Vážený pane H.,

Dne 21. července 2001 jste podal evropskému veřejnému ochránci práv stížnost na Evropskou komisi ohledně zamítnutí Vaší potvrzující žádosti o přístup k některým dokumentům týkajícím se jednání Komise s transatlantickým obchodním dialogem (TABD). Stěžujete si jménem nevládní organizace Corporate Observatory Europe se sídlem v Nizozemsku.

Veřejná ochránkyně práv obdržela stížnost dne 2. srpna 2001. Dne 3. srpna 2001 jste faxem zaslal další informace. Dne 4. září 2001 jsem předal stížnost předsedovi Komise. Dne 21. listopadu 2001 zaslala Komise své stanovisko. Dne 4. prosince 2001 jsem Vám zaslal stanovisko s výzvou k vyjádření, které jste zaslal dne 19. prosince 2001.

Dne 27. února 2002 jsem si od Komise vyžádal další informace, přičemž lhůta pro odpověď byla stanovena na 30. dubna 2002. Tato lhůta byla delší než obvykle, aby Komise mohla zohlednit nový právní rámec upravující přístup veřejnosti k dokumentům Komise. Komise na tuto žádost odpověděla dne 23. dubna 2002. Dne 3. května 2002 jsem Vám stanovisko předal s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 14. června 2002.

Dne 27. června 2002 jsem Komisi zaslal návrh doporučení a téhož dne jsem Vás dopisem informoval o tomto opatření. Dne 16. října 2002 zaslala Komise své podrobné stanovisko k návrhu doporučení. Podrobné stanovisko jsem Vám předal s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 28. listopadu 2002.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

V červenci a srpnu 2001 si pan H. stěžoval na Komisi jménem nevládní organizace Corporate Observatory Europe se sídlem v Nizozemsku. Stížnost je namířena proti tomu, že Komise odmítla poskytnout přístup k některým dokumentům týkajícím se jednání Komise s transatlantickým obchodním dialogem (TABD). Stěžovatel požádal o přístup k dokumentům podle rozhodnutí Komise 94/90.

Jedná se o informativní poznámky delegací Komise k pololetnímu zasedání TABD, které se konalo ve Washingtonu dne 10. května 1999, a ke konferenci TABD, která se konala v Berlíně ve dnech 28. a 29. října 1999.

Stěžovatel tvrdí, že Komise nepřikládala veřejnému zájmu na poskytnutí informací dostatečnou váhu. Na podporu tohoto tvrzení stěžovatel tvrdí, že TABD a zejména její výroční konference je fórem, kde jsou navrhovány a projednávány politiky EU, které mají později dalekosáhlý dopad na všechny evropské občany. Podle stěžovatele by Komise neměla uchovávat podstatné dokumenty týkající se jejího zapojení do fóra v tajnosti. Návrhy vlády USA a soukromého sektoru a reakce Komise jsou nedílnou součástí rozhodovacího procesu Komise. Tyto návrhy jsou podrobně projednávány se zástupci podnikatelského sektoru, a proto není legitimní je odpírat členům občanské společnosti.

Stěžovatel požaduje přístup k dokumentům a rovněž uvádí, že judikatura soudů Společenství vyžaduje, aby orgány poskytly částečný přístup, pokud dokument obsahuje důvěrné i nedůvěrné informace.

Šetření

Veřejná ochránkyně práv postoupila stížnost Komisi k vyjádření stanoviska. Veřejná ochránkyně práv požádala, aby stanovisko Komise zohlednilo dobu, která uplynula od konání příslušných schůzí TABD.

Stanovisko Komise

Shrnuto a podtrženo, stanovisko Komise bylo následující.

Dotčená brífinky se skládají ze dvou pořadačů, které obsahují řadu prvků, jako jsou poznámky k řízení, navrhované body vystoupení, navrhované návrhy komuniké, brífinky pro doprovodná zasedání s ministry vlády USA, jakož i doporučení TABD určená Komisi a připomínky a odpovědi útvarů Komise na tato doporučení.

Komise poskytla stěžovateli přístup k připomínkám a odpovědím Komise na doporučení TABD. Výjimka na ochranu důvěrnosti jednání Komise se však vztahuje na řídicí poznámky, brífinky pro setkání se zástupci vlád USA, další připomínky zaměstnanců Komise a doporučení komisaři.

Po zvážení zájmu stěžovatele na získání těchto dokumentů a zájmu Komise na zachování důvěrnosti svých řízení se mělo za to, že zájem stěžovatele na získání těchto dokumentů převažuje nad zájmem Komise na zachování důvěrnosti svých řízení. V závislosti na obecném kontextu diskusí a vhodném politickém uvážení nemusí postoj komisaře vždy zcela odpovídat radám a navrhovaným řečnickým bodům. Poskytnutí přístupu k těmto dokumentům by proto bylo nevhodné a pro veřejnost zavádějící. Odhalení by navíc ohrozilo nebo zkomplikovalo vztahy s USA.

Tvrzení stěžovatele, že základní dokumenty související se zapojením Komise do TABD jsou drženy v tajnosti, je nesprávné. Stěžovateli byl ve skutečnosti poskytnut přístup ke všem doporučením TABD pro Komisi a ke všem stanoviskům Komise k těmto doporučením a odpovědím na ně.

Návrhy vlády USA nejsou předkládány písemně a Komise nemá k těmto návrhům žádné dokumenty.

Reakční dokumenty Komise k doporučením TABD, k nimž stěžovatel získal přístup, se týkají záležitostí projednávaných mezi Komisí a podnikatelským sektorem. Vzhledem k tomu, že tyto dokumenty byly součástí brífinků, stěžovateli byl ve skutečnosti umožněn částečný přístup.

Skutečnost, že již uplynuly dva roky, neumožňuje Komisi dokumenty zpřístupnit, neboť otázky a stanoviska v nich obsažené jsou stále platné.

Připomínky stěžovatele

Připomínky stěžovatele shrnují následující body.

Stěžovatel neusiluje o přístup k návrhům vlády USA, ale ke všem dokumentům odrážejícím reakce Komise na doporučení TABD.

Ze stanoviska Komise vyplývá, že brífinky připravené pro berlínskou schůzku mají jiný obsah než oficiální písemné odpovědi Komise na TABD, jejichž kopie byly zaslány stěžovateli. To je v rozporu s tvrzením, že zveřejnění oficiálních odpovědí ve skutečnosti poskytlo stěžovateli částečný přístup.

Informační schůzky mají zásadní význam pro pochopení vztahu Komise s TABD a úlohy tohoto orgánu při rozhodování EK. Byly připraveny k prezentaci na konferenci v soukromém sektoru a měly by být zpřístupněny i dalším částem občanské společnosti.

Tvrzení Komise, že dokumenty nemusí nutně představovat konečné stanovisko Komise, není relevantní. Informační brífinky tvoří základ rozhodnutí Komise, která se týkají všech občanů. Nazývat zveřejnění těchto dokumentů nevhodným nebo zavádějícím pro veřejnost je pouze povýšenecké.

Další šetření

Po pečlivém zvážení stanoviska Komise a připomínek stěžovatele se ukázalo, že jsou nutná další šetření.

Veřejný ochránce práv proto požádal Komisi, aby odpověděla na připomínky stěžovatele uvedené v jeho připomínkách.

Druhé stanovisko Komise

Druhé stanovisko Komise shrnulo následující body.

Komise zveřejnila všechny dokumenty, které si stěžovatel vyžádal, s výjimkou řídících poznámek, poradenství, stanovisek a dalších připomínek zaměstnanců Komise.

Dokumenty, k nimž byl odepřen přístup, obsahují pouze názory a doporučení zaměstnanců, kteří by se v případě zveřejnění svých názorů nemohli svobodně vyjádřit k politickým otázkám. Taková situace by vážně ohrozila rozhodovací kapacitu Komise. Tyto dokumenty navíc nijak neosvětlují postoje, které Komise zaujala k návrhům TABD. Neexistuje žádný skutečný veřejný zájem na zpřístupnění a převažuje zájem na tom, aby tyto dokumenty zůstaly interní.

Doba, která uplynula od událostí, pro něž byly informační schůzky připraveny, neumožňuje Komisi dokumenty zpřístupnit, neboť stanoviska a doporučení v nich obsažená by mohla být v budoucích jednáních stále platná.

Pokud by se dokumenty staly veřejně dostupnými, mohlo by se mít mylně za to, že osobní názory zaměstnanců odrážejí názory Komise. Zpřístupnění dokumentů by proto poškodilo vztahy s USA. Přístup veřejnosti musí být odepřen, pokud by zpřístupnění dotyčného dokumentu ohrozilo ochranu mezinárodních vztahů.

Dokumenty, k nimž byl stěžovateli odepřen přístup, nebyly zástupcům podnikatelského sektoru zpřístupněny. Jsou určeny výhradně pro vnitřní použití v Komisi, a proto není důvod pro žádost o jejich zpřístupnění jiným částem občanské společnosti.

Obchodní doporučení a postoj Komise k těmto doporučením nejsou utajovány. Stěžovatel má přístup k návrhům TABD pro vlády, které jsou veřejně dostupné na internetu, a odpovědi Komise byly stěžovateli sděleny.

Připomínky stěžovatele

Shrnuto a podtrženo, připomínky stěžovatele byly následující.

Informační sdělení jsou jediným způsobem, jak účinně osvětlit povahu vztahu mezi Komisí a TABD. Pokud by odhalily, že TABD uplatňuje nepatřičnou moc nad rozhodovacím procesem, je nezbytné, aby byly zpřístupněny veřejnosti.

Informační sdělení nejsou pouhými osobními názory zaměstnanců Komise. Stěžovatel již dříve obdržel informační sdělení Komise z mnohostranné dohody o investičních jednáních v rámci OECD. Ty obsahují oficiální postoje Komise a vrhají mnohem více světla na to, jak byl proces veden, než dokumenty dostupné široké veřejnosti.

Je překvapivé, že Komise považuje konference TABD za jednání, protože jsou organizovány lobbistickou skupinou soukromého sektoru a nemají žádnou úlohu v rozhodovacím procesu EU podle Smluv. To činí potřebu transparentnosti naléhavější a posiluje právo na přístup k dokumentům.

Informační sdělení jsou nezbytnými dokumenty pro pochopení procesu tvorby politik. Názor Komise, že neexistuje žádný skutečný veřejný zájem na jejich zveřejnění, ukazuje na nedostatečné pochopení demokratické propasti, kterou občané EU tak silně pociťují.

NÁVRH DOPORUČENÍ

Rozhodnutím ze dne 27. června 2002 zaslal veřejný ochránce práv Komisi návrh doporučení v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv. Základem návrhu doporučení bylo:

1 Právní rámec

1.1 Stížnost zpochybňuje odepření přístupu Komise k některým dokumentům. Žádost o přístup byla podána v prosinci 1999 a potvrzující žádost stěžovatele byla zamítnuta v květnu 2000. Zkoumání veřejného ochránce práv, zda je odepření přístupu Komisí případem nesprávného úředního postupu, bude proto založeno na rozhodnutí 94/90 (1), které bylo v té době platným právním rámcem.

1.2 Od 3. prosince 2001 se přístup k dokumentům Komise řídí nařízením č. 1049/2001 (2) a prováděcími pravidly připojenými k jednacímu řádu Komise rozhodnutím ze dne 5. prosince 2001 (3), kterým bylo zrušeno rozhodnutí Komise 94/90. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že opětovné posouzení žádosti stěžovatele ze strany Komise musí vycházet z nařízení č. 1049/2001.

2 Argumenty předložené stěžovatelem a Komisí

2.1 Stěžovatel zpochybňuje odmítnutí Komise poskytnout přístup ke všem informativním poznámkám delegací Komise na pololetní schůzce Transatlantického obchodního dialogu (TABD), která se konala ve Washingtonu dne 10. května 1999, a na konferenci TABD, která se konala v Berlíně ve dnech 28. - 29. října 1999.

2.2 Stěžovatel tvrdí, že odmítnutí Komise nepřikládá dostatečný význam veřejnému zájmu na zpřístupnění. Podle stěžovatele je TABD a zejména její výroční konference fórem, kde jsou navrhovány a projednávány politiky EU, které mají později dalekosáhlý dopad na všechny evropské občany. Informační sdělení mají zásadní význam pro pochopení vztahu Komise k TABD a úlohy tohoto orgánu v rozhodovacím procesu EU. Poznámky byly připraveny k prezentaci na konferenci v soukromém sektoru a měly by být zpřístupněny i dalším částem občanské společnosti.

Stěžovatel požaduje přístup k dokumentům a uvádí, že judikatura vyžaduje, aby orgány poskytly částečný přístup, pokud dokument obsahuje důvěrné i nedůvěrné informace.

2.4 Podle Komise se předmětné dokumenty skládají ze dvou pořadačů, které obsahují poznámky k řízení, návrhy řečnických bodů, návrhy komuniké, informativní poznámky k vedlejším jednáním s ministry vlády USA, jakož i doporučení TABD určená Komisi a připomínky a odpovědi útvarů Komise na tato doporučení. Komise zveřejnila všechny požadované dokumenty s výjimkou řídících poznámek, poradenství, stanovisek a dalších připomínek zaměstnanců Komise.

Komise tvrdí, že dokumenty, k nimž byl odepřen přístup, obsahují pouze názory a doporučení zaměstnanců, kteří by se v případě zveřejnění svých názorů nemohli svobodně vyjádřit k politickým otázkám. To by vážně ohrozilo rozhodovací kapacitu Komise. Tyto dokumenty navíc nijak neosvětlují postoje, které Komise zaujala k návrhům TABD. Neexistuje žádný skutečný veřejný zájem na zpřístupnění a převažuje zájem na tom, aby tyto dokumenty zůstaly interní.

Kromě toho, pokud by se dokumenty staly veřejně dostupnými, mohlo by se mít mylně za to, že osobní názory zaměstnanců odrážejí názory Komise. Zpřístupnění dokumentů by proto poškodilo vztahy s USA. Přístup veřejnosti musí být odepřen, pokud by zpřístupnění dotyčného dokumentu ohrozilo ochranu mezinárodních vztahů.

Komise rovněž tvrdí, že návrhy TABD určené vládám jsou veřejně dostupné na internetu a odpovědi Komise byly sděleny stěžovateli. Dokumenty, k nimž byl stěžovateli odepřen přístup, nebyly zpřístupněny ani zástupcům podnikatelského sektoru. Jsou určeny výhradně pro vnitřní použití v Komisi, a proto není důvod pro žádost o jejich zpřístupnění jiným částem občanské společnosti.

Pokud jde o částečný přístup, Komise tvrdí, že odpovědi Komise na doporučení TABD se týkají záležitostí projednávaných mezi Komisí a podnikatelským sektorem, k nimž stěžovatel získal přístup. Vzhledem k tomu, že tyto dokumenty byly součástí brífinků, stěžovateli byl ve skutečnosti umožněn částečný přístup.

Konečně Komise tvrdí, že doba, která uplynula od událostí, pro které byly informační schůzky připraveny, neumožňuje Komisi zpřístupnit dokumenty, jelikož stanoviska a doporučení v nich obsažená mohou být v budoucích jednáních stále platná.

2.5 Stěžovatel ve svých připomínkách tvrdil, že informační sdělení nejsou pouhými osobními názory zaměstnanců Komise. Další takové brífinky obsahují oficiální postoje Komise a vrhají více světla na to, jak byl příslušný proces veden, než dokumenty dostupné široké veřejnosti.

Stěžovatel vyjádřil překvapení nad tím, že Komise zřejmě považuje konference TABD za jednání, neboť jsou organizovány lobbistickou skupinou soukromého sektoru a nemají žádnou úlohu v rozhodovacím procesu EU podle Smluv. To činí potřebu transparentnosti naléhavější a posiluje právo na přístup k dokumentům.

Podle stěžovatele názor Komise, že neexistuje skutečný veřejný zájem na zveřejnění informačních sdělení, ukazuje na nedostatečné pochopení demokratické propasti, kterou občané EU pociťují tak silně.

3 Zjištění veřejného ochránce práv

3.1 Rozhodnutí Komise 94/90 stanoví dvě kategorie výjimek z práva veřejnosti na přístup k dokumentům Komise. První kategorie je povinná a týká se ochrany veřejného zájmu. Komise se dovolávala této výjimky a tvrdila, že zpřístupnění dotčených dokumentů by poškodilo veřejný zájem, pokud jde o mezinárodní vztahy. Podle Komise by zpřístupnění poškodilo vztahy s USA, protože osobní názory zaměstnanců Komise by mohly být mylně považovány za názory odrážející názory Komise.

3.2 Veřejný ochránce práv poukazuje na to, že není zřejmé, proč by orgány USA udělaly takovou chybu, a Komise neposkytuje žádné důkazy, které by prokazovaly jakoukoli pravděpodobnost, že by tak učinily.

3.3 Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že z důvodu uvedeného Komisí nevyplývá, že Komise skutečně zvážila, zda s ohledem na informace, které má k dispozici, může zpřístupnění skutečně ohrozit veřejný zájem, pokud jde o mezinárodní vztahy. Jedná se o případ nesprávného úředního postupu.

3.4 Komise se rovněž dovolávala druhé kategorie výjimek podle rozhodnutí 94/90, která spočívá v ochraně jejího zájmu na důvěrnosti jejího řízení. Podle ustálené judikatury musí orgán při uplatňování této výjimky nalézt skutečnou rovnováhu mezi zájmem občana na získání přístupu k dokumentům a jakýmkoli vlastním zájmem na zachování důvěrnosti svých jednání.

3.5 Veřejná ochránkyně práv považuje za opodstatněný argument Komise, že dokumenty, k nimž byl odepřen přístup, obsahují stanoviska a doporučení zaměstnanců, kteří by se v případě zveřejnění svých názorů nemohli svobodně vyjádřit k politickým záležitostem, a že by to vážně ohrozilo rozhodovací kapacitu Komise.

3.6 Veřejný ochránce práv se však nedomnívá, že argument Komise, že neexistuje skutečný veřejný zájem na zveřejnění, lze přijmout. V této souvislosti veřejná ochránkyně práv nejprve připomíná, že cílem zásady otevřenosti je zajistit významnější úlohu občanů v rozhodovacím procesu a zajistit, aby správa jednala vůči občanům v demokratickém systému spravedlivěji, účinněji a odpovědněji (4). Kromě toho co nejširší přístup k dokumentům, který je cílem rozhodnutí Komise 94/90, umožňuje občanům provádět skutečnou a účinnou kontrolu výkonu pravomocí svěřených orgánům Společenství (5).

3.7 Veřejný ochránce práv konstatuje, že podle informací dostupných na internetových stránkách Komise sleduje TABD svůj původ až do roku 1995, kdy tehdejší ministr obchodu USA a komisaři BRITTAN a BANGEMANN uspořádali v Seville konferenci pro výkonné ředitele společností z obou stran Atlantiku. TABD je neformální proces, v jehož rámci evropské a americké společnosti a obchodní sdružení vypracovávají společná doporučení obchodní politiky EU a USA ve spolupráci s Evropskou komisí a vládou USA.

3.8 Veřejný ochránce práv se domnívá, že stěžovatel je oprávněn dovolávat se veřejného zájmu na zpřístupnění dokumentů týkajících se vztahu Komise se společností TABD. Komisi rovněž nepřísluší, aby uváděla, které dokumenty mohou nebo nemusí být užitečné pro občany při sledování toho, jak Komise vykonává své pravomoci.

3.9 Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že při uplatnění diskreční výjimky stanovené v rozhodnutí 94/90 Komise neprokázala, že nalezla skutečnou rovnováhu mezi zájmem občana na získání přístupu k dokumentům a jeho vlastním oprávněným zájmem na důvěrnosti. Jedná se o případ nesprávného úředního postupu.

3.10 Pokud jde o otázku částečného přístupu, veřejný ochránce práv poukazuje na to, že Komise by měla při přehodnocování žádosti stěžovatele zvážit částečný přístup v souladu s čl. 4 odst. 6 nařízení 1049/2001.

4 Závěr

4.1 Z výše uvedených důvodů se veřejný ochránce práv domnívá, že odůvodnění zamítnutí žádosti stěžovatele o přístup k informačním sdělením delegací Evropské komise na pololetní schůzi TABD, která se konala ve Washingtonu dne 10. května 1999, a na konferenci TABD, která se konala v Berlíně ve dnech 28.-29. října 1999, ze strany Komise je nedostatečné. Jedná se o případ nesprávného úředního postupu.

4.2 Veřejný ochránce práv proto v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv předkládá Komisi tento návrh doporučení:

Návrh doporučení

Komise by měla žádost stěžovatele znovu zvážit a umožnit přístup k požadovaným dokumentům, pokud se nepoužije jedna nebo více výjimek uvedených v článku 4 nařízení č. 1049/2001. Přezkoumání by mělo zahrnovat možnost částečného přístupu v souladu s čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001.

PODROBNÉ STANOVISKO KOMISE

Podrobné stanovisko Komise se zabývalo povahou TABD a dokumenty, k nimž byl odepřen přístup. Pokud jde o důvody odepření přístupu, Komise ve svém podrobném stanovisku shrnula tyto body:

Informační sdělení obsahují hodnocení postojů a politik USA. Odrážejí interní jednání zaměstnanců Komise při přípravě schůzek se zástupci podniků a/nebo vlád. Zveřejnění interního odůvodnění a alternativ, které komisař zvážil, by odhalilo Komisi vůči jejím partnerům a oslabilo by její vyjednávací pozici. Poskytla by partnerům v jednání vhled do možných kompromisů, které by Komise byla ochotna učinit v pozdější fázi jednání. Hrozilo by vážné riziko, že vztahy mezi EU a USA budou doplněny o sporné otázky a že bude obtížnější dosáhnout dohody.

Vzhledem k tomu, že tyto poznámky obsahují stanoviska a hodnocení zaměstnanců Komise, kterými se komisař může, ale nemusí řídit, mohlo by jejich zveřejnění vést k nejasnostem ve veřejném mínění, pokud jde o oficiální postoje Komise. Tento zmatek by rovněž přispěl ke komplikaci vztahů mezi EU a USA, i když samotné orgány USA by s největší pravděpodobností odlišily postoje Komise od doporučení a návrhů předložených jejími zaměstnanci.

Zveřejnění interních informací a podkladových materiálů by vážně ohrozilo rozhodovací proces Komise. Důvod je dvojí:

• oslabilo by to pozici Komise v budoucích obchodních jednáních. To by následně vážně ovlivnilo rozhodovací proces Komise, neboť by se zmenšil její manévrovací prostor;
• Zaměstnanci Komise by měli mít možnost předkládat poradenství a stanoviska svým orgánům, ať už se jedná o komisaře, kolegium nebo vysoce postaveného úředníka zastupujícího orgán. Při poskytování poradenství svým orgánům by měly být chráněny před nepřiměřeným tlakem zvenčí. Jejich svoboda vyjadřovat své názory by byla omezena, pokud by museli zohlednit možnost, že by jejich názory a posouzení mohly být zveřejněny. Ochrana tohoto "prostoru k přemýšlení" má zásadní význam pro zajištění práva iniciativy Komise. Její rozhodovací proces by byl vážně narušen, pokud by se již nemohla spoléhat na nezávislé poradenství svých zaměstnanců.

Při přezkumu žádosti na základě nařízení č. 1049/2001 Komise zvážila veřejný zájem na zpřístupnění a újmu, která by byla způsobena zpřístupněním dokumentů. Dosažení takové rovnováhy zájmů vyžaduje, aby Komise posoudila informační hodnotu dokumentů pro občany s ohledem na riziko narušení její rozhodovací kapacity.

Nařízení č. 1049/2001 přiznává každé fyzické nebo právnické osobě právo na přístup, aniž by musela svou žádost odůvodňovat. Jakmile je dokument zveřejněn, je volný a dostupný komukoli. Orgán a v případě dokumentů třetích osob i jejich autor ztrácejí kontrolu nad případným použitím zpřístupněných dokumentů nebo jejich částí. Riziko, že vybrané části zpřístupněných dokumentů budou šířeny mimo svůj kontext, musí být zohledněno při posuzování újmy, která by byla způsobena zpřístupněním dokumentu.

Na jedné straně by zpřístupnění informačních sdělení vážně ohrozilo rozhodovací proces Komise. Na druhé straně je veřejnost plně informována o doporučeních TABD prostřednictvím svých internetových stránek, jakož i o odpovědích Komise. Na rozdíl od toho, co tvrdí stěžovatel, by informační sdělení nepřinesla žádné další světlo o zapojení Komise do TABD, ale odhalila by interní jednání a možné kompromisy při přípravě konferencí TABD a setkání s úředníky USA. Komise je proto přesvědčena, že ochrana jejího rozhodovacího procesu jednoznačně převažuje nad veřejným zájmem na zpřístupnění několika málo dokumentů, které nebyly zpřístupněny.

Částečný přístup k dokumentům, které nebyly zpřístupněny, není možný, neboť obsahují pouze podkladové informace, osobní hodnocení a doporučení ke zvážení komisaře nebo generálního ředitele. Neexistují žádné nedůvěrné části, které by mohly být odděleny od samotných poznámek.

Připomínky stěžovatele k podrobnému stanovisku

Připomínky stěžovatele shrnuly tyto body:

Komise neprokázala újmu na mezinárodních vztazích ani skutečné zohlednění veřejného zájmu na zpřístupnění.

Stěžovatel v zásadě souhlasí s právem na důvěrnost, nikoli však se závěrem, že v tomto případě převažuje veřejný zájem na zpřístupnění.

Existuje veřejný zájem na přístupu k dokumentům, protože TABD má na Komisi nepatřičný vliv. Tyto dokumenty jsou podkladem pro tvorbu politik, a mají proto zásadní význam pro sledování toho, jak Komise vykonává své pravomoci.

ROZHODNUTÍ

Hodnocení podrobného stanoviska Komise veřejnou ochránkyní práv

1.1 Veřejný ochránce práv předložil návrh doporučení, aby Komise znovu zvážila žádost stěžovatele o přístup k některým dokumentům a poskytla přístup k dotčeným dokumentům, pokud se nepoužije jedna nebo více výjimek uvedených v článku 4 nařízení č. 1049/2001. Přezkoumání by mělo zahrnovat možnost částečného přístupu v souladu s čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001.

1.2 Komise ve svém podrobném stanovisku tvrdí, že dotčené dokumenty obsahují interní hodnocení postojů a politik USA, které odráží jednání zaměstnanců Komise při přípravě setkání se zástupci podniků a/nebo vlád. Zveřejnění interního odůvodnění a alternativ, které komisař zvážil, by odhalilo Komisi vůči jejím partnerům a oslabilo by její vyjednávací pozici. Poskytla by partnerům v jednání vhled do možných kompromisů, které by Komise byla ochotna učinit v pozdější fázi jednání. Hrozilo by vážné riziko, že vztahy mezi EU a USA budou doplněny o sporné otázky a že bude obtížnější dosáhnout dohody.

1.3 Komise tvrdí, že částečný přístup k dokumentům, které nebyly zpřístupněny, není možný, protože obsahují pouze základní informace, osobní hodnocení a doporučení. Neexistují žádné nedůvěrné části, které by mohly být odděleny od samotných poznámek.

1.4 Veřejný ochránce práv konstatuje, že čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1049/2001 částečně stanoví, že "orgány odepřou přístup k dokumentu, pokud by jeho zpřístupnění vedlo k porušení ochrany: a) veřejný zájem, pokud jde o: . Tato část článku 4 neodkazuje na možnost převažujícího veřejného zájmu na zpřístupnění.

1.5 Veřejný ochránce práv se domnívá, že odůvodnění obsažené v podrobném stanovisku Komise poprvé jasně vysvětluje, jak by zpřístupnění dotčených dokumentů mohlo ohrozit ochranu veřejného zájmu, pokud jde o mezinárodní vztahy. Šetření veřejného ochránce práv neodhalilo žádné důkazy, které by zpochybnily platnost tohoto aspektu odůvodnění Komise nebo názor Komise, že částečný přístup není možný.

1.6 S ohledem na zjištění veřejného ochránce práv v předchozím odstavci není nutné zvažovat, zda by přístup k dokumentům mohl být rovněž odepřen podle čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001 (6).

Veřejný ochránce práv však poukazuje na to, že nemůže přijmout názor Komise, že riziko šíření vybraných částí dokumentů mimo jejich kontext musí být zohledněno při posuzování možné újmy na jejím rozhodovacím procesu, která by byla způsobena zveřejněním dokumentu.

Podle názoru veřejného ochránce práv je odůvodnění Komise v tomto bodě v rozporu se svobodou projevu podle Evropské úmluvy o lidských právech a Listiny základních práv Evropské unie, která zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky bez zasahování veřejné moci.

2 Závěr

Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že Komise podnikla odpovídající kroky ke splnění návrhu doporučení veřejné ochránkyně práv. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

Upřímně,

 

Jacob SÖDERMAN

---

(1) Rozhodnutí Komise 94/90 ze dne 8. února 1994 o přístupu veřejnosti k dokumentům Komise, Úř. věst. 1994, L 46/58.

(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, Úř. věst. L 145/43, 2001.

(3) Úř. věst. L 345/94, 2001.

(4) Věc T-211/00, Aldo Kuijer v. Rada, Sb. rozh. 2002, s. II-485, bod 52.

(5) Věc T-92/98, Interporc Im- und Export GmbH v. Komise, Sb. rozh. 1999, s. II-3521, bod 39.

(6) „Přístup k dokumentu obsahujícímu stanoviska pro vnitřní použití v rámci jednání a předběžných konzultací uvnitř dotyčného orgánu se odepře i po přijetí rozhodnutí, pokud by zpřístupnění dokumentu vážně ohrozilo rozhodovací proces orgánu, neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění.“