Štrasburk 19. listopadu 2003

Vážený pane X,

Dne 27. února 2003 jste podal evropskému veřejnému ochránci práv stížnost na Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) ohledně toho, jak úřad EPSO vyřídil Vaši odpověď na výzvu k vyjádření zájmu zveřejněnou úřadem EPSO za účelem výběru pomocných zaměstnanců pro období před rozšířením.

Dne 11. března 2003 postoupil veřejný ochránce práv stížnost řediteli úřadu EPSO. EPSO zaslal své stanovisko dne 25. dubna 2003 a já jsem jej obdržel dne 6. května 2003. Předala jsem Vám jej dne 20. května 2003 s výzvou k vyjádření do 30. června 2003. K tomuto datu od Vás nebyly obdrženy žádné připomínky.

Dne 15. července 2003 jsem úřadu EPSO předložil návrh smírného řešení. O této skutečnosti jste byl informován dopisem zaslaným téhož dne. EPSO zaslal své stanovisko dne 28. července 2003. Předala jsem Vám jej dne 9. září 2003 s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 5. listopadu 2003.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny. Vzhledem k tomu, že jste uvedli, že mohu používat němčinu, angličtinu nebo francouzštinu, bude Vám toto rozhodnutí zasláno v angličtině, pracovním jazyce úřadu veřejného ochránce práv.

Stížnost

V listopadu 2002 uspořádal Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) jménem orgánů EU výzvu k vyjádření zájmu o řadu dočasných pracovních míst s ohledem na nadcházející rozšíření EU. Uchazeči museli mít „důkladnou“ znalost alespoň jednoho z jazyků deseti přistupujících zemí a „řádnou znalost“ angličtiny, francouzštiny nebo němčiny. Žádosti musely být podány do 10. ledna 2003. V přihlášce bylo požadováno, aby uchazeči uvedli, zda je příslušným jazykem jejich mateřský jazyk, nebo zda jsou jejich znalosti „dobré“, „velmi dobré“ nebo „výborné“. Způsobilé přihlášky měl úřad EPSO zadat do databáze. Zdá se, že mohou být přijati pouze uchazeči, jejichž jména jsou uvedena v této databázi.

Stěžovatel, německý občan, podal žádost. Tvrdil, že poté, co telefonoval úřadu EPSO, byl informován o tom, že jazykové požadavky byly po uplynutí lhůty pro podání přihlášek změněny. V důsledku toho bylo nyní požadováno, aby uchazeči měli jeden z jazyků deseti přistupujících zemí jako mateřský jazyk nebo měli „vynikající“ znalost tohoto jazyka; dále museli mít „dobrou znalost“ angličtiny, francouzštiny nebo němčiny.

Posouzení žádostí bylo dokončeno dne 13. února 2003. Podle stěžovatele bylo do databáze zařazeno 21 020 z 22 005 žadatelů z přistupujících zemí, ale pouze 1 126 z 3 374 žadatelů ze stávajících členských států. Žádost stěžovatele nebyla mezi úspěšnými.

Když stěžovatel telefonoval úřadu EPSO, bylo mu sděleno, že zamítnutí jeho žádosti bylo způsobeno tím, že nezaškrtl „výbornou“ znalost jednoho z jazyků deseti přistupujících zemí. Podle stěžovatele úředník úřadu EPSO, s nímž hovořil, rovněž uvedl, že v případě výzvy k vyjádření zájmu, jako je projednávaná výzva, není úřad EPSO vázán zásadami legitimního očekávání a právní jistoty. Stěžovatel poté zaslal úřadujícímu řediteli EPSO ve dnech 24. a 26. února 2003 dva faxy, v nichž požádal o doplnění svého jména do příslušné databáze.

Vzhledem k tomu, že EPSO nereagoval, podal tuto stížnost.

Stěžovatel uvedl, že splňuje původní kritéria, neboť má „dobrou“ znalost němčiny, angličtiny a francouzštiny a „důkladnou“ znalost polštiny. Měl tedy za to, že jeho jméno by mělo být zapsáno do databáze. Stěžovatel uvedl, že požadavek na „důkladnou“ znalost daného jazyka nelze vykládat v tom smyslu, že je vyžadována „vynikající“ znalost nebo že tento jazyk musí být mateřským jazykem žadatele. „Vynikající“ znalost byla podstatně více než „důkladná“ znalost. Podle stěžovatele musí orgány vždy, když jednají, dodržovat základní práva a obecné zásady správního práva. Stěžovatel tvrdil, že následnou změnou kritérií porušil úřad EPSO zásady legitimního očekávání a právní jistoty. Stěžovatel rovněž tvrdil, že žadatelé ze stávajících členských států jsou diskriminováni, neboť žadatelé z přistupujících zemí potřebují pouze „dobrou“ znalost angličtiny, francouzštiny nebo němčiny.

Podle stěžovatele byla databáze k dispozici orgánům a institucím EU od 14. února 2003. Stěžovatel proto považoval tuto záležitost za naléhavou.

Šetření

Stížnost byla postoupena úřadu EPSO k vyjádření. Veřejný ochránce práv ve svém dopise upozornil úřad EPSO na skutečnost, že stěžovatel považuje záležitost za naléhavou.

Úřad EPSO ve svém stanovisku uvedl následující připomínky:

Uchazeči museli mít důkladnou znalost („connaissance approfondie“) alespoň jednoho z jazyků deseti přistupujících zemí a dobrou znalost („bonne connaissance“) angličtiny, francouzštiny nebo němčiny. To odráželo ducha čl. 28 písm. f) služebního řádu, podle něhož nikdo nemůže být jmenován úředníkem, pokud „neprokáže důkladnou znalost jednoho z jazyků Společenství a uspokojivou znalost jiného jazyka Společenství v rozsahu nezbytném pro výkon jeho povinností“.

V první centralizované fázi byl proveden předběžný výběr kandidátů. Výbor pro potvrzování, složený ze zástupců všech orgánů Společenství účastnících se řízení, definoval kritéria filtrování za účelem určení uchazečů přijatých do databáze uchazečů, kteří splnili kritéria způsobilosti. Útvary úřadu EPSO pomohly při kontrole více než 25 000 přihlášek.

Tato operace byla ukončena dne 13. února 2003 a databáze byla dána k dispozici orgánům, aby mohly posoudit žádosti s ohledem na své vlastní potřeby. Do databáze nebylo zahrnuto o něco více než 3 000 žádostí. Většinou se jednalo o případy, kdy kritéria pro přijetí nebyla splněna, ale vyskytly se i případy dvojích, a tedy nesprávných žádostí.

Uchazeči museli mít důkladnou znalost alespoň jednoho z jazyků deseti přistupujících zemí. Výběrová komise definovala výraz „důkladná znalost“ jako ekvivalent výrazu „hlavní nebo mateřský jazyk“ nebo „vynikající“ znalost.

Stěžovatel ve své žádosti uvedl, že jeho mateřským jazykem je němčina a že jeho znalost polštiny je „velmi dobrá“. Přiložil také svůj životopis. Podle informací poskytnutých stěžovatelem ohledně jeho jazykových znalostí byla jeho znalost polštiny „dobrá“.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel sám vyhodnotil svou znalost jednoho z jazyků přistupujících zemí (v tomto případě polštiny) jako „dobrou“ nebo „velmi dobrou“, výběrová komise se omezila na použití filtračních kritérií, která již byla stanovena za účelem kontroly přípustnosti přihlášek, a nemohla proto přihlášku stěžovatele zahrnout do příslušné databáze.

Kritéria způsobilosti pro toto řízení, která byla zveřejněna na internetových stránkách úřadu EPSO, odrážela skutečné potřeby, které evropské orgány zjistily v souvislosti s úkoly spojenými s přípravou nadcházejícího rozšíření. Komise by například musela úzce spolupracovat s budoucími členskými státy s cílem připravit provádění politik EU. V Evropském parlamentu se práce související s rozšířením týkala několika útvarů, zejména překladatelských a tlumočnických služeb. V obou případech byla proto velmi důležitá důkladná znalost jednoho z nových jazyků.

Skutečnost, že uchazeč byl státním příslušníkem jednoho ze stávajících členských států, nebyla důvodem pro vyloučení. Zohledněni byli všichni kandidáti. Nebylo však překvapivé, že do konečné databáze bylo zahrnuto velké množství kandidátů ze zemí, které se chystaly vstoupit do EU, neboť větší část těchto kandidátů splnila podmínky, včetně těch, které se týkaly jazykových dovedností.

Připomínky stěžovatele

Veřejný ochránce práv předal stanovisko úřadu EPSO stěžovateli a vyzval jej, aby předložil své připomínky, bude-li si to přát, do 30. června 2003. K tomuto datu nebyly od stěžovatele obdrženy žádné připomínky.

Úsilí ombudsmana dosáhnout přátelského řešení

Po pečlivém zvážení stanoviska a vznesených otázek nebyla veřejná ochránkyně práv spokojena s tím, že úřad EPSO odpovídajícím způsobem reagoval na všechna tvrzení stěžovatele.

Návrh přátelského řešení

Čl. 3 odst. 5 statutu veřejného ochránce práv (1) nařizuje veřejnému ochránci práv, aby v co největší míře hledal s dotyčným orgánem řešení s cílem odstranit nesprávný úřední postup a vyhovět stížnosti. Veřejný ochránce práv dospěl k předběžnému závěru, že rozhodnutí úřadu EPSO nezahrnout žádost stěžovatele do databáze přípustných žádostí by mohlo být případem nesprávného úředního postupu.

Veřejná ochránkyně práv proto předložila Komisi tento návrh smírného řešení:

Veřejný ochránce práv by mohl žádost stěžovatele přehodnotit v reakci na výzvu k vyjádření zájmu zveřejněnou úřadem EPSO.

Tento návrh vycházel z těchto úvah:

1 Požadavek na „důkladnou“ znalost jazyka lze vykládat s ohledem na potřeby orgánů EU, pro něž úřad EPSO uspořádal příslušnou výzvu k vyjádření zájmu. S ohledem na vysvětlení poskytnutá úřadem EPSO se veřejný ochránce práv domnívá, že výběrová komise byla oprávněna požadovat, aby uchazeči měli velmi dobrou znalost dotčeného jazyka. Veřejný ochránce práv však poznamenává, že stěžovatel ve své přihlášce zřejmě uvedl, že má velmi dobrou znalost polštiny.

2 Zamítnutí přihlášky stěžovatele bylo tedy přípustné pouze tehdy, pokud byl správný názor výběrové komise, že je požadována výborná znalost dotčeného jazyka nebo že jazyk musí být hlavním jazykem nebo mateřským jazykem žadatele. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že výběrové komise mají při přijímacích řízeních velký prostor pro uvážení. Tato posuzovací pravomoc však musí být vykonávána v rámci oznámení o volném pracovním místě nebo, jako je tomu v projednávané věci, v rámci výzvy k vyjádření zájmu. Tato výzva vyžadovala, aby uchazeči měli „důkladnou“ znalost příslušného jazyka. Jak uvedl stěžovatel, „vynikající“ znalost něčeho je obecně chápána tak, že jde nad rámec „důkladné“ znalosti. Za těchto okolností se veřejný ochránce práv domnívá, že úřad EPSO neposkytl uspokojivé vysvětlení, proč by výběrová komise přesto měla mít právo nebo dokonce povinnost požadovat, aby uchazeči měli „vynikající“ znalost dotčeného jazyka, nebo že tento jazyk musí být hlavním jazykem nebo mateřským jazykem žadatele.

3 Veřejný ochránce práv se proto předběžně domnívá, že rozhodnutí úřadu EPSO nezahrnout žádost stěžovatele do databáze přípustných žádostí by mohlo být případem nesprávného úředního postupu.

Stanovisko úřadu EPSO

Úřad EPSO ve svém stanovisku uvedl následující připomínky:

Vysvětlení, která byla poskytnuta s ohledem na jazykové požadavky, neposkytla jasnost, kterou chtěl úřad EPSO prokázat. Postoj úřadu EPSO by proto měl být jasněji vysvětlen.

Jednalo se o operaci v rozsahu, s nímž se dříve nesetkali, která měla orgánům umožnit připravit se na integraci deseti nových členských států ještě před dokončením přístupových jednání. Zavedl jediné, otevřené a transparentní řízení, které se vztahovalo na všechny uchazeče. Všichni potenciální uchazeči tedy obdrželi naprosto stejné informace naprosto stejným způsobem. S týmž cílem spočívajícím ve sjednocení norem a transparentnosti odpovídaly jazykové požadavky požadavkům stanoveným pro výběrová řízení ve služebním řádu. Je zřejmé, že otázka jazykových znalostí byla pro tento proces obzvláště důležitá. Úřad EPSO však nikdy nepředpokládal, že se obecné právní zásady neuplatní, protože se jednalo o výzvu k vyjádření zájmu.

Rozhodnutí použít stejné jazykové požadavky, jako jsou požadavky uvedené v čl. 28 písm. f) služebního řádu, znamenalo, že „důkladná“ znalost dotčeného jazyka byla vykládána jako znalost na úrovni mateřského jazyka / hlavního jazyka, což svědčí o schopnosti pracovat v tomto jazyce. Tímto způsobem byl tento požadavek služebního řádu uplatněn na výběrová řízení.

Je pravda, že by pravděpodobně bylo jasnější, kdyby úřad EPSO mohl používat pojem „mateřský jazyk“, ale z důvodu mnohojazyčnosti a z jiných důvodů by si uchazeči mohli zvolit hlavní jazyk, který nemusí být nutně jejich mateřským jazykem. Z tohoto důvodu byl v rámci výběrových řízení požadavek „důkladné“ znalosti stanovený v čl. 28 písm. f) služebního řádu vykládán tak, že se rovná mateřskému jazyku nebo vynikající znalosti jiného jazyka zvoleného uchazečem na úrovni rovnocenné mateřskému jazyku.

Takový výklad byl přijat v rámci výzvy k vyjádření zájmu. Vzhledem k tomu, že tato podmínka vyplývala ze služebního řádu, bylo logické uplatňovat ji stejným způsobem jako v rámci výběrových řízení. Nešlo tedy o to doplnit náročnější, a tedy restriktivnější podmínku, ale jednoduše jasněji definovat „důkladné“ znalosti. Tento výklad nebyl v rámci výběrových řízení nikdy zpochybněn. Pokud by se však veřejný ochránce práv domníval, že by do jakékoli budoucí výzvy k vyjádření zájmu, kterou by úřad EPSO mohl uspořádat, mělo být zahrnuto vysvětlení, zvážil by úřad EPSO přijetí nezbytných opatření.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel ve svém vyjádření zdůraznil, že před podáním své žádosti telefonicky kontaktoval úřad EPSO. Při této příležitosti mu nebylo řečeno, že je nutná vynikající znalost daného jazyka. Stěžovatel dále uvedl, že výzva k vyjádření zájmu neobsahovala žádný odkaz na čl. 28 písm. f) služebního řádu. Takový odkaz by vyjasnil jazykové požadavky.

Závěr

Za těchto okolností dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že v tomto případě není možné žádné smírné řešení.

ROZHODNUTÍ

1 Nesprávné zpracování žádosti

1.1 V roce 2002 uspořádal Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) jménem orgánů EU výzvu k vyjádření zájmu o řadu nestálých pracovních míst s ohledem na nadcházející rozšíření EU. Uchazeči museli mít „důkladnou“ znalost alespoň jednoho z jazyků deseti přistupujících zemí a „řádnou znalost“ angličtiny, francouzštiny nebo němčiny. V přihlášce bylo požadováno, aby uchazeči uvedli, zda je příslušným jazykem jejich mateřský jazyk, nebo zda jsou jejich znalosti „dobré“, „velmi dobré“ nebo „výborné“. Způsobilé přihlášky měl úřad EPSO zadat do databáze. Stěžovatel, německý státní příslušník, podal žádost, v níž uvedl, že němčina je jeho mateřským jazykem a že jeho znalost polštiny je dobrá nebo velmi dobrá. Jeho přihláška byla úřadem EPSO zamítnuta z důvodu, že nemá „vynikající“ znalost jednoho z jazyků přistupujících zemí nebo že nemá takový jazyk, jako je jeho hlavní nebo mateřský jazyk. Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdil, že úřad EPSO tím, že použil toto kritérium, jednal nesprávně.

1.2 Úřad EPSO ve svém stanovisku zdůraznil, že uchazeči musí mít důkladnou znalost („connaissance approfondie“) alespoň jednoho z jazyků deseti přistupujících zemí. Výběrová komise definovala výraz „důkladná znalost“ jako ekvivalent výrazu „hlavní nebo mateřský jazyk“ nebo „vynikající“ znalost. Vzhledem k tomu, že stěžovatel sám ohodnotil svou znalost jednoho z jazyků přistupujících zemí (v tomto případě polštiny) jako „dobrou“ nebo „velmi dobrou“, výběrová komise nemohla jeho přihlášku zahrnout do příslušné databáze. Ve své odpovědi na návrh smírného řešení předložený veřejným ochráncem práv úřad EPSO vysvětlil, že má v úmyslu uplatňovat stejné jazykové požadavky, jaké jsou uvedeny v čl. 28 písm. f) služebního řádu. Dodal, že v rámci výběrových řízení byl požadavek „důkladné“ znalosti stanovený v čl. 28 písm. f) služebního řádu vykládán v tom smyslu, že se rovná mateřskému jazyku nebo vynikající znalosti jiného jazyka zvoleného uchazečem na úrovni rovnocenné mateřskému jazyku. Nešlo tedy o to doplnit náročnější, a tedy restriktivnější podmínku, ale jednoduše jasněji definovat „důkladné“ znalosti. Tento výklad nebyl v rámci výběrových řízení nikdy zpochybněn. Pokud by se však veřejný ochránce práv domníval, že by do jakékoli budoucí výzvy k vyjádření zájmu, kterou by úřad EPSO mohl uspořádat, mělo být zahrnuto vysvětlení, zvážil by úřad EPSO přijetí nezbytných opatření.

1.3 Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že vysvětlení poskytnutá úřadem EPSO, pokud jde o potřebu, aby uchazeči, kteří odpověděli na výzvu k vyjádření zájmu, měli znalost příslušného jazyka rovnající se mateřskému jazyku nebo vynikající znalost jiného jazyka zvoleného uchazečem na úrovni rovnocenné mateřskému jazyku, se zdají být přiměřená.

1.4 Skutečností však zůstává, že výzva k vyjádření zájmu vyžadovala pouze to, aby uchazeči měli „důkladnou“ znalost příslušného jazyka. Jak uvedl stěžovatel, „vynikající“ znalost něčeho je obecně chápána tak, že jde nad rámec „důkladné“ znalosti. Je pravda, že čl. 28 písm. f) služebního řádu vyžaduje „důkladnou“ znalost jednoho z jazyků Evropských společenství a že se zdá, že toto kritérium bylo v rámci výběrových řízení vykládáno tak, že vyžaduje vynikající znalost dotyčného jazyka nebo znalost mateřského jazyka. Nic ve výzvě k vyjádření zájmu však patrně nenaznačovalo, že by relevantní kritérium mělo být vykládáno stejným způsobem jako požadavek uvedený v čl. 28 písm. f) služebního řádu. Dále je třeba poznamenat, že zatímco čl. 28 písm. f) služebního řádu vyžaduje „důkladnou“ znalost jednoho jazyka a „uspokojivou“ znalost jiného jazyka, výzva k vyjádření zájmu vyžaduje „důkladnou“ znalost jednoho jazyka a „zdravou“ znalost jiného jazyka. Vzhledem k tomuto rozdílu ve formulaci lze jen stěží očekávat, že uchazeči budou vědět, že úřad EPSO bude pojem „důkladně“ vykládat tak, jak jej vykládá. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že úřad EPSO dostatečně nevyjasnil jazykové požadavky, které mají uchazeči splňovat. Jedná se o případ nesprávného úředního postupu. V této souvislosti bude učiněna kritická poznámka.

1.5 Vzhledem ke zjištění veřejné ochránkyně práv v bodě 1.3 by nebylo vhodné předkládat návrh doporučení požadující, aby úřad EPSO zařadil jméno stěžovatele na seznam vhodných uchazečů.

2 Diskriminace státních příslušníků stávajících členských států

2.1 Stěžovatel zastával názor, že žadatelé ze stávajících členských států jsou diskriminováni, neboť žadatelé z přistupujících zemí potřebují pouze „dobrou“ znalost angličtiny, francouzštiny nebo němčiny.

2.2 Úřad EPSO odpověděl, že skutečnost, že uchazeč je státním příslušníkem jednoho ze stávajících členských států, není důvodem pro vyloučení. Zohledněni byli všichni kandidáti. Podle názoru úřadu EPSO však nebylo překvapivé, že do konečné databáze bylo zahrnuto velké množství uchazečů ze zemí, které se chystají vstoupit do EU, neboť větší část těchto uchazečů splnila podmínky, včetně podmínek týkajících se jazykových dovedností.

2.3 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že úřad EPSO zřejmě uplatňoval stejné podmínky na všechny uchazeče. Podle jeho názoru stěžovatel neprokázal, že úřad EPSO diskriminoval státní příslušníky stávajících členských států.

3 Závěr

3.1 Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti je nezbytné učinit následující kritickou poznámku:

Výzva k vyjádření zájmu vyžadovala pouze to, aby uchazeči měli „důkladnou“ znalost příslušného jazyka. S ohledem na vysvětlení poskytnutá úřadem EPSO se zdá být rozumné požadovat, aby uchazeči měli výbornou znalost tohoto jazyka nebo znalost mateřského jazyka. Veřejná ochránkyně práv se však domnívá, že úřad EPSO dostatečně nevyjasnil jazykové požadavky, které měli uchazeči splňovat. Jedná se o případ nesprávného úředního postupu.

3.2 Ve své odpovědi na návrh veřejné ochránkyně práv na smírné řešení úřad EPSO poukázal na to, že pokud by se veřejný ochránce práv domníval, že by do budoucích výzev k vyjádření zájmu mělo být zahrnuto vysvětlení, zvážil by úřad EPSO přijetí nezbytných kroků. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že v tomto případě nejsou nutné žádné další kroky.

3.3 Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá. O tomto rozhodnutí bude rovněž informován ředitel úřadu EPSO.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262 ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv, Úř. věst. 1994, L 113, s. 15.