Štrasburk, 12. října 2004

Vážený pane K.,

Dne 2. října 2003 jste podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv týkající se Vaší účasti v otevřeném výběrovém řízení COM/A/11/01 pořádaném Evropským úřadem pro výběr personálu (EPSO).

Dne 17. listopadu 2003 jsem předal stížnost řediteli EPSO. Úřad EPSO zaslal své stanovisko dne 1. března 2004. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 29. března 2004.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Omlouvám se za dobu potřebnou k vyřízení Vaší stížnosti.

Stížnost

Souvislosti

Stěžovatel se zúčastnil otevřeného výběrového řízení COM/A/11/01 organizovaného Evropskou komisí za účelem vytvoření rezervy hlavních správců v oblasti občanského a trestního práva. Organizace byla po svém založení převzata Evropským úřadem pro výběr personálu (EPSO). Stěžovatel neuspěl v ústní zkoušce (závěrečné zkoušce) přijímacího řízení, protože jeho známka byla pouze 19 bodů, zatímco požadované minimum bylo 20. Stěžovatel proto podal Komisi stížnost na základě čl. 90 odst. 2 bodu 1 služebního řádu úředníků Evropských společenství (dále jen „stížnost podle článku 90“). Uvedl různé nesrovnalosti, které by podle jeho názoru odůvodňovaly, aby mu byla udělena vyšší známka za zkoušku a byl zařazen na rezervní seznam, nebo aby mu byla případně dána možnost znovu absolvovat ústní zkoušku. Rovněž tvrdil, že mu byl umožněn přístup k zápisu z ústní zkoušky.

Stěžovatel ve své stížnosti podle článku 90 zejména zdůraznil, že:

• test byl kratší, než bylo oznámeno;


• na rozdíl od jiných kandidátů mu v podstatě nebyly položeny otázky, na které by bylo možné objektivně odpovědět, ale otázky, které by znamenaly vyjádření názoru;


• byl diskriminován z důvodu svého zdravotního postižení;


• vzhledem k tomu, že počet uchazečů připuštěných k ústní zkoušce (25) byl nižší než počet míst na rezervním seznamu (30), nebylo nutné uchazeče vyřadit a ústní zkouška měla sloužit pouze k ověření toho, zda uchazeči splňují minimální požadavky pro zařazení na rezervní seznam;


• zkouška stěžovatelovy znalosti druhého jazyka (angličtiny) byla nečekaně intenzivní a neodpovídala informacím, které mu byly poskytnuty během školení poskytovaného německými orgány s ohledem na jeho účast na zkoušce.

Dne 3. září 2003 EPSO stížnost stěžovatele podle článku 90 zamítl a potvrdil známku, která mu byla udělena. Pokud jde o různé body vznesené stěžovatelem, úřad EPSO v souhrnu odpověděl, že:

• Drobné odchylky v délce trvání ústní zkoušky byly nevyhnutelné. Stěžovatel na konci testu nevznesl žádné námitky a doba trvání neměla žádný vliv na hodnocení výkonnosti stěžovatele.


• Výběrové komise mají široký prostor pro uvážení, pokud jde o obsah otázek položených uchazečům. Mohou se lišit od jednoho kandidáta k druhému. V případě stěžovatele položila výběrová komise stěžovateli zejména otázky týkající se jeho nedostatku mezinárodních zkušeností a nedostatku praktických zkušeností v administrativní oblasti. Otázky nepřekračovaly rámec obsahu oznámení o výběrovém řízení. Otázky položené uchazeči nebyly zaměřeny na testování aspektů, u nichž prokázal své znalosti v předchozích testech, ale na testování jeho schopnosti argumentovat a strukturovat své odpovědi.


• Stěžovatel nebyl diskriminován z důvodu svého zdravotního postižení. Kandidát, který dosáhl nejlepšího výsledku v ústní zkoušce, měl ve srovnání se stěžovatelem významnější zdravotní postižení.


• Pokud jde o ověření znalosti druhého jazyka stěžovatele, výběrová komise nemohla být vázána informacemi, které stěžovateli poskytly německé orgány. Kvalifikace „uspokojivé znalosti“ obsažená v oznámení o výběrovém řízení musí být navíc vykládána s ohledem na relativně vysokou úroveň náboru (platová třída A4/A5).

Stížnost

Stěžovatel byl částečně nespokojen s odpovědí úřadu EPSO na jeho stížnost podle článku 90 a domníval se, že úřad EPSO nereagoval na všechny aspekty jeho stížnosti, a proto podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv, v níž uvedl následující tvrzení:

1. Vysvětlení poskytnutá úřadem EPSO, pokud jde o zamítnutí jeho stížnosti podle článku 90, se týkala pouze formálních otázek a neposkytla informace o věci samé, které by mu umožnily pochopit známku, kterou obdržel.

2. Mezi otázkami položenými stěžovateli v ústní zkoušce a oznámením o výběrovém řízení existovaly rozdíly. Ani nedostatek mezinárodních zkušeností, ani údajný nedostatek praktických zkušeností ve správní oblasti nemohly odůvodnit jeho známku nebo zamítnutí jeho stížnosti podle článku 90. Tyto požadavky nebyly v oznámení o výběrovém řízení obsaženy. Kromě toho měl 22 měsíců praxe v administrativní oblasti.

Stěžovatel tvrdil, že známka jeho ústní zkoušky by měla být zvýšena na 20 nebo že by měl být vyzván, aby ústní zkoušku složil znovu. S ohledem na své druhé tvrzení stěžovatel v každém případě požadoval větší přesnost v budoucích oznámeních o výběrových řízeních.

Šetření

Stanovisko úřadu EPSO

Ve svém stanovisku ke stížnosti úřad EPSO v souhrnu uvedl následující:

Stížnost stěžovatele podle článku 90 byla důkladně zohledněna a orgán oprávněný ke jmenování se pokusil odpovědět na všechny body vznesené stěžovatelem, aby mu poskytl dostatečně odůvodněnou odpověď.

Pokud jde o žádost stěžovatele, aby byl informován o důvodech svého neúspěchu v ústní zkoušce, z ustálené judikatury vyplývá, že výběrové komise v otevřených výběrových řízeních mají široký prostor pro uvážení, pokud jde o hodnocení zkoušek. Výběrová komise neměla povinnost vysvětlit, proč byly odpovědi uchazeče považovány za nedostatečné.

Posouzení zásluh v ústní zkoušce bylo srovnávací povahy a bylo třeba zajistit rovné zacházení se všemi uchazeči. Pro každého uchazeče, který se zúčastnil ústní zkoušky, proto výběrová komise vypracovala hodnotící list založený na předem dohodnutých kritériích. Pro všechny kandidáty byla použita stejná kritéria.

Zatímco znalosti stěžovatele v oblasti působnosti, kterou si zvolil, byly posouzeny během písemné zkoušky, cílem ústní zkoušky bylo posoudit schopnost stěžovatele argumentovat a strukturovat své odpovědi, se zvláštním důrazem na jeho specifické jazykové znalosti a schopnost přizpůsobit se multikulturnímu prostředí, jak je stanoveno v oznámení o výběrovém řízení. Výběrová komise nezpochybnila způsobilost stěžovatele na základě odborné praxe. Ta byla přezkoumána a zohledněna během přijímacího řízení. Výběrová komise při svém hodnocení vycházela výhradně z výsledků stěžovatele během ústní zkoušky.

Skutečnost, že počet uchazečů připuštěných k ústní zkoušce (25) byl nižší než počet míst na rezervním seznamu (30), nezakládala ani povinnost výběrové komise přeřadit uchazeče, kteří neměli požadované dovednosti, do vyšší platové třídy, ani posílenou povinnost vysvětlit známky přidělené těmto uchazečům.

Tvrzení stěžovatele, že by mu měla být přidělena vyšší známka nebo že by měl být oprávněn zkoušku opakovat, muselo být zamítnuto. Stěžovatelovo přesvědčení, že dostatečně odpověděl na otázky, které mu byly položeny, pravděpodobně neznamená automatickou revizi rozhodnutí výběrové komise.

Připomínky stěžovatele

Evropský veřejný ochránce práv předal stanovisko úřadu EPSO stěžovateli s výzvou k vyjádření. Stěžovatel ve své odpovědi v souhrnu uvedl:

Úřad EPSO opět poskytl vysvětlení bez ohledu na obsah testu. I když výběrová komise disponovala širokým prostorem pro uvážení, pokud jde o hodnocení testů, nemělo to výběrové komisi bránit v tom, aby toto hodnocení odůvodnila. Nestačilo pouze zveřejnit ochrannou známku, aniž by bylo vysvětleno, jak a na jakém základě byla tato ochranná známka vypočtena. Bylo by rozumné poskytnout informace o obsahu hodnotícího listu nebo kritériích použitých pro hodnocení, jakož i o skutečných podrobnostech hodnocení výkonnosti stěžovatele.

Vzhledem k situaci v tomto přijímacím řízení, tj. že počet uchazečů připuštěných k ústní zkoušce (25) byl nižší než počet míst na rezervním seznamu (30), by bylo v zájmu transparentnosti ještě důležitější, aby byla získaná známka řádně vysvětlena, zejména v případech, kdy byla známka těsně pod minimální známkou.

Odmítnutí úřadu EPSO revidovat jeho známku nebo mu povolit, aby se testu znovu zúčastnil, by bylo pochopitelné, pokud by rezervní seznam byl úplný a pokud by přijetí stěžovatele na rezervní seznam poškodilo jiného uchazeče. V projednávané věci by však nedošlo k žádné újmě, pokud by mu EPSO poskytl možnost sloužit Evropské unii.

Další výběrová komise v rámci výběrového řízení organizovaného Evropským parlamentem a Soudním dvorem zjistila, že jeho dovednosti jej kvalifikovaly k práci pro Evropskou unii, a zapsala jej na rezervní seznam.

ROZHODNUTÍ

1 Údajné neposkytnutí řádného vysvětlení známky uvedené v testu

1.1 Podle stěžovatele se vysvětlení poskytnutá úřadem EPSO, pokud jde o zamítnutí jeho stížnosti podle článku 90, týkala pouze formálních otázek a neposkytla informace o podstatě, které by mu umožnily pochopit známku, kterou obdržel.

1.2 Úřad EPSO tvrdil, že výběrové komise v otevřených výběrových řízeních mají široký prostor pro uvážení, pokud jde o hodnocení testů. Výběrová komise neměla povinnost vysvětlit, proč byly odpovědi uchazeče považovány za nedostatečné. V tomto ohledu skutečnost, že počet uchazečů připuštěných k ústní zkoušce (25) byl nižší než počet míst na rezervním seznamu (30), nezakládala pro výběrovou komisi další povinnosti.

1.3 Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že stěžovatel ve své stížnosti podle článku 90 vznesl řadu obvinění a tvrzení týkajících se zejména zpřístupnění zápisů ze zkoušky, délky zkoušky, ověření jeho znalosti angličtiny a účasti zdravotně postižených kandidátů, která se v rámci stížnosti podané evropskému veřejnému ochránci práv neopakovala. Tyto aspekty stížnosti stěžovatele podle článku 90 proto nebudou přezkoumány v tomto rozhodnutí, které se omezí na posouzení toho, zda úřad EPSO stěžovateli poskytl řádné vysvětlení známky získané při ústní zkoušce.

1.4 Veřejný ochránce práv rovněž konstatuje, že stěžovatel ve svých připomínkách zdůraznil, že mu úřad EPSO mohl poskytnout hodnotící kritéria nebo hodnotící list ústní zkoušky. Zdá se, že dosud nebyla podána žádná žádost o přístup k těmto dokumentům. Toto rozhodnutí se proto nebude tímto aspektem zabývat. Stěžovatel však může požádat o zpřístupnění dotčených dokumentů a předložit veřejnému ochránci práv novou stížnost, pokud by odpověď na tuto žádost byla neuspokojivá.

1.5 Podle ustálené judikatury soudů Společenství představuje sdělení známky získané v testu kandidátům, které odráží hodnocení provedené výběrovou komisí, dostatečné odůvodnění rozhodnutí výběrové komise (2). Soud dále rozhodl, že „výběrová komise nemůže být povinna, pokud odůvodňuje neúspěch uchazeče při zkoušce, identifikovat odpovědi, které byly považovány za neuspokojivé, nebo vysvětlit, proč byly považovány za neuspokojivé. (…) Uchazeč má právo na vysvětlení, pokud o ně výslovně požádá, k jiným bodům, než je hodnotový úsudek výběrové komise, pokud jde o jeho výkon, jako je například průběh řízení"(3).

1.6 V projednávané věci byla stěžovatelka informována o známce získané při ústní zkoušce.

1.7 Bez ohledu na výše uvedenou judikaturu se veřejný ochránce práv domnívá, že je otázkou řádné správní praxe odpovídat na konkrétní otázky uchazečů, bez ohledu na to, zda se týkají jejich výkonu v testu, či nikoli. Zdá se však, že v tomto případě, s výjimkou aspektu, kterým se zabývá bod 1.8 níže, žádná taková otázka nezůstává v návaznosti na stížnost stěžovatele podle článku 90 nezodpovězena.

1.8 Stěžovatel měl za to, že výběrová komise je vázána posílenou povinností odůvodnit své rozhodnutí udělit mu vyřazovací známku z důvodu konkrétních skutkových okolností ústní zkoušky a známky, kterou mu byla udělena (tj. počet uchazečů byl nižší než počet míst na rezervním seznamu a známka, kterou mu byla udělena, byla pouze o jeden bod nižší než minimální známka).

1.9 Veřejný ochránce práv si není vědom žádných ustanovení nebo judikatury, které by výběrovým komisím v tomto ohledu ukládaly přísnější povinnosti. Stanovisko úřadu EPSO se proto jeví jako rozumné.

1.10 S ohledem na výše uvedené dospívá veřejný ochránce práv k závěru, že v tomto aspektu případu nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

2 Údajný nepoměr mezi otázkami položenými stěžovateli v ústní zkoušce a oznámením o výběrovém řízení

2.1 Podle stěžovatele existoval rozdíl mezi otázkami, které mu byly položeny v ústní zkoušce, a oznámením o výběrovém řízení. Tvrdil, že ani nedostatek mezinárodních zkušeností, ani údajný nedostatek praktických zkušeností ve správní oblasti nemohou odůvodnit známku, kterou získal při ústní zkoušce, ani zamítnutí jeho stížnosti podle článku 90. Tyto požadavky nebyly v oznámení o výběrovém řízení obsaženy. Kromě toho měl 22 měsíců praxe v administrativní oblasti.

2.2 Úřad EPSO tvrdil, že zatímco znalosti uchazeče o oblasti působnosti výběrového řízení byly posouzeny během písemné zkoušky, cílem ústní zkoušky bylo posoudit schopnost uchazeče argumentovat a strukturovat své odpovědi, se zvláštním důrazem na jeho specifické jazykové znalosti a schopnost přizpůsobit se multikulturnímu prostředí, jak je stanoveno v oznámení o výběrovém řízení. Výběrová komise nezpochybnila způsobilost stěžovatele na základě odborné praxe. Ta byla přezkoumána a zohledněna během přijímacího řízení. Výběrová komise při svém hodnocení vycházela výhradně z výsledků stěžovatele během ústní zkoušky.

2.3 Veřejný ochránce práv konstatuje, že podle ustálené judikatury má výběrová komise široké posuzovací pravomoci, pokud jde o postupy a obsah zkoušek ve výběrovém řízení. Soudy nemohou zkoumat podrobný obsah zkoušky, pokud tento obsah nepřekračuje meze stanovené v oznámení o výběrovém řízení nebo není v souladu s účelem zkoušky nebo výběrového řízení (4).

2.4 Veřejný ochránce práv rovněž konstatuje, že kromě vysvětlení poskytnutého úřadem EPSO v rámci této stížnosti úřad EPSO ve svém rozhodnutí ze dne 2. září 2003 týkajícím se stížnosti stěžovatele podle článku 90 rovněž vysvětlil, že jak nedostatek mezinárodních zkušeností stěžovatele, tak údajný nedostatek praktických zkušeností ve správní oblasti byly zahrnuty do diskuse během ústní zkoušky s cílem posoudit schopnost stěžovatele "přizpůsobit se multikulturnímu pracovnímu prostředí", jak je stanoveno v hlavě VI oznámení o výběrovém řízení, nebo plnit povinnosti stanovené v hlavě II oznámení o výběrovém řízení.

2.5 Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že úřad EPSO tak poskytl přiměřené vysvětlení činnosti výběrové komise. Nebylo tedy možné prokázat, že posledně uvedené překročilo meze stanovené v oznámení o výběrovém řízení. V souvislosti s tímto aspektem případu tedy nebyl zjištěn žádný nesprávný úřední postup.

3 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu Evropského úřadu pro výběr personálu. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován ředitel Evropského úřadu pro výběr personálu.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Článek 90 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropských společenství:
(…)
2. Každá osoba, na kterou se vztahuje tento služební řád, může podat orgánu oprávněnému ke jmenování stížnost proti aktu nepříznivě zasahujícímu do jejího právního postavení, a to buď v případě, že uvedený orgán přijal rozhodnutí, nebo v případě, že nepřijal opatření stanovené služebním řádem. Stížnost musí být podána do tří měsíců. (…)

(2) Věc C-254/95, Parlament / Innamorati, Sb. rozh. 1996, s. I-3423.

(3) Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Pimley-Smith v. Komise, T-291/94, Recueil FP, s. IA-209, II-637.

(4) Rozsudek Soudního dvora ve věci Goossens v. Komise, 228/86, Recueil 1988, s. 1819.