Štrasburk 14. listopadu 2003

Vážený pane A.,

Dne 29. listopadu 2002 jste podal stížnost na Radu Evropské unie týkající se Vaší účasti ve výběrovém řízení Rada/A/394.

Dne 10. prosince 2002 byla stížnost předána generálnímu tajemníkovi Rady. Dne 7. dubna 2003 jsem obdržel anglické znění stanoviska Rady, které jsem Vám zaslal dne 16. dubna 2003 s výzvou k vyjádření. Téhož dne jsem napsal Radě Evropské unie a požádal ji, aby mi do 30. dubna 2003 poskytla překlad svého stanoviska do francouzštiny. Dne 22. dubna 2003 jsem obdržel francouzský překlad stanoviska Rady, který jsem Vám předal dne 5. května 2003. Dne 27. května 2003 jste zaslal své připomínky.

Dne 8. července 2003 jsem Radě předložil návrh doporučení. Dne 30. října 2003 mi Rada zaslala své podrobné stanovisko k tomuto návrhu doporučení. Dne 5. listopadu 2003 Vás mé útvary telefonicky kontaktovaly. Dne 11. listopadu 2003 Vám byla pro informaci předána kopie podrobného stanoviska Rady.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Stěžovatel, portugalský občan, se zúčastnil výběrového řízení Council/A/394 pro administrátory portugalského jazyka. Dne 1. března 2002 informoval generální tajemník Rady Evropské unie (dále jen „Rada“) stěžovatele, že nebyl přijat k ústní zkoušce, protože ve zkoušce VI.A.d.1, která sestávala z písemné disertační práce, získal pouze 13 ze 40 bodů, přičemž minimální požadovaný počet bodů byl 20 bodů.

Dne 5. března 2002 se stěžovatel písemně obrátil na předsedu výběrové komise. Domníval se, že je vysoce nepravděpodobné, že by získal tak nízkou známku, a požádal výběrovou komisi, aby znovu přezkoumala jeho zkoušku VI.A.d.1. Dopisem ze dne 11. března 2002 informovala výběrová komise stěžovatele, že poté, co znovu zvážila známku připsanou jeho zkoušce, potvrdila původní rozhodnutí.

Dne 18. března 2002 podal stěžovatel stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu. Požádal o přístup ke kopii označené písemné zkoušky, kterou neuspěl, a o informace o hodnotících kritériích, kterými se výběrová komise řídila. Rada zamítla stížnost stěžovatele rozhodnutím ze dne 11. července 2002.

Dne 26. srpna 2002 napsal stěžovatel další dopis Radě, která odpověděla dne 25. září 2002 a potvrdila rozhodnutí ze dne 11. července 2002.

Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv stěžovatel tvrdil, že Rada nedodržela článek 255 Smlouvy o ES a neprovedla obecnou zásadu, která byla stanovena ve zvláštní zprávě evropského veřejného ochránce práv v návaznosti na jeho šetření z vlastního podnětu 1004/97/PD vedené proti Komisi, které bylo schváleno Evropským parlamentem.

Stěžovatel požádal, aby mu byla poskytnuta kopie jeho označeného zkušebního dokumentu a aby byl informován o kritériích, kterými se výběrová komise při hodnocení testů řídila.

Šetření

Stanovisko Rady

Rada ve svém stanovisku uvedla tyto připomínky:

Poté, co stěžovatel obdržel oznámení o nepřijetí k ústní zkoušce, požádal o přezkoumání zkoušky, kterou neuspěl (zkouška VI.A.d.1). Výběrová komise provedla přezkum zkoušky. Potvrdila výsledek prvního hodnocení a informovala stěžovatele dopisem ze dne 11. března 2002.

Dne 18. března 2002 podal stěžovatel stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu proti rozhodnutí výběrové komise. Stížnost byla zamítnuta dne 11. července 2002. Rada ve své odpovědi stěžovateli poukázala na to, že výběrová komise výběrového řízení jedná nezávisle a že orgán oprávněný ke jmenování nemůže své rozhodnutí zrušit nebo zrušit, pokud neexistují důkazy o zjevné protiprávnosti ze strany výběrové komise. Rada neshledala žádný důkaz zjevné protiprávnosti činnosti výběrové komise, pokud jde o dotčený případ.

Kromě toho podle ustálené judikatury soudů Společenství (1) důvěrná povaha jednání výběrové komise, a sice v případě srovnávacího přezkumu zásluh uchazečů, brání tomu, aby výběrová komise zveřejnila hodnotící kritéria zkoušek, neboť jsou součástí srovnávacího hodnocení uchazečů. Stěžovatel byl informován o známkách, které získal v různých zkouškách, což podle judikatury Společenství představuje dostatečné odůvodnění rozhodnutí výběrové komise. Konečně povinnost zajistit nezávislost a důvěrnost jednání výběrové komise bránila Radě v tom, aby uchazeči umožnila přístup k jeho označeným zkouškám.

V dalším dopise ze dne 26. srpna 2002 stěžovatel namítal nesprávný úřední postup výběrové komise. Dopisem ze dne 25. září 2002, podepsaným náměstkem generálního tajemníka, Rada potvrdila argumenty již uvedené v dopise ze dne 11. července 2002.

Připomínky stěžovatele

Ve svých připomínkách ke stanovisku Rady stěžovatel trval na svém tvrzení a tvrzení.

NÁVRH DOPORUČENÍ

Dne 8. července 2003 předložil veřejný ochránce práv Radě v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv tento návrh doporučení:

Rada Evropské unie by měla stěžovateli umožnit přístup k jeho vlastnímu označenému zkušebnímu dokumentu a měla by jej informovat o hodnotících kritériích, kterými se výběrová komise řídí.

Tento návrh doporučení vycházel z těchto úvah:

K odepření přístupu k označenému zkušebnímu dokumentu

1 Stěžovatel, portugalský občan, se zúčastnil výběrového řízení Council/A/394 pro administrátory portugalského jazyka. Dne 1. března 2002 byl stěžovatel informován, že nebyl přijat k ústní zkoušce, protože ve zkoušce VI.A.d.1, která sestávala z písemné disertační práce, získal pouze 13 ze 40 bodů, přičemž minimální požadovaný počet byl 20 bodů. Požádal proto výběrovou komisi, aby znovu přezkoumala test, který neuspěl. Výběrová komise poté, co znovu posoudila známku přidělenou jeho zkoušce, potvrdila původní rozhodnutí. Stěžovatel poté podal stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu, která byla zamítnuta. Poté požádal o přístup ke kopii označeného písemného testu, který neuspěl, ale Rada jeho žádost zamítla.

Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv stěžovatel tvrdil, že Rada nedodržela článek 255 Smlouvy o ES a neprovedla obecnou zásadu, která byla stanovena ve zvláštní zprávě evropského veřejného ochránce práv v návaznosti na jeho šetření z vlastního podnětu 1004/97/PD vedené proti Komisi, které bylo schváleno Evropským parlamentem. Stěžovatel požádal o přístup ke kopii svého označeného zkušebního dokumentu.

2 Rada ve svém stanovisku zdůraznila, že výběrová komise výběrového řízení jedná nezávisle a že orgán oprávněný ke jmenování nemůže zrušit nebo zrušit své rozhodnutí, pokud neexistují důkazy o zjevné protiprávnosti ze strany výběrové komise. Rada neshledala žádný důkaz zjevné protiprávnosti činnosti výběrové komise, pokud jde o dotčený případ. Rada se dále domnívala, že povinnost chránit nezávislost a důvěrnost jednání výběrové komise jí brání v tom, aby uchazeči poskytla přístup k jeho označenému zkušebnímu dokumentu.

3 Evropský veřejný ochránce práv se již musel zabývat otázkou přístupu k označeným zkušebním dokumentům uchazečů v případech týkajících se Evropské komise (2) a Evropského parlamentu (3).

4 Na základě svých šetření týkajících se přijímacích řízení Komise předložil veřejný ochránce práv dne 18. října 1999 Evropskému parlamentu zvláštní zprávu (4), která obsahuje následující úvahy:

„Veřejný ochránce práv si není vědom žádného ustanovení práva Společenství nebo judikatury soudů Společenství, které by bránilo Komisi umožnit uchazeči o písemnou zkoušku, aby si prohlédl své vlastní označené písmo. Článek 6 přílohy III služebního řádu stanoví, že „řízení výběrové komise“ jsou tajná. Jednání výběrové komise tedy musí zůstat tajná, ale z toho nutně nevyplývá, že uchazeči musí být zabráněno v tom, aby viděl svůj vlastní označený scénář ke zkouškám.

Hlavní argument, který Komise uvádí k odůvodnění svého odmítnutí, se týká povahy přijímacího řízení. Podle názoru Komise posuzuje výběrová komise každého uchazeče porovnáním jeho výsledků s výsledky všech ostatních uchazečů téhož výběrového řízení. Komise z toho vyvozuje, že zpřístupnění označeného zkušebního scénáře by bylo bezpředmětné, neboť odráží pouze hodnocení osoby, která neposoudila všechny ostatní uchazeče.

Možnost nahlédnout do vlastního zkušebního skriptu s vyznačenou zkouškou však pro uchazeče znamená několik výhod. Za prvé, kandidát získá příležitost odhalit své chyby a tím zlepšit svůj budoucí výkon. Zadruhé je posílena důvěra kandidáta v administrativu. To je důležité, protože se zdá, že panuje všeobecné přesvědčení, že Komise testy ne vždy řádně posuzuje a že někdy dokonce nejsou posuzovány vůbec. Zatřetí, pokud má uchazeč pocit, že byl nesprávně posouzen, bude moci argumentovat mnohem přesněji, pokud viděl svůj označený zkušební scénář. Občan, který žádá o informace, by měl v každém případě posuzovat, zda jsou tyto informace užitečné, a nikoli správa.

Komise se rovněž odvolává na administrativní a finanční zátěž, která by mohla být způsobena zpřístupněním zkušebních scénářů. Veřejná ochránkyně práv je přesvědčena, že útvary Komise by mohly zorganizovat proces zveřejňování informací tak, aby se minimalizovaly náklady, neboť je nepravděpodobné, že by si každý uchazeč přál vidět svou označenou zkušební verzi.

(…)

Komise rovněž správně zdůrazňuje, že činnost výběrových komisí podléhá soudnímu přezkumu ze strany soudů Společenství. To však znamená, že dotazy, které by mohly být snadno vyřešeny, pokud by uchazeč měl možnost vidět označený zkušební scénář, mohou být řešeny soudy. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že je to pro kandidáty velmi neuspokojivé. Udělení přístupu k označenému zkušebnímu skriptu na druhou stranu pravděpodobně uspokojí mnoho dotazů s minimálním úsilím a časem.

(…)

Jak potvrdila Amsterodamská smlouva, povinnost přijímat rozhodnutí co nejotevřeněji představuje jednu ze základních zásad správního práva Evropských společenství. Kromě toho je důležité zajistit, aby občané při prvním setkání s orgány Společenství získali pozitivní dojem. Občané, kteří chtějí pracovat pro Společenství, získají velmi špatný dojem, pokud mají pochybnosti o tom, zda byli hodnoceni spravedlivě a správně. Aby se tyto pochybnosti rozptýlily, je nezbytné, aby měl každý uchazeč možnost nahlédnout do označené kopie svého vlastního zkušebního scénáře. Tato možnost není v žádném případě v rozporu s požadavkem, aby jednání výběrových komisí byla tajná, neboť se netýká jednání výběrových komisí, při nichž se posuzují relativní zásluhy uchazečů. Z těchto důvodů se zdá, že skutečnost, že Komise nezměnila své správní postupy tak, aby každému uchazeči umožnila přístup k jeho vlastnímu označenému zkušebnímu scénáři, představuje nesprávný úřední postup.“

5 Na základě těchto úvah vydal veřejný ochránce práv Komisi doporučení, podle kterého by Komise měla ve svých budoucích výběrových řízeních, nejpozději však od 1. července 2000, umožnit uchazečům na požádání přístup ke svým vlastním označeným zkušebním skriptům. Dopisem ze dne 7. prosince 1999 informoval předseda Evropské komise veřejného ochránce práv, že Komise toto doporučení přijala.

6 Dne 17. listopadu 2000 přijal Evropský parlament usnesení (5), v němž podpořil zvláštní zprávu veřejného ochránce práv a poblahopřál Komisi k její kladné odpovědi na doporučení veřejného ochránce práv. Parlament rovněž vyjádřil naději, že „všechny ostatní evropské orgány a instituce budou následovat příkladu Komise“.

7 Dne 17. července 2000 zaslal veřejný ochránce práv Evropskému parlamentu návrhy doporučení, v nichž navrhl, aby Evropský parlament poskytl dotčeným stěžovatelům přístup k jejich označeným vyšetřovacím dokumentům. Dne 27. listopadu 2000 Parlament informoval veřejného ochránce práv o tom, že přijal zásadu, podle níž by uchazeči měli mít možnost získat kopii svých vlastních označených zkušebních dokumentů, a popsal, jak provede návrh doporučení veřejného ochránce práv(6).

8 Argumenty předložené Radou v projednávané věci neodkazují na žádnou zvláštní charakteristiku výběrových řízení pořádaných Radou, která by je odlišovala od výběrových řízení pořádaných Evropským parlamentem a Komisí. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že úvahy uvedené v jeho zvláštní zprávě týkající se přijímacích řízení Komise platí (obdobně) i pro výběrová řízení pořádaná Radou.

9 Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se veřejný ochránce práv domnívá, že odmítnutí Rady poskytnout stěžovateli přístup k jeho označeným vyšetřovacím dokumentům představuje nesprávný úřední postup.

Pokud jde o sdělování hodnotících kritérií

1 Stěžovatel tvrdil, že by měl být informován o kritériích, kterými se výběrová komise při hodnocení testů řídila.

2 Rada ve svém stanovisku zdůraznila, že podle ustálené judikatury soudů Společenství(7) důvěrná povaha porady výběrové komise, a sice v případě srovnávacího přezkumu zásluh uchazečů, jako je tomu v otevřeném výběrovém řízení, brání tomu, aby výběrová komise zveřejnila hodnotící kritéria zkoušek, jelikož jsou součástí srovnávacího hodnocení uchazečů. Stěžovatel byl informován o známce, kterou získal v různých zkouškách, což podle judikatury představuje dostatečné odůvodnění rozhodnutí výběrové komise.

3 V minulosti se veřejný ochránce práv již musel zabývat otázkou týkající se sdělování hodnotících kritérií uchazečům. Je si vědom skutečnosti, že podle judikatury Soudního dvora mají výběrové komise širokou posuzovací pravomoc. Tyto pravomoci znamenají, že rozsah soudní kontroly je omezený; Zdá se však, že svěření těchto pravomocí nebrání orgánům veřejné moci v dodržování zásad řádné správy. Veřejný ochránce práv se proto domníval, že aniž jsou dotčeny diskreční pravomoci výběrových komisí a článek 6 přílohy III služebního řádu, mohou orgány samy rozhodnout o vytvoření procesních záruk pro uchazeče v rámci řádného administrativního chování (8). Kromě toho měl za to, že sdělení hodnotících kritérií dotyčnému žadateli by mohlo zvýšit transparentnost rozhodovacího procesu a důvěru občanů vůči à v orgány Společenství s ohledem na skutečnost, že k prvnímu kontaktu mnoha občanů s orgány Společenství dochází v rámci přijímacích řízení.

4 Soud mimoto nedávno rozhodl, že i když sdělení známky získané uchazeči v různých zkouškách představuje dostatečné odůvodnění rozhodnutí výběrové komise, tento závěr neznamená, že uchazeč, který o to požádá, nemůže být informován o obecných kritériích opravy výběrové komise (9).

5 Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se veřejná ochránkyně práv domnívá, že neexistují důvody, které by měly Radě bránit v tom, aby stěžovateli sdělila hodnotící kritéria, jimiž se výběrová komise řídí.

Podrobné stanovisko Rady

Ve svém podrobném stanovisku Rada zdůraznila, že v návaznosti na návrh doporučení veřejného ochránce práv v předchozím podobném případě (stížnost 2097/2002/GG) stanovil generální sekretariát Rady dne 17. září 2003 nová pravidla týkající se sdělování označených kopií kandidátům. Tato pravidla by se vztahovala na všechna vnější a vnitřní výběrová řízení pořádaná generálním sekretariátem Rady.

Uchazeči, kteří se zúčastní výběrových řízení zveřejněných od 1. září 2003, budou mít možnost získat kopii své vlastní zkušební dokumentace a v případě písemných zkoušek kopii hodnotícího listu výběrové komise. V případě výběrových řízení pořádaných před 1. zářím 2003 příslušná pravidla stanovila, že uchazeči, kteří o to požádají, mohou obdržet kopii vlastního zkušebního dokumentu, jakož i hodnotícího listu, pokud výběrová komise takový list vypracovala.

Pokud jde o projednávanou věc, Rada rozhodla, že stěžovateli umožní přístup k jeho vlastnímu vyšetřovacímu dokumentu. Pokud jde o sdělení hodnotících kritérií, Rada zdůraznila, že byla uvedena v bodě VI.A.d) oznámení o výběrovém řízení a že výběrová komise nevypracovala hodnotící list. Podle Rady bude stěžovateli téhož dne zaslána kopie vyšetřovacího dokumentu stěžovatele spolu s kopií oznámení o výběrovém řízení.

Připomínky stěžovatele

Dne 5. listopadu 2003 kontaktovaly útvary veřejného ochránce práv stěžovatele telefonicky, aby jej informovaly o odpovědi Rady a zjistily, zda považuje odpověď za uspokojivou. Stěžovatel veřejné ochránkyni práv poblahopřál k výsledku šetření a k dosaženým výsledkům.

ROZHODNUTÍ

1 Odmítnutí poskytnout přístup k označenému zkušebnímu dokumentu a sdělit hodnotící kritéria

1.1 Stěžovatel požádal o přístup ke kopii svého označeného zkušebního dokumentu v Radě pro výběrové řízení/A/394 a o informace o kritériích, kterými se výběrová komise při hodnocení testů řídila. Rada těmto žádostem odmítla vyhovět. Stěžovatel si proto stěžoval veřejnému ochránci práv.

1.2 Dne 8. července 2003 zaslal veřejný ochránce práv v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv Radě návrh doporučení, podle kterého by Rada měla umožnit stěžovateli přístup k jeho vlastnímu označenému zkušebnímu dokumentu a měla by jej informovat o hodnotících kritériích, kterými se řídí výběrová komise.

1.3 Rada ve svém podrobném stanovisku informovala veřejného ochránce práv, že se rozhodla přijmout jeho návrh doporučení.

Rada poukázala na to, že dne 17. září 2003 její generální sekretariát stanovil nová pravidla týkající se sdělování označených kopií kandidátům. Tato pravidla by se vztahovala na všechna vnější a vnitřní výběrová řízení pořádaná generálním sekretariátem Rady.

Uchazeči, kteří se zúčastní výběrových řízení zveřejněných od 1. září 2003, budou mít možnost získat kopii své vlastní zkušební dokumentace a v případě písemných zkoušek kopii hodnotícího listu výběrové komise. V případě výběrových řízení pořádaných před 1. zářím 2003 příslušná pravidla stanovila, že uchazeči, kteří o to požádají, mohou rovněž obdržet jak kopii vlastního zkušebního dokumentu, tak kopii hodnotícího listu výběrové komise, pokud tento list vypracovala.

1.4 Pokud jde o případ stěžovatele, Rada informovala veřejného ochránce práv, že stěžovateli bude téhož dne zaslána kopie vyšetřovacího dokumentu stěžovatele a oznámení o výběrovém řízení. Rada vysvětlila, že vzhledem k tomu, že hodnotící kritéria výběrové komise byla stanovena v bodě VI.A.d) oznámení o výběrovém řízení, nevypracovala výběrová komise hodnotící list.

2 Závěr

2.1 Na základě svých šetření dospěl veřejný ochránce práv k závěru, že Rada přijala návrh doporučení veřejného ochránce práv a že opatření přijatá Radou k jeho provedení jsou uspokojivá.

2.2 Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá. O tomto rozhodnutí bude rovněž informován generální tajemník Rady.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Věc C-245/95 P, Evropský parlament v. Innamorati, Sb. rozh. 1996, s. I-3423.

(2) Šetření z vlastního podnětu 1004/97/(PD)/GG.

(3) Stížnosti 457/99/IP, 610/99/IP, 1000/99/IP a 25/2000/IP.

(4) Úř. věst. 1999, C 371, s. 12.

(5) Úř. věst. 2001, C 223, s. 352, 368.

(6) Viz rozhodnutí veřejného ochránce práv ze dne 11. května 2001 týkající se stížností 457/99/IP, 610/99/IP, 1000/99/IP a 25/2000/I, která jsou k dispozici na internetových stránkách veřejného ochránce práv (http://www.ombudsman.europa.eu).

(7) Věc C-245/95, Evropský parlament v. Innamorati, Sb. rozh. 1996, s. I-3423.

(8) Veřejný ochránce práv učinil toto prohlášení ve svém šetření z vlastního podnětu týkajícím se utajení, které je součástí přijímacího řízení Komise (viz poznámka č. 3).

(9) Rozsudek ze dne 25. června 2003 ve věci T-72/01, Pyres v. Komise.