Vážený pane S.,

Dne 15. prosince 2005 jste podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv na Evropskou komisi.

Dne 17. ledna 2006 jsem předal stížnost předsedovi Komise.

Dne 12. května 2006 mě Komise informovala, že její odpověď na Vaši stížnost byla zpožděna kvůli obtížím během interního konzultačního postupu.

Dne 1. června 2006 zaslala Komise stanovisko k Vaší stížnosti a uvedla, že jste dne 2. března 2006 zahájil řízení před Soudem pro veřejnou službu.

Dne 19. června 2006 Vás mé útvary telefonicky kontaktovaly.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Podle stěžovatele jsou relevantní tyto skutečnosti:

Stěžovatel, který byl v té době vedoucím oddělení v Komisi, se úspěšně zúčastnil výběrového řízení COM/R/8003/03 na místo ředitele v GŘ pro informační společnost a média (zveřejněno v Úředním věstníku C 268 A ze dne 7. listopadu 2003). Výběrové řízení bylo zahájeno v listopadu 2004 a ukončeno v červenci 2004, tedy před vstupem nového služebního řádu v platnost (1. května 2004). V oznámení o výběrovém řízení bylo uvedeno, že pracovní podmínky, včetně platu, pro toto pracovní místo odpovídají platové třídě A2 podle tehdy platného služebního řádu (dále jen „starý služební řád“). Oznámení o výběrovém řízení neodkazovalo na případné změny pracovních podmínek, včetně platu, po vstupu nového služebního řádu v platnost.

Dne 18. května 2005 však byla stěžovateli nabídnuta platová třída A14 podle nového služebního řádu, která podle stěžovatele neodpovídala platové třídě A2, o niž požádal. V důsledku toho se zdálo, že plat stěžovatele na jeho novém místě ředitele je nižší než jeho plat na předchozím místě vedoucího oddělení. Podle názoru stěžovatele mu Komise měla nabídnout platovou třídu A15 podle nového služebního řádu, která odpovídá platové třídě A2 podle starého služebního řádu. V této souvislosti stěžovatel poukázal na to, že jeho kolegové, kteří jsou rovněž řediteli GŘ pro informační společnost a média a byli přijati na základě výběrových řízení na pracovní místa A2 podle starého služebního řádu, obdrželi platovou třídu A15 podle nového služebního řádu.

Dne 14. července 2005 podal stěžovatel stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu.

Dne 21. listopadu 2005 Komise informovala stěžovatele o svém rozhodnutí e-mailem. Komise argumenty stěžovatele zamítla a trvala na svém původním rozhodnutí týkajícím se platu nabízeného stěžovateli na jeho pozici ředitele (tj. v platové třídě A14). Zdá se, že hlavním argumentem Komise na podporu jejího rozhodnutí je v souhrnu to, že dotčené výběrové řízení se týkalo externích uchazečů, takže stěžovatel nemohl porovnat své nové pracovní podmínky s předchozími, protože se tohoto výběrového řízení účastnil jako externí uchazeč. Kromě toho se nemohl účastnit výběrových řízení pro interní uchazeče, protože jako úředník Společenství nedosáhl dvou let služby. Kromě toho podle Komise je podle nového služebního řádu nyní platová třída A14 v případě externích uchazečů rovnocenná platové třídě A2, zatímco platová třída A 15 je rovnocenná platové třídě A2 v případě interních uchazečů.

Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdil, že Komise tím, že mu nabídla platovou třídu A14 namísto platové třídy A15 podle „nového“ služebního řádu, porušila 1) zásadu nediskriminace (kolegové stěžovatele přijatí za stejných podmínek jako ředitelé obdrželi platovou třídu A15); 2) zásada nabytých práv (stěžovatel požádal o pracovní místo A2, které podle nového služebního řádu odpovídá platové třídě A15); a 3) zásadu spravedlnosti (mzda nabízená stěžovateli na jeho novém místě ředitele je nižší než mzda na jeho předchozím a hierarchicky nižším místě vedoucího oddělení).

Stěžovatel rovněž tvrdil, že Komise neodpověděla na všechny argumenty obsažené v jeho stížnosti podle čl. 90 odst. 2, a zejména že právní analýza Komise týkající se argumentů stěžovatele byla nesprávná, jelikož neuznala, že by výše uvedené zásady měly být dodrženy.

Tvrdil, že i) pracovní místo by mělo být odměňováno na úrovni A15 a ii) v žádném případě by mu neměl být nabídnut nižší plat, než jaký pobírá v současné době.

Šetření

Dne 1. června 2006 Komise informovala veřejného ochránce práv, že dne 2. března 2006 zahájil stěžovatel u Soudu pro veřejnou službu Evropské unie řízení týkající se týchž tvrzení a požadavků, které předložil veřejnému ochránci práv.

V telefonickém rozhovoru ze dne 19. června 2006 s útvary veřejného ochránce práv stěžovatel potvrdil, že zahájil u Soudu pro veřejnou službu řízení týkající se obvinění a tvrzení uvedených v jeho stížnosti veřejnému ochránci práv.

ROZHODNUTÍ

1.1 Stěžovatel pracoval v době podání stížnosti evropskému veřejnému ochránci práv v Komisi.

Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdil, že Komise tím, že mu nabídla platovou třídu A14 namísto platové třídy A15 podle nového služebního řádu, porušila 1) zásadu nediskriminace (kolegové stěžovatele přijatí za stejných podmínek jako ředitelé obdrželi platovou třídu A15); 2) zásada nabytých práv (stěžovatel požádal o pracovní místo A2, které podle "nového" služebního řádu odpovídá platové třídě A15); a 3) a zásada spravedlnosti (mzda nabízená stěžovateli na jeho novém místě ředitele je nižší než mzda na jeho předchozím a hierarchicky nižším místě vedoucího oddělení).

Stěžovatel rovněž tvrdil, že Komise neodpověděla na všechny argumenty obsažené v jeho stížnosti podle čl. 90 odst. 2, a zejména že právní analýza Komise týkající se argumentů stěžovatele byla nesprávná, jelikož neuznala, že by výše uvedené zásady měly být dodrženy.

Tvrdil, že i) pracovní místo by mělo být odměňováno na úrovni A15 a ii) v žádném případě by mu neměl být nabídnut nižší plat, než jaký pobírá v současné době.

1.2. Komise ve svém stanovisku informovala veřejného ochránce práv, že stěžovatel dne 2. března 2006 zahájil řízení před Soudem pro veřejnou službu a že se toto řízení týká stejných tvrzení a tvrzení jako jeho stížnost veřejnému ochránci práv.

1.3. Stěžovatel tuto informaci potvrdil v telefonickém rozhovoru ze dne 19. června 2006 s útvary veřejného ochránce práv.

1.4. Veřejný ochránce práv připomíná, že článek 195 Smlouvy o založení Evropského společenství zmocňuje evropského veřejného ochránce práv přijímat stížnosti „... týkající se případů nesprávného úředního postupu orgánů nebo institucí Společenství... s výjimkou případů, kdy tvrzené skutečnosti jsou nebo byly předmětem soudního řízení.“ Kromě toho čl. 2 odst. 7 statutu evropského veřejného ochránce práv stanoví, že „pokud veřejný ochránce práv v důsledku probíhajícího nebo ukončeného soudního řízení týkajícího se skutečností, které byly předloženy, prohlásí stížnost za nepřípustnou nebo ukončí její projednávání, podává se výsledek šetření, která dosud provedl, bez dalšího řízení.“

1.5. Vzhledem k tomu, že stěžovatel zahájil u Soudu pro veřejnou službu řízení týkající se týchž tvrzení a tvrzení, jako jsou tvrzení a tvrzení uvedená v jeho stížnosti, má veřejný ochránce práv za to, že údajné skutečnosti stížnosti jsou nyní předmětem soudního řízení. Veřejný ochránce práv proto ukončí posuzování stížnosti a bez dalších kroků podá zprávu o výsledcích dosud provedených šetření.

Veřejný ochránce práv ukončí projednávání stížnosti a podá zprávu o výsledcích svých dosud provedených šetření, aniž by podnikl další kroky.

Upřímně,

P. Nikiforos DIAMANDOUROS