Souvislosti stížnosti

1. V říjnu 2020 podal stěžovatel Komisi žádost o přístup veřejnosti ^[1], v níž požádal o informace o setkáních koordinátora Komise pro boj proti antisemitismu a podporu židovského života (dále jen „koordinátor“).

2. V prosinci 2020 stěžovatel uvedl, že si přeje obdržet „seznam schůzek, které koordinátor uspořádal se zástupci izraelského státu a vlády, včetně mise Izraele při Evropské unii, v období od 1. prosince 2015 do 6. října 2020“.

3. Komise informovala stěžovatele, že jeho žádost považuje za žádost o informace. Poskytla mu seznam „všech dvoustranných schůzek [koordinátora] konaných s vysokými představiteli Státu Izrael a jeho vlády“ v příslušném období.

4. Stěžovatel trval na tom, že jeho žádost by měla být považována za žádost o přístup veřejnosti k dokumentům.

5. Komise poté zaevidovala žádost stěžovatele o přístup a informovala ho, že nemá v držení žádný dokument, který by odpovídal popisu, který stěžovatel poskytl. Z tohoto důvodu vyřídila žádost stěžovatele jako žádost o informace a z různých zdrojů sestavila seznam schůzek se zástupci na vysoké úrovni.

6. V únoru 2021 požádal stěžovatel Komisi, aby své rozhodnutí přezkoumala (přičemž učinila tzv. „potvrzující žádost“). Zpochybnil tvrzení Komise, že žádný dokument neexistuje. Uvedl rovněž, že Komise jeho žádost nepřiměřeně omezila na schůzky se zástupci na vysoké úrovni, a požádal ji, aby mu poskytla seznam schůzek se zástupci na všech úrovních.

7. Komise zopakovala, že nemá žádný dokument spadající do oblasti působnosti žádosti stěžovatele o přístup.

8. V dubnu 2021 se stěžovatel obrátil na veřejnou ochránkyni práv.

Šetření

9. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření ohledně toho, jak Komise vyřídila žádost stěžovatele o jmenování koordinátora na schůzi.

10.  V průběhu šetření se vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv sešel se zástupci Komise, aby objasnil některé záležitosti. Veřejná ochránkyně práv poskytla stěžovateli zprávu ze schůze a následně obdržela připomínky stěžovatele k této zprávě. Veřejná ochránkyně práv poté požádala Komisi o další vysvětlení a stěžovatel se k vysvětlením Komise vyjádřil.

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

11. Žadatel se domníval, že Komise poskytla informace pouze o některých schůzkách vzorku. Tvrdil, že vzhledem k tomu, že Komise byla schopna sestavit seznam schůzek mezi koordinátorem a zástupci na vysoké úrovni, měla by mít možnost sestavit seznam schůzek se zástupci na všech úrovních.

12. Stěžovatel rovněž tvrdil, že zaměstnanci EU by měli vykonávat svou práci otevřeně a že by měli vést řádné záznamy o setkáních, která pořádají v rámci své profesní činnosti, aby umožnili veřejnou kontrolu.

13. Komise uvedla, že seznam, k němuž stěžovatel žádal o přístup, konkrétně seznam všech schůzek koordinátora se zástupci státu/vlády Izraele v období od 1. prosince 2015 do 6. října 2020, v době podání žádosti o přístup neexistoval. To znamenalo, že Komise byla právně oprávněna odpovědět na žádost stěžovatele o přístup k dokumentům tím, že uvedla, že žádný takový dokument nemá. S cílem pomoci stěžovateli však Komise žádost stěžovatele považovala za „žádost o informace“ a sestavila seznam všech schůzek konaných v příslušném období.

14. Komise rovněž potvrdila, že seznam, který sestavila a poskytla žadateli, je úplný. Skutečnost, že seznam je nazván „seznam všech setkání se zástupci na vysoké úrovni“, je vysvětlena skutečností, že setkání s koordinátorem se obvykle konají se zástupci na vysoké úrovni Státu Izrael. Název seznamu by však neměl být chápán tak, že znamená, že se těchto setkání zúčastnili pouze vysoce postavení zástupci Izraele. Tyto osoby na vysoké úrovni obvykle doprovázel jejich podpůrný personál, jehož osobní údaje nebyly na seznamu uvedeny.

15. Vysvětlení Komise stěžovatele nepřesvědčila. Domníval se, že Komise by měla vyžadovat, aby její zaměstnanci vedli protokoly o svých jmenováních, a že by veřejnost měla mít možnost tyto protokoly kontrolovat, zejména pokud jde o úkoly, které byly označeny za prioritní. Stěžovatel dospěl k závěru, že Komise by měla poskytnout „úplný seznam všech kontaktů mezi [koordinátorem] a zástupci Izraele na všech úrovních“.

16. Komise v odpovědi uvedla, že v souvislosti s žádostí stěžovatele nemá žádné další informace. Uvedla, že nedošlo k žádným jiným předem dohodnutým schůzkám kromě těch, které jsou uvedeny v dokumentu, který poskytla stěžovateli.

17. Stěžovatel poté odpověděl, že jeho žádost nebyla omezena na „předem sjednané schůzky“. Uvedl, že pokud koordinátor vedl diskuse uspořádané v krátké lhůtě nebo spontánně, měla by Komise zveřejnit podrobnosti těchto diskusí.

Posouzení veřejného ochránce práv

18. Pravidla EU pro přístup veřejnosti k dokumentům se vztahují pouze na dokumenty v držení orgánů EU [2] ^To znamená, že pokud dokument, k němuž je požadován přístup, neexistuje, orgány EU nemusí v reakci na žádost vytvořit dokument ^[3].

19. V projednávané věci Komise uvedla, že nemá k dispozici dokument, k němuž stěžovatelka žádá o přístup, a sice seznam všech schůzek mezi koordinátorkou a zástupci státu/vlády Izraele od zřízení její funkce. Namísto toho, aby žádost stěžovatele z těchto důvodů zamítla, se však Komise snažila dotčené informace shromáždit a vytvořila dokument, který poté stěžovateli poskytla.

20. Veřejný ochránce práv proto konstatuje, že Komise poskytla stěžovateli dokument obsahující informace, o které požádal.

21. Vzhledem k tomu, že Komise tento dokument popsala jako seznam všech schůzek se zástupci na vysoké úrovni, měl stěžovatel za to, že tento seznam musí být neúplný.

22. V průběhu šetření Komise písemně potvrdila, že seznam, který poskytla žadateli, je úplný. Zejména objasnila, že všechny schůze koordinátora, které se konaly v příslušném období, se konaly se zástupci na vysoké úrovni. Komise na seznam nezařadila jména podpůrných pracovníků, kteří se rovněž zúčastnili příslušných schůzek.

23. Veřejná ochránkyně práv považuje tato vysvětlení za přiměřená. Pokud jde o další připomínky stěžovatele, konstatuje, že žádost stěžovatele se týkala schůzí koordinátora. Rozhodnutí Komise omezit své vyhledávání na „předem sjednané schůzky“ bylo jako takové přiměřeným výkladem žádosti. Následná žádost stěžovatele o získání „úplného seznamu všech kontaktů mezi [koordinátorem] a zástupci Izraele na všech úrovních“ jde nad rámec jeho původní žádosti.

24. Veřejná ochránkyně práv je proto spokojena s tím, že se Komise plně zabývala původní žádostí stěžovatele a poskytla odpovídající vysvětlení v reakci na dotazy, které veřejná ochránkyně práv vznesla v průběhu šetření.

Závěr

Na základě šetření veřejný ochránce práv uzavírá tento případ následujícím závěrem ^[4]:

Nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropské komise.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Rosita Hickey
ředitel vyšetřování

Štrasburk, 23. srpna 2021

[1] Podle nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/ALL/?uri=celex%3A32001R1049.

[2] V souladu s čl. 2 odst. 3 nařízení č. 1049/2001.

[3] Viz například rozsudek Soudního dvora ze dne 11. ledna 2017, Typke v. Komise, C-491/15 P, bod 31: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=186682&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=336495.

[4] Tato stížnost byla projednána v rámci přenesené pravomoci v souladu s článkem 11 rozhodnutí evropské veřejné ochránkyně práv, kterým se přijímají prováděcí ustanovení.