Vážený pane A.,

Dne 2. srpna 2001 jste podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv na Evropskou investiční banku (dále jen „EIB“). Tvrdil jste, že jste byl vystaven profesnímu obtěžování ze strany vysoce postaveného úředníka a že jste se stal obětí odepření spravedlnosti ze strany EIB.

Dne 10. října 2001 jsem předal stížnost prezidentovi Evropské investiční banky. Evropská investiční banka zaslala své stanovisko dne 15. ledna 2002. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 1. března 2002.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Stěžovatel je úředníkem Evropské investiční banky od roku 1985. Začal pracovat jako překladatel ve španělské překladatelské sekci a nyní zastává funkci vedoucího španělské překladatelské sekce.

Dne 15. ledna 1999 odjela sekretářka stěžovatelky na mateřskou dovolenou. V době jejího odjezdu stěžovatel sdělil svému nadřízenému, že již nepotřebuje obvyklého dočasného náhradního sekretáře. V březnu 1999 potvrdil své přání pokračovat v práci bez tajemníka vedoucího odboru. Jeho žádosti bylo vyhověno a po jejím návratu do práce v září 1999 byla tajemnice převedena do jiného útvaru EIB.

Dne 19. prosince 2000 se stěžovatel písemně obrátil na oddělení lidských zdrojů EIB s tvrzením, že mu vysoký úředník EIB sdělil, že proti němu bylo zahájeno řízení za to, že uvedl, že nepotřebuje sekretářku. Podle stěžovatele mu vysoký úředník řekl, že by mohl stejně tak odejít z EIB, protože k určitému budoucímu datu budou zbývající překladatelé stejně propuštěni z důvodu nové jazykové politiky. Podle stěžovatele bylo konečným cílem donutit ho k předčasnému odchodu do důchodu.

Po chybách zjištěných ve španělském překladu výroční zprávy EIB se řídící výbor rozhodl zorganizovat externí odborné posouzení překladatelské práce stěžovatele.

Stěžovatel kritizoval organizaci tohoto odborného posouzení a tvrdil, že do něj byl zapojen jeho bývalý tajemník. Aby to dokázal, vyzval certifikovaného grafologa, aby provedl kaligrafickou studii. Banka poté předložila ručně psané prohlášení odborníka, aby potvrdila analýzu překladů v dobré víře. Stěžovatel dále požádal znalce o potvrzení, že toto tvrzení je typickým příkladem jeho rukopisu, ale neobdržel žádnou odpověď. Proto se již podruhé obrátil na grafologa, aby provedl další kaligrafickou studii.

Dne 19. března 2001 podal stěžovatel stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv (411/2001/BB). Stížnost byla v souladu s článkem 2.3 statutu veřejného ochránce práv prohlášena za nepřípustnou, neboť nebyl zjištěn předmět stížnosti. Stěžovatel později napsal evropskému veřejnému ochránci práv ve dnech 2., 3. května a 5. června 2001 žádost o přezkum. Evropský veřejný ochránce práv ve své odpovědi vysvětlil, že stěžovatel musí v souladu s článkem 2.8 statutu evropského veřejného ochránce práv učinit předchozí administrativní kroky, zejména smírčí řízení podle článku 41 služebního řádu Evropské investiční banky.

Řádně ustavená smírčí skupina svolaná dne 16. července 2001 s cílem dosáhnout smírného urovnání této záležitosti. Skupina odborníků se dohodla, že oběma stranám doporučí tento smírčí postoj:

EIB by měla potvrdit, že stěžovatel je překladatelem a že neexistuje žádný výslovný úmysl jej z tohoto místa přesunout.

- Odkaz na externí znalecký posudek byl již vyloučen z ročního hodnocení stěžovatele za rok 1999 a veškeré jeho stopy by měly být odstraněny z osobního spisu stěžovatele.

- Na znamení dobré vůle by EIB měla stěžovateli uhradit ex gratia platbu ve výši 15 000 EUR.

- Stěžovatel by měl souhlasit s tím, že všechny otázky uvedené v jeho dopise ze dne 19. prosince 2000 jsou nyní uzavřeny a nemají být později obnoveny.

Dne 1. srpna 2001 se stěžovatel písemně obrátil na prezidenta EIB a informoval jej, že pokus o smír podle článku 41 služebního řádu EIB byl neúspěšný.

Dne 2. srpna 2001 stěžovatel obnovil svou stížnost veřejnému ochránci práv a tvrdil:

Stěžovatel požádal Evropskou investiční banku o ochranu před svévolným vystěhováním a odbornou rehabilitací. Domáhá se rovněž náhrady majetkové a nemajetkové újmy a odsouzení pachatelů.

Šetření

Stanovisko Evropské investiční banky bylo v souhrnu následující:

1. Pokud jde o obvinění z profesního obtěžování, měla Banka za to, že se jedná o závažné obvinění, které bude neprodleně vyšetřeno. Stěžovatel však neposkytl identifikaci dotčeného úředníka a žádné důkazy na podporu svého tvrzení. V dopise ze dne 30. listopadu 1999 navíc ředitel odboru stěžovateli poskytl formální ujištění, že jeho pocity profesního obtěžování jsou neopodstatněné.

Pokud jde o externí odborné posouzení práce stěžovatele, politika banky je taková, že pokud není obdržen dotaz z jiného jazykového oddělení, nejsou prováděny žádné další kontroly, jakmile překlad projde fází kontroly kvality příslušného jazykového oddělení. V případě španělské sekce je pouze jeden překladatel odpovědný za vlastní kontrolu kvality. Banka se proto rozhodla po důkladném projednání se stěžovatelem zorganizovat externí odborné posouzení a odpověděla na všechny poznámky stěžovatele k této záležitosti. Banka v plném rozsahu sdělila stěžovateli výsledky externího odborného posouzení, jakmile byly k dispozici. Stěžovatel neprávem tvrdil, že se jeho bývalá sekretářka podílela na přezkumu jeho práce. Ručně psané prohlášení odborníka to potvrdilo.

2. Pokud jde o tvrzení o odepření spravedlnosti, EIB se domnívala, že nároky a žádosti stěžovatele byly vždy vyřizovány spravedlivě, v souladu se zásadami řádné správy a s platnými pravidly a postupy, včetně odvolání.

Pokud jde o tvrzení stěžovatele o ochraně před svévolným vystěhováním, banka zastávala názor, že právní rámec, v němž působí, chrání všechny zaměstnance před svévolným vystěhováním. Tvrzení o profesní rehabilitaci bylo neopodstatněné v tom smyslu, že stěžovatel v současné době zastává místo vedoucího španělské překladatelské sekce. Banka se domnívá, že nezpůsobila žádnou hmotnou ani morální újmu, ani není informována o žádném případu profesního obtěžování. Považovala proto nároky na náhradu majetkové a morální újmy a odsouzení pachatelů za neopodstatněné.

Evropský veřejný ochránce práv předal stanovisko Evropské investiční banky stěžovateli s výzvou k vyjádření. Stěžovatel ve své odpovědi zopakoval své tvrzení o profesním obtěžování ze strany vysoce postaveného úředníka a uvedl, že hierarchie důsledně stojí na straně vysoce postaveného úředníka proti stěžovateli.

Stěžovatel zopakoval svá tvrzení o ochraně před svévolným vystěhováním, odsouzením pachatelů, náhradou majetkové a nemajetkové újmy a profesní rehabilitací.

Kromě toho stěžovatel zpochybnil rozhodnutí rozhodčí komise EIB ze dne 30. listopadu 2001 týkající se odvolání, které podal proti svému ročnímu hodnocení za rok 2000. Tvrdí, že všechna jeho tvrzení byla zamítnuta. Evropský veřejný ochránce práv konstatuje, že toto nové tvrzení nespadá do rozsahu původní stížnosti. Veřejný ochránce práv nepovažuje za nutné ani vhodné zkoumat nové tvrzení v rámci svého šetření této stížnosti. V případě potřeby lze podat novou stížnost.

ROZHODNUTÍ

1.1 Stěžovatel tvrdil, že se stal obětí profesního obtěžování ze strany vysoce postaveného úředníka EIB. Kritizoval organizaci externího odborného posouzení své práce a tvrdil, že do tohoto posouzení byl zapojen jeho bývalý tajemník.

1.2 Evropská investiční banka uvedla, že stěžovatel nepředložil identifikaci dotčeného úředníka ani žádný důkaz na podporu svého tvrzení. Vysvětlila rovněž, že v případě španělské sekce je pouze jeden překladatel odpovědný za vlastní kontrolu kvality. Rozhodla se proto po důkladné diskusi se stěžovatelem zorganizovat odborné posouzení.

1.3 Evropský veřejný ochránce práv bere na vědomí, že se banka na žádost stěžovatele snažila dosáhnout smírného urovnání této záležitosti prostřednictvím smírčí komise. Stěžovatel odmítl závěry panelu v dopise prezidentovi banky. Evropský veřejný ochránce práv se domnívá, že EIB vynaložila přiměřené smírčí úsilí, s nímž stěžovatel nebyl spokojen.

1.4 Evropský veřejný ochránce práv rovněž konstatuje, že EIB ve svém stanovisku uvedla, že sama neprodleně přijme opatření v návaznosti na obvinění z profesního obtěžování, pokud by stěžovatel mohl poskytnout více informací o identifikaci dotčeného úředníka a předložit důkazy na podporu svého tvrzení.

1.5 S ohledem na výše uvedené šetření veřejného ochránce práv týkající se tvrzení stěžovatele neodhalilo žádný nesprávný úřední postup v souvislosti s tímto aspektem stížnosti.

2.1 Stěžovatel tvrdil, že mu Evropská investiční banka odepřela spravedlnost.

2.2 Banka tvrdila, že s tvrzeními stěžovatele bylo vždy zacházeno spravedlivě, bez diskriminace a v souladu se zásadami řádné správy a převládajícími pravidly a postupy, včetně odvolání.

2.3 Na základě informací poskytnutých stěžovatelem a EIB se veřejný ochránce práv domnívá, že se banka vždy snažila správně řešit tvrzení stěžovatele. Bere rovněž na vědomí ochotu banky projednat se stěžovatelem možnost obnovení pracovních vztahů založených na zásadách loajality a vzájemné důvěry mezi zaměstnanci a nadřízenými.

2.5 Veřejný ochránce práv proto dospěl k závěru, že v tomto aspektu případu nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropské investiční banky.

Vzhledem ke zjištěním v oddílech 1 a 2 tohoto rozhodnutí, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, nepovažuje veřejný ochránce práv za nutné dále zkoumat tvrzení stěžovatele.

Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován prezident Evropské investiční banky.

Upřímně,

Jacob SÖDERMAN