Štrasburk 13. března 2006

Vážená paní K.,

Dne 11. listopadu 2004 jste podal evropskému veřejnému ochránci práv stížnost týkající se inkasních příkazů MII00261, MII01728 a MII01825 (ve výši 17 000 EUR), které byly adresovány jak společnosti Film après Film, tak stěžovateli.

Dne 20. prosince 2004 jsem předal stížnost předsedovi Evropské komise. Komise zaslala své stanovisko dne 28. února 2005. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 2. května 2005.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Omlouvám se za dobu, kterou mi trvalo, než jsem dokončil své dotazy.

Stížnost

Stěžovatelem je filmový režisér, který si stěžuje jménem soukromé společnosti nazvané „Film après Film“. V roce 1996 zveřejnila Komise výzvu k předkládání návrhů 6/96 v rámci rozvojového programu MEDIA. Stěžovatel předložil jménem společnosti Film après Film návrh projektu dokumentárního filmu s názvem „Le nuage d'automne est fuyant plus fuyant encore“v rámci výše uvedené výzvy k předkládání návrhů. Tento celovečerní dokumentární film měl zachytit příběh mladé čínské herečky, která opustila Čínu, aby se stala herečkou v Paříži, protože její rodiče, bývalí herci Pekingské opery, byli uvězněni během osmi let během Maovy převýchovné kampaně.

Návrh projektu stěžovatele byl přijat. Dne 28. dubna 1997 podepsala jménem Film après Film smlouvu s Komisí v rámci programu rozvoje MEDIA. Na základě této smlouvy č. 9606DE10169FR poskytla Komise stěžovateli půjčku ve výši 17 000 ECU (1). V souladu s bodem 2.1 písm. a) Všeobecných smluvních podmínek byl stěžovatel povinen splatit prvních 25 % úvěru 12 měsíců ode dne splacení první splátky. Dne 2. června 1998 Komise na žádost stěžovatele prodloužila lhůtu pro splacení prvních 25 % půjčky MEDIA Development. Dne 18. srpna 1999, vzhledem k tomu, že společnost nepředložila roční aktualizační balíček, Komise informovala stěžovatele, že si vyhrazuje právo vypovědět úvěrovou smlouvu a podniknout nezbytné kroky k navrácení částky 16 900 EUR. V roce 2000 zaslala Komise stěžovateli tři inkasní příkazy (MII-00261 ve výši 4 050 EUR, MII-01728 ve výši 4 250 EUR a MII-01825 ve výši 4 250 EUR). Dne 31. ledna 2004 bylo stěžovateli zasláno oznámení o dluhu č. 3240508573 ve výši 16 800 EUR.

Dne 26. března 2004 zaslala stěžovatelka GŘ Komise pro rozpočet dopis, v němž požadovala, aby se Komise vzdala dluhu, neboť její společnost nebyla schopna tento dluh splatit z důvodu své nejisté finanční situace. Její žádosti nebylo vyhověno.

Dne 11. listopadu 2004 si stěžovatelka stěžovala veřejnému ochránci práv, že Komise nesprávně odmítla prominout výše uvedený dluh její společnosti.

Stěžovatelka ve své stížnosti vysvětlila, že 17 000 EUR získaných z programu MEDIA Development jí umožnilo účastnit se fóra pořádaného v Amsterodamu, pořádat pitching v Barceloně a natáčet v Pekingu, aby získala důkaz, že rodiče mladé čínské herečky by souhlasili s odhalením příběhů o svém pobytu ve vězení. Během své návštěvy Pekingu získala 22 kazet 40' a ukázkový film 5'. Kromě toho zaslala několik spisů francouzským televizním stanicím a požádala CNC (Centre national de la cinématographie) o finanční podporu. Nebyla však schopna najít distributora nebo koproducenta. Podle stěžovatelky podnikla s půjčkou z programu MEDIA Development vše, co bylo v jejích silách.

Stěžovatelka tvrdila, že nemá jiné prostředky, jak splatit dluh své společnosti, než poskytnout Komisi kazety a výňatky z filmu.

Šetření

Stanovisko Komise

Komise ve svém stanovisku shrnula tyto poznámky:

V rámci zřízení programu MEDIA Development byla společnosti Film après Film zastoupené stěžovatelem poskytnuta půjčka ve výši 17 000 ECU na rozvoj audiovizuálního projektu nazvaného "Le nuage d'automne est fuyant plus fuyant encore". Podle smlouvy č. 9606DE10169FR podepsané dne 28. dubna 1997 obdržel stěžovatel dne 21. května 1997 při podpisu dohody 8 500 ECU a dne 20. srpna 1997 po schválení průběžné zprávy dalších 8 500 ECU.

V souladu se smlouvou a jejími přílohami půjčila Komise společnosti Film après Film bezúročnou půjčku do maximální výše 17 000 ECU nebo 50 % skutečných výdajů na rozvoj projektu. Půjčku měla společnost Film après Film použít výhradně, výlučně a přímo na úhradu řádných nákladů na rozvoj projektu jako audiovizuálního díla v souladu se smlouvou a na základě přiloženého rozvojového rozpočtu.

Podle bodu 2.2 přílohy I výše uvedené dohody mělo být splacení úvěru Komisi provedeno takto:

25 % (4 250 ECU) 12 měsíců ode dne první splátky (21. května 1998);

25 % (4 250 ECU) 24 měsíců ode dne první splátky (21. května 1999);

a neuhrazené částky nejpozději tři měsíce po prvním dni hlavního fotografování audiovizuálního díla.

Poté, co stěžovatel obdržel první příkaz k vrácení částky 4 050 eur (MII00261), požádal o odklad vrácení první platby, kterou Komise přijala. V návaznosti na toto rozhodnutí měla být první platba vrácena nejpozději dne 21. listopadu 1998. Stěžovatel však dne 20. ledna 1999 a dne 22. října 1999 provedl pouze dvě částečné splátky ve výši 100 EUR.

Dne 25. dubna 2000 zaslala Komise stěžovateli druhý příkaz k vrácení částky 4 250 eur (MII01728) a připomněla mu, že částka 4 050 eur z první platby zůstala nezaplacena. Komise zdůraznila stěžovateli, že všechny zbývající částky by měly být zaplaceny do 28. dubna 2000.

Vzhledem k tomu, že nebyly provedeny žádné dodatečné splátky, Komise dne 23. června 2000 informovala stěžovatele, že se rozhodla ukončit dohodu a požadovat na základě bodu 2.3 i všeobecných podmínek okamžité vrácení zbývající částky v plné výši. Stěžovatel měl zaplatit 16 800 EUR, což odpovídá částce půjčené Komisí minus 200 EUR, které již stěžovatel zaplatil. Stěžovateli byl adresován třetí platební rozkaz (MII01825) ve výši 8 500 eur.

Celá částka, která má být navrácena, tj. 16 800 EUR, byla zaevidována v účetním systému Komise pod číslem SI2.293537 (výzva k úhradě č. 3240508573) se dnem splatnosti 15. února 2004, po němž bylo možné od stěžovatele požadovat úroky podle sazby REFI Evropské centrální banky + 1,5 % ročně.

Stěžovatel neuhradil žádnou částku ve výši 16 800 EUR.

GŘ pro rozpočet zaslalo dne 8. dubna 2004 upomínku a dne 4. června 2004 výzvu. Stěžovatelka reagovala nedatovaným dopisem, na který odkázala v e-mailu ze dne 27. dubna 2004 popisujícím její obtížnou finanční situaci, a požádala o prominutí dluhu. Účetní služba (GŘ pro rozpočet) odpověděla e-mailem dne 27. dubna 2004 a vysvětlila, že nemá pravomoc prominout dluh, neboť tuto pravomoc mají od 1. ledna 2005 výhradně schvalující osoby GŘ pro vzdělávání a kulturu a GŘ pro informační společnost. Dne 4. června 2004 zaslaly účetní služby stěžovatelce výzvu týkající se jejího dluhu ve výši 16 800 EUR.

Stěžovatelka v dopise ze dne 15. června 2004 znovu uvedla, že nemá možnost dluh splatit, a informovala Komisi o své stížnosti evropskému veřejnému ochránci práv.

Upuštění od inkasa je výsadou příslušné schvalující osoby a je možné pouze za výjimečných okolností uvedených v článku 73 finančního nařízení a článku 87 jeho prováděcích předpisů. Tato ustanovení stanoví tři omezené a vyčerpávající situace, v nichž by bylo možné uvažovat o upuštění od vymáhání:

• odhadované náklady na vymáhání by přesáhly částku dluhu, který má být uhrazen, a prominutí by nepoškodilo pověst Společenství;
• pohledávku nelze získat zpět z důvodu jejího stáří nebo platební neschopnosti dlužníka (vyžadující prokázanou likvidaci prostřednictvím likvidátora nebo konkursu a/nebo výmazu z obchodního rejstříku; úpadek dlužníka s potvrzením insolvenčního správce (ve francouzštině: curateur d'absence d'actifs);
• navrácení podpory poškozuje zásadu proporcionality.

Tato ustanovení nezakládají právo na vzdání se práva, ale naopak omezují možnosti vzdání se práva na okolnosti, které v daném případě neexistují.

Dotčená společnost je ve skutečnosti stále registrována jako soukromá společnost a není ani v likvidaci, ani v konkurzu (2). Komise zdůraznila, že podle stěžovatele společnost ukončila svou činnost dne 20. března 2003. Komise však tvrdila, že podle dopisu zaslaného žadatelem dne 11. listopadu 2004 stále hledá televizní kanál a výrobce. Komise tvrdila, že stěžovatelka se při mnoha příležitostech dovolávala svých finančních obtíží, aniž by předložila jakýkoli důkaz platební neschopnosti nebo aniž by požádala o rozdělení dluhu.

Komise tvrdila, že žadatel nespadá do žádné z výše uvedených kategorií, a proto není možné, aby se Komise dluhu vzdala.

V souladu s článkem 85 prováděcích ustanovení k finančnímu nařízení může Komise poskytnout dodatečnou platební lhůtu pouze na písemnou žádost dlužníka s náležitým uvedením důvodů a za předpokladu, že se dlužník zaváže zaplatit úroky a složí finanční záruku pokrývající nesplacený dluh, a to jak v hlavní částce, tak v úrocích.

Stěžovatel takovou žádost o splátku nepodal, omezil se však na potvrzení nemožnosti vrácení.

Komise zdůraznila, že stěžovatelka obdržela odpověď na svůj dopis ze dne 26. března 2004 e-mailem a běžnou poštou dne 27. dubna 2004. Schvalující osoba dluh potvrdila a účetní útvary jí zaslaly dne 4. června 2004 výzvu.

Komise měla za to, že jednala v souladu se zásadami řádné správy, a požádala veřejného ochránce práv, aby stížnost zamítl.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatelka trvala na své stížnosti a v souhrnu uvedla následující připomínky. Podle stěžovatele, Film après Film finanční zdroje, žádná kancelář, žádné auto, žádný počítač, žádní zaměstnanci nebo projekty. Stěžovatelka navíc tvrdila, že nemá ani dostatečné finanční zdroje potřebné k výmazu své společnosti z obchodního rejstříku.

Pokud jde o pokusy stěžovatelky získat pro svůj projekt jiného producenta a znovu zprovoznit Film après Film, potvrzuje, že tyto pokusy nebyly úspěšné.

Stěžovatelka vysvětlila, že věří, že program MEDIA Development jí poskytne podporu potřebnou k výrobě filmů. Podle ní se snažila část částky vrátit, dokud to ještě bylo možné. To však již není možné. Stěžovatelka navrhla, že by mohla pracovat bez nároku na odměnu za program MEDIA Development.

ROZHODNUTÍ

1 Komise nesprávně odmítla prominout dluh stěžovatele

1.1 Stěžovatelka tvrdila, že Komise nesprávně odmítla prominout svůj dluh. V roce 2000 zaslala Komise stěžovateli tři inkasní příkazy: MII-00261 za 4 050 EUR, MII-01728 za 4 250 EUR a MII-01825 za 8 500 EUR. Dne 31. ledna 2004 bylo stěžovateli zasláno oznámení o dluhu č. 3240508573 ve výši 16 800 EUR. Dne 26. března 2004 zaslala stěžovatelka GŘ Komise pro rozpočet dopis, v němž požadovala, aby se Komise vzdala dluhu, neboť její společnost nebyla schopna splatit svůj dluh z důvodu své nejisté finanční situace. Žádost byla zamítnuta.

1.2 Komise ve svém stanovisku trvala na tom, že upuštění od inkasa je výsadou příslušné schvalující osoby a je možné pouze za výjimečných okolností uvedených v článku 73 finančního nařízení a článku 87 jeho prováděcích ustanovení. Tato ustanovení stanoví tři omezené a vyčerpávající okolnosti, za nichž lze uvažovat o upuštění od vymáhání:

• odhadované náklady na vymáhání by přesáhly částku dluhu, který má být uhrazen, a prominutí by nepoškodilo pověst Společenství;
• pohledávku nelze získat zpět z důvodu jejího stáří nebo platební neschopnosti dlužníka (vyžadující prokázanou likvidaci prostřednictvím likvidátora nebo konkursu a/nebo výmazu z obchodního rejstříku; úpadek dlužníka s potvrzením insolvenčního správce (ve francouzštině: curateur d'absence d'actifs);
• navrácení podpory poškozuje zásadu proporcionality.

Tato ustanovení nezakládají právo na vzdání se práva, ale naopak omezují možnosti vzdání se práva na okolnosti, které v daném případě neexistují.

1.3 Komise tvrdila, že dotčená společnost je ve skutečnosti stále registrována jako soukromá společnost a není ani v likvidaci, ani v úpadku (3). Komise zdůraznila, že podle stěžovatele společnost ukončila svou činnost dne 20. března 2003. Podle dopisu zaslaného stěžovatelkou dne 11. listopadu 2004 však stále hledala televizní kanál a producenta. Komise potvrdila, že stěžovatelka se při mnoha příležitostech dovolávala svých finančních obtíží, aniž by předložila jakýkoli důkaz platební neschopnosti nebo aniž by požádala o rozdělení dluhu. Komise tvrdila, že žadatel nespadá do žádné z výše uvedených tří kategorií, a proto není možné, aby se Komise dluhu vzdala.

1.4 Veřejný ochránce práv připomíná, že článek 73 finančního nařízení (4) stanoví, že:

„Pokud příslušná pověřená schvalující osoba hodlá upustit od inkasa stanovené pohledávky, zajistí, aby toto upuštění bylo řádné a v souladu se zásadou řádného finančního řízení a zásadou proporcionality v souladu s postupy a kritérii stanovenými v prováděcích pravidlech. Rozhodnutí o vzdání se musí být odůvodněno.“

Kromě toho článek 87 prováděcích ustanovení k finančním nařízením (5), který je založen na článku 73 finančního nařízení, stanoví, že:

„Příslušná schvalující osoba může upustit od inkasa celé stanovené pohledávky nebo její části pouze v těchto případech:

a) pokud by předpokládané náklady na zpětné získání přesáhly částku, která má být navrácena, a vzdání se nároku by nepoškodilo pověst Společenství;

b) pokud pohledávku nelze vymáhat s ohledem na její stáří nebo platební neschopnost dlužníka;

c) pokud navrácení není v souladu se zásadou proporcionality.“

1.5 Veřejný ochránce práv poznamenává, že podle článku 87 prováděcích ustanovení finančního nařízení může Komise upustit od vymáhání pohledávky pouze v případech stanovených v uvedeném článku. V tomto případě stěžovatelka požádala Komisi o prominutí dluhu její společnosti, v podstatě na základě výše uvedeného ustanovení odkazujícího na „úpadek dlužníka“. Komise žádost zamítla, zejména proto, že společnost stěžovatele nebyla ani v likvidaci, ani v úpadku a stěžovatel nepředložil žádný důkaz o platební neschopnosti dlužníka. V tomto ohledu veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel nezpochybnil správnost těchto skutečností, na nichž Komise založila své napadené rozhodnutí.

1.6 S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv domnívá, že Komise poskytla přiměřené a přiměřené důvody pro své rozhodnutí zamítnout žádost stěžovatele o prominutí dluhu její společnosti . Veřejná ochránkyně práv proto nepřijímá tvrzení stěžovatelky, že Komise nesprávně odmítla prominout její dluh.

1.7 Veřejný ochránce práv proto neshledává v této věci žádný nesprávný úřední postup ze strany Komise.

2 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropské komise. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Evropské komise.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) ECU = EUR. Komise ve své korespondenci stěžovateli od 18. srpna 1999 odkazuje na EUR.

(2) Komise ke svému stanovisku připojila kopii inkasního příkazu MII-00261 a kopii informačního listu ze dne 10. ledna 2005 obsahujícího údaje o existenci soukromé společnosti nazvané Film après Film u vedoucího kanceláře francouzského obchodního soudu v Paříži.

(3) Komise ke svému stanovisku připojila kopii inkasního příkazu MII-00261 a kopii informačního listu ze dne 10. ledna 2005 obsahujícího údaje o existenci soukromé společnosti nazvané Film après Film u vedoucího kanceláře francouzského obchodního soudu v Paříži.

(4) Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. 2002, L 248, s. 1).

(5) Nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 ze dne 23. prosince 2002 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. 2002, L 357, s. 1).