Štrasburk 4. června 2007

Vážený pane C.,

Dne 28. října 2004 jste podal evropskému veřejnému ochránci práv stížnost na Úřad pro výběr personálu Evropských společenství (EPSO) týkající se systému on-line přihlášek v rámci otevřených výběrových řízení pořádaných orgány Společenství.

Dne 7. prosince 2004 jsem předal stížnost řediteli EPSO. Dne 11. března 2005 jste se obrátil na mé útvary s žádostí o informace o pokroku dosaženém ve Vaší stížnosti. Dne 31. března 2005 zaslal EPSO své stanovisko. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 27. května 2005.

Dne 26. června 2005 jsem si vyžádal další informace od úřadu EPSO, který na tuto žádost odpověděl dne 12. srpna 2005. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 25. října 2005.

Dne 3. dubna 2006 jsem úřadu EPSO předložil návrh doporučení. Dne 1. června 2006 mi úřad EPSO zaslal své podrobné stanovisko k tomuto návrhu doporučení. Dne 12. července 2006 jsem Vám předal kopii podrobného stanoviska úřadu EPSO s výzvou k vyjádření. Od vás nebyly obdrženy žádné připomínky.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Dne 8. června 2004 podal stěžovatel, úředník Rady, stížnost 1777/2004/ELB. Stížnost se týkala on-line systému pro podávání přihlášek a informování o otevřených výběrových řízeních pořádaných úřadem EPSO. Podle stěžovatele se do těchto výběrových řízení mohou přihlásit pouze uchazeči, kteří mají přístup k internetu doma nebo žijí v oblastech, kde je přístup veřejnosti k internetu možný. Vzhledem k nízké míře rozšíření internetu v některých členských státech (v některých členských státech mělo přístup k internetu méně než 15 % obyvatelstva) a obtížím, které se vyskytly při přístupu k internetu ve venkovských oblastech, se stěžovatel domníval, že tento postup je diskriminační. Uchazeči jsou navíc povinni zkontrolovat svůj spis na internetu, aby získali informace o datu, čase a místě konání zkoušek a o jejich výsledcích. Uvedl, že v otevřeném výběrovém řízení EPSO/A/11/03 se 72 % uchazečů nezúčastnilo testů. Stěžovatel to považoval za nespravedlivé, neboť uchazeči jsou odpovědní za získání informací, které předtím poskytl úřad EPSO.

Stěžovatel pochopil, že vyřizování on-line žádostí je snazší, ale tvrdil, že by to mělo být pouze alternativou k jiným možnostem. Domnívá se, že použití tohoto postupu by mohlo mít negativní dopad na všechny evropské orgány, neboť úřad EPSO uspořádal otevřená výběrová řízení pro všechny orgány a protože prohloubil propast mezi občany a orgány. Stěžovatel tvrdil, že úřad EPSO by měl zrušit povinnost podat přihlášku on-line a měl by uchazečům přímo zasílat informace, jako je datum, čas a místo konání testů, jakož i výsledky.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel zřejmě úřad EPSO v této věci nekontaktoval, byla stížnost prohlášena za nepřípustnou.

Dne 28. října 2004 podal stěžovatel tuto stížnost, ke které připojil zápis ze zasedání správní rady EPSO konaného dne 5. prosince 2003 a zápis ze zasedání COPARCO („Commission Paritaire Commune“) konaného dne 20. října 2003 zpochybňující povinnost podat žádost on-line, kterého se zúčastnil. Upozornil rovněž na obavy týkající se on-line registračního systému, které na témže zasedání vyjádřili zástupci zaměstnanců. S ohledem na předmět stížnosti se veřejný ochránce práv domníval, že mu předcházely vhodné administrativní postupy.

Stěžovatel uvedl, že on-line postup se rychle stal hotovou věcí. Poprvé byl použit pro nábor pomocných zaměstnanců v rámci rozšíření EU (2002–2003). Vzhledem k naléhavé a výjimečné povaze tohoto náboru bylo použití tohoto postupu pravděpodobně do určité míry odůvodněné. Později byl použit při výběrových řízeních pro nové členské státy. I v tomto případě mohla naléhavost a rozsah řízení hrát roli při rozhodování o použití on-line postupu pro přijímání zaměstnanců. Následně však byla zobecněna a aplikována na všechna otevřená výběrová řízení. Pokud je stěžovateli známo, nebyla provedena žádná studie, která by zhodnotila dopad tohoto postupu. Dodal, že výsledek zřejmě naznačuje prudký pokles počtu účastníků. Podle něj to potvrdilo závěr výboru nezávislých odborníků, že cílem otevřených výběrových řízení se zdá být drastické snížení počtu uchazečů spíše než výběr potřebných dovedností.

Během zasedání správní rady úřadu EPSO dne 5. prosince 2003 ředitel úřadu EPSO uvedl, že vzhledem ke komunikačním zařízením pro uchazeče a řídícím zařízením pro úřad EPSO nemá v úmyslu upustit od zásady podávání přihlášek on-line. Stěžovatel tvrdil, že úřad EPSO s uchazeči ani přímo nekomunikuje, ale uchazeči si musí informace vyhledat na internetových stránkách úřadu EPSO.

Připojil statistiky (1) o přístupu k internetu v EU, z nichž vyplývá, že v červnu 2002 mělo přístup k internetu pouze 40 % domácností v EU a že mezi členskými státy existují velké rozdíly: 51,8 % ve Švédsku, 44,9 % v Dánsku, 18,4 % ve Španělsku nebo 13,2 % v Řecku.

Stěžovatel doufal, že se veřejný ochránce práv bude touto záležitostí zabývat nejen z právního a technického hlediska, ale také z etického hlediska, konkrétně z hlediska povinnosti zohlednit zájmy kandidátů.

Stěžovatel v souhrnu uvedl, že požadavek, aby se uchazeči přihlásili do výběrového řízení on-line, je diskriminační z důvodu rozdílné míry využívání internetu v členských státech a že požadavek, aby uchazeči kontrolovali svůj spis on-line za účelem získání informací, je nespravedlivý, protože uchazeči nesou výlučnou odpovědnost za sledování svého spisu, zatímco rozhodnutí přijímá úřad EPSO. Uvedl, že úřad EPSO by měl uchazečům přímo zasílat základní informace, jako je datum, čas a místo konání testů a výsledky.

Šetření

Stanovisko úřadu EPSO

Stanovisko úřadu EPSO lze shrnout takto:

Bílá kniha o reformě Komise (2) stanovila jako jedno z opatření, která je třeba přijmout k zajištění větší transparentnosti pro kandidáty, zvýšené využívání internetu, včetně zavedení on-line přihlášek. Vzhledem k tomu úřad EPSO v roce 2003 zavedl on-line registraci a komunikaci s uchazeči. Představovala významný pokrok v řízení hospodářské soutěže, zlepšení přístupnosti, urychlení komunikace a poskytování statistik o počtu obdržených přihlášek v reálném čase. To rovněž usnadnilo lepší plánování a řízení hospodářské soutěže.

a) On-line aplikační systém a jeho dopad na počet žádostí

Pokud jde o argumenty, že on-line systém potenciálně vylučoval uchazeče z účasti ve výběrových řízeních, je třeba uvést, že počet uchazečů, kteří se přihlásili do výběrových řízení, v nichž byla tato metoda použita, vykazoval přesný opak. V následující tabulce je uveden počet přihlášek do podobných výběrových řízení před a po přijetí tohoto systému on-line přihlášek.

Před podáním on-line přihlášky		S on-line aplikacemi
Hospodářská soutěž	Počet žádostí	Hospodářská soutěž	Počet žádostí
KOM/C/1/00 (3)	1 005	EPSO/C/11/03 (4)	6 087
KOM/C/1/02 (5)	6 940	EPSO/AST/4/05 (6)	11 798
EUR/A/166/01 (7)	2 375	EPSO/A/11/03 (8)	14 483

výběrová řízení COM/C/1/00 a EPSO/C/11/03 zaměřená na nábor anglicky mluvících sekretářů; výběrová řízení COM/C/1/02 a EPSO/AST/4/05 zaměřená na nábor francouzsky mluvících sekretářů; výběrová řízení EUR/A/166/01 a EPSO/A/11/03 byla zveřejněna za účelem náboru administrátorů v oblasti auditu. Z číselných údajů nevyplývá snížení počtu uchazečů, ale spíše zvýšení počtu přihlášek. To lze snadno vysvětlit jednoduchostí a pohodlím on-line aplikačního systému a představuje jeden z nejpozitivnějších důsledků tohoto systému.

b) Profil úřadu EPSO a jeho dopad na počet uchazečů účastnících se testů

Pokud jde o snížení počtu uchazečů, kteří se testů zúčastnili, realita opět nebyla taková, jak tvrdil stěžovatel. Vezmeme-li jako příklad stejná výběrová řízení jako dříve, počet uchazečů, kteří se zúčastnili předvýběrových testů, byl po zavedení on-line systému vyšší.

Před podáním on-line přihlášky		S on-line aplikacemi
Hospodářská soutěž	Počet žádostí	Hospodářská soutěž	Počet žádostí
KOM/C/1/00 v konečném znění	662	EPSO/C/11/03	2 931
KOM/C/1/02 v konečném znění	5 120	EPSO/AST/4/05	5 500(9)
EUR/A/166/01	1 623	EPSO/A/11/03	3 864

Ve skutečnosti, i kdyby došlo ke zvýšení počtu uchazečů, kteří se přihlásili a poté se testů nezúčastnili, konečné číslo týkající se uchazečů, kteří testy skutečně absolvovali, bylo po zavedení on-line systému stále jasně vyšší ve srovnání se stejným typem výběrového řízení zveřejněným před zavedením tohoto systému.

Úřad EPSO průběžně studuje dopad on-line systému na počet uchazečů, kteří se testů účastní. Vzhledem k tomu, že míra účasti na předvýběrových testech ve výběrových řízeních zahájených po zavedení on-line systému klesla, a v zájmu řádné správy se úřad EPSO rozhodl provést po každém souboru předvýběrových testů průzkumy s cílem zjistit důvody změny míry účasti.

Na základě výsledků těchto průzkumů provedl úřad EPSO dvě studie s cílem analyzovat příčiny snížení míry účasti na testech. První z nich ze dne 28. května 2004 dospěl k závěru, že používání on-line registrace a komunikace není významným důvodem k tomu, aby se uchazeči testů neúčastnili. Aby však bylo zaručeno, že on-line systém nevyloučí z účasti na testech žádné uchazeče, úřad EPSO navrhl a provedl několik opatření. V důsledku toho byly nyní uchazečům systematicky zasílány e-mailové upomínky. Kromě toho a vzhledem k tomu, že jedním ze závěrů této studie bylo, že jednoduchost on-line systému podporovala přihlášky jednotlivců, kteří buď zcela nesplňovali kritéria způsobilosti, nebo neměli žádný vážný úmysl účastnit se výběrového řízení, byl rovněž zaveden systém potvrzování. Uchazeči byli proto po první registraci požádáni, aby potvrdili svůj záměr zúčastnit se v určený den předvýběrových testů a uvedli, které testovací centrum si vybrali.

Druhá zpráva potvrdila závěry vyplývající z první zprávy. Hlavním důvodem, který odůvodňoval neúčast na zkouškách, byla i nadále nedostupnost uchazeče v den konání zkoušek. Značný počet uchazečů (přibližně 22 % respondentů průzkumů) se rozhodl, že se testů nezúčastní, neboť se domníval, že se jim to nepovede. Na druhé straně počet uchazečů, kteří měli problémy s přístupem k relevantním informacím prostřednictvím on-line systému EPSO, zůstal nízký a neexistovaly žádné důkazy, které by naznačovaly, že profil EPSO nefunguje uspokojivě. Pouze pět osob uvedlo, že jim náklady nebo dostupnost internetu znemožnily obdržet pozvánku na testy, a pouze 5 % respondentů uvedlo, že pozvánku nenašli. Bylo důležité poznamenat, že tento procentní podíl postupně klesal, pravděpodobně v důsledku trvalého úsilí úřadu EPSO o co nejjasnější informování uchazečů o on-line systému.

Úřad EPSO totiž nejen pečlivě zkoumal dopad on-line systému na počet uchazečů, kteří se testů zúčastnili, ale rovněž určil několik opatření, která by mohla být přijata, aby bylo zaručeno, že tento systém nebude mít na tyto počty negativní dopad. Tato opatření, která již byla popsána, byla provedena a druhá zpráva prokázala jejich účinnost.

Z výše uvedeného jasně vyplývá, že on-line systém nepředstavoval významný důvod pro to, aby se uchazeči zkoušek neúčastnili. Pokud jde o zvýšení míry neúčasti na těchto testech po zavedení on-line registrace, bylo to ve skutečnosti způsobeno „nepravdivými“ žádostmi od osob, které nesplňují kritéria způsobilosti nebo které nejsou k účasti na testech zvlášť motivovány. Studie ve skutečnosti prokázaly, že právě jednoduchost a uživatelská vstřícnost on-line systému vedla k příliš vysokému počtu uchazečů ve srovnání s předchozími výběrovými řízeními.

Připomínky stěžovatele

Připomínky stěžovatele lze shrnout následovně.

ESPO se zabýval pouze jedním aspektem stížnosti, a sice důsledky on-line registračního systému na počet uchazečů. Úřad EPSO se nezabýval diskriminační povahou povinnosti podat žádost výhradně on-line.

Výsledky poslední studie provedené Eurostatem v prvním čtvrtletí roku 2004, zveřejněné v květnu 2005 (10), potvrdily, že míra používání internetu (11) se v jednotlivých zemích značně liší: nejvyšší míry byly zaznamenány ve Švédsku (82 %), Dánsku (76 %) a Finsku (70 %), zatímco nejnižší míry byly v Řecku (20 %), Maďarsku (28 %), Litvě, Polsku a Portugalsku (29 %). Studie dále ukázala, že v prvním čtvrtletí roku 2004 používalo internet v EU pouze 47 % osob ve věku od 16 do 74 let.

Pokud jde o on-line registraci, stížnost se zabývala povinností používat tento systém a absencí alternativy, zejména použití běžné pošty. Většina členských států, které používají nové technologie, aby občanům umožnily vykonávat určitá práva, dala občanům možnost tyto technologie používat. Bílá kniha zmíněná úřadem EPSO v jeho stanovisku neukládala úřadu EPSO povinnost používat internet, ale pouze tuto možnost stanovila.

Pokud jde o srovnání provedené úřadem EPSO mezi různými výběrovými řízeními, stěžovatel upozornil na skutečnost, že profily výběrových řízení jsou sice zaměřeny na nábor na podobná pracovní místa, ale liší se. Výběrová řízení COM/C/1/00, COM/C/1/02 a EUR/A/166/01 tedy vyžadovala tři roky odborné praxe, zatímco ostatní nepožadovala žádnou odbornou praxi. Stěžovatel měl za to, že z tohoto důvodu se počet žadatelů zvýšil.

Pokud jde o účast ve výběrových řízeních, podle stěžovatele bylo zřejmé, že se poměr mezi počtem uchazečů účastnících se výběrových řízení a počtem přihlášek snížil, jak ukazuje tabulka:

Soutěže bez on-line přihlášek	Počet žádostí	Uchazeči účastnící se výběrového řízení	Procento účasti na testech
KOM/C/1/00 v konečném znění	1 005	662	65.87%
KOM/C/1/02 v konečném znění	6 940	5 120	73.78%
EUR/A/166/01	2 375	1 623	68.34%
Soutěže s on-line aplikacemi	Počet žádostí	Uchazeči účastnící se výběrového řízení	Procento účasti na testech
EPSO/C/11/03	6 087	2 931	48.15%
EPSO/AST/4/05	11 798	5 500	46.62%
EPSO/A/11/03	14 483	3 864	26.68%

Stěžovatel nesouhlasil s připomínkou úřadu EPSO, že jednoduchost systému podporuje přihlášky jednotlivců, kteří nesplňují kritéria způsobilosti nebo nemají v úmyslu se zúčastnit. Tato připomínka vedla k vytvoření druhé překážky, tj. potvrzení účasti na zkouškách výhradně prostřednictvím on-line systému. Jednalo se o nový odrazující prvek pro uchazeče, kteří nemají přístup k internetu nebo kteří mají potíže s jeho získáním. Nakonec měl za to, že 5% podíl uchazečů, kteří nenašli pozvánku ke zkouškám, a skutečnost, že několik osob prohlásilo, že jim náklady nebo přístup k internetu znemožnily obdržet pozvánku, by měly úřadu EPSO poskytnout důvod k zamyšlení nad systémem a k přijetí nápravných opatření. Poukázal na to, že studie byla založena pouze na jednotlivcích, kteří odpověděli, pravděpodobně on-line.

Stěžovatel byl toho názoru, že studie provedené úřadem EPSO nebyly spolehlivé, protože úřad EPSO byl jak soudcem, tak hodnocen. Tyto studie by měl provádět nezávislý subjekt.

Dospěl k závěru, že úřad EPSO by měl kontaktovat on-line pouze uchazeče, kteří se rozhodli podat přihlášku on-line.

Další šetření

Po pečlivém zvážení stanoviska úřadu EPSO a připomínek stěžovatele se ukázalo, že je třeba provést další šetření. Veřejný ochránce práv nebyl spokojen s tím, že úřad EPSO na stížnost plně odpověděl, neboť úřad EPSO se dosud nevyjádřil k argumentu stěžovatele, že podíl obyvatel, kteří mají přístup k internetu, se v jednotlivých členských státech velmi výrazně liší. Požádal rovněž o vyjádření k tomu, zda by povinná registrace on-line a nahlížení do spisů mohly bezdůvodně diskriminovat osoby, které by se mohly chtít ucházet o místo ve výběrových řízeních EPSO, ale nemají přístup k internetu.

Další odpověď úřadu EPSO

Další odpověď úřadu EPSO lze shrnout následovně.

Úřad EPSO provedl srovnání mezi oběma systémy pro pořádání výběrových řízení, tj. přihlášek zaslaných běžnou poštou a přihlášek zapsaných on-line. Pokud jde o přihlášky zasílané běžnou poštou, uchazeči, kteří se chtěli přihlásit, museli nalézt tištěnou verzi Úředního věstníku, což byl zdlouhavý a těžkopádný postup. Poté musela být žádost zaslána doporučeně, což zahrnovalo cestu na nejbližší poštu. Jednalo se o zdlouhavý postup, který nezaručoval, že pracovní místo bude přijato. Totéž platilo pro následnou korespondenci s uchazeči. S poštovním systémem nebylo možné rychle vytvořit rezervní seznamy. Výhoda on-line systému byla nesporná, pokud jde o rychlost, s jakou mohou mít uchazeči přístup k informacím od zveřejnění výběrového řízení až po rezervní seznam. Tento systém byl pro uchazeče jednodušší, umožňoval rychlý přístup k informacím a včasnou komunikaci s uchazeči a byl stabilní i přes změny poštovních adres. Úřad EPSO nyní mohl uspořádat větší počet výběrových řízení a komunikovat s větším počtem uchazečů, aniž by byli uchazeči jakkoli znevýhodněni.

Přístup k internetu se v jednotlivých členských státech lišil, ale lišil se i přístup na poštu. Používání internetu se šířilo a stále více lidí mělo přístup k internetu. V rámci výběrových řízení pořádaných úřadem EPSO byla cílovou skupinou pracující populace, která měla lepší přístup k internetu. Stejně tak se přístup k internetu lišil podle úrovně vzdělání. Čím vyšší je úroveň vzdělání, tím lepší je přístup k internetu. Úřad EPSO uvedl, že uchazeči mohou navštívit místa, jako jsou veřejné knihovny, univerzity a kyberkavárny, aby měli přístup k internetu, pokud k němu nemají přístup na svém pracovišti. Upozornila na skutečnost, že průměrné procento společností ve starých členských státech používajících internet v roce 2004 činilo 89 % a mezi novými členskými státy 90 % společností v Estonsku používalo internet.

Úřad EPSO měl tedy za to, že používání internetu nebrání uchazečům v tom, aby se přihlásili ve srovnání s dříve používaným systémem. Kromě toho bylo v oblasti internetu dosaženo značného pokroku, pokud jde o řízení a ziskovost systému. Jedinou výjimku z on-line registrace mají osoby se zdravotním postižením. Podíl zájemců využívajících tento systém je velmi nízký a neměl žádný vliv na jeho ziskovost. Úřad EPSO měl za to, že on-line registrační systém není diskriminační, pokud jde o přístup k výběrovým řízením, a usnadňuje rychlé dokončení řízení. Úřad EPSO dosud neobdržel žádnou stížnost týkající se přístupu do systému.

Další připomínky stěžovatele

Stěžovatel zopakoval, že jeho stížnost se týká výlučného používání internetu k podávání přihlášek do výběrových řízení, a vyjádřil politování nad tím, že se úřad EPSO touto otázkou nezabýval.

Vyjádřil politování nad tím, že úřad EPSO prezentoval povinnou on-line registraci a neexistenci přímé komunikace s uchazeči jako dvě nevyhnutelná omezení používání internetu. Ve skutečnosti se jednalo o dvě možnosti, které úřad EPSO učinil s cílem usnadnit elektronickou správu přihlášek. Otázkou bylo, zda tyto volby odůvodňují vyloučení mnoha potenciálních kandidátů, kteří neměli přístup k internetu nebo kteří měli potíže se získáním přístupu k internetu. Měl za to, že pokud by úřad EPSO učinil registraci on-line nepovinnou, nýbrž dobrovolnou, uvedl by do souladu nesporné výhody internetu, pokud jde o přístup k informacím a jejich sdělování, a zároveň by se vyhnul diskriminaci. Úřad EPSO by byl odpovědný za kódování údajů uchazečů, kteří se přihlásili řádným pracovním místem, a za vypracovávání dopisů těmto uchazečům. Tato změna by neměla být zatěžující a neměla by vést ke zpožděním.

Pokud by úřad EPSO i nadále zařazoval dopisy do profilů uchazečů, aniž by jim psal přímo prostřednictvím jejich e-mailové adresy, měl by o tom uchazeče informovat.

Pokud jde o skutečnost, že on-line systém urychlil postupy, stěžovatel tvrdil, že k této otázce nebyla provedena žádná hloubková studie. Dodal, že pokud by bylo dosaženo určitého pokroku, byl by mírnější než to, co uvedl úřad EPSO, a byl by pravděpodobně způsoben pořádáním výběrových řízení podle jazyků, novými předvýběrovými testy, absencí předběžného posouzení přihlášek a používáním pouze tří jazyků pro komunikaci s uchazeči.

Stěžovatel dospěl k závěru, že hlavním příspěvkem úřadu EPSO bylo snížení počtu uchazečů v důsledku vysokého počtu překážek, a konstatoval, že úřadu EPSO se nepodařilo dosáhnout cíle, kterým je nábor potřebného počtu uchazečů.

NÁVRH DOPORUČENÍ

Dne 3. dubna 2006 zaslal veřejný ochránce práv v souladu s čl. 3 odst. 6 svého statutu úřadu EPSO tento návrh doporučení:

Uchazeči v otevřených výběrových řízeních se musí zaregistrovat a komunikovat s úřadem EPSO on-line. Úřad EPSO by měl zvážit možnost stanovit výjimky z tohoto požadavku pro osoby, které mají značné a objektivně odůvodnitelné potíže s přístupem k internetu. Úřad EPSO by mohl požadovat, aby byly žádosti o výjimku doloženy takovými důkazy, od nichž lze za daných okolností rozumně očekávat, že je dotčená osoba předloží.

Tento návrh doporučení vycházel z těchto úvah:

Údajná diskriminace a nespravedlnost ze strany úřadu EPSO z důvodu on-line registračního a informačního systému pro výběrová řízení

1. Stížnost se týká on-line aplikace a informačního systému úřadu EPSO pro otevřená výběrová řízení pořádaná úřadem EPSO. Podle stěžovatele se do těchto výběrových řízení mohou přihlásit pouze uchazeči, kteří mají přístup k internetu doma nebo žijí v oblastech, kde je přístup veřejnosti k internetu možný. Vzhledem k nízké míře rozšíření internetu v některých členských státech (v některých oblastech má přístup k internetu méně než 15 % obyvatel) a obtížím při získávání přístupu k internetu ve venkovských oblastech stěžovatel tvrdil, že požadavek, aby se uchazeči přihlásili do otevřených výběrových řízení on-line, je diskriminační. Stěžovatel rovněž tvrdil, že požadavek, aby uchazeči kontrolovali svůj spis on-line za účelem získání informací, je nespravedlivý, protože uchazeči nesou výlučnou odpovědnost za sledování svého spisu, zatímco rozhodnutí přijímá úřad EPSO. Uchazeči jsou povinni zkontrolovat svůj spis na internetu, aby získali informace o datu, čase a místě konání zkoušek a o jejich výsledcích. Stěžovatel tvrdil, že úřad EPSO by měl uchazečům přímo zasílat základní informace, jako je datum, čas a místo konání testů a výsledky.

2. Ve svém stanovisku ze dne 31. března 2005 EPSO vysvětlil, že z číselných údajů nevyplývá snížení počtu uchazečů, ale zvýšení počtu přihlášek. To lze vysvětlit jednoduchostí a pohodlím on-line systému pro podávání žádostí, které představovaly dva z jeho nejpozitivnějších důsledků. I kdyby došlo ke zvýšení počtu uchazečů, kteří se přihlásili a poté se testů nezúčastnili, byl konečný počet uchazečů, kteří testy skutečně absolvovali, po zavedení on-line systému vyšší ve srovnání se stejným typem výběrového řízení, které bylo zveřejněno před zavedením tohoto systému.

Vzhledem k tomu, že míra účasti v předvýběrových testech ve výběrových řízeních zahájených po zavedení on-line systému klesla, a v zájmu řádné správy provedl úřad EPSO po každém souboru předvýběrových testů průzkumy s cílem prošetřit důvody změny úrovně účasti a sledovat veškerá přijatá nápravná opatření. Na základě těchto průzkumů byly provedeny dvě studie. První studie dospěla k závěru, že používání on-line registrace a komunikace není významným důvodem k tomu, aby se uchazeči testů neúčastnili. Aby však bylo zaručeno, že on-line systém nevyloučí z účasti na testech žádné uchazeče, úřad EPSO navrhl a provedl několik opatření: uchazečům byly zaslány e-mailové upomínky a bylo rovněž předloženo potvrzení o účasti. Uchazeči se proto po první registraci vyzývají, aby potvrdili svůj záměr zúčastnit se testů předběžného výběru v určený den a uvedli, které testovací centrum si vybrali. Druhá studie potvrdila závěry vyvozené v první studii. Hlavním důvodem, který odůvodňoval neúčast na zkouškách, byla nedostupnost uchazeče v den konání zkoušek. Značný počet uchazečů se rozhodl, že se testů nezúčastní, neboť se domníval, že se jim to nepovede.

Úřad EPSO vysvětlil, že počet uchazečů, kteří měli problémy s přístupem k relevantním informacím prostřednictvím on-line systému úřadu EPSO, zůstává nízký. Úřad EPSO konstatoval, že tento procentní podíl postupně klesá, pravděpodobně v důsledku neustálého úsilí úřadu EPSO o co nejjasnější informování uchazečů o on-line systému.

3. Ve svém dalším stanovisku ze dne 12. srpna 2005 měl EPSO za to, že výhoda on-line systému je nesporná, pokud jde o rychlost, s jakou mohou mít uchazeči přístup k informacím od zveřejnění výběrového řízení až do sestavení rezervního seznamu. Tento systém byl pro uchazeče také jednodušší, protože umožňoval rychlý přístup k informacím a včasnou komunikaci s nimi. Úřad EPSO je nyní schopen uspořádat větší počet výběrových řízení, komunikovat s větším počtem uchazečů a rychle ukončit řízení. Úřad EPSO měl za to, že v oblasti správy a ziskovosti systému bylo v oblasti internetu dosaženo značného pokroku. Úřad EPSO neobdržel žádnou stížnost týkající se přístupu do systému.

4. Stěžovatel měl ve svém vyjádření za to, že zvýšení počtu uchazečů lze vysvětlit skutečností, že profily výběrových řízení, na něž se úřad EPSO ve svém stanovisku odvolává a jejichž cílem je nábor uchazečů na podobné pozice, se liší, pokud jde o požadovanou odbornou praxi. Pokud jde o účast ve výběrových řízeních, bylo podle stěžovatele zřejmé, že poměr mezi počtem uchazečů účastnících se výběrových řízení a počtem přihlášek se snížil. Nesouhlasí s připomínkou úřadu EPSO, že jednoduchost systému podporuje přihlášky jednotlivců, kteří nesplňují kritéria způsobilosti nebo nemají v úmyslu se zúčastnit. To vedlo k vytvoření druhé překážky účasti ve výběrových řízeních, tj. potvrzení účasti na zkouškách výhradně prostřednictvím on-line systému.

Stěžovatel vysvětlil, že nepovinná registrace on-line by sloužila ke sladění nesporných výhod internetu, pokud jde o přístup k informacím a jejich sdělování, s cílem zabránit diskriminaci. Dodal, že úřad EPSO by měl kontaktovat on-line pouze uchazeče, kteří se rozhodli podat přihlášku on-line.

Pokud by úřad EPSO i nadále zařazoval dopisy do profilů uchazečů, aniž by jim psal přímo prostřednictvím jejich e-mailové adresy, měl by o tom uchazeče informovat.

Pokud jde o skutečnost, že on-line systém urychlil postupy, stěžovatel tvrdil, že k této otázce nebyla provedena žádná hloubková studie. Dodal, že pokud bylo dosaženo určitého pokroku, byl tento pokrok mírnější než to, co uvedl úřad EPSO, a byl pravděpodobně způsoben pořádáním výběrových řízení podle jazyků, novými předběžnými výběrovými testy, absencí předběžných zkoušek přihlášek a používáním pouze tří jazyků pro komunikaci s uchazeči.

Stěžovatel dospěl k závěru, že hlavním příspěvkem úřadu EPSO bylo snížení počtu uchazečů v důsledku vysokého počtu překážek, a konstatoval, že úřadu EPSO se nepodařilo přijmout potřebný počet uchazečů.

5. Ve svém návrhu doporučení veřejný ochránce práv připomněl, že podle přílohy III služebního řádu

„[o]rgány (...) svěří Úřadu pro výběr personálu Evropských společenství (dále jen „úřad“) odpovědnost za přijetí nezbytných opatření k zajištění uplatňování jednotných norem při výběrových řízeních na úředníky Společenství a při hodnocení a přezkumných řízeních (...). Úkolem úřadu je a) organizovat na žádost jednotlivých orgánů otevřená výběrová řízení; b) poskytuje na žádost jednotlivých orgánů technickou podporu pro vnitřní výběrová řízení, která pořádají; c) určuje obsah všech zkoušek organizovaných orgány (...); d) převzít obecnou odpovědnost za vymezení a organizaci hodnocení jazykových schopností (...).“

Úřad EPSO navrhl systém, v jehož rámci se uchazeči přihlašují do výběrových řízení elektronicky na internetových stránkách úřadu EPSO a úřad EPSO s uchazeči komunikuje elektronicky prostřednictvím funkční e-mailové schránky nazvané profil úřadu EPSO. Jak je popsáno v oznámení o výběrovém řízení EPSO/A/11/03 (12) (asistenti administrátorů v oblasti auditu), tento systém funguje takto:

„(...) Pokud [jeden] chce podat přihlášku, [jeden] se musí zaregistrovat prostřednictvím internetu na internetových stránkách úřadu EPSO (...) Poté, co [jeden ] předloží elektronický formulář, [ jeden] obdrží na obrazovce registrační číslo, které [jeden] musí zaznamenat a uchovávat – bude to [jeho] referenční číslo ve všech záležitostech týkajících se [jeho] přihlášky. Jakmile [jeden] ha obdrží toto číslo, proces registrace je ukončen – jedná se o potvrzení, že zadané údaje [jeden] ha byly úřadem EPSO zaregistrovány. Upozorňujeme, že [člověk] musí mít e-mailovou adresu – tato adresa bude použita k identifikaci [jeho/její] přihlášky (...) Po registraci může [člověk] sledovat jednotlivé fáze výběrového řízení a zkontrolovat datum a místo konání různých testů na internetových stránkách kliknutím na „probíhající výběrová řízení“ (...) Všechny informace o výzvě k účasti na zkouškách, formulář přihlášky a výzva k ústním zkouškám budou zveřejněny na internetových stránkách (...) [člověk] by měl sledovat vývoj výběrového řízení a v každé fázi zkontrolovat, zda [má] přístup k informacím relevantním pro [svou] přihlášku pomocí [jeho/její] hesla (...)“.

6. Za prvé, veřejný ochránce práv připomněl, že podle judikatury zásada zákazu diskriminace uvedená stěžovatelem vyžaduje, aby s odlišnými situacemi nebylo zacházeno stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (13). Zásada rovného zacházení s kandidáty v řízení ve věcech hospodářské soutěže je považována za základní zásadu práva Společenství (14). Zásada rovného zacházení s potenciálními uchazeči v přijímacích výběrových řízeních musí být rovněž považována za zásadu závaznou pro orgány a instituce Společenství.

7. Veřejná ochránkyně práv dále konstatovala, že podle studií provedených Eurostatem (15) se míra používání internetu v jednotlivých členských státech značně liší. Studie Eurostatu ukazují, že v roce 2004 používalo v EU internet 47 % osob ve věku od 16 do 74 let, přičemž míra používání internetu se pohybovala od 20 % v Řecku po 82 % ve Švédsku. Údaje dostupné na internetových stránkách Eurostatu dále ukazují, že v roce 2005 používalo internet v EU 54 % jednotlivců, přičemž míra používání internetu se pohybovala od 24 % v Řecku po 85 % ve Švédsku. Tyto statistické údaje, které se týkají používání internetu, však neposkytují žádné smysluplné informace o přístupnosti internetu. Stěžovatel odkázal na statistiky o dostupnosti přístupu k internetu v domácnostech v EU. Kromě toho podle studie Eurostatu (16) mělo v roce 2004 internetové připojení 89 % evropských podniků s deseti a více zaměstnanci. Ačkoli úřad EPSO uznal, že přístup k internetu se v jednotlivých členských státech liší, veřejný ochránce práv konstatoval, že mu v souvislosti s tímto šetřením nebyly poskytnuty žádné statistické údaje o přístupnosti internetu obecně a že je na internetových stránkách Eurostatu nenašel; v tomto ohledu by výše uvedené statistické údaje týkající se přístupu k internetu v domácnostech v EU a v podnicích s deseti a více zaměstnanci v EU nemohly být považovány za přiměřené pro účely tohoto šetření, neboť je obecně známo, že přístup k internetu je k dispozici i na jiných pracovištích, jakož i na veřejných místech, jako jsou knihovny nebo kyberkavárny. Kromě toho se ukázalo, že neexistují žádné statistiky týkající se možnosti, aby uchazeči nebo potenciální uchazeči výběrových řízení EPSO měli přístup k internetu. V souvislosti s tím je třeba poznamenat, že na základě informací poskytnutých úřadem EPSO se zdálo, že úřad EPSO neobdržel v této věci žádné stížnosti (kromě této stížnosti podané veřejnému ochránci práv). Kromě toho neexistovaly žádné důkazy o tom, že by významnému počtu osob, které mají zájem se ucházet o účast v EPSO a účastnit se výběrových řízení EPSO, bylo zabráněno v tom, aby se přihlásily, a to z důvodu jejich obtížného přístupu k internetu. Kromě toho se podle obecných znalostí a zkušeností přístup k internetu neustále zvyšuje, jak správně uvedl úřad EPSO.

8. Veřejná ochránkyně práv dále konstatovala, že úřad EPSO poskytl následující odůvodnění pro zavedení povinného on-line registračního a informačního systému pro přijímací řízení:

• systém „zajišťuje větší transparentnost pro uchazeče“;
• „[i]t představoval významný pokrok v řízení hospodářské soutěže, zlepšení přístupnosti, urychlení komunikace a poskytování statistik o počtu obdržených přihlášek v reálném čase. To rovněž usnadnilo lepší plánování a řízení hospodářské soutěže.“;
• „s internetem bylo dosaženo významného pokroku, pokud jde o řízení a ziskovost systému.“;
• systém umožňuje rychlé vytvoření rezervních seznamů. Výhoda on-line systému byla nesporná, pokud jde o rychlost, s jakou mohou mít uchazeči přístup k informacím od zveřejnění výběrového řízení až po rezervní seznam. Tento systém byl pro uchazeče jednodušší, umožňoval rychlý přístup k informacím a včasnou komunikaci s uchazeči, která byla stabilní i přes změny poštovních adres. Úřad EPSO nyní mohl uspořádat větší počet výběrových řízení a komunikovat s větším počtem uchazečů, aniž by byl pro uchazeče jakkoli znevýhodněn.“

9. Veřejná ochránkyně práv byla toho názoru, že úřad EPSO poskytl dostatečné objektivní odůvodnění pro zavedení povinného on-line registračního a komunikačního systému pro výběrová řízení, která pořádá. S ohledem na výše uvedené není požadavek, aby se uchazeči přihlásili do úřadu EPSO a komunikovali s ním prostřednictvím internetu, v zásadě v rozporu se zásadou rovného zacházení s potenciálními uchazeči nebo uchazeči a nelze jej považovat za nespravedlivý nebo za nesprávný úřední postup. Veřejná ochránkyně práv proto nepřijala tvrzení, že on-line přihláška do výběrových řízení EPSO a on-line komunikace mezi úřadem EPSO a uchazeči ve výběrových řízeních pořádaných úřadem EPSO by měly být v zásadě pouze nepovinné a nikoli povinné, jak je tomu v současnosti.

10. Veřejný ochránce práv však nevyloučil, že v některých případech mohou mít potenciální uchazeči a uchazeči značné a objektivně odůvodnitelné potíže s podáním žádosti u úřadu EPSO nebo komunikací s úřadem EPSO prostřednictvím internetu. V takových případech výše uvedená zásada nediskriminace vyžaduje, aby úřad EPSO stanovil výjimku z požadavku na on-line registraci a komunikaci. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv konstatovala, že nelze rozumně očekávat, že by počet kandidátů, na něž by se tato výjimka mohla vztahovat, byl natolik významný, aby ovlivnil účinnost systému. Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatovala, že úřad EPSO již takovou výjimku stanovil, pokud jde o osoby se zdravotním postižením, které se mohou u úřadu EPSO přihlásit běžnou poštou (17). Veřejný ochránce práv proto dospěl k závěru, že skutečnost, že úřad EPSO nestanoví podobnou výjimku pro osoby (bez zdravotního postižení), které mají značné a objektivně odůvodnitelné obtíže s přístupem k internetu, není slučitelná se zásadou nediskriminace uvedenou v bodě 6 výše a představuje nesprávný úřední postup.

11. Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že „[p]okud má úřad EPSO i nadále uvádět v profilech uchazečů dopisy, aniž by jim psal prostřednictvím jejich e-mailové adresy, měl by úřad EPSO informovat uchazeče o tom, že se tato praxe používá“, veřejný ochránce práv konstatoval, že na internetových stránkách úřadu EPSO je uchazečům uvedeno, že „jakékoli sdělení, které jim zašle úřad EPSO, bude obvykle zasláno [jejich] profilu úřadu EPSO. Mohou být rovněž zaslány na [jejich] e-mailovou adresu. [EPSO] důrazně doporučuje [uchazečům], aby pravidelně konzultovali [svůj ] profil EPSO.“Veřejný ochránce práv byl toho názoru, že úřad EPSO již uchazečům poskytl informace navržené stěžovatelem.

12. Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že úřad EPSO vysvětlil, že se snaží zvýšit počet (v podstatě procentní podíl) uchazečů účastnících se testů tím, že žádá o potvrzení účasti na testech on-line a zasílá e-mailové upomínky. Vzhledem k tomu, že i) požadavek na potvrzení on-line podporuje výše uvedený legitimní účel a že, jak bylo analyzováno výše, ii) povinný on-line registrační a komunikační systém úřadu EPSO v zásadě neporušuje zásadu rovného zacházení s potenciálními uchazeči nebo uchazeči a iii) nelze jej považovat za nespravedlivý, musí být požadavek na potvrzení on-line v zásadě dodržen. Z výše uvedených důvodů by však úřad EPSO měl zvážit možnost učinit výjimku a běžnou poštou komunikovat s uchazeči, kteří mají značné a objektivně odůvodnitelné potíže s přístupem k internetu.

13. Pokud jde o uplatňování výjimky uvedené v bodech 10 a 12, veřejný ochránce práv nakonec konstatoval následující. Otázka, zda určité skutečnosti, považované za pravdivé, představují "značné a objektivně odůvodnitelné obtíže při přístupu k internetu", je právní otázkou. Pokud jde o množství informací a důkazů potřebných ke zjištění těchto skutečností, je třeba náležitě zohlednit nejen váhu dotčených protichůdných zájmů, ale také zvláštní povahu skutečností, které vedly k žádosti o uplatnění takové výjimky. Úřad EPSO by proto měl náležitě zohlednit skutečnost, že v této souvislosti může být obtížné získat přesvědčivé důkazy o existenci negativní skutečnosti, jako je nedostupnost internetového připojení v oblasti, ve které dotyčná osoba žije a pracuje. To znamená, že s ohledem na konkrétní skutkový základ žádosti a obsah podpůrných informací a dokumentů by přiměřená pravděpodobnost existence negativních skutečností, na které dotyčná osoba odkazuje, mohla postačovat k odůvodnění uplatnění výjimky.

Podrobné stanovisko úřadu EPSO

Podrobné stanovisko úřadu EPSO lze shrnout takto:

Pokud bychom si měli představit, že žádost zaslaná běžnou poštou byla výjimečně posouzena jako přípustná, upozornil úřad EPSO veřejného ochránce práv na některé závažné obtíže.

Zaprvé je téměř nemožné určit teoretické obtíže, s nimiž se žalobkyně mohou setkat při on-line podání žádosti, a zadruhé by bylo ještě obtížnější nalézt prostředky, které by spolehlivě prokázaly obtíže, s nimiž se potýkají.

Úřad EPSO byl přesvědčen, že komunikace běžnou poštou by vedla ke stížnostem na základě diskriminace vyplývající ze skutečnosti, že některé obtíže byly zohledněny, zatímco jiné nikoli.

Úřad EPSO rovněž trval na tom, že síť přístupu veřejnosti k internetu je širší než síť poštovních úřadů, a že v důsledku toho tento širší přístup usnadňuje podávání přihlášek. Úřad EPSO tedy dospěl k závěru, že pokud jde o řízení veřejné činnosti, jako jsou výběrová řízení, existence dvojího systému podávání žádostí (on-line a běžnou poštou) není vůbec odůvodněná.

Úřad EPSO uvedl, že pokud jde o identifikovatelné a odůvodněné obtíže, v oznámeních o výběrových řízeních již byly stanoveny zvláštní výjimky. Tak je tomu v případě zdravotně postižených uchazečů, kteří se mohou přihlásit běžnou poštou. Musí však prokázat svůj zdravotní stav jako zdravotně postižené osoby, čímž se vyhne jakémukoli nerovnému zacházení.

Všechna pravidla jsou uvedena v oznámeních o výběrovém řízení, která by úřad EPSO a výběrové komise měly dodržovat. Vzhledem k pravidlům ve fázi předběžného výběru již není možné podat žádost v tištěné podobě. Pokud jde o ostatní fáze, i kdyby uchazeči zasílali svou přihlášku a přílohy běžnou poštou, úřad EPSO již není povinen zasílat uchazečům rozhodnutí týkající se jejich přihlášky běžnou poštou.

S ohledem na výše uvedené se úřad EPSO domníval, že podávání přihlášek běžnou poštou pro uchazeče, kteří prokáží, že se setkali s obtížemi při získávání přístupu k internetu, není možné.

Úřad EPSO trval na tom, že volba elektronických postupů, kterou učinil, splňuje cíl veřejného zájmu v tom smyslu, že každý uchazeč může nahlížet do všech informací, které se ho týkají, často z domova, prostřednictvím elektronického profilu úřadu EPSO. Elektronická správa umožnila vyšší míru přesnosti, spolehlivosti a rychlosti komunikace mezi uchazeči a úřadem EPSO než využívání běžného pracovního místa. Kromě toho to byl jediný prostředek, který byl dnes k dispozici pro řízení vysokého počtu žádostí a lhůt stanovených pro tyto postupy.

Úřad EPSO doufal, že veřejný ochránce práv porozumí obavám úřadu EPSO, jejichž cílem bylo zajistit, aby výběrová řízení probíhala řádně a aby tato řízení byla řádně řízena.

Připomínky stěžovatele k podrobnému stanovisku úřadu EPSO

Od stěžovatele nebyly obdrženy žádné připomínky.

ROZHODNUTÍ

1 Údajná diskriminace a nespravedlnost ze strany úřadu EPSO z důvodu on-line registračního a informačního systému pro výběrová řízení

1.1 Stížnost se týká on-line přihlášek a informačního systému úřadu EPSO pro otevřená výběrová řízení, která uspořádal. Podle stěžovatele se do těchto výběrových řízení mohou přihlásit pouze uchazeči, kteří mají přístup k internetu doma nebo žijí v oblastech, kde je přístup veřejnosti k internetu možný. Vzhledem k nízké míře rozšíření internetu v některých členských státech (v některých oblastech má přístup k internetu méně než 15 % obyvatel) a obtížím při získávání přístupu k internetu ve venkovských oblastech stěžovatel tvrdil, že požadavek, aby se uchazeči přihlásili on-line, aby se mohli účastnit otevřených výběrových řízení, je diskriminační. Stěžovatel rovněž tvrdil, že požadavek, aby uchazeči kontrolovali svůj spis on-line za účelem získání informací, je nespravedlivý, protože uchazeči nesou výlučnou odpovědnost za sledování svého spisu, zatímco rozhodnutí přijímá úřad EPSO. Uchazeči jsou povinni zkontrolovat svůj spis na internetu, aby získali informace o datu, čase a místě konání zkoušek a o jejich výsledcích. Stěžovatel tvrdil, že úřad EPSO by měl uchazečům přímo zaslat základní informace, jako je datum, čas a místo testů, jakož i výsledky.

1.2 Ve svém stanovisku ze dne 31. března 2005 EPSO vysvětlil, že z číselných údajů nevyplývá snížení počtu uchazečů, ale spíše zvýšení počtu přihlášek. To lze vysvětlit jednoduchostí a pohodlím on-line systému pro podávání žádostí, které představovaly dva z jeho nejpozitivnějších důsledků. I kdyby došlo ke zvýšení počtu uchazečů, kteří se přihlásili a poté se testů nezúčastnili, byl konečný počet uchazečů, kteří testy skutečně absolvovali, po zavedení on-line systému vyšší ve srovnání s počtem uchazečů, kteří absolvovali testy ve stejném typu výběrového řízení zveřejněného před zavedením tohoto systému.

Vzhledem k tomu, že míra účasti v předvýběrových testech ve výběrových řízeních zahájených po zavedení on-line systému klesla, a v zájmu řádné správy provedl úřad EPSO po každém souboru předvýběrových testů průzkumy s cílem prošetřit důvody změny úrovně účasti a sledovat veškerá přijatá nápravná opatření. Na základě těchto průzkumů byly provedeny dvě studie. První studie dospěla k závěru, že používání on-line registrace a komunikace není významným důvodem k tomu, aby se uchazeči testů neúčastnili. Aby však bylo zaručeno, že on-line systém nevyloučí z účasti na testech žádné uchazeče, úřad EPSO navrhl a provedl několik opatření: uchazečům byly zaslány e-mailové upomínky a bylo rovněž předloženo potvrzení o účasti. Uchazeči se proto po první registraci vyzývají, aby potvrdili svůj záměr zúčastnit se testů předběžného výběru v určený den a uvedli, které testovací centrum si vybrali. Druhá studie potvrdila závěry vyvozené v první studii. Hlavním důvodem, který odůvodňoval neúčast na zkouškách, byla i nadále nedostupnost uchazeče v den konání zkoušek. Značný počet uchazečů se rozhodl, že se testů nezúčastní, neboť se domníval, že se jim to nepovede.

Úřad EPSO vysvětlil, že počet uchazečů, kteří měli problémy s přístupem k relevantním informacím prostřednictvím on-line systému úřadu EPSO, zůstává nízký. Úřad EPSO konstatoval, že tento procentní podíl postupně klesá, pravděpodobně v důsledku neustálého úsilí úřadu EPSO o co nejjasnější informování uchazečů o on-line systému.

Ve svém dalším stanovisku ze dne 12. srpna 2005 měl EPSO za to, že výhoda on-line systému je nesporná, pokud jde o rychlost, s jakou mohou mít uchazeči přístup k informacím od zveřejnění výběrového řízení až do sestavení rezervního seznamu. Tento systém byl pro uchazeče také jednodušší, protože umožňoval rychlý přístup k informacím a včasnou komunikaci s nimi. Úřad EPSO je nyní schopen uspořádat větší počet výběrových řízení, komunikovat s větším počtem uchazečů a rychle ukončit řízení. Úřad EPSO měl za to, že v oblasti správy a ziskovosti systému bylo v oblasti internetu dosaženo značného pokroku. Úřad EPSO neobdržel žádnou stížnost týkající se přístupu do systému.

1.3 Dne 3. dubna 2006 zaslal veřejný ochránce práv v souladu s čl. 3 odst. 6 svého statutu úřadu EPSO návrh doporučení, podle něhož by měl úřad EPSO zvážit stanovení výjimek z požadavku on-line registračního a informačního systému pro výběrová řízení pro osoby, které mají značné a objektivně odůvodnitelné potíže s přístupem na internet. Navrhl rovněž, aby úřad EPSO mohl požadovat, aby byly žádosti o výjimku doloženy takovými důkazy, od nichž lze za daných okolností rozumně očekávat, že je dotčená osoba předloží. Návrh doporučení veřejné ochránkyně práv vycházel z následujících úvah.

1.4 Veřejný ochránce práv nejprve připomněl, že podle judikatury zásada zákazu diskriminace uvedená stěžovatelem vyžaduje, aby s odlišnými situacemi nebylo zacházeno stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (18). Zásada rovného zacházení s kandidáty v řízení ve věcech hospodářské soutěže je považována za základní zásadu práva Společenství(19). Zásada rovného zacházení s potenciálními uchazeči v přijímacích výběrových řízeních musí být rovněž považována za zásadu závaznou pro orgány a instituce Společenství.

1.5 Veřejná ochránkyně práv dále konstatovala, že podle studií Eurostatu (20) se míra používání internetu v jednotlivých členských státech značně liší. Studie Eurostatu ukazují, že v roce 2004 používalo v EU internet 47 % osob ve věku od 16 do 74 let, přičemž míra používání internetu se pohybovala od 20 % v Řecku po 82 % ve Švédsku. Údaje dostupné na internetových stránkách Eurostatu dále ukazují, že v EU používalo v roce 2005 internet 54 % jednotlivců, přičemž míra používání internetu se pohybovala od 24 % v Řecku po 85 % ve Švédsku. Tyto statistické údaje, které se týkají používání internetu, však neposkytují žádné smysluplné informace o přístupnosti internetu. Stěžovatel odkázal na statistiky o dostupnosti přístupu k internetu v domácnostech v EU. Kromě toho podle studie Eurostatu (21) mělo v roce 2004 internetové připojení 89 % evropských podniků s deseti a více zaměstnanci. Ačkoli úřad EPSO uznal, že přístup k internetu se v jednotlivých členských státech liší, veřejný ochránce práv poznamenal, že mu v rámci tohoto šetření nebyly poskytnuty žádné statistické údaje o přístupnosti internetu obecně a že je na internetových stránkách Eurostatu nenašel. V tomto ohledu nelze výše uvedené statistické údaje týkající se přístupu k internetu v domácnostech v EU a v podnicích s deseti a více zaměstnanci v EU považovat za přiměřené pro účely tohoto šetření, neboť je obecně známo, že přístup k internetu je k dispozici i na jiných pracovištích, jakož i na veřejných místech, jako jsou knihovny nebo kyberkavárny. Kromě toho se ukázalo, že neexistují žádné statistiky týkající se možnosti, aby uchazeči nebo potenciální uchazeči výběrových řízení EPSO měli přístup k internetu. V souvislosti s tím je třeba poznamenat, že na základě informací poskytnutých úřadem EPSO se zdálo, že úřad EPSO neobdržel v této věci žádné stížnosti (kromě této stížnosti podané veřejnému ochránci práv). Kromě toho neexistovaly žádné důkazy o tom, že by významnému počtu osob, které mají zájem se ucházet o účast v EPSO a účastnit se výběrových řízení EPSO, bylo zabráněno v tom, aby se přihlásily, a to z důvodu jejich obtížného přístupu k internetu. Kromě toho se podle obecných znalostí a zkušeností přístup k internetu neustále zvyšuje, jak správně uvedl úřad EPSO.

1.6 Veřejná ochránkyně práv dále konstatovala, že úřad EPSO poskytl následující odůvodnění pro zavedení povinného on-line registračního a informačního systému pro přijímací řízení:

• systém "zajišťuje větší transparentnost pro kandidáty";
• „[i]t představoval významný pokrok v řízení hospodářské soutěže, zlepšení přístupnosti, urychlení komunikace a poskytování statistik o počtu obdržených přihlášek v reálném čase. To rovněž usnadnilo lepší plánování a řízení hospodářské soutěže“;
• „na internetu bylo dosaženo významného pokroku, pokud jde o správu a ziskovost systému“;
• systém umožňuje rychlé vytvoření rezervních seznamů. Výhoda on-line systému byla nesporná, pokud jde o rychlost, s jakou mohou mít uchazeči přístup k informacím od zveřejnění výběrového řízení až po rezervní seznam. Tento systém byl pro uchazeče jednodušší, umožňoval rychlý přístup k informacím a včasnou komunikaci s uchazeči, která byla stabilní i přes změny poštovních adres. Úřad EPSO nyní mohl uspořádat větší počet výběrových řízení a komunikovat s větším počtem uchazečů, aniž by byl pro uchazeče jakkoli znevýhodněn.“

1.7 Veřejná ochránkyně práv byla toho názoru, že úřad EPSO poskytl dostatečné objektivní odůvodnění pro zavedení povinného on-line registračního a komunikačního systému pro výběrová řízení, která pořádá. S ohledem na výše uvedené není požadavek, aby se uchazeči přihlásili do úřadu EPSO a komunikovali s ním prostřednictvím internetu, v zásadě v rozporu se zásadou rovného zacházení s potenciálními uchazeči nebo uchazeči a nelze jej považovat za nespravedlivý nebo za nesprávný úřední postup. Veřejný ochránce práv proto nepřijal tvrzení, že on-line přihláška do výběrových řízení EPSO a on-line komunikace mezi úřadem EPSO a uchazeči ve výběrových řízeních pořádaných úřadem EPSO by měly být v zásadě pouze nepovinné a nikoli povinné, jak je tomu v současnosti.

1.8 Veřejný ochránce práv však nevyloučil, že v některých případech mohou mít potenciální uchazeči a uchazeči značné a objektivně zdůvodnitelné obtíže při podání přihlášky do úřadu EPSO nebo při komunikaci s úřadem EPSO prostřednictvím internetu. V takových případech výše uvedená zásada nediskriminace vyžaduje, aby úřad EPSO stanovil výjimku z požadavku na on-line registraci a komunikaci. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv konstatovala, že nelze rozumně očekávat, že by počet kandidátů, na něž by se tato výjimka mohla vztahovat, byl natolik významný, aby ovlivnil účinnost systému. Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatovala, že úřad EPSO již takovou výjimku stanovil, pokud jde o osoby se zdravotním postižením, které se mohou u úřadu EPSO přihlásit běžnou poštou (22). Veřejný ochránce práv proto dospěl k závěru, že skutečnost, že úřad EPSO nestanovil podobnou výjimku pro osoby (bez zdravotního postižení), které mají značné a objektivně odůvodnitelné obtíže s přístupem k internetu, není slučitelná se zásadou nediskriminace, o níž pojednává bod 1.4 výše, a představuje případ nesprávného úředního postupu.

1.9 Veřejný ochránce práv odkázal na argument stěžovatele, že "[p]okud má úřad EPSO i nadále zahrnovat dopisy do profilů uchazečů, aniž by jim psal prostřednictvím jejich e-mailové adresy, měl by úřad EPSO informovat uchazeče o tom, že se tato praxe používá". V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv konstatovala, že na internetových stránkách úřadu EPSO je uchazečům uvedeno, že „jakékoli sdělení [jejich] ze strany úřadu EPSO bude obvykle zasláno [jejich] profilu úřadu EPSO. Mohou být rovněž zaslány na [jejich] e-mailovou adresu. [EPSO] důrazně doporučuje [uchazečům], aby pravidelně konzultovali [svůj ] profil EPSO.“Veřejný ochránce práv měl za to, že EPSO již uchazečům poskytl informace navržené stěžovatelem.

1.10 Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že úřad EPSO vysvětlil, že se snaží zvýšit počet (v podstatě procentní podíl) uchazečů účastnících se testů tím, že žádá o on-line potvrzení účasti na testech a zasílá e-mailové upomínky. Vzhledem k tomu, že požadavek na potvrzení on-line podpořil výše uvedený legitimní účel, a vzhledem k tomu, že, jak bylo analyzováno výše, povinný on-line registrační a komunikační systém úřadu EPSO v zásadě neporušoval zásadu rovného zacházení s potenciálními uchazeči nebo uchazeči a neměl být považován za nespravedlivý, musí být požadavek na potvrzení on-line v zásadě dodržen. Z výše uvedených důvodů by však úřad EPSO měl zvážit možnost učinit výjimku a běžnou poštou komunikovat s uchazeči, kteří mají značné a objektivně odůvodnitelné potíže s přístupem k internetu.

1.11 Pokud jde o uplatnění výjimky uvedené v bodech 1.8 a 1.10, veřejný ochránce práv nakonec konstatoval následující. Otázka, zda určité skutečnosti, považované za pravdivé, představují "značné a objektivně odůvodnitelné obtíže při přístupu k internetu", je právní otázkou. Pokud jde o množství informací a důkazů potřebných ke zjištění těchto skutečností, je třeba náležitě zohlednit nejen váhu dotčených protichůdných zájmů, ale také zvláštní povahu skutečností, které vedly k žádosti o uplatnění takové výjimky. Úřad EPSO by proto měl náležitě zohlednit skutečnost, že v této souvislosti může být obtížné získat přesvědčivé důkazy o existenci negativní skutečnosti, jako je nedostupnost internetového připojení v oblasti, ve které dotyčná osoba žije a pracuje. To znamená, že s ohledem na konkrétní skutkový základ žádosti a obsah podpůrných informací a dokumentů by přiměřená pravděpodobnost existence negativních skutečností, na které dotyčná osoba odkazuje, mohla postačovat k odůvodnění uplatnění výjimky.

1.12 EPSO ve svém podrobném stanovisku vydaném dne 1. června 2006 vysvětlil, že zaprvé je téměř nemožné určit teoretické obtíže, s nimiž se žalobci mohou setkat při on-line podání žádosti, a zadruhé je ještě obtížnější spolehlivě nalézt prostředky k prokázání obtíží, s nimiž se potýkají. Úřad EPSO byl přesvědčen, že takový dvojí systém by vedl ke stížnostem na základě diskriminace vyplývající ze skutečnosti, že některé obtíže byly zohledněny, zatímco jiné nikoli.

Úřad EPSO rovněž trval na tom, že síť přístupu veřejnosti k internetu je širší než síť poštovních úřadů, a že v důsledku toho tento širší přístup usnadňuje podávání přihlášek. Úřad EPSO tedy dospěl k závěru, že pokud jde o řízení veřejné činnosti, jako jsou výběrová řízení, existence dvojího systému podávání žádostí (on-line a běžnou poštou) není odůvodněná.

Úřad EPSO rovněž konstatoval, že v oznámeních o výběrovém řízení jsou uvedena všechna pravidla, která by úřad EPSO a výběrové komise měly dodržovat. Vzhledem k pravidlům ve fázi předběžného výběru již není možné podat žádost v tištěné podobě. Pokud jde o ostatní fáze, i kdyby uchazeči zasílali svou přihlášku a její přílohy běžnou poštou, úřad EPSO již není povinen zasílat uchazečům rozhodnutí týkající se jejich přihlášek běžnou poštou.

S ohledem na výše uvedené se úřad EPSO domníval, že podávání přihlášek běžnou poštou pro uchazeče, kteří prokáží, že se setkali s obtížemi při získávání přístupu k internetu, není možné. Úřad EPSO trval na tom, že volba elektronických postupů, kterou učinil, splňuje cíl veřejného zájmu v tom smyslu, že každý uchazeč může nahlížet do všech informací, které se ho týkají, často z domova, prostřednictvím elektronického profilu úřadu EPSO. Elektronická správa umožnila vyšší míru přesnosti, spolehlivosti a rychlosti komunikace mezi uchazeči a úřadem EPSO než využívání běžného pracovního místa. Kromě toho to byl jediný prostředek, který byl dnes k dispozici pro řízení vysokého počtu žádostí a lhůt postupů.

1.13 Veřejný ochránce práv konstatuje, že úřad EPSO ve svém podrobném stanovisku nejprve uvedl, že je téměř nemožné určit teoretické obtíže v souvislosti se získáním přístupu k internetu. Veřejný ochránce práv by chtěl poukázat na to, že ve svém návrhu doporučení nepožadoval, aby úřad EPSO takové obtíže identifikoval nebo upřesnil, ale aby stanovil výjimku pro „osoby, které mají značné a objektivně odůvodnitelné obtíže s přístupem k internetu“. To znamená, že uchazeč by musel upřesnit, jaké obtíže má při přístupu na internet, a úřad EPSO by musel přezkoumat, zda uváděné (a řádně prokázané) obtíže představují „značné a objektivně odůvodnitelné obtíže při přístupu na internet“.

Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že úřad EPSO ve svém podrobném stanovisku poukázal na obtíže při spolehlivém hledání prostředků k prokázání těchto obtíží. V tomto ohledu by veřejný ochránce práv rád odkázal na body 1.13 a 2.1 svého návrhu doporučení. V bodě 1.13 uvedl, že „vzhledem ke konkrétnímu skutkovému základu žádosti a obsahu podpůrných informací a dokumentů by přiměřená pravděpodobnost existence negativních skutečností, na které dotyčná osoba odkazuje, mohla postačovat k odůvodnění uplatnění výjimky.“V bodě 2.1 veřejný ochránce práv uvedl, že „úřad EPSO by mohl požadovat, aby žádosti o výjimku byly podloženy důkazy takového druhu, od nichž lze za daných okolností rozumně očekávat, že je dotyčná osoba poskytne“. V této souvislosti je třeba rovněž poznamenat, že administrativní pohodlí ve smyslu zamezení obtížím při posuzování spravedlivých a nestranně relevantních žádostí o výjimku s přihlédnutím ke kritériím navrženým veřejným ochráncem práv nepostačuje k tomu, aby se stalo platným to, co jinak představuje porušení zásady rovného zacházení s kandidáty nebo potenciálními kandidáty. Z tohoto důvodu veřejný ochránce práv rovněž nezvažuje přesvědčivé tvrzení úřadu EPSO, že opatření, které doporučil, by mohlo vést ke stížnostem na základě diskriminace.

1.14 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že úřad EPSO dále tvrdil, že síť přístupu veřejnosti k internetu je mnohem rozsáhlejší než síť poštovních úřadů. Ačkoli veřejný ochránce práv nezpochybňuje argument úřadu EPSO, nevylučuje to možnost uvedenou veřejným ochráncem práv, že v některých případech mohou mít potenciální uchazeči a uchazeči značné a objektivně odůvodnitelné potíže s podáním žádosti u úřadu EPSO nebo komunikací s úřadem EPSO prostřednictvím internetu, zatímco mohou mít mnohem snazší přístup k běžnému poštovnímu systému, například na geograficky odlehlých, izolovaných místech.

1.15 Konečný argument EPSO, že příslušná pravidla jsou uvedena v oznámeních o výběrových řízeních a že se od nich EPSO nemůže odchýlit, není přesvědčivý. Zaprvé, požadavky oznámení o výběrovém řízení mohou zahrnovat případy nesprávného úředního postupu. Za druhé a co je nejdůležitější, šetření veřejné ochránkyně práv týkající se této stížnosti a jeho příslušného návrhu doporučení se netýkalo konkrétních výběrových řízení, ale spíše on-line systému EPSO pro podávání přihlášek a informování o otevřených výběrových řízeních obecně.

1.16 S ohledem na výše uvedené veřejný ochránce práv trvá na svém zjištění nesprávného úředního postupu, které učinil ve svém návrhu doporučení, tj. že skutečnost, že EPSO nestanoví výjimku pro osoby (bez zdravotního postižení), které mají značné a objektivně odůvodnitelné obtíže s přístupem k internetu, není slučitelná se zásadou nediskriminace a představuje případ nesprávného úředního postupu. Veřejná ochránkyně práv vyjadřuje politování nad tím, že ačkoli se snažil úřadu EPSO pomoci vyhnout se případné odpovědnosti v důsledku jeho současné politiky, úřad EPSO na úsilí veřejné ochránkyně práv nereagoval pozitivně.

1.17 Podle čl. 8 odst. 4 rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv, kterým se přijímají prováděcí ustanovení (23), pokud se veřejný ochránce práv domnívá, že podrobné stanovisko orgánu k jeho návrhu doporučení není uspokojivé, může v souvislosti s nesprávným úředním postupem vypracovat zvláštní zprávu pro Evropský parlament. Ve své výroční zprávě za rok 1998 veřejný ochránce práv poukázal na to, že možnost předložit zvláštní zprávu Evropskému parlamentu má pro jeho práci neocenitelnou hodnotu. Dodal, že zvláštní zprávy by proto neměly být předkládány příliš často, ale pouze ve vztahu k důležitým záležitostem, v nichž byl Parlament schopen přijmout opatření s cílem pomoci veřejnému ochránci práv (24). Výroční zpráva za rok 1998 byla předložena Evropskému parlamentu, který ji schválil.

1.18 Veřejný ochránce práv konstatuje, že kromě této stížnosti neobdržel žádnou další stížnost týkající se záležitosti uvedené v bodě 1.16 výše. Kromě toho neexistují žádné důkazy o počtu potenciálních uchazečů, kterým mohlo být zabráněno přihlásit se do úřadu EPSO a účastnit se výběrových řízení z důvodu jejich potíží se získáním přístupu k internetu. Přístup k internetu se neustále zvyšuje. Za těchto okolností se veřejný ochránce práv domnívá, že by nebylo odůvodněné předkládat Parlamentu zvláštní zprávu. Proto níže učiní relevantní kritickou poznámku. Parlament bude informován o výsledku šetření veřejného ochránce práv v této věci prostřednictvím výroční zprávy veřejného ochránce práv za rok 2007.

2 Závěr

2.1 Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti je nezbytné učinit následující kritickou poznámku:

Skutečnost, že EPSO nestanoví výjimku pro osoby (bez zdravotního postižení), které mají značné a objektivně odůvodnitelné obtíže s přístupem k internetu, není slučitelná se zásadou nediskriminace a představuje nesprávný úřední postup.

2.2 S ohledem na výše uvedené veřejný ochránce práv případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován ředitel úřadu EPSO.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Dokument Eurostatu s názvem „Statistika informační společnosti, 15/2003“.

(2) KOM(2000) 20 v konečném znění.

(3) Úř. věst. 2000, C 116 A.

(4) Úř. věst. 2003, C 267 A.

(5) Úř. věst. 2002, C 18 A.

(6) Úř. věst. 2005, C 12 A.

(7) Úř. věst. 2001, C 195 A.

(8) Úř. věst. 2003, C 180 A.

(9) V době, kdy úřad EPSO předložil své stanovisko ke stížnosti, byl údaj pro EPSO/AST/4/05 předběžný, neboť uchazeči tohoto výběrového řízení ještě nebyli pozváni ke zkouškám. Úřad EPSO však vysvětlil, že použití průměrné míry účasti na výběrových řízeních zahájených po zavedení on-line systému (47 %) je spolehlivým odhadem.

(10) Dokument Eurostatu s názvem "Využívání internetu jednotlivci a podniky 2004, 18/2005".

(11) Procentní podíly odpovídají podílu jednotlivců používajících internet v roce 2004.

(12) Úř. věst. 2003 C 180 A.

(13) Viz například věc C-344/04, International Air Transport Association, Sb. rozh. 2006, s. I-403, bod 95.

(14) Viz rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Elkaïm a Mazuel v. Komise, T-173/99, Recueil FP, s. I-A-101 a II-433, bod 87; věc T-5/04 Scano v. Komise, rozsudek ze dne 13. července 2005, dosud nezveřejněný; Věc T-165/03, Vonier v. Komise, Sb. VS s. I-A-343 a II-1575.

(15) Dokumenty Eurostatu nazvané "Využívání internetu jednotlivci a podniky 2004, 18/2005" a "Digitální propast v Evropě, 38/2005".

(16) Dokument Eurostatu nazvaný "Digitální propast v Evropě, 38/2005".

(17) Viz například oznámení o výběrovém řízení EPSO/A/11/03, kde se uvádí: „Jestliže [jeden z nich] má zdravotní postižení, které mu brání v elektronické registraci, [jeden z nich] si může vyžádat pouze písemnou tištěnou verzi formuláře, kterou [jeden z nich] vyplní, podepíše a zašle doporučeným dopisem s poštovním razítkem nejpozději do 30. září 2003.“

(18) Viz například věc C-344/04, International Air Transport Association, Sb. rozh. 2006, s. I-403, bod 95.

(19) Viz rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Elkaïm a Mazuel v. Komise, T-173/99, Recueil FP, s. I-A-101 a II-433, bod 87; věc T-5/04 Scano v. Komise, rozsudek ze dne 13. července 2005, dosud nezveřejněný; Věc T-165/03, Vonier v. Komise, Sb. VS s. I-A-343 a II-1575.

(20) Dokumenty Eurostatu nazvané "Využívání internetu jednotlivci a podniky 2004, 18/2005" a "Digitální propast v Evropě, 38/2005".

(21) Dokument Eurostatu nazvaný "Digitální propast v Evropě, 38/2005".

(22) Viz například oznámení o výběrovém řízení EPSO/A/11/03, kde se uvádí: „Pokud [jeden z nich] má zdravotní postižení, které mu brání v elektronické registraci, může [jeden z nich] požádat pouze o písemnou tištěnou verzi formuláře, kterou [jeden z nich] vyplní, podepíše a vrátí doporučeným dopisem s poštovním razítkem nejpozději do 30. září 2003.“

(23) Přijato dne 8. července 2002 a pozměněno rozhodnutím veřejného ochránce práv ze dne 5. dubna 2004.

(24) Výroční zpráva za rok 1998, s. 27-28.