Štrasburk 22. listopadu 2007

Vážený pane X,

Dne 5. března 2006 jste jménem ostatních členů správní rady nadace „Paul Finet“podal evropskému veřejnému ochránci práv stížnost na Evropskou komisi. Vaše stížnost se týkala žádosti ředitelů o svolání statutárního zasedání správní rady nadace.

Dne 11. dubna 2006 jsem předal stížnost předsedovi Evropské komise.

Dne 5. července 2006 požádala Komise o prodloužení lhůty pro předložení svého stanoviska do 30. září 2006.

Dopisem ze dne 10. července 2006 jsem se rozhodl žádosti Komise vyhovět. Informoval jsem Vás o tom dopisem z téhož dne.

Komise zaslala své stanovisko dne 9. listopadu 2006. Dne 14. listopadu 2006 jsem Vám jej předal s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 21. prosince 2006.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Podle stěžovatele byly relevantními skutečnostmi v souhrnu tyto skutečnosti:

Souvislosti: stížnost 1231/2004/MF

Stěžovatel je členem správní rady nadace „Paul Finet“(dále jen „nadace“) se sídlem v Lucemburku. Uvádí, že stížnost podal jménem ostatních členů správní rady nadace.

Cílem nadace je dotovat vysokoškolské vzdělávání sirotků pracovníků společnosti Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), kteří se stali oběťmi pracovních úrazů nebo zemřeli v důsledku nemoci z povolání.

Podle statutu nadace je komisařka pro sociální věci (v době, kdy nastaly skutečnosti popsané ve stížnosti, paní Diamantopoulou) předsedkyní nadace a předsedá správní radě nadace, která je složena z úředníků Komise.

Dne 11. dubna 2002 se stěžovatelka písemně obrátila na komisařku Diamantopoulou s žádostí o její stanovisko k budoucnosti nadace.

Dne 5. dubna 2004 byli členové správní rady informováni o tom, že se Komise rozhodla zrušit místo tajemníka v nadaci. Podle názoru stěžovatele toto opatření bránilo nadaci v účinném fungování.

Dne 27. dubna 2004 podal stěžovatel veřejnému ochránci práv první stížnost (č. j. 1231/2004/MF), v níž tvrdil, že se Komise nespravedlivě rozhodla zrušit místo tajemníka v nadaci.

Dne 9. června 2004 ho veřejný ochránce práv informoval, že jeho stížnost je nepřípustná na základě čl. 2 odst. 4 jeho statutu, a to vzhledem k tomu, že se zdá, že stěžovatel neučinil odpovídající předchozí administrativní kroky vůči Komisi, pokud jde o předmět jeho stížnosti. Veřejná ochránkyně práv stěžovateli doporučila, aby se obrátil na generální ředitelství Komise „Zaměstnanost a sociální věci“ a aby svou stížnost veřejnému ochránci práv obnovil, pokud od Komise neobdrží v přiměřené lhůtě uspokojivou odpověď.

Předložená stížnost č. 712/2006/MF

Dne 5. března 2006 zaslal stěžovatel veřejnému ochránci práv další dopis, který byl vzhledem ke svému obsahu zaregistrován jako nová stížnost pod číslem 712/2006/MF.

Podle stěžovatele byly relevantními skutečnostmi v souhrnu tyto skutečnosti:

Dne 16. června 2004 se písemně obrátil na GŘ Komise pro zaměstnanost a sociální věci s žádostí, aby objasnilo situaci týkající se nadace a přijalo nezbytná opatření, která by nadaci umožnila pokračovat v činnosti.

Dne 30. června 2004 Komise informovala stěžovatele, že řízení sekretariátu nadace spadá do pravomoci Úřadu pro správu a vypořádání práv jednotlivců, přičemž v té době byl odpovědným komisařem pan Kinnock.

Dne 8. srpna 2004 se stěžovatel písemně obrátil na pana Kinnocka s žádostí o svolání statutárního zasedání správní rady nadace. Téhož dne zaslal totožný dopis zástupci generálního tajemníka Komise a komisaři pro zaměstnanost a sociální věci, tehdy panu Dimasovi.

Dne 23. listopadu 2004 se stěžovatel písemně obrátil na komisaře pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti, pana Špidlu, aby ho požádal o svolání statutárního zasedání správní rady nadace.

Dne 12. prosince 2004 úřadující komisař pro zaměstnanost a sociální věci odpověděl, že příslušné útvary začaly uvažovat o otázkách vznesených stěžovatelem, které se týkají administrativního fungování a financování nadace. Komisař dále informoval stěžovatele, že bude nalezeno řešení pro budoucnost nadace.

Dne 1. září 2005 byl uspořádán rozhovor mezi stěžovatelem a jedním z členů kabinetu komisaře pana Špidly.

Dne 27. ledna 2006 byl stěžovatel informován kabinetem komisaře Špidly, že u příležitosti setkání komisaře Špidly a komisaře Kallase byla vznesena potřeba nalézt přechodná opatření pro nadaci. Podle názoru stěžovatele se Komise touto otázkou zabývá již dva roky.

S ohledem na přílohy předložené stěžovatelem spolu s jeho stížností veřejná ochránkyně práv vyrozuměla, že stěžovatel předložil následující tvrzení a tvrzení:

Stěžovatel tvrdil, že Komise odmítla vyhovět žádosti ředitelů nadace o svolání statutárního zasedání její správní rady. Stěžovatel tvrdil, že Komise by měla přijmout nezbytná opatření, aby zajistila, že nadace bude moci pokračovat v činnosti.

Šetření

Stanovisko Komise

Stanovisko Evropské komise ke stížnosti bylo v souhrnu následující:

Historické pozadí

Nadace „Paul Finet“byla založena Vysokým úřadem Evropského společenství uhlí a oceli (dále jen „ESUO“) v roce 1965. Stanovy nadace byly vypracovány dne 30. června 1965 a pozměněny dne 25. května 1967, 16. března 1972, 6. února 1975 a 17. března 1988.

Nadace je uznávána jako „veřejnoprávní instituce“ a řídí se lucemburským zákonem ze dne 21. dubna 1928 o sdruženích a neziskových nadacích, konkrétně hlavou II zákona o nadacích.

Podle svých stanov má nadace správní radu složenou z dvaceti dvou členů, z nichž nejméně jedenáct musí být úředníci nebo bývalí úředníci Evropské komise. Předsednictví je automaticky přiděleno komisaři odpovědnému za sociální věci. Úlohou správní rady je řídit činnost nadace a provádět veškeré správní úkony. Za účelem usnadnění své úlohy je správní radě nápomocen výkonný výbor, který byl pověřen každodenním řízením správy („administrative courante“) nadace. Tento výkonný výbor se skládá ze třinácti členů volených správní radou.

Příjmy nadace se skládají z dobrovolných darů a dotací, zejména od Komise, a z příjmů z vlastních zdrojů nadace. Do roku 2003 poskytovala Komise nadaci podporu ve výši 220 000 EUR ročně z rozpočtové položky nazvané "Pomoc obětem katastrof v uhelném a ocelářském průmyslu a pomoc sirotkům". Další částka ve výši přibližně 10 000 EUR byla poskytnuta z rozpočtové položky „Jiné komise působící v rámci ESUO“. Cílem této podpory bylo pokrýt výdaje spojené se statutárními schůzemi.

Do konce roku 2003 bylo administrativní řízení nadace zajišťováno řadou útvarů Komise. Vzhledem k tomu, že nadace neměla vlastní zaměstnance ani prostory, byli nadaci k dispozici až dva zaměstnanci Komise.

Vypršení platnosti Smlouvy o ESUO v červenci 2002 a vstup nového finančního nařízení v platnost vedly Komisi k přehodnocení vhodnosti její účasti v nadaci. Je třeba zdůraznit, že k těmto úvahám došlo v širším kontextu, což vedlo k rozhodnutí Komise (1) o její účasti obecně v subjektech soukromého práva.

Po konzultaci s příslušnými útvary Komise rozhodla, že přestane poskytovat nadaci některé své zaměstnance a přezkoumá přidělení rozpočtové položky nadaci.

Komise dále uvedla, že neexistence právního základu pro pomoc nadaci, která vyplývala ze skončení platnosti Smlouvy o ESUO v červenci 2002, vedla její útvary k závěru, že při sestavování rozpočtu na rok 2004 není třeba počítat s obnovením výše uvedené rozpočtové položky. Tato rozhodnutí byla včas sdělena nadaci v rámci statutárních schůzí. Tato rozhodnutí byla zejména zapříčiněna jednak snížením množství každoročně poskytované podpory a jednak zvýšením vlastních zdrojů nadace, které v roce 2003 činily 972 668,15 eura. Bylo vypočteno, že tyto zdroje umožní pokrýt šest let činnosti bez využití nových dotací Společenství.

Pokud jde o opodstatněnost tvrzení a tvrzení stěžovatele

Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že Komise odmítla vyhovět žádosti ředitelů nadace o svolání statutárního zasedání správní rady, Komise uvedla, že jednací řád správní rady nadace stanoví, že správní radu „svolává její předseda, nebo v případě, že není k dispozici, správce, který je povinen zasedání předsedat podle článku 3 níže“.

Článek 1 jednacího řádu (2) však dále stanoví, že správní rada může být rovněž svolána, pokud o to požádá nejméně sedm správců.

Komise uvedla, že odstoupení tří členů správní rady, kteří byli všichni úředníky Komise ve funkci v březnu 2004, nebrání tomu, aby administrátoři z vlastního podnětu svolali zasedání správní rady.

Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že by Komise měla přijmout nezbytná opatření k zajištění toho, aby nadace mohla pokračovat v činnosti, Komise uvedla, že podle stanov nadace není povinna tak učinit.

Pokud jde o vysílání zaměstnanců, skutečnost, že v minulosti bylo nadaci dáno k dispozici několik zaměstnanců Komise s cílem zajistit každodenní řízení („administrative courante“) nadace, Komise poukázala na to, že tato praxe vyplývá pouze z její dobré vůle.

Závěrem Komise zdůraznila, že si je vědoma toho, že stanovy této nadace, které se od roku 1988 nezměnily, již nejsou vhodné. Komise již nadaci informovala o svém záměru nalézt konečné a celkové řešení. To ještě nedefinovali členové správní rady, kteří jsou stále ve funkci. V této souvislosti Komise podnikla nezbytné kroky k nápravě této situace ke spokojenosti všech dotčených stran.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel ve své odpovědi trval na své stížnosti a v souhrnu uvedl následující další připomínky:

Rozhodnutí Komise ze dne 4. srpna 2004 nebylo předáno členům správní rady nadace.

Pokud jde o otázku právního základu pro účast Komise na řízení nadace, stěžovatel uvedl, že rozhodnutí Komise ze dne 4. srpna 2004 umožňuje, aby Komise ukončila svou účast na řízení nadace. Neznamenala, že by Komise byla povinna tak učinit.

ROZHODNUTÍ

1 Údajné odmítnutí Komise přijmout opatření v návaznosti na žádost ředitelů nadace „Paul Finet“ o svolání statutárního zasedání její správní rady

1.1 Stěžovatel je členem správní rady nadace "Paul Finet"(dále jen "nadace"). Cílem nadace je dotovat vysokoškolské vzdělávání sirotků pracovníků společnosti Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), kteří se stali oběťmi pracovních úrazů nebo zemřeli v důsledku nemoci z povolání. Podle stanov nadace je jejím předsedou komisař pro sociální věci, který musí předsedat její správní radě. Dne 5. dubna 2004 byli členové správní rady informováni o tom, že se Komise rozhodla ukončit vysílání tajemníka nadace. Podle názoru stěžovatele to znemožnilo nadaci efektivně pracovat. Stěžovatel požádal Komisi, aby přijala nezbytná opatření, která by nadaci umožnila pokračovat v činnosti, konkrétně aby svolala statutární zasedání své správní rady. Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv uvedl, že Komise odmítla přijmout opatření v návaznosti na žádost ředitelů nadace o svolání statutárního zasedání její správní rady.

1.2 Komise ve svém stanovisku uvedla, že není povinna svolat zasedání správní rady. V každém případě nic nebrání ostatním členům správní rady svolat zasedání správní rady, pokud splňují požadavky nezbytného usnášeníschopnosti.

1.3 Veřejný ochránce práv by chtěl na úvod poukázat na to, že stanovy nadace, jakož i vnitřní jednací řád správní rady nadace, jsou spíše ustanoveními soukromého práva než ustanoveními veřejného práva. Veřejná ochránkyně práv je nicméně toho názoru, že Komise by měla jednat v souladu se zásadami řádné správy ve všech oblastech své činnosti, včetně své úlohy v rámci nadace.

1.4 Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že článek 1 jednacího řádu správní rady nadace stanoví:

„[s]právní radu svolává její předseda, nebo není-li k dispozici, správce, který má zasedání předsedat (…).

Svolává se rovněž na žádost nejméně sedmi správců.

Správní rada se svolává nejméně jednou ročně (…)“(3)

1.5 Z toho vyplývá, že v souladu s jednacím řádem správní rady nadace musí být správní rada svolávána nejméně jednou ročně. Předseda Nejvyšší rady, tj. komisař pro sociální věci, by měl zasedání svolat, považuje-li to za vhodné. Veřejný ochránce práv však konstatuje, že neexistuje žádná přísná povinnost, aby předseda svolal správní radu v přesný okamžik, vzhledem k tomu, že zasedání může svolat i určitý počet dalších členů správní rady.

1.6 Veřejný ochránce práv konstatuje, že ačkoli jednací řád neobsahuje žádnou přísnou povinnost Komise svolat v určitém okamžiku správní radu, zbývá přezkoumat, zda by zásady řádné správy vyžadovaly, aby Komise uplatnila svou výsadu svolat správní radu, jak požaduje stěžovatel.

1.7 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že Komise ve svém stanovisku uvedla, že přehodnotila vhodnost své účasti v nadaci v širším kontextu přezkumu své účasti v subjektech soukromého práva. Veřejný ochránce práv rovněž konstatuje, že Komise zjistila, že její finanční příspěvek nadaci již není odůvodněný s ohledem na skončení platnosti Smlouvy o ESUO v červenci 2002, sníženou úlohu nadace a skutečnost, že nadace má značné vlastní zdroje. S ohledem na tento vývoj, který zřejmě zpochybňuje pokračující využívání veřejných zdrojů ke správě a financování nadace, se zdá být v souladu se zásadami řádné správy, aby Komise využila své výsady svolat správní radu, aby se zabývala budoucností nadace, a konkrétně budoucí účastí Komise v nadaci.

1.8 Veřejný ochránce práv však konstatuje, že Komise již informovala nadaci o svém záměru nalézt konečné a celkové řešení. To ještě nedefinovali členové správní rady, kteří jsou stále ve funkci. V této souvislosti Komise zahájila nezbytné kroky k nápravě této situace. Veřejná ochránkyně práv předpokládá, že tyto kroky budou nutně zahrnovat svolání správní rady, jakmile bude rozhodnuto o celkovém řešení pro účast Komise.

1.9 S ohledem na tento vývoj dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že v souvislosti s tvrzením stěžovatele nejsou nutná žádná další šetření.

2 Tvrzení stěžovatele

2.1 Stěžovatel tvrdil, že Komise by měla přijmout nezbytná opatření, aby zajistila, že nadace bude moci pokračovat v činnosti.

2.2 Komise ve svém stanovisku uvedla, že není povinna zaručit řádné fungování nadace.

2.3 Veřejný ochránce práv konstatuje, že z článku 4 stanov nadace vyplývá, že „[s]práva nadace je svěřena správní radě složené z dvaceti dvou členů, jejímiž jedenácti členy musí být alespoň úředníci nebo bývalí úředníci Evropské komise. Předsednictví je automaticky přiděleno členovi Komise, který je v rámci sboru komisařů pověřen zejména sociálními věcmi“(4).

Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že článek 5 uvedených stanov stanoví, že „[s]právní rada má nejširší pravomoci k řízení činností nadace a k provádění všech správních aktů týkajících se jejího předmětu“.

Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že z výše uvedeného vyplývá, že Komise má v nadaci samozřejmě důležitou úlohu, neboť nadaci předsedá a polovina členů správní rady nadace musí být úředníci nebo bývalí úředníci Komise. Veřejný ochránce práv však nenalezl ve statutu nadace ani v jejím jednacím řádu žádné ustanovení, které by Komisi jako orgánu ukládalo povinnost zajistit, aby nadace nadále fungovala.

Veřejný ochránce práv zejména konstatuje, že žádné ustanovení statutu nadace ani jednacího řádu nenutilo Komisi, aby dala nadaci k dispozici svého zaměstnance, v tomto případě tajemníka.

2.4 S ohledem na výše uvedené dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že tvrzení stěžovatele nelze vyhovět.

3 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti nejsou nutná žádná další šetření, pokud jde o tvrzení stěžovatele a skutečnost, že tvrzení stěžovatele nelze vyhovět. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Rozhodnutí Evropské komise K (2004) ze dne 4. srpna 2004 o nových směrech její účasti v soukromoprávních subjektech.

(2) Ve francouzštině, v původním znění: „Règlement d’ordre intérieur du Conseil d’Administration de la Fondation Paul Finet arrêté par le Conseil d’Administration du 14 novembre 1966, modifié le 30 juin 1972, le 4 janvier 1975 et le 19 janvier 1989“.

(3) Překlad z původní francouzské verze.

(4) Překlad z původní francouzské verze.