# Rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv o stížnosti 1986/2002/OV na Evropskou komisi
- Autor: Evropský veřejný ochránce práv
- Datum: null
- [URL](https://www.ombudsman.europa.eu/cs/decision/cs/1823)
---
> *Shrnutí rozhodnutí o stížnosti 1986/2002/OV na Evropskou komisi*
> 
> Nizozemský institut, který působil jako jedno z fór v rámci Evropské sítě městských fór pro udržitelný rozvoj, programu řízeného GŘ Evropské komise pro vzdělávání a kulturu, se obrátil na Komisi s žádostí o proplacení nákladů na sekretariát, které za uvedenou síť několik let vynakládal. Ačkoli útvary Komise institut ústně ujistily, že náklady budou proplaceny, Komise žádost o proplacení nakonec zamítla.
> 
> V listopadu 2002 institut podal stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv, v níž se domáhal úhrady nákladů, které mu vznikly při zajišťování sekretariátu sítě. Stěžovatel poukázal na to, že Komisi několikrát písemně požádal, aby do formální smlouvy začlenila faktickou sekretářskou pomoc, kterou poskytuje.
> 
> Ve svém stanovisku ke stížnosti Komise uvedla, že smluvní záležitosti vždy řeší písemně. Rovněž uvedla, že stěžovatel byl ústně informován o tom, že jeho návrh nelze zohlednit, a že se uskutečnily časté ústní kontakty.
> 
> V listopadu 2003 veřejný ochránce práv konstatoval, že Komise výslovně neodmítla písemné žádosti stěžovatele z července a října 1997 o uzavření smlouvy, a dospěl k závěru, že zamítnutí žádosti o úhradu ze strany Komise se jeví jako nespravedlivé a je založeno na nejasných informacích. Veřejná ochránkyně práv proto navrhla Komisi smírné řešení a požádala ji, aby toto tvrzení znovu zvážila.
> 
> Komise odpověděla, že lituje, že neobdržela písemnou odpověď, ale že by jí znalost běžných postupů Komise ze strany stěžovatele neumožnila vyložit, že Komise přijala závazky. Vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv nenalezl v odpovědi Komise žádné nové argumenty, předložil Komisi v březnu 2004 návrh doporučení, v němž ji požádal, aby toto tvrzení znovu zvážila. Komise návrh doporučení zamítla, aniž by předložila nové argumenty.
> 
> Ve svém rozhodnutí ze dne 14. října 2004 veřejný ochránce práv poukázal na to, že ačkoli Komise uvedla, že smluvní záležitosti vždy řeší písemně, potvrdila, že na dopisy stěžovatele z roku 1997 neobdržela písemnou odpověď. Dospěl k závěru, že Komise neinformovala stěžovatele o svém rozhodnutí v přiměřené lhůtě a přiměřeným a jednoznačným způsobem. Veřejná ochránkyně práv se rovněž domnívala, že argument Komise týkající se předpokládané znalosti stěžovatele o jeho běžných postupech není ani právně přesvědčivý. Učinil proto kritickou poznámku proti Komisi, v níž uvedl, že za těchto okolností bylo zamítnutí žádosti stěžovatele o úhradu nespravedlivé.
> 
> Komise na tuto kritickou poznámku reagovala dopisem ze dne 17. listopadu 2004. Komise vyjádřila politování nad tím, že očekávání stěžovatelů nebyla písemně řešena v přiměřené lhůtě a přiměřeným a jednoznačným způsobem, a rovněž poukázala na to, že zásady řádné správy, které musí útvary Komise dodržovat, byly od té doby jasněji vymezeny v kodexu řádné správní praxe přijatém Komisí dne 17. října 2000.
> 
Štrasburk, 14. října 2004   

Vážený pane D.,

Dne 9. listopadu 2002 jste jménem Mezinárodního institutu pro městské životní prostředí podal stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv ve věci odmítnutí Evropské komise uhradit náklady, které institutu vznikly v souvislosti s poskytováním administrativní pomoci Evropské síti městských fór pro udržitelný rozvoj (UFSD).

Dne 9. prosince 2002 jsem předal stížnost předsedovi Komise. Komise zaslala své stanovisko dne 4. dubna 2003. Dne 2. června 2003 jsem požádal Komisi o zaslání revidovaného stanoviska, což Komise učinila dne 4. července 2003. Stanovisko i revidované stanovisko jsem Vám předal s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 29. srpna 2003.

Dne 28. listopadu 2003 jsem Komisi písemně navrhl smírné řešení Vaší stížnosti. Komise zaslala své stanovisko dne 23. prosince 2003 a já jsem Vám jej předal s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 26. února 2004.

Dne 31. března 2004 jsem Komisi předložil návrh doporučení. Komise zaslala své podrobné stanovisko dne 22. června 2004 a já jsem Vám jej předal s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 30. srpna 2004.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost
--------

Podle stěžovatele byly relevantní tyto skutečnosti:

Stěžovatel je ředitelem „Mezinárodního institutu pro městské životní prostředí" („IIUE", dále jen „institut") se sídlem v Delftu v Nizozemsku a stěžuje si na to, že Komise odmítla uhradit některé náklady na sekretariát, které institutu vznikly.

Od roku 1995 institut vykonává sekretářské činnosti jménem Evropské sítě městských fór pro udržitelný rozvoj, kterou řídí GŘ pro vzdělávání a kulturu (dříve GŘ X) Evropské komise. Stěžovatel, jednající jako fórum „Delft", byl jedním ze tří zakládajících členů této sítě a zajišťoval tyto služby na základě ujištění Evropské komise, že jim budou proplaceny. V roce 1997, kdy nedošlo k úhradě nákladů, se stěžovatel obrátil na odpovědného úředníka Komise, který poskytl ujištění, že platba bude provedena. Úředník uvedl, že roční příspěvek ve výši 42 000 EUR požadovaný stěžovatelem je realistický i možný.

Navzdory těmto ujištěním nebyla obdržena žádná platba. Když stěžovatel zopakoval své obavy jak v dopisech, tak na výročních zasedáních sítě, požádala Komise stěžovatele, aby pokračoval v práci, a přislíbila, že problém s platbou bude rychle vyřešen.

Vzhledem k tomu, že GŘ X Komise neodpovědělo, kontaktoval stěžovatel v prosinci 1998 poslance Evropského parlamentu, který jeho jménem zasáhl a položil Komisi otázky. Stěžovatel nesouhlasil s odpověďmi komisaře OREJY. Stěžovatel neobdržel žádnou další reakci v důsledku voleb do Evropského parlamentu a vnitřní reorganizace Komise.

Stěžovatel pokračoval ve svém úsilí i v roce 2000, ale na schůzce s GŘ pro vzdělávání a kulturu dne 21. listopadu 2000 mu bylo jasné, že Komise neproplatí náklady, které institutu vznikly. Dopisem ze dne 30. listopadu 2000 Komise informovala stěžovatele, že nepřijme úhradu sekretářské práce a že záležitost byla uzavřena.

Odpovědnost za síť byla poté přenesena na GŘ pro životní prostředí a stěžovatel očekával, že tato záležitost bude nakonec vyřešena. V létě 2002 se zdálo, že tato očekávání nebudou naplněna.

Dne 8. listopadu 2002 proto stěžovatel podal tuto stížnost veřejnému ochránci práv a požadoval, aby Komise uhradila náklady, které Institut vynaložil na zajištění sekretariátu Evropské sítě městských fór pro udržitelný rozvoj, a to v celkové výši 171 789 eur.

Šetření
-------

**Stanovisko Komise**   

Síť městských fór pro udržitelný rozvoj (UFSD) byla vytvořena v roce 1991 pod dohledem bývalého GŘ X a spojuje osm (později 19) měst, včetně Delftu. Je součástí strategie pro šíření informací o EU, včetně „Info-Points Europe" a informačních středisek pro venkovské oblasti („Carrefours"). Při reorganizaci útvarů Komise v lednu 2000 přešla odpovědnost za informační sítě zřízené GŘ X na GŘ pro vzdělávání a kulturu. Po dalších úpravách dne 1. ledna 2001 přešla tato odpovědnost na GŘ pro tisk a komunikaci.

Komise uvedla, že po přezkoumání celého souboru dokumentů poskytnutých stěžovatelem se její postoj neliší od odpovědi komisaře OREJY na otázku k písemnému zodpovězení E-0230/99. V závěrečné zprávě GŘ pro tisk se uvádí, že *„při absenci jasných pokynů ze strany Komise se jedno z fór, DELFT, začalo ujmout kontrolní úlohy. Komise si toho všimla, ale nikdy nebyla formálně uznána a rozhodně nikdy nebyla začleněna do projektu jako celku. Společnost DELFT si stěžovala, že za tuto kontrolní úlohu nikdy nedostala zaplaceno, ale vzhledem k tomu, že je Komise nikdy nepožádala, aby tak učinily, nemohou očekávat, že jim bude zaplaceno."*

Stěžovatel byl velmi aktivním členem sítě „UFSD". Komise však neměla žádný (právní) základ pro zaplacení stěžovateli za sekretářskou práci. Dohoda podepsaná žadatelem stanovila roční pevnou dotaci, úkoly a podmínky, které je třeba splnit, a odhadla potřebné lidské zdroje. Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že práce byla provedena na základě ujištění Komise, Komise poznamenala, že se nezdá možné, aby si stěžovatel nebyl vědom skutečnosti, že Komise vždy řeší smluvní záležitosti písemně pod podpisem odpovědného úředníka.

V odpovědi komisaře OREJY se uvádí, že stěžovatel předložil správnímu oddělení GŘ X finanční návrh na řízení sítě. Tento návrh nemohl být zohledněn, protože činnosti musí provádět sama Komise. Stěžovatel byl o této skutečnosti informován ústně, a nikoli písemně, neboť se všemi sítěmi probíhaly časté ústní kontakty.

Z přepracování historie finanční podpory, kterou Komise poskytla stěžovateli, vyplývá, že v letech 1996 až 2001 obdržel stěžovatel roční pevnou dotaci ve výši 10 000 EUR, což byl jediný závazek, který Komise přijala. Neexistují žádná prokázaná práva, která by stěžovateli umožňovala odůvodnit svůj požadavek na 171 689 eur, který byl poprvé předložen dne 4. července 1997. Tento požadavek by byl v každém případě přemrštěný, pokud jde o koordinační úkoly pro experimentální síť a síť malého rozsahu.

Komise dospěla k závěru, že po důkladném přezkoumání spisu nemá důvod měnit své stanovisko z těchto důvodů:
> - zvláštní úkol zajištění sekretariátu pro sítě nebyl součástí smlouvy a smlouva nebyla změněna;
>
> - to byl ve skutečnosti úkol Komise, který nemohl být a nebyl delegován. Totéž platí pro venkovská informační střediska („Carrefours") a sítě „InfoPoints Europe";
>
> - stěžovatel neměl příležitost špatně pochopit stanovisko, které Komise zaujala ústně;
>
> - částka předpokládaná ve smlouvě byla v každém případě pevnou platbou včetně.
**Připomínky stěžovatele**   

Stěžovatel zaslal tři přílohy, z nichž každá obsahovala podrobné připomínky k postoji Komise. Připomínky stěžovatele lze shrnout takto:

Stanovisko Komise potvrzuje, že institut sdílel sekretariát s Komisí. Stěžovatel rovněž zpochybňuje argument Komise, že úkol nebyl (alespoň částečně) delegován. Stěžovatel nechápe, jak může Komise tvrdit, že institut vykonával sekretářskou činnost na dobrovolném základě, když byl návrh na úhradu projednán s úředníky Komise na dvoustranných jednáních a během výročních zasedání sítě fór. Stěžovatel za tímto účelem zasílal dotčeným úředníkům pravidelnou korespondenci. Stěžovatel netvrdí, že by sekretářské práce měly být hrazeny podle stávající smlouvy. Stěžovatel proto zahájil jednání s Komisí s cílem dohodnout samostatnou smlouvu na sekretářské práce a předložil návrh s podrobným popisem činností a souvisejících nákladů.

Poté, co stěžovatel obdržel od Komise povzbuzení a konkrétní žádosti o pokračování v práci, dokud nebude dokončena smlouva, souhlasil s tím, že tak učiní. Stěžovatel proto nechápe, proč Komise od počátku neuvedla, že tato práce nemůže být proplacena.

Stěžovatel proto rozhodně nesouhlasí se závěrem Komise, že „zúčastněná strana neměla příležitost špatně pochopit ústní a písemné postoje Komise". Komise naopak neměla příležitost nesprávně pochopit stanovisko stěžovatele.

Skutečnost, že Komise v průběhu let nepodnikla žádné kroky, a to ani uzavřením smlouvy se stěžovatelem, ani informováním stěžovatele o tom, že taková smlouva není možná, bohužel znamená, že se Komise dopustila nesprávného úředního postupu. Stěžovatel proto nespatřoval žádný důvod pro zpětvzetí žádosti o náhradu vzniklých výdajů.

Úsilí ombudsmana dosáhnout přátelského řešení
---------------------------------------------

Po pečlivém zvážení stanoviska a připomínek dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že by mohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Komise. V souladu s čl. 3 odst. 5 statutu[(1)](#(1)){#Footnote1} proto dne 28. listopadu 2003 napsal předsedovi Komise, aby navrhl smírné řešení na základě následující analýzy sporných otázek mezi stěžovatelem a Komisí:

1.1 Stěžovatel tvrdí, že Komise by měla institutu uhradit náklady spojené s poskytováním administrativní pomoci Evropské síti městských fór pro udržitelný rozvoj (dále jen "UFSD") v celkové výši 171 689 EUR. Poté, co stěžovatel obdržel od Komise povzbuzení a konkrétní žádosti o pokračování v práci, dokud nebude dokončena smlouva, souhlasil s tím, že tak učiní. Stěžovatel nechápe, proč Komise na začátku neuvedla, že tuto práci nelze kompenzovat.

1.2 Komise uvedla, že úkol sekretariátu a koordinace není součástí standardní smlouvy, která stanoví pouze vyplácení roční paušální dotace. To byl ve skutečnosti úkol Komise, který nemohl být delegován. Původní smlouva nebyla změněna žádným způsobem, který by umožňoval platbu za doplňkové služby. Stěžovatel rovněž neměl příležitost špatně porozumět ústním a písemným stanoviskům Komise.

1.3 Veřejný ochránce práv se domnívá, že rozsah přezkumu, který může provést ve smluvních případech, je nutně omezený. Veřejný ochránce práv se nesnaží určit, zda některá ze stran porušila smlouvu, je-li věc sporná. Touto otázkou by se mohl účinně zabývat pouze příslušný soud, který by měl možnost vyslechnout argumenty účastníků řízení týkající se příslušného vnitrostátního práva a posoudit protichůdné důkazy ve sporných skutkových otázkách. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že v případech týkajících se smluvních sporů je odůvodněné omezit jeho šetření na posouzení, zda mu orgán nebo instituce Společenství poskytly soudržný a přiměřený popis právního základu pro své jednání a proč se domnívá, že jeho názor na smluvní postavení je oprávněný.

1.4 Na základě pečlivé analýzy dokumentů obsažených ve spisu veřejný ochránce práv činí tato zjištění: Za prvé, stěžovatel a Komise souhlasí s tím, že náklady na sekretariát nejsou pokryty původní smlouvou podepsanou stranami.

1.5 V dokumentu nazvaném "Městská fóra pro udržitelný rozvoj - generální sekretariát" (Besançon 1997) stěžovatel popisuje svou úlohu takto: *"Od počátku sítě Fóra se Mezinárodní institut pro městské prostředí (Fórum Delft) podílí na každodenním řízení sítě a působí jako neoficiální spojení mezi Evropskou komisí a nyní dvaceti centry. Vzhledem k tomu, že se síť rozšiřuje a úloha sekretariátu se stává důležitější, ale také náročnější, chtějí Evropská komise i Delftské fórum uzavřít formálnější dohodu o této práci sekretariátu (...)."*

1.6 Zdá se, že taková formální dohoda s Komisí nebyla nikdy podepsána. Z korespondence ve spisu však vyplývá, že stěžovatel podnikl kroky k zajištění toho, aby taková smlouva byla podepsána. Stěžovatel napsal dne 4. července 1997 panu G. na GŘ X Komise výslovnou žádost o uzavření takové formální dohody. Ve druhém dopise ze dne 7. října 1997 adresovaném témuž úředníkovi GŘ X stěžovatel znovu požádal, aby byla formalizována jeho koordinační úloha v síti, *„jelikož tuto úlohu plníme neoficiálním a neplaceným způsobem, který neslouží nejlepším zájmům Evropské komise, ostatních fór nebo nás samotných".*

1.7 Dále se zdá, že v této věci došlo k různým ústním výměnám. V memorandu ze dne 16. září 1998 stěžovatel uvádí, že ústní závazek GŘ X nebyl nikdy uzavřen ve smlouvě o technické pomoci s Komisí. V memorandu ze dne 13. dubna 2000 stěžovatel znovu uvádí, že *„úředníci GŘ X vyjádřili očekávání, že funkce sekretariátu (...) bude pokryta zvláštní smlouvou. Navzdory četným schůzkám nebyla smlouva nikdy dokončena. Navzdory absenci oficiálního dokumentu se však IIUE v zájmu všech stran dohodla na řízení, koordinaci a zastupování sítě jako svého faktického sekretariátu, dokud nebude podepsána formální smlouva."*

1.8 Veřejný ochránce práv nenalezl ve spisu dokument, ve kterém by Komise výslovně zamítla žádost stěžovatele, předloženou v dopisech ze dne 4. července a 7. října 1997. Ve svém stanovisku ze dne 4. dubna 2003 Komise uvedla, že smluvní záležitosti vždy řeší písemně. V tomto případě však zřejmě chybí písemná odpověď na žádosti stěžovatele z července a října 1997. Zdá se, že Komise to implicitně akceptuje tím, že později v témže stanovisku uvedla, že stěžovatel byl informován ústně, a nikoli písemně, neboť časté ústní kontakty probíhaly se všemi sítěmi.

1.9 Z výše uvedeného vyplývá, že Komise nereagovala způsobem, který by stěžovateli od počátku objasňoval, že úhrada nákladů na sekretářku byla vyloučena. Tento nedostatek jasné odpovědi ze strany Komise se zdá být základem přesvědčení stěžovatele, že náklady na sekretářku nebo alespoň část těchto nákladů by mohla Komise uhradit.

1.10 Zásady řádné správy vyžadují, aby Komise poskytovala přiměřené a jasné informace a přijímala rozhodnutí v přiměřené lhůtě na žádost veřejnosti[(2).](#(2)){#Footnote2} V tomto případě se zdá, že v návaznosti na žádosti stěžovatele z července a října 1997 Komise stěžovatele v přiměřené lhůtě neinformovala o svém rozhodnutí. Kromě toho se zdá, že Komise o svém rozhodnutí dostatečně a jednoznačně neinformovala stěžovatele.

1.11 Za těchto okolností dospěla veřejná ochránkyně práv k předběžnému závěru, že odmítnutí tvrzení stěžovatele ze strany Komise, které se zdá být založeno na nejasných informacích poskytnutých Komisí, se jeví jako nespravedlivé. Jedná se o případ nesprávného úředního postupu.
**Návrh přátelského řešení**   

Smírné řešení navržené veřejným ochráncem práv spočívalo v tom, že Komise přehodnotila tvrzení stěžovatele na základě výše uvedených prvků. Toto přehodnocení by mohlo vést k přiměřené nabídce, která by mohla být nižší než částka požadovaná žadatelem.
**Odpověď Komise**   

Útvary Komise případ znovu zvážily. Informace obsažené ve spisu však neposkytují základ pro nápravu.

Ačkoli Komise lituje, že stěžovatel neobdržel písemnou odpověď na své žádosti z července a října 1997, nezdá se možné, že by byl uveden v omyl. Jeho dlouhá spolupráce s Komisí a jeho znalost obvyklých postupů by mu neumožnily, aby v dobré víře vyložil situaci v tom smyslu, že Komise a její útvary vůči němu přijaly závazky.
**Dodatečné připomínky stěžovatele**   

Stěžovatel trval na své stížnosti a uvedl, že jeho žádost o nápravu je zcela oprávněná. Zdůraznil, že institut jednal v dobré víře. S ohledem na podpůrnou dokumentaci, ústní povzbuzení a ujištění poskytnutá Komisí je nespravedlivé, aby Komise tvrdila, že stěžovatel nemohl být uveden v omyl. Jak by mohl stěžovatel dospět k jinému závěru, pokud by neobdržel přiměřenou nebo včasnou odpověď?

Stěžovatel dále poznamenává, že díky dlouhodobé spolupráci s Komisí ví, že neexistuje nic takového jako „obvyklé postupy".
**Návrh doporučení**   

Dne 31. března 2004 zaslal veřejný ochránce práv Komisi návrh doporučení v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv. Tento návrh doporučení vycházel z těchto úvah:
**1 K žádosti o úhradu nákladů na sekretářské práce podané institutem**   

1.1 Stěžovatel tvrdí, že Komise by měla institutu uhradit náklady spojené s poskytováním administrativní pomoci Evropské síti městských fór pro udržitelný rozvoj (dále jen "UFSD") v celkové výši 171 689 EUR. Podle stěžovatele stěžovatel poté, co od Komise obdržel povzbuzení a konkrétní žádosti, aby pokračoval v práci až do dokončení smlouvy, souhlasil s tím, že tak učiní. Stěžovatel nechápe, proč Komise na začátku neuvedla, že tuto práci nelze kompenzovat.

1.2 Komise uvedla, že úkol sekretariátu a koordinace není součástí standardní smlouvy, která stanoví pouze vyplácení roční paušální dotace. To byl ve skutečnosti úkol Komise, který nemohl být delegován. Původní smlouva nebyla změněna žádným způsobem, který by umožňoval platbu za doplňkové služby. Stěžovatel rovněž neměl příležitost špatně porozumět ústním a písemným stanoviskům Komise.

1.3 Po pečlivém zvážení stanoviska a připomínek veřejný ochránce práv zjistil, že v návaznosti na žádosti stěžovatele z července a října 1997 Komise neinformovala stěžovatele v přiměřené lhůtě a přiměřeným a jednoznačným způsobem o svém rozhodnutí. Veřejný ochránce práv dospěl k předběžnému závěru, že zamítnutí tvrzení stěžovatele ze strany Komise, které se zdá být založeno na nejasných informacích poskytnutých Komisí, se jeví jako nespravedlivé. Veřejná ochránkyně práv navrhla Komisi smírné řešení spočívající v tom, že Komise znovu zváží tvrzení stěžovatele. Veřejná ochránkyně práv poukázala na to, že takové přehodnocení by mohlo vést k přiměřené nabídce, která by mohla být nižší než částka požadovaná stěžovatelem.

1.4 Komise ve své stručné odpovědi na návrh veřejného ochránce práv na smírné řešení vyjádřila politování nad tím, že na žádosti stěžovatele nebyla poskytnuta písemná odpověď. Komise však uvedla, že stěžovatelova znalost běžných postupů by mu v dobré víře neumožnila vykládat situaci v tom smyslu, že Komise vůči němu přijala závazky. Ve svých připomínkách k odpovědi Komise stěžovatel trval na své stížnosti a zdůraznil, že institut jednal v dobré víře.

1.5 Veřejný ochránce práv nenalezl v odpovědi Komise na návrh smírného řešení žádné nové argumenty, které by ho mohly vést k revizi jeho předběžného zjištění nesprávného úředního postupu. Komise naopak potvrdila, že žadateli nebyla poskytnuta písemná odpověď. Kromě toho argument Komise týkající se domnělé znalosti stěžovatele o běžných postupech Komise není přesvědčivý, jelikož předběžné zjištění veřejného ochránce práv o nesprávném úředním postupu nebylo založeno na existenci smluvního závazku, ale na tom, že Komise stěžovatele v přiměřené lhůtě a přiměřeným a jednoznačným způsobem výslovně neinformovala o svém rozhodnutí takový závazek neuzavřít.
**2 Závěr**   

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem veřejný ochránce práv trval na svém předběžném závěru o nesprávném úředním postupu a v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv předložil Komisi tento návrh doporučení:
> **Návrh doporučení**   
>
> Komise by měla tvrzení stěžovatele na základě výše uvedených skutečností přehodnotit. Toto přehodnocení by mohlo vést k přiměřené nabídce, která by mohla být nižší než částka požadovaná žadatelem.
**Podrobné stanovisko Komise**   

Útvary Komise přistoupily k podrobnému přezkoumání spisu, aby ověřily existenci výslovného nebo tichého závazku vůči stěžovateli, pokud jde o úhradu nákladů na sekretářku pro „UFSD". Komise však může své předchozí stanovisko potvrdit pouze ve svých odpovědích veřejnému ochránci práv ze dne 4. dubna 2003 a 23. prosince 2003. Komise proto nemůže návrh doporučení veřejného ochránce práv přijmout.
**Dodatečné připomínky stěžovatele**   

Stěžovatel vyjádřil politování nad tím, že Komise odmítla přijmout návrh doporučení veřejného ochránce práv a uznat jeho odpovědnost v daném případě. Stěžovatel zaslal další důkazy o provedených sekretářských činnostech, jakož i novou kopii dopisu ze dne 4. července 1997, v němž požádal Komisi o uzavření formální dohody. Stěžovatel je přesvědčen, že nárok na nápravu je zcela opodstatněný.

ROZHODNUTÍ
----------

**1 K žádosti o úhradu nákladů na sekretářské práce podané institutem**   

1.1 Stěžovatel tvrdí, že Komise by měla institutu uhradit náklady spojené s poskytováním administrativní pomoci Evropské síti městských fór pro udržitelný rozvoj (UFSD) v celkové výši 171 689 EUR. Podle stěžovatele stěžovatel poté, co od Komise obdržel povzbuzení a konkrétní žádosti, aby pokračoval v práci až do dokončení smlouvy, souhlasil s tím, že tak učiní. Stěžovatel nechápe, proč Komise na začátku neuvedla, že tuto práci nelze kompenzovat.

1.2 Komise uvedla, že úkol sekretariátu a koordinace není součástí standardní smlouvy, která stanoví pouze vyplácení roční paušální dotace. To byl ve skutečnosti úkol Komise, který nemohl být delegován. Původní smlouva nebyla změněna žádným způsobem, který by umožňoval platbu za doplňkové služby. Stěžovatel rovněž neměl příležitost špatně porozumět ústním a písemným stanoviskům Komise.

1.3 Po pečlivém zvážení stanoviska a připomínek veřejný ochránce práv zjistil, že v návaznosti na žádosti stěžovatele z července a října 1997 Komise neinformovala stěžovatele v přiměřené lhůtě a přiměřeným a jednoznačným způsobem o svém rozhodnutí. Veřejný ochránce práv dospěl k předběžnému závěru, že zamítnutí tvrzení stěžovatele ze strany Komise, které se zdá být založeno na nejasných informacích poskytnutých Komisí, se jeví jako nespravedlivé. Veřejná ochránkyně práv navrhla Komisi smírné řešení spočívající v tom, že Komise znovu zváží tvrzení stěžovatele. Veřejná ochránkyně práv poukázala na to, že takové přehodnocení by mohlo vést k přiměřené nabídce, která by mohla být nižší než částka požadovaná stěžovatelem.

1.4 Komise ve své stručné odpovědi na návrh veřejného ochránce práv na smírné řešení vyjádřila politování nad tím, že na žádosti stěžovatele nebyla poskytnuta písemná odpověď. Komise však uvedla, že stěžovatelova znalost běžných postupů by mu v dobré víře neumožnila vykládat situaci v tom smyslu, že Komise vůči němu přijala závazky. Ve svých připomínkách k odpovědi Komise stěžovatel trval na své stížnosti a zdůraznil, že institut jednal v dobré víře.

1.5 Veřejný ochránce práv nenalezl v odpovědi Komise na návrh smírného řešení žádné nové argumenty, které by ho mohly vést k revizi jeho předběžného zjištění nesprávného úředního postupu. Komise naopak potvrdila, že žadateli nebyla poskytnuta písemná odpověď. Kromě toho argument Komise týkající se domnělé znalosti stěžovatele o běžných postupech Komise nebyl přesvědčivý, jelikož předběžné zjištění veřejného ochránce práv o nesprávném úředním postupu nebylo založeno na existenci smluvního závazku, ale na tom, že Komise stěžovatele v přiměřené lhůtě a přiměřeným a jednoznačným způsobem výslovně neinformovala o svém rozhodnutí takový závazek neuzavřít.

1.6 Veřejný ochránce práv proto předložil Komisi návrh doporučení, kterým bylo, aby Komise znovu zvážila tvrzení stěžovatele na základě výše uvedených skutečností. Komise návrh doporučení zamítla a potvrdila svůj předchozí postoj.

1.7 Jak již bylo vysvětleno v bodě 1.5 pod nadpisem „návrh doporučení", veřejný ochránce práv nenalezl v podrobném stanovisku Komise k návrhu doporučení žádné nové argumenty, které by ho mohly vést k revizi předběžného zjištění nesprávného úředního postupu, které učinil v bodech 1.10 a 1.11 výše pod nadpisem „snaha veřejného ochránce práv o dosažení smírného řešení". Veřejná ochránkyně práv proto níže uvádí kritickou poznámku.
**2 Závěr**   

2.1 Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti je nezbytné učinit následující kritickou poznámku:
> Zásady řádné správy vyžadují, aby Komise poskytovala přiměřené a jasné informace a přijímala rozhodnutí o žádostech veřejnosti v přiměřené lhůtě[(3).](#(3)){#Footnote3} V tomto případě se zdá, že v návaznosti na žádosti stěžovatele z července a října 1997 Komise neinformovala stěžovatele v přiměřené lhůtě a přiměřeným a jednoznačným způsobem o svém rozhodnutí. Ačkoli Komise ve svém stanovisku uvedla, že smluvní záležitosti vždy řeší písemně, ve své odpovědi na návrh smírného řešení potvrdila, že na dopisy stěžovatele ze dne 4. července a 7. října 1997 neobdržela písemnou odpověď. Argument Komise týkající se předpokládané znalosti stěžovatele o běžných postupech Komise proto nebyl ani právní, ani přesvědčivý. Za těchto okolností se zamítnutí tvrzení stěžovatele ze strany Komise, které se zdá být založeno na nejasných informacích poskytnutých Komisí, jeví jako nespravedlivé. Jedná se o případ nesprávného úředního postupu.

2.2 Čl. 3 odst. 7 statutu evropského veřejného ochránce práv stanoví, že po předložení návrhu doporučení a po obdržení podrobného stanoviska dotčeného orgánu nebo instituce zašle veřejný ochránce práv zprávu Evropskému parlamentu a dotčenému orgánu nebo instituci.

2.3 Ve své výroční zprávě za rok 1998 veřejný ochránce práv poukázal na to, že možnost předložit zvláštní zprávu Evropskému parlamentu má pro jeho práci neocenitelnou hodnotu. Dodal, že zvláštní zprávy by proto neměly být předkládány příliš často, ale pouze ve vztahu k důležitým záležitostem, v nichž byl Parlament schopen přijmout opatření s cílem pomoci veřejnému ochránci práv[(4).](#(4)){#Footnote4} Výroční zpráva za rok 1998 byla předložena Evropskému parlamentu, který ji schválil.

2.4 Veřejný ochránce práv konstatuje, že tento případ se týká povinností Evropské komise v souvislosti s žádostí stěžovatele o uzavření smlouvy, která nebyla naplněna. Dále poznamenává, že není zřejmé, jaké kroky by mohl Evropský parlament podniknout, aby pomohl veřejnému ochránci práv a stěžovateli v tomto případě. Za těchto okolností dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že není vhodné předkládat Evropskému parlamentu zvláštní zprávu.

2.5 Veřejný ochránce práv proto zašle kopii tohoto rozhodnutí předsedovi Komise a zahrne krátké shrnutí do výroční zprávy za rok 2004, která bude předložena Evropskému parlamentu. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

Upřímně,

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

*** ** * ** ***

[(1)](#Footnote1){#(1)} "Veřejný ochránce práv hledá, pokud je to možné, s dotyčným orgánem nebo institucí řešení, aby odstranil nesprávný úřední postup a vyhověl stížnosti".

[(2)](#Footnote2){#(2)} Viz čl. 17 odst. 1 Evropského kodexu řádné správní praxe.

[(3)](#Footnote3){#(3)} Viz čl. 17 odst. 1 Evropského kodexu řádné správní praxe.

[(4)](#Footnote4){#(4)} Výroční zpráva za rok 1998, s. 27--28.