SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

1. Ke konci roku 2020 byl stěžovateli udělen grant v rámci programu Horizont 2020 financovaného EU, jehož cílem byla podpora inovací v malých a středních podnicích, což byl v té době stěžovatel. Výkonná agentura pro malé a střední podniky (EASME) byla odpovědná za řízení grantů v rámci programu, pro něž byly způsobilé pouze malé a střední podniky.

2. V roce 2021 stěžovatele koupila jiná společnost, která ztratila status malého a středního podniku. V návaznosti na to informovala v květnu 2021 agenturu EASME o změně jejího statusu.

3. Agentura EASME požádala stěžovatele, aby informace formálně předložil na specializovaném internetovém portálu, což stěžovatel učinil na konci června 2021.

4. Předtím se stěžovatel dotázal na důsledky ztráty statusu malého a středního podniku a uvedl, že se domnívá, že by měl být i nadále způsobilý pro grant. Stěžovatel zastával názor, že grant může i nadále dostávat, přestože již není malým nebo středním podnikem. Uvedla, že má v úmyslu pokračovat v práci na projektu podle plánu.

5. Podnik EASME odpověděl, že příjemce, který přestane být malým a středním podnikem, může být i nadále uznán za malý a střední podnik, pokud přestal být malým a středním podnikem prostřednictvím „přirozeného růstu“, nikoli však v případě, že přestal být malým a středním podnikem z důvodu převzetí jinou společností nebo fúze s jinou společností. Za těchto okolností by grantová dohoda byla obvykle ukončena.

6. Na konci července 2021 agentura EASME stěžovateli na specializovaném internetovém portálu potvrdila, že změna statusu byla formálně zaznamenána.

7. Stěžovatel pokračoval v práci na projektu.

8. Na začátku října 2021 stěžovatel informoval agenturu EASME, že neobdržel žádné další formální žádosti týkající se grantu, a požádal o poradenství ohledně dalšího kroku. Poukázala na to, že mezitím obdržela pravidelné žádosti o zprávy o pokroku, a uvedla, že na tyto žádosti reaguje v souladu se svými povinnostmi. Ukázalo se, že tyto pravidelné zprávy o pokroku byly stěžovateli zasílány automaticky ze specializovaného internetového portálu.

9. Agentura EASME okamžitě odpověděla, že „formální řízení o ukončení grantu bylo zahájeno před nějakou dobou a brzy byste měli obdržet oznámení prostřednictvím portálu [IT]“. Dodala, že „vzhledem k chybě v oblasti IT nebyla tato skutečnost zohledněna a bylo aktivováno vaše pravidelné vykazované období. Neberte prosím tuto aktivitu na vědomí a nezahajujte pravidelné podávání zpráv. Jakmile bude problém s informačními technologiemi vyřešen, modul vykazovaného období se stane neaktivním.“

10. Agentura EASME uvedla, že stěžovatel brzy obdrží oznámení o postupu ukončení a že bude mít možnost nahrát své připomínky na on-line portál. Agentura EASME tyto připomínky přezkoumá a následně zašle stěžovateli své konečné rozhodnutí. V případě záporné hodnoty by specializovaný informační systém spustil modul pro podávání zpráv, který by stěžovateli umožnil uplatnit způsobilé náklady.

11. Na konci listopadu 2021 agentura EASME formálně informovala stěžovatele o svém záměru ukončit grantovou dohodu s ohledem na to, že stěžovatel již není malým a středním podnikem. Stěžovatel předložil své připomínky o několik dní později.

12. V lednu 2022 informovala agentura EASME stěžovatele o svém konečném rozhodnutí ukončit smlouvu. Stěžovatel si s agenturou EASME vyměnil korespondenci o možných mechanismech nápravy, během níž agentura EASME uvedla, že stěžovatel může rozhodnutí napadnout pouze prostřednictvím soudu.

13. Stěžovatel se poté obrátil na evropského veřejného ochránce práv.

Šetření

14. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se rozhodnutí o ukončení grantové dohody a způsobu, jakým agentura EASME řídila proces ukončení grantu.

15. V průběhu šetření byly uzavřeny technické a finanční aspekty projektu.

Názor EASME, že smlouva by měla být ukončena

Argumenty účastníků řízení

16. Agentura EASME se domnívala, že jakmile žadatel přestane být malým a středním podnikem, musí grantovou dohodu ukončit. Na podporu svého stanoviska uvedla:

Nařízení o programu Horizont 2020 [1]:

 „1. O výzvy k předkládání návrhů vydané v rámci specializovaného nástroje pro malé a střední podniky [...] mohou požádat pouze malé a střední podniky. Mohou spolupracovat s jinými společnostmi a s výzkumnými organizacemi nebo univerzitami.

2. Jakmile je společnost potvrzena jako malý nebo střední podnik, má se za to, že tento právní status převládá po celou dobu trvání projektu, a to i v případech, kdy společnost v důsledku svého růstu později překročí stropy definice malého nebo středního podniku.“

Hlavní ustanovení grantové dohody [2]:

„EASME může dohodu vypovědět, pokud: a) nepoužije se; b) změna právní, finanční, technické, organizační nebo vlastnické situace příjemce pravděpodobně podstatně ovlivní nebo zpozdí provádění akce nebo zpochybní rozhodnutí o udělení grantu.“

17. Agentura EASME se v souhrnu domnívala, že podmínky způsobilosti musí být splněny po celou dobu trvání projektu, a nikoli pouze v době hodnocení a udělení grantu. Zdůraznila, že podle nařízení o programu Horizont 2020 jsou pro granty v rámci příslušného programu způsobilé pouze malé a střední podniky (které jsou označovány jako „opatření nástroje pro malé a střední podniky“). Ztráta statusu MSP proto zpochybňuje základ dotace. Agentura EASME se domnívala, že tento postoj je v souladu s jedním z hlavních cílů doporučení o malých a středních podnicích [3], kterým je zajistit, aby podpůrná opatření byla poskytována pouze těm společnostem, které je skutečně potřebují. Sdružení EASME rovněž uvedlo, že příslušné často kladené otázky [4] a uživatelská příručka [5] vysvětlují, že výjimky z požadavku na status malého a středního podniku se použijí pouze v případech, kdy subjekt ztratí status malého a středního podniku v důsledku růstu vyplývajícího z „hospodářského vývoje nebo hospodářské konjunktury“(přirozený růst), a nikoli v případě, kdy společnost přestane být malým a středním podnikem v důsledku převzetí jinou společností nebo fúze s jinou společností.

18. Stěžovatel zastával názor, že platná pravidla stanoví předpoklad, že jakmile je malému nebo střednímu podniku udělen grant, je status malého nebo středního podniku pro účely předmětné grantové dohody právně zachován po celou dobu projektu, a že tudíž neexistuje právní základ pro ukončení jeho grantové dohody. Stěžovatel rovněž tvrdil, že skutečnost, že během projektu ztratil status malého a středního podniku, nemůže být „změnou“, která by podle grantové dohody umožnila jeho ukončení. Podle jejího názoru bylo cílem ustanovení grantové dohody řešit případy, kdy z následně vznikajících informací vyplývá, že informace poskytnuté o statusu malého a středního podniku v době podání žádosti o grant byly zavádějící nebo nesprávné nebo že informace o zamýšlených bezprostředních změnách nebyly poskytnuty.

Posouzení veřejné ochránkyně práv

19.  V takovém případě, jako je tento, může veřejný ochránce práv přezkoumat, zda dotyčný subjekt EU jednal v souladu s právními ustanoveními smlouvy a dalšími platnými právními ustanoveními, jakož i se zásadami řádné správy. Úlohou veřejného ochránce práv není působit jako prostředník ve smluvních sporech.

20. V tomto případě nejsou příslušná ustanovení týkající se statusu malých a středních podniků, na něž Komise poukázala, zcela jasná. Zdá se, že formulace „předpokládá se, že má přednost“v příslušném článku nařízení o programu Horizont 2020 nestanoví zvláštní a samostatné právní pravidlo. Pokud by měl v úmyslu stanovit, že malý nebo střední podnik by měl být jako takový vždy uznáván i po udělení grantu, je obtížné si představit, že by byla nezbytná druhá část ustanovení, neboť jeho účelu by bylo odpovídajícím způsobem dosaženo prostřednictvím první části ustanovení. Veřejný ochránce práv proto nemůže vyloučit, že obecným účelem článku bylo zavést uvedenou výjimku v případech „přirozeného růstu“[6].

21. Za takových okolností je osvědčeným postupem vykládat právní ustanovení se zvláštním důrazem na účel dané politiky a právního rámce. Zdá se, že právě to EASME v tomto případě učinila. Veřejná ochránkyně práv proto shledává, jak agentura EASME vyložila příslušná ustanovení o požadavku na status malého a středního podniku jako přiměřená.

22. Nejasné je rovněž příslušné ustanovení grantové dohody, v němž se uvádí, že orgán může dohodu ukončit, pokud „změna právní, finanční, technické, organizační nebo vlastnické situace příjemce [...] zpochybní rozhodnutí o udělení grantu“ (kurzivou zvýraznil autor stanoviska).

23. Není jasné, proč toto ustanovení výslovněji a konkrétněji nestanoví, že grantová dohoda může být ukončena, pokud příjemce již nemá vlastnosti, které mu v první řadě umožnily grant udělit.

24. Navzdory této nejasnosti nepovažuje veřejná ochránkyně práv za nepřiměřené, že se agentura EASME při ukončení grantové dohody spoléhala na toto ustanovení. Účelem ustanovení grantové dohody je umožnit agentuře EASME dohodu ukončit. Klíčovým bodem tohoto ustanovení je, že došlo ke „změně“ určitých aspektů daného příjemce. „Změnu“ je třeba chápat jako situaci, která se vyvíjí z jedné věci do druhé, a nelze ji chápat jako situaci, kdy byl grant udělen.

25. Na základě výše uvedených skutečností veřejná ochránkyně práv konstatuje, že rozhodnutí agentury EASME ukončit grantovou dohodu nepředstavuje nesprávný úřední postup.

26. Veřejná ochránkyně práv však na konci svého rozhodnutí navrhuje, aby agentura EASME zvážila zavedení jasnějšího znění grantové dohody.

Jak agentura EASME řešila změnu postavení stěžovatele

Posouzení veřejné ochránkyně práv

27. Podle Listiny základních práv by se orgány EU měly záležitostmi zabývat „v přiměřené lhůtě“.[7]

28. Je zřejmé, že existovaly problémy jak s načasováním, jak agentura EASME řešila rozhodnutí o ukončení grantové dohody, tak s tím, jak o tom informovala.

29. Skutečnost, že stěžovatel ztratil status malého a středního podniku, je nesporná. Od okamžiku, kdy o tom stěžovatel informoval agenturu EASME, se zdá, že agentura EASME neměla žádné pochybnosti o tom, že grantová dohoda bude muset být ukončena.

30. Stěžovatel v rané fázi informoval agenturu EASME, že má vážné pochybnosti o právním základu pro ukončení dohody a že bude na projektu nadále pracovat.

31. V odpovědi na otázku veřejné ochránkyně práv, proč trvalo agentuře EASME několik měsíců, než stěžovateli sdělila svůj formální záměr ukončit grantovou dohodu, agentura EASME uvedla, že je tomu tak proto, že se jednalo o „několik ověřovacích kroků“.

32. Šetření veřejné ochránkyně práv ukázalo, že od data, kdy stěžovatel oficiálně oznámil změnu na on-line portálu, trvalo agentuře EASME tři měsíce, než zahájila řízení o ukončení grantu. Poté trvalo další dva měsíce, než byla stěžovatelka formálně informována o svém záměru ukončit smlouvu. Nezdá se, že by se jednalo o „přiměřenou dobu“ pro vyřízení takového postupu.

33. Obzvláště závažná je situace, kdy orgán očekává, že bude muset ukončit grantovou dohodu. Taková situace musí být řešena s maximální péčí, která zahrnuje všechny požadované technické, finanční a právní kontroly. Nemělo by to však trvat nepřiměřeně dlouho.

34. Jak bylo uvedeno výše, agentura EASME se zřejmě od počátku domnívala, že grantovou dohodu bude muset ukončit, což bylo z právního hlediska jednoduché. V této souvislosti a vzhledem k tomu, že žadatel jasně uvedl, že má v úmyslu pokračovat v práci na projektu, a tím i nadále vynakládat náklady, měla se agentura EASME snažit vyřídit postup co nejrychleji. Podle použitelného postupu před přijetím konečného rozhodnutí o ukončení dohody existovala předběžná fáze, v níž EASME informovala stěžovatele o svém záměru ukončit grantovou dohodu. Tato předběžná fáze neobsahovala žádná významná rizika a vzhledem k jasnému postoji agentury EASME měl být tento krok učiněn rychle. EASME tak učinila až na konci listopadu.

35. Zdá se, že neexistuje žádné rozumné vysvětlení, proč EASME trvalo tak dlouho, než ukončila grantovou dohodu, a zejména proč trvalo tak dlouho, než bylo zahájeno řízení o ukončení grantu. Toto zpoždění se rovná nesprávnému úřednímu postupu ze strany EASME.

36. Veřejná ochránkyně práv nevidí žádnou hodnotu v tom, že vydává související doporučení, neboť neexistuje způsob, jak toto zpoždění napravit. Veřejná ochránkyně práv však předloží návrhy s cílem zabránit tomu, aby k podobné situaci došlo v budoucnu.

37. Je politováníhodné, že stěžovatel pokračoval v práci na projektu, a vynaložil tak další náklady, které nakonec nebyly v rámci grantu pokryty. Jak je však uvedeno výše, rozhodnutí EASME ukončit smlouvu se nejeví jako protiprávní. To znamená, že otázka, zda by stěžovateli měly být nahrazeny vzniklé náklady, může být zkoumána pouze s ohledem na obecné zásady, a nikoli na základě jakéhokoli právního nároku.

38. Veřejný ochránce práv nemůže vyloučit, že přílišné zpoždění při ukončení takového řízení, jako je řízení v projednávané věci, by mohlo být důvodem k tomu, aby bylo dotčenému orgánu navrženo, že zcela nebo částečně pokryje vzniklé náklady. Podle správního práva EU je však obtížné stanovit právo na náhradu škody.

39. V tomto případě agentura EASME žadatele v rané fázi informovala, že se domnívá, že žadatel již není způsobilý využívat grantové dohody. Ačkoli společnosti EASME zjevně trvalo příliš dlouho, než formálně informovala stěžovatele o svém záměru ukončit dohodu, byly poskytnuté informace přiměřeně oficiální povahy. Neexistují žádné důkazy o tom, že by agentura EASME vyzvala stěžovatele, aby pokračoval v práci na projektu [8].

40. Na základě výše uvedených skutečností veřejný ochránce práv neshledává, že agentura EASME má povinnost zcela nebo částečně pokrýt další náklady vzniklé stěžovateli.

41. Je však zřejmé, že došlo k řadě politováníhodných komunikačních problémů, které přispěly k rozhodnutí stěžovatele pokračovat v práci na projektu zbytečně.

42. V situacích, kdy se agentura EASME domnívá, že je povinna ukončit grantovou dohodu, je povinna dotčeným příjemcům grantů včas poskytnout jasné a přesné informace. To je o to důležitější v situacích, jako je situace v projednávané věci, kdy stěžovatel uvedl, že má v úmyslu pokračovat v práci na projektu.

43. Zdá se však, že agentura EASME nemá jasnou politiku ani pokyny, jak komunikovat s příjemci grantů v situacích, kdy se domnívá, že bude muset grantovou dohodu ukončit.

44. Na základě korespondence přezkoumané vyšetřovacím týmem veřejného ochránce práv se nezdá, že by agentura EASME stěžovateli poskytla jakékoli poradenství, například ohledně toho, zda by měla pokračovat v práci na projektu, či nikoli. Agentura EASME rovněž neposkytla stěžovateli žádné informace o tom, kdy může očekávat, že obdrží konečné rozhodnutí o grantové dohodě.

45. Kromě toho se zdá, že i po zahájení řízení o ukončení grantu stěžovatel nadále dostával automatizované zprávy ze specializovaného informačního systému požadující zprávy o pokroku. I když agentura EASME uznala, že to bylo způsobeno technickou „chybou“, zhoršilo to problémy s komunikací v klíčové fázi postupu. Veřejná ochránkyně práv navrhne agentuře EASME, aby podobným incidentům zabránila.

46. V neposlední řadě veřejná ochránkyně práv konstatuje, že v konečném rozhodnutí o ukončení grantové dohody agentura EASME neinformovala stěžovatele o tom, že by se kromě soudního řízení mohla obrátit na evropského veřejného ochránce práv. To bylo v rozporu s povinností [9] subjektů EU poskytovat informace o dostupných opravných prostředcích při vydávání zamítavých správních rozhodnutí. Veřejný ochránce práv předloží související návrh na zlepšení.

Závěry

Na základě šetření veřejná ochránkyně práv uzavírá tento případ následujícím závěrem:

V rozhodnutí EASME o ukončení grantové dohody nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Došlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud jde o způsob, jakým agentura EASME řešila ukončení grantové dohody, zejména související zpoždění a problémy s komunikací.

Stěžovatel, EASME a Evropská komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Návrhy na zlepšení

1. Agentura EASME by měla vypracovat pokyny pro řešení situací, kdy změna během projektu s největší pravděpodobností povede k ukončení grantové dohody. Tyto pokyny by měly zahrnovat orientační časové rámce, které zajistí, aby byl postup vyřízen v přiměřené lhůtě, zejména aby agentura EASME příjemce co nejrychleji informovala o svém záměru ukončit grantovou dohodu. Pokyny by se měly rovněž týkat toho, jaké informace mají příjemci grantu poskytnout o své práci na projektu, zejména zda by tato práce měla být ukončena nebo pozastavena. Pokyny by se měly rovněž vztahovat na průběh zasedání, která se konají v souvislosti s probíhajícími nebo hrozícími řízeními o ukončení, zejména na potřebu uchovávat záznamy o těchto zasedáních v příslušném spisu.

2. Agentura EASME by měla zajistit, aby všechna zamítavá rozhodnutí týkající se grantových dohod informovala příjemce o všech možných mechanismech nápravy, včetně práva obrátit se na veřejného ochránce práv a toho, kdy se obrátit na veřejného ochránce práv, na rozdíl od podání žaloby.

3. Agentura EASME by měla přezkoumat, zda by ustanovení grantových dohod týkající se možného ukončení mohla být formulována jasněji.

 

Emily O'Reilly
evropská veřejná ochránkyně práv

Štrasburk, 23. června 2023

 

[1] článek 53 nařízení 1290/2013, kterým se stanoví pravidla pro účast a šíření výsledků programu „Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace (2014–2020)“,

https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:32013R1290

[2] Článek 50.3.1

[3] Doporučení 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:32003H0361

[4] Viz často kladená otázka 28, eic-faq-20200131.pdf (archive-it.org). https://wayback.archive-it.org/12090/20210412153524/https:/ec.europa.eu/easme/sites/easme-site/files/eic-faq-20200131.pdf

[5] Uživatelská příručka k definici malých a středních podniků – Úřad pro publikace EU

https://op.europa.eu/en/publication-detail/-/publication/79c0ce87-f4dc-11e6-8a35-01aa75ed71a1

[6] Zdá se, že tato otázka nebyla unijním soudem vyložena.

[7] Článek 41 Listiny základních práv EU: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=celex%3A12016P%2FTXT  

[8] Z korespondence vyplývá, že dne 2. června 2021 se uskutečnila schůzka mezi stěžovatelem a projektovým úředníkem. O obsahu této schůzky však neexistuje žádný záznam.

[9] Jak je stanoveno v článku 19 evropského kodexu řádné správní praxe (https://www.ombudsman.europa.eu/en/publication/en/3510) a v části 3 kodexu řádné správní praxe Evropské komise (https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX%3A02000Q3614-20111116&from=EN#page=13)