Souvislosti

1. V září 2022 uspořádala veřejná ochránkyně práv veřejnou konzultaci o transparentnosti a účasti na rozhodování EU v oblasti životního prostředí.[1] Jedna z otázek, na kterou byla veřejná ochránkyně práv upozorněna, se týkala zpoždění a omezené transparentnosti řízení rizik nebezpečných chemických látek Evropskou komisí [2].

2. Používání chemických látek v EU se řídí nařízením o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (dále jen „nařízení REACH“).[3] Nařízení REACH bylo navrženo tak, aby chránilo lidské zdraví a životní prostředí před riziky, která mohou chemické látky představovat, přesunutím důkazního břemene z regulačních orgánů na průmysl. Ukládá společnostem povinnost vytvářet informace o chemických látkách, které vyrábějí nebo dovážejí do EU, v souladu se zásadou „žádné údaje, žádný trh“[4].

3. Na základě těchto informací může Komise mimo jiné rozhodnout o omezení používání některých zvláště nebezpečných látek nebo podmínit jejich používání předchozím povolením. Tyto zvláště nebezpečné látky, označované jako „látky vzbuzující mimořádné obavy“, mohou být karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci nebo mohou mít vlastnosti vyvolávající narušení činnosti endokrinního systému. Mohou být také perzistentní, bioakumulativní a toxické. Označení látky jako „látky vzbuzující mimořádné obavy“ je výsledkem postupu zahrnujícího důkladné vědecké posouzení a v případě rozdílných stanovisek vyžaduje jednomyslný souhlas členů „Výboru členských států“ Evropské agentury pro chemické látky (ECHA).[5] Komise může následně zařadit „látky vzbuzující mimořádné obavy“ na seznam látek, jejichž použití podléhá předchozímu povolení [6].

4. Společnosti, které chtějí používat látky z tohoto seznamu, musí Komisi předložit žádosti o povolení. Společnosti musí ve svých žádostech o povolení prokázat, že rizika pro veřejné zdraví a životní prostředí vyplývající z používání příslušné látky jsou náležitě kontrolována (dále jen „přiměřená cesta kontroly“)[7] nebo že socioekonomické přínosy jejího nepřetržitého používání převažují nad riziky a že nejsou k dispozici žádné vhodné alternativní látky nebo technologie (dále jen „socioekonomická cesta“)[8].

5. Dva výbory odborníků agentury ECHA složené z nezávislých odborníků [9] poskytují Komisi vědecké a technické poradenství ohledně toho, zda žádost splňuje podmínky pro povolení: Výbor pro posuzování rizik (RAC) a Výbor pro socioekonomické posuzování (SEAC). Na základě tohoto stanoviska Komise předkládá návrh rozhodnutí o žádosti o povolení „výboru REACH“[10], který se skládá ze zástupců členských států. Výbor REACH musí návrh rozhodnutí schválit dříve, než jej Komise může přijmout.

6. Společnost, která podá žádost o povolení látky z výše uvedeného seznamu (viz odstavec 3 výše) ve lhůtě stanovené v nařízení REACH, může tuto látku nadále používat, dokud probíhá proces rozhodování o povolení. Během této doby se ještě neuplatní dodatečné podmínky a monitorovací opatření, které může Komise stanovit ve svém rozhodnutí o povolení. Kromě toho může Komise v konečném důsledku odmítnout udělit povolení poté, co dospěje k závěru, že nebyly splněny právní podmínky.

7. V reakci na veřejnou konzultaci veřejné ochránkyně práv byla upozorněna na obavy ohledně doby, kterou Komise potřebuje k dokončení procesů řízení rizik podle nařízení REACH. Byly rovněž vyjádřeny obavy, že ve veřejné sféře není dostatek informací, které by veřejnosti umožnily pochopit příčiny zpoždění.

8. Veřejná ochránkyně práv již v jednom ze svých předchozích šetření [11] vyzvala Komisi, aby prokázala „větší pocit naléhavosti“a rychleji dokončila své rozhodovací procesy týkající se řízení rizik nebezpečných chemických látek. V zájmu dosažení základních cílů nařízení REACH, tj. ochrany lidského zdraví a životního prostředí před chemickými látkami, je ve veřejném zájmu, aby toto nařízení bylo provedeno v plném rozsahu a včas.

9. V této souvislosti se veřejná ochránkyně práv rozhodla zahájit šetření z vlastního podnětu s cílem posoudit zpoždění v postupu Komise pro udělování nebo zamítání povolení podle nařízení REACH a transparentnost tohoto postupu.

Šetření

10. Veřejný ochránce práv nejprve požádal Komisi, aby poskytla statistické údaje o době potřebné k dokončení schvalovacího postupu.[12] Veřejný ochránce práv rovněž požádal Komisi o informace o postupu, kterým se řídí při rozhodování o žádostech o povolení, a o tom, jaké informace o tomto postupu aktivně zpřístupňuje, a to i v „rejstříku postupů projednávání ve výborech“[13].

11. Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv uspořádal dvě schůzky se zástupci Komise za účelem projednání těchto otázek [14].

12.  Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv rovněž zkontroloval spisy týkající se vzorku 12 žádostí o povolení předložených Komisi [15].

13. Dne 17. října 2024 vydala veřejná ochránkyně práv v této věci doporučení [16].

14. Dne 30. ledna 2025 Komise na doporučení veřejné ochránkyně práv odpověděla [17].

Doporučení veřejné ochránkyně práv

15. Ve svém doporučení veřejná ochránkyně práv zastávala názor, že Komise musí při posuzování žádostí o povolení „látky vzbuzující mimořádné obavy“ prokázat přiměřenou naléhavost vzhledem k tomu, že společnost, která podává žádost o povolení, může látku obvykle nadále používat, dokud probíhá rozhodovací proces.[18] Komise by měla učinit vše, co je v jejích silách, aby se vyhnula situacím, kdy společnosti používají „látky vzbuzující mimořádné obavy“, ačkoli není jisté, zda splňují právní podmínky podle nařízení REACH.

16. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise měla značné zpoždění při vypracovávání rozhodnutí o žádostech o povolení. Zatímco nařízení REACH stanoví Komisi lhůtu tří měsíců na přípravu návrhu rozhodnutí o udělení nebo zamítnutí povolení ^[19], po obdržení stanovisek výborů RAC a SEAC trvá Komisi v praxi v průměru 14,5 měsíce. Diskuse v rámci výboru REACH následně trvají další měsíce nebo dokonce roky, než je přijato rozhodnutí o povolení.

17. Komise se snažila odůvodnit nedodržení zákonné lhůty tří měsíců odkazem na svou vnitřní organizaci, významný nárůst žádostí, složitost a nejistotu informací obsažených v žádostech, jakož i dobu potřebnou k ověření soudržnosti stanovisek výborů RAC a SEAC a k jejich širšímu pohledu. Komise zmínila časté rozdíly mezi zástupci členských států ve výboru REACH jako další prvek, který prodlužuje dobu potřebnou k dokončení povolovacího postupu.

18. Veřejná ochránkyně práv nebyla stanoviskem Komise přesvědčena, že po obdržení stanovisek výborů RAC a SEAC nemůže dodržet zákonnou tříměsíční lhůtu pro vypracování návrhu rozhodnutí.

19.  Za prvé, veřejná ochránkyně práv se domnívala, že vnitřní organizace Komise – včetně dvou útvarů Komise se společnou odpovědností za vypracování rozhodnutí a dobře zavedených vnitřních konzultačních postupů – nemůže odůvodnit nedodržení zákonných lhůt.

20. Za druhé veřejná ochránkyně práv konstatovala, že nedávná judikatura týkající se důkazního břemene v povolovacím řízení objasňuje, jak by Komise měla řešit nejistoty v informacích poskytovaných žadateli. Soudy EU nedávno zrušily rozhodnutí, v nichž Komise udělila povolení používat určité látky navzdory nedostatečným informacím o úrovni rizika, které tyto látky představují, a o existenci alternativních řešení.[20] Podle této judikatury leží důkazní břemeno ohledně dodržování zákonných podmínek pro povolení na žadatelích [21].

21. Podle názoru veřejné ochránkyně práv by Komise měla zajistit, aby žádosti obsahující nedostatečné informace byly neprodleně zamítnuty, aby společnosti, které tyto žádosti podaly, již nemohly používat nebezpečné látky v EU.

22. To je ještě důležitější v případech, kdy Komise čelí značnému počtu žádostí. V této souvislosti byla veřejná ochránkyně práv znepokojena tím, že počáteční kontrola informací uvedených v žádostech ze strany výborů RAC a SEAC spočívá pouze v ověření, slovy Komise, zda „byla zaškrtnuta všechna políčka“, zatímco nařízení REACH vyžaduje, aby výbory ověřily, zda „žádost obsahuje všechny informace“relevantní pro posouzení.[22] Veřejná ochránkyně práv poznamenala, že nelze vyloučit, že někteří žadatelé využívají možnosti nadále používat nebezpečné látky tím, že podávají neúplné žádosti. Na základě kontroly vzorku schvalovacích spisů byla veřejná ochránkyně práv znepokojena tím, že vážné pochybnosti o tom, zda žadatelé unesli své důkazní břemeno, se vlekly, místo aby byly na počátku vyřešeny. Veřejná ochránkyně práv poznamenala, že Komise by mohla zvážit možnost požádat výbory RAC a SEAC, aby jí včas oznámily všechny žádosti obsahující nedostatečné informace, aby Komise mohla tyto žádosti neprodleně zamítnout.

23. Zatřetí veřejná ochránkyně práv uvedla, že při vypracovávání rozhodnutí o povolení se Komise opírá o stanoviska výborů RAC a SEAC, která v zásadě postačují k tomu, aby byla podkladem pro návrh rozhodnutí Komise. To bylo potvrzeno interními pokyny Komise pro vypracování rozhodnutí jejími dvěma útvary, které Komise sdílela s veřejným ochráncem práv. Podle těchto pokynů by se obě oddělení měla v zásadě řídit stanovisky výborů RAC a SEAC. V judikatuře se uvádí, že Komise se od těchto stanovisek nemůže odchýlit, pokud neobdrží „doplňující stanovisko téhož výboru nebo jiné důkazy, jejichž důkazní hodnota je přinejmenším úměrná důkazní hodnotě dotčeného stanoviska“.[23] Veřejná ochránkyně práv na základě vysvětlení Komise pochopila, že Komise dosud nevyužila této možnosti založit své návrhy rozhodnutí na „jiných důkazech“. V této souvislosti je těžké pochopit, jak mohou existovat systémové neshody mezi útvary Komise, které trvají měsíce, natož roky.

24. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem veřejná ochránkyně práv shledala, že systematické nedodržování zákonné tříměsíční lhůty pro předložení návrhů rozhodnutí výboru REACH ze strany Komise představuje nesprávný úřední postup.

25. Veřejná ochránkyně práv doporučila, aby Komise:

• i) přezkoumá své vnitřní postupy,
• ii) uplatňovat pravidlo, že je na žadatelích, aby poskytnutím dostatečných informací prokázali, že splnili zákonné podmínky pro získání povolení,
• iii) zajistit, aby žádosti obsahující nedostatečné informace byly neprodleně zamítnuty, aby společnosti, které tyto žádosti podaly, již nemohly používat nebezpečné látky v EU.

26. Pokud jde o transparentnost jednání výboru REACH, veřejná ochránkyně práv se domnívala, že veřejnost musí být schopna přezkoumat příčiny zpoždění v povolovacím řízení a pohnat k odpovědnosti příslušné subjekty, a to nejen Komisi, ale i zástupce členských států ve výboru REACH. Připomněla Komisi, že dokumenty vypracované v souvislosti s povolovacím postupem podle nařízení REACH by měly mít prospěch z širšího přístupu veřejnosti k dokumentům obsahujícím informace o životním prostředí [24] a že jakákoli ujednání o důvěrnosti obsažená v jednacím řádu „komitologických“ výborů nemají přednost před právními předpisy EU o přístupu veřejnosti k dokumentům [25], jak potvrdily soudy EU [26].

27. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise v současné době nezveřejňuje informace, které by veřejnosti umožnily pochopit příčiny nadměrných časových rámců v povolovacím řízení, včetně případů, kdy jsou tyto důvody způsobeny neshodami mezi zúčastněnými subjekty. Souhrnné záznamy ze zasedání výboru REACH zejména nezachycují aktuální stav jednotlivých spisů a důvody možných zpoždění. To brání veřejnosti pohnat k odpovědnosti osoby odpovědné za zpoždění. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že se jedná o nesprávný úřední postup, a vydala odpovídající doporučení, aby Komise zveřejnila podrobnější souhrnné záznamy ze zasedání výboru REACH.

Stanovisko Komise

28. Ve svém stanovisku k doporučení veřejné ochránkyně práv Komise potvrdila svůj závazek k transparentnosti a souhlasila s poskytnutím podrobnějších souhrnných záznamů ze zasedání výboru REACH.

29. Komise rovněž uznala zpoždění v povolovacím řízení.

30. Komise však nesouhlasila s analýzou hlavních příčin, které vedly ke zpožděním, provedenou veřejnou ochránkyní práv. Komise zejména nesouhlasila s tím, že jednou z těchto příčin je způsob, jakým uplatnila důkazní břemeno a „shovívavost Komise vůči žadatelům, aby se zabránilo zamítnutí povolení, pokud jsou žádosti neúplné nebo pokud žadatel neunesl své důkazní břemeno.“ Podle Komise „to neodpovídá dosud uplatňované praxi“. Komise uvedla, že „již nezahrnuje opatření určená k nápravě hlavních nedostatků žádostí o povolení (tj. ovlivňujících podmínky pro udělení povolení), které měly místo toho vést k zamítnutí povolení. Komise po této judikatuře svůj přístup odpovídajícím způsobem zpřísnila [...] Pokud jde o nové případy, Komise již tato opatření nezavádí, např. nápravu chybného posouzení rizik nebo analýzu alternativ“.

31. Pokud jde o pochopení hlavních příčin zpoždění, Komise nejprve zdůraznila „obrovský příliv žádostí“, který byl „neočekávaný a agentura ECHA ani Komise nejsou schopny se s ním vypořádat, což vedlo k nežádoucím zpožděním a nahromadění nevyřízených žádostí“, zejména z důvodu „zařazení látek s širokým rozsahem použití na seznam látek pro povolování zahrnující mnoho průmyslových odvětví“. V této souvislosti Komise uvedla, že potřebuje více času na ověření spolehlivosti a úplnosti stanovisek výborů RAC a SEAC, aby zajistila soudržnost svých rozhodnutí a rovné zacházení se žadateli.

32. Komise rovněž tvrdila, že nemůže zamítnout více žádostí, aby zmírnila zpoždění, protože téměř ve všech dosud zpracovávaných žádostech byla stanoviska výborů RAC a SEAC kladná. Komise se obává, že odmítnutí v takových případech by skončilo právním napadením. Kromě toho Komise poskytla příklady nedávných případů, v nichž Výboru REACH navrhla odmítnutí, aby prokázala připravenost Komise vymáhat důkazní břemeno [27].

33. Zadruhé Komise tvrdila, že nedávná judikatura přispěla ke zpožděním, protože její provádění vyžadovalo důkladnou analýzu a diskusi mezi útvary Komise a členy výboru REACH, včetně důkladného přehodnocení všech nevyřízených žádostí. Komise rovněž musela některým žadatelům poskytnout příležitost, aby ve svých žádostech uvedli chybějící prvky, které se s ohledem na novou judikaturu ukázaly jako neúplné.

34. Zatřetí podle Komise mohou předběžné diskuse se členy výboru REACH významně přispět k prodlevám. Komise uvedla, že „stanovisko členských států a pravděpodobnost podpory kvalifikovanou většinou jsou klíčovými prvky, které Komise bere v úvahu při určování konkrétních opatření/ustanovení v rozhodnutích před předložením nových návrhů “.

35. Komise se obecně domnívala, že systém povolování podle nařízení REACH se ukázal jako příliš zatěžující na to, aby účinně a účelně dosáhl zamýšlených cílů, zejména u látek s širokým použitím. Komise se domnívala, že omezení používání látek může být méně zatěžující než doplnění „látek vzbuzujících mimořádné obavy“ na seznam látek podléhajících povolení, protože omezení se uplatňují, aniž by společnosti musely podávat žádosti o povolení nebo další odchylky. Komise uvedla, že je nyní opatrnější při doplňování nových látek na seznam látek podléhajících povolení.

Posouzení veřejné ochránkyně práv po vydání doporučení

36. Veřejná ochránkyně práv je velmi znepokojena prodlevami v povolovacím řízení podle nařízení REACH, které její šetření odhalilo.

37. Tato zpoždění znamenají, že obzvláště nebezpečné chemické látky mohou být i nadále dostupné na trhu EU, i když se může ukázat, že povolení by nemělo být uděleno vůbec nebo že by mělo být uděleno pouze za zvláštních podmínek a v rámci monitorovacích opatření.

38. Tato zpoždění proto představují vážné riziko pro veřejné zdraví a životní prostředí.

39. Mohou rovněž poškozovat zájmy společností, jejichž hospodářské činnosti mohou být narušeny v důsledku přetrvávající nejistoty ohledně toho, zda bude povolení uděleno, či nikoli. Tváří v tvář těmto výzvám by Komise měla učinit vše, co je v jejích silách, aby předložila jasný plán, jak zpoždění řešit.

40. Veřejná ochránkyně práv svým doporučením naléhavě vyzvala Komisi, aby zpoždění řešila přednostně. Veřejná ochránkyně práv konkrétně požádala Komisi, aby přezkoumala své zdlouhavé vnitřní postupy a přezkoumala veškeré nedostatky při vymáhání důkazního břemene.

41. Ačkoli Komise ve svém stanovisku uznala zpoždění v povolovacím řízení, nesouhlasila s veřejným ochráncem práv, pokud jde o jejich příčiny. Komise zejména trvala na tom, že skutečné příčiny zpoždění jsou mimo její kontrolu, a zmínila v tomto ohledu pouhý počet žádostí, jejich složitost, potřebu provést soudní rozsudky týkající se důkazního břemene a zdlouhavé diskuse v důsledku rozdílných postojů členů výboru REACH.

42. Bez ohledu na opodstatněnost výše uvedených vysvětlení Komise se veřejná ochránkyně práv domnívá, že Komise se měla svými doporučeními zabývat smysluplněji. Komise ve svém stanovisku zejména:

• nereagovala na doporučení veřejné ochránkyně práv přezkoumat své zdlouhavé vnitřní postupy, zejména to, jak přidělila odpovědnost svým útvarům;
• poskytla nekonzistentní a neúplné informace o své praxi vymáhání důkazního břemene při posuzování žádostí o povolení a  
• nepředložil jasný a komplexní plán, jak řešit problém zpoždění v povolovacím řízení.

I. Přezkum vnitřních postupů

43. Za prvé, Komise se vůbec nezabývala nedostatky ve svých vnitřních postupech pro vypracovávání rozhodnutí o povolení. Ačkoli úlohou veřejné ochránkyně práv není sdělovat Komisi, jak přesně organizovat své vnitřní postupy, opakuje svůj názor, že vnitřní organizace Komise nemůže odůvodnit nedodržení přísných lhůt stanovených zákonem.

II. Uplatňování důkazního břemene

44. Zadruhé, pokud jde o praxi Komise spočívající v prosazování důkazního břemene při posuzování žádostí o povolení, Komise na jedné straně tvrdila, že nebyla příliš „shovívavá“vůči žadatelům, pokud jde o důkazní břemeno. Na druhé straně uznala, že „již neusiluje o nápravu hlavních nedostatků žádostí... ovlivňujících podmínky pro udělení povolení..., které měly místo toho vést k zamítnutí povolení“. Kromě toho Komise uvedla, že nedávná judikatura týkající se důkazního břemene vedla k podstatným změnám v její praxi, včetně potřeby přehodnotit všechny nevyřízené žádosti a vyžádat si od některých žadatelů dodatečné informace. Podle Komise provádění této judikatury významně přispělo ke zpožděním. Komise zároveň uvedla, že doporučení veřejné ochránkyně práv týkající se důkazního břemene „se do určité míry týká postupů/přístupů, které Komise již provádí“.

45. Ačkoli Komise uznala, že změnila svou praxi vymáhání důkazního břemene, zůstává nejasné, do jaké míry se domnívá, že její minulá praxe přispěla ke zpožděním, a pokud ano, jak se očekává, že je její nový přístup sníží.

46. V této souvislosti se zdá, že Komise rovněž nesouhlasí s doporučením veřejné ochránkyně práv zajistit, aby žádosti obsahující nedostatečné informace byly okamžitě zamítnuty, aby se zkrátila celková zpoždění. Zdá se, že Komise je obzvláště znepokojena právními napadeními svých rozhodnutí společnostmi, kterým může být povolení zamítnuto navzdory pozitivním závěrům výborů RAC a SEAC. Komise v této souvislosti poznamenala, že výbory RAC a SEAC obvykle předkládají k žádostem kladné závěry.

47. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise není závěry výborů RAC a SEAC vázána.^[28] Komise musí spíše vzít v úvahu celý soubor informací uvedených ve stanoviscích výborů RAC a SEAC. To zahrnuje veškeré informace poskytnuté členskými státy nebo třetími stranami [29], a zejména veškeré nejistoty zdůrazněné výbory RAC a SEAC ^[30] nebo rozpory v dostupných informacích.^[31] Soudy EU ve skutečnosti nedávno zrušily rozhodnutí Komise o povolení, která následovala po (pozitivních) závěrech výborů RAC a SEAC, aniž by dostatečně zohlednily nejistoty uvedené v jejich stanoviscích.^[32] Pokud existují problémy s jasností a konzistentností stanovisek výborů RAC a SEAC, jak na to upozornila Komise,^[33] Komise by měla přijmout systémová opatření k řešení těchto problémů s agenturou ECHA.

III. Odpověď Komise na zpoždění v povolovacím řízení

48. Komise ve svém stanovisku nepředložila jasný a komplexní plán, jak řešit problém zpoždění v povolovacím řízení.

49. Jak bylo uvedeno výše, Komise se ve svém stanovisku zaměřila na odůvodnění toho, proč se povolovací postup ukázal jako příliš zatěžující v důsledku faktorů, které nemůže ovlivnit, zejména s odkazem na významný nárůst žádostí, jejich složitost, potřebu provést soudní rozsudky o důkazním břemenu a zdlouhavé diskuse v důsledku rozdílných postojů mezi členy výboru REACH.

50. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise na tyto faktory upozornila již ve svých písemných odpovědích a během schůzek s vyšetřovacím týmem veřejné ochránkyně práv. Nezpochybňuje, že tyto faktory mohly v minulosti přispět ke zpožděním při vypracovávání rozhodnutí o povolení ze strany Komise. Veřejná ochránkyně práv však trvá na názoru vyjádřeném v jejím doporučení, že tyto faktory nemohou zpoždění odůvodnit [34].

51. Pokud jde zejména o rozdíly v postojích mezi členy výboru REACH, veřejný ochránce práv by rád dodal, že úlohou Komise je vypracovat rozhodnutí o povolení na základě všech prvků poskytnutých výbory ECHA RAC a SEAC. Úlohou výboru REACH je následně návrh rozhodnutí Komise projednat a hlasovat o něm. Tento proces by měl být prováděn zcela transparentním způsobem, aby občané mohli pohnat Komisi a jejich vnitrostátní zástupce ve výboru REACH k odpovědnosti.

52. Veřejná ochránkyně práv vítá, že Komise přijala její doporučení zveřejnit podrobnější souhrnné záznamy ze zasedání výboru REACH, je však znepokojena praxí Komise, která před finalizací svých návrhů rozhodnutí vyhledává předběžné názory členských států na konkrétní spisy. Komise ve svém stanovisku uvedla, že předběžné postoje členských států a výsledná pravděpodobnost získání podpory jsou klíčovými prvky v procesu přípravy rozhodnutí Komise. Nicméně v souvislosti s dodržováním jasných a přísných zákonných lhůt stanovených nařízením REACH může tato praxe celkově skutečně přispět ke zpožděním v procesu přípravy a zároveň celý proces učinit méně transparentním.

53. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že předběžná jednání se členy výboru REACH by se neměla dotknout hlavního úkolu Komise posuzovat žádosti objektivním a nestranným způsobem na základě stanovisek výborů RAC a SEAC při dodržení přísné zákonné lhůty tří měsíců.

54. Pokud na konci tohoto procesu některé členské státy odmítnou schválit návrh rozhodnutí vypracovaný Komisí, měli by o tom být občané EU plně informováni, a měli by tak mít možnost kontrolovat chování svých zástupců a pohnat je k odpovědnosti.

55. V reakci na zpoždění v povolovacím řízení informovala Komise veřejnou ochránkyni práv, že stále častěji volí omezení namísto toho, aby látky podrobovala předchozímu povolení. Komise rovněž poukázala na nadcházející revizi nařízení REACH. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že účinky těchto opatření jsou v této fázi příliš nejisté na to, aby představovaly uspokojivou reakci na výzvy, kterým Komise nyní čelí.

56. Veřejná ochránkyně práv připomíná, že seznam látek podléhajících předchozímu povolení hraje důležitou úlohu při řízení rizik chemických látek v EU, které bylo zavedeno nařízením REACH. Komise by se proto neměla snažit vyhnout doplnění nových látek na tento seznam z důvodu administrativní účinnosti nebo účelnosti.

57. Pokud jde o budoucí změnu nařízení REACH, Komise by do doby, než k takové změně dojde, neměla vyvolávat dojem, že usiluje o prodloužení stávajících přísných zákonných lhůt pro předložení návrhu rozhodnutí výboru REACH v očekávání budoucích změn týkajících se jeho interního rozhodovacího procesu. Za současného stavu právních předpisů má pro ochranu veřejného zdraví a životního prostředí zásadní význam včasný rozhodovací proces o rizicích vyplývajících z nebezpečných chemických látek. Na základě svého šetření se veřejná ochránkyně práv domnívá, že stávající tříměsíční zákonná lhůta pro vypracování rozhodnutí je proveditelná vzhledem k tomu, že návrhy rozhodnutí Komise vycházejí z komplexních stanovisek výborů RAC a SEAC agentury ECHA.

58. S ohledem na výše uvedené trvá veřejná ochránkyně práv na svém zjištění nesprávného úředního postupu.

59.  Žádný z argumentů vznesených Komisí v jejím stanovisku nelze použít k odůvodnění závažných průtahů v povolovacím řízení podle nařízení REACH. Komise sice nesouhlasila s analýzou příčin zpoždění provedenou veřejnou ochránkyní práv, neposkytla však smysluplné a konzistentní stanovisko ke všem aspektům doporučení veřejné ochránkyně práv, včetně toho, že nepředložila jasný a komplexní plán, jak řešit problém zpoždění v povolovacím řízení.

Závěry

Na základě šetření veřejná ochránkyně práv uzavírá tento případ s těmito závěry:

Komise přijala doporučení veřejné ochránkyně práv zveřejnit podrobnější souhrnné záznamy ze zasedání výboru REACH.

Komise částečně přijala doporučení veřejné ochránkyně práv uplatnit pravidlo, že je na žadatelích, aby prokázali, že splnili zákonné podmínky pro získání povolení k použití zvláště nebezpečné chemické látky. Komise zároveň nepřijala doporučení veřejné ochránkyně práv, aby zajistila okamžité zamítnutí žádostí obsahujících nedostatečné informace.

Komise se nezabývala doporučením veřejné ochránkyně práv přezkoumat svůj vnitřní postup pro vyřizování žádostí o povolení.

Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že Komise nepředložila jasný a komplexní plán, jak řešit problém zpoždění, včetně přezkumu své vlastní úlohy ve výboru REACH. Veřejná ochránkyně práv proto trvá na zjištění nesprávného úředního postupu, pokud jde o systematické nedodržování zákonné tříměsíční lhůty pro předložení návrhů rozhodnutí výboru REACH ze strany Komise.

Komise bude o tomto rozhodnutí informována.

Teresa Anjinho
evropská veřejná ochránkyně práv

Štrasburk, 27. června 2025

 

[1] https://www.ombudsman.europa.eu/cs/public-consultation/cs/160313

[2] Odpověď na otázku č. 5 v https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/correspondence/en/169594.

[3] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH), Úř. věst. L 396/1, konsolidované znění: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A02006R1907-20140410.

[4] Článek 5 nařízení REACH.

[5] Článek 59 nařízení REACH.

[6] Článek 58 nařízení REACH.

[7] Článek 60 odst. 2 nařízení REACH.

[8] Článek 60 odst. 4 nařízení REACH.

[9] Článek 85 odst. 7 nařízení REACH.

[10] Článek 64 odst. 8 a čl. 133 odst. 3 nařízení REACH.

[11] Rozhodnutí evropské veřejné ochránkyně práv, kterým se uzavírá šetření z vlastního podnětu OI/2/2016/RH týkající se zpoždění ze strany

Evropská komise při zpracování spisů o reprodukční toxicitě chemických látek, bod 27,

https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/81645.

[12] Viz písemné odpovědi Komise: https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/correspondence/en/174970 a https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/correspondence/en/189320.

[13] https://ec.europa.eu/transparency/comitology-register/screen/committees/C34200/consult?lang=en.

[14] Viz zprávy z těchto schůzek: https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/inspection-report/en/178826 a https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/inspection-report/en/191331.

[15] Viz žádost o kontrolu (příloha 1), https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/correspondence/en/178825.

[16] Doporučení Evropské komise o řízení rizik nebezpečných chemických látek (věc OI/2/2023/MIK), https://www.ombudsman.europa.eu/en/recommendation/en/194088.

[17] https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/correspondence/en/199074.

[18] Článek 58 odst. 1 písm. c) bod ii) nařízení REACH. Lhůta pro podání žádosti o uplatnění práva na nepřetržité používání je 18 měsíců před tzv. „datem zániku“, od kterého je uvádění látky na trh a její používání zakázáno.

[19] Článek 64 odst. 8 nařízení REACH.

[20] Rozsudek ze dne 7. března 2019 ve věci T-837/16, Švédsko v. Komise, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf;jsessionid=7294BECA711A439D8C6681EA7E8E8E49?text=&docid=211428&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=1396235, potvrzený rozsudkem ze dne 25. února 2021 ve věci C-389/19 P, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=238162&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir&ccoamp=first&1&1& a rozsudek ze dne 20. dubna 2023, věc C-144/21, Parlament v. Komise, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf;jsessionid=88F010BC9D2D47DC02B61F64F40F6FD4?text=&docid=272682&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=2524212.

[21] Věc T-837/16, Švédsko v. Komise, bod 79; Věc C-144/21, Parlament v. Komise, bod 46.

[22] Článek 64 odst. 3 nařízení REACH.

[23] Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Švédsko v. Komise, T-837/16, bod 69.

[24] Článek 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství, Úř. věst. L 264/13, https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A32006R1367.

[25] Doporučení evropské veřejné ochránkyně práv ve věci 2142/2018/TE týkající se odmítnutí Evropské komise poskytnout přístup k postojům členských států k pokynům týkajícím se posouzení rizik pesticidů pro včely, https://www.ombudsman.europa.eu/en/recommendation/en/113624.

[26] Rozsudek ze dne 14. září 2022, Pollinis France v. Komise, spojené věci T-371/20 a T-554/20, bod 96, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=265442&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=13008442, potvrzený rozsudkem ze dne 16. ledna 2025, Komise v. Pollinis, C-726/22 P, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=294251&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&dir=&first&ccopartamp;1&amp=&docid=130230.

[27] Komise ve svém stanovisku k doporučení veřejné ochránkyně práv (strana 3, poznámka pod čarou 5) uvedla: „SD_Gruppo Colle, SD_Ormezzano, CTPhT_DEZA, CTPhT_Bilbaina, sulfochroman olovnatý žlutý a chroman-molybdenan-síran olovnatý červený_DCC. Maastricht B.V., MOCA_REACHprávo. DEHP_Deza (poslední dvě rozhodnutí nebyla od stažení žádostí žalobkyněmi přijata).“

[28] Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Švédsko v. Komise, T-837/16, bod 66.

[29] Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Švédsko v. Komise, T-837/16, body 12 až 15 a 92. Ustanovení čl. 64 odst. 3 nařízení REACH stanoví, že „každý výbor rovněž zohlední veškeré informace předložené třetími stranami“v rámci veřejné konzultace, jak je stanoveno v čl. 62 odst. 2.

[30] Věc C-144/21, Parlament v. Komise, zejména body 62-68 a 85 a 107-110 a 124.

[31] Věc T-837/16, Švédsko v. Komise, bod 85.

[32] Věc T-837/16, Švédsko v. Komise, body 92–94; Věc C-144/21, Parlament v. Komise, body 71–85.

[33] Komise tvrdila, že musí ověřit, zda jsou stanoviska výborů RAC a SEAC „úplná, konzistentní a relevantní“. Věc T-837/16, Švédsko v. Komise, bod 68.

[34] Doporučení Evropské komise o řízení rizik nebezpečných chemických látek (věc OI/2/2023/MIK), https://www.ombudsman.europa.eu/en/recommendation/en/194088, body. 26-40.