Štrasburk 5. prosince 2003

Vážený pane X.,

Dne 24. ledna 2003 jste podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv týkající se zveřejnění Vašeho jména na seznamu kandidátů na místo evropského inspektora ochrany údajů, který byl zveřejněn na internetových stránkách Komise.

Dne 18. února 2003 jsem předal stížnost předsedovi Komise. Komise zaslala své stanovisko dne 26. května 2003. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 30. srpna 2003.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Stručně řečeno, relevantní skutečnosti podle stěžovatele se zdají být následující:

Stěžovatel se ucházel o místo evropského inspektora ochrany údajů. Seznam kandidátů na toto pracovní místo byl zveřejněn na internetových stránkách Komise. Stěžovatel požádal Komisi, aby jeho jméno ze seznamu odstranila. Komise však této žádosti odmítla vyhovět.

Stěžovatel tvrdí, že zveřejnění jeho jména na internetových stránkách Komise je porušením pravidel pro ochranu údajů. Tvrdí, že jeho jméno by mělo být ze seznamu vymazáno a že by měla být přiznána náhrada škody v důsledku zpřístupnění osobních údajů bez jeho souhlasu.

Šetření

Stanovisko Komise

Stanovisko Komise ke stížnosti lze shrnout takto:

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (1) stanoví zřízení nezávislého orgánu dozoru nazvaného evropský inspektor ochrany údajů.

Článek 3 rozhodnutí Evropského parlamentu, Rady a Komise č. 1247/2002/ES ze dne 1. července 2002 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce evropského inspektora ochrany údajů (2) stanoví, že "Evropský inspektor ochrany údajů a jeho zástupce jsou jmenováni na základě veřejné výzvy k přihlášení kandidátů. (...) Seznam kandidátů je veřejný (...)“.

Veřejná výzva ke jmenování evropským inspektorem ochrany údajů a jeho zástupcem byla zveřejněna v Úředním věstníku C 224 A ze dne 20. září 2002. Veřejná výzva pro uchazeče uvedená v příloze 2 rozhodnutí č. 1247/2002/ES.

Stěžovatel se ucházel o místo evropského inspektora ochrany údajů dne 27. září 2002.

V souladu s rozhodnutím č. 1247/2002/ES byl seznam 306 kandidátů na místo evropského inspektora ochrany údajů a jeho zástupce zveřejněn na internetových stránkách Komise na této adrese: http://ec.europa.eu/internal_market/en/dataprot/application/docs/candidates-list.pdf. V tomto seznamu byla uvedena pouze příjmení a křestní jména kandidátů v abecedním pořadí.

Dne 16. ledna 2003 zaslal stěžovatel Komisi zprávu, v níž si stěžoval na skutečnost, že jeho jméno bylo uvedeno na internetových stránkách. Požádal, aby bylo jeho jméno ze seznamu vymazáno.

Dne 4. února 2003 Komise stěžovateli odpověděla a vysvětlila důvody, proč se domnívala, že nemůže vyškrtnout jméno stěžovatele ze seznamu.

Argumenty Komise byly v souhrnu následující:

1) O údajném porušení pravidel o ochraně údajů v důsledku zveřejnění jména stěžovatele na internetových stránkách Komise.

Článek 3 rozhodnutí č. 1247/2002 stanoví: „Evropský inspektor ochrany údajů a jeho zástupce jsou jmenováni na základě veřejné výzvy k přihlášení kandidátů. (…). Seznam kandidátů je veřejný (...)“. Tato povinnost byla založena na zásadě transparentnosti a jejím cílem je ujistit občany, že jmenování je pravidelné. Zveřejnění seznamu tedy představovalo zpracování osobních údajů, které bylo nezbytné pro splnění právní povinnosti, která se na správce vztahuje. Takové zpracování by mělo být považováno za zákonné v souladu s článkem 5 nařízení 45/2001.

Komise měla za to, že v informační společnosti je internet prvotřídním nástrojem pro šíření veřejných informací. Kromě toho byly osobní údaje zveřejněné v seznamu omezeny na příjmení a křestní jména uchazečů, což je naprosté minimum pro splnění povinnosti zveřejnění.

Tato povinnost byla uvedena v Úředním věstníku spolu s výzvou k přihlášení uchazečů. Je tedy třeba předpokládat, že stěžovatel o této povinnosti věděl.

Komise se proto domnívala, že zveřejněním jména stěžovatele na seznamu kandidátů na místo evropského inspektora ochrany údajů neporušila své povinnosti v souladu s pravidly pro ochranu údajů, zejména s nařízením 45/2001.

2) Tvrzení stěžovatele, že jeho jméno by mělo být ze seznamu vymazáno a že by měla být přiznána náhrada škody z důvodu zpřístupnění osobních údajů bez jeho souhlasu.

Podle článku 288 Smlouvy o ES nahradí Společenství v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států škody způsobené jeho orgány nebo jeho zaměstnanci při výkonu jejich funkce.

Podle ustálené judikatury lze mimosmluvní odpovědnost určit, pokud žadatel prokáže, že jednání instituce je protiprávní, že došlo ke škodě a že existuje příčinná souvislost mezi tímto jednáním a škodou.

Pokud jde o protiprávnost jednání orgánu, Komise se domnívala, že zveřejnění jména stěžovatele na internetových stránkách Komise nebylo protiprávní.

Pokud jde o náhradu škody, stěžovatel neprokázal, že mu vznikla jakákoli újma.

Pokud jde o příčinnou souvislost mezi oběma předchozími prvky, nemohla být zjištěna žádná příčinná souvislost.

Komise se proto domnívala, že předmětné zveřejnění nezakládá žádnou mimosmluvní odpovědnost Společenství, a proto by měl být návrh na náhradu škody podaný stěžovatelem zamítnut.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel ve svém vyjádření trval na své stížnosti. Vyjádřil názor, že zveřejnění jeho jména na internetu bylo narušením jeho soukromí a mělo pro něj osobní důsledky, zejména pokud jde o jeho současné zaměstnání a zaměstnavatele.

ROZHODNUTÍ

1 Rozsah šetření veřejného ochránce práv

1.1 Z připomínek stěžovatele ke stanovisku zaslanému Komisí veřejný ochránce práv vyrozuměl, že stěžovatel se domnívá, že zveřejnění jeho jména rovněž představovalo zásah do jeho soukromého života. Podle stěžovatele byl tento aspekt již zmíněn v jeho stížnosti. Podle názoru veřejného ochránce práv však nic nenasvědčovalo tomu, že by si stěžovatel chtěl stěžovat i na zásah do jeho soukromého života. Je třeba rovněž poznamenat, že když veřejný ochránce práv informoval stěžovatele, že požádal Komisi o jeho tvrzení, že Komise porušila pravidla ochrany údajů, stěžovatel proti tomuto výkladu své stížnosti nevznesl námitky. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že stěžovatel tím, že tvrdil, že zveřejnění jeho jména představuje zásah do jeho soukromého života, předložil nové tvrzení.

1.2 Veřejný ochránce práv se domnívá, že disponuje všemi informacemi, které potřebuje k vyřízení původní stížnosti podané stěžovatelem. Dále se zdá, že stěžovatel nepředložil Komisi žádné předchozí stanovisko, pokud jde o jeho názor, že zveřejnění jeho jména rovněž představuje zásah do jeho soukromého života. Za těchto okolností se veřejná ochránkyně práv domnívá, že by nebylo vhodné rozšířit rozsah tohoto šetření na toto nové tvrzení, neboť by to nevyhnutelně zpozdilo rozhodnutí o původní stížnosti.

1.3 Stěžovatel se samozřejmě může se svým dalším tvrzením obrátit na Komisi a podat novou stížnost veřejnému ochránci práv v případě, že Komise neposkytne uspokojivou odpověď.

2 Údajné porušení pravidel ochrany údajů

2.1 Stěžovatel tvrdí, že zveřejnění jeho jména na internetových stránkách Komise je porušením pravidel ochrany údajů. Tvrdí, že jeho jméno by mělo být ze seznamu vymazáno a že by měla být přiznána náhrada škody v důsledku zpřístupnění osobních údajů bez jeho souhlasu.

2.2 Komise se domnívá, že zveřejněním jména stěžovatele na seznamu kandidátů na funkci evropského inspektora ochrany údajů neporušila své povinnosti v souladu s pravidly ochrany údajů, zejména s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (3). Poukazuje na článek 3 rozhodnutí Evropského parlamentu, Rady a Komise č. 1247/2002/ES ze dne 1. července 2002 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce evropského inspektora ochrany údajů (4), který stanoví: „Seznam kandidátů je veřejný (...)“. Podle názoru Komise je tato povinnost založena na zásadě transparentnosti a jejím cílem je ujistit občany, že jmenování je pravidelné. Podle Komise je tedy zveřejnění seznamu zpracováním osobních údajů, které je nezbytné pro splnění právní povinnosti, která se na správce vztahuje. Takové zpracování by mělo být považováno za zákonné v souladu s článkem 5 nařízení 45/2001. Komise rovněž zdůrazňuje, že osobní údaje zveřejněné v seznamu byly omezeny na příjmení a křestní jména uchazečů, což je naprosté minimum pro splnění povinnosti zveřejnění. Komise tvrdí, že za těchto okolností dotčené zveřejnění nezakládá žádnou mimosmluvní odpovědnost Společenství, a proto by měl být nárok stěžovatele na náhradu škody zamítnut.

2.3 Veřejný ochránce práv připomíná, že nařízení 45/2001, které se zabývá ochranou fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a volným pohybem těchto údajů, bylo přijato v souladu s článkem 286 Smlouvy. Toto ustanovení vyžaduje, aby se na orgány a instituce Společenství vztahovaly akty Společenství o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů. Nařízení 45/2001 stanoví zásadu, že osobní údaje lze zpracovávat pouze tehdy, jsou-li splněny určité podmínky. Podle čl. 5 písm. b) je takové zpracování například povoleno, pokud je „nezbytné pro splnění právní povinnosti, která se na správce vztahuje“.

2.4 Veřejný ochránce práv konstatuje, že článek 3 rozhodnutí č. 1247/2002 stanoví, že „seznam kandidátů je veřejný“. Argument Komise, podle kterého zveřejnila jména kandidátů, aby splnila právní povinnost, se tedy jeví jako rozumný. Stěžovatel podle všeho netvrdí, že by příslušná povinnost stanovená v článku 3 rozhodnutí č. 1247/2002 mohla být sama o sobě v rozporu s pravidly ochrany údajů. Veřejná ochránkyně práv se dále domnívá, že názor Komise, že by mohla uvedenou povinnost splnit zveřejněním jmen kandidátů na internetu, je přijatelný a v souladu se zásadou otevřenosti, k níž se Evropská unie zavázala, jak se odráží zejména v článku 1 Smlouvy o Evropské unii. Je třeba rovněž uvést, že stěžovatel měl být seznámen s obsahem článku 3 rozhodnutí č. 1247/2002, a tedy se skutečností, že jeho jméno bude zveřejněno. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že výklad nařízení 45/2001 ze strany Komise je v tomto případě opodstatněný.

2.5 Za těchto okolností se zdá, že ze strany Komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

3 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že ze strany Komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Úř. věst. 2001, L 8, s. 1.

(2) Úř. věst. 2002, L 183, s. 1.

(3) Úř. věst. 2001, L 8, s. 1.

(4) Úř. věst. 2002, L 183, s. 1.