Štrasburk 11. listopadu 2003

Vážený pane doktore B.,

Dne 11. prosince 2002 jste podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv týkající se údajného nezaplacení poslední splátky splatné Evropskou komisí v rámci projektu „Force“ E/92/1608/2/Q-FPC.

Dne 16. prosince 2002 postoupil veřejný ochránce práv stížnost předsedovi Komise.

Dopisem ze dne 3. března 2003 jste předložil další informace týkající se Vaší stížnosti.

Komise zaslala své stanovisko dne 18. března 2003. Veřejný ochránce práv Vám jej předal dne 21. března 2003 s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 27. dubna 2003.

Dne 10. června 2003 jsem se písemně obrátil na Komisi s žádostí o další informace týkající se Vaší stížnosti. Kopie Vašich dopisů ze dne 3. března 2003 a 27. dubna 2003 byla předána Komisi. O této skutečnosti jste byl informován dopisem zaslaným téhož dne. Komise zaslala svou odpověď dne 7. srpna 2003. Předala jsem Vám jej dne 13. srpna 2003 s výzvou k vyjádření do 30. září 2003. Zdá se, že od vás nebyly obdrženy žádné připomínky.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

V roce 1994 uzavřela ASS – Arbeits- und sozialwissenschaftliche Systemberatung, německá poradenská firma zastoupená stěžovatelem, s Komisí smlouvu o poskytování poradenských služeb v rámci programu „Force“ (projekt D/93B/1/3120/Q-FPC). Ve stížnosti (780/2000/GG) podané v červnu 2000 stěžovatel tvrdil, že část odměny splatné podle této smlouvy dosud nebyla vyplacena. V návaznosti na šetření veřejné ochránkyně práv týkající se této stížnosti navrhla Komise zaplatit stěžovateli částku ve výši 7 403 EUR plus další částku ve výši 3 422,62 EUR jako úrok z důvodu zpoždění, k němuž došlo. Stěžovatel tento návrh přijal. Dne 27. listopadu 2001 proto veřejný ochránce práv případ uzavřel jako vyřešený Komisí (1).

V prosinci 2002 podala stěžovatelka veřejnému ochránci práv další stížnost, která se týkala jiného projektu v rámci programu „Force“ (č.j. E/92/1608/2/Q-FPC), jehož byla koordinátorkou. Podle stěžovatele se v souvislosti s tímto projektem vyskytl stejný problém jako ve výše uvedeném případě.

Stěžovatel tedy tvrdil, že Komise nezaplatila poslední splátku splatnou v rámci uvedeného projektu.

Šetření

Stanovisko Komise

Komise ve svém stanovisku uvedla tyto připomínky:

Program "Force" byl oficiálně ukončen v roce 1995. Spisy týkající se tohoto programu byly poté svěřeny S.A. Agenorovi, kanceláři technické pomoci (dále jen „TAO“) Komise pro provádění programu „Leonardo da Vinci“ s cílem uzavřít zbývající projekty. V době, kdy byl tento úřad technické pomoci v únoru 1999 uzavřen, však určitý počet spisů, včetně spisů stěžovatele, stále nebyl uzavřen.

Projekt E/92/1608/Q-FPC sestával ze dvou smluv, jejichž koordinátorem byl stěžovatel:

První smlouva (smlouva E/92/1608/1/Q-FPC) trvala od 7. září 1992 do 6. září 1993 a dodavatelem byla společnost Telesincro.

Druhá smlouva (smlouva E/92/1608/2/Q-FPC) trvala od 1. ledna 1994 do 30. listopadu 1994. V důsledku obtíží, s nimiž se společnost Telesincro potýká (restrukturalizace společnosti; stávky), došlo ke změně dodavatele poté, co TAO udělil souhlas. Novým dodavatelem byla společnost jménem Aniel. Předmětem tohoto žalobního důvodu byla pouze tato druhá smlouva.

Útvary Komise posoudily závěrečnou zprávu o projektu, kterou stěžovatel předložil TAO. Podle tohoto hodnocení byl projekt slabý a hodnotitel zpochybnil závažnost nadnárodní povahy projektu, partnerů, vykonané práce a přidělených rozpočtových prostředků. Útvary Komise rovněž provedly finanční hodnocení, které vycházelo z údajů uvedených v závěrečné zprávě a z auditu provedeného v sídle smluvní strany dne 23. března 1996. V prvním smluvním období finanční hodnocení vedlo k závěru, že 30 367 EUR by mělo být požadováno zpět. Za druhé smluvní období činil zůstatek, který měla Komise ještě uhradit, 2 972 EUR.

Dopisem zaslaným dne 28. ledna 2003 informovaly útvary Komise stěžovatele o výsledcích a závěrech hodnocení. Útvary Komise zároveň zaslaly společnosti Telesincro dopis, v němž vysvětlily provedený výpočet a závěr, že je třeba požadovat vrácení částky 30 367 EUR, pokud jde o smlouvu E/92/1608/1/Q-FPC. Útvary Komise se dále písemně obrátily na společnost Aniel s vysvětlením provedeného výpočtu a závěru, že Komise musí zaplatit částku 2 972 EUR, pokud jde o smlouvu E/92/1608/2/Q-FPC. Stěžovatel, společnosti Telesincro a Aniel byli požádáni, aby Komisi předložili jakékoli další žádosti nebo jakékoli další informace týkající se těchto smluv do 30 dnů od obdržení dopisu Komise. Komise dále informovala adresáty, že tvrzení nebo dokumenty, které byly obdrženy po uplynutí této lhůty, nebudou zohledněny.

Připomínky stěžovatele Další dopis
stěžovatele ze dne 3. března 2003

Dne 3. března 2003, tedy krátce před tím, než Komise zaslala své stanovisko ke stížnosti, zaslala stěžovatelka veřejnému ochránci práv další dopis, k němuž přiložila dopisy Komise ze dne 28. ledna adresované jí, Telesincro a Aniel, její odpověď ze dne 3. března 2003, sdělení o situaci projektu a několik dalších dokumentů.

Ve svém dopise veřejnému ochránci práv stěžovatelka uvedla, že dodavatel druhé fáze projektu (smlouva E/92/1608/2/Q-FPC), společnost Aniel, dosud nezaplatil konečnou částku, která jí měla být vyplacena. Podle stěžovatele to bylo mimo jiné způsobeno tím, že Komise nedokončila svou účetní závěrku a zprávu o auditu. Stěžovatel zastával názor, že lze požadovat podstatně vyšší náklady, než byly uvedeny ve výpočtu Komise týkajícím se zakázky (smlouva E/92/1608/2/Q-FPC). Podle jejího názoru pouze Universidad Autónoma de Barcelona (UAB) poskytla vlastní prostředky ve výši 33 927 eur. Stěžovatelka se proto domnívala, že je možné, že částka, kterou má Komise ještě zaplatit, je vyšší než 2 972 EUR, a požádala o vyjasnění tohoto bodu. Podle stěžovatelky nebyla původní smlouva v jejích rukou, a proto se mohla spolehnout pouze na svou paměť, když uvedla celkové náklady ve výši přibližně 105 144 EUR a příspěvek EU ve výši 65 000 EUR (61,82 %). Stěžovatel proto požádal o kopii smlouvy (smlouva E/92/1608/2/Q-FPC).

Podle stěžovatele společnost Aniel opomenula předat finanční prostředky EU svým projektovým partnerům, ačkoli příspěvek EU byl získán pouze díky práci těchto partnerů. Podle názoru stěžovatele by Komise měla zajistit, aby partneři projektu byli vyplaceni co nejdříve.

Připomínky stěžovatele ke stanovisku Komise

Dne 21. března 2003 předal veřejný ochránce práv stanovisko Komise stěžovatelce k vyjádření. Rovněž potvrdil přijetí dopisu stěžovatelky ze dne 3. března 2003 a sdělil jí, že její žádost o zaslání kopie smlouvy E/92/1608/2/Q-FPC by měla být adresována přímo Komisi.

Ve svých připomínkách ke stanovisku Komise stěžovatelka uvedla následující další připomínky:

Během prvního i druhého smluvního období docházelo k neustálým kontaktům s TAO a vnitrostátním podpůrným orgánem ve Španělsku, Fondo Formación. Francouzský partner, Chambre de Commerce de Grenoble, nesplnil své smluvní povinnosti. To však bylo TAO známo. Stěžovatelka nikdy neobdržela žádné pokyny v odpovědi na otázky, jak by měla za takových okolností postupovat. TAO nikdy nevyjádřil pochybnosti o obsahu projektů a závažnosti jejich nadnárodní povahy. Komise tento výsledek svého hodnocení projektu dosud ani nesdělila. Projektový tým proto o takových požadavcích nevěděl a nebyl schopen reagovat. Za těchto okolností by měl být obsah projektu považován za přijatelný. Přesto bylo vítané, že projekt měl být nyní uzavřen. Částky, které mají být stěžovateli ještě vyplaceny, by však měly být vyplaceny. Dokumenty potvrzující podkladovou práci stěžovatele by mohly být předloženy na požádání.

Stěžovatelka požádala veřejného ochránce práv, aby jí předal dopis ze dne 3. března 2003 Komisi.

Další šetření

Po pečlivém zvážení stanoviska Komise a připomínek stěžovatele se ukázalo, že jsou nutná další šetření.

Žádost o další informace

Veřejný ochránce práv proto požádal Komisi, aby mu poskytla konkrétnější informace o tom, jak reagovala na další tvrzení a informace, které stěžovatel a společnost Aniel předložili (nebo mohli předložit) v odpovědi na dopisy Komise ze dne 28. ledna 2003, a o tom, jaké rozhodnutí v tomto ohledu přijal. Kopie dopisu stěžovatele ze dne 3. března 2003 a připomínek stěžovatele ze dne 27. dubna 2003 byly předány Komisi.

Odpověď Komise

Komise ve své odpovědi uvedla následující připomínky:

Stěžovatel nepředložil žádné nové prvky, které by mohly změnit finanční hodnocení provedené útvary Komise. Zohlednění nákladů vynaložených Universidad Autónoma de Barcelona již bylo obsaženo ve spisu Komise a bylo zohledněno v konečném výpočtu. Pokud jde o náklady vzniklé partnerům projektu, je třeba zdůraznit, že smluvní vztah Komise, přinejmenším pokud jde o finanční aspekty projektu, byl uzavřen pouze s dodavatelem. Úkolem Komise tedy nebylo žádat partnery projektu o vyúčtování případných dodatečných nákladů, které jim vznikly. Dodavatel a koordinátor byli odpovědní za shromáždění všech nezbytných prvků a za jejich předložení Komisi spolu se závěrečnou zprávou.

Komise neměla s partnery projektu žádnou smluvní vazbu. Nebyla tedy schopna provést platby jiné osobě než té, která je uvedena ve smlouvě, tedy dodavateli (Aniel). Komise proto nebyla schopna vyplatit stěžovateli částku, která jí byla dlužná.

Stěžovateli byla zaslána kopie smlouvy, kterou podepsaly BAT (jednající jménem Komise) a Aniel. Zpráva o auditu však nemohla být stěžovateli předána. Ačkoli posledně uvedený byl koordinátorem projektu, bylo na dodavateli, aby nesl finanční náklady projektu a odpovídající povinnosti týkající se kontroly a monitorování. Stěžovatel zůstal třetí stranou, pokud jde o smlouvu. Vzhledem k tomu, že spis ještě nebyl uzavřen a že stěžovatel měl vůči dodavateli finanční nároky, existovalo riziko, že zveřejnění zprávy o auditu by mohlo poškodit obchodní zájmy dodavatele. Zpřístupnění tohoto dokumentu tedy nebylo možné v souladu s čl. 4 odst. 2 první odrážkou nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (2).

Smlouvy by proto byly uzavřeny na základě částek, které již byly sděleny stěžovateli a dodavatelům v lednu 2003. Stěžovatel byl o této skutečnosti informován.

Připomínky stěžovatele

Kopie této odpovědi byla předána stěžovateli. Od stěžovatele nebyly obdrženy žádné připomínky.

ROZHODNUTÍ

1 Úvodní poznámky

1.1 Stěžovatel, který pracuje pro německou poradenskou firmu, byl koordinátorem projektu v rámci programu „Force“. Hlavním dodavatelem podle příslušné smlouvy (E/92/1608/2/Q-FPC) s Evropskou komisí byla společnost s názvem Aniel. V prosinci 2002 podal stěžovatel na Komisi stížnost týkající se této smlouvy. Ve svém dopise veřejnému ochránci práv ze dne 3. března 2003 a ve svých připomínkách ke stanovisku Komise se však stěžovatelka rovněž domnívala, že Aniel nebo jiní dodavatelé jí nezaplatili peněžní částky, které jí náležely.

1.2 Podle článku 195 Smlouvy o ES má evropský veřejný ochránce práv pravomoc přijímat a přezkoumávat stížnosti na nesprávný úřední postup orgánů a institucí Společenství. Žádné opatření jiného orgánu nebo osoby proto nesmí být předmětem stížnosti veřejnému ochránci práv.

1.3 Šetření veřejné ochránkyně práv týkající se této stížnosti se tedy zabývá výlučně možným nesprávným úředním postupem ze strany Evropské komise.

1.4 Stížnost proti Komisi se týká údajného nezaplacení finančních prostředků dlužných na základě příslušné smlouvy. Během šetření veřejného ochránce práv stěžovatel požádal Komisi, aby mu poskytla kopii smlouvy a zprávy o provedeném auditu. Ve své odpovědi na žádost veřejného ochránce práv o další informace Komise uvedla, že stěžovateli zaslala kopii smlouvy, a vysvětlila, proč podle jejího názoru nelze ke zprávě o auditu poskytnout přístup. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka veřejné ochránkyni práv neoznámila, že se její stížnost vztahuje i na toto odepření přístupu ke zprávě o auditu, šetření veřejné ochránkyně práv se touto záležitostí nezabývalo.

2 Nezaplacení peněz splatných na základě smlouvy

2.1 Stěžovatel tvrdil, že Komise nezaplatila částky splatné podle smlouvy E/92/2/1608/Q-FPC.

2.2 Komise ve svém stanovisku souhlasila s tím, že v rámci výše uvedené smlouvy je stále ještě dlužná částka. Podle výpočtu Komise činila příslušná částka 2 972 EUR. Komise o tom informovala společnost Aniel a stěžovatele dopisy zaslanými dne 28. ledna 2003 a požádala je, aby předložili jakékoli další žádosti nebo jakékoli další informace týkající se této smlouvy do 30 dnů od obdržení dopisu Komise. Komise dále informovala adresáty, že tvrzení nebo dokumenty, které byly obdrženy po uplynutí této lhůty, nebudou zohledněny.

2.3 Stěžovatel následně předložil další vyjádření, a to jak přímo Komisi, tak v dopise veřejnému ochránci práv ze dne 3. března 2003, jehož kopie byla předána Komisi. Veřejná ochránkyně práv poté požádala Komisi, aby mu sdělila, jak naložila s těmito dalšími podáními. Ve své odpovědi Komise vysvětlila důvody, proč se domnívala, že stěžovatel nepředložil žádné nové prvky, které by mohly změnit finanční hodnocení, které provedly útvary Komise. Komise rovněž zdůraznila, že její smluvní vztah byl pouze s dodavatelem. Komise proto nebyla schopna vyplatit stěžovateli částku, kterou měla zaplatit dodavateli. Podle názoru Komise nebylo úkolem Komise žádat partnery projektu o vyúčtování případných dodatečných nákladů, které jim mohly vzniknout. Podle Komise bylo povinností dodavatele a koordinátora shromáždit všechny nezbytné prvky a předložit je Komisi spolu se závěrečnou zprávou. Komise potvrdila, že na základě informací, které jí byly předloženy, činila částka, která měla být dodavateli ještě vyplacena, 2 972 EUR.

2.4 Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že argumenty, které Komise předložila na podporu svého případu, se zdají být rozumné.

2.5 Za těchto okolností se zdá, že ze strany Komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

3 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropské komise. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Evropské komise.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Rozhodnutí v této věci je k dispozici na internetových stránkách veřejného ochránce práv (http://www.ombudsman.europa.eu).

(2) Úř. věst. 2001, L 145, s. 43.