# Rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv o stížnosti 2689/2005/BB na Evropskou komisi
- Autor: Evropský veřejný ochránce práv
- Datum: null
- [URL](https://www.ombudsman.europa.eu/cs/decision/cs/2992)
---
Štrasburk 16. července 2008   

Vážený pane A.,

Dne 5. srpna 2005 jste jménem společnosti CINAR Ltd. (dále jen „CINAR") podal evropskému veřejnému ochránci práv stížnost na Evropskou komisi. Vaše stížnost se týkala externího auditu a jeho následných fází ve čtyřech výzkumných smlouvách[(1)](#(1)){#Footnote1} uzavřených v rámci čtvrtého a pátého programu Komise pro výzkum a technologický rozvoj. Tento audit byl proveden v prostorách společnosti CINAR ve dnech 20.--21. srpna 2002.

Dne 13. září 2005 jsem předal stížnost předsedovi Komise.

Komise zaslala své stanovisko dne 11. ledna 2006. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 4. dubna 2006.

Dne 29. ledna 2008 jste mi zaslal další podání, v němž jste mě informoval o dokončení vyšetřování úřadu OLAF, které zahrnovalo výše uvedené čtyři smlouvy.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Omlouvám se za dobu, kterou mi trvalo dokončit můj dotaz.

Stížnost
--------

Stěžovatel je ředitelem společnosti CINAR s.r.o. (dále jen „CINAR"), což je malá technologicky vyspělá společnost s odbornými znalostmi v oblasti spalování uhlí a biomasy a regulace emisí. Poskytuje technické služby a podílí se na různých výzkumných a vývojových projektech sponzorovaných Evropskou komisí. V období od června 1998 do května 2000 uzavřela společnost CINAR jakožto dodavatel s Komisí čtyři smlouvy o výzkumu[(2)](#(2)){#Footnote2} týkající se sedmi výzkumných projektů prováděných v rámci čtvrtého rámcového programu (dále jen "čtvrtý rámcový program") a pátého rámcového programu (dále jen "pětý rámcový program").

Ve dnech 20.--21. srpna 2002 navštívili zástupci oddělení externího auditu Generálního ředitelství Komise pro výzkum (dále jen „GŘ RTD") a dva účetní kanceláře společnosti CINAR, aby provedli audit výše uvedených čtyř smluv o výzkumu.

Dne 15. září 2003 Komise schválila zprávu o auditu vypracovanou auditory. Odmítla vysvětlení a důkazy, včetně výplatních pásek, které následně poskytla společnost CINAR, protože nebyly poskytnuty dříve. Kromě toho dále zamítl náklady na zaměstnance a související režijní náklady, které společnost CINAR tvrdila jako způsobilé náklady.

Dne 28. února 2005 se stěžovatel setkal se zástupcem Komise, aby objasnil závěry auditu, ale neuspěl.

Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv stěžovatel tvrdil, že Komise s ohledem na výše uvedený externí audit z roku 2002 a jeho následné fáze zacházela se společností CINAR nespravedlivě.

Stěžovatel za prvé tvrdil, že zástupci společnosti CINAR „se*před auditory cítili jako zločinci a (...) *během jednoho z rozhovorů* zazněla dokonce rasová poznámka"* a že „se*zdá, že cíl auditu hraničí s posedlostí nás uzavřít".*

Za druhé stěžovatel tvrdil, že nebylo dodrženo právo společnosti CINAR na soukromí, neboť byly požadovány osobní a smluvní údaje a informace týkající se platů zaměstnanců. Podle stěžovatele to bylo "hořce tolerováno".

Za třetí stěžovatel tvrdil, že společnost CINAR byla požádána, aby poskytla nesouvisející a neodůvodněné informace, tj. informace o "všech*projednávaných návrzích",* ačkoli Komise financovala pouze zlomek těchto *návrhů.*

Za čtvrté stěžovatel tvrdil, že ačkoli chyběla pouze část informací o mzdách, externí auditoři učinili nespravedlivé prohlášení, že "od*společnosti CINAR nebyly získány žádné informace o mzdách".*

Pátý argument se v podstatě týkal úlohy auditora Komise od vyhotovení zprávy o auditu externí auditorskou společností až do setkání se zástupci společnosti CINAR dne 28. února 2005. Stěžovatel zejména kritizoval rozhodnutí auditora Komise schválit zprávu o auditu vypracovanou externími auditory a odmítnout veškerá vysvětlení a důkazy stěžovatele pouze z toho důvodu, že nebyly poskytnuty dříve.

Šetření
-------

**Stanovisko Komise Souvislosti**   

Společnost CINAR uzavřela s Komisí čtyři smlouvy o výzkumu[(3).](#(3)){#Footnote3}

Dne 6. června 2002 požádalo GŘ RTD o finanční audit v prostorách společnosti CINAR. Za účelem získání zprávy o auditu z nezávislého a profesionálního zdroje se Komise rozhodla zadat tento úkol externí auditorské společnosti, tj. společnosti Littlejohn Frasier (dále jen „LF")[(4).](#(4)){#Footnote4} Za tímto účelem byla v červenci 2002 uzavřena zvláštní dohoda s LF a Komise jmenovala svého vlastního auditora z oddělení externího auditu, aby spolupracoval s LF.

Dne 6. června 2002 informovala Komise doporučeným dopisem společnost CINAR o zahájení auditu v jejích prostorách a popsala jeho rozsah takto:

1. přezkum přiměřenosti a odpovědnosti systémů pro výpočet nákladů a faktur provozovaných společností CINAR; a
2. kontrola výdajů na smlouvy o výzkumu s cílem zjistit, zda byly Komisi fakturovány výdaje vzniklé při provádění výzkumného projektu v souladu se smluvními ustanoveními.

V tomto dopise Komise rovněž požádala společnost CINAR, aby auditorovi Komise „do*++jednoho měsíce++ od obdržení tohoto dopisu poskytla tyto dokumenty nebo informace:*
> *(1) Podepsaná a datovaná kopie všech pracovních smluv všech osob pověřených výše uvedenými smlouvami spolu s uvedením, zda jsou tyto osoby v současné době stále zaměstnány společností Cinar Ltd.*
>
> *(2) Organizační schéma společnosti Cinar Ltd, v němž je uveden název a funkce vedení a správní rady, pokud existuje. Dále údaj o celkovém počtu zaměstnanců pracujících pro Cinar s.r.o.*
>
> *(3) Odpověď na následující otázku: vedou účty společnosti Cinar zaměstnanci společnosti Cinar nebo externí účetní? Pokud se použije druhá možnost, poskytněte nám prosím veškeré podrobnosti."*

Ve své odpovědi ze dne 8. července 2002 společnost CINAR vysvětlila, že její účetní závěrku vedou její účetní, na které by se měl auditor Komise obrátit v případě potřeby dalších informací.

V návaznosti na další ujednání mezi LF a CINAR byl ve dnech 20.--21. srpna 2002 proveden dohodnutý audit na místě. Komise poskytla kopie podrobných zápisů z auditu.

Dne 29. května 2003 zaslala Komise CINAR doporučeným dopisem návrh zprávy o auditu vyhotovený externími auditory k připomínkám. Společnost CINAR nejprve předběžně odpověděla dopisem ze dne 19. června 2003. Konečná odpověď byla zaslána dne 30. července 2003. Komise však zprávu o auditu s ohledem na připomínky společnosti CINAR nezměnila a dne 15. září 2003 jí zaslala nezměněnou ++závěrečnou++ zprávu o auditu.

Komise ve svém stanovisku zdůraznila problémy, s nimiž se auditoři setkali při získávání příslušných informací od společnosti CINAR. Podle Komise z auditu vyplynulo, že na rozdíl od toho, co uvedla společnost CINAR ve svém dopise ze dne 8. července 2002, účetní společnosti CINAR neposkytli žádné relevantní informace o auditu.

Komise odkázala na zprávu o auditu, v níž externí auditoři v podstatě uvedli, že podpůrné informace CINAR k žádostem o úhradu nákladů na dotčené smlouvy byly nedostatečné vzhledem k tomu, že:

* nebyly předloženy žádné informace o mzdách pro účely auditu;
* pracovní výkazy předložené k auditu neodpovídaly hodinám uvedeným ve výkazech nákladů;
* faktury potvrzující nárokované cestovní náklady a náklady na spotřební materiál pro TESSA, ENDASH a VISCON nebylo možné nalézt;
* nebyly předloženy žádné výpočty, které by prokázaly, na jakém základě byly uplatněny režijní náklady; a
* odpisy povolené pro zařízení ENDASH byly vypočteny nesprávně.

Zpráva o auditu navíc uváděla problémy v těchto oblastech:

* finanční řízení projektu;
* popis klíčových vnitřních kontrol;
* testování vnitřních kontrol účetního systému;
* pracovní výkazy, informace o mzdách, faktury od dodavatelů a režijní náklady;
* zavedení samostatného systému pro výpočet nákladů na projekt;
* oddělení nákladů spojených s projekty financovanými ES od nákladů vzniklých při výkonu práce soukromých klientů, jakož i povinností mezi zaměstnanci společnosti CINAR.

Podle Komise nebylo na základě shrnutí zprávy o auditu finanční řízení smluv prováděno přijatelným způsobem a nebylo v souladu s požadavky smlouvy. Ukázalo se, že u čtyř kontrolovaných smluv činily předražené částky přibližně 300 000 GBP.

Komise trvala na tom, že v odpovědi společnosti CINAR ze dne 25. září 2003 neexistují žádné relevantní důkazy, které by zpochybnily celková zjištění zprávy o auditu. Komise odpověděla společnosti CINAR dne 13. listopadu 2003 a do konce roku 2004 neobdržela od této společnosti žádnou další odpověď.

Komise uvedla, že vzhledem k tomu, že úředníci jsou podle pravidel povinni sdělovat OLAF nesrovnalosti a podezření z podvodu, GŘ RTD informovalo OLAF o auditní zprávě CINAR dne 14. dubna 2004. OLAF se rozhodl zahájit vyšetřování (OF/2004/0203) a dopisem ze dne 28. června 2005 informoval CINAR o důvodech svého vyšetřování.

Komise uvedla, že většina skutečností, na nichž byla stížnost založena, souvisela s vývojem, k němuž došlo buď během provádění auditu (20.--21. srpna 2002), nebo před sdělením zprávy o auditu stěžovateli (29. května 2003). Komise tvrdila, že v obou případech nebyla dodržena lhůta pro podání stížnosti veřejnému ochránci práv založená na těchto skutečnostech. V duchu dobré spolupráce s veřejným ochráncem práv se však Komise zabývala všemi připomínkami stěžovatele.
*Argumenty týkající se chování auditorů*   

Pokud jde o chování auditorů během návštěvy v prostorách společnosti CINAR ve dnech 20.--21. srpna 2002, Komise uvedla, že ve zprávě o auditu zaslané stěžovateli dne 29. května 2003 bylo uvedeno:
> „*\[auditor* Komise\]*se \[stěžovatele\]*dotázal,* zda se domnívá, že použitý auditní postup je z jeho pohledu správný. \[Stěžovatel* *\] odpověděl, že se domnívá, že auditní postup byl v průběhu kontroly na místě správně uplatňován."*

Podle Komise společnost CINAR poprvé uplatnila dotčený argument až ve svém dopise ze dne 25. září 2003.

Pokud jde o údajnou „rasovou*připomínku",* Komise zdůraznila, že stěžovatel neupřesnil, jaká připomínka byla vznesena, která by mohla být klasifikována jako „rasová", ani neuvedl, kdo ji vznesl. Auditor Komise však důrazně popřel, že by během návštěvy na místě byla vznesena jakákoli připomínka, která by mohla být kvalifikována jako „rasová".

Komise tvrdila, že vyslovení jakékoli takové připomínky by bylo nepřijatelné, ale za daných okolností nebylo možné se tímto argumentem dále zabývat.

Pokud jde o údajnou "posedlost*uzavřít společnost CINAR",* Komise tvrdila, že jednoduše provedla audit v souladu s běžnými postupy používanými pro tyto audity a v souladu se smlouvami ES. Dále provedl audit s náležitým ohledem na všechny potenciální záruky pro auditovanou společnost, jako je přítomnost nezávislých externích auditorů, kteří audit provedli, a předložení prozatímních zjištění auditu společnosti CINAR k připomínkám. Společnost CINAR však nepředložila příslušné dokumenty odůvodňující náklady a na tomto základě byla stanovena závěrečná zjištění auditu.
*Argument týkající se nedodržování práva na soukromí*   

Komise trvala na tom, že kontrolované smlouvy obsahovaly tato ustanovení:

a) Dvě kontrolované smlouvy, které se řídí čtvrtým rámcovým programem:

Článek 24 přílohy II: 24.1: „Komise*nebo osoby jí pověřené jsou oprávněny provádět audity do dvou let ode dne dokončení nebo ukončení smlouvy. Mají úplný přístup na místě k pracovníkům zapojeným do projektu a ke všem dokumentům, počítačovým záznamům a vybavení souvisejícímu s projektem, a to po celou přiměřenou dobu, nebo jsou v případě potřeby oprávněni požadovat předložení jakýchkoli takových písemných dokladů.*

Článek 22 přílohy II stanoví: „Každý*zhotovitel, dodavatel nebo poskytovatel pravidelně a v souladu s běžnými účetními zvyklostmi státu, v němž je usazen, vede řádné účetní knihy a příslušnou dokumentaci na podporu a odůvodnění nákladů a vykázaných hodin. Ty budou dány k dispozici pro audity".*

Kromě toho příloha E, články 18 až 21 a vzor výkazu nákladů vyžadují, aby byla uvedena jména osob pracujících na projektu. Společnost CINAR v některých případech neposkytla nezbytné informace týkající se těchto názvů.

b) Dvě kontrolované smlouvy, které se řídily 5. RP, obsahovaly podobná a ještě přísnější ustanovení ve srovnání se 4. RP.

Podle Komise z výše uvedeného vyplývá, že k tomu, aby auditoři ověřili, že společnost CINAR správně vykázala osobní náklady, bylo nezbytné ověřit nejen to, kdo na těchto projektech pracoval, ale také čas, který každý zaměstnanec věnoval projektům, za jaký plat a zda tyto platy byly skutečně vyplaceny společností CINAR těmto zaměstnancům.
*Argument týkající se nesouvisejících a neodůvodněných informací*   

Komise zdůraznila, že během návštěvy na místě ve dnech 20.--21. srpna 2002 si ústně vyžádala dva dokumenty a poskytla společnosti CINAR dva týdny na poskytnutí těchto informací. Tato žádost byla zaznamenána jako součást provozních závěrů v zápisu ze schůzky se stěžovatelem ze dne 20. srpna 2002. Jejich znění je následující:
> „*\[auditor* Komise*\] požádal \[stěžovatele* *\] o poskytnutí těchto dvou dokumentů:*
>
> *1) vysvětlení (až dvoustránkové), proč společnost CINAR použila různé průměrné sazby pro osobní náklady ve stejných obdobích* *mezi různými návrhy smluv,*
>
> *2) Výše uvedený harmonogram uvádí všechny projekty financované ES, kterých se společnost CINAR účastnila od 1. ledna 1997, spolu s popisem toho, kteří zaměstnanci společnosti CINAR pracovali na každém projektu.*
>
> *\[Stěžovatel\]* *souhlasil s poskytnutím těchto dokumentů,*
>
> *\[* Auditor Komise*\] poté požádal, aby auditorskému týmu bylo umožněno vyslechnout zaměstnance společnosti CINAR, kteří byli pověřeni auditovanými smlouvami a pracovali na nich. \[Stěžovatel\]* *neměl proti této žádosti žádné námitky."*

Ačkoli stěžovatel souhlasil s poskytnutím těchto dokumentů bez výhrad, Komise potvrdila, že žádný z nich neobdržela.

Externí auditoři zopakovali svou žádost o výše uvedené dokumenty (1) a (2) ve svém e-mailu ze dne 5. září 2002. Kromě toho požádaly o roční údaj o procentním obratu, který vznikl z příspěvků ES; kopie některých pracovních smluv, osvědčení o diplomu, pracovních výkazů a faktur; jakož i prohlášení vysvětlující rozdíly v průměrných sazbách používaných u různých smluv, které jsou plněny současně.

Dne 19. září 2002 zaslal auditor Komise e-mail, v němž požádal o prohlášení týkající se dvou zaměstnanců společnosti CINAR, aby potvrdil existenci jejich pracovních smluv, které nemohly být v průběhu průběžného auditu nalezeny.

Vzhledem k tomu, že žádná z výše uvedených požadovaných informací nebyla obdržena, byl stěžovateli dne 24. září 2002 zaslán další e-mail týkající se této záležitosti.

Dne 25. září 2002 obdrželi externí auditoři některé informace od stěžovatele poštou. Nebyly však poskytnuty informace o mzdách všech výzkumných pracovníků zapojených do projektů.

Dne 8. října 2002 zaslali externí auditoři stěžovateli znovu e-mail s dotazem, kdy budou vyřešeny zbývající položky, a potvrdili, že všechny tyto informace jsou nezbytné k tomu, aby bylo možné plně doložit náklady požadované od Komise.

Dne 9. října 2002 stěžovatel odpověděl e-mailem, v němž uvedl, že „po*klidném létě byl velmi zaneprázdněn, a přesto bude trvat až do konce měsíce a já se snažím najít čas na odpověď na vaše žádosti. Příští týden budu v Itálii, kde pořádáme spalovací kurz."*Poskytl požadované procentuální informace o příspěvcích EK.

Dne 14. října 2002 auditor Komise znovu zaslal svůj e-mail ze dne 19. září 2002.

Dne 30. října 2002 zaslali externí auditoři stěžovateli e-mail s žádostí o informace, které již požadovali ve svém e-mailu ze dne 5. září 2002, ale dosud je neobdrželi. Auditoři rovněž vysvětlili, že informace o mzdách, z nichž vyplývá skutečná odměna vyplacená výzkumným pracovníkům zapojeným do projektů, jsou nejdůležitějším prvkem vynikajících informací.

Dne 8. listopadu 2002 zaslali externí auditoři stěžovateli e-mail, v němž stanovili lhůtu pro poskytnutí všech zbývajících informací do 30. listopadu 2002.

Dne 11. listopadu 2002 se stěžovatel omluvil za zpoždění a informoval je, že nebude ve své kanceláři po dobu dvou týdnů a že se po uplynutí této lhůty pokusí zaslat další informace.

Dne 27. listopadu 2002 zaslali externí auditoři stěžovateli formální dopis, v němž potvrdili, že lhůta 30. listopadu 2002 pro poskytnutí zbývajících informací stále platí. Auditoři rovněž vysvětlili, že v případě, že tyto informace nebudou poskytnuty, bude zpráva auditora vycházet z informací, které byly skutečně poskytnuty, a náklady budou odpovídajícím způsobem zamítnuty. V tomto dopise bylo zopakováno, které informace jsou stále nevyřešené.

Dne 27. listopadu 2002 zaslal auditor Komise stěžovateli e-mail, v němž zopakoval lhůtu stanovenou výše uvedeným dopisem externích auditorů.

Dne 4. prosince 2002 zaslal stěžovatel externím auditorům v reakci na výše uvedený dopis e-mail, v němž v podstatě odmítl poskytnout zbývající informace, protože "v*současné době přesahují naše lidské zdroje".* Pokud jde o chybějící informace o mzdách, stěžovatel uvedl, že to bylo v rukou jeho „*(...) předchozího účetního, kterého \[*\] bohužel* nebylo možné kontaktovat".*

Dne 13. ledna 2003, po uplynutí lhůty, požádala externí auditorská společnost, zda by bylo možné, aby jejich zaměstnanci navštívili účetní společnosti CINAR za účelem získání požadovaných informací o mzdách.

Dne 14. ledna 2003 stěžovatel uvedl, že zmocnil externí auditorskou společnost, aby kontaktovala účetní společnosti CINAR.

Dne 30. ledna 2003 zaslali externí auditoři účetním společnosti CINAR dopis s žádostí o informace o mzdách před každou návštěvou jejich prostor.

Vzhledem k tomu, že ohledně poskytování mzdových informací nebyla obdržena žádná odpověď, externí auditoři zavolali účetním dvakrát a pokaždé jim sdělili, že dotyčný účetní je mimo kancelář.

Dne 4. března 2003 byl z důvodu chybějící odpovědi zaslán účetním společnosti CINAR druhý dopis. Externí auditoři zaslali stěžovateli e-mail, v němž ho požádali, aby zajistil, že za účelem dokončení zprávy o auditu obdrží odpověď od účetních společnosti CINAR. Externí auditoři zdůraznili,*že „\[p\]okud tyto informace neobdržíme, budeme nuceni k odpovídajícímu závěru."*

Dne 5. března 2003 účetní společnosti CINAR odpověděli, že mzdové výkazy byly vypracovány společností CINAR a že nevedou kopie mzdových výkazů.

Mezi 5. březnem a 28. květnem 2003 stěžovatel neposkytl žádné další informace. Auditoři tak neměli jinou možnost než zprávu na základě dostupných informací doplnit.

Dne 29. května 2003 byla kopie zprávy zaslána doporučeným dopisem společnosti CINAR za účelem získání jejich připomínek.

Dne 19. června 2003 zaslal stěžovatel předběžnou odpověď na zprávu.

Dne 24. července 2003 zaslali auditoři stěžovateli e-mail, v němž potvrdili přijetí jeho předběžné odpovědi a uvedli, že společnost CINAR měla do 28. srpna 2003 poskytnout buď podrobnější odpověď na zprávu, nebo požadovanou dokumentaci.

Dne 30. července 2003 stěžovatel odpověděl krátkým dopisem, v němž zdůraznil, že audit je i nadále sporný a že společnost CINAR nemůže přijmout verzi zaslanou auditory. Stěžovatel přiložil 34 kopií výplatních pásek s informacemi o platbách vyplacených výzkumným pracovníkům, kteří uzavřeli čtyři smlouvy. Uvedl, že auditoři obdrželi kopie těchto výplatních pásek.

Dne 3. září 2003 externí auditoři odpověděli, že přiložená výplatní páska se týká pouze projektu VISCON. Popřeli, že by obdrželi jakékoli kopie výplatních pásek buď během návštěvy, nebo na základě několika žádostí o tyto informace. Když byly požadovány výplatní pásky, bylo auditorům řečeno, že není možné získat přístup k těmto informacím ze mzdového systému a že bude nutné obrátit se na účetní stěžovatele. Vysvětlily rovněž, že bude zapotřebí značného množství dodatečné práce na místě ve společnosti CINAR a že vzhledem k a) zdlouhavé povaze korespondence za účelem získání požadovaných důkazů; b) skutečnost, že LF dokončila svou zprávu až do závěrečné fáze; a c) že jakékoli další shromážděné důkazy by vedly k přepracování zprávy, náklady na tuto dodatečnou auditní činnost a vypracování zprávy by musela nést společnost CINAR v odhadovaných nákladech přibližně 2 900 GBP bez DPH.

Komise ve svém stanovisku tvrdila, že požadované dokumenty a informace nejsou z následujících důvodů nesouvisející nebo nepřiměřené, jak se uvádí ve stížnosti:

i) CINAR ve svých návrzích smluv použil různé průměrné sazby pro „vrcholné inženýry" a „inženýry" v témže roce a rozdíly v procentech režijních nákladů u smluv čtvrtého rámcového programu byly velmi vysoké (od 40 % do 100 %);

ii) Společnost CINAR v některých případech neuvedla jména klíčových pracovníků pracujících na projektech. Místo toho byly někdy uváděny pouze platové třídy personálu. Vzhledem k tomu, že 55 % příjmů společnosti CINAR pochází ze soukromých poradenských služeb, nebylo možné sladit práci vykonávanou zaměstnanci společnosti CINAR na projektech financovaných ES s prací vykonávanou na jiných projektech. Auditoři chtěli získat jasný přehled o tom, jak se poměrně malé společnosti, jako je CINAR, podařilo pracovat tolik hodin pro projekty EK kromě poradenství mimo EK nebo jiné práce. Zpráva o auditu uvádí: „\[t\]us,*pokud nebylo možné ověřit, jak účinně je dodavatel schopen oddělit náklady spojené s projekty financovanými ES od nákladů vzniklých při výkonu práce soukromého klienta"* [(5);](#(5)){#Footnote5}

iii) Vzhledem k tomu, že společnost CINAR měla rovněž smlouvy s jinými generálními ředitelstvími Komise než s GŘ RTD, bylo odůvodněné získat o těchto smlouvách úplný obraz. Počet projektů EU financovaných GŘ RTD v rámci čtvrtého a pátého rámcového programu byl nižší než 20;

iv) V celkovém přehledu toho, co bylo během návštěvy na místě skutečně požadováno, se výbor CINAR zaměřil na záležitost menšího významu, tj. na návrhy, které v době auditní návštěvy nebyly vyřízeny. Komise uznala, že nevzala na vědomí, že pan W., jeden z externích auditorů, zařadil tento bod do svého dopisu ze dne 29. listopadu 2002 a omluvil se za to. Trvala však na tom, že tato konkrétní žádost je odůvodněná v souvislosti se získáním celkového přehledu o tom, jak a kteří zaměstnanci společnosti CINAR budou zapojeni do kterých projektů EU, vzhledem k tomu, že se zdá, že téměř všichni zaměstnanci společnosti CINAR jsou již zapojeni do jiných projektů financovaných EU.
*Argument, že chyběla pouze část informací o mzdách*   

Pokud jde o argument společnosti CINAR, že „byly*předloženy souhrnné informace o mzdách",* zpráva o auditu tomu jasně odporovala. Komise neviděla žádný důvod, proč by auditoři uváděli, že neobdrželi určité informace, pokud by byl opak pravdou. Pokud by tyto informace byly obdrženy, bylo by na ně ve zprávě o auditu odkazováno, a to buď pozitivně, nebo negativně. Auditor Komise potvrdil, že během návštěvy na místě nebyly obdrženy žádné informace o mzdách a že sama společnost CINAR odkázala auditory přímo na účetní společnosti CINAR.

Nakonec se však ukázalo, že účetní neuchovávali informace o mzdách. Účetní CINAR v dopise ze dne 5. března 2003 uvedl:
> „Děkujeme*za Vaše dopisy a omlouváme se za opožděnou odpověď. Mzdovou evidenci připravila společnost CINAR Limited a ne my sami a kopie mzdových záznamů jsme si nedělali, když jsme navštěvovali kanceláře společnosti za účelem sestavení účetní závěrky* (...)".
*Argument týkající se úlohy auditora Komise*   

Pátý argument se v podstatě týkal úlohy auditora Komise od vyhotovení zprávy o auditu externí auditorskou společností až do setkání se zástupci společnosti CINAR dne 28. února 2005.

V březnu 2003 Komise zjistila, že auditoři nezískají požadované informace od účetních společnosti CINAR. Skutečnost, že ji Komise nemohla získat od společnosti CINAR, byla zřejmá již z auditu na místě v prostorách společnosti CINAR v srpnu 2002. Komise dále připomněla, že společnost CINAR neposkytla žádné informace o svých výpočtech režijních nákladů. Za těchto okolností auditor Komise požádal externí auditory, aby předložili svůj návrh zprávy o auditu společnosti CINAR, přičemž měl na paměti, že auditní postup byl společnosti CINAR během návštěvy na místě jasně vysvětlen a ve zprávě o auditu popsán takto:
> „A*konečně \[auditor Komise\]*informoval \[stěžovatele\]* *o postupech,* které je třeba dodržovat, pokud jde o vypracovanou zprávu o auditu, přičemž citoval z čl. 26 odst. 3 páté rámcové smlouvy: Na základě zjištění učiněných během finančního auditu se vypracuje předběžná zpráva. Komise jej zašle dotyčnému smluvnímu partnerovi, který se k němu může vyjádřit do jednoho měsíce od jeho obdržení.*
>
> *Závěrečná zpráva se zašle dotčenému dodavateli. Komise může sdělit své připomínky Komisi do jednoho měsíce od jejich obdržení. Komise se může rozhodnout, že připomínky předložené po uplynutí této lhůty nezohlední.*
>
> *Na základě závěrů auditu přijme Komise veškerá vhodná opatření, která považuje za nezbytná, včetně vydání inkasního příkazu týkajícího se všech plateb, které provedla, nebo jejich části."*

Návrh zprávy o auditu byl tedy předložen doporučeným dopisem ze dne 29. května 2003, takže společnost CINAR byla plně informována o skutečnostech a zjištěních v něm obsažených krátce po 29. květnu 2003. Společnost CINAR odpověděla dopisem ze dne 19. června 2003, jehož poslední odstavec zní takto: „Za*těchto okolností jsme se*museli poradit s* naším účetním a právní firmou, abychom připravili definitivnější odpověď na Vaši zprávu, která*Vám bude* předána co nejdříve."*

Dopisem ze dne 30. července 2003 poskytla společnost CINAR některé informace. Externí auditoři ji analyzovali a zaslali své připomínky společnosti CINAR dopisem ze dne 3. září 2003. V tomto dopise zpochybnily tvrzení stěžovatele, že během své návštěvy v prostorách obdržely "kopie*výplatních pásek pro výzkumné pracovníky zapojené do všech čtyř kontrolovaných projektů".*

Podle Komise mělo oddělení externího auditu za to, že společnost CINAR měla dostatek času a příležitostí k předložení relevantních informací (rovněž pokud jde o výpočet režijních nákladů, o němž společnost CINAR zcela mlčela), a rozhodlo, že v této fázi nastal čas, aby Komise zaujala stanovisko. Komise tak učinila doporučeným dopisem ze dne 15. září 2003, v němž připomněla celkovou historii a vyjádřila se k připomínkám CINAR obsaženým v dopisech CINAR ze dne 19. června a 30. července 2003. Poslední odstavec výše uvedeného dopisu Komise společnosti CINAR zní takto:
> „Aby*však bylo plně respektováno právo na obhajobu a právo být vyslechnut, můžete (srov.* *čl. 26 odst. 3 přílohy II smluv Viscon a Corrosion) sdělit jakékoli připomínky k připojené závěrečné zprávě do jednoho měsíce ode dne obdržení tohoto dopisu. Vezměte prosím na vědomí, že Komise není povinna zohlednit připomínky obdržené po uplynutí této lhůty. Za těchto podmínek budeme tento audit považovat za uzavřený a příslušné útvary Komise provedou výsledky auditu."*

Společnost CINAR odpověděla dopisem ze dne 25. září 2003 a Komise odpověděla dne 13. listopadu 2003 a v posledním odstavci uvedla:
> „Na*závěr konstatujeme, že Váš dopis ze dne 25. září 2003 neobsahuje žádný nový prvek ani žádný relevantní argument, který by zpochybnil zjištění zprávy o auditu. V souladu* s tím nemůžeme přezkoumat ani změnit žádnou část \[sic*\] zprávy o auditu ani náš postoj obsažený v našem dopise ze dne 15. září 2003. Vzhledem k tomu, že společnost CINAR měla dostatek času na poskytnutí požadovaných informací a měla vhodné příležitosti sdělit připomínky, považujeme nyní tento audit za s konečnou platností uzavřený."*
*Následná schůzka dne 28. února 2005*   

Komise zdůraznila, že společnost CINAR v období od listopadu 2003 do prosince 2004 mlčela. Po několika výměnách e-mailů Komise souhlasila se setkáním se zástupci CINAR dne 28. února 2005, a to bez ohledu na skutečnost, že CINAR neuvedla přesný předmět schůzky a že byla jasně informována (již v dopise Komise ze dne 15. září 2003), že prováděním zjištění auditu, která jsou nyní konečná, jsou pověřeny jiné útvary VTR než oddělení externího auditu. Kromě toho společnost CINAR ve svém e-mailu ze dne 3. února 2005 uvedla následující tvrzení (které Komise následující den popřela):
> „Mám*otázku. Britští auditoři byli podle našeho názoru v každém ohledu drakoničtí. Říká se, že jsou placeni provizí z vrácených prostředků. To se mi zdá docela neuvěřitelné. Můžete tu zvěst popřít, prosím?*

Interní zápis z jednání, který vypracoval zástupce auditorů oddělení externího auditu, je v jasném rozporu s otázkami vznesenými v odstavci 2 na straně 3 stížnosti společnosti CINAR veřejnému ochránci práv týkající se schválení zprávy o auditu a zamítnutí vysvětlení a důkazů stěžovatele s odůvodněním, že nebyly zaslány dříve. V tomto zápisu *se mimo jiné* uvádí:
> „1.*\[* Auditor Komise*\] připomněl jak \[auditorovi GŘ RTD*\],*tak* \[stěžovateli*\] historii auditu, kde:*
>
> * *V dopise oznamujícím audit (který má provést auditorská společnost \[* LF*\]) bylo jasně uvedeno, jaká dokumentace by měla být považována za důkaz pro nárokované náklady; položila rovněž konkrétní otázku, kde jsou vedeny účty společnosti CINAR. Odpovědí na to bylo, že \[účetní firma* společnosti CINAR\]*vedla účetnictví pro společnost CINAR.*
> * *Při kontaktování účetního společnosti CINAR bylo auditorům sděleno, že účetní ve skutečnosti nemá nic. Proto nemohly být doloženy žádné mzdové informace.*
> * *Společnost CINAR nebyla schopna předložit většinu výplatních pásek zaměstnanců, kteří byli pověřeni plněním smluv ES.*
> * *Nemohli dokázat, že byli zaplaceni.*
> * *Formuláře výplatní pásky nemohl* *ukázat.*
> * *Faktury od subdodavatelů se nezdály být legitimní z důvodu*\[ \]* neexistence identifikačního čísla pro DPH a kromě toho společnost CINAR nemohla prokázat, že byly zaplaceny.*
> * *Výsledky auditu byly společnosti CINAR sděleny dopisem o uzavření \[* 15. září 2003\].*Odpovědi obdržené od společnosti CINAR byly velmi vágní, že \[sic\] neodpověděl na žádný z problémů.*
> * *pokud by uznal, že smlouva podepsaná společností CINAR s ES vyžadovala, aby společnost CINAR prokázala náklady vynaložené na smlouvu, a společnost CINAR tak neučinila. Audit byl proto uzavřen a výsledky byly předány příslušným ředitelstvím k provedení.*
>
> *2. \[Stěžovatel* *\] a LF uznali, že existují určité problémy související s jejich správou, neboť se jedná o technické pracovníky, a nikoli finanční \[pracovníky\].* *Zadali proto účetnictví externím dodavatelům, ale vyskytly se problémy s komunikací; \[stěžovatel* *\] však tvrdí, že informace o mzdách byly zaslány ES pro všechny zaměstnance s výjimkou jednoho. \[* Auditor Komise*\] tyto informace nemá k dispozici a nikdy je neviděl. \[Stěžovatel* *\] a společnost FL tvrdí, že faktury subdodavatelů byly legitimní a splňovaly požadavky práva Spojeného království.*
>
> *3. \[Auditor* Komise*\] je informoval o velmi přísném oddělení funkcí, které působí v EK/GŘ RTD. Oddělení auditu provádí audit a závěr o výsledku předá příslušnému ředitelství k provedení. Oddělení auditu v žádném případě nemůže ovlivnit provádění výsledků. O neprovedení nebo částečném provedení výsledků auditu může rozhodovat pouze schvalující osoba ředitelství. CINAR by se musel obrátit na příslušná ředitelství a přesvědčit je o jejich argumentech \[týkajících* se například provedených technických prací\].*\[* Auditor Komise*\] je ochoten poskytnout společnosti CINAR kontaktní údaje.*
>
> *4. \[Auditor* Komise\]*rovněž informoval společnost CINAR, že pokud o to dotčená ředitelství požádají, oddělení externího auditu je ochotno provést další audit, ale uvedlo, že pokud se takový audit uskuteční, musí společnost CINAR zajistit, aby byly všechny náklady řádně zaznamenány a doloženy spolu s dokladem o platbě a aby nebyly přijaty žádné výjimky. \[Stěžovatel\]* *s tím souhlasil."*

Kromě toho Komise nemohla jednat s auditovanou společností s cílem dospět k určitému auditnímu zjištění, které se jí týkalo. Ke zjištěním auditu lze přihlédnout pouze na základě jasných, podstatných a vzájemných informací a dokumentace.

Přibližně v červnu 2005 se oddělení externího auditu dozvědělo o e-mailu zaslaném stěžovatelem finančnímu úředníkovi ředitelství J GŘ RTD, v němž se uvádí, že „\[auditor Komise\]*souhlasil s přehodnocením výsledku auditu a přislíbil nám odpověď na náš případ na konci schůze".* Dne 10. června 2005 auditor Komise odpověděl takto:
> „Na*této schůzce \[28.* února 2005*\] jsem jasně vysvětlil, že úloha oddělení pro externí audity (GŘ RTD R4) byla „vyčerpána", neboť audit Komise týkající se CINAR byl v roce 2003 uzavřen. Kromě toho jsem poukázal na to, že jsem nebyl schopen (ve smyslu, že "nemám pravomoc" vzhledem k oddělení funkcí v rámci Komise) přezkoumat zjištění auditu a zapojit se do jejich provádění, neboť to byla výlučná odpovědnost schvalujících osob příslušných provozních ředitelství GŘ RTD."*
*Závěry Komise*   

Komise ze všech výše uvedených skutečností dospěla k závěru, že i) správně uplatnila svá smluvní práva na provedení auditu čtyř svých smluv se společností CINAR; ii) má za to, že se auditoři vždy chovali správně; iii) společnost CINAR byla o zjištěních průběžně informována, byl jí poskytnut dostatek času a příležitostí k obhajobě a poskytnutí požadovaných informací; iv) povaha žádostí o tyto informace byla jasná; a v) nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ani k nespravedlivému zacházení.
**Připomínky stěžovatele**   

Stěžovatel trval na své stížnosti a tvrdil, že Komisi a LF poskytl chybějící informace v době, kdy byla jejich zpráva ještě ve fázi návrhu. Závěry Komise však vycházely čistě z návrhu zprávy, přestože do té doby měla k dispozici informace o mzdách a pracovních výkazech týkající se osobních a režijních nákladů.

Vzhledem k tomu, že CINAR navštívili tři členové Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), kteří v té době důkladně prověřovali všechny projekty CINAR v letech 1996--2006, včetně těch, které již byly auditovány, bylo nad rámec omezených zdrojů CINAR poskytnout rozsáhlou a řádkovou odpověď na stanovisko Komise.

S odkazem na neprůkazná zjištění návrhu zprávy o čtyřech auditovaných smlouvách, které byly v té době posuzovány úřadem OLAF, stěžovatel navrhl, aby veřejná ochránkyně práv pozastavila jakékoli další kroky týkající se této stížnosti.

Dne 29. ledna 2008 zaslal stěžovatel další podání, v němž veřejného ochránce práv informoval o dokončení vyšetřování úřadu OLAF, které zahrnovalo výše uvedené čtyři smlouvy.

ROZHODNUTÍ
----------

**1 Úvodní poznámky**   

1.1 Evropský veřejný ochránce práv bere na vědomí, že Evropská komise vyjádřila v průběhu šetření své obavy ohledně přípustnosti této stížnosti ze dne 5. srpna 2005. Tvrdila, že podmínka přípustnosti dvouleté lhůty pro podání stížnosti veřejnému ochránci práv nebyla dodržena vzhledem k tomu, že skutečnosti, na nichž byla stížnost založena, nastaly ve dnech 20.--21. srpna 2002 (datum auditu) a 29. května 2003 (datum zaslání návrhu zprávy o auditu).

1.2 Veřejný ochránce práv nechápe z výše uvedených prohlášení, že Komise chtěla zpochybnit pravomoc veřejného ochránce práv zabývat se tímto případem. V tomto ohledu poukazuje na to, že stížnost se týkala nejen auditu, který skutečně proběhl více než dva roky před podáním stížnosti, ale také událostí, které z auditu vyplynuly, a tedy nastaly až po něm. Tyto události zahrnovaly žádost Komise ze dne 15. září 2003, aby stěžovatel do jednoho měsíce předložil připomínky k návrhu zprávy o auditu, aby bylo plně respektováno právo stěžovatele na obhajobu a právo být vyslechnut.

Veřejná ochránkyně práv nicméně vítá prohlášení Komise, že se v duchu dobré spolupráce s veřejnou ochránkyní práv rozhodla zabývat se všemi připomínkami stěžovatele.

1.3 Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že stěžovatel ve svých připomínkách zmínil vyšetřování úřadu OLAF. Poukazuje však na to, že tato stížnost byla původně podána proti Komisi, a otázky související s vyšetřováním úřadu OLAF proto nejsou v tomto rozhodnutí veřejného ochránce práv řešeny.

1.4 Veřejný ochránce práv konečně konstatuje, že stěžovatel ho ve svých připomínkách požádal, aby uplatnil předběžná opatření a pozastavil provádění závěrů auditu. Veřejný ochránce práv proto objasňuje, že na rozdíl od soudů nemá pravomoc nařídit předběžná opatření.
**2 Údajné nespravedlivé zacházení**   

2.1 Stěžovatel, malý konzultační podnik s odbornými znalostmi v oblasti spalování uhlí a biomasy a regulace emisí, uzavřel s Komisí čtyři smlouvy o výzkumu v rámci čtvrtého rámcového programu (dále jen "čtvrtý rámcový program") a pátého rámcového programu (dále jen "pětý rámcový program") týkající se programu výzkumu a technologického rozvoje (dále jen "VTR"). Tyto zakázky se týkaly výzkumu v oblasti biomasy, toxických kovů a emisí vybraných chlorovaných sloučenin, jakož i koroze a optimalizované kontroly výkonu banky hořáků a prodloužení životnosti zařízení (projekty/smlouvy VISCON, TESSA, CORROSION a ENDASH).

Na základě příslušných ustanovení těchto smluv se Komise rozhodla provést audit účetní závěrky stěžovatele týkající se plnění uvedených smluv. Komise přidělila audit externí auditorské společnosti, ale zapojila se i její vlastní auditorská jednotka.

Ve dnech 20.-21. srpna 2002 externí auditoři zkontrolovali dokumenty v prostorách stěžovatele a provedli pohovory se zaměstnanci stěžovatele.

Následně se kromě schůzek mezi stěžovatelem a Komisí uskutečnila výměna korespondence mezi i) stěžovatelem a externími auditory; ii) externí auditory a účetní stěžovatele; a iii) stěžovatel a Komise.

Stěžovatel se v podstatě dovolával nespravedlivého zacházení ze strany Komise, pokud jde o externí audit a jeho následné fáze. Stěžovatel předložil na podporu svého tvrzení pět konkrétních argumentů*(„argumenty i) až v)").*

2.2 Komise zaujala stanovisko ke každému z konkrétních argumentů stěžovatele zvlášť. Celkově měla za to, že správně uplatnila svá smluvní práva k provedení auditu čtyř svých smluv se společností CINAR. Měl za to, že auditoři se vždy chovali správně. Společnost CINAR byla průběžně informována o zjištěních auditorů a poskytla dostatek času a příležitostí k obhajobě a poskytnutí požadovaných informací. Povaha žádostí o tyto informace byla jasná. Komise dospěla k závěru, že její externí auditoři i ona sama jednali se stěžovatelem spravedlivě. Komise rovněž trvala na tom, že stěžovatel během návštěvy na místě v prostorách společnosti CINAR uvedl,*„že se domnívá, že auditní postup byl v průběhu návštěvy na místě správně uplatňován."*

2.3 Veřejný ochránce práv se bude tímto tvrzením zabývat s odkazem na každý z konkrétních argumentů *(i) až (v), které stěžovatel* předložil na podporu tohoto tvrzení.
*Argument i) týkající se chování auditorů*   

2.4 Stěžovatel tvrdil, že zástupci CINAR "se*před auditory cítili jako zločinci a (...) *během jednoho z rozhovorů* zazněl i rasový komentář".* Stěžovatel dále tvrdil, že "se*zdá, že cíl auditu hraničí s posedlostí uzavřít nás".*

2.5 Pokud jde o prohlášení o "*posedlosti uzavřít společnost CINAR",* Komise namítla, že pouze provedla audit podle běžných postupů stanovených smlouvami ES a respektovala všechny možné záruky pro auditovanou společnost. Pokud jde o „rasovou" připomínku, Komise zdůraznila, že stěžovatel neupřesnil, jaká připomínka byla vznesena, aby mohla být klasifikována jako „rasová", ani neuvedl, kdo takovou připomínku vznesl.

2.6 Veřejný ochránce práv v tomto ohledu zdůrazňuje, že podle Komise byl oprávněn na základě příslušných ustanovení čl. 24 odst. 1 přílohy II dotčených smluv provést audit do dvou let po uzavření smlouvy. Postup týkající se auditu byl navíc stanoven v článku 26 („Audit") přílohy II smluv.

2.7 Na základě dostupných důkazů se zdá, že externí auditoři Komise a auditor Komise si několikrát dopisy a e-maily (5. září, 19. září, 24. září, 8. října, 14. října, 30. října, 8. listopadu a 27. listopadu 2002, jakož i 13. ledna a 4. března 2003) vyžádali informace od stěžovatele, aby doplnili dotyčnou dokumentaci. Kromě toho se dne 28. února 2005 setkali se stěžovatelem, aby vyslechli jeho argumenty.

2.8 S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv domnívá, že stěžovatel nepředložil žádné podložené důkazy na podporu svého argumentu, že audit byl navržen tak, nebo "byl*výrazem obsedantního úsilí"*o uzavření společnosti CINAR.

2.9 Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že i) Komise ve svém stanovisku důrazně popřela, že by její úředníci nebo externí auditoři učinili "rasové" nebo jakékoli jiné připomínky, které vedly zaměstnance auditované společnosti k pocitu, že jsou zločinci, a ii) stěžovatel tento konkrétní argument ve svých následných připomínkách nerozvedl. Veřejný ochránce práv proto nepovažuje za užitečné provádět další šetření v souvislosti s těmito dvěma argumenty týkajícími se chování auditorů.
*Argument (ii) týkající se nedodržování práva na soukromí*   

2.10 Stěžovatel tvrdil, že nebylo respektováno právo společnosti CINAR na soukromí, neboť byly požadovány osobní a smluvní údaje, včetně výše platů vyplácených jednotlivým výzkumným pracovníkům.

2.11 Komise vycházela z ustanovení obsažených v auditovaných smlouvách a v souhrnu uvedla, že stěžovatel byl povinen i) vést účetní knihy a zpřístupnit je během auditu se všemi podrobnými informacemi v nich obsaženými v souladu s vnitrostátními právními předpisy platnými pro účetnictví. V souladu s těmito ustanoveními byl stěžovatel rovněž požádán, aby ii) poskytl jména osob pracujících na základě čtyř smluv a navíc, pokud jde o dvě ze smluv; čas věnovaný projektům konkrétními jednotlivci; za jakou mzdu; a zda tento plat skutečně vyplatila společnost CINAR. Komise rovněž vysvětlila, že tyto informace jsou nezbytné k ověření, zda je částka požadovaná společností CINAR za její osobní náklady správná.

2.12 Veřejný ochránce práv se domnívá, že vysvětlení Komise je přiměřené, a neshledává žádný nesprávný úřední postup, pokud jde o argument stěžovatele (ii).
*Argument iii) týkající se nesouvisejících a neodůvodněných informací*   

2.13 Stěžovatel tvrdil, že Komise požadovala nesouvisející a neodůvodněné informace, jako například "úplný*seznam všech návrhů a projektů, které* (...) *musí být mimo rozsah auditu, protože*Komise přijala a financovala pouze zlomek návrhů \[společnosti* CINAR \]".*

2.14 Komise ve svém stanovisku odůvodnila potřebu nahlédnout do těchto dokumentů, protože v době auditu byla společnost CINAR v souhrnu již zapojena do řady dalších projektů financovaných EU, na nichž pracovali téměř všichni zaměstnanci společnosti CINAR. Auditoři proto považovali za odůvodněné posoudit, zda jsou stále k dispozici lidské zdroje, jejichž práce by mohla být oddělena od jiných projektů prováděných společností CINAR, což by jim umožnilo využít je k plnění dotčených smluv. Komise rovněž uvedla, že společnost CINAR použila u smluv 4. RP velmi vysoké rozdíly v procentech režijních nákladů (od 40 % do 100 %) a neuvedla jména klíčových zaměstnanců pracujících na projektech.

2.15 S ohledem na výše uvedené vysvětlení se žádost Komise o úplný seznam všech návrhů a projektů jeví jako přiměřená. Kromě toho, jak uvedla Komise a stěžovatel nezpochybnil, stěžovatel souhlasil s poskytnutím informací o všech návrzích během návštěvy na místě ve dnech 20.--21. srpna 2002 a tato dohoda byla zaznamenána do zápisu z návštěvy. Veřejná ochránkyně práv proto neshledává žádný nesprávný úřední postup ze strany Komise, pokud jde o tvrzení stěžovatele (iii).
*Argument iv) že chyběla pouze část informací o mzdách a argument v) týkající se úlohy auditora Komise*   

2.16 Stěžovatel tvrdil, že ve zprávě o auditu (návrhu a konečném znění) externí auditoři učinili nepravdivé prohlášení, že "od*společnosti CINAR nebyly získány žádné mzdové informace".* Tvrdil, že poskytl část informací o mzdách.

2.17 Komise tvrdila, že její auditor potvrdil, že během kontroly na místě nebyly obdrženy žádné informace o mzdách a že auditoři byli odkázáni na účetní společnosti CINAR, kteří naopak popřeli, že by takové dokumenty měli k dispozici.

2.18 Veřejný ochránce práv však poukazuje na to, že ve svém chápání argumentu stěžovatele odkázal stěžovatel na částečné mzdové informace týkající se projektu VISCON, které byly připojeny k jeho dopisu externím auditorům ze dne 30. července 2003, tj. datovanému po a) návštěvě na místě, b) konzultaci s účetními stěžovatele a c) návrhu zprávy o auditu, který mu byl předložen dne 29. května 2003.

V tomto ohledu stěžovatel rovněž předložil svůj argument v), že ačkoli auditor Komise tyto informace skutečně poskytl (bez ohledu na datum), jednal nespravedlivě, protože zprávu o auditu, jak ji vypracovali externí auditoři, nezměnil, ale přijal ji jako konečnou.

Stěžovatel se proto zaměřil na úlohu auditora Komise od okamžiku vyhotovení zprávy o auditu externí auditorskou společností až do setkání se zástupci společnosti CINAR dne 28. února 2005. Stěžovatel zejména kritizoval rozhodnutí auditora Komise schválit zprávu o auditu vypracovanou externími auditory a odmítnout veškerá vysvětlení a důkazy stěžovatele pouze z toho důvodu, že nebyly poskytnuty dříve.

2.19 Veřejný ochránce práv nejprve konstatuje, že externí auditoři ve své odpovědi ze dne 3. září 2003 na dopis stěžovatele ze dne 30. června 2003 obsahující částečné informace o mzdách vysvětlili, že zpráva o auditu již byla dokončena do 29. května 2003. Rovněž vysvětlily, že pokud by na základě nyní poskytnutých částečných informací o mzdách změnily zprávu o auditu, vyžadovalo by to značné množství dodatečné práce a náklady na tuto dodatečnou práci by musela nést společnost CINAR. Výše této dodatečné práce činila přibližně 2 900 GBP bez DPH. Zdá se, že stěžovatel takovou platbu neprovedl.

2.20 Aniž bychom zaujali stanovisko k žádosti externích auditorů o takovou platbu, vyvstává tedy otázka, zda auditor Komise mohl přijmout opatření ke změně závěrečné zprávy o auditu ze dne 15. září 2003 a odchýlit se od návrhu zprávy ze dne 29. května 2003, aby zohlednil částečné informace o mzdách, které byly mezitím poskytnuty.

2.21 S ohledem na informace poskytnuté oběma stranami proto veřejný ochránce práv konstatuje, že prostřednictvím korespondence[(6)](#(6)){#Footnote6} Komise adresované jak stěžovateli, tak účetním společnosti CINAR bylo stěžovateli po návštěvě na místě ve dnech 20.-21. srpna 2002 poskytnuto několik příležitostí, aby poskytl dostatečné podpůrné důkazy, zejména ++úplné++ informace o mzdách po auditu.

Veřejný ochránce práv rovněž konstatuje, že Komise při mnoha příležitostech, mimo jiné ve svém e-mailu ze dne 5. září 2002, zdůraznila význam poskytování ++úplných++ informací o mzdách a zdůraznila, že se jedná o nejdůležitější informace, které nejsou k dispozici.

Komise navíc stěžovateli objasnila, že v případě, že tyto informace neobdrží, budou auditoři nuceni uzavřít svou zprávu bez nich. Stěžovateli byla stanovena konečná lhůta pro poskytnutí ++úplných++ informací o mzdách do 30. listopadu 2002.

Zdá se však, že stěžovatel neposkytl úplné, ale pouze částečné informace o mzdách a učinil tak ++pouze++ osm měsíců po uplynutí výše uvedené konečné lhůty. Kromě toho nevysvětlila, proč nemohla lhůtu dodržet.

2.22 S ohledem na výše uvedené se nezdá, že by auditor Komise jednal vůči stěžovateli nespravedlivě tím, že nezměnil závěrečnou zprávu na základě částečných informací o mzdách. Veřejný ochránce práv nicméně konstatuje, že Komise do zprávy o auditu zahrnula kopie dopisu stěžovatele ze dne 30. července 2003 a odpovědi externích auditorů ze dne 3. září 2003, v níž stěžovateli poděkovala za částečné informace o výplatní pásce[(7).](#(7)){#Footnote7} Zdá se tedy, že Komise ve své zprávě o auditu správně odkázala na částečné poskytnutí informací o mzdách. Veřejný ochránce práv proto neshledává případ nesprávného úředního postupu ze strany Komise, pokud jde o argument stěžovatele (iv).

2.23 Pokud jde o úlohu auditora Komise obecně, veřejný ochránce práv bere na vědomí i) informace, které mu byly předloženy v souvislosti s tímto šetřením; zejména příslušná ustanovení upravující auditované smlouvy JOR3-CT98-0285, ENV4-CT97-0597, ENK5-CT99-0002 a ENK5-CT99-0025; iii) příslušná zjištění zprávy o auditu v tom smyslu, že finanční řízení těchto smluv nebylo prováděno přijatelným způsobem a že zpráva nebyla v souladu s požadavky smlouvy; a iv) podrobné vysvětlení poskytnuté Komisí v jejím stanovisku. S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv domnívá, že nebylo prokázáno, že by auditor Komise nebo Komise se stěžovatelem v souvislosti s externím auditem a jeho následnými fázemi zacházeli nespravedlivě.

Vysvětlení Komise uvedené v jejím stanovisku místo toho naznačuje, že její auditor použil ustanovení příslušných smluv. Kromě toho se zdá, že stěžovatel měl možnost hájit svá práva před schválením závěrečného auditu.

Veřejný ochránce práv proto neshledává žádný nesprávný úřední postup, pokud jde o argument stěžovatele (v).
**3 Závěr**   

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že ze strany Komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud jde o argumenty stěžovatele na podporu jeho tvrzení o nespravedlivosti. Pokud jde o argument týkající se vyslovení údajných „rasových" připomínek nebo jakýchkoli jiných připomínek, které vedly zaměstnance auditované společnosti k pocitu, že jsou pachateli trestné činnosti, nebo že audit byl výrazem posedlého úsilí o uzavření společnosti CINAR z důvodů vysvětlených v bodě 2.9 výše, veřejná ochránkyně práv se domnívá, že žádná další šetření nejsou odůvodněná.

Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

Upřímně,

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

*** ** * ** ***

[(1)](#Footnote1){#(1)} Audit se týkal následujících smluv o výzkumu uzavřených mezi Komisí a společností CINAR jako dodavatelem: i) JOR3-CT98-0285 o využití a emisích zbytků biomasy z průmyslových spalovacích zařízení - ENDASH; ii) ENV4-CT97-0597 o kvantifikaci a kontrole toxických kovů obohacených submikronovými částicemi a emisí vybraných chlorovaných sloučenin z pecí na alternativní paliva - TESSA; (iii) ENK5-CT99-0002 o požární korozi v kotlích na uhlí - CORROSION; a iv) ENK5-CT99-0025 na V isual Sensing pro optimalizované řízení výkonu hořáku a prodloužení životnosti zařízení - VISCON.

[(2)](#Footnote2){#(2)} Doba trvání smluv byla následující: ENDASH od 1. ledna 1999 do 31. prosince 2001; TESSA od 1. června 1998 do 30. listopadu 2000; CORROSION od 1. května 2000 do 30. dubna 2003; a VISCON od 1. dubna do 31. března 2003.

[(3)](#Footnote3){#(3)} Viz poznámka pod čarou č. 1.

[(4)](#Footnote4){#(4)} LF byl členem mezinárodní auditorské sítě I/A, s níž Komise v té době uzavřela rámcovou smlouvu. Za tímto účelem byla s touto společností uzavřena zvláštní dohoda v červenci 2002.

[(5)](#Footnote5){#(5)} Zpráva o auditu, s. 7 (oddíl 4.1).

[(6)](#Footnote6){#(6)} Zejména e-maily ze dne 5. září, 24. září, 8. října a 27. listopadu 2002, jakož i dopisy ze dne 27. listopadu 2002 a 13. ledna, 30. ledna a 4. března 2003.

[(7)](#Footnote7){#(7)} Viz zpráva o auditu, s. 71-73 (dopis stěžovatele ze dne 30. července 2003) a s. 74 (odpověď Littlejohna Frasiera ze dne 3. září 2003).