Sdružení na obranu německého jazyka si stěžovalo na to, že Rada nezajistila dostupnost internetových stránek předsednictví v němčině.

Stěžovatel poukázal na to, že více občanů EU má jako svůj mateřský jazyk němčinu než jakýkoli jiný jazyk a že po přistoupení nových členských států je němčina vedle angličtiny jazykem, kterému většina občanů EU rozumí buď jako svému mateřskému jazyku, nebo jako cizímu jazyku. Stěžovatel dále uvedl, že sdělení orgánů EU určená především veřejnosti by měla být přístupná co největšímu počtu občanů EU. Pokud byl počet používaných jazyků omezený, měla by být tato volba podle názoru stěžovatele založena na demografické váze těchto jazyků. Stěžovatel proto považoval za nepochopitelné, že internetové stránky předsednictví kromě jazyka země vykonávající předsednictví obvykle používají pouze angličtinu a francouzštinu.

Rada uznala, že předsednictví je součástí Rady jako orgánu, avšak trvala na tom, že za internetové stránky předsednictví nenese žádnou odpovědnost, a uvedla, že spadají do pravomoci členských států vykonávajících předsednictví.

Podle názoru veřejného ochránce práv nelze vzhledem k tomu, že předsednictví je jednoznačně součástí Rady, považovat internetové stránky předsednictví za „vnitrostátní“ internetové stránky, které jsou mimo dosah práva Společenství. V důsledku toho nelze mít za to, že otázka jazyků používaných na internetových stránkách předsednictví přesahuje oblast působnosti Rady. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívala, že skutečnost, že Rada nezohlednila podstatu žádosti stěžovatele, představuje nesprávný úřední postup. Veřejný ochránce práv proto v této věci předložil návrh doporučení.

Poté, co Rada návrh doporučení zamítla, předložil veřejný ochránce práv dne 30. listopadu 2006 Evropskému parlamentu zvláštní zprávu, v níž požádal Parlament o podporu v souvislosti s těmito závěry svého šetření:

i) Rada odpovídá za jazyky používané na internetových stránkách předsednictví;

ii) informace na internetových stránkách předsednictví Rady by měly být v ideálním případě k dispozici ve všech úředních jazycích Společenství;

iii) má-li být počet jazyků používaných na internetových stránkách předsednictví Rady omezen, musí být výběr jazyků, které mají být použity, založen na objektivních a přiměřených úvahách; a

iv) odmítnutí Rady zabývat se meritem věci, tj. požadavek stěžovatele, aby internetové prezentace předsednictví byly rovněž k dispozici v němčině, je proto neodůvodněné a představuje nesprávný úřední postup.