Štrasburk 15. prosince 2005

Vážený pane M.,

Dne 11. listopadu 2004 jste podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv, v níž jste tvrdil, že Komise řádně nevyřídila vaše stížnosti týkající se toho, že vás řecké orgány neuznaly jako chemického inženýra na základě vaší odborné kvalifikace získané ve Spojeném království jako materiálového inženýra, a zejména že výklad směrnice 89/48/EHS ze strany Komise, pokud jde o váš případ, byl příliš zjednodušen.

Dne 20. prosince 2004 jsem předal stížnost předsedovi Evropské komise. Komise zaslala své stanovisko dne 5. dubna 2004. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 30. května 2005.

Dne 15. listopadu 2005 jste byl e-mailem požádán, abyste veřejnému ochránci práv objasnil, zda jste podal žalobu k řeckému soudu ve věci odmítnutí řeckých orgánů uznat vás za chemického inženýra. E-mailem ze dne 23. listopadu 2005 jste mě informoval, že jste podal u Státní rady Řecka žalobu na zrušení rozhodnutí Rady pro uznávání profesní rovnocennosti vysokoškolských diplomů č. 64/2003, které se týkalo Vašeho případu. Na žádost jsem obdržel od Státní rady Řecka kopii tohoto opatření.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny. Aby se předešlo nedorozumění, je důležité připomenout, že Smlouva o ES zmocňuje veřejného ochránce práv zkoumat možné případy nesprávného úředního postupu pouze při činnosti orgánů a institucí Společenství. Statut evropského veřejného ochránce práv výslovně stanoví, že stížnost veřejnému ochránci práv nelze podat na žádný jiný orgán nebo osobu. Šetření veřejné ochránkyně práv týkající se Vaší stížnosti byla proto zaměřena na posouzení, zda nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu při činnosti Komise.

Stížnost

Dne 6. prosince 2001 podal stěžovatel u příslušného řeckého orgánu, Rady pro uznávání rovnocennosti vysokoškolských diplomů (dále jen „SAEI“), žádost o uznání svého práva vykonávat v Řecku povolání chemického inženýra na základě vysokoškolských diplomů a odborné kvalifikace, které získal ve Spojeném království (dále jen „Spojené království“). Rozhodnutím 64/2003 SAEI výše uvedenou žádost stěžovatele zamítl, protože stěžovatel nezískal potřebnou odbornou kvalifikaci k výkonu povolání chemického inženýra ve Spojeném království. Dopisy ze dne 12. července 2002 a 18. září 2002 si stěžovatel stěžoval Evropské komisi na skutečnost, že Řecko porušilo jeho práva podle Smlouvy o ES a směrnice Rady 89/48/EHS ze dne 21. prosince 1998 o obecném systému pro uznávání vysokoškolských diplomů vydaných po ukončení nejméně tříletého odborného vzdělávání a přípravy (1) (směrnice 89/48/EHS) vykonávat v Řecku povolání chemického inženýra na základě vysokoškolských diplomů a odborné kvalifikace, které získal ve Spojeném království. V návaznosti na rozsáhlou korespondenci mezi stěžovatelem a Komisí informovala Komise stěžovatele dopisem ze dne 10. července 2003, že spis jeho případu zřejmě neobsahuje důkazy o údajném porušení práva Společenství, neboť ačkoli z dokumentu zaslaného „Engineering Council“ Spojeného království vyplývá, že stěžovatel má nezbytnou kvalifikaci pro výkon povolání „Materials Engineer“ se specializací na polymerní vědu a technologii ve Spojeném království, tentýž dokument neuvádí a) že rozsah činností spadajících do povolání „Materials Engineer“ je rovnocenný rozsahu činností odpovídajícího povolání „Chemical Engineer“ ve Spojeném království; nebo b) že stěžovatel měl nezbytnou kvalifikaci pro výkon povolání „chemického inženýra“ ve Spojeném království. V tomto ohledu Komise ve svém dopise ze dne 19. února 2003 adresovaném stěžovateli uvedla, že na základě informací poskytnutých britským "Institution of Chemical Engineers" a řeckými orgány by zápis stěžovatele jako "Chartered Chemical Engineer" ve Spojeném království pravděpodobně usnadnil uznání jeho odborné kvalifikace v Řecku.

Dopisy ze dne 13. září 2004 a 12. října 2004 stěžovatel zpochybnil způsob, jakým Komise v jeho případě vykládala a uplatňovala právo Společenství, přičemž v podstatě tvrdil, že a) vzhledem k tomu, že "Engineering Council" Spojeného království, která reguluje inženýrské povolání ve Spojeném království, potvrdila, že "je oprávněn vykonávat regulované povolání materiálového inženýra se specializací na vědu o polymerech a technologii"a že "výše uvedené odborné uznání je na stejné úrovni jako u chemického inženýra", mělo by být jeho povolání považováno za rovnocenné / rovnocenné povolání "chemického inženýra"; a b) měl právo být v Řecku uznán jako „chemický inženýr se specializací na vědu o materiálech a technologii“. Stěžovatel poukázal na to, že jeho spolužák, který měl ve Spojeném království naprosto stejnou akademickou kvalifikaci a profesní práva jako on sám, byl takto uznán.

Ve své odpovědi ze dne 20. října 2004 Komise potvrdila, že není schopna podniknout žádné další kroky týkající se případu stěžovatele, a poznamenala, že a) pro účely směrnice 89/48/EHS nelze „inženýrské povolání“ považovat za jediné povolání, neboť zahrnuje řadu různých specializací, které se v jednotlivých členských státech liší; b) britské orgány nepotvrdily, že žadatel byl ve Spojeném království plně kvalifikován jako chemický inženýr; c) dopis Inženýrské rady Spojeného království ze dne 23. května 2003 pouze potvrdil, že stěžovatel je oprávněn vykonávat povolání materiálového inženýra ve Spojeném království a že jeho profesní uznání je "na úrovni odpovídající" chemickému inženýrovi, což neznamená, že oblast činností obou profesí je stejná nebo že stěžovatel je oprávněn vykonávat povolání chemického inženýra ve Spojeném království; d) pokud jde o argument předložený stěžovatelem, že ostatní materiáloví inženýři byli v Řecku uznáni jako chemičtí inženýři se specializací na vědu o materiálech a technologii, nemohla být na tomto základě bez dalších informací zjištěna žádná diskriminace, vzhledem k tomu, že i) skutečnost, že těmto osobám bylo řeckými orgány uděleno akademické uznání jejich kvalifikace, nespadá do oblasti působnosti směrnice 89/48 a nemůže ovlivnit výklad této směrnice; a ii) v dopise stěžovatele ze dne 22. července 2002 bylo uvedeno, že tyto osoby vykonávaly i jiná povolání spojená s povoláním materiálového inženýra.

Následně dne 11. listopadu 2004 podal stěžovatel stížnost evropskému veřejnému ochránci práv (2), v níž tvrdil, že se Komise řádně nezabývala jeho výše uvedenými stížnostmi týkajícími se toho, že ho řecké orgány neuznaly jako chemického inženýra na základě jeho odborné kvalifikace získané ve Spojeném království jako materiálového inženýra, a zejména že výklad směrnice 89/48/EHS ze strany Komise, pokud jde o jeho případ, byl příliš zjednodušen.

Šetření

Stanovisko Komise

Ve svém stanovisku ze dne 18. března 2005 Komise shrnula následující připomínky týkající se případu stěžovatele. Účelem směrnice 89/48/EHS je umožnit osobě plně kvalifikované v jednom členském státě k výkonu povolání vykonávat stejné povolání v jiném členském státě. V Řecku profese polymerního inženýra neexistuje, ale existuje širší profese chemického inženýra. Ve Velké Británii existují obě profese. Stěžovatel požádal řecké orgány o uznání svého práva vykonávat v Řecku povolání chemického inženýra. Zjišťování shody mezi povoláními v členských státech je obzvláště složitým úkolem v oblasti inženýrství, neboť existuje mnoho odvětví organizovaných různými způsoby v členských státech, která lze považovat za různá povolání. V takových složitých případech nemají útvary Komise technickou způsobilost nezbytnou k určení, které povolání je v členském státě A povoláním odpovídajícím povolání, které by odborník chtěl vykonávat v členském státě B. Vzhledem k tomu, že pravomoc organizovat povolání náleží členským státům, může být tato analýza založena pouze na informacích poskytnutých příslušnými vnitrostátními orgány.

Pokud jde o případ stěžovatele, britský Institution of Chemical Engineers v e-mailu ze dne 7. února 2003 uvedl, že „standard akademické kvalifikace a způsobilosti a odborné přípravy a zkušeností požadovaných pro registraci jako odborný člen Ústavu pro materiály je srovnatelný s standardem požadovaným pro registraci jako autorizovaný chemický inženýr u IChemE. Registrace jako autorizovaný chemický inženýr však může vyžadovat získání kvalifikace v jiném předmětu a získání způsobilosti, odborné přípravy a zkušeností v jiném oboru. Chemické inženýrství je rozmanitá profese a autorizovaní chemičtí inženýři pracují v mnoha různých oblastech a je možné, že někdo, kdo pracuje jako "polymerový inženýr", by se mohl kvalifikovat jako autorizovaný chemický inženýr. Bylo by na jednotlivci, aby prokázal, že může splnit požadavky našeho orgánu.“Na základě těchto vysvětlení se řecké orgány domnívaly, že stěžovatel nebyl ve Spojeném království kvalifikován jako „chemický inženýr“, a proto neměl nárok na uznání své kvalifikace za účelem výkonu povolání chemického inženýra v Řecku na základě směrnice 89/48/EHS. S ohledem na informace poskytnuté britskými orgány Komise zjistila, že v tomto případě nebylo zjištěno žádné porušení práva Společenství. Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že byl diskriminován, protože jiní materiáloví inženýři s přesně stejnými akademickými kvalifikacemi a profesními právy ve Spojeném království byli v Řecku uznáni jako chemičtí inženýři se specializací na materiálové vědy a technologie, Komise zopakovala, co uvedla ve svém dopise ze dne 20. října 2004 (viz výše písmeno d)).

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel předložil rozsáhlé a podrobné připomínky (ze dne 30. května 2005) ke stanovisku Komise, přičemž se dovolával porušení a nesprávného použití směrnice 89/48 ze strany Komise, a to na základě těchto argumentů:

a) Řecko řádně neprovedlo směrnici 89/48;

b) Odpověď Komise na jeho výše uvedený argument, že byl řeckými orgány diskriminován, vycházela z nesprávného výkladu jeho dopisu ze dne 22. července 2002;

c) Profese inženýra se specializací na vědu o polymerních materiálech a technologii existuje v Řecku jako regulované povolání ve smyslu směrnice 89/48/EHS a Komise měla mít za to, že SAEI je povinna přezkoumat, která z devíti specializací inženýrů stanovených řeckými právními předpisy je nejblíže jeho celkové odborné kvalifikaci, a klasifikovat jej jako inženýra s touto specializací;

d) Licence k výkonu regulovaného povolání chemického inženýra ve Spojeném království není předpokladem pro to, aby řecké orgány uznaly jeho odbornou kvalifikaci (chemického) polymerního inženýra;

e) Výše uvedený e-mail britského Institution of Chemical Engineers ze dne 7. února 2003 byl Komisí nesprávně vyložen a byl mu sdělen až v říjnu 2004, čímž bylo porušeno jeho právo na obhajobu;

f) Chemický inženýr a Polymer Engineer nejsou ve Spojeném království dvě zcela odlišné profese, a jak jasně navrhl britský Institution of Chemical Engineers, Polymer Engineer může být registrován jako Chartered Chemical Engineer, pokud splňuje požadavky instituce;

g) Komise nepřímo schválila žádost řeckých orgánů o akademickou rovnocennost jeho diplomů jako podmínku pro uznání profesní rovnocennosti jeho kvalifikací; a

h) Komise nesprávně ignorovala skutečnost, že SAEI nezohlednila jeho odbornou praxi v Řecku jako vyrovnávací faktor.

Kromě toho stěžovatel ve svém vyjádření tvrdí, že za předpokladu, že by se na jeho případ nevztahovala směrnice 89/48, měla Komise uznat, že SAEI měl uznat jeho odbornou kvalifikaci na základě článků 43 a 47 Smlouvy o ES, jak je vykládá Soudní dvůr ve věcech 340/89 Vlassopoulou (3), C-319/92 Haim (4) a C-238/98 Hocsman (5). Závěrem stěžovatel poukazuje na to, že by se mělo mít za to, že se Komise úmyslně nechala klamat podnikem SAEI, neboť sama Komise uznala, že se opírá pouze o informace, které jí poskytly příslušné orgány, a to na základě „super zjednodušeného“ výkladu zásad a ustanovení směrnice, který přijala v jeho případě, a tudíž pro povolání inženýra, a na základě zjevného porušení zásady zákazu diskriminace.

Další šetření

V dopise ze dne 12. července 2002 zaslaném Komisi stěžovatel mimo jiné uvedl, že pokud se SAEI rozhodne zamítnout jeho žádost ze dne 6. prosince 2001 o uznání jeho práva vykonávat v Řecku povolání chemického inženýra, napadne legalitu takového rozhodnutí u řeckých soudů. Dne 15. listopadu 2005 byl tedy stěžovatel prostřednictvím e-mailu požádán, aby veřejnému ochránci práv objasnil, zda podal u řeckého soudu žalobu týkající se zamítnutí jeho výše uvedené žádosti. Následně stěžovatel e-mailem zaslaným dne 23. listopadu 2005 informoval veřejného ochránce práv, že podal u Státní rady Řecka žalobu na neplatnost rozhodnutí 64/2003 SAEI (pod registračním číslem 6348/2.9.2003). Ve stejném e-mailu stěžovatel uvedl, že řecká Státní rada se jeho případem již zabývala ve svých rozhodnutích 4753/1997 a 2070/1999, a navrhl, aby byla použitelná směrnice 89/48/EHS. Stěžovatel dále uvedl, že se domnívá, že zásah Komise by mohl být účinným prostředkem k odstranění svévole řeckých orgánů v jeho případě a že Státní rada nebude zkoumat, zda Komise plnila své povinnosti strážkyně Smlouvy o ES.

Na svou žádost obdržel veřejný ochránce práv od Státní rady Řecka kopii výše uvedené žaloby podané stěžovatelem. Stěžovatel v této žalobě zpochybňuje legalitu rozhodnutí SZI č. 64/2003, přičemž se dovolává porušení a nesprávného použití směrnice 89/48, a to na základě následujících argumentů:

a) Řecko řádně neprovedlo směrnici 89/48;

b) Povolání inženýra se specializací na vědu o polymerních materiálech a technologii existuje v Řecku jako regulované povolání ve smyslu směrnice 89/48/EHS a SAEI měl přezkoumat, která z devíti specializací inženýrů stanovených řeckými právními předpisy je nejblíže jeho celkové odborné kvalifikaci, a klasifikovat jej jako inženýra této specializace;

c) Licence k výkonu regulovaného povolání chemického inženýra ve Spojeném království není předpokladem pro to, aby řecké orgány uznaly jeho odbornou kvalifikaci (chemického) polymerního inženýra;

d) Napadené rozhodnutí se opírá o dokument britského Institution of Chemical Engineers, který mu nebyl předán, čímž bylo porušeno jeho právo na obhajobu;

e) Chemický inženýr a polymerní inženýr nejsou ve Spojeném království dvě zcela odlišné profese;

f) Napadené rozhodnutí nemohlo vyžadovat akademickou rovnocennost jeho diplomů jako podmínku pro uznání profesní rovnocennosti jeho kvalifikací; a

g) SAEI nezohlednil jeho odbornou praxi v Řecku jako vyrovnávací faktor.

Stěžovatel dále tvrdí, že za předpokladu, že se na jeho případ nevztahuje směrnice 89/48, měl SAEI uznat jeho odbornou kvalifikaci na základě článků 43 a 47 Smlouvy o ES, jak je vykládá Soudní dvůr ve věcech 340/89 Vlassopoulou (6), C-319/92 Haim (7) a C-238/98 Hocsman (8).

ROZHODNUTÍ

1 Údajné nevyřízení stížnosti stěžovatele na porušení právních předpisů podané Komisi

1.1 Dne 6. prosince 2001 podal stěžovatel u příslušného řeckého orgánu, Rady pro uznávání rovnocennosti vysokoškolských diplomů (dále jen "SAEI"), žádost o uznání jeho práva vykonávat v Řecku povolání chemického inženýra na základě vysokoškolských diplomů a odborné kvalifikace, které získal ve Spojeném království (dále jen "UK"). Rozhodnutím 64/2003 SAEI výše uvedenou žádost stěžovatele zamítl, protože stěžovatel nezískal potřebnou odbornou kvalifikaci k výkonu povolání chemického inženýra ve Spojeném království. Dopisy ze dne 12. července 2002 a 18. září 2002 si stěžovatel stěžoval Evropské komisi na skutečnost, že Řecko porušilo jeho práva podle Smlouvy o ES a směrnice Rady 89/48/EHS ze dne 21. prosince 1998 o obecném systému pro uznávání vysokoškolských diplomů vydaných po ukončení nejméně tříletého odborného vzdělávání a přípravy (9) (dále jen "směrnice 89/48/EHS") vykonávat v Řecku povolání chemického inženýra na základě vysokoškolských diplomů a odborné kvalifikace, které získal ve Spojeném království. Po rozsáhlé korespondenci mezi stěžovatelem a Komisí informovala Komise stěžovatele dopisem ze dne 10. července 2003, že spis jeho případu zřejmě neobsahuje důkazy o údajném porušení práva Společenství. Dopisy ze dne 13. září 2004 a 12. října 2004 stěžovatel zpochybnil způsob, jakým Komise v jeho případě vykládala a uplatňovala právo Společenství. Ve své odpovědi ze dne 20. října 2004 Komise potvrdila, že není schopna podniknout žádné další kroky týkající se případu stěžovatele. Následně dne 11. listopadu 2004 podal stěžovatel stížnost evropskému veřejnému ochránci práv, v níž tvrdil, že se Komise řádně nezabývala jeho výše uvedenými stížnostmi týkajícími se toho, že ho řecké orgány neuznaly jako chemického inženýra na základě jeho odborné kvalifikace získané ve Spojeném království jako materiálového inženýra, a zejména že výklad směrnice 89/48/EHS ze strany Komise, pokud jde o jeho případ, byl příliš zjednodušen.

1.2 Ve svém stanovisku ze dne 18. března 2005 Komise vysvětlila a obhájila své kroky při vyřizování stížnosti stěžovatele na porušení právních předpisů.

1.3 Stěžovatel předložil rozsáhlé a podrobné připomínky (ze dne 30. května 2005) ke stanovisku Komise, přičemž se na základě několika argumentů dovolával porušení a nesprávného použití směrnice 89/48 ze strany Komise. Kromě toho stěžovatel ve svém vyjádření tvrdí, že za předpokladu, že by se na jeho případ nevztahovala směrnice 89/48, měla Komise připustit, že SAEI měl uznat jeho odbornou kvalifikaci na základě článků 43 a 47 Smlouvy o ES, jak jsou vykládány Soudním dvorem Společenství ve věcech 340/89 Vlassopoulou (10), C-319/92 Haim (11) a C-238/98 Hocsman (12). Závěrem stěžovatel poukazuje na to, že by se mělo mít za to, že se Komise úmyslně nechala klamat podnikem SAEI, neboť sama Komise uznala, že se opírá pouze o informace, které jí poskytly příslušné orgány, a to na základě „super zjednodušeného“ výkladu zásad a ustanovení směrnice, který přijala v jeho případě, a tudíž pro povolání inženýra, a na základě zjevného porušení zásady zákazu diskriminace.

1.4 V dopise ze dne 12. července 2002 zaslaném Komisi stěžovatel mimo jiné uvedl, že pokud se SAEI rozhodne zamítnout jeho žádost ze dne 6. prosince 2001 o uznání jeho práva vykonávat v Řecku povolání chemického inženýra, napadne legalitu takového rozhodnutí u řeckých soudů. Dne 15. listopadu 2005 byl tedy stěžovatel prostřednictvím e-mailu požádán, aby veřejnému ochránci práv objasnil, zda podal u řeckého soudu žalobu týkající se zamítnutí jeho výše uvedené žádosti. Následně stěžovatel e-mailem zaslaným dne 23. listopadu 2005 informoval veřejného ochránce práv, že podal u Státní rady Řecka žalobu na neplatnost rozhodnutí 64/2003 SAEI (pod registračním číslem 6348/2.9.2003). Ve stejném e-mailu stěžovatel uvedl, že řecká Státní rada se jeho případem již zabývala ve svých rozhodnutích 4753/1997 a 2070/1999, a navrhl, aby byla použitelná směrnice 89/48/EHS. Stěžovatel dále uvedl, že se domnívá, že zásah Komise by mohl být účinným prostředkem k odstranění svévole řeckých orgánů v jeho případě a že Státní rada nebude zkoumat, zda Komise plnila své povinnosti strážkyně Smlouvy o ES.

1.5 Pokud jde o odkazy stěžovatele na rozhodnutí 4753/1997 a 2070/1999 řecké Státní rady, veřejný ochránce práv konstatuje, že řecká Státní rada ve svém rozhodnutí 4753/1997 pouze konstatovala, že s ohledem na diplomy, které stěžovatel získal ve Spojeném království, má stěžovatel aktivní legitimaci k podání žaloby na neplatnost toho, že vláda neprovedla směrnici 89/48/EHS do řeckého právního řádu, s cílem pokračovat na základě této směrnice v uznávání jeho odborné kvalifikace chemického inženýra v Řecku. Státní rada však ve svých rozhodnutích 4753/1997 a 2070/1999 výslovně neuvedla ani nenaznačila, že by se směrnice 89/48/EHS skutečně vztahovala na případ stěžovatele.

1.6 Kromě toho veřejný ochránce práv na svou žádost obdržel od Státní rady Řecka kopii výše uvedené žaloby podané stěžovatelem. Stěžovatel v této žalobě zpochybňuje legalitu rozhodnutí SZI č. 64/2003, přičemž se dovolává porušení a nesprávného použití směrnice 89/48, a to na základě několika argumentů, které jsou v podstatě totožné s argumenty uvedenými ve stížnosti stěžovatele veřejnému ochránci práv a v jeho připomínkách ke stanovisku Komise. Kromě toho stěžovatel v téže žalobě tvrdí, že za předpokladu, že by se na jeho případ nevztahovala směrnice 89/48, měl SAEI uznat jeho odbornou kvalifikaci na základě článků 43 a 47 Smlouvy o ES, jak je vykládá soud Společenství ve věcech 340/89 Vlassopoulou (13), C-319/92 Haim (14) a C-238/98 Hocsman (15).

1.7 Článek 195 ES stanoví, že "[v] souladu se svými povinnostmi provádí evropský veřejný ochránce práv šetření, která považuje za odůvodněná [...] „Kromě toho čl. 3 odst. 1 statutu evropského veřejného ochránce práv stanoví, že „[v]eřejný ochránce práv provádí z vlastního podnětu nebo na základě stížnosti veškerá šetření, která považuje za odůvodněná, aby objasnil podezření na nesprávný úřední postup při činnosti orgánů a institucí Společenství.“ Při rozhodování o tom, zda je další šetření a posouzení stížnosti odůvodněné, veřejný ochránce práv zkoumá zejména to, zda posouzení opodstatněnosti stížnosti zahrnuje přezkum právních nebo skutkových otázek vznesených v rámci žaloby podané k soudu Společenství nebo vnitrostátnímu soudu (16). To je o to důležitější, pokud se stížnost týká otázek týkajících se výkladu a uplatňování vnitrostátních právních předpisů, neboť vnitrostátní soudy mají k řešení těchto otázek lepší postavení než evropský veřejný ochránce práv.

1.8 Po pečlivém přezkoumání stížnosti stěžovatele, jeho připomínek ke stanovisku Komise a žaloby na neplatnost rozhodnutí 64/2003 SAEI, kterou stěžovatel podal u Státní rady Řecka dne 2. září 2004, veřejný ochránce práv konstatuje, že posouzení opodstatněnosti tvrzení stěžovatele, že Komise řádně nevyřídila jeho stížnosti, jelikož v jeho případě řádně nevyložila a neuplatnila směrnici 89/48/EHS a články 43 a 47 Smlouvy o ES, by zahrnovalo důkladné přezkoumání otázek vznesených v žalobě stěžovatele u Státní rady Řecka, včetně mimo jiné otázek týkajících se výkladu a uplatňování řeckých právních předpisů týkajících se regulace profesních činností "materiálního inženýra se specializací na polymerní vědu a technologii" v Řecku a jejich vztahu k činnostem, které spadají do působnosti povolání chemického inženýra, jak je v tomto členském státě upraveno. Za těchto okolností, a ačkoli „skutečnosti uváděné“ stěžovatelem nejsou předmětem výše uvedeného soudního řízení (17), neboť Komise není účastníkem tohoto řízení, dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že další šetření a posouzení výše uvedeného tvrzení není odůvodněné, neboť by v podstatě představovalo zdvojení soudních řízení zahájených stěžovatelem u řecké Státní rady. Veřejný ochránce práv nicméně konstatuje, že stěžovatel může svou stížnost veřejnému ochránci práv po ukončení tohoto soudního řízení obnovit, zejména pokud Komise nepřehodnotí svou odpověď na jeho stížnost pro porušení právních předpisů nebo zachová stanoviska přijatá v odpovědích zvažovaných v tomto rozhodnutí, a to navzdory skutečnosti, že mu byl oznámen konečný rozsudek vydaný Státní radou Řecka v jeho případě nebo rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce, které může být vydáno na žádost řecké Státní rady v souvislosti s jeho případem, což zpochybňuje vhodnost jeho odpovědi na stížnost stěžovatele pro porušení právních předpisů.

1.9 Stěžovatel ve svém vyjádření ke stanovisku Komise poprvé uvedl, že a) Komise nesprávně vyložila jeho dopis ze dne 22. července 2002; a b) výše uvedený e-mail britského Institution of Chemical Engineers ze dne 7. února 2003, na který se Komise odvolává, mu byl sdělen až v říjnu 2004, čímž bylo porušeno jeho právo na obhajobu. Veřejný ochránce práv poukazuje na to, že tato tvrzení, která se týkají postojů Komise ve výše uvedených dopisech ze dne 20. října 2004 a 10. července 2003, vyvolávají další otázky týkající se řádného vyřizování stížnosti stěžovatele na porušení právních předpisů a nezdá se, že by jim předcházely vhodné administrativní přístupy, jak vyžaduje čl. 2 odst. 4 statutu evropského veřejného ochránce práv. Za těchto okolností veřejný ochránce práv nezahájí šetření výše uvedených nových tvrzení. Veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel má možnost podat novou stížnost, pokud se chce těmito obviněními zabývat.

2 Závěr

Na základě výše uvedených skutečností veřejný ochránce práv shledává, že další šetření a posouzení stížnosti není odůvodněné. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

DALŠÍ POZNÁMKA

Stěžovatel může svou stížnost veřejnému ochránci práv obnovit po ukončení soudního řízení, které zahájil u Státní rady Řecka, zejména pokud Komise znovu nepřehodnotí svou odpověď na jeho stížnost pro porušení právních předpisů nebo zachová stanoviska přijatá v této odpovědi navzdory skutečnosti, že jí byl oznámen konečný rozsudek vydaný Státní radou Řecka v jeho případě nebo rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce, které může být vydáno na žádost Státní rady Řecka v souvislosti s jeho případem, což zpochybňuje správnost jeho odpovědi na stížnost stěžovatele pro porušení právních předpisů.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Úř. věst. L 19/24.01.1989, s. 16.

(2) Dne 19. září 2005 podal stěžovatel veřejnému ochránci práv podobnou stížnost (2822/2004/JMA), která byla odmítnuta jako nepřípustná, protože nic nenasvědčovalo tomu, že by stížnosti předcházely vhodné administrativní postupy u Komise.

(3) Věc 340/89, Vlassopoulou, Sb. rozh. 1991, s. 2357.

(4) Rozsudek Soudního dvora ve věci Haim, C-319/92, Recueil 1994, s. I-425 (dále jen „rozsudek Haim I“).

(5) Věc C-238/98 Hocsman, Sb. rozh. 2000, s. I-6623.

(6) Věc 340/89, Vlassopoulou, Sb. rozh. 1991, s. 2357.

(7) Rozsudek Soudního dvora ve věci Haim, C-319/92, Recueil 1994, s. I-425 („Haim I“).

(8) Věc C-238/98 Hocsman, Sb. rozh. 2000, s. I-6623.

(9) Úř. věst. L 19/24.01.1989, s. 16.

(10) Věc 340/89 Vlassopoulou, Sb. rozh. 1991, s. 2357.

(11) Rozsudek Soudního dvora ve věci Haim, C-319/92, Recueil 1994, s. I-425 (dále jen "rozsudek Haim I").

(12) Rozsudek Soudního dvora ve věci Hocsman, C-238/98, Recueil 2000, s. I-6623.

(13) Věc 340/89 Vlassopoulou, Sb. rozh. 1991, s. 2357.

(14) Rozsudek Soudního dvora ve věci Haim, C-319/92, Recueil 1994, s. I-425 (dále jen "rozsudek Haim I").

(15) Rozsudek Soudního dvora ve věci Hocsman, C-238/98, Recueil 2000, s. I-6623.

(16) Srov. např. rozhodnutí o stížnosti 803/2004/JMA, bod 1.8 (žaloba u soudu Společenství).

(17) Článek 195 Smlouvy o založení Evropského společenství zmocňuje evropského veřejného ochránce práv přijímat stížnosti "… týkající se případů nesprávného úředního postupu orgánů nebo institucí Společenství … s výjimkou případů, kdy tvrzené skutečnosti jsou nebo byly předmětem soudního řízení."