Štrasburk, 2. června 2004

Vážená paní H.,

Dne 20. srpna 2003 jste jménem sdružení DIK podal stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv na Evropskou komisi. Vaše stížnost se týká rozhodnutí Komise požádat o vrácení části finančních prostředků poskytnutých sdružení DIK na provádění projektu Leonardo da Vinci (S 95/2/179/III.2.a).

Dne 27. října 2003 jsem předal stížnost předsedovi Komise. Dne 29. ledna 2004 jsem obdržel stanovisko Komise, které jsem Vám předal s výzvou k předložení Vašich připomínek. Zdá se, že od vás nebyly obdrženy žádné připomínky.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledek dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Podle stěžovatele jsou skutkové okolnosti případu v souhrnu následující:

Stěžovatelem je předseda sdružení DIK, malé profesní organizace a odborového svazu mimo jiné pro knihovníky, archiváře a muzejní profesionály. Její sdružení bylo odpovědné za rozvoj projektu financovaného Evropskou komisí prostřednictvím programu Leonardo da Vinci (ref. č.: S95/2/179/III.2.a).

V roce 2001 sdružení DIK obdrželo od Komise bez dalšího vysvětlení fakturu požadující platbu ve výši 50 000 EUR. Po několika pokusech najít úředníka odpovědného za projekt, včetně návštěvy Komise, byl stěžovatel informován o obavách orgánu ohledně projektu. Jednalo se o řadu nesrovnalostí, jako je nedostatek podpisů některých partnerů, potřeba, aby sdružení pokrylo své vlastní náklady, nadměrná částka účtovaná jedním z partnerů jako cestovní výdaje a doba, po kterou partner požadoval výdaje. Stěžovatel vysvětlil, že k tomuto stavu došlo v důsledku skutečnosti, že návrh zprávy o projektu, který původně vypracovali vedoucí projektu, účastníci nepřijali a že konečné vypracování zprávy musel převzít externí muzejní odborník.

S ohledem na obavy Komise provedl žadatel ve zprávě o projektu řadu oprav. Zdá se, že v důsledku těchto změn Komise přehodnotila některé ze svých námitek a snížila svou žádost o úhradu na 20 911,09 EUR. Stěžovatel však poukázal na to, že projekt byl úspěšně realizován a že zpráva sdružení DIK o projektu byla dokončena a zveřejněna. Souhlasila s tím, že provádění projektu se mohlo částečně odchýlit od specifikací stanovených ve smlouvě, ačkoli zpochybnila částku požadovanou Komisí.

Po několika výměnách a osobních schůzkách s odpovědnými úředníky stěžovatel přistoupil k úhradě požadované částky ve výši 20 911,09 EUR. Vyjádřila však svou nespokojenost s rozhodnutím Komise a poznamenala, že je to malá organizace, mimo jiné knihovníků, archivářů a muzejních odborníků. Požadovaná částka nemohla být pokryta z rozpočtu sdružení, což způsobilo zmatek jeho členům.

Stěžovatel zdůraznil, že ačkoli sdružení DIK nevědělo o některých pravidlech, jimiž se projekt řídí, a že jejich realizace stála mnoho času a peněz, realizovalo projekt podle smlouvy.

Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv v souhrnu tvrdí, že Komise neprovedla projekt řádně, zejména pokud jde o její žádost o vrácení části finančních prostředků, a neinformovala sdružení DIK o některých požadavcích smlouvy.

Šetření

Stanovisko Komise

Ve svém stanovisku Komise vysvětlila, že stěžovatel pracoval jako dodavatel v projektu financovaném z programu Leonardo da Vinci (smlouva S.95.2.179.III.2.a; č. 3854). Smlouva trvala od 1. prosince 1995 do 30. ledna 1997.

Projekt byl předmětem četných kontaktů mezi tzv. kanceláří technické pomoci (TAO) jménem Komise a dodavatelem s cílem vyřešit četné problémy vyplývající z hodnocení pokroku a závěrečných zpráv. Komise uvedla, že její útvary stěžovatele o těchto problémech informovaly písemně i ústně.

Komise zdůraznila, že vztahy s dodavatelem se řídí smlouvou, k níž je připojena administrativní a finanční příručka. Tato příručka stanoví kritéria způsobilosti pro výdaje na projekty. Orgán zdůraznil, že dodavatel byl proto informován o všech svých smluvních závazcích.

Orgán uvedl, že příkaz k úhradě, který stěžovatelka napadla, byl vydán poté, co jeho útvary dokončily zpracování její druhé verze závěrečné zprávy předložené dne 6. června 1999. První závěrečnou zprávu obdržel TAO dne 19. února 1998. Nebyla schválena, protože předpokládaný výstup nebyl dokončen, což znemožnilo hodnocení.

Vzhledem k problémům způsobeným uzavřením TAO a zapečetěním jeho spisů belgickými soudními orgány Komise zpracovala druhou verzi závěrečné zprávy až v roce 2000. Na základě svého hodnocení dospěla Komise k závěru, že zpráva je neúplná, a její útvary si proto dne 17. května a 18. srpna 2000 vyžádaly od dodavatele dodatečné informace.

Vzhledem k tomu, že Komise na tyto žádosti neodpověděla, rozhodla se dne 12. prosince 2000 uzavřít spis a prohlásit některé výdaje za nezpůsobilé. Ve svém dopise stěžovateli ze dne 12. prosince 2000 Komise odůvodnila své stanovisko těmito důvody: mohly být zohledněny pouze výdaje vzniklé během smluvního období (1. prosince 1995 – 30. listopadu 1997); zprávy o pokroku a závěrečné zprávy nepodepsala tatáž osoba, která podepsala smlouvu; v tabulkách byly nesrovnalosti a některé z nich nebyly podepsány; druhá verze závěrečné zprávy nemohla být zohledněna, protože byla předložena později než deset měsíců po skončení smluvního období; stěžovatel neodpověděl na žádosti Komise o informace; a smlouvy s partnery nebyly poskytnuty. Spis byl tedy uzavřen a dne 31. května 2001 byla dodavateli zaslána výzva k úhradě spolu s vysvětlujícími finančními přílohami.

Sdružení DIK podalo Komisi stížnost dne 21. června 2001. S ohledem na okolnosti související s uzavřením TAO Komise předpokládala, že stěžovatel nikdy neobdržel svou žádost o doplňující informace ze dne 17. května 2000, a proto se rozhodla znovu otevřít spis. Poté, co stěžovatelka v září 2001 předložila požadované doplňující informace a dopis ze dne 15. října 2001, Komise změnila své hodnocení a schválila část výdajů, které byly původně prohlášeny za nezpůsobilé. Na základě tohoto nového hodnocení Komise odhadla zbývající nezpůsobilé náklady na 20 911,09 EUR a předložila za tímto účelem dodavateli návrh.

Dopisem ze dne 23. října 2001 dodavatel tento návrh formálně přijal. Dne 13. srpna 2003 zaplatila Komisi částku 20 911,09 eura za projekt. Podle názoru Komise tato platba potvrdila souhlas dodavatele s jeho konečným rozhodnutím.

Připomínky stěžovatele

Veřejný ochránce práv neobdržel od stěžovatele žádné připomínky.

ROZHODNUTÍ

1 Zacházení s projektem ze strany Komise

1.1 Stížnost se týká rozhodnutí Komise požádat o vrácení části finančních prostředků poskytnutých sdružení DIK na realizaci projektu Leonardo da Vinci. Stěžovatel tvrdí, že Komise nezpracovala projekt řádně, zejména pokud jde o jeho žádost o vrácení části financování, a neinformovala sdružení DIK o některých smluvních požadavcích. Podle stěžovatele sdružení DIK sice nevědělo o některých pravidlech, jimiž se projekt řídí, a jejich realizace stála mnoho času a peněz, realizovalo však projekt podle smlouvy.

1.2 Komise tvrdí, že její vztahy s dodavatelem se řídily smlouvou, k níž byla připojena administrativní a finanční příručka. Tato příručka stanoví kritéria způsobilosti pro výdaje na projekty. Orgán zdůraznil, že dodavatel byl proto informován o všech svých smluvních závazcích.

Pokud jde o nakládání se smlouvou, Komise tvrdí, že požádala o úhradu některých výdajů poté, co dospěla k závěru, že závěrečná zpráva zaslaná stěžovatelem byla neúplná.

Po obdržení dodatečných informací zaslaných stěžovatelem Komise přijala část výdajů, které byly původně prohlášeny za nezpůsobilé. Na základě tohoto nového hodnocení Komise odhadla zbývající nezpůsobilé náklady na 20 911,09 EUR a předložila za tímto účelem návrh smluvní straně, která návrh formálně přijala dne 23. října 2001.

1.3 Podle článku 195 Smlouvy o ES je evropský veřejný ochránce práv oprávněn přijímat stížnosti "týkající se případů nesprávného úředního postupu orgánů nebo institucí Společenství". Veřejný ochránce práv se domnívá, že k nesprávnému úřednímu postupu dochází, pokud veřejný subjekt nejedná v souladu s pravidlem nebo zásadou, které jsou pro něj závazné (1). Nesprávný úřední postup tedy může být zjištěn i při plnění závazků vyplývajících ze smluv uzavřených orgány nebo institucemi Společenství.

1.4 Veřejný ochránce práv se však domnívá, že rozsah přezkumu, který může v takových případech provést, je nutně omezený. Veřejný ochránce práv je toho názoru, že by se neměl snažit určit, zda některá ze stran porušila smlouvu, je-li záležitost sporná. Touto otázkou by se mohl účinně zabývat pouze příslušný soud, který by měl možnost vyslechnout argumenty účastníků řízení týkající se příslušného vnitrostátního práva a posoudit protichůdné důkazy ve sporných skutkových otázkách.

1.5 Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že v případech týkajících se smluvních sporů je odůvodněné omezit jeho šetření na přezkoumání toho, zda mu orgán nebo instituce Společenství poskytly ucelený a přiměřený popis právního základu pro své jednání a proč se domnívá, že jeho názor na smluvní postavení je oprávněný. Pokud tomu tak je, veřejný ochránce práv dospěje k závěru, že jeho šetření neodhalilo případ nesprávného úředního postupu.

Tímto závěrem není dotčeno právo stran nechat svůj smluvní spor přezkoumat a autoritativně vyřešit příslušným soudem.

1.6 Na základě důkazů předložených v průběhu šetření se zdá, že smlouva podepsaná mezi Komisí a sdružením stěžovatele (S.95.2.179.III.2.a; č. 3854) obsahovala řadu příloh, včetně administrativní a finanční příručky k projektu. Tento dokument podrobně stanoví kritéria způsobilosti pro výdaje na projekty. Vzhledem k tomu, že kritéria vymezující výdaje, které má Komise uhradit, tvořila nedílnou součást smlouvy podepsané a odsouhlasené stěžovatelem, je veřejný ochránce práv toho názoru, že Komise stěžovateli poskytla dostatečné informace o právech a povinnostech vyplývajících ze smlouvy.

1.7 Pokud jde o způsob, jakým Komise nakládá se smlouvou, zejména s rozhodnutím požádat o proplacení části jejího financování, z dostupných důkazů vyplývá, že Komise odůvodnila své žádosti o proplacení části pomoci tím, že některé výdaje vzniklé stěžovateli byly nezpůsobilé. Veřejný ochránce práv si je vědom skutečnosti, že Komise odůvodnila svůj postoj odkazem na několik smluvních požadavků, které stěžovatel zřejmě nezpochybnil, jako je mimo jiné to, že lze zohlednit pouze výdaje vzniklé během smluvního období (1. prosince 1995 – 30. listopadu 1997); že zpráva o pokroku a závěrečná zpráva zřejmě nebyly podepsány toutéž osobou, která podepsala původní smlouvu; nebo že v tabulkách byly nesrovnalosti a některé z nich nebyly podepsány.

1.8 Na základě informací poskytnutých stěžovatelem a Komisí během šetření se veřejný ochránce práv domnívá, že postoj Komise k této otázce se nezdá být nepřiměřený a že Komise stěžovatele dostatečně informovala o důvodech svého postoje.

Za těchto okolností dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že šetření neodhalilo případ nesprávného úředního postupu.

2 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že ze strany Komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Viz výroční zpráva evropského veřejného ochránce práv za rok 1997, s. 22.