Štrasburk 17. prosince 2007

Vážená paní R.,

Dne 7. června 2006 jste jménem polské nevládní organizace Polska Zielona Siec (dále jen stěžovatel) podal evropskému veřejnému ochránci práv stížnost na Evropskou investiční banku (dále jen „EIB“) ve věci financování dopravních projektů v Polsku bankou.

Dne 6. července 2006 jsem předal stížnost prezidentovi EIB.

Dne 17. října 2006 zaslala EIB stanovisko, které jsem Vám zaslal s výzvou k vyjádření.

Dne 23. listopadu 2006 jsem obdržel Vaše připomínky.

Dne 27. března 2007 jsem požádal EIB o další vysvětlení.

Dne 15. května 2007 zaslala EIB svou odpověď na mou výše uvedenou žádost, kterou jsem Vám předal spolu s výzvou k předložení připomínek. Od vás nebyly obdrženy žádné připomínky.

Mezitím útvary v mé pravomoci provedly dne 14. května 2007 kontrolu spisu v kancelářích EIB v Lucemburku a dne 5. července 2007 byly kopie zprávy o této kontrole zaslány pro informaci Vám a EIB.

Dne 10. července 2007 jste mi zaslal doplňující dokumenty týkající se Vaší stížnosti, které jsem pro informaci předal EIB.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Stěžovatelem je polská nevládní organizace zabývající se otázkami životního prostředí.

Stížnost lze shrnout takto:

Dne 1. října 2001 vstoupil v Polsku v platnost nový polský zákon o ochraně životního prostředí ze dne 27. dubna 2001 (dále jen „polský zákon o ochraně životního prostředí z roku 2001“). Podle článku 40 uvedeného nařízení všechny projekty plánů a programů týkajících se dopravy, které podléhají přípravě a/nebo přijetí orgánem na vnitrostátní nebo regionální úrovni a které jsou vyžadovány právními a správními předpisy, vyžadují provedení posouzení vlivů na životní prostředí (dále jen „SEA“).

Dne 5. května 2004 přijala správní rada EIB své „Prohlášení o životním prostředí“. Podle tohoto prohlášení by EIB měla i) podporovat investice, které přímo chrání a zlepšují životní prostředí, ii) proto pečlivě posoudit jejich dopad na životní prostředí, a iii) zejména zajistit, aby projekty financované bankou byly v souladu se zásadami a normami stanovenými právními předpisy EU i vnitrostátními právními předpisy v oblasti životního prostředí, včetně požadavků týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Pokud různé právní předpisy stanoví různé úrovně požadavků, prohlášení vyžaduje, aby se uplatňovalo přísnější právo.

V červenci 2004 vstoupila v platnost směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (1) (dále jen "směrnice SEA").

Dne 4. ledna 2005 byl v Polsku přijat program Národního silničního fondu 2005/2006 (dále jen „NRFP“) složený z různých investičních programů (jednotlivé silnice a programy výstavby dálnic).

Dne 20. září 2005 souhlasila EIB s financováním části investičních programů NRFP (dále jen „projekt“). Pořadatelem projektu (dále jen „pořadatel“) byl určen polský vládní správní orgán „Generální ředitelství pro státní silnice a dálnice“.

Stěžovatel byl toho názoru, že výše uvedený NRFP splňuje všechny požadavky, které musí být podle polského práva předloženy strategickému posouzení vlivů na životní prostředí, i když se zdá, že takové strategické posouzení vlivů na životní prostředí směrnice o strategickém posouzení vlivů na životní prostředí nevyžaduje. Podle názoru stěžovatele stanoví polské právní předpisy přísnější environmentální požadavky, pokud jde o investice do dopravy, než je směrnice SEA.

V rozporu s polským právem v oblasti životního prostředí z roku 2001 však nebylo ve výše uvedeném NPRV provedeno strategické posouzení vlivů na životní prostředí a dne 1. prosince 2005 se stěžovatel v této věci obrátil na předkladatele projektu. Pořadatel odpověděl, že NRFP (a tudíž projekt) nevyžaduje strategické posouzení vlivů na životní prostředí podle polského práva, protože program byl přijat jako vyhláška.

Stěžovatel s výše uvedeným stanoviskem nesouhlasil a měl za to, že forma aktu, kterým byl program přijat, není relevantní s ohledem na požadavek polského práva provádět strategické posuzování vlivů na životní prostředí, pokud jde o všechny projekty plánů, strategií a programů týkajících se dopravy.

Dne 6. prosince 2005, kdy byl projekt ještě posuzován, se stěžovatel poprvé obrátil na EIB. Požádala písemně EIB, aby zajistila, že projekt, který má spolufinancovat, bude v souladu s polským právem a se směrnicí SEA. Stěžovatel rovněž informoval EIB, že podle jeho názoru projekt porušuje výše uvedená právní ustanovení. Nakonec požádala EIB o přístup k analýze EIB týkající se souladu NRFP se směrnicí o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí.

Dne 31. ledna 2006 EIB stěžovateli odpověděla. Uvedla, že všechny projekty obsažené v NPR byly vypracovány před začátkem roku 2002. Všechny formální přípravy na provedení tohoto národního programu pro oživení a odolnost začaly přinejmenším v roce 2002 a ve všech případech před vstupem směrnice o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí v platnost. Podle EIB se proto směrnice o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí nevztahovala na NRFP v Polsku, včetně projektu, který má být spolufinancován EIB, a EIB proto neprovedla žádnou analýzu požadovanou stěžovatelem. EIB se nezmínila o otázce souladu projektu s polským právem.

Dne 13. února 2006 proto stěžovatel zaslal EIB stížnost. Zaprvé zdůraznila, že NPRV byl schválen dne 5. ledna 2005. Zadruhé měl za to, že podle polského práva NRFP splňuje všechny podmínky pro to, aby byl předložen SEA podle polského práva. Takové posouzení vlivů na životní prostředí však dosud nebylo provedeno. Stěžovatel proto zdůraznil, že SEA, i když nemusí být vyžadováno podle směrnice SEA, je skutečně vyžadováno z hlediska polského práva a že podle prohlášení EIB o stavu životního prostředí by všechny projekty, které financuje, měly být v souladu nejen s evropskými právními předpisy, ale také s vnitrostátními právními předpisy.

Dne 12. dubna 2006 EIB v odpovědi uvedla, že všechny projekty vybrané EIB k financování by měly být přijatelné z hlediska životního prostředí, ale předkladatel projektu nese plnou odpovědnost za zajištění souladu s politikami a právními předpisy EU, jakož i s příslušnými vnitrostátními právními předpisy. EIB uvedla, že o stížnosti stěžovatele informuje předkladatele projektu, a kromě toho se polských orgánů dotáže, zda polské právo vyžaduje strategické posouzení vlivů na životní prostředí v rámci NRFP, a pokud ano, kdy bude takové strategické posouzení vlivů na životní prostředí provedeno, a pokud ne, jaký je právní základ takového rozhodnutí. EIB rovněž uvedla, že bude stěžovatele informovat o odpovědi polských orgánů.

Do dne podání stížnosti stěžovatele veřejnému ochránci práv však EIB neposkytla odpovědi, které obdržela od polských orgánů. V tomto ohledu stěžovatel rovněž uvedl, že dne 26. ledna 2006 kontaktoval polské ministerstvo životního prostředí, pokud jde o soulad NRFP s polským právem, a do dne podání stížnosti neobdržel odpověď.

V květnu 2006 uzavřela EIB s pořadatelem smlouvu o úvěru.

Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv stěžovatel tvrdil, že navzdory tomu, že byl informován o tom, že projekt není v souladu s polským právem, EIB souhlasila s jeho spolufinancováním, což je v rozporu s jejími vlastními pokyny, konkrétně s jejím environmentálním prohlášením.

Stěžovatel rovněž tvrdil, že jej EIB o odpovědi polských orgánů neinformovala.

Tvrdila, že EIB by měla pozastavit své financování, dokud nebude vyjasněn právní status projektu.

Šetření

Stanovisko EIB

Stanovisko EIB lze shrnout takto:

Dne 13. února 2006 podal stěžovatel stížnost generálnímu tajemníkovi EIB, v níž uvedl, že NRFP vyžaduje SEA podle polského práva. Dne 12. dubna 2006 EIB odpověděla, že o stížnosti informovala předkladatele projektu a požádala polské orgány, aby se k ní vyjádřily. Polské ministerstvo dopravy a stavebnictví následně informovalo EIB „dopisem a přímými kontakty“, že na rozdíl od názoru stěžovatele příslušné polské právní předpisy nevyžadují, aby NRFP prošel strategickým posouzením vlivů na životní prostředí. Zaprvé podle tohoto ministerstva představoval NPRV pouze finanční plán, který uváděl zdroje financování investic do silnic a byl určen na podporu provádění politik, programů a strategií přijatých pro odvětví silniční dopravy, jako je strategie rozvoje silniční infrastruktury na období 2004–2006 a následující roky, jakož i harmonogram výstavby dálnic a rychlostních silnic na období 2005–2013. Za druhé, podle téhož ministerstva v době vydání výše uvedeného obecného strategického plánu a harmonogramu NPRP polské právní předpisy nevyžadovaly strategické posouzení vlivů na životní prostředí.

V návaznosti na kontakty s polským ministerstvem dopravy a stavebnictví a na rozsáhlý přezkum případu, který je předmětem stížnosti, informovala EIB dopisem ze dne 28. června 2006 stěžovatele o důvodech, proč se domnívá, že byly podniknuty všechny nezbytné kroky k zajištění souladu s jeho environmentálním prohlášením. EIB ke svému stanovisku připojila kopii tohoto dopisu. V dopise ze dne 28. června 2006 EIB rovněž informovala stěžovatele, že "podle jejích informací"byly různé programy na seznamu investic zahrnutých do NRFP původně definovány před tím, než polské právní předpisy v oblasti životního prostředí z roku 2001 vyžadovaly, aby programy byly předloženy SEA (tj. před 1. říjnem 2001). Uvedla, že z informací získaných během hodnocení je zřejmé, že i když patnáct režimů, které tvoří součást projektu, lze považovat za součást většího programu (rozsáhlých programů), počáteční proces plánování těchto režimů začal před tím, než vstoupil v platnost polský zákon, který vyžaduje, aby investiční režimy financované z úvěru EIB podléhaly strategickému posouzení vlivů na životní prostředí. V tomto dopise mimoto EIB vyzvala stěžovatele, aby se setkal se zástupci EIB ve Varšavě a dále tuto otázku projednal v případě, že „se domnívá, že banka [] uspokojivě neřeší [svou] žádost.“EIB zopakovala stejné argumenty ve svém dalším dopise ze dne 13. října 2007, který zaslala stěžovateli v reakci na jeho další dopis ze dne 25. července 2006.

EIB uvedla, že stěžovatel na tuto výzvu neodpověděl.

EIB rovněž uvedla, že podle jejího chápání byly některé požadavky směrnice SEA, která vstoupila v platnost dne 21. července 2001, provedeny do polského práva polským zákonem o životním prostředí z roku 2001. EIB dále uvedla, že v roce 2005 byly přijaty další změny tohoto polského zákona. Podle článku 13 směrnice SEA se povinnost provést SEA vztahuje na plány a programy, jejichž první formální přípravný akt byl vypracován po 21. červenci 2004. Plány a programy, u nichž je první formální přípravný akt datován před 21. červencem 2004, rovněž potřebují strategické posouzení vlivů na životní prostředí, pokud dotčený členský stát nerozhodne, že to není proveditelné, a neinformuje o tom veřejnost.

EIB dospěla k závěru, že „vzhledem k tomu, že neshledala žádné porušení právních předpisů Společenství nebo vnitrostátních právních předpisů týkajících se posuzování vlivů na životní prostředí a měla za to, že se řídila jejími pokyny v oblasti životního prostředí“, byla úvěrová smlouva podepsána dne 11. května 2006.

Kromě toho schválila správní rada EIB dne 13. června 2006 druhou půjčku „Polské dálnice“, která rovněž financuje jednotlivé dálniční režimy v rámci NRFP.

Připomínky stěžovatele

Připomínky stěžovatele lze shrnout takto:

Stěžovatel nejprve „zdůraznil, že [ ] jeho stížnost se zakládá přímo na polských právních předpisech – konkrétně na nesouladu s čl. 40 odst. 1 polského zákona o ochraně životního prostředí (...), a nikoli na směrnici 2001/42/ES.“

Stěžovatel zopakoval svůj názor, že polské právní předpisy v oblasti životního prostředí z roku 2001 uplatňují přísnější požadavky než následná směrnice o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí, a poukázal na to, že „EIB použila směrnici o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí k oslabení požadavků [polského práva v oblasti životního prostředí z roku 2001 ], aby se vyhnula strategickému posuzování vlivů na životní prostředí.“Stěžovatel poznamenal, že každý členský stát může přijmout přísnější požadavky v oblasti životního prostředí, než jsou požadavky obsažené v evropských politikách.

Stručně řečeno, stěžovatel trval na svém názoru, že polské právní předpisy v oblasti životního prostředí z roku 2001 vyžadují, aby byl NRFP podroben strategickému posuzování vlivů na životní prostředí.

Stěžovatel nesouhlasil s prohlášením EIB, že NRFP nevyžaduje strategické posouzení vlivů na životní prostředí, protože tento program je „pouze finančním plánem uvádějícím zdroje financování investic do silniční dopravy a jeho cílem je podpořit realizaci politik, programů a strategií přijatých pro odvětví silniční dopravy.“Stěžovatel zdůraznil, že samotný NRFP je zdrojem financování a jeho cílem je stanovit priority financování, určit činnosti a projekty, poskytnout rámce pro investice do silniční dopravy, nastínit vnější zdroje financování a uvést nezbytné právní nebo správní činnosti pro jeho provádění.

Stěžovatel připomněl, že čl. 40 odst. 1 polského zákona o životním prostředí z roku 2001 konkrétně stanoví, že politika, strategie, plány a programy v odvětví dopravy, které podléhají přípravě a/nebo přijetí orgánem na vnitrostátní úrovni, vyžadují provedení strategického posuzování vlivů na životní prostředí. Z toho vyplývá, že povaha NRFP znamenala nezbytnost strategického posuzování vlivů na životní prostředí.

Stěžovatel rovněž uvedl, že nevěděl o žádných politikách, programech, strategiích nebo plánech v odvětví dopravy přijatých po nabytí účinnosti polského zákona o životním prostředí z roku 2001, pro které bylo provedeno strategické posouzení vlivů na životní prostředí.

Stěžovatel rovněž uvedl, že EIB odkázala na strategii rozvoje silniční infrastruktury na období 2004–2006 a následující roky a na harmonogram výstavby dálnic a rychlostních silnic na období 2005–2013. Podle stěžovatele byla tato strategie vypracována v roce 2003 a vydána v srpnu 2003, tj. dva roky po vstupu polského zákona o životním prostředí z roku 2001 v platnost.

Pokud jde o prohlášení EIB, že investiční programy projektu byly definovány před vstupem polského zákona o životním prostředí z roku 2001 v platnost, stěžovatel poznamenal, že EIB neposkytla žádné příklady na podporu svého názoru.

Stěžovatel uvítal pozvání EIB, aby se s ním setkala. Stěžovatel se však rozhodl, že by pro něj bylo vhodnější vyjádřit všechny své obavy písemně a zaslat je EIB. To je to, co stěžovatel udělal.

Pokud jde o prohlášení EIB, že v daném případě nezjistila porušení práva Společenství nebo vnitrostátního práva, stěžovatel uvedl, že zatímco EIB schválila druhý silniční úvěr v červnu 2006 (2), Evropská komise zahájila řízení o nesplnění povinnosti proti Polsku kvůli neprovedení příslušných směrnic v oblasti životního prostředí. Stěžovatel přiložil kopii výzvy Komise adresované polským orgánům ze dne 28. června 2006 (3). Podle stěžovatele to znamenalo, že projekty EIB v Polsku nebyly v souladu s klíčovými směrnicemi v oblasti životního prostředí, a tudíž s environmentálním prohlášením EIB.

Stěžovatel uvedl, že "vyhláška polské vlády, na kterou odkazuje EIB ve svém stanovisku a která [je] datována 15. května 2004 (Rozporządzenie Rady Ministrów z dnia 5 maja 2004 w sprawie sieci autostard i dróg ekspresowych, - DZU. 128, poz. 1334) se zcela liší od vyhlášky ze dne 4. ledna 2005, kterou byl schválen program Národního silničního fondu na období 2005-2006. Nařízení ze dne 15. května 2004 není vůbec finančním plánem, jak uvádí EIB, ale pouze upřesňuje, které dálnice a rychlostní silnice představují cíl NRFP (Wykaz autostrad i dróg expresowych w RP. Układ docelowy).“

Podle názoru stěžovatele by vyhláška ze dne 15. května 2004 měla být považována za doplňkovou k vyhlášce ze dne 4. ledna 2005 a jako taková by měla podléhat strategickému posuzování vlivů na životní prostředí podle polského práva.

Stěžovatel uvádí, že v současné době probíhá nebo bylo velmi nedávno dokončeno posouzení vlivů jednotlivých záměrů na životní prostředí (dále jen „EIA“).

Stěžovatel nakonec veřejného ochránce práv informoval, že „[v] tomto případě polský veřejný ochránce práv rovněž zkoumá soulad [NRFP] s čl. 40 odst. 1 [polského zákona o životním prostředí z roku 2001]“.

Další šetření

Po pečlivém zvážení stanoviska Komise, připomínek stěžovatele a dodatečných dopisů se ukázalo, že je třeba provést další šetření.

Dopis veřejného ochránce práv Komisi ze dne 27. března 2007

Za prvé, veřejná ochránkyně práv požádala EIB, aby odpověděla na připomínku stěžovatele týkající se prohlášení EIB, že různé investiční programy projektu byly definovány před datem vstupu příslušného polského zákona v platnost a že EIB neposkytla žádné příklady na podporu svého názoru.

Zadruhé se veřejná ochránkyně práv dotázala EIB, jaké prostředky a metody hodnocení používá EIB v situacích, kdy informace poskytnuté vnitrostátními orgány, předkladateli a prováděcími agenturami projektů financovaných EIB a z jiných zdrojů naznačují, že příslušný projekt není prima facie v souladu s vnitrostátním nebo evropským právem. V této souvislosti veřejný ochránce práv požádal EIB, aby se vyjádřila k připomínce stěžovatele, že banka schválila druhý silniční úvěr v červnu 2006, a zároveň Komise požádala polskou vládu o vysvětlení ohledně neprovedení příslušné směrnice o životním prostředí.

Zatřetí veřejný ochránce práv uvedl, že se domnívá, že by bylo užitečné nahlédnout do příslušných dokumentů obsažených ve spisu EIB.

Odpověď EIB ze dne 15. května 2007

Zaprvé EIB odkázala na chronologický vývoj polského silničního systému počínaje 30. léty 20. století.

EIB v souhrnu uvedla, že režimy investic do dopravy, které mají být financovány, jsou stanoveny ve vyhlášce polské Rady ministrů, která se může vztahovat na období od jednoho do šesti let. Poslední nařízení Rady ministrů, kterým se zřizuje síť dálnic, rychlostních silnic a silnic strategického významu, je ze dne 29. září 2001, a předchází tak polskému zákonu o životním prostředí z roku 2001. V únoru 2001 polská vláda schválila program, kterým se do roku 2015 přizpůsobuje polská hlavní silniční síť normám EU.

Dne 4. ledna 2005 polská vláda přijala a dne 6. ledna 2006 pozměnila usnesení o investičním programu v odvětví silniční dopravy, který má být financován z NRFP. Investice jsou výběrem režimů, které byly dříve stanoveny ve výše uvedených vyhláškách. Program, který se kvalifikuje jako finanční plán, podrobně popisuje projekty dálnic, rychlostních silnic a obchvatů, jakož i jejich zdroje financování, které mají být během tohoto období realizovány.

Projekt financovaný EIB zahrnoval 15 individuálních programů investic do silniční dopravy, které byly rozptýleny po celém Polsku. Strategické posuzování vlivů na životní prostředí nebylo podle polského práva v oblasti životního prostředí z roku 2001 ani podle směrnice o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí nezbytné, protože i) režimy představují doplňkové investice k probíhajícím projektům, které jsou již financovány z prostředků EU a EIB; ii) režimy jsou v souladu s prioritními cíli EU vymezenými v čl. 267 písm. a) a c) Smlouvy o ES a iii) schválení projektu bylo zahájeno před vstupem polského práva v oblasti životního prostředí z roku 2001 v platnost. Vzhledem k významu, který je přikládán životnímu prostředí, však byla potřeba posouzení vlivů na životní prostředí podmínkou pro vyplacení prostředků pro každý z 15 jednotlivých režimů.

EIB dodržuje svou povinnost náležité péče při posuzování žádostí o úvěr tím, že se opírá o dostupné důkazy, včetně nezbytných povolení a povolení vydaných v souladu s příslušnými vnitrostátními a evropskými právními předpisy. U projektů umístěných v EU uplatňuje EIB domněnku zákonnosti a případně domněnku, že vnitrostátní právní předpisy jsou v souladu s právními předpisy EU. „V nezbytném rozsahu“EIB ověřuje soulad s předpisy, aby zajistila, že její finanční prostředky jsou využívány racionálně. U projektů mimo EU uplatňuje EIB rovněž domněnku zákonnosti. To je založeno na nezbytných povoleních k výstavbě a provozu projektu a je podpořeno dalšími dostupnými důkazy, vlastním posouzením a úvěrovými smlouvami. S výhradou místních podmínek a právních předpisů musí být každý projekt alespoň v souladu se zásadami a normami stanovenými politikami EU. U všech projektů odpovídá za dodržování předpisů předkladatel, zatímco za regulační a vynucovací úkoly odpovídají příslušné orgány. Je zjevně vhodné a vhodné, aby se EIB při určování souladu s příslušnými environmentálními normami spoléhala na členské státy EU nebo příslušné orgány v členských státech a aby jako důkaz o jejich souladu akceptovala dokumentaci členského státu. V případech, kdy proces environmentálního schvalování v členském státě ještě není dokončen, budou ke smlouvě o financování připojeny příslušné podmínky pro vyplácení.

Pokud jde o úvěr na pokrytí projektu „Polské dálnice“ (na který se původní stížnost neodkazovala), EIB uvedla, že v době svého posouzení věděla, že Komise má výhrady k provedení směrnice EIA (4) do polského práva. V důsledku obav vyjádřených Komisí byla vypůjčovateli (Bank Gospodarstwa Krajowego (5)) uložena řada podmínek pro vyplacení, aby bylo zajištěno, že postup uplatňovaný v souvislosti se systémy projektu financovaného z této půjčky splňuje požadavky směrnice EIA. V důsledku toho Komise dne 27. června 2006 formálně nevznesla proti projektu námitku.

EIB na závěr uvedla, že vyjadřuje politování nad tím, že stěžovatel nepřijal pozvání EIB na schůzku ve Varšavě. Zdůraznila rovněž, že „je jako vždy otevřena konstruktivní spolupráci s nevládními organizacemi“.

Připomínky stěžovatele k odpovědi EIB´s ze dne 15. května 2007

Stěžovatel připomínky nezaslal.

K nahlédnutí do dokumentů ze dne 14. května 2007

Dne 14. května 2007 provedly útvary veřejného ochránce práv kontrolu spisu EIB týkající se tohoto případu v prostorách EIB. Podrobná zpráva o kontrole byla zaslána stěžovateli a EIB.

Doplňující dopis stěžovatele ze dne 10. července 2007

Stěžovatel ve svém dopise ze dne 10. července 2007 uvedl, že polskému veřejnému ochránci práv předložil otázku neexistence SEA podle polského práva pro NRFP polskému veřejnému ochránci práv a že tento uzavřel své šetření této otázky. Podle stěžovatele "polský veřejný ochránce práv uzavřel případ se stanoviskem, že [NRFP] měl být podroben [] posouzení vlivů na životní prostředí"a že jeho stanovisko bylo "v souladu se stanoviskem polského ministerstva dopravy". Stěžovatel přiložil kopii odpovědi polského veřejného ochránce práv a odpovědi polského ministerstva dopravy a stavebnictví. Ministerstvo dopravy a stavebnictví ve svém dopise ze dne 28. června 2007 adresovaném polskému veřejnému ochránci práv uvedlo, že „ministerstvo životního prostředí mělo za to, že seznam finančních plánů projektů investic do silnic, které mají být financovány z Národního fondu silnic, by měl být ve fázi meziresortních konzultací předmětem postupu posuzování vlivů na životní prostředí.“Ve svém dopise stěžovateli polský veřejný ochránce práv uvedl, že „ministerstvo dopravy a životního prostředí sdílí názor veřejného ochránce práv, že posouzení vlivů na životní prostředí by mělo být provedeno u podniků, na něž se vztahuje Národní fond silnic“.

Veřejný ochránce práv předal EIB pro informaci dopis stěžovatele spolu s jeho přílohami.

ROZHODNUTÍ

1 Úvodní poznámka

1.1 Evropský veřejný ochránce práv bere na vědomí, že stěžovatel ve svém vyjádření poukázal na skutečnost, že Evropská komise zahájila proti Polsku řízení o nesplnění povinnosti týkající se neprovedení příslušných směrnic v oblasti životního prostředí, a uvedl, že "to znamená, že projekty EIB v Polsku nejsou v souladu s příslušnou směrnicí EU o posuzování vlivů na životní prostředí, a tudíž s prohlášením EIB o životním prostředí z roku 2004."

Veřejný ochránce práv však rovněž konstatuje, že ve stejných připomínkách stěžovatel zdůraznil, že „jeho stížnost se zakládá přímo na polských právních předpisech – konkrétně na nesouladu s čl. 40 odst. 1 polského zákona o ochraně životního prostředí (...), a nikoli na směrnici 2001/42/ES.“

S ohledem na výše uvedené zdůraznění ze strany stěžovatele je veřejný ochránce práv srozuměn s tím, že prohlášení stěžovatele by nemělo být považováno za nové tvrzení, kterým se má toto rozhodnutí zabývat.

2 Posouzení souladu projektu s právními předpisy ze strany EIB

2.1 Stížnost se týká půjčky EIB pokrývající 15 investičních programů souvisejících s výstavbou dálnic, rychlostních silnic a obchvatů v Polsku zahrnutých do programu Národního silničního fondu 2005/2006 (dále jen "NRFP") zřízeného polskou vládou. Výše uvedených 15 investičních programů představovalo projekt EIB nazvaný „Modernizace polských silnic“, který zahrnoval „modernizaci investic do dálnic, rychlostních silnic a obchvatů v rámci [NPRP]“, dále jen „projekt“. Projekt byl polskými orgány navržen k financování EIB dne 1. června 2005 (6). Dne 6. prosince 2005 se stěžovatel obrátil na EIB, pokud jde o projekt, který byl v té době stále předmětem jednání. Stěžovatel si stěžoval, že v rozporu s příslušnými ustanoveními polského zákona o životním prostředí z roku 2001 nebylo strategické posouzení vlivů na životní prostředí (dále jen „SEA“) provedeno s ohledem na celý NRFP. EIB stěžovateli odpověděla, že se ohledně obav stěžovatele obrátila na polské orgány a že ji o jejich odpovědi informuje. EIB však stěžovatele o této odpovědi neinformovala, nýbrž se rozhodla projekt financovat a dne 11. května 2006 úvěr podepsala a provedla první platbu. Dne 6. června 2006 se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv.

Stěžovatel tvrdil, že navzdory tomu, že byl informován o nesouladu projektu s polským právem, EIB v rozporu se svým „prohlášením o životním prostředí“ souhlasila se spolufinancováním tohoto projektu. Podle tohoto prohlášení EIB zajišťuje, aby projekty financované bankou byly v souladu se zásadami a normami stanovenými právními předpisy EU i vnitrostátními právními předpisy v oblasti životního prostředí, včetně požadavků týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Prohlášení rovněž stanoví, že pokud různé právní předpisy stanoví různé úrovně požadavků, mělo by se použít přísnější (dále jen „první tvrzení“).

Stěžovatel rovněž tvrdil, že jej EIB neinformovala o odpovědi, kterou jí zaslaly polské orgány (dále jen „druhé tvrzení“).

Stěžovatel tvrdil, že EIB by měla pozastavit své financování, dokud nebude vyjasněn právní status projektu (dále jen „nárok“).

2.2 Stručně řečeno, EIB uvedla, že předkladatel projektu, tj. v tomto případě polské Generální ředitelství pro státní silnice a dálnice (dále jen "polské ředitelství"), nese plnou odpovědnost za zajištění souladu s politikami EU a právem EU a s příslušnými vnitrostátními právními předpisy. V návaznosti na stížnost stěžovatele se EIB obrátila na polské orgány, které ji informovaly, že příslušné polské právní předpisy nevyžadují, aby NRFP prošel strategickým posouzením vlivů na životní prostředí, protože i) NRFP má podobu vládního nařízení; ii) NRFP je pouze finančním plánem a iii) nedefinuje rozvojovou strategii ani nestanoví rámec pro budoucí provádění. Kromě toho byl proces počátečního plánování patnácti investičních programů projektu, které byly kryty půjčkou EIB a byly součástí NRFP, vymezen před 1. říjnem 2001, tedy před datem, kdy vstoupil v platnost polský zákon o životním prostředí z roku 2001. EIB rovněž potvrdila, že v souladu se svým environmentálním prohlášením tvoří kontrola souladu investic s právními předpisy nedílnou součást jejích postupů hodnocení. EIB rovněž uvedla, že se domnívá, že v tomto konkrétním případě podnikla veškeré nezbytné kroky k zajištění tohoto souladu. EIB na závěr uvedla, že vzhledem k tomu, že se nedomnívala, že došlo k porušení právních předpisů Společenství nebo vnitrostátních právních předpisů týkajících se posuzování vlivů na životní prostředí (dále jen „EIA“), a vzhledem k jejímu názoru, že se řídila svým prohlášením o vlivech na životní prostředí, byla úvěrová smlouva podepsána dne 11. května 2006.

Ve svém stanovisku EIB rovněž vysvětlila, že mezitím dne 28. června 2006 informovala stěžovatele samostatným dopisem o závěrech polských orgánů. Tyto informace byly podrobněji vysvětleny v dalších dopisech EIB stěžovateli.

2.3 Veřejný ochránce práv nejprve zdůrazňuje, že tato stížnost se týká projektu "Modernizace polských silnic" (číslo projektu EIB 20050226), který byl financován prostřednictvím půjčky podepsané EIB dne 11. května 2005, a nikoli projektu "Polské dálnice" (projekt EIB 20050428), který byl následně financován EIB.

2.4 Veřejný ochránce práv dále znovu zdůrazňuje, že stížnost se týká údajného nedodržení polského práva v oblasti životního prostředí z roku 2001 ze strany polských orgánů, které podle stěžovatele požadovaly SEA pro celý NPRV. Jak stěžovatel výslovně uvedl, dodržování evropských směrnic o životním prostředí, včetně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (7) (dále jen "směrnice SEA"), není předmětem této stížnosti.

V tomto ohledu veřejný ochránce práv připomíná, že podle článku 195 Smlouvy o ES má evropský veřejný ochránce práv pravomoc přijímat a přezkoumávat stížnosti na nesprávný úřední postup orgánů a institucí Společenství. Žádné opatření jiného orgánu nebo osoby proto nesmí být předmětem stížnosti veřejnému ochránci práv. Úkolem veřejného ochránce práv tedy není přezkoumávat opodstatněnost právních předpisů Společenství nebo vnitrostátních právních předpisů a to, zda vnitrostátní orgány správně uplatňovaly vnitrostátní nebo evropské právo.

Z výše uvedených důvodů se veřejný ochránce práv ve svém šetření této stížnosti zabývá výlučně možným nesprávným úředním postupem ze strany EIB.

2.5 Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že v květnu 2004 vydala EIB dokument s názvem Environmentální prohlášení, který nastiňuje její přístup k otázkám životního prostředí při financování projektů. Odstavec nazvaný "Ochrana a zlepšování životního prostředí" obsahuje následující prohlášení:

„V rámci 25 členských států EU a kandidátských zemí jsou projekty financované EIB v souladu se zásadami a normami stanovenými jak právními předpisy EU (…), tak vnitrostátními právními předpisy v oblasti životního prostředí, včetně požadavků na bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Pokud [] jiný zákon ukládá [ukládá] [ukládá] [ukládají] [ukládají] [ukládají] [ukládají] [ukládají] [ukládají] [ukládají] [ukládají] [ukládají] [ukládají] [ukládají] [ukládají]

Kromě toho odstavec nazvaný „Organizace a přístup“ obsahuje toto prohlášení:

„Výsledek posouzení vlivů EIB na životní prostředí určuje „přijatelnost“ projektu k financování. To bude založeno na rovnováze mezi povahou a rozsahem dopadu na životní prostředí a opatřeními potřebnými k zamezení, snížení a případně vyrovnání jakýchkoli negativních dopadů, jakož i na dalších kritériích, jako je [] dodržování právních předpisů a environmentální řízení. Banka nepřijímá projekt financování, u něhož je pravděpodobné, že bude mít významný negativní dopad na životní prostředí a/nebo bude pro životní prostředí vysoce rizikový.“

2.6 Veřejný ochránce práv poukazuje na to, že ačkoli výše uvedený dokument EIB není zdrojem právních povinností, jedná se o důležité prohlášení o politice EIB, které by banka měla dodržovat.

Na základě výše uvedeného dokumentu veřejná ochránkyně práv chápe, že EIB se omezuje na financování pouze těch projektů, které byly v souladu jak s vnitrostátními právními předpisy v oblasti životního prostředí, tak s klíčovými směrnicemi ES v oblasti životního prostředí, a v případě, že je vnitrostátní právo přísnější, pokud jde o požadavky na zajištění ochrany životního prostředí, měly by být tyto směrnice uplatňovány. Zdá se, že EIB zajišťuje toto dodržování nejprve prověřováním projektů před jejich přijetím k financování a následně jejich sledováním během jejich provádění.

2.7 Veřejný ochránce práv však poukazuje na to, že aby EIB jednala v souladu se svým výše uvedeným prohlášením o životním prostředí, zdá se, že je do značné míry závislá na informacích poskytnutých vnitrostátními orgány, které používá ke kontrole, zda byly právní předpisy v oblasti životního prostředí použity na jakýkoli projekt financovaný bankou a působící na území dotčené země.

2.8 V tomto ohledu považuje veřejný ochránce práv za užitečné připomenout zásadu loajální spolupráce, kterou orgánům Společenství a jeho členským státům ukládá čl. 10 odst. 2 Smlouvy o ES a čl. 192 odst. 2 Smlouvy o Euratomu, jak ji uvádějí soudy Společenství v rámci řízení o nesplnění povinnosti podle článku 226 Smlouvy o ES (8). Oba články stanoví, že se členské státy zdrží všech opatření, která by mohla ohrozit dosažení cílů Smlouvy o ES.

2.9 Při analogickém použití výše uvedené zásady na okolnosti projednávané věci má veřejný ochránce práv za to, že EIB mohla i) legitimně mít za to, že polské orgány dodržely platná právní ustanovení o ochraně životního prostředí, a ii) legitimně očekávat, že jí polské orgány poskytnou spolehlivé informace týkající se uplatňování příslušných polských právních předpisů v oblasti životního prostředí z jejich strany. Jak uvedla EIB ve svém prohlášení o životním prostředí z roku 2004, "f)nebo projekty umístěné v EU, banka uplatňuje domněnku zákonnosti a že vnitrostátní právní předpisy jsou případně v souladu s právními předpisy EU. Za dodržování předpisů odpovídá předkladatel, zatímco za regulační a vynucovací úkoly odpovídají příslušné orgány.“

2.10 S ohledem na výše uvedené úvahy a na základě listinných důkazů shromážděných během šetření, a zejména během nahlížení do spisu jeho útvary, zastává veřejný ochránce práv následující stanovisko. Zdá se, že v počáteční fázi posuzování projektu nebylo provedení SEA ve vztahu k NRFP na základě článku 40 polského zákona o životním prostředí z roku 2001 předmětem komunikace mezi EIB a polskými orgány, zatímco dodržování směrnice SEA bylo.

2.11 Lze tedy dospět k závěru, že až do 6. prosince 2005, tedy předtím, než stěžovatel informoval EIB o tom, že NRFP nedodržel článek 40 polského zákona o životním prostředí z roku 2001, který podle stěžovatele vyžadoval SEA, EIB o takovém možném nedodržení nevěděla.

2.12 Veřejný ochránce práv je však toho názoru, že po obdržení výše uvedených informací předložených stěžovatelem lze od EIB s ohledem na její environmentální prohlášení uvedené v bodě 2.5 výše důvodně očekávat, že bude při kontrole těchto informací obzvláště opatrná.

2.13 Veřejný ochránce práv proto konstatuje, že dne 27. března 2006 zaslala EIB vypůjčovateli (Bank Gospodarstwa Krajowego (9)) dopis, v němž uvedla, že "obdržela stížnost (…), že národní silniční (fondový) program (NRFP) na období 2005-2006 splňuje všechny podmínky nezbytné k tomu, aby se na něj vztahovalo posouzení vlivů na životní prostředí na základě článku 40 zákona o ochraně životního prostředí (...)". V témže dopise EIB požádala vypůjčovatele, aby ji informoval o stanovisku polských orgánů, pokud jde o "1) zda polské právo vyžaduje posouzení vlivů NRFP na životní prostředí, a 2) pokud ano, kdy bude takové posouzení provedeno, nebo 3) pokud ne, jaký je právní základ takového rozhodnutí."EIB tento dopis okopírovala polskému ministerstvu financí a ministerstvu dopravy a výstavby.

2.14 Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že vypůjčovatel odpověděl na výše uvedený dopis EIB dne 7. dubna 2006. V tomto sdělení vypůjčovatel informoval EIB, že nemá pravomoc zaujmout stanovisko k dotazu banky, ale že jej předal vládním orgánům, aby se k němu vyjádřily.

Následně dne 6. dubna 2006 zaslalo polské ministerstvo dopravy a stavebnictví EIB svou první odpověď, v níž vysvětlilo, že NRFP je finančním plánem a uvádí zdroje financování investic do dopravy. Ministerstvo dodalo, že NPRV je pouze nástrojem určeným k provádění finanční části investic do dopravy, které jsou obsaženy v jiných vládních dokumentech strategického významu pro oblast dopravy. Ministerstvo vysvětlilo, že tyto dokumenty zahrnují "strategii rozvoje dopravní infrastruktury v letech 2004-2006 a následujících letech", která byla zveřejněna v roce 2003 jako součást Národního plánu rozvoje. Ministerstvo rovněž odkázalo na dokument "Jízdní řád pro výstavbu dálnic a rychlostních silnic pro roky 2005-2013", který byl zveřejněn v červnu 2005 a v němž byl nastíněn směr dalšího rozvoje silniční sítě v Polsku a bylo rozhodnuto o souvisejících úkolech a jejich jízdním řádu. Pokud jde o tyto „strategie“, strategické posouzení vlivů na životní prostředí nebylo provedeno, protože v době jejich vypracování nebylo ze zákona vyžadováno.

Ministerstvo dopravy a stavebnictví dále poukázalo na to, že i) NPRV projednávala řada ministerstev, včetně ministerstva životního prostředí, které se k němu "nevyjádřilo". Ministerstvo dopravy a stavebnictví proto vyrozumělo, že podle článku 40 polského zákona o životním prostředí neexistuje povinnost provést strategické posouzení vlivů na životní prostředí pro NRFP. Uvedl, že ii) u každého jednotlivého projektu v rámci NRFP, včetně projektů, které mají být financovány z úvěru EIB, již byla posouzení vlivů na životní prostředí provedena nebo se právě provádějí.

Ministerstvo dospělo k závěru, že postup SEA týkající se účinků provádění celého NPRV ve smyslu výše uvedeného článku 40 polského zákona o životním prostředí z roku 2001 není nutný.

2.15 Veřejný ochránce práv je srozuměn s tím, že na základě výše uvedených vysvětlení polských orgánů dospěla EIB k závěru, že soulad projektu s vnitrostátním právem byl zajištěn, i když mohl vyžadovat další objasnění, jehož žádost byla obsažena v dopise ze dne 10. května 2006 (10) adresovaném polskému ministerstvu.

S ohledem na své úvahy uvedené výše v bodech 2.7, 2.8 a 2.9 považuje veřejný ochránce práv tento závěr za přiměřený.

Kromě toho se zdá, že ministerstvo dopravy a stavebnictví ve svých odpovědích na žádost EIB o další objasnění ze dne 1. června 2006 a 28. července 2006 potvrdilo svůj původní názor a dodalo, že článek 40 polského zákona o životním prostředí z roku 2001 byl změněn v souladu se směrnicí o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí a že podle této změny jsou příslušné orgány veřejné moci povinny provést strategické posouzení vlivů na životní prostředí u politik, strategií, plánů a programů, včetně politik, strategií, plánů a programů v oblasti dopravy. Ministerstvo zopakovalo, že podle článku 40 ve znění před změnou se posouzení vlivů na životní prostředí nevyžaduje ani pro "strategii rozvoje dopravní infrastruktury v letech 2004-2006 a následujících letech", ani pro "jízdní řád pro výstavbu dálnic a rychlostních silnic pro roky 2005-2013".

2.16 Veřejný ochránce práv rovněž bere na vědomí zejména zvláštní prohlášení polských orgánů obsažené v jejich dopise ze dne 6. dubna 2006, že "pro každý jednotlivý projekt v rámci NRFP, včetně projektů, které mají být financovány z půjčky EIB, již bylo provedeno posouzení vlivů na životní prostředí nebo je právě prováděno."(11)

Veřejný ochránce práv chápe, že ačkoli stěžovatel nesouhlasí se stanoviskem polských orgánů, že celkový NRFP nevyžadoval strategické posouzení vlivů na životní prostředí podle polského práva v oblasti životního prostředí z roku 2001, zdá se, že souhlasí s výše uvedeným konkrétním prohlášením.

Kromě toho se zdá nesporné, že 15 jednotlivých investičních programů, na něž se vztahoval úvěr EIB, nebylo v době, kdy se úvěr začal projednávat, ve fázi plánování. Veřejný ochránce práv nezaujímá stanovisko k druhému bodu, který je naopak sporný, a týká se přesného data, kdy byly definovány jednotlivé investiční programy, na něž se vztahuje úvěr EIB (tj. jejich plány byly zahájeny). V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv nechápe, jak by bylo možné rozumně požadovat strategické posouzení vlivů investičních režimů na životní prostředí, je-li považováno za součást programu nebo plánu, pokud již investice byly zahájeny a alespoň již nebyly ve fázi plánování. Poukazuje rovněž na to, že totéž uvedla EIB ve svém dalším dopise zaslaném stěžovateli v průběhu šetření (dne 23. října 2006).

A konečně, podle EIB představují investiční programy, na které se vztahuje úvěr EIB, doplňkové investice k projektům, které již probíhají s financováním EU a EIB, a jsou v souladu s prioritními cíli EU, jak jsou definovány v čl. 267 písm. a) a c) Smlouvy o ES.

S ohledem na výše uvedené body 2.15 a 2.16 veřejný ochránce práv přijímá důvody, které EIB uvedla v průběhu šetření, pokud jde o to, proč banka mohla na základě informací, které jí v té době poskytly polské orgány, podepsat úvěr dne 11. května 2006. Veřejný ochránce práv proto neshledává žádný případ nesprávného úředního postupu, pokud jde o první tvrzení stěžovatele.

Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že EIB by měla pozastavit své financování, dokud nebude vyjasněn právní status projektu ,, veřejný ochránce práv poukazuje na to, že se zdá, že příslušná platba již byla EIB provedena, a proto se domnívá, že žádná další šetření nejsou odůvodněná.

Veřejný ochránce práv však odkazuje na dopis stěžovatele ze dne 10. července 2007, který veřejný ochránce práv následně předal EIB. Podle tohoto dopisu se zdá, že jeden rok poté, co polské orgány poskytly EIB informace uvedené v bodě 2.14 výše, tytéž polské orgány v průběhu šetření polského veřejného ochránce práv uvedly, že „ministerstvo životního prostředí mělo za to, že seznam finančních plánů projektů investic do silnic, které mají být financovány z Národního fondu silnic, by měl být předmětem postupu posuzování vlivů na životní prostředí ve fázi meziresortních konzultací.“Pokud se EIB domnívá, že s ohledem na výše uvedený dopis by EIB , mohla přijmout určitá opatření, veřejný ochránce práv vyzývá banku, aby v tomto ohledu navázala přímý kontakt se stěžovatelem.

Kromě toho by veřejná ochránkyně práv chtěla poukázat na potenciální úlohu vnitrostátních a regionálních kontrolních orgánů, jako jsou veřejní ochránci práv, jakožto dalších zdrojů informací týkajících se souladu projektů financovaných EIB s vnitrostátními a evropskými právními předpisy. V tomto ohledu učiní veřejný ochránce práv další poznámku níže.

2.19 Pokud jde o tvrzení stěžovatele týkající se neinformování EIB o odpovědi polských orgánů, veřejný ochránce práv konstatuje, že EIB ve svém dopise stěžovateli ze dne 31. ledna 2006 uvedla, že "[odpoví] [stěžovateli] v této věci, jakmile obdržíme uspokojivou odpověď polských orgánů".

EIB zaslala stěžovateli informace, které přislíbila dne 28. června 2006, poté, co tyto informace obdržela od polských orgánů v dubnu a červnu 2006. EIB tyto informace doplnila ve svých dalších dopisech zaslaných stěžovateli v průběhu šetření veřejného ochránce práv ve dnech 25. července a 13. října 2006. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že EIB navrhla poskytnout stěžovateli více vysvětlení během schůzky, která má být za tímto účelem uspořádána.

S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv nedomnívá, že jsou další šetření odůvodněná, pokud jde o druhé tvrzení stěžovatele.

3 Závěr

Pokud jde o první tvrzení stěžovatele, veřejný ochránce práv z důvodů vysvětlených v bodech 2.14, 2.15, 2.16 výše neshledává případ nesprávného úředního postupu.

Pokud jde o druhé tvrzení stěžovatele, veřejný ochránce práv se z důvodů vysvětlených v bodě 2.19 výše domnívá, že žádná další šetření nejsou odůvodněná.

Pokud jde o tvrzení stěžovatele, veřejný ochránce práv se z důvodů vysvětlených v bodě 2.18 výše domnívá, že žádná další šetření nejsou odůvodněná.

Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá. Prezident EIB bude o tomto rozhodnutí informován.

DALŠÍ POZNÁMKA

EIB by mohla v budoucnu zvážit vytvoření komunikačních kanálů s příslušnými vnitrostátními a regionálními kontrolními orgány, jako jsou veřejní ochránci práv, a získávání informací od nich, což může sloužit jako dodatečný zdroj informací o souladu projektů financovaných EIB s vnitrostátním a evropským právem.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Úř. věst. 2001, L 197, s. 30.

(2) Podle názoru veřejného ochránce práv stěžovatel odkazuje na projekt „Polské dálnice“ (projekt EIB 20050428).

(3) Zdá se, že dopis Komise ve skutečnosti odkazoval na změnu polského zákona o životním prostředí z roku 2001, která vstoupila v platnost v roce 2004 a na rozdíl od samotného polského zákona z roku 2001 se nezdála být v souladu s evropským právem.

(4) Směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, ve znění směrnice Rady 97/11/ES ze dne 3. března 1997, kterou se mění směrnice 85/337/EHS o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí.

(5) Tato banka je kontrolována polskou státní pokladnou.

(6) Stěžovatel ke své stížnosti připojil výtisk týkající se EIB-Projects-Pipeline, který byl převzat z internetových stránek EIB (http://www.eib.org/projects/pipeline/project).

(7) Úř. věst. 2001, L 197, s. 30.

(8) Viz věc C-10/00 Komise v. Itálie, Sb. rozh. 2002, s. I-2357, bod 88.

(9) Viz poznámka 4.

(10) Veřejný ochránce práv konstatuje, že dne 10. května 2006 požádala EIB polské ministerstvo dopravy a infrastruktury o další objasnění, zda dokumenty uvedené v dopise ministerstva ze dne 6. dubna 2006, a sice "strategie rozvoje dopravní infrastruktury v letech 2004-2006 a následujících letech" a "jízdní řád pro výstavbu dálnic a rychlostních silnic pro strategie v letech 2005-2013", vyžadují strategické posouzení vlivů na životní prostředí ve smyslu článku 40 polského zákona o životním prostředí z roku 2001.

(11) Překlady z polštiny poskytované útvary veřejného ochránce práv. Původní znění zní takto:

„Zwracamy uwagę, że dla każdego projekt objętego Programem KFD, w tym dla projektów przeznaczonych do sfinansowania z kredytow EBI zostaly przeprowadzone bądź są w trakcie przeprowadzenia oceny oddziaływania na środowisko wymagane przepisami ustawy Prawo ochrony środowiska.“