Štrasburk 15. března 2006

Vážený pane M.,

Dne 11. ledna 2005 jste jménem společnosti GONZAGA-PRO d.o.o podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv týkající se nabídkového řízení EuropeAid/119519/C/S/HR „Reforma soudnictví – dodávky nábytku pro justiční vzdělávací středisko při ministerstvu spravedlnosti – Chorvatsko – část 3“(1), které provedla delegace Evropské komise v Chorvatské republice, a rozhodnutí zadat zakázku uchazeči s vyšší nabídkou.

Dne 14. února 2005 jsem předal stížnost předsedovi Komise. Komise zaslala své stanovisko dne 30. června 2005 a já jsem Vám jej předal s výzvou k vyjádření, pokud si to přejete. Od vás nebyly obdrženy žádné připomínky.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Stěžovatel se zúčastnil nabídkového řízení EuropeAid/119519/C/S/HR „Reforma soudnictví – dodávka nábytku pro justiční vzdělávací středisko při ministerstvu spravedlnosti – Chorvatsko – část 3“. Dne 17. prosince 2004 informovala delegace Evropské komise v Chorvatské republice (dále jen „delegace“) stěžovatele, že jeho nabídka nebyla úspěšná z důvodu, že technická nabídka nebyla považována za vyhovující požadavkům zadávací dokumentace, pokud jde o bod 21. Podle delegace byla místo požadovaného projekčního stánku v nabídce stěžovatele navržena bílá obrazovka. Zakázka byla udělena společnosti MED-KOK ve výši 29 522 EUR.

Podle stěžovatele nebylo prohlášení učiněné proti jeho nabídce pravdivé, neboť jak pozice 21 ve finanční nabídce, tak pozice 13 v technické nabídce jasně uváděly, že nabídka navrhovala projekční stánek. Stěžovatel připustil, že popis projekčního stánku v technické nabídce byl chybný z důvodu chyby v psaní a k nabídce nebyla přiložena žádná fotografie. Ačkoli byl stěžovatel v průběhu nabídkového řízení několikrát v kontaktu s delegací, žádné další vysvětlení od něj nebylo požadováno. Stěžovatel zpochybnil rozhodnutí o zadání nabídky uchazeči s o 29 % vyšší nabídkou (8 557,41 EUR) z důvodu projekčního stánku, který stojí 651,54 EUR. Stěžovatel dále zdůraznil, že neobdržel odpověď na jeho fax zaslaný dne 20. prosince 2004.

Stěžovatel vznesl proti Komisi následující tvrzení:

1. chybné hodnocení nabídky stěžovatele;
2. nepožádání o další objasnění;
3. Neposkytnutí odpovědi na fax zaslaný dne 20. prosince 2004.

Šetření

Stanovisko Komise

Komise ve svém stanovisku uvedla tyto poznámky:

1 Chybné hodnocení nabídky stěžovatele

Požadované vlastnosti položky 21 uvedené v zadávací dokumentaci, která je předmětem stížnosti, byly popsány takto:

„LCD projekční stojan (pro projekci paprsku, skluzu a stropu); výška pružná, nastavitelná mezi 100 a 140 cm; plochá horní část může být umístěna ve vodorovné a šikmé poloze; speciální podnos pro notebook.“

Během technického hodnocení nabídek hodnotící výbor zjistil, že uchazeč GONZAGA přiložil k položkám své nabídky obrázky zobrazující navrhované položky. Ačkoli bod 21 pro projekční stánek v nabídce stěžovatele zněl: "Projekční stojan (fotografie přiložena)" a byl doprovázen fotografií, byla to ve skutečnosti fotografie promítacího sklíčka. Fotografie projekčního sklíčka byla označena a zvýrazněna a zněla "projekční sklíčko" ve slovinštině ("projekcijsko platno"). Písemný popis položky v technické nabídce uchazeče zní: "Projekční stojan by měl být upevněn na stěnu" a "Rozměry nabízeného projekčního stojanu jsou 150 x 150 cm". Z tohoto písemného popisu jasně vyplynulo, že tento popis položky se v žádném případě nemůže vztahovat k požadované položce.

Hodnotící výbor proto dospěl k závěru, že stěžovatel tím, že navrhl nesprávnou položku, nesprávně pochopil požadavek zadávací dokumentace.

2 Nepožadování dodatečného vysvětlení

Žádost o dodatečné vyjasnění by mohla snadno porušit zásadu nediskriminace. Povinnost požádat o takové objasnění by mohla být uložena na základě zásad řádné správy nebo rovného zacházení pouze tehdy, pokud by orgán pověřený přezkumem nabídek zjistil v jedné z nich zvláště zjevnou chybu, tj. pokud by orgán pověřený přezkumem nabídek mohl určit původ, přesnou povahu a příčinu chyby. V každém jiném případě by kontakt s uchazečem znamenal riziko podání nové nabídky pod záminkou pouhé opravy, což by mohlo vést k porušení zásady rovného zacházení, jelikož ostatní konkurenční podniky by neměly stejnou příležitost. V tomto ohledu Komise odkázala na věc T-19/95 Adia Interim SA v. Komise (2).

Chyba stěžovatele nemůže být kvalifikována jako zvlášť zřejmá, neboť hodnotící výbor nemohl určit původ, přesnou povahu a příčinu chyby. Kromě toho bylo v nabídce stěžovatele dostatek důkazů k vyvození závěru, že navrhovaná položka nesplňuje požadavky zadávací dokumentace. V důsledku toho nebyla uchazeči zaslána žádná žádost o vysvětlení.

3 Neodpovězení na fax zaslaný dne 20. prosince 2004

Odpověď byla stěžovateli zaslána dne 12. ledna 2005. V této odpovědi delegace stěžovateli vysvětlila důvody pozdní odpovědi, konkrétně období dovolených. Komise se ve svém stanovisku veřejnému ochránci práv za toto zpoždění omluvila.

Závěrem se Komise domnívala, že její útvary jednaly řádně, dodržovaly pravidla a zásady, které jsou pro ni závazné, a proto nedošlo k žádnému nesprávnému úřednímu postupu.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel nepředložil žádné připomínky.

ROZHODNUTÍ

1 Chybné hodnocení nabídky stěžovatele

1.1 Stěžovatel se zúčastnil nabídkového řízení EuropeAid/119519/C/S/HR "Reforma soudnictví - dodávka nábytku pro justiční vzdělávací středisko pod ministerstvem spravedlnosti - Chorvatsko - část 3". Dne 17. prosince 2004 byl stěžovatel informován, že jeho nabídka nebyla úspěšná z důvodu, že technická nabídka nebyla považována za vyhovující požadavkům zadávací dokumentace, pokud jde o bod 21. Podle delegace Evropské komise v Chorvatské republice (dále jen „delegace“) byla v nabídce stěžovatele namísto požadovaného projekčního stánku navržena bílá obrazovka. Podle stěžovatele nebylo prohlášení učiněné proti nabídce pravdivé, neboť jak pozice 21 ve finanční nabídce, tak pozice 13 v technické nabídce jasně uváděly, že jeho nabídka navrhuje projekční stánek.

1.2 Podle Komise byl popis požadovaných charakteristik položky 21 uvedený v zadávací dokumentaci následující:

„LCD projekční stojan (pro projekci paprsku, skluzu a stropu); výška pružná, nastavitelná mezi 100 a 140 cm; plochá horní část může být umístěna ve vodorovné a šikmé poloze; speciální podnos pro notebook.“

Ačkoli bod 21 pro projekční stánek v nabídce stěžovatele zněl: "Projekční stojan (fotografie přiložena)" a byl doprovázen fotografií, byla to ve skutečnosti fotografie promítacího sklíčka. Fotografie projekčního sklíčka byla označena a zvýrazněna a zněla "projekční sklíčko" ve slovinštině ("projekcijsko platno"). Písemný popis položky v technické nabídce uchazeče zní: "Projekční stojan by měl být upevněn na stěnu" a "Rozměry nabízeného projekčního stojanu jsou 150 x 150 cm", což jasně ukázalo, že tento popis se v žádném případě nemůže vztahovat k požadované položce. Hodnotící výbor tedy dospěl k závěru, že uchazeč tím, že navrhl nesprávnou položku, nesprávně pochopil požadavek zadávací dokumentace.

1.3 Veřejný ochránce práv konstatuje, že zadávací dokumentace definovala technické specifikace bodu 21 (stojan) a že, jak vyplývá z technické nabídky stěžovatele (strana 5), vlastnosti bodu navrženého stěžovatelem pro bod 21 se od těchto technických specifikací lišily. Kromě toho nabídka stěžovatele obsahovala fotografii předmětu, jehož vlastnosti zřejmě neodpovídaly požadavkům zadávací dokumentace, pokud jde o bod 21. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv rovněž konstatuje, že stěžovatel ve své stížnosti připustil, že popis projekčního stojanu v jeho technické nabídce byl nesprávný z důvodu chyby v psaní. Za těchto okolností veřejná ochránkyně práv shledává, že Komise důvodně dospěla k závěru, že stěžovatel navrhl jinou položku, než je položka uvedená v zadávací dokumentaci jako položka 21.

1.4 Pokud jde o tento aspekt případu, nedošlo ze strany Komise k nesprávnému úřednímu postupu.

2 Nepožadování dodatečného vysvětlení

2.1 Stěžovatel tvrdil, že delegace nepožádala o další objasnění nabídky stěžovatele.

2.2 Komise ve svém stanovisku uvedla, že: „Povinnost vyžádat si taková vysvětlení může být uložena na základě zásad řádné správy nebo rovného zacházení pouze v případě, že subjekt pověřený přezkoumáním nabídek zjistí v jedné z nich zvlášť zjevnou chybu, tj. pokud je subjekt pověřený přezkoumáním nabídek schopen určit původ, přesnou povahu a příčinu chyby. V každém jiném případě by jakýkoli kontakt s uchazečem znamenal riziko podání nové nabídky pod záminkou pouhé opravy, což by mohlo vést k porušení zásady rovného zacházení, jelikož ostatní konkurenční podniky by neměly stejnou příležitost“. V tomto ohledu Komise odkázala na věc T-19/95 Adia Interim SA v. Komise (3). Komise byla toho názoru, že chybu stěžovatele nelze považovat za zvlášť zřejmou, neboť hodnotící výbor nemohl určit původ, přesnou povahu a příčinu chyby. Kromě toho bylo v nabídce stěžovatele dostatek důkazů k vyvození závěru, že navrhovaná položka nesplňuje požadavky zadávací dokumentace. V důsledku toho nebyla uchazeči zaslána žádná žádost o vysvětlení.

2.3 Veřejný ochránce práv konstatuje, že oznámení o nabídkovém řízení neobsahuje zvláštní ustanovení týkající se otázky žádosti o objasnění. Bod 21 oznámení o nabídkovém řízení však stanoví, že jeho právní základ tvoří nařízení Rady (ES) č. 2666/2000 ze dne 5. prosince 2000 o pomoci pro Albánii, Bosnu a Hercegovinu, Chorvatsko, Svazovou republiku Jugoslávii a Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii (4). Článek 7 tohoto nařízení stanoví, že Komise provádí pomoc Společenství v souladu s finančním nařízením ze dne 21. prosince 1977 o souhrnném rozpočtu Evropských společenství [5]. Veřejný ochránce práv dále poznamenává, že nařízení Komise (Euratom, ESUO, ES) č. 3418/93 ze dne 9. prosince 1993, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením finančního nařízení ze dne 21. prosince 1977 [6] (dále jen "nařízení 3418/93"), obsahuje zvláštní ustanovení týkající se kontaktů mezi dotyčným orgánem a uchazeči během zadávacího řízení. V čl. 99 odst. 7 nařízení č. 3418/93 se stanoví, že „každé nabídkové řízení musí zejména: ... h) zakázat jakýkoli kontakt mezi orgánem a uchazeči během zadávacího řízení, s výjimkou těchto výjimečných okolností: ... [(druhý odstavec)] po otevření nabídek: je-li v souvislosti s nabídkou nutné určité vyjasnění nebo je-li třeba opravit zjevné administrativní chyby v nabídce, může orgán kontaktovat uchazeče za předpokladu, že v důsledku toho nedojde ke změně podmínek nabídky.“ Soud prvního stupně ve věci Ι rozhodl, že čl. 99 písm. h) druhý pododstavec nelze vykládat tak, že orgánům ukládá povinnost kontaktovat uchazeče (8).

2.4 Veřejný ochránce práv konstatuje, že výše uvedený zákaz stanovený v čl. 99 písm. h) druhém pododstavci nařízení 3418/93 je výrazem zásady rovného zacházení s uchazeči, která je obecnou zásadou práva Společenství (9). Tato zásada mimo jiné znamená, že všechny nabídky musí odpovídat technickým specifikacím stanoveným v oznámení o zahájení zadávacího řízení (10) a že uchazeči jsou při posuzování svých nabídek v rovnocenném postavení (11). V této souvislosti veřejný ochránce práv odkazuje na věc T-19/95 Adia Interim SA v. Komise (12). V tomto případě se Komise zdržela kontaktování žalobkyně, přestože výběrová komise při posuzování nabídky žalobkyně zjistila "systematickou chybu ve výpočtu" nákladů na určitou pracovní dobu. Soud zamítl návrh na zrušení rozhodnutí Komise o odmítnutí nabídky žalobkyně, přičemž měl zejména za to, že jakýkoli kontakt mezi Komisí a žalobkyní za účelem společného objasnění povahy a příčiny takové systematické chyby ve výpočtu by s sebou nesl riziko úprav jiných prvků nabídky týkajících se stanovení ceny nabídky. Takový kontakt by znamenal „porušení zásady rovného zacházení v neprospěch ostatních uchazečů, kteří mají stejně jako žalobkyně stejnou povinnost péče při vypracovávání svých nabídek“.

2.5 S ohledem na výše uvedené a s přihlédnutím ke zjištěním uvedeným v bodě 1.3 výše se veřejný ochránce práv domnívá, že Komise mohla v tomto případě rozumně dospět k závěru, že poskytnutí vysvětlení ohledně položky navržené stěžovatelem pro položku 21, které by mělo za cíl a za následek nápravu odchýlení nabídky od příslušných podmínek nabídkového řízení, by vedlo ke změně podmínek nabídky stěžovatele, což by bylo v rozporu se zásadou rovného zacházení s uchazeči. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že Komise poskytla platné a přiměřené vysvětlení, proč nepožadovala objasnění záležitosti uvedené stěžovatelem.

2.6 Veřejný ochránce práv proto neshledává žádný nesprávný úřední postup Komise, pokud jde o tento aspekt stížnosti.

2.7 Zdá se však, že Komise má za to, že by mohla mít povinnost požádat o vyjasnění nabídky, pokud se jedná o zvláště zjevnou chybu, i když by takové vyjasnění znamenalo změnu podmínek nabídky. Konkrétněji Komise ve svém stanovisku tvrdila, že by mohla být povinna požádat o objasnění, „pokud orgán odpovědný za přezkum nabídek v jedné z nich zjistí zvláště zjevnou chybu“ a že „[v] každém jiném případě by jakýkoli kontakt s uchazečem znamenal riziko podání nové nabídky pod záminkou pouhé opravy, což by mohlo vést k porušení zásady rovného zacházení“ (kurzivou zvýraznil autor stanoviska). Zdá se, že způsob, jakým byl tento argument formulován, naznačuje, že v případě zvláště zjevné chyby by kontakt s uchazečem nepředstavoval riziko změny podmínek nabídky, které by bylo neslučitelné se zásadou rovného zacházení s uchazeči. Veřejný ochránce práv se však domnívá, že takový argument se nezdá být v souladu se zásadou rovného zacházení s uchazeči, která je obecnou zásadou práva Společenství, a s čl. 99 písm. h) druhým pododstavcem nařízení č. 3418/93. Z tohoto důvodu uvádí veřejná ochránkyně práv další relevantní poznámku níže.

3 Neodpovězení na fax zaslaný dne 20. prosince 2004

3.1 Stěžovatel tvrdil, že delegace neodpověděla na fax ze dne 20. prosince 2004.

3.2 Komise ve svém stanovisku trvala na tom, že odpověď byla stěžovateli zaslána dne 12. ledna 2005. Delegace ve své odpovědi stěžovateli vysvětlila důvody své pozdní odpovědi, konkrétně období dovolených. Komise se ve svém stanovisku za toto zpoždění omluvila.

3.3 Stěžovatel k této části stanoviska Komise nepředložil žádné připomínky. Vzhledem k tomu, že delegace zaslala stěžovateli dne 12. ledna 2005 odpověď, v níž vysvětlila důvod zpoždění, a ve svém stanovisku k této stížnosti se za toto zpoždění omluvila, je veřejný ochránce práv toho názoru, že další šetření a posouzení tohoto aspektu stížnosti není odůvodněné.

4 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že pokud jde o první a druhé tvrzení, nedošlo ze strany Komise k nesprávnému úřednímu postupu. Kromě toho další zkoumání a posouzení třetího tvrzení není odůvodněné. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

DALŠÍ POZNÁMKA

Zdá se, že Komise tvrdí, že by mohla být povinna požádat o objasnění nabídky, pokud se jedná o zvláště zjevnou chybu, i když by takové objasnění vedlo ke změně podmínek nabídky. Veřejný ochránce práv by rád upozornil Komisi na skutečnost, že takový argument se nezdá být v souladu se zásadou rovného zacházení s uchazeči, která je obecnou zásadou práva Společenství, a s čl. 99 písm. h) druhým pododstavcem nařízení č. 3418/93.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Oznámení o zahájení zadávacího řízení 2004/S 176-150387, Úř. věst. 2004, S 176.

(2) Věc T-19/95, Adia Interim SA v. Komise, Sb. rozh. 1996, s. II-321.

(3) Věc T-19/95, Adia Interim SA v. Komise, Sb. rozh. 1996, s. II-0321.

(4) Úř. věst. 2000, L 306, s. 1.

(5) Úř. věst. 1977, L 356, s. 1.

(6) Úř. věst. 1993, L 315, s. 1.

(7) Článek 99 nařízení 3418/93, ve znění nařízení Komise (ES) č. 1687/2001 ze dne 21. srpna 2001, kterým se mění nařízení (Euratom, ESUO, ES) č. 3418/93, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením finančního nařízení ze dne 21. prosince 1977, Úř. věst. L 228, s. 8.

(8) Viz věc T-19/95 Adia Interim SA v. Komise, Sb. rozh. 1996, s. II-321, bod 44.

(9) Viz věc C-57/01 Makedoniki Metro, Mikhaniki AE a Elliniko Dimosio, Sb. rozh. 2003, s. I-1091, bod 69.

(10) Viz věc C-243/89 Komise v. Dánsko, Sb. rozh. 1993, s. I-3353, bod 37; Rozsudek Soudního dvora ve věci Komise v. Belgie, C-87/94, Recueil 1996, s. I-2043, body 70–74.

(11) Viz věc C-19/00 SIAC Construction Ltd a County Council of the County of Mayo, Sb. rozh. 2001, s. I-7725, bod 34.

(12) Viz výše uvedený rozsudek ve věci Adia Interim SA v. Komise, T-19/95, body 41 až 48.