Štrasburk 15. prosince 2005

Vážený pane G.,

Dne 3. května 2004 jste jménem společnosti GFI Umwelt – Gesellschaft für Infrastruktur und Umwelt mbH podal stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv týkající se žádosti o přístup k dokumentům.

Dne 19. května 2004 jsem předal stížnost předsedovi Evropské komise. Komise zaslala své stanovisko dne 25. srpna 2004. Předala jsem Vám jej dne 30. srpna 2004 s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 27. září 2004. V těchto vyjádřeních jste předložil další tvrzení.

Dne 20. října 2004 jsem požádal Komisi, aby mi v souvislosti s Vaším případem poskytla další informace a aby se vyjádřila k dodatečnému tvrzení, které jste vznesl. Komise zaslala svou odpověď dne 14. prosince 2004. Předala jsem Vám jej dne 14. prosince 2004 s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 30. prosince 2004.

Dne 18. ledna 2005 jsem požádal Komisi o přístup ke spisu. Útvary v mé pravomoci provedly kontrolu příslušných dokumentů dne 22. února 2005. Kopie této zprávy Vám byla předána dne 28. února 2005 s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 9. března 2005.

Dne 29. dubna 2005 jsem Komisi zaslal návrh doporučení, v němž jsem ji požádal, aby do 31. července 2005 předložila podrobné stanovisko.

Sdělením ze dne 5. srpna 2005 mě generální sekretariát Komise informoval, že podrobné stanovisko bude odloženo.

Dne 31. srpna 2005 jste se písemně dotázal, zda byla odpověď Komise obdržena. Tento dopis byl mému úřadu doručen dne 7. září 2005. V telefonickém rozhovoru s panem Grillem z mých útvarů jste byl téhož dne informován, že Komise dosud neobdržela podrobné stanovisko.

Podrobné stanovisko Komise jsem obdržel dne 6. října 2005 (anglický originál) a dne 24. října 2005 (německý překlad). Předala jsem Vám jej dne 13. října 2005 (anglický originál) a dne 25. října 2005 (německý překlad) s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 7. listopadu 2005.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Úvod

Tato stížnost souvisí s jinou stížností (stížnost 402/2004/GG), kterou podal tentýž stěžovatel, německá společnost.

Stížnost 402/2004/GG

Dne 3. srpna 1999 uzavřela Komise smlouvu o poskytování služeb se společností Rhein-Ruhr Ingenieur-Gesellschaft mbH (dále jen „RRI“, německá společnost) jakožto vedoucím konsorcia zahrnujícího stěžovatele. Smlouva se týkala poskytnutí dvou odborníků z EU, spoluředitele a finančního/správního manažera pro technickou pomoc v rámci integrovaného environmentálního projektu Liaoning EU-Čína (LIEP), část: Řízení programové kanceláře a projektu environmentálního povědomí. Pan W., odborník zaměstnaný stěžovatelem, se stal finančním/správním ředitelem v září 2000. V návaznosti na dodatek ke smlouvě podepsané v září 2001 se pan W. stal zástupcem spoluředitele.

Dne 15. září 2003 informovala delegace Komise v Pekingu RRI doporučeným dopisem, že se rozhodla ukončit smlouvu na základě článku 15 této smlouvy a z důvodu, že zástupce spoluředitele nesplnil své úkoly upravené v dodatku č. 2. Komise vysvětlila, že ve dvou dopisech zaslaných dne 6. června 2002 a 30. ledna 2003 poukázala na to, že služby poskytnuté stěžovatelem nebyly poskytnuty ke spokojenosti Komise, a varovala, že pokud zástupce spoluředitele nesplní své povinnosti, bude mít za to, že konsorcium vedené RRI porušuje smlouvu.

Dopisem zaslaným dne 22. září 2003 RRI toto rozhodnutí zpochybnila a požádala Komisi, aby poskytla přesnější informace o jeho důvodech. Delegace ve své odpovědi ze dne 26. září 2003 poukázala na to, že zástupce spoluředitele má mimo jiné „odpovědnost za zadávání veřejných zakázek a uzavírání smluv“. Podle delegace odborník stěžovatele tuto povinnost nesplnil.

RRI zaslala dne 10. listopadu 2003 delegaci další dopis. Delegace ve své odpovědi ze dne 18. listopadu 2003 neuvedla žádné další podrobnosti o důvodech svého rozhodnutí vypovědět smlouvu.

V důsledku ukončení smlouvy o technické pomoci považoval stěžovatel za nezbytné ukončit pracovní smlouvu s panem W. Posledně uvedený podal proti tomuto rozhodnutí odvolání k Arbeitsgericht (pracovní soud) v Bonnu (Německo). Zdálo se, že v průběhu tohoto řízení musel stěžovatel poskytnout podrobné informace o údajném odmítnutí pana W. plnit své povinnosti.

Ve stížnosti 402/2004/GG stěžovatel v podstatě tvrdil, že Komise neposkytla dostatečně přesné informace o důvodech ukončení smlouvy o technické pomoci.

Veřejná ochránkyně práv rozhodla, že by mělo být provedeno šetření. Stížnost proto zaslal Komisi k vyjádření. Toto stanovisko bylo poté předáno stěžovateli k vyjádření. Na základě výsledků těchto šetření byla veřejná ochránkyně práv toho názoru, že Komise poskytla dostatečně přesné informace o důvodech ukončení smlouvy, a že tedy nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud jde o tvrzení stěžovatele. Věc byla proto uzavřena rozhodnutím ze dne 12. srpna 2004 (1).

Dopis stěžovatele ze dne 19. března 2004

Stěžovatel ve své stížnosti uvedl, že na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (2) (dále jen "nařízení č. 1049/2001") předložil Komisi žádost o přístup k dokumentům týkajícím se ukončení smlouvy v den, kdy se písemně obrátil na veřejného ochránce práv (5. února 2004).

V dalším dopise ze dne 19. března 2004 stěžovatel informoval veřejného ochránce práv, že tato žádost byla dne 26. února 2004 zamítnuta, že dne 4. března 2004 byla podána potvrzující žádost a že šetření veřejného ochránce práv by mělo být rozšířeno tak, aby zahrnovalo odmítnutí Komise poskytnout přístup.

Vzhledem k tomu, že v době, kdy stěžovatel napsal tento dopis, ještě neuplynula lhůta, v níž se Komise musela zabývat potvrzující žádostí v souladu s nařízením č. 1049/2001 (15 pracovních dnů po registraci), veřejná ochránkyně práv stěžovatele informovala, že se ještě nemůže tímto dalším tvrzením zabývat, ale že stěžovatel může tuto záležitost předložit znovu, jakmile uplyne příslušná lhůta, pokud Komise stále neodpoví.

K této výtce

Dopisem ze dne 3. května 2004 stěžovatel obnovil svou stížnost týkající se otázky přístupu k dokumentům a zdůraznil, že potvrzující žádost byla dne 26. dubna 2004 zamítnuta. Tento dopis byl proto zaevidován jako nová stížnost (stížnost 1368/2004/GG).

Komise ve svém rozhodnutí rozlišovala tři kategorie dokumentů. Dokumenty náležející do prvních dvou kategorií (1: smluvní dokumenty; 2: Korespondence týkající se plnění zakázky) byla uvedena, zatímco na dokumenty kategorie 3 se odkazovalo pouze obecně („různá korespondence, zejména elektronickou poštou, mezi různými osobami v souvislosti s plněním zakázky“). Komise uvedla, že otázka přístupu nemůže být posuzována s ohledem na konkrétní žadatele, jelikož zpřístupněné dokumenty jsou veřejně dostupné, a jsou tedy přístupné všem.

Poté, co Komise vyjádřila názor, že stěžovatel by již měl mít k dispozici dokumenty náležející do prvních dvou kategorií, vznesla následující připomínky týkající se všech dokumentů.

Dokumenty obsahovaly informace obchodní povahy o dotčených společnostech, znalcích a osobách. Poskytnutí přístupu k těmto dokumentům proto bránil čl. 4 odst. 2 nařízení, podle něhož se přístup odepře, pokud by zpřístupnění vedlo k porušení ochrany obchodních zájmů.

Zveřejnění by rovněž ohrozilo ochranu soukromí a osobnosti jednotlivých osob. To platilo zejména pro dokumenty obsahující jména určitých osob (v některých případech dokonce i jejich životopisy). Výjimka stanovená v čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení byla proto rovněž použitelná.

Částečný přístup nemohl být poskytnut vzhledem k tomu, že na všechny informace obsažené v těchto dokumentech, pokud jde o plnění smlouvy, se vztahovala potřeba chránit obchodní zájmy dotčených osob. Nic nenasvědčovalo tomu, že by existoval převažující veřejný zájem na zpřístupnění.

Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv uznal, že má k dispozici dokumenty náležející do prvních dvou kategorií, ale nemá k dispozici dokumenty náležející do třetí kategorie. Zdůraznila, že nemá zájem o žádné dokumenty týkající se třetích stran, ale pouze o dokumenty týkající se ukončení její „vlastní“ smlouvy. Stěžovatel rovněž uvedl, že odůvodnění Komise, pokud jde o ochranu soukromí a osobnosti pana W., je „groteskní“. Zdůraznil, že Komise odůvodnila své ukončení smlouvy údajným pochybením pana W., a zpochybnila tak jeho bezúhonnost mnohem hůře, než by bylo možné učinit jakýmkoli přístupem k dokumentům.

Stěžovatel dále tvrdil, že přístup Komise by učinil nařízení 1049/2001 bezpředmětným vzhledem k tomu, že většina dokumentů se týká osobních nebo obchodních zájmů třetích stran.

Stěžovatel tedy v podstatě tvrdil, že Komise porušila nařízení č. 1049/2001 tím, že odepřela přístup k dokumentům, o které požádala dopisy ze dne 5. února 2004 a 4. března 2004. Tvrdila, že Komise by měla poskytnout přístup k příslušným dokumentům.

Šetření

Stanovisko Komise

Komise ve svém stanovisku uvedla následující připomínky.

Pozměněné povinnosti pana W. byly stanoveny v dodatku ke smlouvě. Pan W. však nikdy nepřevzal nové povinnosti, možná proto, že jeho pracovní smlouva s konsorciem nebyla změněna tak, aby odrážela nový mandát. Delegace se snažila tuto záležitost vyjasnit, ale nikdy neobdržela jasnou odpověď. Tato situace vedla ke stížnostem nově přijatého spoluředitele a čínského ředitele. Komise se nakonec rozhodla smlouvu ukončit.

Žádost o přístup se týkala výměn, zejména elektronickou poštou, mezi jinými osobami zapojenými do provádění programu, přičemž poukázala na skutečnost, že pan W. nepřevzal nové povinnosti vyplývající z povýšení svého pracovního místa v pozměněném mandátu. Zveřejnění těchto zpráv by bylo pro pana W. jako jednotlivce škodlivé. Ovlivnilo by to jak jeho osobní integritu, tak jeho obchodní zájmy, pokud jde o jeho postavení na trhu práce. Komise měla za to, že je povinna chránit obchodní zájmy pana W., a nikoli zájmy jakékoli jiné strany. Nebylo důvodné se domnívat, že pan W. byl osobně odpovědný za skutečnost, že nový mandát nebyl dodržen. Jeho odmítnutí převzít nové povinnosti mohlo být způsobeno jeho smluvním postavením u RRI nebo stěžovatele.

Jakmile byl dokument zpřístupněn žadateli, stal se volným a přístup by měl být poskytnut jakémukoli jinému žadateli. Bylo zřejmé, že dokumenty, k nimž stěžovatel požádal o přístup, nemohou být zpřístupněny veřejnosti. Účelem žádosti bylo použít dokumenty v soudním řízení proti panu W. To nemělo nic společného s otevřeností a veřejným zájmem na zpřístupnění dokumentů v držení orgánů.

Na základě výše uvedených úvah Komise trvala na svém rozhodnutí nezpřístupnit dokumenty stěžovateli. Dodal, že dokumenty mohou být zpřístupněny soudnímu orgánu pouze na základě soudního příkazu k jejich předložení.

Připomínky stěžovatele

Ve svých připomínkách žadatel trval na svém podnětu a předložil následující další připomínky.

Názor Komise, že chování pana W. lze vysvětlit jeho údajně neuspokojivou pracovní smlouvou se stěžovatelem, byl čistě spekulativní. Dne 11. dubna 2002 stěžovatel poté, co kontaktoval pana W., informoval Komisi, že si je dobře vědom svých povinností. Její žádost o přístup ke zprávám o služební cestě týkajícím se projektu nebo alespoň k výňatkům z nich, které se týkaly údajně špatných výsledků pana W., však byla zamítnuta. Dne 5. února 2003 konsorcium na žádost delegace prohlásilo: „Vezměte prosím na vědomí, že smluvní ujednání mezi panem [W.] a [stěžovatelem] nemůže vyvolat žádné projektové překážky.“

Stěžovatel poukázal na to, že stanovisko, které Komise zaujala, pokud jde o přístup k dokumentům, ji vedlo k domněnce, že ukončení příslušné smlouvy z důvodu údajné nečinnosti pana W. nebylo v souladu se zákonem. Požádala proto veřejného ochránce práv, aby tuto otázku zahrnul do svého šetření. V této souvislosti stěžovatel uvedl, že je zvláštní, že o ukončení smlouvy bylo rozhodnuto poté, co si nový spoluředitel a čínský ředitel stěžovali. Stěžovatel zdůraznil, že nový spoluředitel je zaměstnancem společnosti, která konkuruje konsorciu.

Další šetření

Po pečlivém zvážení stanoviska Komise a připomínek stěžovatele se ukázalo, že jsou nutná další šetření.

Žádost o doplňující informace a o doplňující stanovisko

Veřejný ochránce práv proto požádal Komisi (1), aby vysvětlila, proč by skutečnost, že stěžovatel zamýšlel použít dokumenty, k nimž požádal o přístup v soudním řízení, měla být relevantní pro to, jak Komise vyřizuje žádosti podané podle nařízení č. 1049/2001, a (2), aby mu poskytla seznam dokumentů spadajících do kategorie 3 spolu s uvedením výjimek stanovených v nařízení č. 1049/2001 pro každý dokument nebo kategorii dokumentů, na jejichž základě se Komise domnívala, že stěžovateli nelze poskytnout přístup.

Veřejný ochránce práv rovněž požádal Komisi, aby poskytla stanovisko k dodatečnému tvrzení stěžovatele, podle něhož ukončení příslušné smlouvy z důvodu chování pana W. nebylo v souladu s právními předpisy.

Odpověď Komise

Komise ve své odpovědi uvedla následující připomínky.

K otázce přístupu k dokumentům

Podle čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1049/2001 nemusel žadatel při žádosti o přístup k dokumentům uvádět důvody. Zájmy žadatele proto nebyly v této souvislosti relevantní. Komise tím, že odkázala na to, jak stěžovatel zamýšlel využít příslušné dokumenty, měla na mysli, že tento účel nelze považovat za převažující veřejný zájem, který by převážil nad potřebou chránit obchodní zájmy druhé strany řízení.

Kategorie 3 dokumentů, k nimž stěžovatel požádal o přístup, obsahovala 16 dokumentů (3). Zpřístupnění těchto dokumentů by ohrozilo ochranu „soukromí a osobnosti jednotlivce, zejména v souladu s právními předpisy Společenství o ochraně osobních údajů“ (čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001). Ke zpřístupnění těchto údajů by mohlo dojít pouze tehdy, pokud by byly splněny podmínky pro nakládání s osobními údaji stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (4). Ustanovení čl. 8 písm. b) tohoto nařízení vyžadovalo, aby žadatel prokázal, že je nezbytné, aby mu byly osobní údaje předány, a požadovalo, aby se orgán ujistil, že předáním nebyly dotčeny oprávněné zájmy subjektu údajů.

K dodatečnému tvrzení stěžovatele

Smlouva o poskytování služeb, která se týkala poskytnutí dvou odborníků z EU (spoluředitele a finančního/správního ředitele), byla podepsána dne 3. srpna 1999. Dne 8. září 2000 RRI oznámila, že z rodinných důvodů musí finanční/správní znalec na konci října 2000 odstoupit, a navrhla pana W. jako jeho nástupce. Komise s tím souhlasila.

V důsledku nahrazení spoluředitele Komise v dopise ze dne 10. srpna 2001 navrhla RRI, aby byl posílen status a odpovědnost pana W. RRI to přijala. To vedlo k dodatku (dodatek č. 2) ke smlouvě o poskytování služeb, která byla podepsána dne 3. září 2001. V tomto dodatku byly velmi podrobně rozšířeny povinnosti finančního/správního manažera, včetně ustanovení (v článku 1.2.2 mandátu), že „bude sdílet odpovědnost za podpis (týkající se např. aspektů zadávání veřejných zakázek, žádostí o převody, správy účtů a smluv) s čínským ředitelem“. Mezi úkoly a úkoly, které mu byly svěřeny, patřila „odpovědnost za zadávání veřejných zakázek a uzavírání smluv“. Další důležitou funkcí bylo „nahrazení ad interim spoluředitele EK, vedoucího týmu“ (čl. 4 odst. 1 mandátu). Finanční/administrativní manažer (pan W.) se tak fakticky stal zástupcem spoluředitele a jeho odměna byla zvýšena.

Dne 2. dubna 2002 Komise RRI písemně vytkla, že pan W. neplní své nové povinnosti a funkce. RRI byla podle článku 6 smlouvy jediným kontaktním místem, pokud jde o komunikaci týkající se smlouvy. Dne 6. června 2002 byly tyto obavy znovu vyjádřeny. Situace se však nezměnila.

Dne 30. ledna 2003 Komise znovu upozornila RRI, že pokud by se tato situace nezměnila, došlo by k porušení smlouvy. Ve své odpovědi ze dne 5. února 2003 RRI přislíbila, že tuto záležitost objasní, jakmile se pan W. vrátí z dovolené. Situace se však nezměnila a pan W. stále odkládal převzetí všech nových povinností. Stížnosti na tuto skutečnost přicházely k delegaci od všech dotčených stran (čínského spoluředitele a spoluředitele EU), které byly nuceny převzít tuto dodatečnou pracovní zátěž.

Dne 15. září 2003 delegace ukončila smlouvu v souladu s článkem 15 uvedené smlouvy.

Komise na závěr uvedla, že se domnívá, že jednala v souladu s ustanoveními smlouvy, kterou uzavřela s konsorciem vedeným RRI.

Připomínky stěžovatele

Ve svých připomínkách stěžovatel zdůraznil, že šest z osmi dokumentů spadajících do kategorie 3 a pocházejících z roku 2003 pochází od spoluředitele EU, zaměstnance konkurenční společnosti. Stěžovatel dále poukázal na to, že pokud by příslušné dokumenty skutečně obsahovaly soukromé údaje, mohla Komise tyto části dokumentů vynechat. Tvrdila však, že pokud jde o pana W., tento nejednal v rámci příslušné smlouvy jako soukromá osoba, ale jako zaměstnanec stěžovatele.

Nahlížení do spisu Komise

Dne 22. února 2005 útvary veřejného ochránce práv nahlédly do spisu Komise. Při této příležitosti zaměstnanci veřejného ochránce práv poukázali na to, že Komise označila dokumenty obsažené ve spisu za důvěrné, a že proto nebudou pořizovány žádné kopie. V odpovědi na otázku, kterou jim v tomto smyslu položili zaměstnanci veřejného ochránce práv, zástupci Komise přítomní při kontrole vysvětlili, že Komise trvala na svém názoru, že přístup k příslušným dokumentům musí být odepřen jak na základě čl. 4 odst. 1 písm. b), tak na základě čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001, bez ohledu na skutečnost, že v dopise Komise ze dne 2. prosince 2004 byla zmíněna pouze první z těchto výjimek.

Připomínky stěžovatele

Kopie zprávy o kontrole byla zaslána stěžovateli k vyjádření.

Stěžovatel ve svých připomínkách poukázal na to, že jeho stanovisko zůstalo nezměněno. Vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv měl nyní k dispozici příslušné dokumenty, stěžovatel se ho dotázal (1), zda tyto dokumenty obsahují dostatečné prvky odůvodňující ukončení smlouvy; 2) zda tvrzení případně obsažená v těchto dokumentech mohla být zodpovězena a vyvrácena, pokud by Komise poskytla přístup k těmto dokumentům včas; 3) zda dokumenty obsahovaly osobní údaje o třetích osobách a zda se Komise dostatečně domnívala, že pan W. jednal jako její (stěžovatelův) zaměstnanec; 4. zda existovaly důvody nebo důvody pro to, aby byly dokumenty považovány za důvěrné; (5) zda Komise zohlednila skutečnost, že přístup k dokumentům je podle čl. 9 odst. 1 nařízení č. 1049/2001 možný pouze tehdy, pokud se tyto dokumenty týkají veřejné bezpečnosti, obrany nebo vojenských záležitostí; a 6) zda existovaly náznaky naznačující, že se Komise snažila zakrýt nesprávný úřední postup nebo nepříznivý vliv konkurentů.

NÁVRH DOPORUČENÍ OMBUDSMANA

Návrh doporučení

Po přezkoumání všech důkazů, které mu byly předloženy nebo které byly shromážděny jeho útvary, dospěl veřejný ochránce práv k závěru, že i když nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud jde o ukončení smlouvy, Komise neposkytla přiměřené vysvětlení pro odepření přístupu k relevantním dokumentům. Podle názoru veřejného ochránce práv se jednalo o nesprávný úřední postup.

Tento závěr byl založen na těchto úvahách:

1 Veřejný ochránce práv nemůže souhlasit s postojem Komise k čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001. Nejprve je třeba poznamenat, že příslušné dokumenty se týkají provádění projektu financovaného EU. Pan W. byl jednou z osob, které byly za tímto účelem přijaty. Je proto obtížné pochopit, jak by zpřístupnění dokumentů týkajících se provádění tohoto projektu mohlo ohrozit ochranu „soukromí“ nebo „integritu“ pana W. Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že příslušné dokumenty pouze potvrzují argument Komise, že pan W. nesplnil všechny povinnosti, které mu byly svěřeny smlouvou. Vzhledem k tomu, že Komise ve svém stanovisku uvedla svůj argument, který je veřejně přístupným dokumentem, je obtížné zjistit, jak by další zpřístupnění příslušných dokumentů mohlo poškodit právo pana W. na soukromí a integritu. Nicméně i za předpokladu, že by zpřístupněním dokumentů mohlo být dotčeno soukromí nebo integrita pana W., má veřejný ochránce práv za to, že Komise dostatečně nezohlednila možnost poskytnout částečný přístup, například tím, že poskytla přístup k verzím dokumentů, v nichž bylo jméno pana W. vypuštěno.

2 Obecněji lze postoj Komise v projednávané věci chápat v tom smyslu, že je-li v dokumentu, který má Komise v držení, uvedeno jméno osoby (která představuje osobní údaje), může být tento dokument zpřístupněn pouze tehdy, pokud osoba, která žádá o přístup, prokáže, že je nezbytné, aby jí byly osobní údaje předány v souladu s čl. 8 písm. b) nařízení 45/2001. Vzhledem k tomu, že většina dokumentů obsahuje názvy, zbavil by tento výklad právo veřejnosti na přístup k dokumentům většiny jeho významu, ačkoli se jedná o základní právo uznané článkem 42 Listiny základních práv Evropské unie. V této souvislosti je třeba zejména poznamenat, že čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1049/2001 stanoví, že žadatel, který žádá o přístup k dokumentům v držení orgánu Společenství, nemusí uvádět žádné důvody. Názor Komise, že osoba žádající o přístup k dokumentu musí prokázat nezbytnost uvedení jména, pokud příslušný dokument takové jméno obsahuje, je s tímto ustanovením obtížně slučitelný.

3 Aby se předešlo jakýmkoli pochybnostem, veřejný ochránce práv by rád zdůraznil, že souhlasí s tím, že potřeba chránit soukromí osoby může vyžadovat, aby orgán Společenství nezveřejňoval jméno této osoby, je-li požádán o přístup k dokumentu obsahujícímu jméno této osoby. Veřejný ochránce práv se však domnívá, že takové rozhodnutí musí vycházet ze skutečností konkrétního případu a že musí být přijato s náležitým ohledem na skutečnost, že výjimky z práva na přístup musí být vykládány restriktivně. Dále se domnívá, že v takových případech je třeba obzvláště pečlivě zvážit možnost poskytnutí částečného přístupu.

4 Komise se rovněž dovolávala čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2001, podle kterého může být přístup odepřen, pokud by zpřístupnění poškodilo obchodní zájmy fyzické nebo právnické osoby. V této souvislosti je třeba poznamenat, že Komise zdůraznila, že to byly obchodní zájmy pana W. a žádné jiné osoby, které měla na mysli. Je však obtížné pochopit, jaké by mohly být obchodní zájmy pana W., které má Komise v úmyslu hájit. Jak bylo uvedeno výše, relevantní dokumenty pouze podporují argument Komise, podle kterého pan W. nesplnil všechny povinnosti, které mu byly svěřeny smlouvou. Vzhledem k tomu, že Komise ve svém stanovisku, které je veřejně přístupným dokumentem, uvedla svůj argument, je obtížné pochopit, jak by zpřístupnění příslušných dokumentů mohlo dále poškodit předpokládané obchodní zájmy pana W. Dále je třeba uvést, že Komise zdůraznila, že není důvod předpokládat, že pan W. byl osobně odpovědný za skutečnost, že nový mandát nebyl dodržen. Vzhledem k tomu je ještě obtížnější pochopit, jak by zpřístupnění dokumentů mohlo ohrozit obchodní zájmy pana W.

Dne 29. dubna 2005 proto veřejný ochránce práv předložil Komisi v souladu s čl. 3 odst. 6 svého statutu tento návrh doporučení (5):

Komise by měla žádost stěžovatele o přístup k dokumentům znovu zvážit.

Podrobné stanovisko

Ve svém podrobném stanovisku k návrhu doporučení Komise uvedla následující připomínky.

Komise byla přesvědčena, že řádně vyřídila žádost stěžovatele o přístup k dokumentům a že řádně odůvodnila své rozhodnutí nezpřístupnit 16 dotčených dokumentů (jejich seznam poskytla). V duchu dobré spolupráce však žádost stěžovatele znovu zvážila.

Komise se nedomnívala, že pokud dokument obsahuje jméno osoby, neměl by být zpřístupněn. Měl za to, že informace týkající se identifikované nebo identifikovatelné osoby musí být podle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001 odepřeny, pokud by jejich zpřístupnění ovlivnilo soukromí nebo integritu dané osoby nebo by jinak představovalo protiprávní zpracování osobních údajů podle nařízení č. 45/2001. V souladu s čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001 by částečný přístup mohl být poskytnut vyplněním osobních údajů.

Pokud nebylo možné poskytnout přístup k osobním údajům podle nařízení č. 1049/2001, měla by být možnost předání údajů konkrétnímu příjemci za konkrétním účelem zvážena podle nařízení č. 45/2001. Podle tohoto nařízení musela být stanovena nezbytnost předání údajů.

Vzhledem k tomu, že žádost o přístup k dokumentům nemusela být odůvodněna, musel být dokument, který byl zpřístupněn jednomu žadateli, v důsledku toho zpřístupněn jakémukoli jinému žadateli. Při posuzování újmy, která by mohla být způsobena vyhověním žádosti o přístup, proto musela Komise zvážit důsledky zveřejnění.

Komise měla za to, že v projednávané věci by zpřístupnění dokumentů poškodilo pověst znalce. Tím by byla narušena ochrana jeho bezúhonnosti a obchodních zájmů, neboť by se mohl dostat do nepříznivého postavení na trhu práce.

S výjimkou dokumentu č. 13 na seznamu obsahovaly všechny dokumenty části, jejichž autory byly osoby mimo Komisi. Vzhledem k tomu, že Komise měla za to, že není jasné, zda dokumenty mají či nemají být zpřístupněny, museli být autoři konzultováni podle čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1049/2001. Jelikož však Komise nemohla tyto autory kontaktovat, musela vzít v úvahu jejich oprávněné zájmy na základě informací, které měla k dispozici.

Po přezkoumání každého z dotčených dokumentů byla Komise i nadále přesvědčena, že úplné zpřístupnění by ohrozilo ochranu integrity odborníka stěžovatele, jakož i jeho obchodních zájmů. Při přezkumu dokumentů však Komise zvážila možnost poskytnout částečný přístup.

Komise opakovaně uvedla, že odborník stěžovatele nesplnil nové úkoly, které byly zahrnuty do revidovaného mandátu. V rozsahu, v němž tyto dokumenty odrážely tento stav, mohl být jejich obsah zpřístupněn. Zpřístupnění dokumentů obsahujících tvrzení týkající se znalce stěžovatele, které by šlo nad rámec výše uvedeného prohlášení, by však jednoznačně poškodilo pověst této osoby.

Komise měla dále za to, že zveřejnění totožnosti spoluředitele EU by ohrozilo ochranu jeho bezúhonnosti, neboť jeho jméno se objevilo v souvislosti s tvrzeními týkajícími se nedostatečného plnění smluvních závazků. Kromě toho, pokud jde o dokumenty č. 1, 2 a 6, měla Komise za to, že jména jednotlivců, kteří pouze provádějí předávání dokumentů jménem jiných osob, ohrožují jejich pověst.

Ze všech výše uvedených důvodů se Komise domnívala, že nemůže zveřejnit totožnost těchto osob: 1) znalec; 2) spoluředitel EU; (3) kontaktní osoba v kanceláři zaměstnavatele spoluředitele; a 4) osoba, která si s odborníkem dopisovala jménem zhotovitele.

Na tomto základě zaujala Komise následující stanovisko:

(1) Obsah dokumentů č. 1, 2, 3, 6, 9, 10, 11, 12 a 13 mohl být zpřístupněn ve vymazané verzi, z níž byla odstraněna jména některých osob.

(2) Dokumenty č. 4, 5, 7 a 8 obsahovaly pasáže, které se netýkaly žádosti stěžovatele o přístup. Tyto zprávy byly vynechány z dokumentů. Obsah zbývajících částí mohl být zveřejněn ve vymazané verzi, ze které byla odstraněna jména některých osob.

(3) V dokumentech č. 3, 4 a 5 byl název smluvní společnosti za účelem ochrany jejích obchodních zájmů vypuštěn, neboť tato společnost byla zmíněna v souvislosti s administrativním problémem. Ze stejného důvodu byly rovněž odečteny částky záloh vyplacených stěžovateli a jiné společnosti.

(4) Přístup k dokumentům č. 14, 15 a 16 musel být odepřen, neboť jejich zpřístupnění by ohrozilo ochranu identifikované osoby, jakož i její obchodní zájmy. Vzhledem k tomu, že tyto dopisy neobsahovaly žádné jiné prvky než tvrzení týkající se identifikovatelné fyzické osoby, nemohl být částečný přístup poskytnut.

Komise přiložila upravené verze dokumentů, k nimž byl poskytnut částečný přístup.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel ve svých připomínkách poukázal na to, že vítá ústupky Komise, ale zdůraznil, že nezacházejí dostatečně daleko.

Stěžovatel předložil k podrobnému stanovisku následující konkrétní připomínky.

Nebylo možné zjistit, jak by zveřejnění jména spoluředitelky EU mohlo ohrozit její integritu. Zdá se, že výtky této osoby hrály důležitou roli, pokud jde o rozhodnutí Komise ukončit smlouvu. Bylo třeba vycházet z toho, že Komise tyto výtky stále považovala za opodstatněné.

Pokud jde o konzultace s třetími stranami, je třeba vzít v úvahu skutečnost, že žádost o přístup byla podána již v únoru 2004. Bylo naprosto neuvěřitelné, že Komise nemohla získat souhlas těchto třetích stran, pokud jde o zpřístupnění příslušných dokumentů, zejména proto, že autorem mnoha z těchto dokumentů byl spoluředitel EU, který zřejmě pracoval na LIEP až do srpna 2004. Pokud by však Komise alespoň zajistila, aby dokumenty vydané spoluředitelem EU uváděly alespoň název spoluředitele EU, stěžovatel by netrval na zveřejnění názvu.

Proti vyškrtnutí jmen kontaktní osoby v kanceláři zaměstnavatele spoluředitele a osoby, která si s odborníkem jménem zhotovitele dopisovala, ani proti vyškrtnutí smluvních údajů nebyla žádná námitka.

Nebyl však důvod vynechat jméno pana W., odborníka stěžovatele. Relevantní dokumenty popisovaly čistě skutkové okolnosti, tedy skutečnost, že některé služby nebyly poskytnuty. Na tomto základě však Komise mohla svému smluvnímu partnerovi vytýkat pouze nesplnění smlouvy. Komise nebyla schopna odpovědět na otázku, zda za toto opomenutí může stěžovatel, nebo odborník stěžovatele. Německé pracovní soudy měly výlučnou pravomoc odpovědět na tuto otázku a řízení probíhající před těmito soudy bylo jediným místem, kde mohla být obnovena bezúhonnost znalce stěžovatele, který byl zpochybněn rozhodnutím Komise o ukončení smlouvy.

Pokud jde o dokumenty č. 14-16, Komise tvrdila, že zpřístupnění dokumentů obsahujících tvrzení týkající se odborníka, které by překračovalo rámec prohlášení, že neplní úkoly vyplývající z nového mandátu, by tuto osobu jednoznačně poškodilo. To bylo překvapivé. Její žádost o přístup sledovala výlučný účel získání přístupu k dokumentům, na nichž bylo založeno rozhodnutí o ukončení smlouvy. Za relevantní v této souvislosti označila dokumenty č. 1-16 Komise. Skutečnost, že Komise nyní odkázala na další tvrzení proti odborníkovi stěžovatele, naznačovala, že Komise ukončila smlouvu (rovněž) z jiných důvodů, než které byly uvedeny v dopise, který Komise v té době zaslala. Neexistuje žádný důvod pro odepření přístupu k příslušným dokumentům. Veřejná ochránkyně práv by se proto měla pokusit zajistit, aby Komise poskytla přístup k dokumentům č. 14-16.

ROZHODNUTÍ

1 Úvodní poznámky

1.1 Tato stížnost byla podána německou společností. V roce 1999 uzavřela Komise smlouvu o poskytování služeb se společností Rhein-Ruhr Ingenieur-Gesellschaft mbH (dále jen „RRI“, německá společnost) jakožto vedoucím konsorcia zahrnujícího stěžovatele. Smlouva se týkala poskytnutí dvou odborníků z EU, spoluředitele a finančního/administrativního manažera pro projekt v Číně. Pan W., odborník zaměstnaný stěžovatelem, byl jmenován finančním/správním ředitelem v září 2000. V návaznosti na dodatek (dodatek č. 2) ke smlouvě podepsané v září 2001 se pan W. skutečně stal zástupcem spoluředitele. Dne 15. září 2003 informovala delegace Komise v Pekingu RRI, že se rozhodla ukončit smlouvu z důvodu, že zástupce spoluředitel neplní své úkoly upravené v dodatku č. 2. Stěžovatel následně požádal Komisi o přístup k dokumentům, na nichž bylo toto ukončení založeno. Komise tuto žádost zamítla.

1.2 Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv podané v květnu 2004 stěžovatel v podstatě tvrdil, že Komise tím, že odepřela přístup k příslušným dokumentům, porušila nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (6) (dále jen "nařízení č. 1049/2001").

1.3 Stěžovatel ve svém vyjádření ke stanovisku Komise k této stížnosti předložil dodatečné tvrzení, že výpověď příslušné smlouvy z důvodu jednání pana W. nebyla v souladu se zákonem. Veřejný ochránce práv se rozhodl zahrnout toto tvrzení do svého šetření a požádal Komisi o doplňující stanovisko.

1.4 Veřejný ochránce práv následně přistoupil k nahlédnutí do spisu Komise. Ve svých připomínkách ke zprávě o této kontrole se stěžovatel dotázal veřejného ochránce práv (1), zda tyto dokumenty obsahují dostatečné prvky odůvodňující ukončení smlouvy; 2) zda tvrzení případně obsažená v těchto dokumentech mohla být zodpovězena a vyvrácena, pokud by Komise poskytla přístup k těmto dokumentům včas; 3) zda dokumenty obsahovaly osobní údaje o třetích osobách a zda se Komise dostatečně domnívala, že pan W. jednal jako její (stěžovatelův) zaměstnanec; 4. zda existovaly důvody nebo důvody pro to, aby byly dokumenty považovány za důvěrné; (5) zda Komise zohlednila skutečnost, že přístup k dokumentům je podle čl. 9 odst. 1 nařízení č. 1049/2001 možný pouze tehdy, pokud se tyto dokumenty týkají veřejné bezpečnosti, obrany nebo vojenských záležitostí; a 6) zda existovaly náznaky naznačující, že se Komise snažila zakrýt nesprávný úřední postup nebo nepříznivý vliv konkurentů.

1.5 Je třeba poznamenat, že úlohou veřejného ochránce práv je zkoumat obvinění z nesprávného úředního postupu, nikoli však odpovídat na konkrétní otázky, které mu položí stěžovatelé. Veřejný ochránce práv by v žádném případě nebyl schopen odpovědět na hypotetické otázky, jako je druhá z otázek předložených stěžovatelem. Zdá se však, že většina ostatních otázek souvisí s tvrzeními, která jsou předmětem tohoto šetření. Posouzení těchto tvrzení veřejnou ochránkyní práv proto rovněž odpoví na tyto otázky.

1.6 Veřejný ochránce práv však považuje za vhodné doplnit objasnění skutečností, na nichž se podle všeho zakládá čtvrtá a pátá otázka stěžovatele. Odkaz na „důvěrnou“ povahu dotčených dokumentů ve zprávě o nahlédnutí do spisu měl naznačovat, že veřejný ochránce práv vzal na vědomí stanovisko Komise, že příslušné dokumenty by stěžovateli neměly být zpřístupněny. Použití tohoto výrazu veřejným ochráncem práv neznamená, že Komise předložila další argumenty na podporu svého názoru, že dokumenty by neměly být zpřístupněny. Pokud jde o odkaz stěžovatele na čl. 9 odst. 1 nařízení č. 1049/2001, je třeba poznamenat, že toto ustanovení se vztahuje na „citlivé“ dokumenty (a nikoli na „důvěrné“ dokumenty).

2 Údajně protiprávní ukončení smlouvy

2.1 Stěžovatel ve svém vyjádření ke stanovisku Komise tvrdil, že rozhodnutí Komise ukončit smlouvu z důvodu chování pana W. nebylo v souladu se zákonem.

2.2 Komise vysvětlila, že smlouva o poskytování služeb stanovila poskytnutí dvou odborníků z EU, spoluředitele a finančního/správního manažera, a že v roce 2000 byl pan W. jmenován finančním/správním manažerem. Dodatek ke smlouvě byl podepsán v září 2001. Podle Komise tento dodatek značně zvýšil odpovědnost finančního/správního manažera, včetně ustanovení (v článku 1.2.2 mandátu), že „bude sdílet odpovědnost za podpis (týkající se např. aspektů zadávání veřejných zakázek, žádostí o převody, správy účtů a smluv) s čínským ředitelem“. Komise uvedla, že mezi povinnosti a funkce svěřené panu W. patří „odpovědnost za zadávání veřejných zakázek a uzavírání smluv“ a povinnost „nahradit ad interim spoluředitele EK, vedoucího týmu“ (čl. 4 odst. 1 mandátu).

Dne 2. dubna 2002 Komise RRI písemně vytkla, že pan W. neplní své nové povinnosti a funkce. Dne 6. června 2002 byly tyto obavy znovu vyjádřeny. Podle Komise se však situace nezměnila.

Dne 30. ledna 2003 Komise znovu upozornila RRI, že pokud by se tato situace nezměnila, došlo by k porušení smlouvy. Ve své odpovědi ze dne 5. února 2003 RRI přislíbila, že tuto záležitost objasní, jakmile se pan W. vrátí z dovolené. Podle Komise se však situace nezměnila a pan W. nadále odkládal převzetí všech nových odpovědností. Komise uvedla, že k delegaci stále přicházely stížnosti všech dotčených stran (čínského spoluředitele a spoluředitele EU), které byly nuceny tuto dodatečnou pracovní zátěž převzít.

Komise tvrdila, že její rozhodnutí ukončit smlouvu v souladu s článkem 15 této smlouvy bylo tedy správné.

2.3 Před projednáním tohoto tvrzení považuje veřejný ochránce práv za užitečné zdůraznit, že nemá žádný mandát k přezkoumání jednání pana W. Jeho šetření se proto omezuje na ověření, zda rozhodnutí Komise o ukončení smlouvy z důvodu jednání pana W. bylo v souladu se zákonem.

2.4 Veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel nezpochybňuje, že odpovědnost pana W. byla výše uvedeným dodatkem ke smlouvě zvýšena a že tyto povinnosti zahrnovaly odpovědnost v oblasti "zadávání veřejných zakázek a uzavírání smluv".

2.5 Veřejný ochránce práv v tomto případě nahlédl do spisu Komise. Z dokumentů, které byly při této příležitosti zkontrolovány, vyplynulo, že pan W. se skutečně domníval, že nemá žádnou odpovědnost v oblasti „zadávání veřejných zakázek a uzavírání smluv“, a že několik záležitostí spadajících do této oblasti tedy musí řešit jiné osoby zapojené do provádění projektu. Je pravda, že stěžovatel zdůraznil, že některé z příslušných dokumentů pocházejí od spoluředitele EU, zaměstnance konkurenční společnosti. Je však třeba poznamenat, že příslušné dokumenty zahrnují rovněž zprávy samotného pana W. a že obsah těchto zpráv rovněž podporuje postoj Komise.

2.6 Stěžovatel se ve svých připomínkách k podrobnému stanovisku Komise domníval, že Komise mohla mít další důvody pro ukončení smlouvy. Veřejnému ochránci práv, jehož útvary nahlížely do spisu Komise, nejsou známy žádné takové další důvody. Kromě toho má za to, že skutečnost, že pan W. nepřevzal veškerou odpovědnost, kterou mu svěřil pozměněný mandát, by v každém případě postačovala k tomu, aby Komisi v projednávané věci opravňovala k ukončení smlouvy.

2.7 Za těchto okolností a s ohledem na úsilí Komise o vyřešení problému se její postoj jeví jako rozumný. Pokud jde o rozhodnutí Komise ukončit smlouvu, nelze proto zjistit žádný nesprávný úřední postup.

3 Údajné neposkytnutí přístupu k dokumentům

3.1 V únoru 2004 stěžovatel požádal Komisi o přístup k dokumentům týkajícím se ukončení smlouvy. Komise tuto žádost zamítla. Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdil, že Komise tím porušila nařízení č. 1049/2001. Stěžovatel jasně uvedl, že jeho stížnost se týkala pouze třetí ze tří kategorií dokumentů, které Komise v této souvislosti identifikovala. Komise tuto kategorii popsala jako „různou korespondenci, zejména elektronickou poštou, mezi různými osobami v souvislosti s prováděním smlouvy“.

3.2 Komise se ve svém stanovisku domnívala, že zveřejnění těchto sdělení by poškodilo pana W. jako jednotlivce, jelikož by to ovlivnilo jak jeho osobní integritu, tak jeho obchodní zájmy, pokud jde o jeho postavení na trhu práce. Komise zdůraznila, že není důvod předpokládat, že pan W. byl osobně odpovědný za skutečnost, že nový mandát nebyl dodržen. Jeho odmítnutí převzít nové povinnosti mohlo být způsobeno jeho smluvním postavením u RRI nebo stěžovatele.

3.3 Ve své odpovědi na žádost veřejného ochránce práv o další informace Komise poukázala na to, že příslušná kategorie dokumentů zahrnuje 16 dokumentů. Komise tvrdila, že zpřístupnění těchto dokumentů by ohrozilo ochranu „soukromí a osobnosti jednotlivce, zejména v souladu s právními předpisy Společenství týkajícími se ochrany osobních údajů“ (čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001). Dále uvedla, že ke zpřístupnění těchto údajů by mohlo dojít pouze tehdy, pokud by byly splněny podmínky pro nakládání s osobními údaji stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (7). Komise uvedla, že čl. 8 písm. b) tohoto nařízení vyžaduje, aby žadatel prokázal nezbytnost předání osobních údajů, a požaduje, aby se orgán ujistil, že předáním nejsou dotčeny oprávněné zájmy subjektu údajů. Při nahlédnutí do spisu Komise objasnila, že se nadále domnívá, že její rozhodnutí je rovněž odůvodněné na základě čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001.

3.4 Dne 29. dubna 2005 zaslal veřejný ochránce práv Komisi návrh doporučení, ve kterém jí doporučil, aby znovu zvážila žádost stěžovatele o přístup k dokumentům. Tento návrh byl založen na názoru, že Komise neposkytla přiměřené vysvětlení svého odmítnutí poskytnout přístup k příslušným dokumentům.

3.5 Komise ve svém podrobném stanovisku vysvětlila, že ačkoli byla přesvědčena, že řádně vyřídila žádost stěžovatele o přístup k dokumentům a že řádně odůvodnila své rozhodnutí nezpřístupnit 16 dotčených dokumentů (jejichž seznam poskytla), přesto žádost stěžovatele v duchu dobré spolupráce znovu zvážila. V důsledku toho se Komise rozhodla poskytnout částečný přístup k dokumentům č. 1–13.

Komise zdůraznila, že musí zvážit důsledky zveřejnění. Podle jejího názoru by zpřístupnění dokumentů dotčených v projednávané věci poškodilo dobré jméno znalce. Tím by byla narušena ochrana jeho bezúhonnosti a obchodních zájmů, neboť by se mohl dostat do nepříznivého postavení na trhu práce. Komise však zvážila možnost poskytnutí částečného přístupu.

Komise opakovaně uvedla, že odborník stěžovatele nesplnil nové úkoly, které byly zahrnuty do revidovaného mandátu. V rozsahu, v němž tyto dokumenty odrážely tento stav, mohl být jejich obsah zpřístupněn. Zpřístupnění dokumentů obsahujících tvrzení týkající se znalce stěžovatele, které by šlo nad rámec výše uvedeného prohlášení, by však jednoznačně poškodilo pověst této osoby.

Komise měla dále za to, že zveřejnění totožnosti spoluředitele EU by ohrozilo ochranu jeho bezúhonnosti, neboť jeho jméno se objevilo v souvislosti s tvrzeními týkajícími se nedostatečného plnění smluvních závazků. Kromě toho, pokud jde o dokumenty č. 1, 2 a 6, Komise měla za to, že jména jednotlivců, kteří pouze provádějí předávání dokumentů jménem jiných osob, ohrožují jejich pověst.

3.6 Ze všech výše uvedených důvodů se Komise domnívala, že nemůže zveřejnit totožnost těchto osob: 1) znalec; 2) spoluředitel EU; (3) kontaktní osoba v kanceláři zaměstnavatele spoluředitele; a 4) osoba, která si s odborníkem dopisovala jménem zhotovitele.

Na tomto základě zaujala Komise následující stanovisko:

(1) Obsah dokumentů č. 1, 2, 3, 6, 9, 10, 11, 12 a 13 mohl být zpřístupněn ve vymazané verzi, z níž byla odstraněna jména některých osob.

(2) Dokumenty č. 4, 5, 7 a 8 obsahovaly pasáže, které se netýkaly žádosti stěžovatele o přístup. Tyto zprávy byly vynechány z dokumentů. Obsah zbývajících částí mohl být zveřejněn ve vymazané verzi, ze které byla odstraněna jména některých osob.

(3) V dokumentech č. 3, 4 a 5 byl za účelem ochrany svých obchodních zájmů vypuštěn název smluvní společnosti, neboť tato společnost byla zmíněna v souvislosti s administrativním problémem. Ze stejného důvodu byly rovněž odečteny částky záloh vyplacených stěžovateli a jiné společnosti.

(4) Přístup k dokumentům č. 14, 15 a 16 musel být odepřen, neboť jejich zpřístupnění by ohrozilo ochranu identifikované osoby, jakož i její obchodní zájmy. Vzhledem k tomu, že tyto dopisy neobsahovaly žádné jiné prvky než tvrzení týkající se identifikovatelné fyzické osoby, nemohl být částečný přístup poskytnut.

Komise přiložila upravené verze dokumentů, k nimž byl poskytnut částečný přístup.

3.7 Stěžovatel ve svých připomínkách poukázal na to, že vítá ústupky Komise, ale zdůraznil, že nezacházejí dostatečně daleko. Stěžovatel poukázal na to, že neexistuje žádná námitka proti vyškrtnutí jmen kontaktní osoby v kanceláři zaměstnavatele spoluředitele a osoby, která s odborníkem komunikovala jménem dodavatele, ani proti vyškrtnutí smluvních údajů.

Stěžovatel však zastával názor, že není možné zjistit, jak by zveřejnění jména spoluředitelky EU mohlo ohrozit integritu spoluředitelky EU. Podle názoru stěžovatele rovněž nebyl důvod vynechat jméno pana W.

Pokud jde o dokumenty č. 14-16, stěžovatel uvedl, že Komise tvrdila, že zpřístupnění dokumentů obsahujících tvrzení týkající se odborníka, které jde nad rámec prohlášení, že neplní úkoly vyplývající z nového mandátu, by tuto osobu jednoznačně poškodilo. Stěžovatel to považoval za překvapivé. Zdůraznila, že její žádost o přístup sledovala výlučný účel získání přístupu k dokumentům, na nichž bylo založeno rozhodnutí o ukončení smlouvy. Za relevantní v této souvislosti označila dokumenty č. 1-16 Komise. Podle názoru stěžovatele skutečnost, že Komise nyní odkázala na další tvrzení proti panu W., naznačovala, že Komise ukončila smlouvu (rovněž) z jiných důvodů, než které byly uvedeny v dopise, který Komise v té době zaslala. Neexistuje žádný základ pro odepření přístupu k příslušným dokumentům. Veřejná ochránkyně práv by se proto měla pokusit zajistit, aby Komise poskytla přístup k dokumentům č. 14-16.

3.8 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že Komise znovu zvážila žádost stěžovatele o přístup k dokumentům, a splnila tak jeho návrh doporučení. Zbývá tedy přezkoumat, zda jsou opatření přijatá Komisí v této souvislosti uspokojivá.

3.9 Z nařízení č. 1049/2001 vyplývá, že přístup k dokumentům musí být poskytnut, pokud nelze prokázat, že platí některá z výjimek stanovených v nařízení. Správná správní praxe tedy vyžaduje, aby správní orgán, který se chce dovolávat takové výjimky, předložil přiměřené vysvětlení, aby prokázal, že tato výjimka je skutečně použitelná.

3.10 Veřejný ochránce práv konstatuje, že Komise ve svém podrobném stanovisku předložila podrobná vysvětlení, aby odůvodnila svůj názor, že úplné zpřístupnění příslušných dokumentů by ohrozilo ochranu integrity odborníka stěžovatele i jeho obchodních zájmů, a bylo by proto v rozporu s čl. 4 odst. 1 písm. b) a čl. 4 odst. 2 první odrážkou nařízení 1049/2001. Komise se proto domnívala, že lze poskytnout pouze částečný přístup, a poskytla kopie vymazaných verzí, k nimž lze podle jejího názoru poskytnout přístup. Stěžovatel ve svém vyjádření k podrobnému stanovisku Komise poukázal na to, že nemá námitky proti vyškrtnutí jmen kontaktní osoby v kanceláři zaměstnavatele spoluředitele a osoby, která s odborníkem komunikovala jménem dodavatele, ani proti vyškrtnutí smluvních údajů. Vzhledem k tomu se veřejný ochránce práv domnívá, že se jeho šetření musí omezit na posouzení toho, zda Komise jednala řádně 1) při vyškrtnutí jména pana W., odborníka stěžovatele, 2) při vyškrtnutí jména evropského spoluředitele a 3) při odepření přístupu k dokumentům č. 14-16.

3.11 Pokud jde o první z těchto otázek, veřejný ochránce práv konstatuje, že aby odůvodnil svůj názor, že neexistuje žádný důvod pro vyškrtnutí jména odborníka, stěžovatel se opíral o skutečnost, že příslušné dokumenty popisují čistě skutkové okolnosti, tj. skutečnost, že v tomto případě nebyly poskytnuty určité služby. Podle názoru stěžovatele nebyla Komise na tomto základě schopna zodpovědět otázku, zda za toto opomenutí nese vinu stěžovatel nebo znalec stěžovatele. Veřejný ochránce práv souhlasí s tím, že obsah příslušných dokumentů na tuto otázku neodpovídá. Je však třeba vzít v úvahu skutečnost, že z těchto dokumentů jasně vyplývá, že odborník stěžovatele z jakéhokoli důvodu nesplnil své povinnosti stanovené v revidovaném mandátu. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že názor Komise, že úplné zpřístupnění těchto dokumentů by ohrozilo ochranu integrity odborníka stěžovatele, jakož i jeho obchodních zájmů, se nejeví jako nepřiměřený. Dále je třeba vzít v úvahu skutečnost, jak správně uvedla Komise, že dokument, který je žadateli zpřístupněn podle nařízení č. 1049/2001, musí být následně zpřístupněn jakémukoli jinému žadateli. Za těchto okolností se veřejná ochránkyně práv domnívá, že Komise jednala správně, když se rozhodla poskytnout pouze částečný přístup, tj. zpřístupnit příslušné dokumenty a zároveň vynechat jméno odborníka stěžovatele.

3.12 V zájmu úplnosti považuje veřejný ochránce práv za užitečné dodat, že výše uvedené hodnocení se zaměřuje na způsob, jakým Komise vyřídila žádost stěžovatele o přístup, která byla založena na nařízení č. 1049/2001. Ve svých připomínkách k podrobnému stanovisku Komise stěžovatel odkázal na soudní spor mezi ním a jeho znalcem, který se zdá být stále projednáván u německých pracovněprávních soudů. V této souvislosti je třeba poznamenat, že Komise ve svém původním stanovisku ke stížnosti uvedla, že příslušné dokumenty mohou být zpřístupněny soudnímu orgánu na základě soudního příkazu k jejich předložení.

3.13 Pokud jde o druhou z výše uvedených otázek, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise odůvodnila své rozhodnutí vyškrtnout jméno spoluředitelky EU s tím, že zveřejnění totožnosti této osoby by ohrozilo ochranu její bezúhonnosti, neboť její jméno se objevilo v souvislosti s obviněními týkajícími se nedostatečného plnění smluvních závazků. Je však zcela zřejmé, že tato obvinění směřovala proti odborníkovi stěžovatele nebo proti samotnému stěžovateli, nikoli však proti spoluřediteli EU. Kromě toho, a jak stěžovatel správně poznamenal, Komise jednoznačně považuje tvrzení, která tato osoba vznesla nebo předala, za správná. Za těchto okolností veřejný ochránce práv nechápe, jak by potřeba chránit integritu této osoby podle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001 mohla Komisi opravňovat k výmazu jména spoluředitele EU z dotčených dokumentů.

Kromě toho je třeba vzít v úvahu, že Komise odůvodnila své rozhodnutí ze dne 26. dubna 2004 o odepření přístupu na základě čl. 4 odst. 1 písm. b) a čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2001 pouze s ohledem na odborníka stěžovatele. Přijetí argumentu Komise, podle kterého je třeba zohlednit i potřebu chránit zájmy spoluředitelky EU, by tedy znamenalo, že by se Komise mohla opřít o důvod, který nebyl uveden v původním rozhodnutí. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že by to nebylo přijatelné.

3.14 Pokud jde o třetí z výše uvedených otázek, je třeba nejprve poznamenat, že v odpovědi na žádost veřejného ochránce práv o další informace Komise uvedla dokumenty, které patřily do třetí kategorie dokumentů, k nimž byl odepřen přístup. Tento seznam obsahuje dokumenty č. 14-16. Za těchto okolností se veřejná ochránkyně práv domnívá, že Komise by nemohla tvrdit, že se žádost o přístup na tyto dokumenty nevztahuje. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že postoj, který Komise k těmto dokumentům ve svém podrobném stanovisku skutečně zaujala, není zcela jasný. Ve svých připomínkách k podrobnému stanovisku Komise stěžovatel zřejmě předpokládal, že Komise odmítla poskytnout přístup k těmto dokumentům z toho důvodu, že obsahovaly (podle Komise) tvrzení proti odborníkovi stěžovatele jdoucí nad rámec tvrzení, která Komise opakovaně učinila (konkrétně že nesplnil nové úkoly, které byly zahrnuty do revidovaného mandátu). Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že tento výklad podrobného stanoviska se jeví jako přiměřený.

Pokud jde o podstatu stanoviska Komise, je pravda, že veřejný ochránce práv ve svém návrhu doporučení zdůraznil, že Komise ve svém stanovisku uvedla argument, podle kterého pan W. nesplnil své povinnosti, což je veřejně přístupný dokument. Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že je tedy obtížné zjistit, jak by zpřístupnění příslušných dokumentů mohlo dále poškodit právo pana W. na soukromí a integritu nebo jeho obchodní zájmy. Toto odůvodnění by se samozřejmě neuplatnilo v případě dalších obvinění proti panu W., která ještě nemusela být zveřejněna. Je však třeba zohlednit skutečnost, že veřejný ochránce práv měl ve svém návrhu doporučení rovněž za to, že i za předpokladu, že by zpřístupněním dokumentů mohlo být dotčeno soukromí, integrita nebo obchodní zájmy pana W., Komise dostatečně nezohlednila možnost poskytnout částečný přístup, například tím, že poskytla přístup k verzím dokumentů, v nichž bylo jméno pana W. vypuštěno. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že tento argument je i nadále platný a že by se uplatnil i v situaci, kterou Komise zřejmě měla na mysli při vypracovávání podrobného stanoviska. Je tedy obtížné pochopit, proč by Komise neměla mít možnost poskytnout částečný přístup k dokumentům č. 14-16 stejným způsobem, jakým poskytla přístup ke všem ostatním dokumentům, tedy poté, co vymazala jméno pana W.

3.15 Za těchto okolností a i když veřejná ochránkyně práv uznává, že Komise ve svém podrobném stanovisku ušla dlouhou cestu k vyhovění jeho obavám, nadále se domnívá, že Komise neposkytla přiměřené vysvětlení svého odmítnutí poskytnout přístup k příslušným dokumentům, pokud jde o jméno spoluředitele EU a dokumenty č. 14-16. Jedná se o případ nesprávného úředního postupu.

4 Závěr

4.1 Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti je nezbytné učinit následující kritickou poznámku:

Z nařízení č. 1049/2001 vyplývá, že přístup k dokumentům musí být poskytnut, pokud nelze prokázat, že se na něj vztahuje některá z výjimek stanovených v tomto nařízení. Správná správní praxe tedy vyžaduje, aby správní orgán, který se chce dovolávat takové výjimky, podal přiměřené vysvětlení, aby prokázal, že tato výjimka je skutečně použitelná. V projednávané věci Komise neposkytla přiměřené vysvětlení pro odepření přístupu k relevantním dokumentům, pokud jde o jméno spoluředitelky EU a dokumenty č. 14-16. Jedná se o případ nesprávného úředního postupu.

4.2 Ve svých připomínkách k podrobnému stanovisku Komise stěžovatel navrhl, aby se veřejný ochránce práv pokusil umožnit Komisi přístup k dokumentům č. 14-16. Je však třeba poznamenat, že veřejný ochránce práv již v tomto případě předložil návrh doporučení. Je třeba poznamenat, že čl. 3 odst. 7 statutu evropského veřejného ochránce práv stanoví, že po předložení návrhu doporučení a po obdržení podrobného stanoviska dotčeného orgánu nebo instituce zašle veřejný ochránce práv zprávu Evropskému parlamentu a dotčenému orgánu nebo instituci. Je tedy zřejmé, že veřejný ochránce práv nemá možnost vydat další návrh doporučení, pokud se domnívá, že návrh doporučení, který učinil, nebyl řádně proveden.

4.3 Ve své výroční zprávě za rok 1998 veřejný ochránce práv poukázal na to, že možnost předložit zvláštní zprávu Evropskému parlamentu má pro jeho práci neocenitelnou hodnotu. Dodal, že zvláštní zprávy by proto neměly být předkládány příliš často, ale pouze v souvislosti s obzvláště důležitými záležitostmi, v nichž mohl Parlament přijmout opatření s cílem pomoci veřejnému ochránci práv (8). Výroční zpráva za rok 1998 byla předložena Evropskému parlamentu, který ji schválil.

4.4 Veřejný ochránce práv konstatuje, že projednávaná věc se týká toho, jak Komise vyřizuje žádost o přístup k dokumentům týkajícím se konkrétní zakázky. Dále poznamenává, že není zřejmé, jaká opatření by Parlament mohl přijmout, aby pomohl veřejnému ochránci práv a stěžovateli v projednávané věci. Za těchto okolností dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že není vhodné předkládat Parlamentu zvláštní zprávu.

4.5 Veřejný ochránce práv proto zašle kopii tohoto rozhodnutí Komisi a zahrne krátké shrnutí do výroční zprávy za rok 2005, která bude předložena Parlamentu. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) K dispozici na internetových stránkách veřejného ochránce práv (http://www.ombudsman.europa.eu).

(2) Úř. věst. 2001, L 145, s. 43.

(3) Komise poskytla seznam těchto dokumentů.

(4) Úř. věst. 2001, L 8, s. 1.

(5) Návrh doporučení je k dispozici na internetových stránkách veřejného ochránce práv (http://www.ombudsman.europa.eu).

(6) Úř. věst. 2001, L 145, s. 43.

(7) Úř. věst. 2001, L 8, s. 1.

(8) Výroční zpráva za rok 1998, s. 27–28.