Štrasburk, 31. října 2003

Vážený pane C.,

Dne 21. dubna 2003 jste podal stížnost na Evropskou komisi k evropskému veřejnému ochránci práv. Tato stížnost se týkala smlouvy uzavřené Irským výborem pro námořní rybolov a generálním ředitelstvím Evropské komise XIV (Rybolov), kterou se výbor zavázal provést výzkum „Fyzické interakce mezi tuleni šedými a lovnými zařízeními“.

Dne 23. května 2003 jsem předal stížnost předsedovi Evropské komise.

Dne 3. června 2003 jste mi písemně sdělil, že jste požádal Komisi o kopii dopisu, který jste jí zaslal v roce 1997.

Komise zaslala své stanovisko dne 25. června 2003. Předala jsem Vám jej dne 1. července 2003 s výzvou k vyjádření. Ve dnech 12. července, 11. a 17. srpna 2003 jste mi zaslal své připomínky ke stanovisku Komise.

Dne 8. září 2003 jsem se písemně obrátil na Komisi s žádostí o přístup k jejímu spisu. Nahlížení do spisu bylo provedeno dne 8. října 2003. Kopie zprávy o této kontrole byla zaslána Vám a Komisi dne 16. října 2003.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Souvislosti

Tato stížnost navazuje na dvě předchozí stížnosti (836/2002/GG a 1574/2002/GG), které byly podány v roce 2002.

Tyto předchozí stížnosti byly založeny na těchto skutečnostech:

Stěžovatel pracoval pro irskou radu pro námořní rybolov (dále jen „rada“), což je irský orgán. Rada uzavřela s generálním ředitelstvím Evropské komise (GŘ) XIV (Rybolov) smlouvu (referenční číslo PEM/93/06), v níž se zavázala provádět výzkum „Fyzické interakce mezi tuleni šedými a lovnými zařízeními“. Stěžovatel byl odpovědným vědcem za tuto smlouvu o výzkumu.

Podle článku 3 („Zprávy a dokumenty“) smlouvy měly být úkoly prováděné dodavatelem při plnění této smlouvy předmětem zpráv vypracovaných v souladu s přílohou III. Tato zpráva zejména podrobně popsala, jak musí být závěrečná zpráva stanovena, a upřesnila, že návrh (závěrečné) zprávy musí být Komisi předložen do určitého data. Příloha III dále stanoví: „Komise poté buď oznámí dodavateli svůj souhlas, nebo mu zašle své připomínky. Dodavatel zašle Komisi do jednoho měsíce od obdržení připomínek Komise konečnou zprávu, která buď tyto připomínky zohlední, nebo předloží alternativní stanoviska. (…)“

Návrh závěrečné zprávy Komise přijala v dubnu 1997. Podle stěžovatele obdržela rada o několik týdnů později pokyny od svého mateřského orgánu veřejné služby, odboru Marine & Natural Resources, aby provedla podstatné změny návrhu. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl ochoten tak učinit, měl za to, že jeho postavení se stalo neudržitelným, a odstoupil z představenstva.

O rok později byla zpráva zveřejněna. Podle stěžovatele byla velmi podstatně změněna. Hlavní zjištění návrhu závěrečné zprávy byla buď vypuštěna, negována, nebo zředěna. Stěžovatel se domníval, že tyto změny nejsou podle smlouvy povoleny. Tvrdil, že dosud nebylo nabídnuto žádné vysvětlení toho, co se stalo.

Dne 8. května 2002 se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv (stížnost 836/2002/GG). Veřejný ochránce práv ve svém rozhodnutí ze dne 27. května 2002 informoval stěžovatele, že se touto stížností nemůže zabývat z toho důvodu, že stěžovatel dosud neučinil vhodné předběžné kroky vůči Komisi.

Stěžovatel poté dne 13. června 2002 písemně požádal generálního ředitele GŘ pro rybolov Evropské komise o vysvětlení. Než se stěžovatel v září 2002 rozhodl svou stížnost veřejnému ochránci práv obnovit, neobdržel k tomuto dopisu odpověď ani potvrzení o přijetí.

Ve své nové stížnosti (1574/2002/GG) stěžovatel v podstatě kritizoval 1) skutečnost, že Komise umožnila sboru provést podstatné změny zprávy ve srovnání s návrhem zprávy, který Komise přijala, a 2) skutečnost, že Komise neodpověděla na jeho dopis ze dne 13. června 2002, v němž žádala o vysvětlení, proč byly tyto změny povoleny.

Ve svém stanovisku k této stížnosti Komise uvedla, že není běžné, ale že není neznámé, že se závěrečná zpráva liší od návrhu závěrečné zprávy, ačkoli tento návrh byl Komisí přijat. Podle názoru Komise bylo koneckonců odpovědností a povinností dodavatele (tj. sboru) předložit závěrečnou zprávu v podobě, kterou považoval za vhodnou. Komise uvedla, že si nepřeje do takového procesu zasahovat.

Ve svém rozhodnutí o stížnosti 1574/2002/GG dospěl veřejný ochránce práv k závěru, že názor Komise, podle něhož je odpovědností a povinností dodavatele předložit závěrečnou zprávu v podobě, kterou považuje za vhodnou, se jeví jako přiměřený, a že s ohledem na tento aspekt stížnosti proto nelze konstatovat nesprávný úřední postup. Veřejná ochránkyně práv však učinila kritickou poznámku, pokud jde o to, že Komise neodpověděla na dopis stěžovatele.

Nová stížnost

V dopise předloženém v dubnu 2003 stěžovatel požádal veřejného ochránce práv, aby přehodnotil své rozhodnutí o stížnosti 1574/2002/GG, pokud jde o hlavní otázku. Dopis stěžovatele byl proto považován za novou stížnost.

V této nové stížnosti stěžovatel uvedl, že závěrečná zpráva je cenzurovanou verzí návrhu závěrečné zprávy. Na podporu tohoto názoru stěžovatel zejména uvedl, že návrh závěrečné zprávy dospěl k závěru, že byly odebrány vzorky ze 17 tun ryb poškozených tuleni, zatímco odpovídající závěr závěrečné zprávy pouze uváděl, že poškození ryb lze připsat velkým predátorům, jako jsou tuleni nebo úhoři kongerovití. Podle stěžovatele neexistovaly žádné vědecké důkazy, které by naznačovaly, že tuto škodu způsobilo jiné zvíře než tuleni, a důkazy o tom, že příčinou škody byli tuleni, byly více než přiměřené. Stěžovatel tvrdil, že sdělení návrhu závěrečné zprávy by bylo kontroverzní a že to byl důvod, proč byly jeho závěry v závěrečné zprávě změněny.

Stěžovatel předložil na podporu svého případu značný počet dokumentů. Některé z těchto nových dokumentů byly získány od Komise na základě žádosti o přístup ke kopiím veškeré korespondence, která byla vyměněna mezi Komisí a výborem v souvislosti se smlouvou uzavřenou mezi dubnem 1997 a datem přijetí závěrečné zprávy Komisí v roce 1998. Stěžovatel rovněž poprvé poskytl kopie návrhu závěrečné zprávy a samotné závěrečné zprávy.

Z těchto dokumentů vyplývají následující skutečnosti:

V dopise Komisi ze dne 2. června 1993 týkajícím se studie, která má být provedena, stěžovatel uvedl: „Chybná interpretace těchto údajů protekcionistickými skupinami na základě jejich historické výkonnosti je docela možná.“ V programu této studie výbor uvedl, že doufá, že „příčiny poškození ryb v tenatových sítích a zatahovacích sítích budou jasně stanoveny“.

Dne 28. března 1994 předložil Výbor Evropského parlamentu pro zemědělství, rybolov a rozvoj venkova zprávu o vzájemném působení tuleňů a rybolovu (A3-0186/94). Odpovídající návrh usnesení požadoval, aby byl proveden výzkum týkající se provozních interakcí mezi mořskými savci a rybolovem, požadoval, „aby byla vytvořena nestranná struktura bez tlaku ze strany zvláštních zájmových skupin, která by stanovila vědecký rámec pro řešení interakcí mezi mořskými savci a rybolovem v evropských vodách“, a poblahopřál Komisi k tomu, že nedávno schválila výzkumný projekt, jehož se týká tato stížnost. Evropský parlament přijal toto usnesení dne 6. května 1994.(1)

Vysvětlující prohlášení obsažené v uvedené zprávě obsahuje tato prohlášení: „Existují důkazy, které naznačují, že protekcionistické hodnoty nevládních organizací v posledních dvou desetiletích ovlivnily vědecký výzkum v oblasti interakcí mezi mořskými savci a rybolovem. (…) Případ rybolovu byl z velké části ignorován a výzkumné úsilí se zaměřilo téměř výhradně na účinky rybolovu na mořské savce, nikoli naopak. V podstatě se jedná o formu vědecké cenzury. (…) Nikde jinde se tato cenzura neprokázala dramatičtěji než v oblasti interakce tuleňů a rybářů. (…)“.

Dne 16. prosince 1996 stěžovatel požádal o prodloužení lhůty pro předložení závěrečné zprávy z konce roku 1996 do konce února 1997. Ve své odpovědi ze dne 14. ledna 1997 Komise uvedla, že této žádosti vyhověla a že návrh závěrečné zprávy musí být předložen „nejpozději do konce února 1997“.

Při předložení návrhu závěrečné zprávy Komisi dne 4. března 1997 stěžovatel poznamenal, že „některé menší změny“ mohou být stále nezbytné. Ve faxu ze dne 21. května 1997 stěžovatel vysvětlil, že v návrhu závěrečné zprávy je „počet typografických a gramatických chyb“ a že by je chtěl v závěrečné zprávě změnit. Dopisem ze dne 20. srpna 1997 stěžovatel informoval Komisi, že „nyní nebude provádět žádné změny návrhu závěrečné zprávy, který Komise přijala před pěti měsíci“.

V dopise správní radě ze dne 15. prosince 1997 Komise uvedla, že návrh závěrečné zprávy byl Komisí schválen a přijat jako uspokojivý. Komise však poznamenala, že stále čeká na konečné vyúčtování nákladů, které je nezbytné k tomu, aby mohla provést konečnou platbu a uzavřít finanční dokumentaci projektu.

Dne 7. ledna 1998 odvolací senát v odpovědi uvedl, že doufá, že bude schopen dokončit konečné vyúčtování nákladů do poloviny února. Sbor dále konstatoval, že provádí „opravy závěrečné zprávy uvedené v našem faxu ze dne 21. května loňského roku“.

Ve své odpovědi ze dne 9. ledna 1998 vzala Komise na vědomí prohlášení správní rady, že konečné vyúčtování nákladů na projekt bude zasláno v následujícím měsíci.

Dne 1. dubna 1998 předložila správní rada Komisi konečné vyúčtování nákladů.

Dne 28. dubna 1998 zaslala správní rada Komisi „konečnou závěrečnou zprávu“ týkající se projektu.

Stěžovatel rovněž předložil formulář s názvem „Certificat de dépôt et atestation de service fait d’une étude ou enquête effectuée pour la Commission“. Tento formulář obsahoval administrativní informace týkající se studie vypracované výborem. Razítko a podpis příslušného útvaru Komise („Bureau Enregistrement des Etudes“) jsou ze dne 17. června 1997. Oddíl G formuláře se týká otázky, zda by výsledky studie mohly být šířeny mimo Komisi. Je uvedena odpověď „ano“ („oui“).

Stěžovatel tedy ve své nové stížnosti v podstatě tvrdil, že 1) Komise nedbala, když nevyhledala důvody nebo vysvětlení změn provedených sborem, a že 2) změny, které byly provedeny, neměly být povoleny.

Stěžovatel vyjádřil naději, že obdrží omluvu za to, co se stalo, a ujištění, že bude vyvinuto úsilí, aby se podobné věci již neopakovaly.

Šetření

Stanovisko Komise

Komise ve svém stanovisku uvedla tyto připomínky:

I když lze tvrdit, že Komise neměla přijmout nepodložený a neodůvodněný vědecký závěr, nelze to postavit na roveň nesprávnému úřednímu postupu.

Jak bylo vysvětleno v odpovědi Komise na stížnost 1574/2002/GG, hlavním parametrem Komise vedoucím k přijetí nebo zamítnutí zprávy, ať již se jedná o návrh nebo konečnou verzi, bylo, zda byly dodrženy smluvní podmínky. Tak tomu bylo v případě této smlouvy. Pokud by Komise zjistila nedostatky ve vědecké analýze výsledků prací provedených v rámci zakázky, byly by vzneseny příslušné připomínky a dodavatel by byl požádán o změnu. Tak tomu však v případě této smlouvy nebylo ani v návrhu zprávy, ani v závěrečné zprávě. Pokud si dodavatel přál změnit závěry vyplývající z vědecké analýzy ve své závěrečné zprávě, měl by být a byl oprávněn tak učinit.

Pokud jde o smluvní aspekty, prohlížení kopie smlouvy a přidaných příloh neodhalilo žádnou schopnost Komise „zabránit tomu, aby k tomu, co se stalo, došlo“(2). Pokud jde o procesní aspekty, nebylo běžné, ale nebylo neznámé, že se závěrečná zpráva liší od souvisejícího návrhu závěrečné zprávy, i když jej Komise přijala. Je totiž odpovědností a povinností dodavatele předložit závěrečnou zprávu v podobě, kterou považuje za vhodnou. Komise nechtěla do takového procesu zasahovat.

Komise neměla pravomoc odmítnout závěrečnou zprávu, protože ji považovala za vědecky nesprávnou nebo z jiného důvodu, než je nedodržení podmínek smlouvy.

V opačném případě zdlouhavé podklady poskytnuté stěžovatelem odkazovaly na možné nebo údajné interakce mezi různými správními nebo vládními orgány v Irsku, na něž Komise neměla žádný vliv, jakož i na rozdíly ve výkladu údajů mezi stěžovatelem a osobou, která vypracovala konečnou závěrečnou zprávu, a zprávou Evropského parlamentu, jejíž usnesení nebyla pro Komisi závazná.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel ve svém vyjádření trval na své stížnosti a uvedl následující další připomínky:

Úředník Komise pověřený projektem byl v období od května 1997 do září 1997 několikrát telefonicky informován o tom, jak byl projekt narušen. V dopise zaslaném tomuto úředníkovi dne 3. listopadu 1997 (3) stěžovatel uvedl, že zjistil, že ministerstvo „chce vykonávat redakční kontrolu nad závěrečnou zprávou před jejím zveřejněním“.

Ve svém dopise ze dne 11. srpna 2003 stěžovatel na závěr uvedl, že původně požádal o omluvu a ujištění, že se nic podobného již nebude opakovat, ale že si nyní přeje, aby byl zveřejněn původní návrh závěrečné zprávy s oficiálním vysvětlením, proč se tak děje. Přinejmenším se snažil být zproštěn viny za to, že odmítl být stranou vědecké cenzury a obnovit si reputaci.

Ve svém následném dopise ze dne 17. srpna 2003 však stěžovatel vysvětlil, že po úvaze si přeje nejprve počkat na výsledek šetření veřejného ochránce práv.

Další šetření

Po pečlivém zvážení stanoviska Komise a připomínek stěžovatele se ukázalo, že jsou nutná další šetření. Veřejný ochránce práv proto dopisem ze dne 8. září 2003 požádal Komisi, aby mu umožnila přístup ke spisu.

Dne 8. října 2003 útvary veřejného ochránce práv nahlédly do spisu Komise. Úředníci Komise odpovědní za spis vysvětlili, že když byl spis týkající se studie uzavřen, nebyly uchovávány všechny dokumenty. Proto spis neobsahoval návrh závěrečné zprávy, který byl nahrazen závěrečnou zprávou. Úředníci Komise rovněž vyjádřili názor, že mezi Komisí a dodavatelem musely proběhnout telefonické rozhovory, v nichž Komise požádala o předložení závěrečné zprávy. Do spisu však nebyl vložen žádný záznam takového telefonického rozhovoru.

Spis Komise zkontrolovaný útvary veřejného ochránce práv obsahoval rukopisnou poznámku, která byla datována „18. března“ a kterou zřejmě vypracoval pan O., který v té době pracoval v GŘ pro rybolov. Ačkoli v této poznámce není výslovně uveden její předmět, zdá se pravděpodobné, že její obsah odkazuje na návrh závěrečné zprávy.(4) Tato poznámka vyvolává dojem, že její autor považoval výsledky této zprávy za kontroverzní.

ROZHODNUTÍ

1 Úvodní poznámka

1.1 Tato výtka se týká smlouvy (referenční číslo PEM/93/06) mezi Irish Sea Fisheries Board (irským orgánem) a generálním ředitelstvím Evropské komise (GŘ) XIV (Rybolov), kterou se Komise zavázala poskytnout část nákladů na výzkum „Fyzické interakce mezi tuleněmi šedými a lovnými zařízeními“. Stěžovatel, který v té době pracoval pro správní radu a který byl odpovědným vědcem za tuto smlouvu o výzkumu, tvrdí, že návrh závěrečné zprávy byl podstatně změněn v důsledku zásahu jiného irského orgánu, tehdejšího odboru Marine & Natural Resources, poté, co jej Komise přijala.

1.2 Evropský veřejný ochránce práv nemůže vyřizovat stížnosti určené jiným orgánům nebo institucím než orgánům nebo institucím Evropského společenství. Proto by se nemohl zabývat žádnými stížnostmi na irské orgány. Tato stížnost však směřuje proti Komisi, a proto se toto rozhodnutí zabývá pouze obviněními vznesenými proti Evropské komisi.

2 Tvrzení, že Komise neměla povolit změny provedené sborem

2.1 Stěžovatel tvrdí, že Komise neměla povolit změny, které rada provedla. Podle něj byla hlavní zjištění návrhu závěrečné zprávy, která byla předložena v březnu 1997, buď zrušena, negována, nebo zředěna v závěrečné zprávě, kterou představenstvo předložilo v dubnu 1998.

2.2 Komise se domnívá, že je na dodavateli, aby předložil závěrečnou zprávu v podobě, kterou považuje za vhodnou, a že si nepřeje do takového procesu zasahovat. I když lze tvrdit, že Komise neměla přijmout nepodložený a neodůvodněný vědecký závěr, nelze to postavit na roveň nesprávnému úřednímu postupu. Podle Komise z prostudování smlouvy nevyplývá takový požadavek, jaký uvádí stěžovatel.

2.3 Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise nezpochybňuje tvrzení stěžovatele, že v návrhu závěrečné zprávy, který Komise přijala, byly provedeny podstatné změny.

2.4 Veřejný ochránce práv se však domnívá, jak již uvedl ve svém rozhodnutí o stížnosti 1574/2002/GG, že názor Komise, podle něhož bylo povinností a povinností dodavatele předložit závěrečnou zprávu v podobě, kterou považoval za vhodnou, se jeví jako přiměřený.

2.5 Za těchto okolností se nezdá, že by se Komise dopustila nesprávného úředního postupu, pokud jde o toto tvrzení.

3 Údajná nedbalost Komise spočívající v tom, že si nevyžádala odůvodnění nebo vysvětlení změn provedených sborem

3.1 Stěžovatel tvrdí, že Komise nedbala, když nevyhledala důvody nebo vysvětlení změn provedených sborem.

3.2 Komise poukazuje na to, že jejím hlavním parametrem vedoucím k přijetí nebo odmítnutí zprávy, ať už se jedná o návrh nebo konečnou verzi, je to, zda jsou dodrženy smluvní podmínky. Tak tomu bylo v případě této smlouvy. Pokud Komise zjistí nedostatky ve vědecké analýze výsledků práce provedené během kontaktu, bude dodavateli zaslána příslušná připomínka a bude požádán o změnu. Tak tomu však v případě této smlouvy nebylo ani v návrhu zprávy, ani v závěrečné zprávě. Pokud si dodavatel přál změnit závěry vyplývající z vědecké analýzy ve své závěrečné zprávě, měl by být a byl oprávněn tak učinit.

3.3 Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že je správnou správní praxí jednat konzistentně (5).

3.4 V projednávaném případě Komise přezkoumala a přijala návrh závěrečné zprávy v dubnu 1997. S ohledem na ustanovení příslušné smlouvy to znamenalo, že výbor nemusel v souvislosti s touto studií provádět žádné další práce kromě předložení závěrečného výkazu nákladů.

3.5 Veřejný ochránce práv se domnívá, že pokud jde o povinnost Komise jednat konzistentně, lze rozlišit dva různé aspekty.

3.6 Za prvé, pokud by se Komise domnívala, že dodavatel musí ještě předložit závěrečnou zprávu, očekávalo by se, že Komise zašle správní radě upomínky s žádostí o předložení závěrečné zprávy. Připomínky, které Komise zaslala, se však týkaly pouze konečného výkazu nákladů, nikoli však zprávy. To je o to pozoruhodnější, že (prodloužená) lhůta, v níž měla být závěrečná zpráva předložena (konec února 1997), již dávno uplynula. I kdyby mezi Komisí a dodavatelem měly proběhnout (nezaznamenané) telefonické rozhovory, veřejný ochránce práv se jen stěží domnívá, že Komise neměla zaslat písemnou upomínku, ale jednoduše vyčkat, až bude závěrečná zpráva předložena v dubnu 1998, tedy více než rok poté, co návrh závěrečné zprávy přijala.

3.7 Za druhé, Komise zdůrazňuje, že pokud zjistí nedostatky ve vědecké analýze výsledků prací provedených na základě smlouvy, na tyto nedostatky bude dodavatel upozorněn. To znamená, že Komise přezkoumá zprávu, aby zjistila, zda existují takové nedostatky, a neomezuje se pouze na razítkování zprávy, která jí byla předložena. Z důkazů předložených veřejnému ochránci práv dále vyplývá, že Komise si byla vědoma skutečnosti, že a) obsah návrhu závěrečné studie byl potenciálně kontroverzní, b) že irské ministerstvo chtělo vykonávat redakční kontrolu nad závěrečnou zprávou před jejím zveřejněním, c) že závěrečná zpráva byla předložena více než rok poté, co Komise schválila návrh závěrečné zprávy, a d) že tato závěrečná zpráva obsahovala podstatné změny ve srovnání s návrhem závěrečné zprávy. S ohledem na tyto okolnosti by se dalo očekávat, že Komise měla závěrečnou zprávu pečlivě přezkoumat. Nic však nenasvědčuje tomu, že by Komise provedla takový přezkum poté, co obdržela závěrečnou zprávu v dubnu 1998.

3.8 Za těchto okolností se veřejný ochránce práv domnívá, že Komise měla přezkoumat podstatně upravenou závěrečnou zprávu, která jí byla předložena v dubnu 1998, více než rok poté, co přijala návrh závěrečné zprávy. Komise tím, že tak neučinila, nesplnila požadavek důsledného jednání. Jednalo se o nesprávný úřední postup a veřejná ochránkyně práv níže uvádí kritickou poznámku.

4 Tvrzení stěžovatele

4.1 Stěžovatel ve své stížnosti vyjádřil naději, že obdrží omluvu za to, co se stalo, a ujištění, že bude vynaloženo úsilí, aby se podobné věci neopakovaly. Ve svém dopise ze dne 11. srpna 2003 stěžovatel na závěr uvedl, že původně požádal o omluvu a ujištění, že se nic podobného již nebude opakovat, ale že si nyní přeje, aby byl zveřejněn původní návrh závěrečné zprávy s oficiálním vysvětlením, proč se tak děje. Přinejmenším se snažil být zproštěn viny za to, že odmítl být stranou vědecké cenzury a obnovit si reputaci.

4.2 Stěžovatel však ve svém dopise ze dne 17. srpna 2003 vysvětlil, že si po úvaze přeje nejprve počkat na výsledek šetření veřejného ochránce práv.

4.3 Za těchto okolností se veřejný ochránce práv domnívá, že není nutné zabývat se tvrzeními původně předloženými stěžovatelem.

5 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti je nezbytné učinit tuto kritickou poznámku:

Veřejný ochránce práv se domnívá, že Komise měla přezkoumat podstatně upravenou závěrečnou zprávu, která jí byla předložena v dubnu 1998, více než rok poté, co přijala návrh závěrečné zprávy. Komise tím, že tak neučinila, nesplnila požadavek důsledného jednání. Jednalo se o případ nesprávného úředního postupu.

Vzhledem k tomu, že se tyto aspekty věci týkají postupů souvisejících s konkrétními událostmi v minulosti, není vhodné usilovat o smírné urovnání této záležitosti. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Úř. věst. 1994, C 205, s. 553.

(2) Odkazuje se zde na znění stížnosti 1574/2002/GG.

(3) Kopie tohoto dopisu, který stěžovatel obdržel od Komise v návaznosti na žádost o přístup k dokumentům, byla předložena veřejnému ochránci práv.

(4) Poznámka odkazuje na „logo EU na obálce“. Návrh závěrečné zprávy, který byl předložen dne 4. března 1997, skutečně uvádí logo EU na svém obalu.

(5) Viz čl. 10 odst. 1 Evropského kodexu řádné správní praxe, který je k dispozici na internetových stránkách veřejného ochránce práv (http://www.ombudsman.europa.eu).