Souvislosti stížnosti

1. V září 2023 podal stěžovatel žádost o přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se reklam Evropské komise z let 2022 a 2023 na platformách X, Instagram, Facebook, Google a TikTok v souvislosti s jejím návrhem pravidel pro předcházení pohlavnímu zneužívání dětí a boj proti němu a souvisejícím bleskovým průzkumem Eurobarometr.

2. V listopadu 2023 zaslala Komise svou odpověď. Zjistila, že závěrečná zpráva dodavatele o placené reklamě na X spadá do oblasti působnosti žádosti stěžovatele o přístup veřejnosti, a poskytla částečný přístup. Komise se přitom dovolávala výjimek podle právních předpisů EU o přístupu veřejnosti k dokumentům [1] (nařízení č. 1049/2001) a tvrdila, že zpřístupnění celého dokumentu by mohlo ohrozit soukromí a integritu jednotlivců [2] a obchodní zájmy [3]. Kromě toho Komise poskytla stěžovateli několik adres URL na Twitteru/X obsahujících informace o nastavení placené reklamy.

3. Stěžovatel nebyl s odpovědí Komise spokojen a požádal Komisi, aby svůj postoj přezkoumala (podáním „potvrzující žádosti“).

4. Komise prodloužila lhůtu pro odpověď na potvrzující žádost stěžovatele do 19. ledna 2024.

5. Vzhledem k tomu, že stěžovatel neobdržel odpověď v prodloužené lhůtě, obrátil se v únoru 2024 na veřejnou ochránkyni práv.

Šetření

6. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření ohledně toho, že Komise neodpověděla na potvrzující žádost stěžovatele v příslušných lhůtách.

7. Vzhledem k přetrvávajícímu zpoždění však veřejná ochránkyně práv v červenci 2024 požádala o přezkum dokumentu (dokumentů), u nichž bylo zjištěno, že spadají do oblasti působnosti žádosti o přístup.

8. V návaznosti na přezkum dokumentu, který Komise identifikovala v počáteční fázi, se veřejná ochránkyně práv s Komisí podělila o své předběžné názory, že by mohl být poskytnut další přístup ke spornému dokumentu.

9. Dne 19. září 2024 přijala Komise potvrzující rozhodnutí, kterým poskytla širší přístup ke spornému dokumentu podle předběžných stanovisek veřejné ochránkyně práv. Komise rovněž určila další dokument, který částečně zveřejnila s úpravami osobních údajů.

10. Stěžovatel předložil připomínky k předběžným stanoviskům veřejné ochránkyně práv a k potvrzujícímu rozhodnutí Komise. Nevyjádřily žádné obavy ohledně úprav v dodatečném dokumentu.

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

11. Ve své původní odpovědi na žádost o přístup veřejnosti Komise tvrdila, že úplnému zpřístupnění sporného dokumentu brání výjimka týkající se ochrany soukromí a osobnosti jednotlivce. Uvedl, že dokument obsahuje informace týkající se identifikované nebo identifikovatelné fyzické osoby, jako jsou jména nebo funkce zastávané v organizaci. Komise měla za to, že stěžovatel nevyjádřil žádný zvláštní zájem o tyto osobní údaje ani nepředložil argumenty, které by prokázaly nezbytnost předání údajů pro konkrétní účel ve veřejném zájmu.

12. Komise se dále domnívala, že úplnému zpřístupnění dokumentu zabránila potřeba chránit citlivé obchodní informace dodavatele, konkrétně „ceny a finanční výsledky, včetně celkové ceny“.

13. Ve své potvrzující žádosti stěžovatel tvrdil, že odpověď Komise je neúplná a že poskytnuté adresy URL na Twitteru nefungují, a odkázal na zprávy o transparentnosti Twitter/X obsahující pouze omezené informace. Kromě toho měly za to, že ke spornému dokumentu by měl být poskytnut plný přístup. Domnívaly se rovněž, že osobní údaje v dokumentu měly být zpřístupněny. Konkrétně tvrdily, že existuje „velmi silný veřejný zájem“ na zpřístupnění, neboť existují zprávy, které naznačují, že se Komise „pokoušela ovlivnit veřejné mínění“o legislativním návrhu týkajícím se pohlavního zneužívání dětí pomocí mikrocílení. Stěžovatel se proto domníval, že „veřejnost musí být schopna ověřit plný rozsah možností cílení, které vybrala jejich vláda, i když tyto možnosti cílení zahrnují osobní údaje“.

14. Ve svém potvrzujícím rozhodnutí Komise potvrdila, že části dokumentu obsahují osobní údaje, „jako jsou jména, funkce, kontaktní údaje a jména účtů na sociálních médiích osob mimo Evropskou komisi, které nejsou veřejnými činiteli“. Podle Komise by požadované předání těchto údajů nebylo nezbytné k tomu, aby žadatel mohl sledovat svůj cíl. V tomto ohledu Komise poukázala na to, že existují vhodnější opravné prostředky, jako je podání stížnosti u evropského inspektora ochrany údajů [4], aby se zjistilo, zda jsou tvrzení o nezákonném mikrocílení opodstatněná. Kromě toho se Komise domnívala, že existují důvody se domnívat, že zpřístupněním jejich osobních údajů obsažených v požadovaném dokumentu by byly poškozeny oprávněné zájmy dotčených osob.  

15. Komise vysvětlila, že ostatní upravené části dokumentu se týkají „neveřejných obchodně citlivých informací, jako je podrobná struktura nákladů [...] kampaně, úvahy týkající se tržní strategie a know-how“dodavatele. Vzhledem k tomu, že se tyto informace týkají obchodního tajemství a podnikové strategie dodavatele, jejich zveřejnění by představovalo skutečné a nehypotetické riziko pro obchodní zájmy dodavatele tím, že by jeho konkurentům poskytlo neoprávněnou výhodu. Podle Komise žadatel nevysvětlil, jak by zpřístupnění obchodně citlivých informací přispělo k zajištění ochrany veřejného zájmu uvedeného v jeho potvrzující žádosti. Komise sama nebyla schopna určit žádný převažující veřejný zájem na zpřístupnění.  

16. Komise stěžovateli rovněž poskytla nové adresy URL na Twitteru.

17. Při předkládání připomínek stěžovatel uvedl, že si není jistý použitelností jedné z výjimek pro odepření přístupu k upravené tabulce ve sporném dokumentu (výňatek z přehledu Twitteru, který odráží vhodnost popisovačů a klíčových slov).

Posouzení veřejného ochránce práv

18. Ve svých předběžných stanoviscích veřejná ochránkyně práv uvedla, že není snadno jasné, jak by se všechny skryté informace ve zprávě o placené reklamě na X považovaly za informace týkající se „cen a finančních výsledků“, a byly by tedy citlivými obchodními informacemi. Konkrétně nebylo veřejnému ochránci práv jasné, jak by zveřejnění jména a kontaktních údajů zhotovitele, dodavatele nebo poskytovatele, jakož i některých dalších skrytých informací, ohrozilo obchodní zájmy zhotovitele, dodavatele nebo poskytovatele.

19. Veřejná ochránkyně práv se dále domnívala, že úprava obsahu tabulky v dokumentu (výňatek z přehledu Twitteru odrážející vhodnost rukojetí a klíčových slov) se zdá být nekonzistentní s ohledem na zveřejněné informace, které jsou obsaženy v jiných tabulkách v dokumentu. V neposlední řadě se zdálo, že dokument obsahuje pouze omezené osobní údaje (několik manipulací s X), které by mohly být skryty za účelem ochrany dotčených osob.

20. V souladu s předběžnými stanovisky veřejné ochránkyně práv Komise zveřejnila jméno a kontaktní údaje dodavatele. Komise rovněž poskytla širší částečný přístup k některým informacím, které v počáteční fázi považovala za obchodně citlivé. Kromě toho zveřejnila celkové náklady a náklady na kampaň na sociálních médiích podle jednotlivých zemí.

21. Ačkoli se veřejná ochránkyně práv domnívá, že zbývající úpravy jsou celkově přiměřené, není přesvědčena, že výňatek z přehledu Twitteru musel být zcela skryt. Potvrzující rozhodnutí Komise objasnilo, že obchodně citlivé informace v dokumentu se netýkají pouze „cen a finančních výsledků“, ale také „úvah souvisejících s tržní strategií a know-how“. Stále však není jasné, jak by zveřejnění této tabulky ohrozilo obchodní zájmy dodavatele. Kromě toho by Komise mohla rukojeti X odkazující na fyzickou osobu odstranit. Pouze v případě těchto manipulací se Komise mohla platně dovolávat výjimky týkající se ochrany osobních údajů.

22. Avšak vzhledem k tomu, že Komise právě přijala své konečné stanovisko po devíti měsících prodlení, pokračování v šetření by v této fázi neposloužilo žádnému užitečnému účelu.

23. Veřejná ochránkyně práv však bere na vědomí velmi významné zpoždění, které Komisi vzniklo při odpovědi na potvrzující žádost stěžovatele. Podle nařízení č. 1049/2001 by měl orgán EU do 15 pracovních dnů od registrace potvrzující žádosti buď poskytnout přístup k požadovanému dokumentu, nebo v písemné odpovědi uvést důvody úplného nebo částečného zamítnutí. Za výjimečných okolností může být lhůta 15 pracovních dnů prodloužena o dalších 15 pracovních dnů ^[5].

24. V projednávané věci trvalo Komisi více než devět měsíců, než přijala potvrzující rozhodnutí o žádosti o přístup týkající se dvou krátkých dokumentů. Tento případ je tedy dalším příkladem významných a systémových průtahů, s nimiž se Komise setkává při vyřizování potvrzujících žádostí, které veřejná ochránkyně práv považovala za nesprávný úřední postup.^[6] V návaznosti na zvláštní zprávu veřejné ochránkyně práv Evropskému parlamentu v této věci Evropský parlament naléhavě vyzval Komisi, aby napravila své systematické a významné průtahy při vyřizování žádostí o přístup veřejnosti k dokumentům ^[7].

Závěry

Na základě šetření veřejný ochránce práv uzavírá tento případ s těmito závěry [8]:

Žádná další šetření nejsou oprávněná.

Veřejná ochránkyně práv vyjadřuje hluboké politování nad zpožděním Komise při odpovědi na žádost stěžovatele. Nedodržení lhůt stanovených zákonodárcem v nařízení č. 1049/2001 nemůže být řádnou správou. Znovu naléhavě vyzývá Komisi, aby přednostně zlepšila vyřizování žádostí o přístup veřejnosti, a odkazuje na doporučení obsažené v jejím strategickém šetření OI/2/2022/OAM.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Rosita Hickey
ředitel vyšetřování

Štrasburk, 18. prosince 2024

[1] Nařízení 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=celex:32001R1049.

[2] Článek 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001.

[3] Čl. 4 odst. 2 první odrážka nařízení č. 1049/2001.

[4] Kapitola VIII nařízení 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů, k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg/2018/1725/oj.

[5] Článek 8 nařízení č. 1049/2001.

[6] Doporučení o době, kterou Evropská komise potřebuje k vyřízení žádostí o přístup veřejnosti k dokumentům

(strategické šetření OI/2/2022/OAM), k dispozici na adrese https://www.ombudsman.europa.eu/en/recommendation/en/167661.

[7] Viz https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/TA-9-2024-0172_EN.html.

[8] Tato stížnost byla projednána v rámci přenesené pravomoci v souladu s rozhodnutím evropské veřejné ochránkyně práv, kterým se přijímají prováděcí ustanovení.