# Rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv o stížnosti 1915/2002/BB na Evropskou komisi a Účetní dvůr
- Autor: Evropský veřejný ochránce práv
- Datum: null
- [URL](https://www.ombudsman.europa.eu/cs/decision/cs/1818)
---
Štrasburk, 3. prosince 2003   

Vážená paní G. a vážený pane P.,

Dne 24. října 2002 jste jménem Interdisciplinárního centra pro srovnávací výzkum ve společenských vědách (ICCR) podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv. Tato stížnost proti Evropské komisi a Účetnímu dvoru byla doručena dne 7. listopadu 2002. Stížnost se týká neuhrazené konečné platby ve výši 80 671,61 EUR za smlouvu o tematické síti č. 1999-TN.10869 „TRANS-TALK" v rámci pátého rámcového programu a auditu provedeného Účetním dvorem.

Rád bych Vás informoval, že pan Jacob Söderman, s nímž jste si již dříve dopisoval ohledně Vaší stížnosti, odešel do důchodu a že od 1. dubna 2003 jsem jeho nástupcem ve funkci evropského veřejného ochránce práv.

Dne 31. prosince 2002 postoupil veřejný ochránce práv stížnost předsedovi Evropské komise a předsedovi Účetního dvora. Účetní dvůr zaslal své stanovisko dne 7. dubna 2003 a já jsem Vám jej předal s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 27. května 2003. Komise zaslala své stanovisko dne 27. května 2003 a byla Vám předána s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 22. září 2003. Ve dnech 14. října a 5. listopadu 2003 Vás ohledně Vašich připomínek telefonicky kontaktoval sekretariát evropského veřejného ochránce práv.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost
--------

Evropská komise a Interdisciplinární centrum pro srovnávací výzkum ve společenských vědách (dále jen „ICCR") jako jeden z hlavních dodavatelů podepsal smlouvu dne 22. prosince 1999. Smlouva byla nazvána Thematic Network contract No. 1999-TN.10869 "TRANS-TALK" v rámci pátého rámcového programu. Tato smlouva se vztahovala na období 18 měsíců, od ledna 2000 do konce června 2001. Celkové odhadované náklady na projekt činily 601 015 EUR a počáteční zálohová platba byla stanovena na 180 305 EUR a měla být rozdělena mezi pět hlavních dodavatelů. ICCR předkládal výkazy nákladů v pravidelných šestiměsíčních intervalech.

Dne 31. října 2001 bylo ICCR oznámeno, že Účetní dvůr provede audit projektu. Audit proběhl ve dnech 16.--18. ledna 2002. Podle stěžovatelů auditoři uvedli, že svou zprávu předloží Komisi do konce ledna 2002.

ICCR předložila Komisi konečné vyúčtování nákladů v srpnu 2001. Dne 11. prosince 2001 jej GŘ TREN Komise schválilo. Vzhledem k tomu, že ICCR od Komise neslyšel, kontaktoval koordinátor projektu dne 26. února 2002 prostřednictvím e-mailu finančního úředníka Komise, aby se dotázal na stav konečné platby. E-mailem ze dne 28. února 2002 jí bylo oznámeno, že konečná platba nemůže být provedena před obdržením zprávy Účetního dvora.

Dne 13. června 2002 zaslal finanční úředník Komise elektronickou poštou zprávu auditorů s žádostí o objasnění. Zpráva auditora byla vydána dne 15. dubna 2002. ICCR poskytl Komisi požadované informace e-mailem dne 14. června 2002. Dne 8. července 2002 zaslal ICCR z vlastního podnětu finančnímu úředníkovi Komise úplné stanovisko ke zprávě Účetního dvora.

V dopise zaslaném Komisi dne 12. července 2002 požádal ICCR o formální objasnění stavu konečné platby zakázky. V srpnu 2002 zaslala Komise nedatovanou odpověď, v níž uvedla, že platba bude pozastavena s odkazem na čl. 3 odst. 2 přílohy II smlouvy. Dne 29. srpna 2002 ICCR informoval Komisi, že nemůže přijmout čl. 3 odst. 2 jako důvod pro pozastavení konečné platby. Podle stěžovatelů Komise na tento dopis neodpověděla.

Dne 24. října 2002 podali stěžovatelé jménem ICCR veřejnému ochránci práv stížnost na Evropskou komisi a Účetní dvůr. Stížnost se týká neuhrazené konečné platby ve výši 80 671,61 EUR za smlouvu o tematické síti č. 1999-TN.10869 „TRANS-TALK" a auditu provedeného Účetním dvorem.

Pokud jde o Evropskou komisi, stěžovatelé vznesli následující tvrzení:
> 1) Chybějící informace o stavu auditu a konečné platbě; a
>
> 2) Nezaplacení neuhrazené konečné platby ve výši 80 671,61 EUR.

Stěžovatelé požadují úhradu konečné platby s úroky a oficiální stanovisko Evropské komise k auditu provedenému Účetním dvorem a k postupům uplatňovaným oběma orgány.

Pokud jde o Účetní dvůr, stěžovatelé tvrdí, že zpráva vyvodila nepravdivé závěry a ignorovala informace poskytnuté střediskem a že došlo k nepřiměřenému zpoždění při předkládání zprávy Komisi.

Šetření
-------

**Stanovisko Komise**   

Komise ve svém stanovisku uvedla následující body:

V souvislosti s řízením nepřímých akcí v oblasti výzkumu a technického rozvoje v rámci pátého rámcového programu provedl Účetní dvůr audit smlouvy o tematické síti č. 1999-TN.10869 „TRANS-TALK" na Mezinárodním výboru Červeného kříže ve Vídni. Zpráva auditora upozornila na některé složité a závažné záležitosti, které si vyžádaly pečlivé zvážení ze strany finančních služeb Komise.

Účetní dvůr dospěl k závěru, že některé vykázané náklady byly nezpůsobilé a nebyly doloženy. To zahrnovalo zejména: zpoplatnění výkazů nákladů ze strany příjemce; nedodržení smlouvy příjemcem, pokud jde o použití rozpočtových sazeb; subdodavatelský konzultant prohlášený za stálého zaměstnance.

Na základě zprávy Účetního dvora se Komise rozhodla pozastavit platby příjemci až do konečného přezkoumání dodatečných dokumentů poskytnutých příjemcem.

Dne 28. února 2002 informovala Komise ICCR o situaci týkající se konečné platby a o jejím přezkoumání v rámci tohoto auditu. Probíhající jednání s ICCR byla zahájena v létě roku 2002. Mezitím byly na podzim roku 2002 dokončeny diskuse mezi Komisí a Účetním dvorem. Při provádění těchto dodatečných šetření Komise v srpnu 2002 potvrdila ICCR, že všechny platby byly pozastaveny. Dopisem ze dne 5. prosince 2002 si Komise vyžádala doplňující informace. Byla obdržena odpověď ICCR ze dne 24. ledna 2003 a Komise informovala ICCR, že tato odpověď je posuzována s ohledem na brzké vyřešení konečné platby.

Dne 13. května 2003 Komise informovala ICCR o konečné platbě ve výši 50 821 EUR. 03 byla uskutečněna. Podle Komise nemohla být částka 29 799,63 EUR zohledněna, protože by to znamenalo převod mezi kategoriemi nákladů, které vyžadují předchozí povolení.
**Připomínky stěžovatelů ke stanovisku Komise**   

Stěžovatelé shrnuli tyto body:

Tato věc vyvolává obecné otázky týkající se zpoždění orgánů Společenství v reakci na opakované žádosti o informace a délky procesu. Podle stěžovatelů zásada transparentnosti vyžaduje, aby byly tyto obecné otázky řešeny.

V návaznosti na odpověď stěžovatelů Komisi ze dne 27. května 2003 Komise přistoupila k zaplacení zbývající částky ve výši 20 447,79 EUR.
**Stanovisko Účetního dvora**   

Účetní dvůr shrnul následující body:

Dokumentem, který je předmětem této stížnosti, není zpráva přijatá Účetním dvorem, ale ++odvětvový dopis++. Cílem odvětvového dopisu je předložit auditovanému subjektu, kterým je v oblasti vnitřních politik Komise, předběžná zjištění získaná v průběhu auditu. Po další analýze reakce Komise na věcné informace a související poznámky uvedené v odvětvovém dopise mohou tato zjištění tvořit základ připomínek předložených ve zprávách Účetního dvora. V některých případech může rovněž vyžadovat nápravná opatření ze strany Komise. Vzhledem k tomu, že zjištění a připomínky jsou přípravou ve fázi odvětvového dopisu a v zásadě podléhají dalším ověřovacím pracím, zůstávají mezi Účetním dvorem a Komisí důvěrné.

V tomto případě byl odvětvový dopis č. 740/02 uvádějící zjištění auditu vyplývající z auditu smlouvy „TRANS-TALK" adresován komisaři odpovědnému za GŘ pro energetiku a dopravu (TREN). V souladu s běžnou praxí byla styčnému úředníkovi GŘ TREN zaslána elektronická verze tohoto odvětvového dopisu. Zdá se však, že úředník Komise poté předal ICCR elektronickou kopii důvěrného odvětvového dopisu.

Pokud jde o tvrzení o nepravdivých závěrech, řídí se auditoři Účetního dvora auditními politikami a standardy (CAPS) a mezinárodně uznávanými auditorskými standardy, jako jsou standardy Mezinárodní organizace nejvyšších kontrolních institucí (INTOSAI). Postupy Účetního dvora rovněž stanoví rozsáhlou vnitřní kontrolu kvality před tím, než jsou zjištění a připomínky auditu předloženy kontrolovanému subjektu. Tyto normy a postupy byly v projednávané věci dodrženy.

Pokud jde o tvrzení, že vstupy poskytnuté ICCR byly ignorovány, auditorský tým vzal v úvahu všechny informace poskytnuté stěžovateli v rozsahu považovaném za relevantní pro audit. Všechna zjištění v odvětvovém dopise zaslaném Komisi jsou podložena dostatečnými a vhodnými důkazními informacemi založenými na informacích shromážděných a obdržených během auditu a po něm v prostorách ICCR, jakož i od Komise.

Pokud jde o tvrzení o nepřiměřeném zpoždění, v auditní příručce Účetního dvora se uvádí, že do dvou měsíců od ukončení mise by měl být zaslán odvětvový dopis. Toto vnitřní pravidlo však nemá pro Soudní dvůr závaznou povahu, pokud jde o stěžovatele. Kromě toho skutečnost, že odvětvový dopis byl v projednávané věci zaslán s mírným zpožděním, které v žádném případě nelze považovat za neoprávněné, nijak neovlivňuje zájmy stěžovatelů.
**Připomínky stěžovatelů ke stanovisku Účetního dvora**   

Stěžovatelé shrnuli tyto poznámky:

Podle stěžovatelů auditor Účetního dvora sdělil ICCR, že je na Komisi, aby rozhodla, zda bude zpráva[(1)](#(1)){#Footnote1} předána ICCR.

Stěžovatelé tvrdí, že auditoři nezohlednili stanoviska ICCR.

Stěžovatelé zdůrazňují, že ICCR nikdy netvrdil, že zpoždění při řešení jejich případu bylo pouze zaviněním Účetního dvora, ale spíše kombinovaným účinkem netransparentních postupů Komise a Účetního dvora a jejich rozhraní. Stěžovatelé tvrdí, že zpoždění ovlivnila zájmy ICCR, neboť tento případ nebyl vyřešen více než rok po provedení auditu.
**Další šetření**   

Ve dnech 14. října a 5. listopadu 2003 kontaktoval sekretariát evropského veřejného ochránce práv telefonicky jednoho ze stěžovatelů, který hovořil jménem obou stěžovatelů o připomínkách obdržených dne 29. září 2003. Stěžovatelé potvrdili, že Komise přistoupila k úhradě neuhrazené konečné platby. Stěžovatelé akceptovali výklad Komise týkající se převodů mezi kategoriemi nákladů, které vyžadují předchozí povolení podle čl. 17 odst. 4 obecných podmínek[(2).](#(2)){#Footnote2} Částka ve výši přibližně 9 000 EUR proto nemohla být zahrnuta do konečné platby. Stěžovatelé informovali sekretariát veřejného ochránce práv, že ICCR nezaslal žádné připomínky k dopisu Komise ze dne 14. července 2003, v němž Komise nabídla narovnání, a informovali, že pokud neobdrží připomínky od stěžovatelů do jednoho měsíce, bude projekt oficiálně uzavřen a nelze požadovat žádné další náklady. Stěžovatelé potvrdili, že ICCR tím, že se nevyjádřil k nabídce Komise na narovnání, *de facto* souhlasil s tím, že za pozastavenou konečnou platbu nebudou zaplaceny žádné úroky. Stěžovatel byl spokojen s úhradou konečné platby.

ROZHODNUTÍ
----------

**1 Úvodní poznámka**   

1.1 Stěžovatelé ve svých připomínkách tvrdí, že tento případ vyvolává obecné otázky týkající se zpoždění dvou orgánů Společenství v odpovědi na opakované žádosti o informace a délky procesu.

1.2 Veřejný ochránce práv chápe, že stěžovatelé jsou znepokojeni obecnou otázkou postupů, kdy dva nebo více orgánů Společenství provádějí souběžná šetření nebo postupy ovlivňující vyřizování případu. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že tuto obecnou otázku nelze v rámci tohoto šetření účinně řešit. Stěžovatelé mají možnost předložit veřejnému ochránci práv novou stížnost, pokud si to přejí.
**2 Údajný nedostatek informací ze strany Komise ohledně stavu auditu a konečné platby**   

2.1 Stěžovatelé tvrdí, že Komise nemá k dispozici informace o stavu auditu a konečné platbě.

2.2 Podle Komise informovala stěžovatele dne 28. února 2002 o situaci ohledně konečné platby a o svém přezkoumání v rámci tohoto auditu poté, co stěžovatelé zaslali e-mail dne 26. února 2002. Probíhající jednání s ICCR byla zahájena v létě 2002. Dne 12. července 2002 si stěžovatelé vyžádali informace o stavu konečné platby. V srpnu 2002 Komise stěžovatelům potvrdila, že všechny platby byly pozastaveny z důvodu auditu Účetního dvora. Dne 29. srpna 2002 stěžovatelé požádali Komisi, aby jejich případ přehodnotila. Dne 5. prosince 2002 si Komise od stěžovatelů vyžádala doplňující informace. Po obdržení požadovaných doplňujících informací zaslala Komise dne 11. února 2003 potvrzení o přijetí obsahující dopis o přijetí. Dne 13. května 2003 Komise informovala stěžovatele, že zahájila řízení o konečné platbě.

2.3 Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že Komise poskytla stěžovatelům informace o stavu auditu v rozsahu, v jakém audit ovlivnil postup Komise pro provedení neuhrazené konečné platby. Kromě toho se zdá, že Komise stěžovatele náležitě informovala o pozastavení konečné platby. Zdá se tedy, že v souvislosti s tímto tvrzením nedošlo ze strany Komise k nesprávnému úřednímu postupu.
**3 Údajné nezaplacení neuhrazené konečné platby s úroky a nárokem na vyrovnání**   

3.1 Stěžovatelé tvrdili, že Komise neprovedla neuhrazenou konečnou platbu ve výši 80 671,61 EUR za smlouvu o tematické síti č. 1999-TN.10869 "TRANS-TALK" v rámci pátého rámcového programu.

3.2 Komise uvádí, že konečná platba ve výši 50 821 EUR. 03 byla provedena dne 13. května 2003. Podle Komise nemohla být částka 29 799,63 EUR zohledněna, neboť by zahrnovala převod mezi kategoriemi nákladů, který vyžaduje předchozí povolení.

3.3 Stěžovatelé ve svých připomínkách oznamují veřejnému ochránci práv, že po jejich odpovědi Komisi ze dne 27. května 2003 Komise přistoupila k zaplacení částky 20 447,79 EUR.

3.4 Sekretariát evropského veřejného ochránce práv telefonicky kontaktoval jednoho ze stěžovatelů, který se k připomínkám vyjádřil jménem obou stěžovatelů. Stěžovatelé akceptovali výklad Komise týkající se převodů mezi kategoriemi nákladů, které vyžadují předchozí povolení podle čl. 17 odst. 4 obecných podmínek. Částka ve výši přibližně 9 000 EUR proto nemohla být zahrnuta do konečné platby. Stěžovatelé informovali veřejnou ochránkyni práv, že ICCR tím, že nezaslal Komisi žádné připomínky týkající se nabídky na narovnání, *de facto* souhlasil s tím, že z pozastavené konečné platby nebudou zaplaceny žádné úroky. Stěžovatelé byli s narovnáním spokojeni.

3.5 Na základě informací poskytnutých Evropskou komisí a stěžovateli veřejný ochránce práv shledává, že Komise záležitost urovnala, a tím stížnost uspokojila.
**4 Žádost o oficiální stanovisko Komise k auditu a použitým postupům**   

4.1 Stěžovatelé tvrdí, že Komise by měla zaujmout oficiální stanovisko k auditu a použitým postupům.

4.2 Evropský veřejný ochránce práv se domnívá, že na tento aspekt případu se vztahuje narovnání uvedené v části 3 rozhodnutí.
**5 Tvrzení proti zprávě[(3)](#(3)){#Footnote3} Účetního dvora**   

5.1 Stěžovatelé tvrdí, že zpráva Účetního dvora vyvodila nepravdivé závěry a ignorovala informace poskytnuté ICCR.

5.2 Účetní dvůr tvrdí, že zohlednil všechny informace poskytnuté stěžovateli v rozsahu považovaném za relevantní pro audit a že všechna zjištění v odvětvovém dopise jsou podložena dostatečnými a vhodnými důkazními informacemi. Účetní dvůr rovněž tvrdí, že nedospěl k nesprávným závěrům.

5.3 Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že podle všeho neexistují žádné důkazy, které by naznačovaly, že Účetní dvůr ignoroval podněty stěžovatele. Kromě toho nic nenasvědčuje tomu, že by závěry Soudního dvora byly nesprávné nebo nepřiměřené. Zdá se tedy, že v souvislosti s těmito aspekty případu nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.
**6 Údajné nepřiměřené zpoždění ze strany Účetního dvora**   

6.1 Stěžovatelé tvrdí, že předložení zprávy Účetního dvora[(4)](#(4)){#Footnote4} Komisi bylo nepřiměřeně zpožděno. Podle stěžovatele byla auditní mise ukončena 18. ledna 2002 a zpráva auditora byla datována 15. dubna 2002.

6.2 Účetní dvůr ve svém stanovisku uvádí, že jeho příručka pro audit stanoví, že odvětvový dopis by měl být zaslán do dvou měsíců od ukončení mise. Tribunál uznává, že odvětvový dopis byl v projednávané věci zaslán s mírným zpožděním, ale že toto zpoždění nelze považovat za nepřiměřené.

6.3 Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že Manuál auditu Účetního dvora je nezveřejněnou interní příručkou, jejímž cílem není stanovit nároky třetích stran. Za těchto okolností nepovažuje veřejný ochránce práv mírné zpoždění uznané Účetním dvorem za nesprávný úřední postup.

6.4 Veřejný ochránce práv proto neshledává v tomto aspektu případu žádný nesprávný úřední postup.
**7 Závěry**   

Veřejný ochránce práv neshledává žádný nesprávný úřední postup v souvislosti s prvním obviněním stěžovatelů vůči Evropské komisi. Pokud jde o druhé tvrzení stěžovatelů a jejich tvrzení, z informací poskytnutých Evropskou komisí a stěžovateli vyplývá, že Komise záležitost vyřešila, a stížnost tak uspokojila. Veřejný ochránce práv dále neshledává žádný nesprávný úřední postup ze strany Účetního dvora. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí budou rovněž informováni předsedové Evropské komise a Účetního dvora.

Upřímně,

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

*** ** * ** ***

[(1)](#Footnote1){#(1)} Evropský veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatelé používají pojem „zpráva" k tomu, co Účetní dvůr označuje jako odvětvový dopis.

[(2)](#Footnote2){#(2)} Podle čl. 17 odst. 4 obecných podmínek mohou hlavní dodavatelé převést mezi sebou i mezi kategoriemi nákladů až 20 % své celkové částky bez předchozího souhlasu Evropské komise.

[(3)](#Footnote3){#(3)} Účetní dvůr ve svém stanovisku poukázal na to, že se jedná o odvětvový dopis.

[(4)](#Footnote4){#(4)} Účetní dvůr ve svém stanovisku poukázal na to, že se jedná o odvětvový dopis.