Skutečnosti předcházející stížnostem

1. Agentura Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) je zapojena do boje proti zneužívání dětí on-line i off-line, což je prioritou EU zahrnutou do programu Multidisciplinární platforma pro boj proti hrozbám vyplývajícím z trestné činnosti (EMPACT) na období 2022–2025 [1].

2. Stěžovatel, akademický výzkumný pracovník, podal Europolu dvě žádosti o přístup veřejnosti [2] k některým dokumentům týkajícím se boje proti pohlavnímu zneužívání dětí on-line. První žádost, s výhradou případu 1372/2024/OAM, se týkala výměn mezi Europolem a Evropskou komisí v souvislosti s legislativním návrhem nařízení Komise o prevenci pohlavního zneužívání dětí a boji proti němu (dále jen „navrhované nařízení o pohlavním zneužívání dětí“).[3] Týkala se rovněž výměn Europolu se společností Thorn, která se označuje za neziskovou organizaci zabývající se bojem proti pohlavnímu zneužívání dětí on-line. Druhá žádost, s výhradou případu 2219/2024/OAM, se rovněž týkala e-mailů, které si Europol vyměnil se společností Thorn, avšak na jinou dobu.

3. Europol se rozhodl poskytnout částečný přístup k několika dokumentům, které identifikoval, zatímco jiné odmítl zpřístupnit.

4. Stěžovatel nebyl se získaným přístupem spokojen a požádal Europol, aby své rozhodnutí přezkoumal (podáním „potvrzujících žádostí“). Potvrzující žádosti se týkaly:

Ve věci 1372/2024/OAM:

• šest výměn s Komisí týkajících se pohlavního zneužívání/využívání dětí on-line a/nebo navrhovaného nařízení o boji proti pohlavnímu zneužívání dětí, které se týkají období od 1. ledna 2022 do 24. února 2023 (dále jen „výměny s Komisí“);
• devět výměn se společností Thorn týkajících se období od 1. ledna 2021 do 24. února 2023; a
• Ve věci 2219/2024/OAM:
• sedm výměn se společností Thorn za období od 25. února 2023 do 1. května 2024 (dále jen „výměny se společností Thorn“).

5. Ve svých potvrzujících rozhodnutích Europol zachoval své předchozí postoje.

6. Pokud jde o výměny s Komisí, Europol poskytl částečný přístup ke dvěma dokumentům (dvěma záznamům ze zasedání), částem, které byly upraveny za účelem ochrany osobních údajů [4], a k rozhodovacímu procesu.[5] Odmítl přístup ke zbývajícím čtyřem dokumentům (vývojovému diagramu, dvěma dokumentům týkajícím se právního znění navrhovaného nařízení o pohlavním zneužívání dětí a informační poznámce) na základě potřeby chránit veřejný zájem, pokud jde o veřejnou bezpečnost,[6], jakož i k rozhodovacímu procesu.  

7. Pokud jde o výměny se společností Thorn, Europol poskytl částečný přístup k devíti dokumentům (věc 1372/2024/OAM). Zatajila osobní údaje a omezené oddíly a tvrdila, že je třeba je upravit, aby byly chráněny obchodní zájmy [7] a její rozhodovací proces, jakož i veřejný zájem, pokud jde o veřejnou bezpečnost. Kromě toho odepřela přístup k sedmi dokumentům v plném rozsahu (věc 2219/2024/OAM), přičemž se dovolávala výjimky z důvodu ochrany veřejného zájmu, pokud jde o veřejnou bezpečnost, a svého rozhodovacího procesu.

8. Stěžovatel nebyl s tímto výsledkem spokojen a v červenci a listopadu 2024 se obrátil na veřejnou ochránkyni práv.

Dotazy

9. Veřejný ochránce práv zahájil dvě šetření týkající se odmítnutí Europolu poskytnout (úplný) přístup veřejnosti k dokumentům dotčeným ve stížnostech.

10. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nezpochybnil úpravu osobních údajů ve svých potvrzujících žádostech, veřejný ochránce práv neposoudil, zda je použití této výjimky Europolem odůvodněné.

11. Během šetření zkontroloval vyšetřovací tým veřejného ochránce práv 22 dotčených dokumentů, jakož i dokumentaci poskytnutou Europolem ohledně konzultací o žádostech o přístup s příslušnými třetími stranami [8].

12. Na základě kontroly dokumentů v obou případech předložila veřejná ochránkyně práv v únoru 2025 dva návrhy řešení.

Návrh řešení veřejné ochránkyně práv ve věci 1372/2024/OAM

13. Inspekce ukázala, že výměny mezi Europolem a Komisí měly být podkladem pro legislativní návrh nařízení o pohlavním zneužívání dětí, který předložila Komise.

14. Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že podle Smluv EU má každý občan „právo podílet se na demokratickém životě Unie“.[9] Rozhodnutí EU proto musí být přijímána „co nejotevřeněji a co nejblíže občanům“.[10] Tato výsada je považována za obzvláště důležitou, pokud orgány EU jednají v rámci svých „zákonodárných pravomocí“.[11] Možnost občanů kontrolovat a být informováni o všech informacích, které jsou základem pro legislativní opatření EU, je totiž předpokladem pro účinný výkon jejich demokratických práv [12].

15. „Legislativní dokumenty“ proto musí být v co největší míře přímo přístupné.[13] Pokud nelze prokázat konkrétní, konkrétní a konkrétní důkazy ^[14] o výjimečných okolnostech, jsou orgány EU ze zákona povinny požadované legislativní dokumenty neprodleně zpřístupnit.

16. Judikatura EU objasnila, že legislativní dokumenty zahrnují dokumenty vypracované nebo obdržené Komisí při přípravě legislativního návrhu.^[15] Dotčené dokumenty by proto měly mít širší přístup k legislativním dokumentům.

17. Europol se dovolával výjimky z důvodu ochrany veřejného zájmu, pokud jde o veřejnou bezpečnost, aby odepřel přístup ke čtyřem dokumentům v plném rozsahu. Ačkoli veřejná ochránkyně práv v zásadě připustila, že s ohledem na širokou posuzovací pravomoc Europolu [16] nebylo použití výjimky na ochranu veřejného zájmu, pokud jde o veřejnou bezpečnost, zjevně nesprávné, nesouhlasila s tím, že se tato výjimka vztahuje na všechny čtyři dokumenty. Europol stále potřeboval lépe zdůvodnit svá stanoviska a prokázat „konkrétní a skutečné riziko“, které je důvodně předvídatelné, a nikoli čistě hypotetické. Nestačilo, že se požadované dokumenty týkají chráněného zájmu [17].

18. Europol se dále dovolával výjimky na ochranu rozhodovacího procesu a tvrdil, že (úplné) zpřístupnění všech šesti výměn s Komisí by ohrozilo rozhodovací proces spolunormotvůrců, kteří stále jednají o navrhovaném nařízení o pohlavním zneužívání dětí.[18] Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že argumenty předložené Europolem k odepření přístupu nejsou v tomto ohledu dostatečné. Europol pouze uvedl, že vzhledem k probíhajícímu legislativnímu procesu nelze tyto dokumenty (jejich části) zpřístupnit. Probíhající rozhodovací proces však nemůže sám o sobě odůvodnit nezpřístupnění, a to tím spíše, pokud mají dotčené dokumenty legislativní povahu. Europol musí doložit, jak by zpřístupnění dokumentů vážně ohrozilo probíhající rozhodovací proces, a to rozumně předvídatelným, a nikoli čistě hypotetickým způsobem [19].

19. Europol rovněž poskytl částečný přístup k devíti výměnám se společností Thorn v období od 1. ledna 2021 do 24. února 2023.

20. Při odepření plného přístupu k některým (částem) těchto výměn se společností Thorn se Europol spoléhal na ochranu veřejného zájmu, pokud jde o veřejnou bezpečnost. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že ačkoli má Europol při uplatňování této výjimky široký prostor pro uvážení (viz bod 17), na základě přezkumu dokumentů a vysvětlení poskytnutých Europolem zůstává nejasné, jak by zveřejnění poškodilo veřejný zájem, pokud jde o veřejnou bezpečnost.

21. Stejně tak u ostatních výjimek uplatněných za účelem odstranění některých částí výměn, konkrétně ochrany rozhodovacího procesu Europolu a obchodních zájmů, měl veřejný ochránce práv za to, že Europol neposkytl dostatečné odůvodnění těchto odstranění. Europol konkrétně neupřesnil, na který rozhodovací proces odkazuje a jak by zpřístupnění dokumentů vážně ohrozilo tento proces, a to rozumně předvídatelným, a nikoli čistě hypotetickým způsobem. Pokud jde o omezené úpravy provedené v rámci výjimky na ochranu obchodních zájmů, veřejná ochránkyně práv považovala za sporné, zda Europol skryl citlivé informace týkající se duševního vlastnictví. Spíše se zdálo, že některé zadržované prvky mají obecnější povahu.

22. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem veřejná ochránkyně práv navrhla, aby Europol přehodnotil svůj postoj ke zpřístupnění dotčených dokumentů s cílem poskytnout co nejširší přístup. Veřejný ochránce práv rovněž navrhl, že pokud se Europol domnívá, že přístup nelze poskytnout, měl by podrobně a s odkazem na každý dokument vysvětlit, jak by zpřístupnění poškodilo jeden nebo více zájmů uvedených v článku 4 nařízení č. 1049/2001, v případě potřeby v důvěrné příloze [20].

23. V reakci na návrh řešení předložený veřejnou ochránkyní práv se Europol rozhodl poskytnout širší přístup k dokumentům.

24. Pokud jde o výměny informací mezi Komisí a Europolem o navrhovaném nařízení o boji proti pohlavnímu zneužívání dětí, Europol poskytl širší přístup veřejnosti k jednomu ze dvou dokumentů, které již částečně zpřístupnil, a poskytl úplný nebo širší částečný přístup ke třem ze čtyř dokumentů, které předtím v plném rozsahu zatajil. Europol trval na svém odmítnutí poskytnout přístup k jednomu dokumentu v plném rozsahu.

25. Pokud jde o výměny mezi Europolem a společností Thorn, Europol odstranil některé ze svých úprav ve čtyřech dokumentech.

Návrh řešení veřejné ochránkyně práv ve věci 2219/2024/OAM

26. Europol v plném rozsahu odepřel veřejnosti přístup k sedmi výměnám informací se společností Thorn za období od 25. února 2023 do 1. května 2024.

27. Europol se při odepření přístupu dovolával výjimky z důvodu ochrany veřejného zájmu, pokud jde o veřejnou bezpečnost. Tvrdila, že dokumenty obsahují důvěrné informace týkající se „členů ekosystému bezpečnosti dětí“a „strategických informací operativního významu týkajících se pracovních metod Europolu v souvislosti s používáním klasifikátorů obrazu“. Zveřejnění by ohrozilo řádné plnění úkolů Europolu, neboť by ohrozilo operativní procesy a činnosti Europolu. To by zase negativně ovlivnilo interní pracovní postupy, činnosti operativní podpory a důvěru partnerů. Kromě toho se Europol u tří ze sedmi dokumentů dovolával výjimky na ochranu svého rozhodovacího procesu a tvrdil, že zpřístupnění by odhalilo interní stanoviska, která jsou součástí jeho jednání a předběžných konzultací týkajících se vyšetřovacích nástrojů donucovacích orgánů. Europol nezjistil žádný převažující veřejný zájem na zpřístupnění těchto tří dokumentů.

28. Na základě kontroly dokumentů a vysvětlení Europolu v původních a potvrzujících odpovědích nebylo veřejnému ochránci práv snadno zřejmé, že všech sedm dotčených dokumentů obsahuje citlivé informace, které by v případě jejich zpřístupnění mohly poškodit veřejný zájem, pokud jde o veřejnou bezpečnost. Veřejný ochránce práv v této souvislosti poukázal na širokou posuzovací pravomoc Europolu (viz bod 17 výše), ale že je stále povinen prokázat „konkrétní a skutečné riziko“ pro veřejnou bezpečnost, které je rozumně předvídatelné, a nikoli čistě hypotetické. Rovněž v tomto případě připomněla Europolu, že nestačí, aby se požadované dokumenty týkaly chráněného zájmu [21].

29. Veřejná ochránkyně práv dále poznamenala, že je obtížné pochopit, jak se všechny dokumenty dotčené v projednávané věci liší od výměn mezi Europolem a společností Thorn dotčených v jejím souběžném šetření 1372/2024/OAM, k němuž Europol poskytl částečný přístup. Veřejná ochránkyně práv konkrétně zjistila, že jeden dokument byl Europolem částečně zpřístupněn v souvislosti se žádostí o přístup, která je předmětem jejího souběžného šetření.

30. Při odepření přístupu veřejnosti ke třem požadovaným dokumentům se Europol rovněž dovolával potřeby chránit probíhající rozhodovací proces. Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že tato výjimka se zdá být relevantní pouze ve vztahu ke dvěma dokumentům, neboť tyto dokumenty obsahují odkazy na posouzení konkrétních nástrojů Europolem.

31. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem veřejná ochránkyně práv navrhla, aby Europol přehodnotil své stanovisko k žádosti stěžovatele s cílem poskytnout co nejširší přístup k dokumentům [22].

32. V odpovědi Europol poskytl částečný přístup k pěti ze sedmi požadovaných výměn. Pokud jde o zbývající dvě výměny, Europol se domníval, že přístup nelze poskytnout za účelem ochrany veřejného zájmu, pokud jde o veřejnou bezpečnost, a rozhodovacího procesu Europolu spojeného s interními jednáními týkajícími se vyšetřovacích nástrojů donucovacích orgánů.

33. Veřejná ochránkyně práv požádala stěžovatele, aby se k oběma návrhům řešení a k odpovědím Europolu vyjádřil. Stěžovatel obdržený dodatečný přístup uvítal. Vyjádřil však politování nad tím, že Europolu trvalo tak dlouho, než poskytl částečný přístup k některým dokumentům, a to až po zásahu veřejného ochránce práv.

34. Pokud jde o výměny informací s Komisí, stěžovatel sice uznal, že Europol poskytl některé další důvody pro nezveřejnění, domnívá se však, že tyto důvody jsou stále vágní a že Europol „řádně nezohlednil legislativní povahu dotčených dokumentů a nepřisoudil jí plnou váhu“.

35. Pokud jde o výměny informací se společností Thorn, stěžovatel vyjádřil politování nad úpravami provedenými Europolem na základě převážně obecných odůvodnění. Pochyboval, že by některé informace, o nichž Europol tvrdil, že je chrání, mohly být považovány za citlivé obchodní informace. Dále zpochybnil, zda jsou všechny úpravy provedené na ochranu veřejného zájmu, pokud jde o veřejnou bezpečnost, odůvodněné.

Posouzení veřejného ochránce práv po předložení návrhů řešení

36. Veřejná ochránkyně práv vítá širší částečný přístup, který Europol nyní poskytl k požadovaným dokumentům.

37. Konkrétně, pokud jde o výměny s Komisí, Europol:

• poskytl širší částečný přístup k jednomu dříve zpřístupněnému dokumentu;
• trvala na tom, že k druhému dokumentu, který byl dříve zpřístupněn, není možný žádný další přístup;
• poskytla plný přístup k jednomu dokumentu (vývojovému diagramu), který předtím odmítla zveřejnit v plném rozsahu;
• poskytla částečný přístup ke dvěma dokumentům (jeden ze dvou dokumentů týkajících se právního znění navrhovaného nařízení o pohlavním zneužívání dětí a informační sdělení), které předtím odmítla zpřístupnit v plném rozsahu; a
• uvedla, že k jednomu dokumentu (druhému dokumentu týkajícímu se právního znění navrhovaného nařízení o pohlavním zneužívání dětí) nelze poskytnout přístup.

38. Europol objasnil, že pouze poskytl technické odborné znalosti, aby byl Komisi nápomocen v souvislosti s legislativním návrhem, o který se Komise podělila s Europolem na základě vlastního uvážení. Uvedla, že, jak uvedla veřejná ochránkyně práv ve svém návrhu řešení, tyto informace nesdílí s Komisí „s cílem informovat a/nebo ovlivnit vypracování legislativního návrhu“.

39. U těch (částí) dokumentů, které Europol nadále zadržuje, se Europol opíral o výjimky z ochrany veřejného zájmu, pokud jde o veřejnou bezpečnost, a tvrdil, že (úplné) zpřístupnění by mohlo ohrozit důvěru a spolupráci s partnery Europolu, a tím bránit úkolům Europolu a ochraně rozhodovacího procesu, neboť zpřístupnění výměn by ohrozilo legislativní jednání o navrhovaném nařízení o boji proti pohlavnímu zneužívání dětí. Uvedla, že upravené části obou dokumentů, které jsou nyní částečně zpřístupněny, obsahují „citlivý komentář“ k návrhu, schopnosti, nástroje, databáze a operativní tok Europolu, jako jsou informace týkající se aplikace sítě pro bezpečnou výměnu informací (SIENA). Europol se dále domníval, že dokument odmítnutý v plném rozsahu je „včasným interním předběžným návrhem“ vypracovaným Komisí, který nastiňuje různé zvažované legislativní možnosti a obsahuje citlivé informace o těchto předběžných možnostech.  

40. Pokud jde o zbývající úpravy, veřejný ochránce práv se domnívá, že s ohledem na široký prostor Europolu pro uvážení není spoléhání se Europolu na výjimku z důvodu ochrany veřejného zájmu, pokud jde o veřejnou bezpečnost, zjevně nesprávné.

41. Vyjadřuje však politování nad tím, že Europol se stále opírá o výjimku na ochranu rozhodovacího procesu, tj. jednání o navrhovaném nařízení o boji proti pohlavnímu zneužívání dětí. Tato argumentace není v souladu se stávající judikaturou (viz rovněž body 14 až 16 výše). Podle Soudního dvora musí být „širší přístup“ k legislativním dokumentům EU a veškeré výjimky z tohoto přístupu musí být vykládány „o to přísněji“ jako „možnost občanů kontrolovat a být informováni o všech informacích, které jsou základem pro legislativní opatření EU, je předpokladem pro účinný výkon jejich demokratických práv“ [23].

42. Pokud jde o výměny s Thornem, Europol:

• poskytla širší částečný přístup ke čtyřem z devíti dotčených dokumentů ve věci 1372/2024/OAM;
• poskytla částečný přístup k pěti ze sedmi dotčených dokumentů ve věci 2219/2024/OAM, k nimž Europol dříve odepřel přístup veřejnosti v plném rozsahu.

43. Veřejná ochránkyně práv připomíná, že výměny mezi Europolem a společností Thorn jsou velmi krátké e-maily vyměňované v souvislosti s činnostmi Europolu v oblasti boje proti pohlavnímu vykořisťování dětí.

44. Pokud jde o části, které Europol nadále zadržuje, vycházel ze stejných výjimek, na které se odvolává ve svých původních a potvrzujících rozhodnutích. Europol se zejména opíral o ochranu veřejného zájmu, pokud jde o veřejnou bezpečnost, z hlediska zachování důvěry a spolupráce s partnery Europolu. Rovněž se dovolával ochrany obchodních zájmů právnické osoby, pokud jde o skrytí informací týkajících se duševního vlastnictví, a ochrany rozhodovacího procesu Europolu v souvislosti s diskusemi o některých technologických nástrojích a projektech.

45. Pokud jde o zbývající úpravy, veřejný ochránce práv se domnívá, že stanovisko Europolu, že na některé z těchto úprav se vztahuje výjimka pro veřejnou bezpečnost, není zjevně nesprávné. Veřejná ochránkyně práv však stále není přesvědčena o tom, že se Europol spoléhá na ostatní výjimky, zejména na ochranu obchodních zájmů. Konstatuje však, že úpravy, na které se vztahuje tato výjimka, jsou velmi omezené a neodůvodňují další pokračování v této záležitosti.

46. Na závěr veřejná ochránkyně práv vítá, že Europol poskytl širší částečný přístup k dokumentům, ale konstatuje, jak je podrobně uvedeno výše, že není přesvědčena o tom, že se Europol u některých dokumentů nadále spoléhá na výjimky týkající se rozhodování a obchodních zájmů. Kromě toho Europol navzdory své konkrétní žádosti o podrobné vysvětlení toho, jak by zpřístupnění zbývajících skrytých informací ohrozilo jeden nebo více zájmů uvedených v článku 4 nařízení č. 1049/2001, poskytl pouze velmi omezená dodatečná vysvětlení.

47. Europol proto návrhy řešení přijal pouze částečně. V této souvislosti veřejná ochránkyně práv připomíná Europolu návrh na zlepšení, který nedávno učinila v souvislosti s jiným šetřením s Europolem.[24] Konkrétně veřejná ochránkyně práv navrhla, aby Europol ve všech svých rozhodnutích o odepření přístupu veřejnosti poskytl dostatečné odůvodnění, které by žadatelům o přístup veřejnosti k dokumentům umožnilo pochopit, proč přístup nemohl být nebo mohl být poskytnut pouze částečně, s přihlédnutím ke konkrétnímu obsahu každého dokumentu.

Závěr

Na základě šetření uzavírá veřejný ochránce práv tyto případy s následujícím závěrem:

Souhlasem s poskytnutím dalšího přístupu veřejnosti k dokumentům požadovaným stěžovatelem Europol částečně přijal návrhy řešení veřejného ochránce práv.

Stěžovatel a Europol budou o tomto rozhodnutí informováni.

Teresa Anjinho
evropská veřejná ochránkyně práv

Štrasburk, 28. listopadu 2025

 

[1] Další informace o platformě EMPACT jsou k dispozici na adrese: https://www.europol.europa.eu/crime-areas-and-trends/eu-policy-cycle-empact

[2] Podle nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=celex:32001R1049, který se vztahuje na Europol v souladu s rozhodnutím jeho správní rady ze dne 13. prosince 2016: https://www.europol.europa.eu/sites/default/files/documents/decision_of_mb_rules_applying_reg_1049_2001.pdf.

[3] Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví pravidla pro předcházení pohlavnímu zneužívání dětí a boj proti němu, COM(2022) 209 final: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=COM%3A2022%3A209%3AFIN.Dne 26. listopadu 2025 se Rada dohodla na zahájení jednání s Evropským parlamentem s cílem dohodnout se na konečném nařízení: https://www.consilium.europa.eu/en/press/press-releases/2025/11/26/child-sexual-abuse-council-reaches-position-on-law-protecting-children-from-online-abuse/.

[4] Článek 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001.

[5] Čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1049/2001.

[6] Čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážka nařízení č. 1049/2001.

[7] Čl. 4 odst. 2 první odrážka nařízení č. 1049/2001.

[8] Čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1049/2001.

[9] Článek 10 Smlouvy o Evropské unii (SEU).

[10] Článek 1 a čl. 10 odst. 3 SEU.

[11] bod odůvodnění 6 nařízení č. 1049/2001.

[12] V tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora ze dne 1. července 2008, Švédsko a Turco v. Rada, C‑39/05 P a C‑52/05 P, bod 46: http://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?num=C-39/05&language=en, a ze dne 17. října 2013, Rada v. Access Info Europe, C‑280/11 P, bod 33: http://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?num=C-280/11&language=EN.

[13] Čl. 12 odst. 2 a 6. bod odůvodnění nařízení č. 1049/2001.

[14] Rozsudek ze dne 25. ledna 2023, De Capitani v. Rada, věc T-163/21, body 83, 85 a 93: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=269684&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=26618867.

[15] Viz například rozsudek ze dne 4. září 2018, ClientEarth v. Komise, věc C-57/16 P, body 85, 88, 90–93: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=205322&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=3693014.

[16] Rozsudek Tribunálu ze dne 11. července 2018, ClientEarth v. Komise, T-644/16: http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=203913&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=46943.

[17] Rozsudek ze dne 27. listopadu 2019, Izuzquiza a Semsrott v. Frontex, věc T-31/18, body 61–65: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=221083&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=4082546.

[18] https://www.europarl.europa.eu/legislative-train/spotlight-JD22/file-combating-child-sexual-abuse-online.

[19] V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 25. ledna 2023, De Capitani v. Rada, věc T-163/21: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=269684&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=3531724.

[20] Návrh řešení evropské veřejné ochránkyně práv ve věci 1372/2024/OAM, k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/solution/214483

[21] Stejně jako poznámka pod čarou č. 17.

[22] Návrh řešení evropské veřejné ochránkyně práv ve věci 2219/2024/OAM, k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/solution/214484.

[23] Rozsudek ze dne 4. září 2018, ClientEarth v. Komise, věc C-57/16 P, bod 84: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=205322&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=3693014.

[24] Viz konečné rozhodnutí ve věci 851/2024/SF, k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/214746.