Štrasburk, 14. října 2004

Vážená paní H.,

Dne 26. června 2003 jste podal stížnost na Evropskou komisi k evropskému veřejnému ochránci práv ohledně rozhodnutí Komise vyloučit některé výdaje z financování Společenstvím. Tato stížnost byla zaevidována pod číslem 1219/2003/GG. Dne 23. července 2003 jste mi na mou žádost předal řadu podpůrných dokumentů.

Dne 25. července 2003 jsem předal stížnost předsedovi Evropské komise. Komise zaslala své stanovisko dne 17. listopadu 2003. Předala jsem Vám jej dne 26. listopadu 2003 s výzvou k vyjádření.

V dopise ze dne 28. listopadu 2003 jste mě informoval, že záležitost by měla být považována za projednanou. Ve své odpovědi ze dne 12. prosince 2003 jsem znovu vyzval k vyjádření se ke stanovisku Komise a nabídl jsem Vám prodloužení lhůty. Požádal(a) jsem Vás, abyste kontaktoval(a) mou kancelář do 31. prosince 2003 pro případ, že byste chtěl(a) této nabídky využít. K žádnému takovému kontaktu však nedošlo.

Dne 2. února 2004 jsem ukončil své šetření stížnosti 1219/2003/GG rozhodnutím, ve kterém jsem konstatoval, že jste od věci upustil.

Dne 11. března 2004 přijel váš tiskový mluvčí do Štrasburku, aby projednal případ s mými útvary. Informoval mé útvary, že si přejete, abych pokračoval ve vyšetřování Vaší stížnosti.

Proto jsem se rozhodl stížnost znovu zaregistrovat pod výše uvedeným referenčním číslem a pokračovat ve svém šetření. Z důvodů hospodárnosti řízení jsem se domníval, že šetření by mělo být obnoveno v okamžiku, kdy bylo ukončeno předchozí šetření, tj. po obdržení stanoviska Komise a poté, co Vám byla dána možnost se vyjádřit.

Abych mohl rozhodnout o stížnosti s plnou znalostí všech relevantních skutečností, měl jsem za to, že potřebuji získat další informace o žádosti, která vedla ke sporu, a o jednáních týkajících se tohoto sporu mezi Komisí a německými orgány. Vzhledem k tomu, že mě Váš tiskový referent informoval, že příslušné ministerstvo ve Stuttgartu je připraveno tyto dokumenty na požádání předat, napsal jsem ministerstvu dne 7. dubna 2004 a požádal o jejich kopii. Byli jste o tom informováni ještě téhož dne.

Dne 25. května 2004 mi ministerstvo zaslalo kopii příslušných dokumentů.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Úvodní poznámky

Stěžovatel poprvé podal stížnost veřejnému ochránci práv v červnu 2003 (stížnost 1219/2003/GG). Tato stížnost byla zaslána Komisi k vyjádření stanoviska a stanovisko Komise bylo poté předáno stěžovatelce, aby měla možnost se vyjádřit. Odpověď stěžovatele vedla veřejného ochránce práv k domněnce, že stěžovatelka si přeje svou stížnost stáhnout. Aby se však předešlo nedorozumění, zaslal veřejný ochránce práv stěžovateli znovu dopis, v němž jej znovu vyzval, aby se vyjádřil. Vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv na tento dopis neodpověděl, uzavřel své šetření rozhodnutím ze dne 2. února 2004 (1).

Dne 11. března 2004 byl veřejný ochránce práv informován, že stěžovatel si přeje, aby pokračoval v šetření její stížnosti.

Veřejný ochránce práv se proto rozhodl stížnost znovu zaregistrovat pod samostatným referenčním číslem (760/204/GG) a pokračovat v šetření. Z důvodů hospodárnosti řízení měl veřejný ochránce práv za to, že šetření by mělo být obnoveno v okamžiku, kdy bylo předchozí šetření zastaveno, tj. po obdržení stanoviska Komise a poté, co byla stěžovateli dána možnost se vyjádřit.

Stížnost

Nařízení Rady (EHS) č. 2078/92 ze dne 30. června 1992 o metodách zemědělské produkce slučitelných s požadavky na ochranu životního prostředí a zachování krajiny (Úř. věst. L 215, s. 85; Zvl. vyd. 15/02, s. 102) stanovilo režim podpor na podporu zejména extenzifikace zemědělské činnosti. Zemědělci by například mohli získat grant, pokud by „dobytčí jednotky“ na hektar nepřekročily určitou hodnotu (1,4). Pro výpočet příslušného údaje nařízení stanovilo, že „koňovití starší šesti měsíců“ by měli být zohledněni jako 1,0 VDJ. Ovce a kozy se počítají jako 0,15 VDJ.

Zemědělec v oblasti Karlsruhe požádal o dotaci podle nařízení. Jeho půda pokrývala 3 hektary a vlastnil 4 koně a trpasličího osla. Farmář usoudil, že osel má velikost ovce. Vypočítal proto celkem 4,15 VDJ, a tedy průměrnou VDJ na hektar mírně pod příslušnou prahovou hodnotou 1,4 VDJ/hektar. Příslušný orgán v dané oblasti (Landwirtschaftsamt Wildberg) záležitost přezkoumal a dospěl k závěru, že pro trpasličího osla je vhodná LSU ve výši 0,16. To znamenalo, že příslušná prahová hodnota byla stále dodržována.

Následná kontrola Evropské komise vedla k závěru, že tento přístup byl nesprávný vzhledem k tomu, že osel patřil k „koňovitým“, pro něž bylo třeba vypočítat VDJ ve výši 1,0. V důsledku toho byla dotace, která byla dotyčnému zemědělci vyplacena, požadována zpět. Podle stěžovatele činila příslušná částka 240 DM.

Podle stěžovatele, předsedy Regierungspräsidium Karlsruhe, Komise provádí namátkové kontroly zemědělských dotací poskytovaných členskými státy. Například ze 100 000 žádostí je zkontrolováno přibližně 400. Pokud se ukáže, že 40 ze 400 kontrolovaných žádostí bylo uděleno nesprávně, Komise se domnívá, že 10 % (40/400) celkové dotace bylo vyplaceno nesprávně.

Podle stěžovatele provedla Komise v této souvislosti pouze jednu kontrolu, tj. kontrolu výše uvedeného zemědělce. Ze všech kontrolovaných žádostí (tj. jedné) se tedy ukázalo, že 100 % bylo vyřízeno nesprávně. Žadatel tvrdí, že Komise proto dospěla k závěru, že celá subvence poskytnutá spolkové zemi Bádensko-Württembersko (927 401 EUR) by měla být s účinkem od následujícího roku zrušena. Podle stěžovatele se různé opravné prostředky ukázaly jako neúspěšné.

Stěžovatelka ve své stížnosti v podstatě zastávala názor, že je nespravedlivé a nepřiměřené sankcionovat spolkovou zemi částkou téměř 1 milion EUR z důvodu jediné chyby týkající se jediné žádosti.

Šetření

Stanovisko Komise

Komise ve svém stanovisku uvedla tyto připomínky:

Stížnost se týkala vyloučení výdajů vynaložených Německem ve výši 927 401 EUR z financování Společenstvím rozhodnutím Komise 2003/364/ES ze dne 15. května 2003, kterým se z financování Společenství vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF)(2). Rozhodnutí o vyloučení této částky z financování Společenstvím mezitím nabylo právní moci, neboť Německo, jediná strana oprávněná toto rozhodnutí napadnout, nepovažovalo za nutné podat žalobu k Soudnímu dvoru.

Pokud jde o věc samou, Komise odkázala na závěrečnou zprávu přijatou smírčím orgánem dne 22. října 2002 a předanou německým orgánům dne 24. října 2002. Smírčí orgán byl zřízen rozhodnutím Komise 94/442/ES ze dne 1. července 1994, kterým se zavádí smírčí řízení v souvislosti se schválením účetní závěrky záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF)(3). Jejím úkolem bylo pokusit se sladit rozdílné postoje Komise a dotčeného členského státu, pokud jde o rozhodnutí o zamítnutí financování Společenství v rámci záruční sekce EZOZF.

Z této zprávy vyplývá, že německé orgány považovaly chybu, k níž došlo v konkrétním případě uvedeném v této stížnosti, za „systematickou“, zatímco Komise měla za to, že se jedná o „náhodnou“ chybu. V případě náhodné chyby zjištěné ve vzorku se předpokládá, že se chyba proporcionálně reprodukuje ve všech operacích, z nichž byl vzorek vybrán. Systematická chyba, jejíž důvody lze určit, může být naopak posuzována izolovaně, neboť se předpokládá, že se týká pouze operací, jichž se tato chyba týká.

Ve zprávě smírčího orgánu se uvádí, že během slyšení německé orgány připustily, že na rozdíl od jejich původních prohlášení se nejednalo o ojedinělou chybu, ale že byly zjištěny některé podobné případy. Podle názoru Komise to potvrdilo „náhodnou“ povahu chyby.

Smírčí orgán dospěl k závěru, že není schopen dosáhnout kompromisu mezi stanovisky obou stran.

Komise trvala na svém stanovisku ve své souhrnné zprávě ze dne 28. února 2003 týkající se výsledků provedených kontrol.

Podle názoru Komise byl její přístup správný, v souladu se zásadami, jimiž se řídí audit, a řádně odůvodněný. Zdůraznila, že smírčí orgán nezjistil v souvislosti s tímto přístupem žádné nesrovnalosti.

Komise dodala, že schválení účetní závěrky se nutně týkalo předchozího rozpočtového roku, který byl uzavřen. V projednávané věci se jednalo o výdaje vynaložené v roce 2000. Finanční oprava se tedy týkala minulosti, i když byla provedena později. Schválení účetní závěrky nemělo automatický dopad na financování Společenstvím v následujících rozpočtových letech. Výdaje vynaložené v těchto následujících letech byly následně zkontrolovány ex post.

Připomínky stěžovatele

Stanovisko Komise bylo předáno stěžovatelce k vyjádření. Ve svém dopise ze dne 28. listopadu 2003 stěžovatelka uvedla, že nezpochybňuje, že Komise jednala formálně správně, ale k podstatě stanoviska Komise nevznesla žádné další připomínky.

Další šetření

Poté, co veřejný ochránce práv pokračoval ve svém šetření, měl za to, že potřebuje další informace o žádosti, která vedla ke sporu, a o jednáních týkajících se tohoto sporu mezi Komisí a německými orgány. Vzhledem k tomu, že tiskový mluvčí stěžovatele informoval veřejného ochránce práv o tom, že příslušné německé ministerstvo, Ministerium für Ernährung und Ländlichen Raum spolkové země Bádensko-Württembersko, je připraveno tyto dokumenty na požádání předat, zaslal veřejný ochránce práv dne 7. dubna 2004 ministerstvu dopis s žádostí o jejich kopii.

Dne 25. května 2004 zaslalo ministerstvo kopii příslušných dokumentů veřejnému ochránci práv.

Dokumenty předložené veřejnému ochránci práv obsahují kopii dopisu ze dne 26. února 2004, v němž ministerstvo odpovědělo občanovi, který vyjádřil svou nespokojenost s rozhodnutím Komise v případě „trpasličího osla“. V tomto dopise ministerstvo vysvětlilo, že odpočet, který byl přímo způsoben chybou, k níž došlo v souvislosti s uvedeným zvířetem, činil 858 646 DM. Kromě dalších drobných chyb (které by jinak nevedly k odpočtu) činily celkové výdaje, které Komise neuznala, 927 401 EUR neboli 1 813 839 DM. Ministerstvo uvedlo, že byla zvážena možnost napadnout rozhodnutí Komise u Soudního dvora. Poukázal však na to, že podle ustálené judikatury Soudního dvora měla Komise pouze prokázat, že existují důvodné pochybnosti o správnosti kontrol prováděných vnitrostátními orgány. Od dotčeného členského státu se pak očekávalo, že předloží podrobné důkazy s cílem vyvrátit nedostatky, na které upozornila Komise. Ministerstvo uvedlo, že by to bylo v tomto případě téměř nemožné vzhledem k tomu, že orgány spolkové země musely vyřídit 54 000 žádostí týkajících se příslušného programu. Dodala, že proto bylo rozhodnuto, že proti rozhodnutí Komise nebude podána žaloba. Ministerstvo však poukázalo na to, že předložilo německé Spolkové radě iniciativu, podle níž by se spolková vláda měla pokusit přesvědčit Komisi, že uložené sankce by měly být přiměřené chybám nebo nesprávným platbám, které byly provedeny.

ROZHODNUTÍ

1 Údajně nespravedlivé rozhodnutí o schválení účetní závěrky

1.1 Rozhodnutím 2003/364/ES ze dne 15. května 2003, kterým se z financování Společenství vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF)(4), se Evropská komise rozhodla vyloučit z financování Společenství výdaje vynaložené Německem v roce 2000 ve výši 927 401 EUR. Stěžovatelka, předsedkyně Regierungspräsidium Karlsruhe, ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdila, že toto rozhodnutí bylo nespravedlivé a nepřiměřené, neboť se zakládalo na jediném případu, kdy dotčená částka činila 240 DM.

1.2 Komise ve svém stanovisku vysvětlila důvody svého rozhodnutí a vyjádřila názor, že její přístup byl správný, v souladu se zásadami, jimiž se řídí audit, a řádně odůvodněný.

1.3 Veřejný ochránce práv uvádí, že věc, ve které bylo vydáno rozhodnutí Komise, se týkala žádosti o dotaci na základě nařízení Rady (EHS) č. 2078/92 ze dne 30. června 1992 o metodách zemědělské výroby slučitelných s požadavky na ochranu životního prostředí a zachování krajiny (Úř. věst. L 215, s. 85; Zvl. vyd. 15/02, s. 102). Toto nařízení stanovilo režim podpor, který měl mimo jiné podpořit extenzifikaci zemědělství. Zemědělci by například mohli získat grant, pokud by „dobytčí jednotky“ na hektar nepřekročily určitou hodnotu (1,4). Pro výpočet příslušného údaje nařízení stanovilo, že „koňovití starší šesti měsíců“ by měli být zohledněni jako 1,0 VDJ. Je nesporné, že v rozhodné době se tato kategorie vztahovala i na osly. Ovce a kozy se počítají jako 0,15 VDJ. Zemědělec v oblasti Karlsruhe, jehož půda pokrývala 3 hektary a který požádal o dotaci podle nařízení, vlastnil 4 koně a trpasličího osla. Vzhledem k tomu, že osel měl přibližně velikost bahnice, vypočítal celkem 4,15 VDJ, a tedy průměrnou VDJ na hektar mírně pod příslušnou prahovou hodnotou 1,4 VDJ/hektar. Příslušný orgán v dané oblasti (Landwirtschaftsamt Wildberg) záležitost přezkoumal a dospěl k závěru, že pro trpasličího osla je vhodná LSU ve výši 0,16. To znamenalo, že příslušná prahová hodnota byla stále dodržována. Chyba byla zjištěna při následné kontrole a zemědělec byl požádán, aby vrátil neoprávněně vyplacenou částku (240 DM). Komise však měla za to, že relevantní chybou byla náhodná chyba zjištěná ve vzorku a že je třeba vycházet z toho, že se proporcionálně reprodukovala ve všech transakcích, z nichž byl vzorek vybrán.

1.4 Veřejný ochránce práv se domnívá, že rozhodnutí Komise se na první pohled jeví jako obtížně slučitelné se zdravým rozumem. Skutečnost, že chyba týkající se poměrně triviální částky by měla vést k neuznání podstatné peněžní částky (bez ohledu na to, zda se člověk opírá o celkovou částku 927 401 eur nebo o částku 858 646 DM, která se zdá být přímo způsobena uvedenou chybou), je překvapivá, a to tím spíše, že lze předpokládat, že chyba týkající se trpasličího osla byla velmi pravděpodobně jediná svého druhu.

1.5 Veřejný ochránce práv však konstatuje, že Komise vysvětlila, že se touto záležitostí zabývala z jiného úhlu. Z tohoto pohledu se vnitrostátní orgány dopustily chyby. Tato chyba byla zjištěna při pohledu na vzorek příslušných žádostí. Komise tedy mohla oprávněně předpokládat, že došlo i k dalším chybám. Z pohledu Komise nebylo relevantní, že se chyba v projednávané věci týkala trpasličího osla, ale že došlo k chybě.

1.6 Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že podle ustálené judikatury Soudního dvora není Komise za účelem prokázání porušení pravidel společné organizace zemědělských trhů povinna vyčerpávajícím způsobem prokázat, že kontroly prováděné vnitrostátními orgány jsou nedostatečné nebo že jimi předložené údaje jsou nesprávné, ale předložit důkazy o vážných a důvodných pochybnostech z její strany, pokud jde o kontroly nebo údaje. Toto zmírnění důkazního břemene Komise je odůvodněno tím, že členský stát má nejlepší předpoklady ke shromažďování a ověřování údajů požadovaných pro schválení účetní závěrky EZOZF, a je tedy na tomto státu, aby předložil co nejpodrobnější a nejúplnější důkazy o správnosti svých kontrol nebo údajů a případně o nesprávnosti prohlášení Komise (viz zejména rozsudky Soudního dvora ze dne 11. července 2001, Nizozemsko v. Komise, C-278/98, Recueil, s. I-1501, body 39 až 41, a ze dne 11. července 2003, Španělsko v. Komise, C-329/00, Recueil, s. I-6103, bod 68).

1.7 Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že německé orgány při svých jednáních s Komisí (během slyšení tzv. smírčího orgánu) uznaly, že v rozporu s jejich původními prohlášeními nebyla chyba ojedinělá, ale že některé podobné případy (i když se netýkaly jiných trpasličích oslů) byly odhaleny. Ve svých připomínkách ke stanovisku stěžovatelka uznala, že Komise jednala formálně správně.

1.8 Za těchto okolností se veřejný ochránce práv domnívá, že přístup Komise v tomto případě nepředstavuje nesprávný úřední postup.

1.9 Veřejný ochránce práv považuje za užitečné poukázat na to, že problému, který vedl k tomuto případu, by bylo možné se vší pravděpodobností předejít, pokud by příslušné nařízení zohlednilo možnost, že žadatelé o grant měli trpasličí osly. Věří, že Komise bude mít tuto skutečnost na paměti v budoucích návrzích právních předpisů v této oblasti.

2 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropské komise. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Evropské komise.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Rozhodnutí je k dispozici na internetových stránkách veřejného ochránce práv (http://www.ombudsman.europa.eu/).

(2) Úř. věst. 2003, L 124, s. 45.

(3) Úř. věst. 1994, L 182, s. 45.

(4) Úř. věst. 2003, L 124, s. 45.