistuje žádný rozpor. Parlament dále poukázal na to, že zařazení jména tlumočníka na společný seznam se společnou akreditací nebo omezenou akreditací pro jeden z orgánů pouze znamená, že příslušný tlumočník je způsobilý k přijetí, aniž by mu bylo přiznáno právo být přijat.

2.6 Stěžovatelka ve svém dalším vyjádření uvedla, že Parlament nepotvrdil její názor, že byla předmětem stížností. Dále poukázala na to, že byla vždy dosažitelná na svém mobilním telefonu a že Parlament věděl o její e-mailové adrese. Stěžovatelka dále uvedla, že z dalšího stanoviska Parlamentu vyplývá, že vedoucí oddělení nebyla s její prací spokojena. Podle názoru stěžovatelky, pokud by byla o této situaci informována dříve, mohla reagovat a předložit své argumenty.

2.7 Veřejný ochránce práv úvodem konstatuje, že ze stanoviska Parlamentu a další odpovědi vyplývá, že aby byl uchazeč způsobilý k přijetí do zaměstnání jako tlumočník, musí splňovat tyto dvě podmínky: i) jméno žadatele musí být zapsáno na společný seznam a ii) žadatel musí buď získat od příslušného vedoucího oddělení své jazykové sekce společnou akreditaci, aby mohl pracovat v Komisi, Parlamentu a Soudním dvoru, nebo musí získat omezenou akreditaci, aby mohl pracovat pouze v jednom z těchto evropských orgánů.

2.8 Podle judikatury soudů Společenství kandidáti, jejichž jména jsou uvedena na seznamu vhodných kandidátů, nezískali právo být jmenováni na příslušné volné pracovní místo. Soud prvního stupně rozhodl, že „(…) jsou pouze způsobilí a nejsou oprávněni být jmenováni“(4). Tato judikatura by se měla obdobně použít i na rezervní seznamy sestavené pro přijímání tlumočníků Komisí, Parlamentem a Soudním dvorem.

2.9 Z další odpovědi Parlamentu navíc jasně vyplývá, že jméno stěžovatele zůstalo na seznamu s akreditací JICS, ale nikoli s akreditací pro tlumočnické služby Parlamentu. Z toho vyplývá, že stěžovatele nelze považovat za kandidáta na seznamu vhodných uchazečů, kteří mají být Evropským parlamentem přijati jako externí tlumočníci.

2.10 Je také zřejmé, že vedoucí oddělení se rozhodl již nespolupracovat se stěžovatelkou a nedoporučit ji pro širší akreditaci na společném seznamu z řady důvodů, které byly vysvětleny v průběhu šetření veřejného ochránce práv. V této souvislosti veřejná ochránkyně práv konstatuje, že vedoucí oddělení ve svém dopise ze dne 8. dubna 2005 zmínila období čtyř let, během něhož stěžovatel nepracoval pro orgány. Vedoucí oddělení poté uvedl, že Parlament stěžovateli nabídl dvě smlouvy na zasedání v květnu a červnu 2001, které stěžovatel výslovně přijal. Zdá se však, že stěžovatel tyto pracovní smlouvy nedodržel. Vedoucí oddělení poté uvedl, že od června 2001 nemohlo generální ředitelství Parlamentu pro tlumočení stěžovatelku kontaktovat a že ji nekontaktovalo. Jméno stěžovatele bylo proto zařazeno do kategorie „Tlumočník není k dispozici“v databázi GERI.

2.11 Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že přání Parlamentu nespolupracovat se stěžovatelem bylo zřejmě odůvodněno třemi důvody: i) její neodůvodněnou nepřítomnost v době, kdy byla ve smluvním vztahu; ii) nemožnost kontaktovat ji po dlouhou dobu; a iii) pomlouvačné poznámky, které učinila ohledně svých nadřízených a které vedly ke stížnostem na ni.

Pokud jde o neodůvodněnou nepřítomnost stěžovatelky na smluvním základě, veřejný ochránce práv konstatuje, že vedoucí oddělení zaslal stěžovatelce sdělení ze dne 21. června 2001, na které stěžovatelka nereagovala. Veřejná ochránkyně práv je proto toho názoru, že stěžovatel si byl tohoto prvního důvodu dobře vědom.

Pokud jde o druhý důvod, veřejný ochránce práv poznamenává, že sama stěžovatelka uvedla, že skutečně pracovala pro mezinárodní organizace ve Spojených státech. Ze skutkových okolností stížnosti vyplývá, že se stěžovatel po nepřítomnosti vrátil k „evropské pracovní síle označené“.

Pokud jde o třetí důvod, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že přílohy stížnosti obsahují výměnu korespondence mezi stěžovatelem a Parlamentem i v této záležitosti.

Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že stěžovatelka si byla vědoma postoje Parlamentu ke všem těmto třem otázkám a měla možnost napadnout rozhodnutí Parlamentu o zamítnutí jejího osvědčení nebo zpochybnit důvody, které byly z tohoto důvodu uvedeny.

2.12 S ohledem na vysvětlení poskytnutá Parlamentem v jeho další odpovědi se veřejný ochránce práv domnívá, že stěžovatelka nepodložila své tvrzení, že Parlament nespravedlivě vyškrtl její jméno ze seznamu externích tlumočníků a její jméno na seznam znovu nezařadil. Důvody, které Parlament uvedl, aby odůvodnil vyškrtnutí stěžovatelky ze seznamu v roce 2005 a její následné nezahrnutí, se nejeví jako nepřiměřené. S ohledem na body 2.8 a 2.9 navíc stěžovatel nemůže tvrdit, že má zvláštní právo na to, aby byl zařazen na dotčený seznam nebo aby mu Parlament následně nabídl smlouvy.

2.13 S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv domnívá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu Parlamentu, pokud jde o tvrzení stěžovatele.

3 Údajné neposkytnutí odpovědi Parlamentem na e-maily stěžovatele ze dne 18. července 2005 a 21. února 2006

3.1 Stěžovatelka ve své stížnosti tvrdila, že Parlament neodpověděl na její e-maily ze dne 18. července 2005 a 21. února 2006.

3.2 Ve svém stanovisku Parlament uvedl, že pokud jde o e-mail stěžovatele ze dne 18. července 2005, skutečně stěžovateli odpověděl e-mailem z téhož dne a připojil kopii této odpovědi.

Pokud jde o údajné neposkytnutí odpovědi na e-mail stěžovatele ze dne 21. února 2006, Parlament přiložil kopii odpovědi, která měla být stěžovateli zaslána vedoucím oddělení dne 21. února 2006. Parlament uvedl, že ve velmi nepravděpodobném případě, kdy vedoucí oddělení pro francouzské tlumočení zapomněla zaslat tento e-mail stěžovatelce, se jí vedoucí oddělení pro francouzské tlumočení za to omluvil. V každém případě četné odpovědi zaslané v reakci na e-maily stěžovatele před 21. únorem 2006 a po něm prokázaly, že Parlament v této otázce nejednal nedbale.

3.3 Stěžovatelka ve svém vyjádření uznala, že vedoucí oddělení "potvrdila přijetí" jejího e-mailu ze dne 18. července 2005. Stěžovatelka dále uvedla, že e-maily Parlamentu zaslané v reakci na její e-mail ze dne 21. února 2006 „podivně“ neobsahovaly žádné datum.

3.4 Pokud jde o údajné neposkytnutí odpovědi Parlamentem na e-mail stěžovatele ze dne 18. července 2005, veřejný ochránce práv bere na vědomí, že Parlament ke svému stanovisku připojil odpověď zaslanou stěžovateli téhož dne. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že se nezdá, že by existovaly důvody pro další šetření tohoto aspektu tvrzení stěžovatele.

3.5 Pokud jde o údajné neposkytnutí odpovědi Parlamentem na e-mail stěžovatele ze dne 21. února 2006, veřejný ochránce práv konstatuje, že podle jeho názoru Parlament připojil e-mail, který měl být stěžovateli zaslán jako odpověď. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že skutečnost, že tento e-mail neobsahuje žádný údaj o příslušném datu, nemůže prokázat, že stěžovateli nebyl nikdy zaslán. Veřejný ochránce práv však bere na vědomí omluvu dotčeného vedoucího oddělení pro francouzské tlumočení v případě, že tento e-mail nebyl neúmyslně zaslán.

3.6 S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv domnívá, že se nezdá, že by existovaly důvody pro další šetření tohoto aspektu tvrzení stěžovatele.

4 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že pokud jde o první tvrzení stěžovatele, nedošlo ze strany Parlamentu k nesprávnému úřednímu postupu.

Pokud jde o druhé tvrzení stěžovatele, zdá se, že neexistují žádné důvody pro další šetření. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Parlamentu.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Veřejná ochránkyně práv si je vědoma toho, že GERI představuje databázi „Gestion des Réunions et des Interprètes“, kterou Parlament v rozhodné době využíval ke správě svých překladatelských potřeb.

(2) Veřejná ochránkyně práv chápe, že zkratka „JICS“ znamená „společné tlumočnické a konferenční služby“.

(3) Podle čl. 2 odst. 4 statutu veřejného ochránce práv „Stížnost se podává do dvou let ode dne, kdy se osoba podávající stížnost (…) dozvěděla o skutečnostech, na nichž je založena“.

(4) Viz věc T-1/90 Pérez-Mínguez Casariego v. Komise, Sb. rozh. 1991, s. II-143. Viz rovněž čl. 30 odst. 2 služebního řádu, který stanoví, že „[o]rgán oprávněný ke jmenování rozhodne, kterého z těchto [vhodných] kandidátů jmenuje na volná pracovní místa“.