Souvislosti

1. Vnitrostátní a regionální veřejní ochránci práv v Evropské síti veřejných ochránců práv mohou požádat evropského veřejného ochránce práv o písemné odpovědi na dotazy týkající se práva EU a jeho výkladu, včetně těch, které vyvstanou při vyřizování konkrétních případů.

2. Dne 9. prosince 2024 předložil veřejný ochránce práv Německojazyčného společenství Belgie takový dotaz evropské veřejné ochránkyni práv. Dotaz se týká výkladu nařízení č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení [1], pokud jde o přídavky na děti.

3. Veřejný ochránce práv Německojazyčného společenství Belgie se již několik let zabývá případem týkajícím se rodiny, která pobírala přídavky na dítě od Belgie a Německojazyčného společenství. Rodina žije v Belgii, ale otec pracuje v Německu. Matka byla nezaměstnaná a nějakou dobu pobírala dávky v nezaměstnanosti v Belgii. Rodina nyní čelí žádosti o vrácení přídavků na dítě vyplácených po dobu 18 měsíců, protože příslušný belgický orgán má za to, že nesprávně určil, že je odpovědný za přídavky na dítě a že tyto přídavky měly být místo toho vyplaceny Německem.

4.  Cílem dotazu bylo tedy objasnit, který členský stát má vyplácet přídavky na děti v podobných přeshraničních situacích a za jakých podmínek mohou členské státy vymáhat finanční prostředky od rodin, zejména v situacích, kdy sám členský stát nesprávně určil, že je odpovědný za vyplácení přídavků na děti.

Otázky položené Komisi

5. Na základě dotazu veřejná ochránkyně práv položila Komisi tyto otázky:

1) Mohla by Komise objasnit, který členský stát musí vyplácet přídavky na dítě v situaci, kdy i) rodina žije v jednom členském státě (Belgie), kde má matka nárok na dávky v nezaměstnanosti, a ii) otec pracuje v jiném členském státě (Německo)?

Lze dávky v nezaměstnanosti poskytované matce považovat za „nároky na základě zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti“ ve smyslu čl. 68 odst. 1 písm. b) bodu i)[2] nařízení č. 883/2004?

2) Vzhledem k tomu, že Německo souhlasí s vyplácením přídavků na dítě pouze po dobu šesti měsíců před podáním žádosti, jak by se měl použít čl. 68 odst. 3 písm. b)[3] nařízení č. 883/2004, pokud jiný členský stát (Belgie) již vyplácel dávku po dobu delší než šest měsíců (ačkoli Německo ji mělo vyplácet)?

Jaké jsou důsledky pro případné vymáhání ze strany orgánů členského státu, který vyplácel přídavky na dítě po dobu delší než šest měsíců (ačkoli jiný členský stát je měl vyplácet), od příjemce nebo od členského státu, který je měl vyplácet? Může Belgie nebo Německojazyčné společenství Belgie požadovat náhradu od Německa?

3) Poskytuje unijní právo v rozsahu, v němž orgány členských států uplatňují unijní právo a jednají v rámci jeho působnosti, dodatečnou ochranu osobám, které pobíraly přídavky na dítě po delší dobu v dobré víře a náhle čelí nárokům na vymáhání na základě skutečnosti, že se orgány členských států domnívají, že nesprávně určily členský stát, který má platit, jako je ochrana majetku (článek 17 Listiny základních práv EU) a nabytých práv, zásady zákazu zpětné účinnosti, legitimní očekávání, právní jistota, proporcionalita a řádná správa?

Odpověď Komise

6. V odpovědi na první otázku Komise uvedla, že:

• Belgický režim rodinných dávek je režim založený na pobytu, což znamená, že všechny děti s bydlištěm v Belgii mají nárok na rodinné dávky. Německy mluvící společenství Belgie je příslušné k vyplácení rodinných dávek pro děti s bydlištěm v německojazyčném společenství.
• Ustanovení čl. 68 odst. 1 nařízení č. 883/2004 obsahuje zvláštní pravidla přednosti, pokud jsou rodinné dávky poskytovány na stejnou dobu a pro stejné děti podle právních předpisů více než jednoho členského státu, například proto, že oba rodiče pracují v různých členských státech nebo protože rodina bydlí v členském státě se systémem založeným na bydlišti, zatímco pracuje v jiném členském státě.
• Podle těchto pravidel přednosti má nárok na rodinnou dávku poskytovanou na základě zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti přednost před nárokem poskytovaným na základě pobírání důchodu a nárokem poskytovaným na základě bydliště. V případě práv přiznaných ve dvou členských státech na základě zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti je primárně příslušný členský stát, v němž mají děti bydliště, pokud tam pracuje jeden z rodičů (čl. 68 odst. 1 písm. b) bod i) nařízení č. 883/2004).
• Podle čl. 11 odst. 2 [4] nařízení č. 883/2004 se má za to, že osoba, která pobírá peněžitou dávku z důvodu nebo v důsledku své činnosti jako zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, tuto činnost vykonává. Osoba, která pobírá podporu v nezaměstnanosti, se proto považuje za osobu vykonávající profesní činnost. Pro použití pravidel přednosti pro vyplácení rodinných dávek podle článku 68 nařízení č. 883/2004 je proto třeba považovat pobírání dávky v nezaměstnanosti za nárok přiznaný na základě zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti .
• Na základě poskytnutých informací dospělo Generální ředitelství Komise pro zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování k závěru, že:

1. Německy mluvící společenství Belgie, v němž má rodina bydliště, je tedy přednostně příslušné k vyplácení rodinných dávek za dobu, po kterou matka dětí pobírá dávky v nezaměstnanosti v Belgii.
2. Podle čl. 68 odst. 2 [5] nařízení č. 883/2004 musí členský stát, který je druhotně příslušný, v tomto případě Německo, vyplatit vyrovnávací doplatek, pokud je výše dávek poskytovaných podle jeho právních předpisů vyšší než výše rodinných dávek poskytovaných členským státem, který je primárně příslušný.

7. V odpovědi na druhou otázku Komise uvedla, že:

• Z odpovědi na první otázku, a sice že Německojazyčné společenství je primárně příslušné k vyplácení rodinných dávek, vyplývá, že otázky týkající se zpětného vyplácení a vymáhání (třetí otázka) již nejsou relevantní. Pro úplnost se však Komise k této záležitosti vyjádřila.
• Podle čl. 68 odst. 3 nařízení č. 883/2004 platí, že pokud se instituce, která obdrží žádost o rodinné dávky, domnívá, že není příslušná přednostně, musí žádost neprodleně postoupit příslušné instituci, jejíž právní předpisy se přednostně použijí. Posledně uvedená instituce vyřizuje tuto žádost tak, jako by byla podána přímo jí samotné, a den, kdy byla tato žádost podána první instituci, se považuje za den podání její žádosti instituci s přednostním právem.
• Dne 25. dubna 2024 vydal Soudní dvůr rozhodnutí [6], v němž uvedl, že čl. 68 odst. 3 nařízení č. 883/2004 je doplněn článkem 81 [7]. Odkázala na svou předchozí judikaturu [8], v níž uvedla, že „cílem článku 81 nařízení č. 883/2004 je usnadnit pohyb migrujících pracovníků zjednodušením administrativních formalit, které musí splňovat, s ohledem na složitost správních postupů existujících v různých členských státech, a zabránit tomu, aby dotčené osoby byly zbaveny svých práv z čistě formálních důvodů“[9]. Soudní dvůr dále rozhodl, že „článek 81 [...] se použije, pokud migrující pracovník podá žádost o přídavky na dítě u orgánů členského státu, který není příslušný k rozhodnutí o této žádosti na základě kolizních norem stanovených tímto nařízením“[10].
• Na základě této judikatury zastává generální ředitelství Komise pro zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování názor, že instituce s primární pravomocí pro vyplácení rodinných dávek, která uplatňuje vnitrostátní právní předpisy, které omezují zpětné vyplácení na omezený počet měsíců před podáním žádosti, jako jsou dotčené německé právní předpisy, nemůže toto ustanovení použít, a tudíž omezit zpětné vyplácení rodinných dávek, pokud instituce jiného členského státu obdržela žádost, pro kterou tato instituce primárně není příslušná, pokud jsou splněny všechny ostatní formální a hmotněprávní podmínky stanovené právními předpisy přednostního členského státu.

8. Pokud jde o třetí otázku, Komise uvedla, že:

• Soudní dvůr rozhodl, že článek 68 nařízení č. 883/2004 neumožňuje instituci členského státu, jehož právní předpisy nemají přednost, požadovat od dotyčné osoby (částečnou) náhradu dávek vyplacených v tomto členském státě z důvodu existence nároku na tyto dávky stanoveného právními předpisy jiného členského státu použitelnými přednostně [11].
• Členský stát, který neoprávněně vyplatil rodinné dávky, protože měl nesprávně za to, že jeho právní předpisy jsou použitelné přednostně, může požadovat náhradu neoprávněně vyplacených rodinných dávek od instituce s primární příslušností v souladu s čl. 60 odst. 5 [12] nařízení 987/2009 [13].

9. Komise dospěla k závěru, že podle jejího názoru a s ohledem na poskytnuté informace jsou orgány německy mluvícího společenství Belgie odpovědné za vyplácení rodinných dávek rodině s bydlištěm na jeho území, pokud jeden z rodičů pobírá dávky v nezaměstnanosti podle belgických právních předpisů a druhý rodič vykonává výdělečnou činnost v Německu.

Závěr evropského veřejného ochránce práv

10. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že otázky vznesené v dotazu byly odpovídajícím způsobem vyjasněny. Veřejná ochránkyně práv proto dotaz uzavírá.

O této zprávě bude informován veřejný ochránce práv Německojazyčného společenství Belgie a Komise.

Rosita Hickey
ředitel vyšetřování

Štrasburk, 20. března 2025

[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A02004R0883-20190731&qid=1736262044384

[2] Článek 68 odst. 1 písm. b) bod i) stanoví:

„1. Pokud jsou během stejného období a pro stejné rodinné příslušníky poskytovány dávky podle právních předpisů více než jednoho členského státu, použijí se tato pravidla přednosti:

b) v případě dávek vyplácených více než jedním členským státem na stejném základě se pořadí přednosti stanoví s odkazem na tato podpůrná kritéria:

i) v případě práv přiznaných na základě zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti: místo bydliště dětí za předpokladu, že se jedná o takovou činnost, a případně také nejvyšší částku dávek stanovených protichůdnými právními předpisy. V druhém případě se náklady na dávky rozdělí v souladu s kritérii stanovenými v prováděcím nařízení;“

[3] Článek 68 odst. 3 písm. b) stanoví:

„3. Je-li podle článku 67 podána žádost o rodinné dávky u příslušné instituce členského státu, jehož právní předpisy jsou použitelné, avšak nikoli na základě práva přednosti v souladu s odstavci 1 a 2 tohoto článku:

b) příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy se použijí přednostně, vyřizuje tuto žádost tak, jako by byla podána přímo jí samotné, a den, kdy byla taková žádost podána první instituci, se považuje za den podání její žádosti instituci s přednostním právem.“

[4] Článek 11 odst. 2 zní takto:

„Pro účely této hlavy se má za to, že osoby pobírající peněžité dávky z důvodu nebo v důsledku své činnosti jako zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná uvedenou činnost vykonávají. To se nevztahuje na invalidní, starobní nebo pozůstalostní důchody ani na důchody v případě pracovních úrazů nebo nemocí z povolání ani na peněžité dávky v nemoci pokrývající léčbu po neomezenou dobu.“

[5] Článek 68 odst. 2 zní takto:

„V případě souběhu nároků se rodinné dávky poskytují v souladu s právními předpisy určenými jako přednostní v souladu s odstavcem 1. Nároky na rodinné dávky na základě jiných protichůdných právních předpisů se pozastavují až do výše stanovené prvním právním předpisem a v případě potřeby se poskytne vyrovnávací doplatek za částku, která tuto částku přesahuje. Tento vyrovnávací doplatek však nemusí být poskytnut dětem, které mají bydliště v jiném členském státě, pokud je nárok na dotčenou dávku založen pouze na bydlišti.“

[6] Rozsudek Soudního dvora ze dne 25. dubna 2024, L v. Familienkasse Sachsen der Bundesagentur für Arbeit, C-36/23: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=285191&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=20149469

[7] Článek 81 zní takto:

„Žádost, prohlášení nebo opravný prostředek, které měly být předloženy podle právních předpisů jednoho členského státu ve stanovené lhůtě orgánu, instituci nebo soudu tohoto členského státu, jsou přípustné, pokud jsou předloženy ve stejné lhůtě odpovídajícímu orgánu, instituci nebo soudu jiného členského státu. V takovém případě orgán, instituce nebo soud, který obdrží žádost, prohlášení nebo odvolání, je neprodleně předá příslušnému orgánu, instituci nebo soudu prvního členského státu, a to buď přímo, nebo prostřednictvím příslušných orgánů dotčených členských států. Den, kdy byly tyto žádosti, prohlášení nebo odvolání předloženy orgánu, instituci nebo soudu druhého členského státu, se považuje za den jejich předložení příslušnému orgánu, instituci nebo soudu.“

[8] Rozsudek Soudního dvora ze dne 29. září 2022, FS v. Chief Appeals Officer a další, C-3/21: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=266564&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=20153614

[9] Bod 26.

[10] Bod 27.

[11] Rozsudek Soudního dvora ze dne 25. dubna 2024 ve věci L v. Familienkasse Sachsen der Bundesagentur für Arbeit, C-36/23. Soudní dvůr rozhodl takto:

„Článek 68 nařízení ... 883/2004 [...] o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, který stanoví pravidla přednosti v případě souběhu rodinných dávek, musí být vykládán v tom smyslu, že i když neumožňuje instituci členského státu, jehož právní předpisy nemají přednost, [...] požadovat od dotyčné osoby částečnou náhradu takových dávek vyplacených v tomto členském státě z důvodu existence nároku na tyto dávky stanoveného právními předpisy jiného členského státu použitelnými přednostně, pokud v tomto jiném členském státě nebyla stanovena ani vyplacena žádná rodinná dávka, umožňuje nicméně této instituci požadovat od instituce, která je primárně příslušná, náhradu částky dávek přesahující částku, kterou je povinna vyplatit [...]“

[12] Článek 60 odst. 5 zní takto:

„Pokud instituce, která prozatímně poskytla dávky, vyplatila více, než je částka, za kterou je v konečném důsledku odpovědná, může požadovat náhradu přeplatku od instituce s primární odpovědností v souladu s postupem stanoveným v článku 73 prováděcího nařízení.“

[13] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A02009R0987-20180101&qid=1740997969849