# Rozhodnutí o způsobu, jakým Evropská komise řešila dvě stížnosti na porušení právních předpisů v oblasti plánování týkající se maloobchodních prostor v Německu (společné věci 2238 a 2249/2021/MHZ)
- Autor: Evropský veřejný ochránce práv
- Datum: 2023-12-08T10:00+01:00[Europe/Paris]
- [URL](https://www.ombudsman.europa.eu/cs/decision/cs/164211)
---
> Stěžovateli jsou dvě maloobchodní společnosti, IKEA a Decathlon, které tvrdily, že Evropská komise řádně nevyřídila řízení o nesplnění povinnosti proti Německu týkající se zákonů o územním plánování a maloobchodních prostor. Stěžovatelé zpochybnili dobu potřebnou k zahájení řízení, přičemž původní stížnost na porušení právních předpisů byla podána v roce 2008. Rovněž zpochybnily odlišná vysvětlení Komise týkající se zpoždění.
>
> V průběhu šetření veřejná ochránkyně práv vydala Komisi předběžná zjištění, zejména že Komisi trvalo nepřiměřeně dlouho (více než třináct let), než se zabývala počátečními správními fázemi řízení o nesplnění povinnosti. Navrhla, aby Komise neprodleně přijala rozhodnutí o další fázi řízení.
>
> V reakci na zjištění veřejné ochránkyně práv poskytla Komise vysvětlení, která se snažila ospravedlnit poskytnutou dobu, a uvedla, že má v úmyslu přijmout rozhodnutí počátkem roku 2023.
>
> Veřejná ochránkyně práv zastávala názor, že časovou náročnost nelze odůvodnit. Vyšetřování uzavřela zjištěním nesprávného úředního postupu. Domnívala se, že vydání doporučení by nemělo smysl, neboť Komise se zavázala přijmout rozhodnutí v nadcházejících měsících. Komise by měla veřejné ochránkyni práv podat zprávu do konce března 2023.
>
Skutečnosti předcházející stížnostem
------------------------------------
**1.** V roce 2008 IKEA Retail Germany podala Evropské komisi stížnost proti Německu. Stížnost se týkala plánovacích omezení maloobchodních provozoven ve dvou německých spolkových zemích (Nordrhein-Westfalen a Bádensko-Württembersko), která se vztahují na velké maloobchodní prostory (více než 800 metrů čtverečních).[\[1\]](#_ftn1){#_ftnref1}
**2.** IKEA tvrdila, že právní předpisy narušují právo na svobodné usazování[\[2\]](#_ftn2){#_ftnref2} a směrnici EU o službách[\[3\].](#_ftn3){#_ftnref3} Komise zahájila ve věci stížnosti řízení o nesplnění povinnosti[\[4\]](#_ftn4){#_ftnref4} a dne 25. června 2009 zaslala Německu „výzvu". Německo odpovědělo o dva měsíce později.
**3.**V roce 2014 podala společnost Decathlon Germany Komisi stížnost týkající se téže záležitosti. Komise se rozhodla zabývat se stížnostmi společností IKEA a Decathlon společně. Dne 18. června 2015 zaslala německým orgánům dodatečnou výzvu. Německo odpovědělo v srpnu 2015.
**4.**Od té doby jsou IKEA a Decathlon v kontaktu s Komisí ohledně řízení o nesplnění povinnosti, mimo jiné prostřednictvím schůzek s příslušnými zaměstnanci Komise a korespondence.
**5.** V roce 2018 vydal Soudní dvůr EU (SDEU) rozsudek ve věci týkající se omezení maloobchodních prostor (věc Vesser).[\[5\]](#_ftn5){#_ftnref5}
**6.**V prosinci 2020 vypracovala Konference německých ministrů územního plánování pokyny pro spolkové země, v nichž objasnila odchylky od pravidel omezujících svobodu usazování maloobchodníků.
**7.** V období od října 2020 do srpna 2021 si stěžovatelé a Komise vyměnili dopisy a v lednu 2021 se sešli. Decathlon a IKEA ve svých dopisech vyjádřily nespokojenost s tím, jak Komise postupovala v řízení o nesplnění povinnosti, a se skutečností, že se zdálo, že je „politicky*blokováno".* Komise vysvětlila, že hledá uspokojivé řešení a že po skončení německého předsednictví Rady EU (prosinec 2020) plánuje znovu zahájit jednání s německými orgány.
**8.**V srpnu 2021 Komise stěžovatele informovala, že německá spolková vláda uvedla, že kromě výše uvedených pokynů zvažuje změnu spolkového zákona o územním plánování s cílem stanovit konkrétnější ustanovení o tom, kdy mohou státní orgány udělit výjimky z omezení plánování maloobchodních prostor. Uvedla, že tato změna by mohla být přijata v roce 2022.
**9.**Dne 17. prosince 2021 se IKEA a Decathlon obrátily na evropského veřejného ochránce práv.
Šetření
-------
**10.**Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se obav stěžovatelů, že Komise řádně nevyřídila řízení o nesplnění povinnosti proti Německu v návaznosti na dvě stížnosti týkající se zákonů o územním plánování a maloobchodních prostor (2008/4946 a 2015/4207).
**11.**Šetření se zabývalo těmito otázkami: i) dobu, kterou Komise potřebuje k vyřízení řízení o nesplnění povinnosti; ii) důvody, které Komise uvedla pro zpoždění.
**12.** Dne 22. března 2022 se vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv setkal s Komisí a nahlédl do jejích spisů. Stěžovatelé se vyjádřili ke zprávě veřejného ochránce práv o schůzce s Komisí a kontrole[\[6\].](#_ftn6){#_ftnref6} Dne 15. července 2022 zaslala veřejná ochránkyně práv Komisi svá předběžná zjištění[\[7\].](#_ftn7){#_ftnref7} Odpověď Komise ze dne 14. října 2022 byla předána stěžovatelům. Své připomínky předložily dne 16. listopadu 2022.
Zpoždění a jeho odůvodnění
--------------------------
### Původní argumenty předložené veřejnému ochránci práv
**13.** ++Stěžovatelé++ tvrdili, že řízení trvalo neúměrně dlouho (dosud více než 13 let) a že důvody, které Komise uvedla pro zpoždění, nebyly důvěryhodné a v průběhu let se změnily. Stěžovatelé byli vedeni k tomu, aby pochopili, že politické úvahy a vnitrostátní vliv brání ukončení řízení o nesplnění povinnosti.
**14.** Během setkání s vyšetřovacím týmem veřejné++ochránkyně práv Komise++ tvrdila, že případy jsou složité a zahrnují konflikt mezi právem na svobodu usazování v EU a obavami týkajícími se městského a okresního plánování, včetně ochrany životního prostředí a spotřebitele. Poukázala rovněž na složitost spolkového systému v Německu, který se na zpoždění podílel.
**15.**Komise uznala, že tento případ patří k nejdelším řízením o nesplnění povinnosti, která byla zahájena v roce 2008. V roce 2017 bylo řízení přerušeno do vydání konečného rozsudku ve věci Visser. Poté, co byl rozsudek vydán v roce 2018, Komise případy obnovila.
**16. Komise**však uvedla, že ke zpoždění přispěly i německé volby v roce 2017 a změna ministerských portfolií. Dodala, že pokračovala v analýze souvisejících změn, jako jsou pokyny vydané Konferencí německých ministrů územního plánování.
**17.** Komise rovněž podrobně popsala další kroky, které podnikla v průběhu řízení o nesplnění povinnosti s cílem zajistit, aby členské státy dodržovaly právo na svobodu usazování. V roce 2018 zveřejnila Komise sdělení o maloobchodním odvětví[\[8\],](#_ftn8){#_ftnref8} v němž určila osvědčené postupy, jimiž se mají řídit reformy členských států v tomto odvětví, jakož i praktickou příručku[\[9\]](#_ftn9){#_ftnref9} pro vnitrostátní nebo regionální orgány o reformě maloobchodního odvětví. Komise rovněž uspořádala semináře a další iniciativy, včetně zúčastněných stran.
**18.** Komise tvrdila, že se vědomě rozhodla řešit tuto záležitost prostřednictvím dialogu s orgány v Německu, a nikoli prostřednictvím formálních kroků v rámci řízení o nesplnění povinnosti. Uvedla, že „pokrok*v těchto případech je pomalý".*
**19.** Komise uspořádala značný počet dvoustranných schůzek a dalších typů schůzek s příslušnými orgány v Německu. To zahrnovalo setkání v lednu 2019, kterého se zúčastnili stěžovatelé, spolkové a státní orgány v Německu a Komise (se zástupci právní služby a generálního ředitelství pro obchod).
**20.**Komise uvedla, že neočekává, že v dohledné době ukončí řízení o nesplnění povinnosti, protože její dialog s orgány v Německu stále probíhá a německé orgány musí podniknout několik dalších kroků.
**21.**Komise uvedla, že by mohlo být možné tento případ uzavřít z „důvodů příležitosti". Uvedla, že takové rozhodnutí může přijmout, i když shledá, že vnitrostátní právo/praxe zjevně nejsou slučitelné s unijním právem. V takových případech se v závěrečném dopise Komise podrobně uvádí právní situace a důvody, proč je neslučitelná s unijním právem, jakož i konkrétní okolnosti v členském státě, které mohou vést k uzavření věci. Tento dopis pak mohou stěžovatelé použít jako součást právního napadení na vnitrostátní úrovni. Pokud se stěžovatel rozhodne předložit věc, která byla uzavřena z důvodu příležitosti, vnitrostátnímu soudu, může se vnitrostátní soud rozhodnout požádat o rozhodnutí o předběžné otázce Soudní dvůr EU (SDEU), což je řízení, do něhož Komise pravidelně zasahuje.
**22.** Ve svých připomínkách ke zprávě o inspekci++[\[10\]](#_ftn10){#_ftnref10} stěžovatelé tvrdili,++ že navzdory názorům Komise na složitost případu Komise nedodržela platná pravidla, zejména článek 258 Smlouvy o fungování EU (SFEU)[\[11\].](#_ftn11){#_ftnref11} Pokud se Komise domnívá, že členský stát nesplnil povinnost vyplývající ze Smluv, měla by v této věci vydat „odůvodněné stanovisko". Komise zaslala dvě výzvy, v nichž uvedla, že se domnívá, že tomu tak je, a nic nenasvědčuje tomu, že by změnila své názory. Rozsudek ve věci *Visser* pouze posílil právní posouzení Komise*.*
**23.**Stěžovatelé se domnívají, že kromě schůzky v lednu 2019 sloužily kroky, které Komise v tomto případě podnikla, k odložení řízení.
**24.**Stěžovatelé vyjádřili znepokojení nad náznakem Komise, že by mohla jejich případ uzavřít z „důvodů příležitosti". I když Komise poukázala na možnost podat žalobu na vnitrostátní úrovni, je si vědoma toho, že tak již učinila. Stěžovatelé podali své stížnosti na porušení předpisů poté, co Spolkový správní soud Německa shledal, že omezení v německém zákoně o územním plánování jsou odůvodněná (přiměřená). Pokud by řízení o nesplnění povinnosti bylo ukončeno z důvodu příležitostí, stěžovatelé tvrdili, že německý správní soud by se touto záležitostí nezabýval a nepředal by svůj případ SDEU.
**25.**Stěžovatelé rovněž uvedli, že zatímco referenti Komise, kteří se zabývali jejich případem, s nimi udržovali dobrou komunikaci, od rozsudku ve věci Visser jim nebylo poskytnuto odůvodnění pokračujícího zpoždění. Během tohoto období se příslušná právní ustanovení v Německu nezměnila.
### Předběžné posouzení veřejného ochránce práv
**26.** Od zahájení řízení o nesplnění povinnosti uplynulo více než třináct let, Komise však nebyla schopna uvést, kdy bude řízení ukončeno. **Veřejná ochránkyně práv zastávala předběžný názor, že takové významné zpoždění není přiměřené.** Jednotlivé argumenty předložené Komisí za účelem vysvětlení zpoždění se zčásti jevily jako kumulativní a vyplývaly z toho, že Komise sama nepřijala rozhodnutí o tom, zda v této věci pokračovat, či nikoli. Podle jakéhokoli objektivního názoru představuje třináct let nepřiměřeně dlouhou dobu pro vyřízení správních fází řízení o nesplnění povinnosti. Zpoždění mělo pro stěžovatele nepopiratelně negativní důsledky.
**27.** V této souvislosti **veřejná ochránkyně práv shledala, že je na Komisi, aby přijala rozhodnutí o další fázi tohoto řízení o nesplnění povinnosti, a vyzvala Komisi, aby tak učinila bez dalšího neodůvodněného prodlení.**
### Odpověď Komise na předběžné posouzení veřejného ochránce práv a připomínky stěžovatelů k této odpovědi
**28.**Komise odkázala na svá nejnovější opatření týkající se případů nesplnění povinnosti stěžovatelů. Po setkání s vyšetřovacím týmem veřejné ochránkyně práv v březnu 2022 se Komise v dubnu 2022 setkala s německými orgány online. V květnu 2022 zaslala Komise německé vládě seznam podrobných otázek týkajících se pokynů pro postupy udělování výjimek vydaných německou konferencí ministrů územního plánování v prosinci 2020. V srpnu 2022 odpověděla německá vláda. Mezitím v červenci 2022 Komise tyto případy projednala s německou vládou. V září a říjnu 2022 vedla Komise další výměny informací s německými orgány. Komise rovněž navázala další kontakty se stěžovateli a naplánovala s nimi schůzku v říjnu 2022.
**29.**Účelem všech těchto schůzek a výměn bylo shromáždit informace s cílem přijmout rozhodnutí o řízení o nesplnění povinnosti do začátku roku 2023.
**30.**Podle názoru Komise existují různé důvody zpoždění.
**31.**Tyto případy jsou zejména právně komplikované a politicky citlivé kvůli dvěma protichůdným zájmům: hospodářský zájem svobody usazování v maloobchodním odvětví a cíle veřejného zájmu, jako je ochrana životního prostředí, ochrana spotřebitele a sociální a územní soudržnost. Případy souvisejí s probíhajícími politickými debatami o obnově měst, využívání půdy, dopravní politice a opatřeních v oblasti klimatu a udržitelném rozvoji. V Německu (stejně jako v jiných spolkových členských státech EU) je regulační rámec pro odvětví maloobchodu v kompetenci spolkových zemí, zatímco obce mají při uplatňování tohoto rámce určitou autonomii.
**32.**Komise zdůraznila, že neustále sleduje otázku maloobchodních prodejen v různých členských státech. Situace v celé EU je velmi složitá a zahrnuje různá pravidla a předpisy na vnitrostátní, regionální a někdy i místní úrovni.
**33.** Komise zopakovala, že zpoždění bylo částečně způsobeno potřebou vyčkat na výsledky soudního řízení[\[12\]](#_ftn12){#_ftnref12} a provedení směrnice o službách (která měla být plně provedena do roku 2010).
**34.**Komise rovněž poukázala na to, že zatímco před rozhodnutím ve věci Visser Německo zpochybnilo stanovisko Komise, od tohoto rozhodnutí se německá vláda „konstruktivním způsobem" zapojila do vyhovění obavám vyjádřeným Komisí. Tyto diskuse byly složité a časově náročné.
**35.** Tvrdila, že ačkoli změna právního rámce v době, kdy tato jednání probíhala, byla nereálná, posílení stávajícího nástroje pro postupy udělování výjimek podle německého práva v praxi nabízí „určitý*potenciál pro zajištění lepšího souladu s právem EU" německého rámce pro* maloobchodní prodejny. Komise je plně odhodlána aktivně spolupracovat s německými orgány na vytvoření životaschopného systému maloobchodních provozoven ve prospěch hospodářských subjektů, jako jsou stěžovatelé.
**36.**Komise nesouhlasí s argumentem stěžovatelů, že nedodržela článek 258 SFEU z důvodu, že byla povinna vydat odůvodněné stanovisko. SDEU neustále uznává, že Komise má diskreční pravomoc při rozhodování o tom, zda a kdy zahájit řízení o nesplnění povinnosti nebo předložit věc SDEU. Komise může případ uzavřít z „důvodů příležitosti", ačkoli vnitrostátní právní předpis nebo praxe zjevně nejsou právně slučitelné s právem EU. Komise není povinna vydat odůvodněné stanovisko, i když se domnívá, že členský stát nesplnil povinnost, která pro něj vyplývá ze Smluv.
**37.** ++Stěžovatelé++ uvítali opatření Komise přijatá po setkání s vyšetřovacím týmem veřejné ochránkyně práv v březnu 2022. Komise se však se stěžovateli vrátila do kontaktu až v září 2022.
**38.**Stěžovatelé souhlasí s Komisí, že případy jsou právně složité. Tvrdily však, že buď německé právní předpisy jsou v souladu s právem na svobodu usazování, nebo ne. Vzhledem k tomu, že Komise zaslala dvě výzvy, byl názor Komise jasný ještě před tím, než oba rozsudky SDEU podpořily jejich právní postoj. Stěžovatelé uznali, že Komise má při řešení případů nesplnění povinnosti diskreční pravomoc. Pokud se však domnívá, že došlo k jasnému porušení základních svobod, musí toto porušení práva posoudit ve svém diskrečním rozhodnutí, což v projednávané věci neučinil.
**39.**Stěžovatelé uvedli, že se v souvislosti se svými věcmi již obrátili na německé soudy, ale Spolkový správní soud se rozhodl věc Soudnímu dvoru Evropské unie nepostoupit. Pokud by tedy Komise uzavřela jejich případ z důvodu příležitosti, vzhledem k tomu, že vnitrostátní soudy by tuto záležitost lépe napravily, v podstatě by připustila, že by bylo porušeno právo na svobodu usazování. To by ohrozilo důvěryhodnost Komise jakožto „strážkyně Smluv".
**40.**Stěžovatelé jsou znepokojeni názorem Komise, že větší využívání odchylných postupů by mohlo zajistit soulad s právem EU. Ve svých stížnostech podaných Komisi stěžovatelé vysvětlili, že požadavky postupů pro udělování výjimek jsou nejasné a orgán odpovědný za udělování výjimek má k tomu plnou diskreční pravomoc. Jakákoli změna doložky o výjimce nezmění situaci podle německého práva územního plánování, pokud žadatelé nemají právo na výjimku z těch nařízení, která nejsou v souladu s unijním právem. Je tedy těžké si představit, jak by postup udělování výjimek mohl zajistit dodržování předpisů v praxi.
### Konečné posouzení veřejné ochránkyně práv
**41.** Komise uvedla, že o případech nesplnění povinnosti stěžovatelů rozhodne do **začátku roku 2023.** Pokud tak učiní, uplynulo téměř 14 let od podání první stížnosti. I když Komise rozhodně nebyla během tohoto období ve spisu nečinná, veřejná ochránkyně práv trvá na svém předběžném zjištění, že toto zpoždění není s ohledem na dotčenou záležitost přiměřené. Při všech svých činnostech musí Komise dodržovat zásady řádné správy, mezi něž patří požadavek, aby rozhodnutí byla přijímána v přiměřené lhůtě.
**42.**Veřejná ochránkyně práv shledává, že důvody zpoždění, které Komise uvedla, lze většinou přičíst Komisi. Komise tvrdila, že doba, kterou potřebovala k vyřízení tohoto řízení o nesplnění povinnosti, je způsobena složitou právní situací a vnitrostátní politikou. Je zřejmé, že právní zvláštnosti spolkových zemí EU nejsou pro Komisi novinkou a během třináctiletého období se vnitrostátní politické prostředí může několikrát změnit. Tato skutečnost by měla být zohledněna ve strategii Komise pro řízení o nesplnění povinnosti. Zaměstnanci Komise, kteří se zabývají stížnostmi na porušení právních předpisů, mají navíc značné právní znalosti a měli by být schopni řešit složité právní záležitosti v přiměřené lhůtě.
**43. Veřejná** ochránkyně práv však uznává, že Komise během období, kdy se tímto postupem zabývala, přijala řadu opatření. To zahrnovalo opatření zaměřená na zajištění toho, aby ostatní členské státy dodržovaly právo EU na svobodu usazování (včetně komunikace, pokynů a seminářů) a přímý dialog s německými orgány, který se v průběhu šetření veřejné ochránkyně práv jasně zintenzivnil. Veřejná ochránkyně práv se rovněž domnívá, že Komise byla oprávněna rozhodnout, že vyčká na výsledek dvou výše uvedených soudních případů[\[13\],](#_ftn13){#_ftnref13} přestože se jednoleté pozastavení řízení o nesplnění povinnosti během čekání na výsledek případu Visser[\[14\]](#_ftn14){#_ftnref14} jeví jako dlouhé.
**44.** Komise uvedla, že zpoždění bylo částečně důsledkem jejího rozhodnutí vést dialog s orgány v Německu, a nikoli podnikat formální kroky v řízení o nesplnění povinnosti. I když se Komise zavázala, že pokud možno využije dialogu k tomu, aby přesvědčila členské státy, aby uvedly své vnitrostátní právní předpisy do souladu s právem EU, stanovila si také cíl řešit stížnosti a řízení o nesplnění povinnosti včas.[\[15\]](#_ftn15){#_ftnref15} Takový dialog jistě nelze použít jako odůvodnění nepřiměřeného zpoždění ve správních fázích řízení o nesplnění povinnosti.
**45.** Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že Komise nebyla schopna odůvodnit třináct let, které trvalo, než se zabývala správními fázemi řízení o nesplnění povinnosti. **Jedná se o nesprávný úřední postup .** Vzhledem k tomu, že Komise uvedla, že přijme rozhodnutí počátkem roku 2023, veřejná ochránkyně práv rozhodla, že doporučení nebude mít žádný účel.
Závěr
-----
Na základě šetření veřejná ochránkyně práv tento případ uzavírá tímto zjištěním:
**Komise nebyla schopna odůvodnit třináct let, které trvalo, než se zabývala správními fázemi řízení o nesplnění povinnosti.** **Jedná se o nesprávný úřední postup.**
**Vzhledem k závazku Komise přijmout rozhodnutí na začátku roku 2023 ji veřejná ochránkyně práv vyzývá, aby do konce března 2023 podala zprávu.**
Stěžovatelé a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.
Emily O'Reilly
evropská veřejná ochránkyně práv
<br />
Štrasburk, 16. prosince 2022
[\[1\] Úř. věst.](#_ftnref1){#_ftn1} Taková zařízení jsou zakázána, pokud maloobchodní projekt: a) očekává se, že vytvoří více než 30 % svého obratu se zákazníky žijícími mimo město a jeho okolí („zásada souladu"); b) očekává se, že rozptýlí 10 % nebo více obratu zavedených maloobchodníků („zásada nezhoršování") a c) jeho prodejní prostor je v určitém procentu vyhrazen „sortimentu relevantnímu pro centrum města", jako jsou lampy, koberce, kuchyňské nádobí atd. („zásada integrace"). Podmínka c) se týká politického cíle chránit centra měst, zatímco podmínky a) a b) se týkají hospodářských zájmů.
[\[2\] Úř. věst.](#_ftnref2){#_ftn2} Právo na svobodu usazování je stanoveno v článku 49 Smlouvy o fungování Evropské unie.
[\[3\] Úř. věst.](#_ftnref3){#_ftn3} Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu: <https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A32006L0123>
[\[4\] Úř. věst.](#_ftnref4){#_ftn4} Další informace o stížnostech a postupech EU pro nesplnění povinnosti: https://ec.europa.eu/info/law/law-making-process/applying-eu-law/infringement-procedure_cs
[\[5\] Úř. věst.](#_ftnref5){#_ftn5} Rozhodnutí se týkalo územních plánů obcí, které znamenaly zákaz maloobchodu se zbožím, které není objemným zbožím (např. obuví a oděvy), v zeměpisné zóně nacházející se mimo centrum města. Účelem zákazu bylo zachovat životaschopnost centra obce a zabránit tomu, aby ve městě byly volné prostory v zájmu dobrého územního plánování. SDEU potvrdil, že: maloobchod je služba a spadá do oblasti působnosti směrnice o službách; směrnice o službách se vztahuje na maloobchodní prodejny bez ohledu na způsob, jakým ji členské státy regulují (například prostřednictvím pravidel plánování); zákaz prodeje neskladného zboží mimo centrum města je územním omezením ve smyslu směrnice o službách (čl. 15 odst. 2 písm. a); ochrana centra města může představovat naléhavý důvod obecného zájmu, pokud je splněna podmínka nediskriminace, nezbytnosti a přiměřenosti.
C-31/16 *Visser v Raad van de gemeente Appingedam* [https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=\&docid=175926\&pageIndex=0\&doclang=EN\&mode=lst\&dir=\&occ=first\&part=1\&cid=8852906](https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=175926&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=8852906)
[\[6\] Úř. věst.](#_ftnref6){#_ftn6} Kontrolní zprávu lze nalézt na adrese https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/inspection-report/en/158614 .
[\[7\] Úř. věst.](#_ftnref7){#_ftn7} Předběžná zjištění veřejné ochránkyně práv jsou k dispozici na adrese: [https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/correspondence/en/158615](/cs/doc/correspondence/cs/158615)
[\[8\] Úř. věst.](#_ftnref8){#_ftn8} *Evropské maloobchodní odvětví vhodné pro 21. století* <https://eur-lex.europa.eu/legal-content/en/ALL/?uri=CELEX%3A52018DC0219>
[\[9\] Úř. věst.](#_ftnref9){#_ftn9} *Praktická příručka pro podporu revitalizace a modernizace odvětví drobného maloobchodu* <https://op.europa.eu/en/publication-detail/-/publication/d606c517-4445-11e8-a9f4-01aa75ed71a1/language-en>
[\[10\]](#_ftnref10){#_ftn10} Zpráva o schůzce mezi Komisí a vyšetřovacím týmem veřejného ochránce práv a o kontrole dokumentů Komise.
[\[11\] Právním](#_ftnref11){#_ftn11} základem pro řízení o nesplnění povinnosti je článek 258 SFEU.
[\[12\]](#_ftnref12){#_ftn12} Kromě věci Visser zmínila věc C-400-08 *Komise v. Španělsko:* https://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?language=en\&num=C-400/08 .
[\[13\]](#_ftnref13){#_ftn13} Veřejný ochránce práv již dříve zastával názor, že je rozumné, aby Komise předtím, než podnikne další kroky v řízení o nesplnění povinnosti, vyčkala na výsledek souvisejícího soudního řízení: Rozhodnutí ve věcech 1234/2016/EIS, 1241/2016/EIS, 1717/2016/EIS a 1841/2016/EIS [https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/80471.](/cs/decision/cs/80471)
[\[14\]](#_ftnref14){#_ftn14} Z kontrolovaných dokumentů vyplývá, že po rozsudku ve věci Visser v roce 2018 začala Komise opět působit. To zahrnovalo pořádání interních schůzek a výměnu informací s německými orgány v letech 2020 a 2021.
[\[15\]](#_ftnref15){#_ftn15} Ve sdělení Komise „Právo EU: lepší výsledky díky lepšímu uplatňování": [https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=uriserv%3AOJ.C_.2017.018.01.0010.01.ENG\&toc=OJ%3AC%3A2017%3A018%3ATOC](https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=uriserv%3AOJ.C_.2017.018.01.0010.01.ENG&toc=OJ%3AC%3A2017%3A018%3ATOC)