Štrasburk 4. června 2007

Vážená paní B.,

Dne 3. ledna 2006 jste jménem Okręgowa Izba Pielęgniarek i Położnych (okresní komora zdravotních sester a porodních asistentek) v Katovicích podala k evropskému veřejnému ochránci práv stížnost na Evropskou komisi. Tato stížnost se týkala Vaší předchozí stížnosti 2902/2005/MHZ proti Komisi, u níž jsem rozhodl, že neexistují důvody pro zahájení šetření.

Dne 6. února 2006 jsem předal stížnost předsedovi Komise a požádal ho, aby k ní zaujal stanovisko do 30. dubna 2006.

Dne 12. května 2006 požádala Komise o prodloužení lhůty.

Dne 19. května 2006 zaslala Komise stanovisko, které jsem Vám předal s výzvou k vyjádření.

Dne 21. června 2006 jsem obdržel Vaše připomínky.

Dne 26. listopadu 2006 jsem Vás informoval o stavu Vaší stížnosti.

Dne 12. ledna 2007 jsem požádal Komisi o doplňující informace.

Dne 2. března 2007 zaslala Komise svou odpověď, kterou jsem Vám předal spolu s výzvou k předložení připomínek.

Dne 3. dubna 2007 jste zaslal své připomínky.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Podle relevantních informací poskytnutých stěžovatelkou v její stížnosti 2901/2005/MHZ a v této stížnosti jsou relevantními skutečnostmi v souhrnu tyto skutečnosti:

V letech 2002–2003 prováděly v přistupujících zemích vzájemná hodnocení týmy odborníků z EU-15 jmenovaných Komisí (oddělení pro budování institucí GŘ pro rozšíření, dále jen „TAIEX“) s cílem posoudit kvalifikaci zdravotních sester a porodních asistentek v přistupujících zemích. Tento proces sestával z předběžného dotazníku, který měli vyplnit zástupci vlád z přistupujících zemí, a třídenních návštěv odborníků v přistupujících zemích, během nichž diskutovali o příslušných otázkách se zástupci vlád a zástupci profesních korporací. V některých případech po těchto návštěvách následovaly další kontakty. Výsledky přezkumů byly předloženy v závěrečných zprávách. Na základě těchto zpráv byla vypracována, projednána a nakonec podepsána příslušná ustanovení smlouvy o přistoupení.

Ve zprávě o vzájemném hodnocení týkající se kvalifikací polských zdravotních sester a porodních asistentek (dále jen „zpráva“) odborníci zjistili, že programy odborné přípravy polských porodních asistentek, tj. porodních asistentek, které jsou držiteli bakalářských nebo postsekundárních diplomů vydaných před přistoupením, nejsou v souladu s požadavky evropského práva, konkrétně se směrnicí Rady 80/154/EHS ze dne 21. ledna 1980 o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci porodních asistentek, včetně opatření k usnadnění účinného výkonu práva usazování a volného pohybu služeb (1), a se směrnicí Rady 80/155/EHS ze dne 21. ledna 1980 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti porodních asistentek a jejího výkonu (2) (dále jen „směrnice o uznávání“).

Podle stěžovatelky TAIEX ve svých dopisech ze dne 2. a 23. září 2004 (3) uvedla, že "vzájemné zprávy nejsou veřejné, ale byly poskytnuty vládám přistupujících zemí"a že "při schvalování vzájemných hodnocení s vládami dotčených zemí Komise ujistila, že zprávy vyplývající z těchto hodnocení budou poskytnuty pouze ústředním národním vládám dotčeným příslušným vzájemným hodnocením."

Dne 18. dubna 2005 stěžovatelka ve svém dopise Komisi uvedla, že je znepokojena tím, že příslušné orgány tehdejších jiných členských států než Polska by mohly mít k dispozici návrhy znění zprávy (dostupné z neoficiálních zdrojů) a že rozhodnutí ovlivňující volný pohyb polských zdravotních sester a ošetřovatelů by mohla být založena na těchto zněních. Uvedla, že tyto verze obsahují chyby.

Komise dne 2. května 2005 odpověděla, že tehdejším členským státům a polským orgánům byla pro informaci zaslána pouze konečná verze zprávy. Komise dodala, že „nezpřístupňuje zprávy o vzájemném hodnocení jiným stranám než dotčené zemi a členským státům a nepřebírá odpovědnost za jiné verze (a jejich obsah) neoficiálně získané z jiných zdrojů.“

Dne 27. května 2005 se stěžovatel znovu obrátil na Komisi. Uvedla, že několik třetích (a nepovolených) stran mělo v průběhu přípravy návrhu zprávy k dispozici jeho znění. Přiložila kopie dokumentů získaných od těchto třetích stran, které obsahovaly odkazy na návrh zprávy. Jednalo se o: i) dopis Stálého výboru sester Komisi a ii) dopis Royal College of Nursing and Nurse and Midwife Council ze dne 23. prosince 2002 britskému ministerstvu zahraničí. Stěžovatel rovněž poukázal na to, že návrh zprávy byl zveřejněn na internetových stránkách nizozemského Institutu pro péči a dobré životní podmínky (Institute for Care and Welfare, dále jen „NIKW“), což je soukromá organizace, která je dodavatelem projektu PHARE financovaného z nizozemsko-polského partnerství týkajícího se uznávání odborných lékařských kvalifikací. Podle stěžovatele byl tento dokument od té doby odstraněn z internetových stránek společnosti NICW. Žadatel rovněž požádal Komisi, aby únik prošetřila. V tomto ohledu poukázala na to, že pan T. K., vedoucí vzájemného hodnocení, byl zástupcem stálého výboru zdravotních sester a byl zaměstnán NICW jako odborník na výše uvedený projekt propojení. Uvedla, že pana T. K. neobviňuje, ale "naznačuje jeho možnou roli při přípravě a šíření dokumentů". Stěžovatel dále spojil vlastnosti slovního dokumentu zveřejněného na internetových stránkách NICW s panem R.P., který byl úředníkem generálního ředitelství Komise pro vnitřní trh a služby (dále jen „GŘ pro vnitřní trh“).

Komise stěžovateli odpověděla dne 16. června 2005. Tento dopis a předchozí dopisy Komise podepsal vedoucí oddělení D5 – Budování institucí, GŘ pro rozšíření. Komise informovala stěžovatele, že TAIEX se již nezabývá otázkami týkajícími se ustanovení smlouvy o přistoupení a že TAIEX pomáhá novým členským státům pouze na základě přechodných opatření po rozšíření v roce 2004. Komise stěžovatelce rovněž doporučila, aby se se svými obavami obrátila na GŘ pro vnitřní trh. Komise rovněž uvedla, že stěžovateli poskytla veškeré informace, které mohla ohledně vzájemných hodnocení poskytnout, a to nejen pro Polsko, ale i pro ostatní země, které přistoupily k EU v roce 2004.

Stěžovatelka nebyla s odpovědí Komise spokojena a dne 7. září 2005 předložila svou první stížnost evropskému veřejnému ochránci práv (2902/2005/MHZ), která obsahovala tvrzení a související tvrzení týkající se přesnosti vzájemného hodnocení kvalifikací polských zdravotních sester a tvrzení týkající se porušení důvěrnosti, pokud jde o zprávu, a související tvrzení. Pokud jde o tvrzení stěžovatelky a tvrzení týkající se přesnosti vzájemného hodnocení, veřejná ochránkyně práv rozhodla, že neexistují důvody pro šetření, protože Petiční výbor Evropského parlamentu se již stejnou otázkou zabýval, a vyzvala stěžovatelku, aby uvedla, zda si přeje, aby veřejná ochránkyně práv zahájila šetření, které by se zabývalo pouze jejím tvrzením týkajícím se porušení důvěrnosti. Stěžovatel odpověděl dne 3. ledna 2006. Veřejný ochránce práv se rozhodl zaregistrovat dopis stěžovatele ze dne 3. ledna 2006 jako novou stížnost (191/2006/MHZ) a zahájit šetření následujících tvrzení:

Stěžovatel tvrdil, že Komise i) nechránila důvěrnost návrhu zprávy a ii) řádně nereagovala na stížnosti v této věci. Stěžovatel tvrdil, že iii) Komise by měla určit jednotlivce nebo organizace odpovědné za porušení důvěrnosti a že iv) by měl být zaveden řádný postup, aby se v budoucnu takové události neopakovaly.

Šetření

Stanovisko Komise

Stanovisko Komise lze shrnout takto:

Pokud jde o tvrzení stěžovatele týkající se porušení důvěrnosti, Komise poukázala na to, že Komise zachovává důvěrnost zpráv o vzájemném hodnocení podle svých nejlepších schopností.

Závěrečné zprávy jsou rozesílány členským státům prostřednictvím pracovní skupiny Rady pro rozšíření a vnitrostátním orgánům dotčené země.

Odborníci z členských států, kteří tvoří mise vzájemného hodnocení a vypracovávají zprávy, jsou výslovně informováni o parametrech, v jejichž rámci musí působit, pokud se zaváží být součástí procesu vzájemného hodnocení. Odborníci z členských států jsou informováni o omezeném šíření závěrečných zpráv a žádají se, aby ve všech fázích procesu vypracovávání zpráv zachovali důvěrnost. Tito odborníci nejsou zaměstnáni Komisí, ale vypracovávají zprávy o vzájemných hodnoceních na pozvání jako nezávislí odborníci v dané oblasti. Zůstávají zaměstnanci vnitrostátních správních orgánů. Komise proto odborníky pečlivě a důsledně informuje. Mezi ní a odborníky však neexistují žádné smluvní vazby. Komise rovněž zdůraznila, že v době psaní tohoto dopisu nebyly k dispozici žádné další stížnosti týkající se možného porušení důvěrnosti v této věci.

Pokud jde o tvrzení stěžovatelky týkající se toho, že řádně neodpověděla Komisi na své stížnosti, Komise uvedla, že jí soustavně a včas odpovídala, přičemž vysvětlila postupy související s omezeným šířením zpráv o vzájemném hodnocení a rovněž vysvětlila, že po přistoupení již generální ředitelství pro rozšíření není schopno reagovat na její obavy týkající se smlouvy o přistoupení. V tomto ohledu Komise ke svému stanovisku připojila kopie výměny dopisů mezi ní a stěžovatelem. Kromě dopisů, na které již stěžovatelka ve své stížnosti poukázala, Komise připojila své odpovědi k potvrzující žádosti stěžovatele o přístup ke zprávám, které byly částečně schváleny.

Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že by Komise měla určit subjekt odpovědný za porušení důvěrnosti, Komise uvedla, že neodhalila porušení důvěrnosti pocházející z jejího ústředí. Komise nezpřístupňuje zprávy o vzájemných hodnoceních jiným stranám než dotčenému přistupujícímu státu a členským státům. Komise nepřebírá odpovědnost ani za jiné verze, které byly neoficiálně získány z jiných zdrojů, ani za jejich obsah. Komise soustavně zdůrazňovala odborníkům ze zúčastněných členských států potřebu omezeného šíření zpráv o vzájemném hodnocení. Žádost o určení odpovědné osoby (odpovědných osob) nebo organizací na základě jediné stížnosti není odůvodněná a mohla by ohrozit systém vzájemných hodnocení.

Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že by měl být zaveden řádný postup, aby se zabránilo opakování takových událostí v budoucnu, stávající postup, který existoval již v roce 2002, funguje dobře a nebyl předmětem žádných dalších stížností týkajících se neoprávněného šíření návrhů zpráv o vzájemném hodnocení. Komise pečlivě informuje odborníky z členských států o otázkách důvěrnosti souvisejících se vzájemnými hodnoceními. Odborníci z členských států jsou si proto vědomi parametrů fungování a jsou jim pravidelně připomínáni. Komise však připustila, že „jazyk používaný při informování odborníků by mohl být nakonec posílen“. Žádná změna metod informování odborníků by však neměla ohrozit důvěru a dobrou vůli mezi odborníky a Komisí, na nichž je systém vzájemného hodnocení založen.

Další šetření Dopis
veřejného ochránce práv Komisi ze dne 12. ledna 2007

V tomto dopise veřejný ochránce práv požádal Komisi, aby jej informovala o tom, zda informace týkající se důvěrnosti poskytla Komise národním odborníkům písemně, a v případě kladné odpovědi na tuto otázku, aby mu poskytla kopii tohoto písemného sdělení. Pokud Komise informovala národní odborníky prostřednictvím ústního brífinku, veřejný ochránce práv požádal Komisi, aby jej informovala o obsahu ústního brífinku a poskytla veškerou dokumentaci, kterou Komise použila k provedení tohoto brífinku.

Veřejná ochránkyně práv se dále dotázala, zda má Komise nějaké konkrétní důkazy o možném porušení důvěrnosti ze strany národního odborníka z NICW. V případě kladné odpovědi na tuto otázku by veřejný ochránce práv chtěl být informován o tom, jaké kroky Komise podnikla, aby vůči tomuto národnímu odborníkovi prosadila výše uvedené povinnosti týkající se důvěrnosti.

Stěžovatelka ve svých připomínkách navrhla, aby veřejný ochránce práv vyslechl svědectví úředníka Komise, u něhož má stěžovatel podezření, že je zdrojem dalšího úniku informací. Ve svém dopise Komisi veřejný ochránce práv uvedl, že stěžovatelka vysvětlila svá podezření tím, že poukázala na to, že návrh zprávy o vzájemném hodnocení, která byla zveřejněna na internetových stránkách NICW, obsahoval iniciály dotčeného úředníka Komise a že tento úředník byl zapojen do otázky uznávání kvalifikací zdravotních sester a měl s NICW odborné kontakty. Veřejná ochránkyně práv proto vyzvala Komisi, aby na tento bod poskytla písemnou odpověď.

Odpověď Komise

Zaprvé Komise uvedla, že informace týkající se důvěrnosti nebyly národním odborníkům poskytnuty písemně, ale spíše ústně. Odborníci byli ústně informováni na úvodní schůzce, která se konala před zahájením procesu vzájemného hodnocení. Během tohoto setkání úředníci Komise vysvětlili účel a hlavní zásady pracovní cesty, která se má uskutečnit v následujícím týdnu. Odborníci byli informováni o tom, že zprávu by měli vypracovat na základě daného vzoru. Byli rovněž informováni o tom, že zpráva je důvěrná a mělo by se s ní jako s takovou zacházet i v budoucnu.

Kromě toho Komise uvedla, že dotčená generální ředitelství, a sice GŘ pro rozšíření a GŘ pro vnitřní trh, nemají žádné konkrétní důkazy, které by ji vedly k domněnce, že se národní odborník z NICW dopustil porušení svých povinností mlčenlivosti.

Pokud jde o porušení důvěrnosti jmenovaným úředníkem Komise (dále jen „úředník“), Komise uvedla, že na podporu tohoto tvrzení nebyly předloženy žádné důkazy. Komise v tomto ohledu uvedla, že žadatel na podporu tohoto tvrzení předložil dva hlavní argumenty: i) iniciály úředníka se objevily v návrhu zprávy o vzájemném hodnocení zveřejněném na internetových stránkách NICW a ii) jeho „úzké vztahy s Evropskou federací asociací sester, s odborníky a s NICW“.

Komise tvrdila, že všechna vzájemná hodnocení pro všechny tehdejší kandidátské země a pro všechna lékařská povolání byla vypracována za použití stejné šablony, která obsahovala iniciály úředníka, protože byl pověřen vypracováním šablony, kterou mají používat odborníci ve vzájemných hodnoceních. Toto označení v poli vlastností slovního dokumentu proto nemohlo sloužit jako důkaz, že úředník návrh zprávy zveřejnil.

Komise uvedla, že kontakty úředníka s Evropskou federací asociací sester, odborníky a NICW jsou součástí pracovního profilu tohoto úředníka. E-mail úředníka Evropské federaci asociací sester, jehož kopii stěžovatelka poskytla spolu se svou stížností, byl touto asociací transparentně zveřejněn v jejím informačním bulletinu. Tato skutečnost pouze dokazuje, že úředník plnil své úkoly.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel měl za to, že Komise ve své odpovědi potvrdila, že návrh zprávy nebo její konečná verze jsou skutečně důvěrnými dokumenty a že národní odborníci a pravděpodobně zaměstnanci Komise byli pověřeni, aby tuto důvěrnost v krátkodobém a dlouhodobém horizontu dodržovali. Podle názoru stěžovatele se zdá, že Komise ve své odpovědi souhlasí s tím, že skutečně došlo k porušení důvěrnosti a že návrh zprávy byl zveřejněn na internetových stránkách „organizace najaté Komisí“.

Stěžovatel dále objasnil, že národní odborník uvedený v její stížnosti byl v době dotčeného vzájemného hodnocení jmenován Spojeným královstvím, a proto by nespadal do popisu tohoto odborníka veřejným ochráncem práv v otázce veřejné ochránkyně práv Komisi. Teprve po dokončení příslušného vzájemného hodnocení byl tento odborník zaměstnán společností NICW jako „krátkodobý odborník“na nizozemsko-polský projekt propojování, částečně financovaný a kontrolovaný Komisí. Tento projekt se zabýval prováděním směrnic o uznávání v Polsku. Vzhledem k tomu, že návrh zprávy byl zveřejněn na zvláštní internetové stránce NICW, která představuje projekt propojení, „musí být zvážena otázka možného zapojení tohoto odborníka do poskytování dokumentu“. Stěžovatel proto navrhl, aby veřejný ochránce práv otázku týkající se tohoto odborníka znovu předložil Komisi. Stěžovatel navrhl následující formulaci příslušné otázky: „Zda má Komise konkrétní důkazy o možném porušení důvěrnosti ze strany národního odborníka, který byl zaměstnán ve vzájemném hodnocení polských zdravotních sester, pokud jde o zveřejnění návrhu této zprávy o vzájemném hodnocení na internetových stránkách NICW.“

Stěžovatelka rovněž uvedla, že odpověď Komise na všechny případy podezření z porušení důvěrnosti zní, že "nemá žádné důkazy."Domnívá se, že se jedná o "velmi slabou obhajobu", protože Komise "zjevně nevynaložila žádné úsilí, aby toto porušení důvěrnosti vyšetřila nebo se pokusila získat důkazy". Podle názoru stěžovatele výše uvedené naznačuje, že „Komise se více zabývá vyhýbáním se svým povinnostem než odhalením osoby nebo osob odpovědných za toto závažné narušení důvěry.“Stěžovatel proto navrhl, aby Komise formálně požádala NICW o identifikaci osoby nebo osob, které jim předložily návrh zprávy. Stěžovatel dále uvádí, že pole vlastností slovního dokumentu ukazuje, že dokument byl naposledy uložen paní P. H.(4), která byla a stále je zaměstnána NICW. V tomto ohledu stěžovatel navrhl, aby byly Komisi položeny tyto další otázky: „Komise se obrátila na společnost NICW s žádostí o jméno osoby, která jim poskytla návrh důvěrné zprávy o vzájemném hodnocení polských sester; Pokud ne, proč ne; Pokud ano, poskytněte prosím kopie svého dopisu společnosti NICW a její odpovědi s podrobnostmi o opatřeních přijatých ve vztahu k identifikované osobě.„Stěžovatel se domnívá, že společnost NICW „jako řádný dodavatel Komise“by měla být ochotna zveřejnit informace o osobě, která jí předložila návrh zprávy, aby prokázala, že „je hodna důvěry a respektu Komise v jakémkoli budoucím obchodním vztahu“.

ROZHODNUTÍ

1 Úvodní poznámka

1.1 Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že stěžovatelka ve svých připomínkách navrhuje, aby byla další otázka veřejného ochránce práv předložená Komisi dne 12. ledna 2007 přeformulována a aby byl národní odborník, který je v ní uveden, popsán přesněji.

1.2 Veřejný ochránce práv však konstatuje, že ve svých připomínkách zaslaných Komisi spolu s dalšími otázkami veřejného ochránce práv ze dne 12. ledna 2007 stěžovatel jasně odkázal na jmenovitou osobu. Veřejný ochránce práv má proto všechny důvody domnívat se, že Komise jeho otázce správně porozuměla, a nedomnívá se, že je v tomto ohledu nutný další kontakt s Komisí.

2 K údajnému porušení důvěrnosti a souvisejícím nárokům

2.1 Podle stěžovatele byl návrh zprávy o vzájemném hodnocení (dále jen "zpráva") o kvalifikaci polských zdravotních sester (důvěrný dokument) zveřejněn na internetových stránkách nizozemského Institutu pro péči a blaho (dále jen "NICW"), což je soukromá organizace.

Stěžovatel tvrdil, že Komise nechránila důvěrnost návrhu zprávy.

Stěžovatel tvrdil, že Komise by měla určit osobu (osoby) nebo organizace odpovědné za porušení důvěrnosti a že by měl být zaveden řádný postup, aby se v budoucnu takové události neopakovaly.

Na podporu svého tvrzení stěžovatelka uvedla dva možné zdroje údajného úniku informací: zaprvé jmenovaný úředník Komise, zadruhé jmenovaný národní odborník.

2.2 V souhrnu se nezdá, že by Komise zpochybňovala, že k úniku mohlo dojít, ale popírá jakoukoli odpovědnost za takový únik a uvádí, že únik nepocházel z jejích útvarů.

Pokud jde o národní odborníky, kteří vypracovali návrh zprávy, Komise není odpovědná za jejich opatření, protože i) mezi Komisí a těmito odborníky neexistovala žádná pracovní vazba (jsou zaměstnáni vnitrostátními správními orgány) a ii) odborníci byli Komisí ústně informováni o požadavcích na důvěrnost před tím, než začali s vypracováním návrhu.

Komise zdůraznila, že v době psaní tohoto dopisu neexistovaly žádné další stížnosti týkající se možného porušení důvěrnosti v této věci, a měla za to, že stávající řízení funguje dobře. Připustila však, že "jazyk používaný při informování odborníků by mohl být nakonec posílen".

2.3 Veřejný ochránce práv konstatuje, že pokud jde o první možný zdroj úniku uvedený ve stížnosti, Komise popřela, že by zdrojem úniku byl jeden z jejích úředníků. Komise tvrdila, že iniciály úředníka se objevily na internetových stránkách NICW, protože tento úředník byl jedním z autorů vzoru zprávy o vzájemném hodnocení, na němž odborníci pracovali, a že kontakty se všemi organizacemi zapojenými do uznávání kvalifikace polských zdravotních sester byly součástí pracovního profilu tohoto úředníka.

2.4 Veřejný ochránce práv považuje výše uvedené vysvětlení Komise za přiměřené. Kromě toho poznamenává, že stěžovatelka ve svých dalších připomínkách argumenty Komise v tomto ohledu nezpochybnila. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že pokud jde o tento aspekt stížnosti, není žádné další šetření odůvodněné.

2.5 Kromě toho, pokud jde o druhý možný únik uvedený stěžovatelem, na základě informací poskytnutých Komisí, které stěžovatel nezpochybnil, se zdá, že odborníci byli zaměstnáni vnitrostátními správními orgány a že jejich odborné povinnosti nevyplývaly z žádného smluvního vztahu s Komisí. Veřejná ochránkyně práv proto souhlasí s Komisí, že odborníci najatí Komisí obecně nesou veškerou odpovědnost za svou práci, včetně povinnosti zachovávat důvěrnost. Souhlasí rovněž s tím, že úloha Komise je omezena na jejich podporu při jejich práci, například tím, že jim poskytne vzor zprávy a poskytne jim pokyny, jak vypracovávat zprávy a jak respektovat důvěrnost.

2.6 S ohledem na výše uvedené a vzhledem k tomu, že Komise nemá žádné důkazy proti národnímu odborníkovi jmenovanému stěžovatelem, nepovažuje veřejný ochránce práv v rámci tohoto šetření za užitečné požádat Komisi, aby kontaktovala NICW ohledně zdroje dotyčného úniku, jak navrhuje stěžovatelka ve svých dalších připomínkách.

2.7 Veřejná ochránkyně práv dále bere na vědomí prohlášení Komise obsažené v jejím stanovisku, že "jazyk používaný při informování odborníků by mohl být nakonec posílen". Veřejná ochránkyně práv chápe toto prohlášení jako vyjádření ochoty Komise zlepšit své postupy.

2.8 S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv nedomnívá, že by další šetření bylo opodstatněné i s ohledem na tento aspekt stížnosti.

2.9 Veřejný ochránce práv však není přesvědčen, že postačuje, aby Komise informovala odborníky ústně o požadavcích na důvěrnost. V tomto ohledu učiní další poznámku níže.

3 Údajné nereagování na stížnosti stěžovatele

3.1 Stěžovatelka tvrdila, že Komise řádně nereagovala na její stížnosti v této věci.

3.2 Komise v souhrnu uvedla, že stěžovateli soustavně odpovídala včas, vysvětlila postupy související s omezeným šířením zpráv o vzájemném hodnocení a rovněž vysvětlila, že po přistoupení již generální ředitelství pro rozšíření není schopno reagovat na obavy stěžovatele týkající se smlouvy o přistoupení. V tomto ohledu Komise ke svému stanovisku připojila kopie výměny dopisů mezi ní a stěžovatelem.

3.3 Veřejná ochránkyně práv přezkoumala podpůrné důkazy předložené stěžovatelem a Komisí. Uvedl, že pokud jde o první tvrzení předložené v této stížnosti, stěžovatel zaslal Komisi dopisy dne 18. dubna a 25. května, na které Komise odpověděla dne 2. května a 16. června 2005. Odpovědi Komise se zdají být vyčerpávající a zdvořilé.

3.4 Veřejný ochránce práv proto v souvislosti s tímto tvrzením neshledává žádný případ nesprávného úředního postupu.

4 Závěr

Na základě svého šetření v této věci nezjistil veřejný ochránce práv žádný případ nesprávného úředního postupu, pokud jde o druhé tvrzení stěžovatele.

Pokud jde o první tvrzení stěžovatele a související tvrzení, veřejný ochránce práv se domnívá, že žádná další šetření nejsou odůvodněná.

Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

DALŠÍ POZNÁMKA

Komise by mohla zvážit udělení písemných pokynů, pokud jde o požadavky na důvěrnost, národním odborníkům, kteří se účastní vzájemných hodnocení. Podle názoru veřejné ochránkyně práv by to mohlo přispět k úspěšnému fungování vzájemných hodnocení tím, že se zajistí úplné dodržování důvěrnosti a zabrání záměrnému nebo neúmyslnému zveřejnění důvěrných informací.

Veřejný ochránce práv by uvítal, kdyby jej Komise mohla včas informovat o opatřeních plánovaných v tomto ohledu, aby mohly být tyto informace zohledněny ve výroční zprávě veřejného ochránce práv za rok 2007.

Předseda Komise bude o tomto rozhodnutí informován.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Úř. věst. 1980, L 93, s. 28.

(2) Úř. věst. 1980, L 33, s. 8.

(3) Stěžovatelka nepředložila kopii svého dopisu ze dne 23. září 2004.

(4) Stěžovatel se odvolal na jednu osobu.