Vážený pane V.,

Dne 13. listopadu 2000 jste podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv týkající se odmítnutí Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (dále jen „EMCDDA“) vyplatit několik příspěvků stanovených ve služebním řádu.

Dne 24. listopadu 2000 jsem předal stížnost předsedovi Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA). EMCDDA zaslalo své stanovisko dne 22. února 2001. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 27. března 2001. Dne 11. května 2001 mi EMCDDA zaslalo několik doplňujících informací, které Vám byly zaslány k dalším připomínkám. Žádné další připomínky jsem od vás neobdržel.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Stěžovatel pracoval jako pomocný agent pro Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) na základě smlouvy, která skončila dne 31. března 2000. Následně byl přijat jako dočasný zaměstnanec na základě smlouvy uzavřené dne 1. dubna 2000. Při nástupu na své nové pracovní místo požádal, aby mu byly odpovídajícím způsobem vypláceny denní příspěvky. Požadoval rovněž příspěvek na zařízení a náhradu cestovních výdajů pro svou rodinu při přestěhování z Bruselu do Lisabonu. EMCCDA odmítlo uhradit denní příspěvky a cestovní výdaje, protože mělo za to, že mezi oběma smlouvami nedošlo k přerušení. Pokud jde o povolenky na zařízení, nedosahovaly výše, kterou stěžovatel očekával. Stěžovatel se řídil postupem podle článku 90, ale centrum EMCDDA svůj postoj nezměnilo.

Dne 13. listopadu 2000 proto stěžovatel podal stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv a vznesl tato tvrzení:

Šetření

Stanovisko EMCDDA ke stížnosti bylo v souhrnu následující:

Evropský veřejný ochránce práv předal stanovisko EMCDDA stěžovateli s výzvou k vyjádření. Stěžovatel ve své odpovědi uvedl následující:

Vzhledem k určitým nejistotám ohledně tohoto spisu se ředitel EMCCDA rozhodl požádat Evropskou komisi o radu v této věci.

Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost informovalo veřejnou ochránkyni práv o výsledcích a opatřeních navazujících na konzultaci Komise. Ten prohlásil, že v souladu se služebním řádem a pracovním řádem ostatních zaměstnanců Evropských společenství (1) má dočasný zaměstnanec, který byl dříve zaměstnán jako pomocný zaměstnanec, stále nárok na denní příspěvky. To bylo v souladu s rozhodnutím správní rady č. 115/85 ze dne 23. ledna 1986.

Dne 8. května 2001 EMCDDA informovalo stěžovatele, že mu budou vyplaceny denní příspěvky a že příspěvek na zařízení byl plně vyplacen na základě váhového koeficientu použitelného v Portugalsku. Neexistuje však žádný právní základ podle článku 47 služebního řádu, který by odůvodňoval úhradu cestovních výdajů.

Dodatečné informace EMCDDA byly zaslány stěžovateli k dalším připomínkám. Veřejný ochránce práv neobdržel od stěžovatele žádné další připomínky.

ROZHODNUTÍ

1.1 Podle stěžovatele mu EMCDDA nevyplatilo denní příspěvky za dobu, na kterou měl nárok.

1.2 Centrum EMCDDA vysvětlilo, že v případě stěžovatele postupovalo v souladu se svou běžnou praxí. Stěžovatel pracoval po dobu jednoho roku jako pomocný pracovník EMCDDA a vnímal denní příspěvek. Byl zaměstnán jako dočasný zaměstnanec bezprostředně po uzavření smlouvy o poskytování pomocných služeb. Poté, co se stal dočasným zaměstnancem, neměl tedy nárok na další denní příspěvky.

1.3 Poté, co EMCDDA předložilo své stanovisko veřejnému ochránci práv, požádalo o radu Evropskou komisi. Na základě obdržených informací pak centrum EMCDDA revidovalo své stanovisko a vyplatilo stěžovateli denní příspěvek stanovený služebním řádem za jeho dočasnou smlouvu. Centrum EMCDDA rovněž revidovalo svou praxi. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že centrum EMCDDA záležitost s ohledem na tento aspekt případu vyřešilo.

2.1 Stěžovatel se domníval, že příspěvek na zařízení vyplácený EMCDDA byl nižší než částka, kterou očekával a na kterou měl nárok.

2.2 EMCDDA vysvětlilo, že příspěvek na zařízení byl řádně vyplacen s ohledem na použití váhového koeficientu použitelného v Portugalsku.

2.3 Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že stěžovatel byl zřejmě s platbou spokojen. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že centrum EMCDDA záležitost s ohledem na tento aspekt případu vyřešilo.

3.1 Podle stěžovatele neproplatilo EMCDDA rodinnému příslušníkovi stěžovatele cestovní výdaje.

3.2 EMCDDA vysvětlilo, že vzhledem k tomu, že po jeho smlouvě pomocného zaměstnance bezprostředně následovala smlouva dočasného zaměstnance, neexistuje ve služebním řádu žádný právní základ, který by odůvodňoval úhradu cestovních výdajů.

3.3 Náhrada cestovních výdajů je stanovena v článku 7 přílohy VII služebního řádu. Podle článků 22 a 67 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropských společenství se náhrada cestovních výdajů vzniklých při nástupu do služebního poměru nebo při skončení služebního poměru vztahuje rovněž na dočasné a pomocné zaměstnance.

3.4 Veřejný ochránce práv však konstatuje, že po pomocné smlouvě stěžovatele bezprostředně následovala smlouva na dobu určitou. Ze spisu nevyplývá, že by stěžovateli nebo jeho rodině v důsledku změny smlouvy skutečně vznikly cestovní výdaje. Odmítnutí EMCDDA uhradit výdaje se proto jeví jako přiměřené. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že neexistují žádné důkazy o nesprávném úředním postupu, pokud jde o tento aspekt případu.

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že ze strany EMCDDA nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda EMCDDA.

Upřímně,

Jacob SÖDERMAN

(1) Viz článek 10 přílohy VII služebního řádu a články 22, 25 a 69 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropských společenství.